Předsednictvo Národního shromáždění navrhuje, aby za předsedu této komise byl zvolen posl. Hron a za členy komise poslanci Chlebec, Fišarová, Zedník, Žiak a Štefánik.

Má někdo k tomuto návrhu nějaké připomínky nebo jiný návrh? (Nebyly.)

Nemá. Můžeme proto přistoupit k hlasování.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní shromáždění zvolilo komisi pro volby členů Ústřední komise lidové kontroly a statistiky podle návrhu předsednictva Národního shromáždění, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně zvolilo komisi pro tyto volby podle předloženého návrhu.

Přistoupíme k projednání druhého bodu pořadu, kterým je

2. výklad ministra zahraničních věcí k zahraničně politickým otázkám.

Žádám ministra zahraničních věcí s. Davida, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Současný mezinárodní vývoj je středem trvalého zájmu jak světové veřejnosti, tak i našeho lidu, který dobře chápe úzkou souvislost dalšího rozvoje naší socialistické společnosti s bojem za odvrácení války a upevnění míru.

V dnešním výkladu se chci z pověření vlády zabývat současnou situací v mezinárodních vztazích a zaujmout stanovisko k některým aktuálním mezinárodně politickým problémům.

Koncem minulého roku stálo lidstvo před vážnou zkouškou. V karibské krizi, vyvolané agresívní politikou amerického imperialismu proti Kubánské republice, se ocitl svět na pokraji termojaderné války. Díky rozvážné a důsledné politice Sovětského svazu, statečnému postoji kubánského lidu a jeho vlády a podpoře ostatních socialistických zemí, se podařilo odvrátit hrozící nukleární katastrofu.

Mírové řešení krize nesmírně posílilo u národů celého světa přesvědčení, že světová válka v současné době není osudově nevyhnutelná, ale že ji lze soustředěným a rozhodným úsilím všech mírových sil odvrátit, že lze imperialistické agresory zkrotit. Výsledky řešení karibské krize rovněž přesvědčivě ukázaly, že všechny uzrálé mezinárodní problémy, i ty nejsložitější, je možno řešit mírovými prostředky.

Lidstvo si více než kdy před tím uvědomilo, že jedinou cestou, která může zajistit světu mír, je mírové soužití a soutěžení mezi státy s rozdílným společenským zřízením. Přesvědčilo se také o tom, že rozhodujícím činitelem, který vytvořil reálné možnosti k odvrácení válek a k nastolení trvalého míru, je neustále rostoucí politická, ekonomická i vojenská moc socialistické soustavy, jejíž hlavní silou a zárukou dalšího rozvoje je Sovětský svaz. Světová socialistická soustava v důsledku přesunu ve světovém poměru sil stále více určuje hlavní obsah a směr historického vývoje současné epochy.

Její úspěchy mají veliký význam pro růst sil pokroku, demokracie a míru.

Zvláště se to projevuje v národně osvobozeneckém hnutí, které - opřeno o sílu, vliv a podporu světové socialistické soustavy - přivodilo úplný rozpad koloniální soustavy imperialismu. Na troskách starých koloniálních říší vznikají a upevňují se svobodné nezávislé země, které provádějí politiku míru a mezinárodní spolupráce a stávají se významnou silou, vykonávající stále větší vliv na vývoj ve světě.

Kdysi všemocný imperialismus utrpěl řadu porážek, které otřásají jeho samotnými základy. Zmítá se ve vnitřních i vnějších rozporech, které spolu se změněným poměrem sil vedly k zesílení všeobecné krize kapitalismu, jež vstoupila do svého dalšího stádia.

Síly imperialismu se však nechtějí smířit s tímto vývojem a pokoušejí se zvrátit chod událostí prováděním nebezpečného agresivního kursu, stupňováním horečného zbrojení a přípravou nukleární války.

Řada skutečností nabádá k tomu, abychom stále upevňovali své síly a nepolevili v bdělosti. Mám na mysli zvláště program USA na vytvoření multilaterální nukleární síly NATO, vytváření osy Bonn - Paříž, rozhodnutí americké vlády nahradit zastaralé raketové základny ve Velké Británii, Turecku a Itálii raketami Polaris na lodích a atomových ponorkách, další zvyšování výdajů na zbrojení v rámci NATO apod. To je cesta, která nemůže vést jinam, než k zostření mezinárodního napětí a nebezpečí vzniku války.

