Vím, že tyto připomínky takto veřejně řečené nejsou příjemné. Řečeny však býti musely, protože zatím není síly, která by tento postup zastavila. Myslím, že je třeba postupovat tak! Nezahazovat anebo šmahem odmítat i někdy převratné návrhy a názory novátorů a velkovýrobně myslících vědců a výzkumníků. To by byla - říkám zcela otevřeně a upřímně - strašná chyba. Na druhé straně však jim nedovolit a nenechat je jednostranně běhat v oblacích jejich představ. Skloubit přece rozumně, ale podtrhuji, přesto směle a hlavně účelně, operativně a rychle jejich návrhy s vyzkoušenou praxí. Vždyť, soudružky a soudruzi, je absurdní a nesmyslné se domnívat, že my tam přímo ve výrobě si ji nechceme ulehčit, usnadnit, zpříjemnit a zlevnit. Právě naopak voláme po takových typech, které by těmto požadavkům vyhovovaly.

Marně se sháníme po rozumném a účelném vyřešení volného ustájení dojnic. Naši výzkumníci na omluvu říkají, že je to problém světový. Mají bezesporu pravdu. Co však nám brání, abychom právě proto, že jdeme cestou velkovýroby, něco nového vymysleli a přišli s tím jako třeba pelhřimovští s novým typem kombinovaného cepového sklízeče?

Zatím hodně jezdíme do Dánska, Švédska, Anglie a Finska a při návratu div se nerozplyneme chválou nad jejich technologií, zejména živočišné výroby. Učit se musíme všude, o to nic. Ale při bližším pohledu na zemědělskou výrobu těchto zemí a když spočítáme produkci na 1 hektar, najednou v údivu musíme přiznat, že je u nás i několikanásobně vyšší. A přitom starost o dostatek krmiv za ně zatím mají málo vyvinuté země, které ještě donedávna byly koloniemi a kde zatím ještě tyto dříve vládnoucí země uplatňují svoji hospodářskou nadvládu. Říkám znova učit se všude není žádná hanba, ale je také potřeba více myslet svojí hlavou, hledat rychleji účelnou technologii a nemyslet stále na to, jak proplout úskalím, být na všechny strany hezký a hlavně si nepoškodit svoje dobré místo!

Dobré výsledky například zaznamenali výzkumníci a pracovníci v rostlinné výrobě. Dodávají už sorty obilí, kde hektarové výnosy se blíží 60-70 q z 1 ha, dokonce i dobré odrůdy bramborové sadby, křížence krmné kapusty, veliké kedlubny a velkého pokroku dosáhli šlechtěním ovocného stromoví na celé řadě speciálních podnoží, že stojí na špičce světové úrovně. A praxe se k nim neobrací zády. Naopak, obléhá je denně a žádá naléhavě osiva, semena, sazenice. To je nejlepší doklad, že je pokroková, chtivá nových věcí a dovede za ně vyslovit uznání a upřímné poděkování. Náš rozpočet také všestranně na úkoly vědy a výzkumu pamatuje. Myslím, že s výjimkou SSSR se můžeme směle postavit celému světu, pokud jde o péči a hmotné zajištění této oblasti práce. Dnes pracuje v ČSAV 10 000 lidí, z toho 1500 akademiků a rozpočet počítá s částkou téměř 600 mil. Kčs.

A nyní ještě poznámku k dalšímu ožehavému problému, ke kterému hovořili všichni poslanci v diskusi ve výborech. Získání 40 000 mladých lidí ročně, jak nám ukládá usnesení XII. sjezdu.

Zkoumáme stále a častěji příčiny. A v poslední době ještě sílícího odmítavého postoje mladých lidí, když se mají rozhodnout na prahu nového života pro práci v zemědělství.

