Zcela jinak je tomu v zemích imperialismu. Například v zemích členských států NATO je rozpočet sám výrazem jejich agresívní politiky. Jejich vojenské výdaje vzrostly zhruba ze 437 miliard Kčs v roce 1958 na 510 miliard Kčs v roce 1962. K vyrovnání předstihu Sovětského svazu v raketových a jaderných prostředcích, je úsilí států NATO zaměřeno zvláště na prostředky strategického dosahu, které se plánují do roku 1965 zvýšit šestinásobně. Tento prudký vzestup zbrojních výdajů se odráží i ve skladbě rozpočtu jednotlivých imperialistických států. Tak např. v rozpočtovém období 1963-1964 se předpokládá vynaložit na vojenské účely v USA 52,6 % celkových výdajů. Podobně je tomu i v dalších kapitalistických státech. V roce 1963 bude v Německé spolkové republice vynaloženo na vojenské účely

32,4 %, ve Velké Británii 31,5 % a ve Francii 24,1 % celkových výdajů. K těmto číslům jistě není zapotřebí dalšího komentáře.

To jsou také hlavní důvody, proč musíme důkladně zabezpečovat obranu naší země a na tento účel věnovat dostatečné prostředky.

Zajištění obrany země, udržování ozbrojených sil na vysokém stupni bojové pohotovosti považujeme proto za svou přední povinnost. Naše armáda již dnes představuje značnou sílu a jak ukázala nedávná velká cvičení, i platného činitele v obranném společenství zemí Varšavské smlouvy. Naše armáda je budována na nejmodernějších poznatcích socialistické vojenské vědy podle sovětského vzoru. Je zabezpečena dokonalou novodobou bojovou technikou.

Prostředky, které jsou v rozpočtu na obranu a bezpečnost vystihují potřebu našich ozbrojených sil v souladu s našimi současnými možnostmi. Jsou výrazem péče naší společnosti o výstavbu ozbrojených sil, které budujeme nikoli pro výboje, ale především na obranu mírového úsilí. Péči o soustavné zvyšování obranyschopnosti země chápeme jako neoddělitelnou součást našeho boje za mír, jako záštitu mírové budovatelské práce našeho lidu. Budování a obrana socialistické vlasti jsou neoddělitelné pojmy a jejich zajištění je společnou záležitostí nás všech.

Dlouhodobé úsilí naší strany za nejvyšší hospodárnost ve všech oblastech našeho života našlo kladnou odezvu i v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech. Můžeme říci, že se s rozpočtovými prostředky, určenými pro naši obranyschopnost, hospodaří lépe než dříve, že ekonomickým otázkám se věnuje v armádě a bezpečnosti stále větší pozornost. Ovšem ani zde nejsou všechny možnosti zdaleka vyčerpány. Prostě dosáhnout se stejnými prostředky více. Těžiště co nejefektivnějšího využití vynaložených prostředků spočívá tak zejména v dokonalém ovládání techniky a zvyšování úrovně velení.

Bude třeba zhospodárnit vnitřní provoz v ozbrojených silách, dále zlepšovat vztah k technice, věnovat zvýšenou pozornost jejímu dobrému zvládnutí, pečlivému ošetřování. Předcházet mimořádným událostem. Zlepšovat výchovu příslušníků ozbrojených sil k těmto otázkám a rozvíjet v těchto směrech socialistickou soutěž jako výraz uvědomělého vztahu lidí ke společnému vlastnictví.

V ministerstvu národní obrany i v ministerstvu vnitra bude správné pokračovat v úsilí za maximální hospodárnost a efektivnost vynakládaných prostředků, aniž by to bylo na úkor vysoké bojové pohotovosti. Ve všech oblastech obou resortů bude třeba dále zesilovat vliv centrálního řízení, zdokonalovat plánování i organizátorskou a kontrolní činnost, aby ani zde dobré snahy a zdravé tendence nebyly poškozovány subjektivními nedostatky.

Nezbytnost plného zabezpečení všech potřeb plánovaných v roce 1963 na obranu, vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost těmto úkolům i ve všech ostatních oblastech našeho národního hospodářství, které jsou účastny na tomto společném všelidovém úkolu. Týká se to především našich výrobních resortů a závodů, které se svou výrobou podílejí na dalším zvyšování bojové síly našich ozbrojených sil. K nim je především zaměřen požadavek včas a kvalitně vyrábět s plným vědomím odpovědnost za obranu. A to nejen ve vlastní výrobě. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat výzkumu, vývoji i výrobě nové vojenské techniky.

