Zpráva ministra-předsedy Státní plánovací komise o plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR na rok 1963

Projednán vládní návrh rozpočtového zákona na rok 1963

Zpráva předsedy Národního shromáždění podle čl. 60 odst. 2 ústavy o vydaných zákonných opatřeních předsednictva Národního shromáždění

Předseda Národního shromáždění Fierlinger a místopředsedové Valo, Fiala, dr. Kyselý; Pospíšil, Beran, dr. Škoda.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Široký, první tajemník ÚV KSS Bacílek, místopředseda vlády dr. Dolanský, Kolder; kandidátka předsednictva ÚV KSČ místopředsedkyně vlády inž. Jankovcová; místopředsedové vlády Krajčír, Piller; ministři dr. h. c. Plojhar, dr. Neuman, Indra, Ďuriš, Korčák, Krutina, Machačová-Dostálová, inž. Takáč, Pešl, inž. Púčik.

258 poslanců podle prezenční listiny.

Z Kanceláře NS: Vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

Místopředseda NS Pospíšil (zvoní): Zahajuji přerušenou 17. schůzi Národního shromáždění.

Budeme pokračovat v přerušené rozpravě o vládním návrhu rozpočtového zákona na rok 1963.

Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Borůvka, dávám mu slovo.

Posl. Borůvka: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Předseda SPK ministr Indra vás seznámil se stavem výsledků zemědělské výroby za uplynulý rok 1962 a současně nám oznámil požadované zvýšení v letošním roce 1963.

Nepovažuji proto za nutné je znovu opakovat. Mým úkolem je seznámit plenární zasedání NS s obsahem jednání a připomínkami poslanců ze společného zasedání tří výborů NS, které návrh plánu i státního rozpočtu na rok 1963 projednaly.

Všichni diskutující se shodli jednomyslně na tom, že státní plán plným právem požaduje pronikavé zvýšení zemědělské výroby v letošním roce, a to abychom pokryli výpadek z minulého roku. Dále i když v procentech jsou požadavky dost vysoké, musíme je jako výrobci posuzovat velmi objektivně a hlavně s velkou důvěrou a nezdolným optimismem. I když musíme na druhé straně vidět vážné problémy živočišné výroby v letošním roce právě v důsledku nízké krmivové základny, kterou si neseme z roku 1962. Přece však ze zkušeností jiných let víme, že obyčejně rok chudý na vláhu nerozpustil všechny živiny, které zůstaly pak jako přídavek vegetací rostlin v roce následném. Naším hlavním úkolem bude ihned v časném jaru věnovat co největší pozornost a péči přípravě půdy. Domníváme se, že po letošní dlouhé a tuhé zimě by mohlo přijít dříve. Jen si vzpomeňte, co nám loňského roku nadělaly škody na ozimech a pícninách ostré holomrazy. Letos leží sníh na polích jako peřina a půda i osevy v klidu odpočívají. Všichni si přejeme dobrou úrodu. My v JZD a STS, abychom splněním státního nákupu jednak smazali a vyrovnali dluh společnosti z minulého roku a dále posílili i svoje tržní fondy a mohli nahradit loňské nižší odměny za práci naším členům i pracovníkům státních statků. Vždyť věřte, že nás opravdu mrzí, když musíme stále slyšet o zaostávání zemědělské výroby. Chceme se také už dožít té radosti nejen ze splnění, ale i překročení úkolů nákupu, jak žádá státní plán.

K tomuto našemu stanovisku by měli také říci své závazné slovo soudruzi pracující v chemickém průmyslu. Měli by také vykročit a přidat ve výrobě hnojiv a ochranných prostředků a ne jen pořád krčit rameny a na objektivních příčinách dokazovat nemožnost zvýšení dodávky těchto pro nás tak potřebných pomocných produktů. Zatím nám zvýšení slibují, ale až na podzim. To znamená, že hnojiva budou účinkovat až na úrodu roku 1964. Jsme poslední zemí na světě, kde vyspělé zemědělství míchá hnojiva před rozházením na pole ručně lopatou. V našem JZD jsme loňského roku vyzkoušeli granulované kombinované hnojivo NPK vyráběné v Semtíně s překvapivě dobrými výsledky. Bohužel ho bylo na naši celkovou potřebu 85 vagónů jen 58 q a letošního roku je příděl 50 q. Statistiky světové úrovně zemědělské výroby ve vyspělých zemích nám ukazují nejen daleko vyšší průměrné hektarové výnosy a zejména dojivost krav, než dosahujeme u nás, ale současně také s tím i několikanásobné množství umělých hnojiv, které tuto vysokou úrodu také podmiňují. Myslím, že si v práci a péči o půdu alespoň v převážné většině našich dobře hospodařících družstvech a státních statků v ničem s nimi pak nezadáme a můžeme se měřit pak s každým na světě. V souvislosti s problémem umělých hnojiv upozorňuji velmi vážně na nebezpečí jejich dopravy do zemědělských závodů. Kalamita a obtíže dopravy, způsobené mrazy, je dnes problémem takřka světovým.