Hledáme odpověď ve výchově učitelů a stěžujeme si obyčejně na samotné rodiče, že nemají dost pochopení při určování životní dráhy svých dětí, aby je poslali do zemědělství. Je tady v těchto případech jistě mnohé, co zaslouží kritiku a žádá nápravu. Ale my názor mládeže, její nechuť si také mnohdy zjednodušujeme poukazem na nutnost výstavby kulturních zařízení a tak umožnit mládeži plnější kulturní a společenský život, blížící se úrovni obyvatel města. I toto je také jedna z cest, není však přesto klíčová a rozhodující. Myslím, že stále základní otázku obcházíme a nechceme vidět materiální stránku celé problematiky s tím, že myšlení člověka je jen odvozené a že základní činitel je způsob výroby, z níž vyrůstají vztahy a názory lidí. Naopak místo uspíšení a vyrovnání rozdílů v oceňování práce, v pracovním čase, sociálním zabezpečení i úpravy pracovního prostředí, zejména u výroby živočišné, sháníme všechny možné argumenty o výhodách práce a života na vesnici, ačkoliv denní praxe je odmítá, nepotvrzuje a ukazuje pravý opak. Když jsem včera slyšel soudruha ministra Ďuriše, když hovořil o vysoké jednotce v JZD, udělal jsem si k tomu krátký, stručný, ale zajímavý rozbor. Členů JZD v r. 1962 jsme měli 955 208. Tito členové obdělávají 4 mil. 701 tis. 034 ha zemědělské půdy. Celkem bylo vyčerpáno v roce 1962 na 1 ha 98 pracovních jednotek. Vyčerpalo se tedy celkem na pracovních jednotkách 460 mil. Kčs. Na člena JZD připadá v průměru 481 pracovních jednotek. Roční výdělek na pracovní jednotku dosahuje v průměru 16, 99 Kčs, okrouhle tedy 17 Kčs. Na základě toho jsem si vypočítal, že roční výdělek družstevníka včetně naturálií činí 8177 Kčs, což je měsíčně 681 Kčs. V průmyslu podle hodnocení průmyslové výroby v r. 1962 připadá průměrná mzda na pracovníka cca 1400 Kčs. Ve srovnání měsíční odměny pracovníka v zemědělství a v průmyslu dosahuje plat zaměstnance průmyslu 206 % odměny družstevníka. Kdyby do roku 1970 vzrostla zemědělská výroba o plných 100 %, pak odměna členů nemůže vzrůst o 100 % s ohledem na nutnou dotaci fondů a ostatních zvýšených nákladů při zavádění velkovýrobní formy v zemědělství. Přitom nepočítám další stoupající trend reálných mezd zaměstnanců v průmyslu do roku 1970, neboť podle srovnání by zemědělci teprve v roce 1970 byli, pokud jde o peněžní odměnu, na úrovni průmyslu z roku 1962. Toto je věčný spor neustále dokazovaný a já soudruzi, o tom hovořím otevřeně právě proto, že včera soudruh Indra zde hovořil o pštrosí politice, o tom, že nechceme vidět současnou situaci, nechceme věci zvážit, pohovořit si o nich a udělat konkrétní opatření.

Mám za to, že se musíme všichni bez předsudků nad touto situací rozumně zamyslet a podle toho dělat postupně cílevědomá konkrétní opatření. Počet lidí pracujících v zemědělství se neustále snižuje, ale požadavky na zemědělskou výrobu stále rostou. Z celkového počtu obyvatel už je necelých 18 % zaměstnáno v zemědělství. Populace na vesnici je podle zdravotních statistik velmi nízká. Bude tedy potřebí z požadovaných 40 000 mladých lidí krýt nejméně 50 % z města. Ptám se často sám sebe, proč už ve vyspělé soc. společnosti máme dále a stále dvoje lidi ve výrobě. Když přece ti ze zemědělství jsou významem společenské práce stejně důležití jako klíčový průmysl. Na otázku, co mě vedlo k rozhodnutí tyto problémy zde povědět, vám odpovím. Probíhají pohovory s žáky devátých tříd o volbě povolání. Řeknu vám zcela otevřeně: odmítavé názory dětí na zemědělskou práci nutí přece k vážnému zamyšlení a současně i velmi naléhavému varování a obavy o rozvoj zemědělské výroby vůbec.

Položme si otázku, jak dlouho trvalo od roku 1949 kdy byl v březnu přijat zákon o zakládání JZD, než soc. vztahy na naší vesnici definitivně a navždy zvítězily. Tato etapa trvala celých 10 let. A kolik jsme tehdy vynaložili práce, nadšení, trpělivosti a cílevědomého úsilí agitačních kolektivů a skupin. Jakou jsme tehdy měli radost z každého nově založeného JZD. Tehdy to byl výsledek opravdového svazku dělníků a rolníků.