Účinněji bude třeba rozvíjet i výchovnou práci mezi všemi občany k hlubšímu chápání potřeb obrany, k boji proti pacifistickým tendencím a různým jiným nesprávným názorům ve vědomí lidí. Posílit i politickovýchovnou práci mezi obyvatelstvem směřující k hlubokému pochopení, že v podmínkách socialismu dostává obrana země všelidový charakter a soudobé vedení války, kdyby nám byla imperialisty vnucena, vyžaduje, aby na obranu země byl připraven každý občan.

Je proto nutné pečlivě připravovat všechny naše občany v druhé etapě všenárodní přípravy obyvatelstva v civilní obraně. Učit je, aby všichni úspěšně zvládli potřebné znalosti v obraně proti účinkům zbraní hromadného ničení a další potřebné návyky chování za mimořádných okolností. Získávat občany k trvalé aktivní práci v některé z branných organizací a rozšiřovat zejména jejich praktické branné znalosti.

Velmi usilovně musíme také zajišťovat zvyšování fyzické zdatnosti občanů zejména u mládeže předvojenského věku. Cílevědomě zvyšovat zájem, zejména mládeže, o techniku a technický rozvoj. Organizovat jejich technickou tvořivost a zručnost. Tím nejen upevňujeme schopnost obrany, ale současně pomáháme při plnění úkolů mírového budování.

Naše ozbrojené síly rozvíjejí úsilí v bojové a politické připravenosti v těsné souvislosti s našimi vnitřními i mezinárodními problémy. Nestojí stranou velikého úsilí našich pracujících, ale naopak usilují, aby co nejvíce splněním svých úkolů přispěly ke splnění usnesení XII. sjezdu naší strany. V řadě případů pak armáda pomáhá i bezprostředně v řešení různých hospodářských obtíží, jako je tomu např. i v současné době při zdolávání mrazové kalamity.

Hlavní však zůstává být plně a všestranně připraveni na obranu naší vlasti. Dokonale ovládnout soudobou vojenskou techniku, vojenskou vědu a vojenské umění. Soustavně upevňovat spojení armády s lidem a KSČ a vytvářet tak neustále silnější spojení pracujících na závodech, na polích a v ozbrojených silách ve prospěch posílení ekonomické síly naší země a zvýšení schopnosti její obrany. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger:

Pořad přihlášených řečníků je vyčerpán.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Do rozpravy se hlásí ještě posl. Jurča, uděluji mu slovo.

Posl. Jurča: Soudružky a soudruzi poslanci,

předem žádám o prominutí, že mám snahu naše jednání prodloužit, ale nemohu si odpustit, aby se nemluvilo o důležitém úseku našeho národního hospodářství, jakým je lesní hospodářství, jež zaujímá 4,5 mil. ha a o němž zde nebylo hovořeno. Proto mi dovolte několik připomínek o problémech, kterých tak jako na ostatních výrobních úsecích máme více než dost.

V prvé řadě je to otázka soustavného překračování těžebních možností našich lesů. Již po řadu let je těžba dřeva skutečně soustavně překračována, těžba je podstatně vyšší než jsou stanoveny únosné těžby. Směrnice vlády i tendence pětiletého plánu stanovily postupné snižování těžeb a tím vytváření předpokladů pro vyrovnání úrovně skutečné těžby na těžbu únosnou v r. 1970. Skutečnost je však taková, že se těžby dřeva rok od roku zvyšují. Toto se projevilo v plánu roku 1961, kdy bylo oproti únosné těžbě překročení o cca 3,6 mil. plm. A těžba dřeva roku 1962 byla ještě oproti roku 1961 vyšší o dalších 150 000 plm. Tento vývoj stav našich lesů soustavně zhoršuje a nedává absolutně záruku, že by se do r. 1970 podařilo vyrovnat těžbu skutečnou na těžbu únosnou. Zvýšené odčerpávání zásob dřeva z lesa snižuje možnosti těžební, takže únosná těžba dřeva v r. 1971 bude určitě podstatně nižší než se předpokládalo při stanovení výhledového plánu. S tím je třeba počítat.

Řešení tohoto neblahého stavu je v současném šetření dřeva ze všech odvětví národního hospodářství. Dále je nutná největší možná náhrada dřeva umělými hmotami a jinými materiály a konečně zvýšení potřeby listnatého dřeva na úkor jehličňanů všude tam, kde to kvalita výrobků dovolí.

Plánované úkoly roku 1962 byly na úseku lesního hospodářství plněny jen s největšími obtížemi, a to ještě jen v některých ukazatelích. Na úseku pěstební činnosti zůstávají za plánem vesměs pracné úkoly, jako zakládání školek, příprava půdy, oplocení lesních kultur a prořezávky s probírkami.