Právě proto by bylo velmi účelné, aby se dala družstvům a státním statkům možnost dopravovat hnojiva přímo ze závodů vlastními dopravními prostředky. (Potlesk.) Nečekejme na nějaký zázrak na jaře. Naše doprava bude mít i tak plné ruce práce. S rozhodnutím nelze otálet. Aby se pak neopakovala situace se známou "Lovosickou horou neodpovědnosti", jak výstižně bylo loni na jaře psáno v Rudém právu. To však už nic nepomůže, jestli hnojiva místo pod cukrovkou, kukuřicí a bramborami zůstanou tvrdnout na hromadách ve výrobních závodech. Poučení z minulého roku je dostatečné.

Zabývám se problémem půdy a prací s ní proto, že je to základní rozhodující a hlavní článek našeho úspěchu anebo nezdaru. Vyrobit více krmiva je za dnešní situace pro uspokojení zásobování masem, mlékem a vejci otázkou číslo jedna. Uvažujme. V zástavech dobytku a prasat i slepic máme dosud největší počet kusů od roku 1945, možná že i od r. 1918. Tato zvířata jsou stejně ošetřována. Lidé, kteří kolem těchto miliónů jedinců chodí a o ně pečují, by jim rádi přidali jak objemné píce, tak i jadrného krmiva. Kdybychom zvýšili dojivost u krav jen o dva litry denně a přírůstky u prasat o 10 dkg, nebyla by vůbec starost o zásobování a ještě by zbylo na fond pro zahraniční obchod. O tuto problematiku jde. Tedy to naše kdyby je jen ve zvýšení úrodnosti půdy a sklizni beze ztrát.

Proto se musím alespoň krátce zastavit u ožehavého problému hospodaření půdním fondem v celé republice. Už také proto, že většina poslanců k této otázce hovořila. Není dobrým vysvědčením pro nás všechny, že přes stálé upozorňování strany a vlády nebereme vážně omezenost půdy a že jsme po Švýcarsku druhou zemí na světě, která má na obyvatele nejméně orné půdy. Za poslední 3 roky ubylo obyčejně zastavěním a záborem půdy pro nové průmyslové závody dalších 33. 000 ha orné půdy, a to ponejvíce na rovinách, protože tam jsou stavební náklady nejlevnější. Dříve za kapitalistické republiky byla zábranou ztráty orné půdy její vysoká cena. Stejně vysoká cena byla i u půdy stavební zejména v městech a jejich nejbližším okolí. Záznamy jsou třeba z Prahy, kde 1 m² na Václavském náměstí v roce 1930 stál kolem 60. 000 Kčs. Pozemek, na němž stojí budova našeho Národního shromáždění byl 3x dražší než sama stavba. Možná, že by stálo za úvahu při žádostech o stavební povolení ocenit půdu jako důležitého společenského činitele, vždyť strukturní ornice není přece jen hlína, jak se na ni mnozí stavbaři dívají. Je to přece živý organismus cennější zlata právě v naší socialistické společnosti, protože ji pilná práce tvořila celá staletí.

V souvislosti s touto otázkou se zastavím na chvíli u problému zhodnocování rostlinné výroby - ve výrobě živočišné. Největší obtíž, kterou všichni na vesnici pociťujeme a prožíváme, je získat mladé lidi k obsluze dobytka a prasat. Zejména dojnic a prasnic. Slepice a mladý dobytek nám už tak velkou starost přece jen nedělají. A tady je potřebí říci vážné slovo na adresu našich projektantů stavitelů a výzkumných ústavů, kteří mají ve své pracovní náplni a jsou za to také placeni, vypracovat návrhy takových staveb, kde by zejména mladí lidé rádi a s láskou k živému zvířeti pracovali. Protože i když hovoříme o velkokapacitních kravínech - porodnicích prasat - a ostatních objektech - přece jen i tady, má-li být dosaženo produkcí zvířat, je individuální starost o jedince nezbytná a je základní podmínkou úspěchu. V tom je specifická zvláštnost zemědělské výroby proti průmyslu. A naši velkovýrobní novátoři bohužel na tuto nezbytnou podmínku ve velké míře zapomínají. Dívají se a postupují ve své práci ztrnule, jako by šlo o skutečnou průmyslovou výrobu. Neberou obyčejně zřetel na tři základní a určující činitele, kteří jsou od sebe neoddělitelní a vynechá-li se jen jeden z nich, nemůže být dosaženo dobrých výsledků.

Je to za prvé PP lidí, jejich počet, potřebný k ošetřování zvířat. Na tuto stránku je dnes zaměřena největší pozornost, protože nás také nejvíce pálí a proto se jí snažíme vyřešit. Nic proti tomu. Je to zásada nanejvýš správná. Proto se snaží soustředěním co největšího počtu zvířat na jedno místo pod jednu střechu uspořit co nejvíce pracovních sil a zvýšit PP. Vystupují však tady druzí dva činitelé, tj. produkce zvířat a třetí - problém krmiv. A tady jsme u jádra problému. Jednostranná snaha po úspoře lidí bez zřetele k dvěma druhým podmínkám způsobila, že jsou nejen projektovány, ale dokonce už dány do provozu stavby, které pak praxe kritizuje a odmítá. A proto ty žádané nové typy, vyhovující všem třem požadavkům, jdou tak těžko na svět. Proto je také tak nesnadné je vymyslit.