A dnes vidíme, že to byl teprve začátek. Vidíme, že vlastní práce teprve začala. Dnes, kdy se ohlížíme s oprávněnou hrdostí zpět, zase si uvědomujeme, že druhá etapa rozvoje naší vesnice, tj. ekonomické upevnění a rozvinutí velkovýroby, bude stejně obtížné, ne-li těžší, nežli získávání drobných a středních rolníků pro nové formy hospodaření i když za neustálého boje proti kulakům a vlivu třídního nepřítele ve městech i v zahraničí. Není pravda, že bychom v současné době v zemědělské výrobě stáli na vesnici nějak pasivně k výrobě. To vůbec ne. Vždyť naprostá většina družstev a státních statků se má čile k světu a není jím jedno, jestli splní státní plán anebo ne. Je tu však téměř 3000 JZD po loňské neúrodě a tento počet se ještě zvětší, která jsou stále slabá, zaostávají a přiznejme si - nemají sama dosti sil se z té obtížné situace vyhrabat. A přece i tato JZD jsou všechno doslova naše děti, které jsme přivedli na svět, jako objektivní nutnost zemědělské výroby v soc. společnosti.

A tady jsem u další otázky, o které chci pohovořit. Zemědělství svoje úkoly jako celek vůči společnosti neplní, a plně nezajišťuje. A my místo toho, abychom po vzoru dřívějších let v zakládání družstev se rozhodně pustili do práce a uvolnili tisíce odborníků na pomoc výrobě, nastoupili doslova do předních linií na poli a ve stájích s těmi, co tam ještě zůstali, co se s obtížemi obětavě perou a zápasí, máme mnohdy pro zemědělství jen celou řadu napomínání a v poslední době i spoustu úsměšků a mnohde nejapných, vtipů a podceňování. Uvědomme si, že toto všechno mládež vidí a slyší. Poslouchá a uvažuje. Výsledky jejího náboru jsou pak takové, jak jsem o nich hovořil. Není potřeba zdůrazňovat, že hovořím tak proto - oni tak budou potom reagovat - že se vtip a satira strefila do černého, že v potrefeném houfu se husa ozve, anebo že čekám, aby nás někdo politoval a pofoukal bebíčko a řekl, že to tak nemyslel. Toho není vůbec potřeba. Když se mně kdokoliv a kdykoliv zeptá, na budoucnost našeho zemědělství, odpovím s naprostým vědomím pravdy a hlubokého vnitřního přesvědčení: Zemědělská velkovýroba má před sebou velkou a dobrou perspektivu a nevídané možnosti právě proto, že, jak řekl několikrát s. Chruščov, - nemůžeme vstoupit na práh nové komunistické společnosti, jestliže nebude na vysoké úrovni celá zemědělská výroba. Základem naší socialistické společnosti je pevný, nerozborný svazek dvou spřátelených tříd dělníků a dnes už družstevních rolníků. Nepřipusťme další podceňování a zesměšňování zemědělství a tím ve svém dopadu narušování tohoto svazku. XII. sjezd nám velmi naléhavě přece toto ve svém usnesení připomíná a ukládá považovat rozvoj zemědělské výroby za úkol v současné době prvořadý. Mám tedy za to, že by se měla všude přehodnotit situace na vesnici a celá společnost si říci - překonali jsme jiné obtíže a musíme přivodit základní obrat teď hned. Zítra budou svízele ještě větší. Nepřešlapovat a neváhat. Nastoupit všude tam, kde je toho podle rozboru nejvíce potřeba. Říkám otevřeně, není třeba v letošním roce více peněz ze státního rozpočtu a prostředků. Mám na mysli základní obrat - a to je věcí lidí - v přístupu k pomocí zaostalým družstvům i slabým státním statkům a co hlavního - vytvoření doslova z gruntu jiného názoru na práci v zemědělství a na život na vesnici vůbec. Pak se nutně a zákonitě začne také měnit názor mládeže na jejich poměr a práci v zemědělství. Pak rozhodnutí pracovat na poli, ve stájích nebude posuzováno nikým jako práce druhořadá, méněcenná, ale práce vysoké cti a odpovědnosti, pro společnost nezbytná a vždycky potřebná. V tom je také náplň a sama podstata hesla za čest dělníka, za čest zemědělce, za čest technika, mistra, učitele, lékaře, umělce - prostě za čest nového poměru a přístupu k práci v období rozvinuté výstavby socialistické společnosti. A pak si už nikdo a nikdy nedovolí a nesmí dovolit, protože k tomu nemá žádné pověření, je jednostranně pomlouvat a tropit si ubohé a nejapné žerty z obtíží, které nám i v zemědělství vznikly, třeba nepříznivým počasím i obtížemi s přeměnou člověka v nových vztazích ve výrobě. Smát se obtížím a problémům ve vážné situaci je třeba lehké, ale dnes krajně škodlivé, nebezpečné a ve svém dosahu dokonce hloupé.

