Řešení konstrukčních a technologických otázek, spojených s technickým rozvojem, si vynucuje stále větší spojení vědy s výrobní praxí, vyžaduje stále větší nasazení vědeckých pracovníků přímo do praxe. Zatímco je v SSSR 8 pracujících ve vědě a výzkumu na 100 pracovníků v průmyslu, v ČSSR je to pouze 2,4 pracovníka. Proto i plán výchovy vědeckých pracovníků vychází z předpokladu, aby se počet vědeckých pracovníků, který v r. 1961 činil 6 270, zvýšil do r. 1970 na 15-20 000. Je nutno i jejich správné rozmístění z hlediska oborové specializace studujících, neboť slabě jsou obsazeny důležité obory jako je automatizace, elektronika, matematika, fyzika, makromolekulární chemie a stavby kotlů.

Soudružky a soudruzi!

Úspěchy v plnění plánu rozvoje vědy a techniky jsou zaručeny tam, kde se dané úkoly stanou záležitostí pracovníků v řídících orgánech i na pracovištích.

Také průmyslový výbor NS si byl vědom významu vědy a techniky pro naše nár. hosp. a proto svým usnesením v roce 1961 podporoval zřízení ústředního orgánu pro jednotné řízení a koordinaci technického rozvoje. Pro soustavnou kontrolu plnění usnesení o technickém rozvoji byla zřízena při průmyslovém výboru stálá komise. Komise si stanovila za svůj první úkol plnění vládního usnesení č. 1470 o zabezpečení rozvoje vědy a techniky. Poněvadž toto vládní usnesení je celým komplexem opatření, která na sebe vzájemně navazují a to od technicko-ekonomických informací a mezinárodní spolupráce až po vlastní realizaci ve výrobě, nebylo možno tento složitý a náročný úkol zkoumat v celé šíři a podrobnostech. Proto komise vybrala ty nejdůležitější úseky národního hospodářství, kde tech. rozvoj rozhodujícím způsobem ovlivní růst produktivity práce a podstatně přispěje ke snížení pracovních sil, k úspoře materiálu, dovozu surovin apod.

Šlo o prověření, jak je zajišťován rozvoj výroby syntetických vláken, jaký je současný stav kyslíkáren, intenzifikace v hutích pomocí kyslíku a rozvoj hydromechanizace v dolech. Závěrečná zpráva, předložená průmyslovému výboru NS, ukázala, že jsou skutečně vážné nedostatky v komplexním řízení, neujasněnost výhledu, nedostatečné ekonomické propočty apod. Např. nedocenění významu syntetických vláken pro náš textilní průmysl způsobuje nedostatek surovin pro toto odvětví v důsledku omezení dovozu tradičních surovin, tj. vlny a bavlny.

Intenzifikace v hutích nelze řešit jen výstavbou kyslíkáren, tak jak se o tom přesvědčili poslanci při průzkumu. Jde o komplexní řešení s cílem zvýšení výroby. Nejde jen o zavádění kyslíku do pecí, ale též o nutnou změnu organizace provozu, o dostatek sázecích zařízení stejně jako odlévacích jam, trvanlivého vyzdívkového materiálu. V tomto smyslu nebylo všechno dobře připraveno.

Podobně je to se zaváděním hydromechanizace v našich dolech, kde k celému problému je nutno přistoupit se vzájemně sladěným vývojem a výzkumem, se zajištěnými technologickými dodávkami jak pro ověřovací zkoušky, tak i pro sériovou výrobu.

Ještě mnoho zbývá objasnit a probojovat, aby byla úloha technického rozvoje správně chápána a uplatňována v praxi. Daleko širšímu okruhu pracujících bude třeba propagandisticky vyložit zákonitost vývoje naší společnosti. Věda a technika nejsou dosud chápány jako rozhodující faktor pro rozvoj národního hospodářství. Mnoho hospodářských pracovníků nedoceňuje vědeckotechnický pokrok, v metodách řídící a organizátorské práce převládají často podnikové zájmy nad zájmy společenskými, což vede k oslabování péče o technický rozvoj a ke zpomalování tempa rozvoje národního hospodářství.

Naši lidé jsou dovední i přemýšliví, máme dostatek znalostí i zkušeností, abychom současné nedostatky v technickém rozvoji překonali a zajistili tak další rozmach našeho národního hospodářství. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. Miskovi.

Posl. Miska: Soudružky a soudruzi poslanci!

