Zabezpečenie náročných úloh plánu na rok 1963 v tomto odvetví musí podstatne pomôcť posilnenie centrálneho riadenia miestneho hospodárstva a jeho jednotlivých oborov činnosti, ktoré bude v úzkej súčinnosti s ostatnými ústrednými orgánmi a s národnými výbormi zabezpečovať novozriadená Ústredná správa pre rozvoj miestneho hospodárstva.

Plán na rok 1963 zabezpečuje tiež ďalšie úlohy stanovené na úseku hospodárstva riadeného národnými výbormi.

Na údržbu a opravy bytového fondu je určený celý prírastok kapacity okresných stavebných podnikov.

Popri komplexnej bytovej výstavbe je v investičnej výstavbe zabezpečená výstavba škôl a zariadení objemom viac ako 1 miliarda korún. Na rozvoj dopravy určuje plán 1 miliardu 200 miliónov Kčs.

Na rozšírenie komunálnych služieb a obnovu opravovní viac ako 1 miliardu a takmer 10 % objemu investícií bude uskutočnených svojpomocou občanov v akcii "Z".

V odvetví školstva a kultúry plán zabezpečuje vzrast predškolskej a mimoškolskej starostlivosti o deti, pričom je plánovaný potrebný rýchlejší rozvoj týchto zariadení v slovenských krajoch. Plán zabezpečuje ďalej tiež predpoklady k plneniu úloh zvyšovania vzdelanosti a kvalifikácie pracujúcich.

V oblasti zdravotníctva, kde je veľa a veľa pripomienok na tomto úseku, o ktorom, ako predpokládam, sa bude ešte hovoriť, zabezpečuje plán prírastok takmer 6500 nových miest v jasliach a taktiež sa zvyšuje počet lekárov a postelí v zdravotníckych zariadeniach.

V cestnej automobilovej doprave sa zvyšuje podiel objemu verejnej dopravy a plán zabezpečuje zníženie výkonov v diaľkovej nákladnej doprave, zníženie cezčasovej práce šoférov a zníženie nepravidelnej zájazdovej prepravy.

Plán na rok 1963 počíta s ďalším zvýšením počtu pracovníkov v hospodárstve riadenom národnými výbormi o viac ako 31 000. V rozpočte na rok 1963 dochádza v niektorých ukazovateľoch v porovnaní s rokom 1962 k poklesu tempa rozvoja. Je to predovšetkým, ako to už bolo zdôrazňované na úseku investícií, znižujú sa i niektoré potreby hospodárskych organizácií a priama pomoc štátu pre JRD.

Charakteristickým rysom rozpočtov národných výborov musí byť, tak ako je to i u ostatných orgánov štátnej správy, a ako je to vyjadrené v pláne a ako to bolo prizvukované, náročnosť v úlohách a skromnosť v potrebách.

Súdružky a súdruhovia poslanci!

Plán rozvoja národného hospodárstva je základným prostriedkom, vytvárajúcim predpoklady pre ďalší všestranný rozvoj socialistickej spoločnosti. Hybnou silou, ktorá tento rozvoj zabezpečuje a urýchľuje je dobrovoľná a uvedomelá politická a pracovná iniciatíva širokých más pracujúcich. Organizovanie tejto iniciatívy a rozvíjania aktívnej účasti pracujúcich na správe a riadení štátu, je základnou funkciou národných výborov. Dobrá organizátorská práca národných výborov je nevyhnutnou podmienkou k tomu, aby iniciatíva más bola maximálne využitá a sústreďovaná na vyriešenie základných úloh. I z tohoto hľadiska sa v práci NV vyskytujú stále ešte vážne nedostatky. Sú oni ešte v častom administratívnom štýle práce, v prílišnej formálnosti, ktorá je často znakom zasadania národných výborov, v častých ešte nedostatkoch vo formách a metódach riadenia práce NV nižších stupňov vyššími stupňami, v nie vždy správnom prístupe k ľuďom a k ich problémom. Nemálo nedostatkov je tiež v systéme a metódach vzájomného styku medzi NV a centrálnymi orgánmi a v riadení, kontrole a aktívnej pomoci pri uskutočňovaní spoločných úloh.