Jedním z nejnákladnějších úseků v lesnické činnosti je pěstební činnost, která je základním činitelem pro produkci lesů vůbec. Nový lesní zákon č. 166/1960 zabezpečuje pěstování lesů v nejširším pojetí a to počínaje lesním semenářstvím a školkařstvím, přes obnovu lesních porostů, ošetřování a výchovu lesních porostů až po účelné a hospodářsky odůvodněné přeměny monokultur.

Předpokladem zajištění těchto úkolů je soustavná péče o sběr lesních semen a jejich řádné a včasné vysetí do dobře upravených a vyhnojených školek. I když v převážné většině lesních závodů se toto plní, stále se ještě vyskytují případy, že semena jsou sbírána v neuznaných porostech z nekvalitných stromů, a to jenom proto, aby byl splněn plán sběru semen, ovšem bez ohledu na kvalitu budoucích porostů. Tento nešvar bude nutno co nejdříve u našich lesníků vymýtit.

Neméně důležitým činitelem v pěstební činnosti jsou naše lesní školky a jejich produkce, která se možno říci stále zvyšuje. Kvalita lesních školek je zcela odvislá od kvality lesníků a je vizitkou jejich práce. Při všech úspěších, které již dnes v našich školkách docilujeme, je nutno říci, že zde pořád vyrábíme příliš draho. Pracuje se zde postaru a proto i na tomto úseku je nutno urychleně řešit otázky nové technologie, mechanizace a chemizace.

Na úseku lesního semenářství je nutno vyřešit bezpečný a efektivní způsob dopravy trhačů do korun stojících stromů, jakož i pro sběr semene se země je nutno zavést do výroby vysavače semen s tříděním a pokud možno bez obsluhy jednotlivých savic. Práci ve školkách, kde je nejnákladnější výroba, je nutno co nejdříve komplexně mechanizovat. Za ideální energetický zdroj pro práce ve školkách nutno považovat nosič nářadí T - 4-K-10, který je již vyzkoušen a vybavit jej potřebnými adaptéry. Rovněž i pro školkování dokončit celozáhonový školkovací stroj. Mechanizace ostatních prací ve školkách, jako je příprava půdy, výsev semene, meziřádková kultivace, vyzvedávání sazenic a další je nutno rovněž co nejdříve vyřešit.

Zabezpečování rozvoje výrobních sil v lesním hospodářství je naprosto závislé na uplatňování nových forem práce za širšího využití mechanizace a chemizace. V tomto směru je nutné podstatně zvýšit produktivitu hlavně u školkařského provozu, kde - jak jsem již řekl - pracujeme zastaralým způsobem, to je namáhavou fyzickou a pochopitelně tím i nákladnou prací.

Výměra školek koncem roku 1962 je 4300 ha, z toho v českých zemích 2700 a na Slovensku 1600 ha. Tedy výměra taková, aby byla zabezpečena celostátní potřeba kvalitního sadebního materiálu, která dosahuje ročně cca 9 mil. kusů sazenic. Dosavadní systém malých a rozptýlených školek však nevyhovuje modernímu požadavku školkařského provozu, a to jak z hlediska zabezpečení dostatečného množství kvalitních sazenic, tak i z hlediska snižování nákladů na provoz školek. Tato dosavadní struktura neskýtá také předpoklad ke zvyšování produktivity práce, hospodárného využívání a zavádění mechanizačních prostředků a chemizace.

Vedle těchto momentů přistupuje i další okolnost a to je citelný nedostatek pracovních sil v lesním hospodářství. Z těchto důvodů je nutno ihned začít vytvářet předpoklady na postupné přebudování dosavadního systému malých a rozptýlených školek na školky větší a sdružené, které by vyhovovaly velkovýrobním formám práce a umožnily by plné využití pokrokové technologie, mechanizace a chemizace. Při tomto přebudování systému lesních školek je sledováno nejen dosažení požadované produkce kvalitních sazenic, ale i zvyšování produktivity práce, budování vhodného provozního a sociálního zařízení u těchto trvalých školek, které budou budovány na dobu 20-30 let a vytváření lepších pracovních podmínek pro lesní dělníky a tím také překonávání rozdílů mezi lesním a průmyslovým dělníkem.

Zaváděním těchto velkovýrobních forem práce, nové technologie, mechanizace a chemizace se sníží postupně náklady na provoz školek, které jsou poměrně vysoké a činily v r. 1962 na 1 ha 34 000 Kčs a při obhospodařování 4300 ha v rámci státních lesů činí náklady na provoz těchto školek 150 mil. Kčs ročně.