Mám zde knížku, nazvanou "Meze nezorané". Vydalo jí dokonce Státní nakladatelství politické literatury. O to je celá věc vážnější. Nedovedu si při nejlepší vůli představit, co má tato s odpuštěním také literatura přinést pro posílení svazku dělníků s družstevními rolníky. Co má dát za nadšení a chuť k práci lidem na vesnici. Čím má přispět k přitažlivosti k zemědělské práci a životu na vesnici pro naši mládež. Přitom je to kniha o 115 stránkách a byla vydána nákladem 15 000 výtisků, možná pro estrády a pro tzv. "lidovou" zábavu.

Dnes, kdy železničáři a s nimi tisíce brigádníků se doslova rvou s mrazy, jak i zhodnotil s. Indra, o pohyb vlaků, zásobování uhlím, rudou i dopravou cestujících - a není tam všechno v pořádku - a dovolil by si někdo z tohoto úsilí si dělat legraci? Ale že i my při práci v zemědělství jsme v boji s přírodou celý rok, že se tam potýkáme s náhradními díly - novou technologií a celou řadou obtíží - to je zatím nejlepší podklad a příležitost pro špatné vtipy a smích. Je to ale pak osamocený křečovitý smích lidí, kteří neznají výrobu. Říkám zcela klidně - nejsme puritáni, ani zkostnatělí moralisté. Dovedeme se i sami sobě zasmát a nevybíravými výrazy si věci vysvětlit vzájemně, vždyť smích a dobrá nálada je kořením života. Všechno však musí mít svou míru, čas a místo. A pak také musí ten, do kterého se strefujeme cítit, jestli se satirou a vtipem pomáhá a musíme vědět a znát, kdo se nám směje. A proto říkám otevřeně na adresu těch také umělců ze Státního nakladatelství i jiných tak přehojných redakcí a stále se množících poradních institucí, kde obyčejně v závětří žijí lidé, kteří všemu rozumí a osobují si právo do všeho hovořit. Pojďte k nám na tři roky do zemědělství, žijte s námi na vesnici. Věřte, že ta vaše opuštěná židle žádnou škodu společnosti a republice nepřinese. (Potlesk.) Ale možná, že vyrostou z vás lepší lidé. Takoví, jaké naše doba nyní potřebuje. A pak si pohovoříme o ostří satiry a vtipu, který bude, a o tom jsem přesvědčen, úplně jiný - zdravý, správný a všem nám potřebný a uvidíte k vaší spokojenosti - všemi žádaný a příjemný. Jen s tou pochybností, jestli by vás, třeba jen za měsíc, smích nepřešel docela.

Takto je, soudružky a soudruzi poslanci, podle mého názoru nutné přistupovat k řešení dnes složité situace v zemědělství. To už opravdu není pak jen vzletná fráze, když je přístup k věci podložen vlastní obětavou prací. To už je pak opravdová daň veliké době převratných změn celého světa. To už pak je skutečně osobitý, ne lehký, ale tím právě cennější a dražší příspěvek boji za nový svět, za vlast, za nový život v míru, za štěstí celého lidstva. (Potlesk )

Místopředseda NS Pospíšil: Dávám slovo posl. Krížovi.

Posl. Kríž: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Vládou schválený plán na rok 1963 predpokladá veľmi mierny obrat hrubej poľnohospodárskej výroby oproti priemeru rokov 1960-1961 a rozpočtované finančné prostriedky, o ktorých dnes rokujeme, zostávajú zhruba na výške roku 1962. Táto okolnosť ako i dôvera v prevádzané opatrenia i v opatrenia, ktoré sa pripravujú, vyvolávajú u zainteresovaných pracovníkov opatrný optimizmus vo veci splnenia plánovaných úloh v tomto roku. Len ako na okraj veci spomeniem, že viacerí organizátori poľnohospodárskej výroby spájajú svoje opatrné nádeje s podmienkou, že tento rok bude z hľadiska počasia pre poľnohospodárstvo dobrý, priemerný alebo proste normálny. V takomto pohľade je pravda silný prvok pasívneho vyčkávania, ktoré nemá valné šance. Tzv. normálnych rokov takmer niet a tzv. priemerný rok čo do počasia je v skutočnosti priemerný preto, lebo je vypočítaný z 50-ročnej rady meteorologických záznamov, teda z rokov, z ktorých skoro každý sa vyznačoval určitou anomáliou v počasí. Spomínané záznamy sú ovšem veľmi poučné. Hovoria napr., že z 50 rokov sú iba dva také, keď obdobie letného sucha v najúrodnejšej časti Slovenska nie je dlhšie ako 14 dní.

Túto vsuvku o počasí som urobil len preto, aby som podporil všetkých tých, čo nechcú vyčkávať dobrý rok, ale sú odhodlaní vydobíjať dobré úrody a biť sa s problémami bez ohľadu na podmienky vyplývajúce zo zmien počasia. Z hľadiska takýchto ľudí sú úlohy v poľnohospodárskej výrobe r. 1963 zložité, vyžadujú si hodne námahy, starosti, je treba pristupovať k nim s vedomím, že treba ich stoj čo stoj splniť.

V záujme toho treba prenikavo zlepšiť riadenie a organizáciu poľnohospodárskej výroby. Konštatoval to XII. sjazd KSČ a v tom smere veľa prispela predsjazdová diskusia - hodne je k tejto veci aj posjazdovej diskusie - no hlavne v najvyšších orgánoch nášho štátu pracuje sa húževnato na realizácii uznesenia sjazdu o sústredení riadenia poľnohospodárskej výroby na výrobnom a podnikovom základe, a to do okresných výrobných poľnohospodárskych zpráv. Príslušné návrhy sa pripravujú podľa pokynov poľnohospodárskej komisie ÚV KSČ a vlády, ktorá bola pred nedávnom ustanovená.

Výrobný princíp pripravovaného nového spôsobu riadenia poľnohospodárskej výroby nie je ľubovoľne vyzdvihnutý dopopredia. Vyplýva z objektívnej skutočnosti, danej správnym vzťahom ekonomiky a politiky v našej spoločnosti. Hľa, čo o tom písal Lenin: "Obvykle so slovom ťriadenieŤ sa spája zvlášť a predovšetkým činnosť prevážne alebo dokonca čisto politická. V skutočnosti však samotné základy, sama podstata sovietskej moci ako i samotná podstata prechodu od kapitalistickej k socialistickej spoločnosti spočíva v tom, že politické úlohy sú podriadenými vo vzťahu ku ekonomickým otázkám." To nie je negácia politiky, veď ako Lenin hovoril inde, "hospodárstvo je pre nás najzaujímavejšia politika."

Keď uvážime, že každé riadenie začína plánom a vyúsťuje do realizácie úloh plánu a keď sa súčasne podívame, koľko ľubovoľnosti prenikalo do plánovacej činnosti a teda i do stanovovania úloh, Leninove myšlienky budú pre nás oveľa nástojčivejšími.

Napríklad tohoročné celoročné výrobne finančné plány na družstvách sú vypracovávané ešte - ako sa hovorí - po starom. Najsprávnejšie by bolo, keby im predchádzalo starostlivé spracovanie komplexných rozborov výrobnej a hospodárskej činnosti, poľnohospodárskych závodov za predošlý rok. Žiaľ, vo väčšine prípadov nie je tomu tak. Práce na CVFP odsunuli rozbory na pozdejší čas, alebo ich vôbec vyradili. V čom je príčina? Okrem iného sú to termíny. ONV spevňuje termíny, banka tiež súri. CVFP nie sú totiž len podnikovými plánmi, ale súčasne dôležitými úradnými dokumentami. Termíny sú teda tvrdé a práca na CVFP veľmi zložitá. Treba vo formulároch vyplniť tisíce položiek, vypočítať množstvo základných a odvodených ukazateľov. Kto z vás mal v rukách všetky formuláre pre CVFP, ľahko si o tom urobí predstavu. Časť údajov a ukazateľov vyžadovaných formulármi zdá sa pre celoročnú prevádzku JRD nepotrebná, sú potrebné snáď pre administratívu na okrese, kraji, ministerstve. Vec je tu jednoznačná, úradné potreby prevládajú nad ekonomicko-výrobnými.

Toho roku, pokiaľ sa týka termínov, na Slovensku boli na tom najhoršie zaostávajúce JRD. Bol im pre vypracovanie CVFP stanovený termín zväčša medzi 20. -22. januárom, zrejme preto, aby mohla byť pre ne "včas" nárokovaná cez MZLH priama pomoc štátu. Plány boli nutne urobené kvapne, bez príslušných rozborov a technicko-organizačných opatrení a sotva môžu slúžiť ako reálny začiatok do hlavnej konsolidácie.