Skúsenosti posledných rokov a poznatky zo styku s týmito orgánmi štátnej správy i NV nám ukazujú, že nie všade bol správne pochopený význam a spôsob uplatňovania princípu demokratického centralizmu. Stáva sa, že vyššie stupne riadenia necítia vždy plnú zodpovednosť za plnenie úloh nižších orgánov a vyššie stupne riadenia práce NV necítia vždy zodpovednosť za plnenie úloh celého kraja, alebo okresu.

Súdružky a súdruhovia!

Konkrétne úlohy, vyplývajúce z XII. sjazdu KSČ zabezpečujú správnu orientáciu orgánov národných výborov i ústredných orgánov, orgánov štátnej správy. Podľa týchto úloh bude plán a rozpočet rozpísaný i na organizácie národných výborov, ktorým sme venovali i v našom NZ v minulosti i v súčasnosti toľko pozornosti. Dávajú bohatú náplň pre organizátorskú prácu najmä volených orgánov národných výborov pri ďalšom zabezpečovaní aktívnej účasti pracujúcich na plnení úloh plánu a na zabezpečovaní maximálnej hospodárnosti pri hospodárení so zverenými prostriedkami. K dosiahnutiu tohto cieľa bude potrebné vychádzať zo záverov a skúseností doterajšieho hodnotenia práce orgánov NV, tak ako bolo prevedené ústredným výborom KSČ, ktorý stanovil konkrétne úlohy smerujúce k zvýšeniu a skvalitneniu riadiacej práce národných výborov, najmä práce plén a komisií, k zlepšeniu ich konkrétnej činnosti a k zvýšeniu zodpovednosti volených členov národných výborov.

Záverom chcem zopakovať slová predsedu vlády s. Širokého, ktoré povedal na adresu nás všetkých na zasadnutí ÚV KSČ 4. januára t. r.:

"Všetky zložky našej spoločnosti majú dnes pred sebou jedinú a nanejvýš zodpovednú úlohu: premeniť úlohy XII. sjazdu Komunistickej strany Československa na skutočnosť. Závery XII. sjazdu vyžadujú dôkladnejšie študovať objektívne zákony rozvoja socialistickej ekonomiky, o mnoho hlbšie prenikať do zložitých vzťahov nášho národného hospodárstva a riešiť všetky vážne problémy na základe hlbokej vedeckej analýzy. Vyžadujú operatívne zabezpečovať plnenie daných úloh, v stále širšej miere sa opierať o dôkladnú znalosť života, o aktivitu a iniciatívu pracujúcich. Vyžadujú prehĺbiť a zvýšiť úroveň riadiacej práce štátneho a hospodárskeho aparátu na všetkých stupňoch tak, aby zodpovedali náročnosti úloh."

A o to, súdružky a súdruhovia ide, a v tom nás čaká ešte veľa práce. (Potlesk. )

Místopředseda NS Pospíšil: Dávám slovo posl. Poledňákovi.

Posl. Poledňák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci,

při projednávání státního rozpočtu pro rok 1963 nelze nehovořit o úloze kulturní fronty a zvláště umění, které má neobyčejný význam pro život celé naší společnosti.

XII. sjezd Komunistické strany ve zprávě prvního tajemníka a presidenta republiky soudruha Antonína Novotného i v přijatém usnesení vysoce ocenil úlohu a význam umění v uplynulém období a ukázal, že jeho další rozvoj je podmíněn rozhodným úsilím o upevňování jeho sepjetí se současným životem a prací lidu. Naše společnost, která buduje materiálně technickou základnu komunismu potřebuje taková umělecká díla, která zobrazí dynamiku současného života, obohatí duchovní život člověka, aby bytostně prožíval současnost a aktivně bojoval za komunistickou budoucnost.