Ostravskokarvinský revír v současné době hluboko neplní své úkoly. Ke dni 24. ledna 1963 bylo již vytvořeno manko 157.079 tun v odbytové těžbě. Nedostatky v dopravě nám způsobily, že například jeden z nejlepších dolů roku 1962 - důl 1. máj - je v měsíci lednu největším neplničem a denně na tomto dole chybí tisíce tun. Naši havíři jsou nespokojeni. Tážou se: kdo je zodpovědný za tento stav, kdo zavinil tyto nedostatky v dopravě, které způsobují tak hluboké neplnění plánu, které se přímo dotýká jejich výdělků?

V měsíci lednu dochází vlastně k vyvrcholení kalamity v dopravě, která se projevovala již v druhé polovině roku 1962. Tudíž znamená to, že to nejsou jen mrazy a sníh, ale že tam je i něco jiného. Chci podtrhnout, že naši horníci dobrovolně pomáhají při řešení potíží v dopravě, hlásí se k vykládce železničních vagónů, upravování kolejišť a k jiným potřebným pracem bez ohledu na svůj volný čas a na nepřízeň počasí.

Mimoto na dole 1. máj byly vytvořeny podmínky k tomu, aby lokomotivy ČSD byly vyzbrojovány přímo na šachtě. Denně je tak odbavováno 10-14 lokomotiv, čímž je ušetřeno asi 10 km jízdy do Bartovic, kde by tyto lokomotivy musely čerpat vodu a přibírat palivo. Přesto situace v přísunu železničních vagónů je nadále vážná a je příčinou neplnění plánu v revíru.

I když dnes projednáváme plán roku 1963, ke kterému budu hovořit, chci vás stručně seznámit, jak ostravskokarvinský revír využil pomoci strany a vlády a jak splnil úkoly roku 1962.

V r. 1962 vytěžil ostravskokarvinský revír 21,454.000 tun v odbytové těžbě, tj. o 738.400 tun více než v roce 1961. Plán byl splněn na 99,5%.

V přípravných pracích bylo vyraženo 393 km chodeb a děl v kameni, tj. o 49 km více než v r. 1961. Plán byl splněn na 99,8%. V těžbě kombajny, pluhy a škrabáky jsme docílili v r. 1962 celkem 9,954.833 tun a plán byl splněn na 112,9% , proti r. 1961 bylo kombajny dobyto více o 3,434.754 tun.

Proti roku 1961 zaznamenal ostravskokarvinský revír opět výrazný krok vpřed, stejně jako minulá léta. Popravdě však třeba říci, že opětného růstu těžby v roce 1962 jsme docílili převážně díky veliké obětavosti základního poctivého jádra našich havířů. Vždyť v r. 1962 bylo vytěženo 579.320 tun o dnech pracovního klidu, z toho 340 800 tun o nedělích, které jsme měli přímo v plánu.

Ukázalo se, že naši havíři nás nezklamali a také v budoucnu nezklamou. Horší už je ale situace v zařízení, na kterém závisí výše těžby. Nedělní těžba, stálé přetěžování kapacit jam těžbou na všechny tři směny zhoršuje stav v našich jamách. Plně se to projevuje nyní v r. 1963, kdy stojíme před úkoly znovu vyššími než v minulém roce.

V odbytové těžbě máme v r. 1963 vytěžit více o 1,114.200 tun než v roce 1962 v těžbě ve všední dny. Tento úkol není v OKR zajištěn. Důkazem toho je situace těchto dnů. Plán těžby v revíru není zajištěn plánem přepravy a my nehodláme nést důsledky z neplnění úkolů jiných odvětví.

Budeme dělat všechno pro to, abychom výpadek z titulu nedostatku vagónů uhradili. K tomu však potřebujeme materiálové zajištění, jak stanoví plán pro letošní rok.

Druhým vážným problémem je stav kapacit jam, jak jsem se již zmínil.

Na pokyn Obvodního báňského úřadu v Ostravě byly stanoveny pevné časové limity v nočních směnách pro údržbu jam, které nám výrazně ovlivnily propočtené kapacity jam v době sestavování plánu. Proti takto nově sestaveným kapacitám máme plán těžby pro rok 1963 vyšší o 400.000 tun. Tento problém znovu projednáme s Ústředním báňským úřadem.

Třetím vážným problémem je vlastní dopad investiční výstavby. Nevím, kolikrát již bylo na toto téma hovořeno. Upozorňovali jsme se vší vážností na nedostatky a na skluzy v investiční výstavbě, které ohrožují nejen vlastní těžbu, ale hlavně další úpravu této těžby v našich úpravnách.

Nebudu rozvádět jednotlivé těžkosti, ale na příkladu dolu Fučík vám ukážu, jak vážné dopady z těchto nedostatků vznikají. Na dole Fučík při prověrce důlně-technické připravenosti je zjištěno, že důl má dostatek zásob a připravených porubních front pro rok 1963. Tím i výrobní úkol pro rok 1963 zdál se být zajištěn, neboť i propočet kapacit těžních jam z doby sestavování plánu, vyplývající z programu investiční výstavby, byl dostatečný.

Dnes, kdy jsme zahájili rok 1963, přichází vedení dolu na Sdružení a oznamuje, že z titulu nedostatečné kapacity těžních jam a dále z titulu vagónové kalamity nemá zajištěno v r. 1963 celkem 320.000 tun.

Proč není na dole Fučík dostatečná kapacita?

Důl Fučík je v současné době v rozsáhlé rekonstrukci. Musíme se vrátit ještě trochu zpět. Dne 1. ledna 1961 měla být zahájena rekonstrukce těžního komplexu na závodě Fučík III. Vzhledem k vážné situaci v zásobování palivy však MP odsunulo zahájení rekonstrukce o 3 měsíce.

Ve stejné době se dokončovalo skipové těžní zařízení na závodě Fučík I, při kterém bylo mnoho potíží a tak musela být nakonec rekonstrukce odsunuta na závodě Fučík III. o půl roku. A za tohoto stavu jsme činili všechno pro to, aby byl zajištěn původní termín uvedení těžního komplexu na závodě Fučík III. do provozu v původním termínu, tj. k 1. lednu 1963. Všude byly uvažovány zkrácené termíny a my jsme počítali v plánu těžby s jejich dodržením.

Dnes už víme, že těžní komplex bude dán do provozu teprve koncem února 1963 a přitom ještě není plná záruka, že prototyp uzávěry výdušné jámy, dodaný nár. podnikem ČKD Slaný, bude bezporuchově pracovat, protože je to jeho první uvedení do provozu.

Věříme našim zlepšovatelům, ale máme i špatné zkušenosti. Například při uvádění skipového zařízení na závodě Fučík I do provozu bylo zjištěno, že nelze povolit plnou rychlost těžení, ale o 30% nižší, protože podle zlepšovacího návrhu vystrojená těžní jáma neskýtala záruku bezpečného provozu.

A výsledek? Snížení kapacity jámy o 1.200 tun denně.

A proto, aby se vytěžilo všechno uhlí, našimi havíři vykopané, začalo se těžit i v noci. To mělo však za následek, že se v noční směně neprováděla údržba jámy a tak stav jámy se ještě více zhoršil. Dále se záporně projevila i ta skutečnost, že se v r. 1962 podle plánu těžilo i v neděli, takže nebyl čas na opravy ani v nedělním volnu.

K tomu přistupuje dále skluz ve výstavbě další těžební kapacity na Fučíku I, a to elektrického těžního bubnového stroje. Těžební kapacity tedy nedosahují projektované výše jednak v důsledku opožděné výstavby, jednak nekvalitního provedení a proto nás důl žádá o snížení plánu na rok 1963, i když důlní pole, důlní rozfáravka, zásoby porubních front, jak již bylo řečeno, jsou pro rok 1963 dostatečné.

Ze Sdružení jsme plánovací kampaň zaměřovali s vědomím, že zkrácené termíny při rekonstrukci dolu Fučík jsou velmi napjaté. Byla přijata řada opatření. Část z nich se neuskutečnila. Na příklad dodání posuvné výstroje a navíc situaci dále zhoršil požár ve výdušné jámě.

Dalším problémem je nezajištění důlní připravenosti na dole Rudý říjen. Situace, v níž se tento důl nachází, vznikla nadměrným odrubáním zásob v letech 1958-60 bez dostatečné investiční i provozní přípravy. Ani téměř dvojnásobné zvýšení přípravných prací nezastavilo další úbytek kapacity v důlním poli. Zásoby, které se na tomto dole projektují k dobývání, jsou často na hranici dobyvatelnosti a při jejich přípravě dochází také k odpisům těchto zásob pro nerubatelnost. To velmi znesnadňuje práce na stanovení pevné koncepce dalšího vývoje tohoto dolu. Dochází proto i k takovým zjištěním, jak je tomu dnes, kdy na tomto dole chybí do plánu 80.000 tun.

Neméně závažné jsou otázky strojírenské báze, zajištění strojů a otázky pracovních sil pro náš revír.

K nejzávažnějším otázkám našich C-strojů patří nezajištění důlních lokomotiv pro rok 1963. Aby bylo možno posoudit celkovou situaci v dodávkách důlních lokomotiv, je nutno uvést, že pro rok 1962 jsme požadovali celkem 53 důlní lokomotivy, ale vybilancováno bylo pouze 30 a dodáno jen 18 lokomotiv. Přechodně se snad dá požadavek omezit, ale co máme říci letos? Požadovali jsme celkem 63 důlních lokomotiv, ale dosud nemáme jedinou vybilancovanou. Kdybychom se podívali ještě na podrobnosti, pak by bylo možno u důlních lokomotiv uvést, že z nárokovaných vzduchových lokomotiv typu BVD, kterých pro léta 1962 a 1963 nárokujeme 25, byl doposud dodán pouze jediný kus, a to je ještě prototyp.

Pro rok 1963 jsme od ČKD Praha požadovali za 1,600 000 Kčs náhradních dílů pro důlní lokomotivy, ale ČKD Praha nám vybilancovalo náhradní díly pouze za 500.000 Kčs.

Pokud jde o náhradní díly, je velmi vážná situace i v náhradních dílech pro naše prádla. Jde o neplnění termínů, o nezajištění požadovaného množství i o nízkou jakost dodaných náhradních dílů.

Největší potíže, pokud jde o náhradní díly pro naše prádla, máme se závody V. I. Lenina v Plzni, které dodávají náhradní díly pro korečkové výtahy, se Sigmou Lutín i se Sigmou Závadka, které nám dodávají náhradní díly především ke kalovým čerpadlům, s Vítkovickými železárnami, které nám dodávají skříně třídicích a odvodňovacích sít a s Českými závody gumárenskými v Hradci Králové, které dodávají gumové elementy pro třídící síta. Jsou to vážné potíže, zvláště když přihlédneme k tomu, že úprava uhlí je úzkým profilem v našem revíru.

Nechci tuto situaci dále rozvádět, ale vím, že mi jistě dáte za pravdu, když prohlásím, že to nejzákladnější musíme pro naše doly zajistit, protože jinak stavíme celou těžbu na vratkou základnu.

Stále máme potíže s pracovními silami. Konstatuji zde, že loňský organizovaný nábor byl splněn a že i v prvních dvou dekádách letošního roku je vývoj příznivý. Vážnější je už situace při hodnocení kvality pracovníků, kteří do revíru přicházejí. Téměř 30% pracovníků, kteří v loňském roce do našeho revíru přišli, bylo již mnohokrát trestáno. To znamená, že se neplní usnesení vlády o náboru pracovníků pro ostravsko-karvinský revír.

Dále bych chtěl hovořit o situaci v plánu počtu pracovníků pro rok 1963.

Dělám to druhý rok a jsem ve velkém rozporu se Stát. úřadem plánovacím a s naším ministerstvem v plánu pracovních sil. Pokusil bych se krátce vysvětlit, že my prakticky nic nechceme, chceme jen to, co jsme nového postavili a kde musíme dát lidi. Nic jiného. Někdo by si mohl myslet, že jsme lidé, kteří dělají "štráchy atd. Je nám jasné, jaká je situace v národním hospodářství a tudíž nežádáme nic, co není třeba. Mám 17 000 horníků v revíru, kteří uhlí dobývají. Celkem jich je v podzemí 55 000, ale 17 000 je horníků, kteří uhlí dobývají kombajny, stroji atd. Těchto 17 000 lidí rok od roku zvyšuje těžbu. Víte, že jsme těžili 12 mil., 14 mil., 15 mil. a dnes 25 miliónů, máme plán těžit přes 26 miliónů. Každý rok různou mechanizací a zlepšenou organizací tito horníci těží více. Přitom se vytýká, že pořád žádáme lidi. Je to pravda, rok od roku zvyšujeme produktivitu, ovšem ne tak, jako ji zvyšuje některá strojírenská fabrika, která mi řekne: Misko, tak vrtačka stojí místo 400 teď 800 Kčs. U nás nejde takhle plnit. Cena uhlí je pořád stejná, proto je u nás těžké produktivitu zvyšovat. Jde mi také o klid v revíru. Není správné, aby do toho mluvili někteří lidé, kteří sedí v kanceláři, nepřijdou ven, neviděli, jak to u nás vypadá a mluví do toho. Tak to je.

Mluvil jsem o tom, že jsme vyrazili roku 1962 téměř 400 km chodeb. Na těch 400 km musím dát člověka, který mi to bude každý den kontrolovat. Trať musí být překontrolována, není-li tam něco zavaleno, chodba přepažena, jestli tam není průtrž vody atd. Každý uzná, že fakticky na 400 km chodeb potřebují lidi, a to jsou lidé neproduktivní, poněvadž nekopou uhlí. To je jedna věc.

Soudruh ministr Ďuriš fáral se mnou na šachtě "Bezruč a viděl, jak to vypadá. Přesvědčil se, že nové chodby, které vyrazíme v roce 1962, musíme znovu zmáhat v roce 1963, poněvadž to všechno tlačí, počva bubří, je svrchní tlak, vždyť jsme hluboko 1000 metrů. Tam znovu potřebují lidi neproduktivní, kteří zase nekopou, ale musí opravovat chodby.