Nejvíce na škodu celé věci je pak chronická odtrženost projektantů, stavitelů a výzkumníků od praxe, která žádá a musí přece žádat, aby nové typy ušetřily pracovní síly, zvýšily produkci zvířat a zhodnotily krmiva, protože těch ještě dlouho nebude nadbytek. A tento těžký úkol nevymyslí a nevypracuje nikdo jen v kanceláři, kdyby to byl třeba živočišný genius. Takový člověk se ještě nenarodil a vím určitě, že nikdy světlo světa nespatří. A když pak krmiči a pracovníci přímo ve výrobě poukazují na chyby projektu a sami chtějí věci odpomocí, zlobí se na nás a dokonce vydali přísný zákaz cokoliv měnit na projekci. Buď budete brát a stavět tak jako jsme nakreslili anebo nic.

Právě tyto rozpory pak vedou k roztrpčení a označování těch ve výrobě, že pořád si něco vymýšlejí, věčně jsou nespokojeni a nikdy s nimi není rozumná řeč. Lidé z města pak právě z neznalostí této velmi složité a ve svých formách a výsledcích nesnadné situace obyčejně svádějí vinu na pracující v JZD a státních statcích, které osočují z konzervatismu a zastaralého způsobu myšlení. Říkají o nás a jejich rozmrzelost je mnohdy násobená čekáním ve frontách, že jsme mazaní sedláci, kteří jsou prosáklí a doslova prolezlí individualismem a vesnickou chamtivostí a hlavní příčinou obtíží v zásobování a vůbec příčinou všech problémů a byť i přechodných nesnází. A tady si nejlépe ověřujeme správnost zásady, kterou tak výrazně řekl XII. sjezd, že ekonomická hlediska jsou v období rozvinuté výstavby soc. společnosti hlavní a politika jim musí být podřízena. Názory lidí jsou otázkou politickou. Jejich nesprávnost však vyvěrá z chyb, kterých se nedomyšleným a bez zřetele ke třem podmínkám výroby, špatným přístupem k řešení výrobních úkolů v živočišné výrobě soustavně dopouštíme.

Celou věc komplikuje ještě skutečnost, že dotyční velkovýrobní novátoři a myslitelé bydlící a žijící obyčejně v Praze, umí mluvit a argumentovat čísly tak, že je ani normální člověk nestačí vnímat. Mně to připadalo jako na jarmarce. Sám jsem několik jich ve velkorysém a velkovýrobním výkladu slyšel. Uvedu vám jeden takový příklad z desítek jiných ze současné praxe, kde se tyto chyby v zavádění velkovýrobní technologie už staly. Vážné však je to, že se v nich dále pokračuje. A staly se proto, že, jak jsem řekl, nebrali se v úvahu všechny tři hlavní činitelé.

Postavily se mnohamiliónovým nákladem nové velkokapacitní porodnice prasnic. K věci se přistoupilo jen z hlediska úspory pracovních sil. Propočítalo se, že je možné, aby 1 pracovník obsluhoval nejméně 50 prasnic a z tohoto pohledu se řešila celá technologie výroby. Výpočty dokazovaly nejen velkou úsporu lidské práce, ale dokonce i vysokou produkci prasnic - úsporu krmiva a vlastní náklady byly v propočtech proti dosavadnímu způsobu výroby v JZD až překvapivě nízké. A pod tyto argumenty se podepsali lidé, před jejichž jmény jsou i několikanásobné akademické tituly. Jen jedno jim chybí - styk s praxí. Kdyby tito lidé - a já nepochybuji o jejich dobrém úmyslu - byli často, a nutno říci v denním styku, s ošetřovateli, nepodceňovali jejich práci a velké zkušenosti, nemohlo by přece dojít v konečném výsledku k tak žalostným koncům. Nebudu vás už unavovat dlouhým povídáním. Stavby jsou tak studené, že například v jedné porodnici na Starém Plese spálili na vyhřívání za prosinec 6 060 l nafty, což je spotřeba osmi traktorů za celé podzimní práce. Náklad na 1 sele se zvýšil asi o 70 Kčs. Úhyn se pohybuje kolem 50 % a v r. 1961 byl až 90 %. Výrobní cena selete dosáhla nákladů 550 Kčs bez těch 70 Kčs, což je až 620 Kčs, zatím co prodejní hodnota je 330 Kčs. Družstva a státní statky vyrábějící dosavadním způsobem produkují selata za 180-250 Kčs. K čemu je potom tato velkovýroba. Asi tak, jako když se v průmyslu postavily nové haly a tam namontovaly málo výkonné stroje, které vyráběly stejně jako stará hala, jenže o mnoho dráže.