Umění je naprosto nedílnou součástí života našeho lidu. Je třeba je soustavně rozvíjet, pomáhat všemu novému, co objevuje hlubokou pravdu našeho života a co pomáhá formovat vlastnosti, myšlení a samozřejmě jednání člověka našich dnů, člověka naší socialistické společnosti, budovatele komunismu.

Nikdy v minulosti nestálo umění před tak konkrétními ale současně i náročnými úkoly jako dnes. Máme vůbec v naší zemi dostatek tvůrčích sil, abychom zvládli tak rozsáhlý úkol, máme vůbec dostatek talentů, aby umění působilo tak, jak je to vyjádřeno v závěrech sjezdového jednání?

Ano, soudružky a soudruzi, máme! To, čeho bylo doposud dosaženo, nám mohou závidět země daleko větší. Dovolte mi, abych uvedl několik čísel: Jen v uplynulých 3 letech bylo inscenováno 59 nových českých a slovenských původních činoher, 12 původních baletů, 19 zpěvoher, realizováno na 90 původních filmových děl, v letech 1960-62 vydáno jen v jediném nakladatelství, Čs. spisovatel, 76 původních prozaických děl v nákladu přes 1 milión výtisků a 48 původních básnických sbírek v nákladu přes 164 000 výtisků, nehovoře o stovkách rozhlasových her, televizních inscenací a o velkém počtu výstav výtvarných děl, které představují vskutku bohatou žeň. Jsem si vědom toho, že tato čísla neříkají nic o kvalitě, ale i tak sama o sobě představují úctyhodné úsilí.

Svědčí o velkém talentu našich umělců, z nichž mnozí dosahují svými díly mimořádného ohlasu nejen doma, ale i za hranicemi naší země.

Komunistická strana, která vždycky v minulosti i dnes celou svou politikou, silou své ideologie, přitahovala a získávala do řad strany nejlepší naše umělce, má maximální zájem, aby tyto tvůrčí síly byly rozvíjeny k prospěchu lidu a k rozkvětu celé naší společnosti.

A na tuto zásadu nelze zapomínat, soudružky a soudruzi, ani při projednávání státního rozpočtu na letošní rok.

Ve zprávě k návrhu státního rozpočtu pro rok 1963 se konstatuje, že na úseku kultury, která je spojována v jedné rozpočtové kapitole se školstvím, se projevuje soustavný růst kulturních a osvětových akcí. To je bezpochyby potěšující. Nechci však hovořit o akcích, ale o soustavném rozvíjení umění.

Jde, tak říkajíc, o neproduktivní oblast, jejíž výsledky práce nelze nějak normovat ani vyčíslit v plánovaném zisku. Samozřejmě je vždycky možno stanovit, jaké mají být v letošním roce příjmy v divadlech, kolik občanů má navštívit biografy, výstavy, jaké náklady budou mít knihy a jaká bude jejich cena. Avšak umění není zboží. Umění nelze měřit jen korunou, umění nelze převádět jen na finanční vyjádření.

Zvláštní silou umění je jeho působení na myšlení a skutky lidí. A tady jde o hodnoty, které jsou finančně nevyjádřitelné. Kdo může spočítat, co dává hudba, dobrá kniha, film, divadlo, členům brigád socialistické práce, kdo může vyjádřit ve finančních hodnotách to, k čemu je jednotlivé druhy umění vedou, čím obohacují jejich život, k jakým činům je inspirují! Kdo může převést na koruny sílu umění a jeho působení na výchovu mládeže a dětí, u nichž pomáhá formovat jejich budoucí životní názor, vztah k práci, ke studiu, vztah ke kolektivu, lásku k rodičům a ke své rodné zemi! Kdo může vůbec jakkoliv vyjádřit hodnotu umění v korunách v jeho působení na vkus našeho lidu, na zvyšování jeho kulturnosti, na rozšiřování jeho vzdělání!