Jsme přesvědčeni, že sporné otázky ve vzájemných vztazích mezi státy musí být řešeny mírovým jednáním a vzájemně přijatelnými kompromisy. Proto budeme nadále prosazovat politiku mírového soužití a soutěžení a usilovat o řešení aktuálních mezinárodních problémů cestou jednání. To je generální linie naší zahraniční politiky, kterou znovu potvrdil a rozvinul XII. sjezd KSČ.

Spolehlivou cestou k vyloučení války ze života lidské společnosti a vybudování neotřesitelných základů mírového soužití, je dosažení všeobecného a úplného odzbrojení. Celý mezinárodně-politický vývoj přináší denně nové důkazy, že to je vskutku nejzávažnější a nejpalčivější problém současnosti.

Naléhavost odzbrojení je zvyšována současným rozvojem vojenské techniky, která v důsledku své ničivosti od základu změnila charakter soudobé války. Válka, která by nutně byla válkou raketovou a termonukleární, by neušetřila žádný kontinent, přinesla by nesmírné utrpení celému lidstvu a vrhla by jeho civilizaci zpět o celé generace.

Upřímný zájem na řešení otázky odzbrojení měl od samého počátku jednání SSSR, který na rozdíl od západních mocností vždy iniciativně předkládal konstruktivní návrhy, v nichž v maximální míře přihlížel též k jejich stanovisku. Postup Sovětského svazu v otázce odzbrojení je příkladem vskutku mírumilovné, promyšlené, věcné a pružné politiky, odpovídající zájmům upevnění míru a bezpečnosti ve světě.

Sovětskému svazu a dalším socialistickým zemím se v jejich ušlechtilém úsilí dostává podpory neutrálních států, které si stále více uvědomují význam a dosah otázky odzbrojení pro zachování míru ve světě, pro upevnění jejich nezávislosti a rozvoj jejich hospodářství.

Úsilí socialistických a dalších mírumilovných zemí naráží však na odmítavé stanovisko západních imperialistických mocností, zejména Spojených států amerických. Proto dosavadní jednání o odzbrojení přes veškerou snahu mírumilovných sil nepřinesla pozitivní výsledky, které národy světa očekávají.

Na Západě není nouze o projevy, které mají vzbudit iluzi, jako by západní státy vyvíjely úsilí k dosažení pokroku v odzbrojení. Tak např. president Kennedy zaslal ženevskému Výboru 18 států v souvislosti s posledním obnovením jeho práce poselství, ve kterém vyjadřuje naději, že Výbor postoupí v řešení svého úkolu kupředu.

Taková jsou slova, ale činy jsou s nimi v naprostém rozporu. Pro důkazy není třeba chodit daleko. Vždyť v samotný předvečer obnovení jednání o odzbrojení jako na výsměch zahájily USA novou sérii podzemních jaderných pokusů! Dále stupňují zbrojení, především nukleární. Stačí nahlédnout do návrhu amerického rozpočtu na rok 1963/64, v němž se výdaje na zbrojení zvyšují ve srovnání s minulým rokem o 2,5 miliardy dolarů, takže dosáhnou závratné výše téměř 60 miliard dolarů.

Vedle americké delegace na odzbrojovací jednání do Ženevy jezdí současně do Evropy i jiní zmocněnci Washingtonu, kteří v rozporu s tím, co hlásají jejich kolegové ve Výboru 18 zemí, přesvědčují politické i vojenské činitele v hlavních městech zemí NATO o nutnosti zvýšeného konvenčního zbrojení a organizují budování tzv. mnohonárodní evropské jaderné síly. Tak má být i militaristickým kruhům západního Německa otevřena cesta k jadernému vyzbrojení bundeswehru.

Tyto skutečnosti dokazují, že politika západních mocností nemá vůbec co dělat s odzbrojením, ale že vede ke zvyšování nebezpečí termojaderné války. To se projevuje i v jednání Výboru 18 zemí v Ženevě, kde delegace zemí NATO mají na zřeteli spíše zisky zbrojařských monopolů, než odzbrojení. Odmítají návrh Sovětského svazu z března minulého roku na vypracování smlouvy o všeobecném a úplném odzbrojení i závažné návrhy, přednesené Sovětským svazem na XVII. Valném shromáždění OSN, zaměřené na řešení otázky likvidace nosičů nukleárních zbraní. Delegace kapitalistických mocností se postavily vyhýbavě nebo přímo negativně i k jiným konstruktivním návrhům SSSR.

Přes toto odmítavé stanovisko západních mocností budeme spolu se všemi mírumilovnými státy i nadále usilovat o dosažení pokroku v jednání o všeobecném a úplném odzbrojení - tohoto nejdůležitějšího úkolu současnosti.

Vzhledem k situaci, která se vytvořila, je naléhavě nutné učinit nutná opatření, která by zmenšila nebezpečí jaderné války. Proto budeme důrazně prosazovat přijetí návrhu, který předložil v únoru t. r. Sovětský svaz a jehož cílem je zabránit využívání cizích území k rozmisťování strategických nosičů jaderných zbraní. Tento návrh sleduje likvidaci základen pro ponorky vyzbrojené raketovými jadernými zbraněmi, stažení z cizích přístavů mateřských letadlových lodí, majících na palubách letouny s jadernými zbraněmi, likvidaci základen pro strategické rakety s jadernými hlavicemi a další podobná významná opatření.

Prosazení těchto návrhů má zvláštní význam pro Československo. Není přece tajemstvím, že na západ od našich hranic se pokračuje v budování různých vojenských zařízení a základen, jejichž existence znamená trvalé ohrožování bezpečnosti naší republiky.

Současně s bojem za vyřešení otázky odzbrojení v jejím plném rozsahu budeme usilovat o uskutečnění určitých konkrétních opatření, jež by napomohla uvolnění mezinárodního napětí, přispěla k vytváření ovzduší důvěry ve vztazích mezi státy a příznivých podmínek k dosažení pokroku v otázce všeobecného a úplného odzbrojení.

Významným opatřením v tomto směru by byla realizace návrhu smlouvy o neútočení mezi státy Varšavské smlouvy a zeměmi Severoatlantického paktu, který v únoru t. r. znovu předložil SSSR. Podle ustanovení této smlouvy by se vlády členských zemí Varšavské smlouvy a NATO zavázaly, že nepoužijí navzájem proti sobě jakékoliv síly ani hrozby silou a že všechny sporné otázky, které mohou mezi nimi vzniknout, budou řešit jedině mírovými prostředky v duchu vzájemného porozumění, na základě přísného dodržování zásady nevměšování do vnitřních záležitostí. Smlouvou by se příslušné státy rovněž zavázaly, že budou vzájemně konzultovat všechna opatření, potřebná k řešení situace, jež by ohrožovala zachování míru a bezpečnosti v Evropě.

Nám, členu Varšavské smlouvy, zemi na západní výspě socialistického tábora, je zcela jasný veliký význam takové smlouvy pro nás, pro snížení napětí a zlepšení situace v Evropě. Proto československá vláda podporuje návrh této smlouvy, je připravena stát za jejím účastníkem a důsledně a čestně plnit její ustanovení. (Potlesk.)

Nadále přikládáme veliký význam vytváření bezatomových pásem v různých oblastech světa, zejména ve střední Evropě, jakož i uzavření dohody o nerozšiřování jaderných zbraní na státy, které je dosud nevlastní.

Soudruzi poslanci,

jaderné zbraně představují v současné době pro lidstvo největší nebezpečí. V této souvislosti má veliký význam podepsání smlouvy o zastavení zkoušek s jadernými zbraněmi. Jednání o této otázce je, jak známo, vedeno již delší dobu. Představitelé západních zemí zastírali svou nechuť k uzavření smlouvy zdůrazňováním nutnosti mezinárodní inspekce nad dodržováním zákazu zkoušek. Během uplynulých měsíců dokázal SSSR, za podpory ostatních socialistických i některých neutrálních zemí, že důsledná kontrola dodržování smlouvy může být dostatečně zajištěna národními prostředky, které mají státy samy k dispozici. Západ byl nucen nakonec tuto zásadu uznat, pokud jde o provádění pokusů v atmosféře, pod vodou a v kosmickém prostoru. Naléhal však, aby u kontroly podzemních výbuchů byl přijat princip kontroly na místě. Představitelé západních mocností zdůrazňovali, že přijme-li SSSR u podzemních výbuchů princip kontroly na místě, pak bude možno se o ostatních problémech dohodnout a rychle dosáhnout uzavření smlouvy.

V zájmu odstranění překážek v jednání vyslovil SSSR s touto zásadou souhlas, i když je právem přesvědčen, že kontrola národními prostředky je zcela dostačující. Navrhli, aby v dohodě byla ponechána možnost provést na území nukleárních mocností dvě až tři inspekce ročně. Západní mocnosti však začaly znovu manévrovat a vznášet neodůvodněné požadavky na zvýšení počtu inspekcí na místě.

SSSR přijal myšlenku Pugwashské konference vědců na zřízení seismických automatických stanic, aby byly překonány překážky v jednání o otázce zjišťování a rozlišování podzemních výbuchů. Počet tří takových stanic na území SSSR, jak navrhla na základě vědeckých poznatků sovětská vláda, je plně dostačující. Přijetí principu inspekce na místě s principem zřízení automatických seismických stanic je jasným důkazem dobré vůle SSSR dosáhnout dohody.

Nyní je na západních velmocech, aby ukázaly, zda si dohodu o zastavení zkoušek s jadernými zbraněmi přejí či nikoliv. Má-li dojít k jejímu brzkému uzavření, pak je nezbytné, aby se jejich vlády vzdaly pokusů o zatahování jednání do vleklých sporů o technických otázkách, aby projevily dobrou vůli a respektovaly požadavky mírumilovného lidstva. Stejně jako v minulosti, i nyní zastáváme stanovisko, že uzavření takové dohody není otázkou technickou, ale politickou.

Soudružky a soudruzi!

Politika Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí v otázce odzbrojení odpovídá zájmům míru a je v naprostém souladu s přáními a životními tužbami všeho lidstva. Budeme proto vynakládat maximální úsilí, abychom přispěli k vyřešení této otázky. Jsme si při tom vědomi, že základní podmínkou úspěšného boje za odzbrojení je mobilizace nejširších lidových mas ve všech zemích světa proti politice zbrojení a válečných dobrodružství, za likvidaci ohnisek mezinárodního napětí, za udržení a upevnění míru.

Politická a hospodářská síla zemí světové socialistické soustavy, autorita a prestiž, kterou stále více požívají, jakož i rostoucí aktivita mírumilovných lidí na celém světě, to je mohutná síla, která je s to prosadit pokrok v řešení otázky odzbrojení.

Soudruzi poslanci,

stálým zdrojem napětí v Evropě a tudíž také vážnou překážkou na cestě ke všeobecnému a úplnému odzbrojení zůstává nevyřešená situace na půdě Německa. Trvající zneužívání západního Berlína jako základny NATO a popírání reality dvou německých států umožňuje agresivním kruhům na Západě a zvláště západoněmeckým imperialistům provokace, podněcované zbrojní horečkou a udržování nebezpečného ohniska války v srdci Evropy.

Protimírový postoj západoněmeckých imperialistů, který se tak zřetelně projevil i v průběhu karibské krize, znovu s velkou naléhavostí potvrzuje nezbytnost odstranit pozůstatky druhé světové války.

Bonnské kruhy zarputile hlásají nutnost tzv. "tvrdé" politiky. Kdykoliv se objeví možnosti zmírnění napětí, spěchají je zmařit. Spolkový kancléř Adenauer jako prvý z šéfů vlád západních zemí pobízel americké imperialistické kruhy v jejich agresívních akcích proti Kubě a po jejich zmaření v důsledku mírumilovné politiky SSSR neprodleně usiloval o obnovení válečné psychózy.

Západoněmečtí imperialisté v nejmenším neslevili ze svých revanšistických cílů, snaží se ovlivňovat situaci na Západě k intenzívním přípravám agrese proti socialistickým zemím. Přímo horečně usilují o získání atomových zbraní, které v rukách válečných zločinců, stojících v čele obnovené wehrmacht, by zvýšily nebezpečí termonukleární války, do jejíhož ohně by byli strženi i spojenci západního Německa, ať chtějí či nechtějí.

Západoněmečtí militaristé cílevědomě usilují o politické a vojenské prvenství v západní Evropě. V poslední době se opírají především o svazek s vládnoucími kruhy Francie, kterých se snaží využívat k posílení své pozice v západní Evropě a dosažení svých revanšistických cílů.