Přitom je třeba vidět, že největší náklady připadají na pletí a kypření, které představují cca 40 % celkových nákladů na provoz těchto školek. To znamená, že tato namáhavá ruční práce si vyžádá nákladu 60 mil. Kčs. A právě zde je nutno, aby nastoupila cestu nová technologie. Použitím mechanizace a chemizace by se docílilo podstatného snížení nákladů, hlavně u pletí. Tak například použitím lakových benzínů nebo Simazinu v boji proti pleveli se sníží náklady oproti ručnímu pletí až o 50 %. To znamená, že postupným zavedením nové technologie by se na tomto úseku mohlo ušetřit až 30 i více mil. Kčs ročně a to už myslím stojí za uvážení.

Podotýkám, že zde nehovořím o školkách, které obhospodařují vojenské lesy, účelové lesy a jiná zařízení, ale pouze o školkách, které obhospodařují státní lesy, takže úspora by byla ještě podstatně vyšší.

Podobná situace se jeví i na úseku kultur. Při ošetřování 270 000 ha plochy, která se vykazuje v r. 1962, kdyby se zavedením nové technologie docílilo úspory jen 25 Kčs na 1 ha, představovalo by to částku dalších cca 10 mil. Kčs. To znamená, že jen na úseku pěstební činnosti by se zavedením nové technologie mohlo docílit úspor 4050 mil. Kčs ročně za předpokladu, že budou zajištěny potřebné herbicidy pro boj proti pleveli v plném rozsahu, jakož i uvedené mechanizační prostředky.

Tuto cestu nové technologie je nutno nastoupit u všech lesních závodů hlavně ve školkařském provozu, aby zde nastal zásadní obrat. Dále je na všech úsecích lesnické činnosti nutno v daleko větší míře úspěšně rozvíjet socialistickou soutěž hlavně formou brigád socialistické práce a dalších kolektivů i jednotlivců, jakož i předávání zalesněných ploch a školek do socialistické péče a uzavírání osobních účtů úspor s našimi pracujícími na prováděné práce.

V těžební činnosti pak se opožďuje odvoz dřeva a dodávky dřeva v důsledku nepřistavených vagonů a tím neuvolňování skladové kapacity na nádražích. S tím souvisí úzce i neplnění manipulace dřeva, která navazuje na odvoz a dodávku dříví. Vagonování pak je v plnění pochopitelně opožděné.

V r. 1963 bude nutno obrátit hlavní zřetel na zajištění základních klíčových úkolů v lesním hospodářství. Jde především o zalesňování, které má za úkol zlepšit situaci v holinách, dále o ochranu lesa, o ochranu nově založených kultur, o prořezávky a hlavně o probírky, jejichž úkol bude značně vyšší než v minulých letech.

Na úseku těžební činnosti pak bude nutno zajistit jak těžbu dřeva, tak i dopravu dřeva i dodání určeného množství dřeva spotřebitelům. Velkou potíží stále je a bude i v r. 1963 zajistit, aby byl zalesňovací úkol na nelesních půdách kryt přídělem půdy k zalesnění od národních výborů.

Pomalé předávání nebo odmítání půdy pro zalesňování vydelimitovanou předat je příčinou značných těžkostí lesních závodů, které zalesňovací úkol musí zajišťovat vhodnou druhovou skladbou zalesňovacího materiálu již s předstihem. Jedním z nejožehavějších problémů v zásobování národního hospodářství dřevem je plán přepravy dřeva po železnici. Roční plán rozdělení na jednotlivá čtvrtletí vypracovává se jíž v srpnu, kdy přepravci nemají rozplánované dodávky na odběratele, takže může být sestaven jen podle zkušeností předchozích let. Správa dráhy tento předběžný plán převezme a schválí, ovšem jako konečný a odmítá potom provádět jakékoliv úpravy, které event. při konečném rozpisu plánu dodávek a vyjasnění dodavatelsko odběratelských vztahů vzniknou. Zásadní nesrovnalosti mezi plánem dopravy a plánem přepravce je také to, že dráhy při neplnění čtvrtletních plánů nepřevádějí manka na další čtvrtletí, nýbrž je prostě skrtnou a nesplněnou přepravu nemůže pak přepravce v dalším čtvrtletním plánu uplatňovat. Naproti tomu přepravce je vázán dodávkovou smlouvou podle zákona 69 z roku 1958 tak dlouho, pokud celé plánované množství nevydodá. Přestože byla učiněna ve spolupráci s ministerstvem dopravy a spojů řada opatření pro zlepšení přístavby a bylo přistoupeno i k neekonomické přepravě tím, že dříví je převáženo nákladními auty až na vzdálenost 70 kilometrů, aby nedošlo k zastavení provozu na dolech, papírnách a pilách, nezlepšila se situace a na manipulačních skladech se nadále zvyšují zásoby.