Umění je bohatou a nevyčerpatelnou studnicí hodnot, vyrůstající ze své doby a společnosti a působící zpět ve prospěch dalšího rozvoje společnosti tím, že ovlivňuje psychiku, charakter a tím i jednání lidí.

Proto je naší povinností skutečnému umění - podtrhuji slova skutečnému a umění, protože i v této oblasti existuje mnoho projevů, které se za umění jen vydávají, a které nejsou ničím jiným než falsifikací, napodobeninou, která s uměním nemá nic společného - tomuto skutečnému umění je nutno zajišťovat potřebné materiální podmínky. Proto je nelze opominout při projednávání státního rozpočtu na tento rok.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, abych konstatoval, že vláda naší republiky vždy v minulosti umění podporovala a věnovala na jeho rozvoj velké částky. Jen se podívejme, kolik nových kulturních domů vyrostlo v uplynulých letech - a je třeba dodat hned, že ne vždy s rozmyslem stavěných a komplexně plánovaných, podívejme se na rozvoj lidových knihoven, růst divadelních scén, neustále se zvyšujícího počtu koncertů, výstav a podobně.

Je však známo, že rozvoj těchto různých zařízení nebyl vždy zcela v souladu se skutečnými a momentálními možnostmi a že i tady hrál svou úlohu místní patriotismus, který neviděl nijak daleko kupředu a zapomněl počítat.

Vláda však současně vždy pečovala o materiální zajištění umělců. Ta tam je představa o umělci, žijícím v bídě, odkázaném na milodary mecenášů atd. Ano, u nás je nemyslitelný a nepředstavitelný takový život umělců, který je zcela běžný v kapitalistických státech. Těchto starostí jsou naši umělci zbaveni. Nechci tvrdit, že by neměli své problémy. Chci jen říci, že je v silách i v zájmu naší společnosti, aby například naši výtvarníci žili důstojně, jak mohou žít umělci naší společnosti.

I tu mi dovolte, abych uvedl některá fakta: od roku 1955 do roku 1961 vzrostly autorské honoráře o 51 %, z toho v českých krajích o 43 %, na Slovensku o 86 %. V roce 1962 tento vzrůst honorářů dále pokračoval přibližně o 7 %. U spisovatelů vzrostl objem prostředků na autorské honoráře asi 1 a půlkrát, u hudebníků více než o polovinu.

Uvádím tato čísla ne proto, abych se připojil k některým hlasům, které zcela neinformovaně začaly v minulých měsících pomlouvat příjmy umělců. Považuji tento nárůst honorářových fondů za zcela správný a odpovídající velkému rozvoji umění a plně odpovídající zájmům naší společnosti o odměňování umělců i zásadám hospodárnosti. Na této skutečnosti naprosto nic nemění to, že jistá část umělců a mnohdy umělců v uvozovkách, má podstatně vyšší příjmy. Mluvím zase a podtrhuji to, o umělcích, kteří svým dílem vykonali a vykonávají neobyčejně záslužnou práci pro naši zem doma i za hranicemi a kteří mnohdy svými díly přinášejí i cenné devizové hodnoty. Nemluvím o tzv. umělcích - o paumělcích, o šmíře, která vydělává mnohdy - s prominutím - na hlouposti organizátorů.

Domnívám se však současně, že do stávající honorářové politiky je nutno zavést jednotnost a stanovit, aby některý objektívní orgán - např. státní mzdová komise - nad touto jednotností bděl. Je žádoucí zavést zásadu co nejspravedlnějšího rozdělování vynakládaných prostředků podle hodnoty společenského významu, při zachování celkového objemu těchto prostředků. Je to v zájmu umělců samotných a především k prospěchu umění a jeho dalšího rozvoje.

V odměňování umělců se nelze řídit jen zákonem nabídky a poptávky, nelze trpět různé položivnostenské manýry. Jsem přesvědčen, že ve vhodné době bude třeba i možno řešit všechny tyto problémy za účasti umělců. Z hlediska státního finančního plánu bude nutno v celé oblasti kultury velmi promyšleně diferencovat jednotlivé obory podle jejich významu a poslání v současné etapě rozvoje naší společnosti. I v umění pochopitelně musí platit zásady maximální hospodárnosti. Bylo by jen k prospěchu věci, kdyby i umělečtí pracovníci všemi silami pomáhali k zachovávání této zásady.

Největší ztrátou v umění by byla ztráta samotné kvality. Proto bude nutno posuzovat financování kultury tak, aby metodika plánování a financování umění nevedla k ochuzování forem a prostředků, nebyla mechanicky aplikována z průmyslové výroby, nezaváděla místo stimulů stagnující elementy, které by měly nepříznivý odraz na úrovni a kvalitě kteréhokoliv oboru kultury.

Domnívám se, že je třeba mnoho udělat k tomu, aby ekonomika umění byla položena na nových zásadách a aby přestala mít charakter jen účetnické evidence - má dáti - dal. Jde tu o mnohem složitější problematiku, než je možno vyjádřit ve stručném vystoupení. Chci jen znovu zdůraznit, že nelze okamžitě přínos a význam uměleckých děl spočítat v rovnicích, protože hodnota mnohých je prostě finančně nevyjádřitelná. Proto také celá metodika financování umění potřebuje ekonomy s hlubokým citem a smyslem pro umění a jeho význam v životě celé společnosti.

Mnohá umělecká díla nás přežijí. Přežijí celé věky. Ponesou svědectví o naší době, o životním stylu lidí našich dnů, o úsilí společnosti, která činila první kroky ke komunismu. Stejně jako dnes jsou nevyčerpatelným zdrojem poznání i obdivu sochařské umění antického Řecka a Říma, jejich architektura, stejně jako dnes chodí statisíce lidí obdivovat díla malířů minulých století do Národní galerie, naslouchají hudbě, která vznikala před mnoha generacemi, čtou knihy, psané ještě husími brky a odnášejí si z nich bohatství lidské velikosti a moudrosti - tak tomu bude v budoucnosti i s mnoha skutečnými uměleckými díly vznikajícími dnes. To není žádná romantická vize, to je zákon vývoje lidského života a společnosti. A jestliže v minulosti to bylo několik ojedinělých šlechtických mecenášů, kteří podporovali rozvoj umění, pak dnes sehrává tuto úlohu naše společnost.

Proto si myslím, že je celkem nezdravé a neodpovídající našim zájmům i přes dočasné hospodářské obtíže, že jsou například podstatně snižovány částky na výtvarná díla v souvislosti s výstavbou nových sídlišť a čtvrtí. Tím by byl vážně podvázán další rozvoj figurálního a monumentálního sochařství, jehož díla pro svou nákladnost nejsou přístupná jednotlivci. Vždyť samotný blok mramoru nebo technický proces odlití do bronzu jsou věci neobyčejně nákladné. Podobně musí vynakládat značné prostředky na materiál i výtvarníci. Domnívám se proto, že je především nutno z těchto hledisek hledat cestu k zajištění společenských objednávek především u národních výborů, závodních klubů a dalších zařízení. Jisté korekce by zasluhovaly i některé stávající daňové předpisy, např. tzv. darovací data a daň z dědictví.

Do práce výtvarníků je třeba vnést i organizační pořádek, který bude mít své ekonomické důsledky. Považuji například za při nejmenším humornou skutečnost rozdělování umělců podle okresů. Například dejvický národní umělec nesmí dělat nic pro Libeň, protože libeňští výtvarníci by se vzbouřili. Ale toto dělení má i nedobré politické důsledky: