Len tieto spomenuté rezorty žiadajú zvýšenie rozpočtov o 2 miliardy 150 miliónov Kčs. Toto zvýšenie nákladov ani zďaleka nie je kryté úmerným zvýšením výrobných kapacít.

Podobne je to i u iných druhov investičnej výstavby. Ako príklad možno uviesť stavbu brnenského divadla, kde rozpočtové náklady stúpajú takmer na dvojnásobok pôvodne stanovený.

V takýchto prípadoch si potom oprávnene dávame otázku: Ako je to možné? Skúmajú sa dôsledne príčiny prekračovania nákladov? Robia sa z toho závery? Ak áno, tak prečo sa stav nezlepšuje, veď projektové ústavy a skupiny máme veľmi početne obsadené a iste oprávnene môžeme žiadať kvalitnú dokumentáciu.

Súdružky, súdruhovia!

Národné zhromaždenie veľmi pečlivo sledovalo vývoj v investičnej výstavbe a zvlášť priemyslový výbor na tomto úseku systematicky pracoval. Poslanci v nie veľkých skupinách navštívili mnohé stavby po celej našej republike a po hĺbkovej analýze mnohých vlečúcich sa nedostatkov prijali pre zlepšenie investičnej činnosti 3 uznesenia, a to k spružneniu projektovej dokumentácie, k zlepšeniu dodávok technologického zariadenia a skvalitneniu stavbymontážnych prác. Mnohé z vašich návrhov boli pojaté i do vládnych uznesení.

Z poznatkov, ktoré poslanci nadobudli pri posledných prieskumoch, uskutočnených v októbri a novembri minulého roku na 5 veľkých centralizovaných stavbách, a to Dusikáreň Šaľa, Kaučuk n. p. Kralupy, Niklová huť Sereď, Koksové batérie č. 11 a č. 12 Třinec a Severočeská plynáreň Úžín - všetko stavby s vysokou rozostavanosťou, možno jednoznačne konštatovať, že viac pomoci bolo treba venovať zo strany rezortov týmto stavbám k zaisteniu termínov pre uvedenie kapacít do prevádzky. K tomuto názoru nás vedie tá skutočnosť, že všetky spomenuté stavby boli mnohokrát starostlivo vo vláde prerokované, na každú bolo prijatých 7-11 vládnych uznesení pre zabezpečenie termínov a kapacít. Pričom ale vládne termíny pre uvedenie kapacít splnené neboli. Toto ukazuje na zložitosť problémov, ale snáď aj na nehlbokú znalosť úloh zo strany rezortov, keď termíny vo vláde prijali a potom ich nezabezpečili.

Chcel by som poukázať snáď na nesprávnu prax pri prijímaní termínov, a to na problémoch jednej stavby - Vodného diela Mikšová. Je to energetické dielo a hydrocentrála bude mať najväčší výkon zo všetkých doteraz postavených hydrocentrál na vážskych kaskádach. Za danej ťažkej situácie v elektrickej energii je nevyhnutné zviesť boj o čo najrýchlejšie uvedenie tejto stavby do prevádzky. Vládnym uznesením je už stanovený nový termín. Zdalo by sa, že všetko bolo riadne spočítané, vybilancované a musí to dobre dopadnúť. Skutočnosť je ale iná. Len teraz sa všetko spočítava a bilancuje. Zasedajú komisie, zasedajú podnikoví riaditelia technici. Do dnes ale nevedia či sa termín dá splniť alebo nie. V čom je problém? Pri výstavbe prívodného kanálu, ktorého trasa vedie v hlinitých materiáloch, vyskytol sa v jeseni minulého roku pomerne veľký zosun pravého svahu zárezu smerom do kanála. Došlo k prerušeniu prevádzania zemných i betonárskych prác. Sanácia zosuvu bude stáť možno 5, možno 10 miliónov Kčs. Je, pravda, treba vysoko hodnotiť, že v pomerne krátkej dobe boli urobené opatrenia na prevedenie geologického prieskumu, projektových prác a zosuv sa likviduje. Zostáva však už veľmi krátky čas na rozsiahle zemné práce. Špeciálne betonárske práce na kanále dajú sa prevádzať až na jar a ich množstvo časové bude limitované kapacitou existujúceho prevádzkového zariadenia. Bilancie, ktoré sa, ako som už poukázal, prejednávajú už teraz, ukážu, či za daného stavu bude možné už stanovený vládny termín zabezpečiť. Ak áno, bude všetko v poriadku. Ak sa termín nebude môcť zabezpečiť, stanoví sa pravdepodobne nový ďalším vládnym uznesením. Prepáčte, že týmto prípadom trocha zdržiavam. Sme ale toho názoru, že do vládnych uznesení majú sa dostať vždy overené, reálne, i keď napäté termíny. Tým by sa ešte zvýšila účinnosť vládnych uznesení.

Je potrebné, aby ministerstvá veľmi zodpovedne pristupovali k plneniu úloh, vyplývajúcich z vládnych uznesení, keď tieto vo vláde prijali. V opačnom prípade potom vládne uznesenia by postrádali náležitú vážnosť, ktorú vždy mali.

Súdružky, súdruhovia!

I keď celkový objem investícií je navrhovaný v rozpočte pre rok 1963 o niečo nižší ako bola skutočnosť v minulom roku, bude v tomto roku takmer dvakrát toľko stavieb musieť byť dokompletovaných a uvedených do prevádzky, ako ich bolo v roku 1962. Toto nebude ľahká úloha. Rozpis úloh v investičnej výstavbe na rok 1963 a aj rozpočet zabezpečujú ciele na zníženie rozostavanosti, čo je plne v súlade s uznesením XII. sjazdu KSČ, ktorý ukladá v najbližších 3-4 rokoch znížiť počet súčasne rozostavaných stavieb o 30- 40% a urýchlene uvádzať do prevádzky vysoko rozostavané kapacity.

K tomuto účelu treba i rýchle rozpracovať zásady osobnej hmotnej zainteresovanosti. Chceme v tomto roku bilancovať plnenie úloh výstavby so zvýšenou efektívnosťou, so skrátenými termínmi uvedenia investičných celkov do bezvadného chodu. Preto chcel by som v mene investičnej komisie pri našom priemyslovom výbore požiadať Štátnu mzdovú komisiu, rezorty a odborové orgány, aby urýchlene vydali nové smernice pre prémiovanie a poskytovanie odmien pracovníkom v investičnej výstavbe, a to nie s účinnosťou od 1. júna t. r. ako to majú v pláne, ale od 1. 4. 1963. To rozhodne by prispelo k podneteniu najširšej účasti odborníkov, kolektívov, brigád socialistickej práce na urýchlenie a skvalitnenie investičnej výstavby ešte v tomto roku. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. inž. Smékalovi

Posl. inž. Smékal: Soudružky a soudruzi poslanci!

Lidstvo celého světa stojí na prahu vědecko-technické revoluce. Nové pokrokové technologie ve všech odvětvích nár. hospodářství, rozvoj výroby umělých hmot, automatické soustavy strojů, stroje s programovým řízením, průmyslové využití jaderné energie, průzkumy kosmického prostoru - to je její reálný základ. Lidská společnost buduje stále mohutnější zdroje hmotné výroby a vytváří tak reálné možnosti pro všeobecný rozkvět a blahobyt. Avšak tato možnost, vyrůstající z technického rozvoje, se může stát skutečností jen v zemích budujících socialismus a komunismus.

U nás budujeme materiálně-technickou základnu komunismu, která bude vyžadovat další pronikavý rozvoj výrobních sil, rychlý růst produktivity práce. Ve dvouletce byl růst výroby zajišťován prakticky jen náborem dalších pracovních sil, v první pětiletce již z jedné třetiny zvýšením produktivity práce, ve druhé pětiletce již z 50% a výhledově se počítá již se 70-80% na celkovém růstu výroby.

Skutečnost, že produktivita práce se stává téměř jediným zdrojem růstu výroby, musí vést všude k závěru, že je nezbytně nutné zavádět mechanizaci a automatizaci do všech výrobních procesů.

V dlouhodobých plánech bude uvažováno se soustavným růstem produktivity práce. Jen z hlediska úspory práce v oblasti hmotné výroby představuje zvýšení produktivity práce o 1% v našem průmyslu relativní úsporu bezmála 70 000 pracovníků ročně. Proto se řešení problémů technického rozvoje stává rozhodující otázkou vybudování komunistické společnosti v ČSSR a rozhodující otázkou z hlediska postavení a úlohy ČSSR v rámci socialistické soustavy i v celém světě. Tak velké úkoly lze řešit jen plánovaným a cílevědomým vědecko-technickým rozvojem.

Před rokem byl schválen zákon, kterým byla zřízena Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky jako ústřední orgán pro řízení, plánování, koordinaci a financování vědy a techniky. Zkušenosti bývalého Státního výboru pro rozvoj techniky ukázaly, že jeho postavení a prostředky, kterými byl vybaven, stačily sice k řešení dílčích, někdy i nahodilých problémů, neumožnily však zajistit rozvoj ve všech vazbách na ostatní části plánu. Tyto nedostatky vynikly zvlášť, když se rozpracovávaly dlouhodobé plány. A proto od nového orgánu, který je vybaven vysokou autoritou, potřebnou pravomocí a disponuje i hmotnými prostředky, očekáváme rozhodující slovo k rozvoji vědy a techniky. Vytvoření nového ústředního orgánu neznamenalo vsak snížení odpovědnosti ministerstev ani snížení poslání ČSAV v oblasti základního výzkumu, naopak, jak zdůraznilo usnesení vlády č. 147/62, znamená zvýšení náročnosti na práci resortů i výrobně-hospodářských jednotek co se týče kvality řízení, odpovědnosti a účinné dělby práce.

Uděláme-li rozbor situace nár. hospodářství v minulém roce, znovu se potvrzuje, že naše nár. hospodářství není dostatečně zásobeno vysoce produktivními výrobky rozhodujícího významu.

V uplynulých letech bylo dosaženo nemálo významných úspěchů na poli technického rozvoje. V průběhu druhé pětiletky bylo vyvinuto a zavedeno do výroby více než 2 000 základních strojů a zařízení a téměř 20 000 typů nových průmyslových i laboratorních přístrojů i jiných výrobků. Došlo k rozvoji nových výrobních oborů jako elektroniky, polovodičové techniky, jaderné techniky apod. Došlo též ke konsolidaci vědecko-výzkumné základny. V období 1956-60 vzniklo 56 nových ústavů a vědeckých pracovišť, jako např. Ústav jaderného výzkumu, Ústav vakuové elektrotechniky a jiné.

Na úspěších se nemalou měrou podílí ČSAV, jejíž počet pracovišť ze sedmi v r. 1952 vzrostl na dnešních 116. Bylo dosaženo pozoruhodných výsledků v jaderném výzkumu, kde se nám podařilo předstihnout zahraniční betatrony jak po stránce intenzity záření a účinnosti vyvedení betasvazku, tak i po stránce jednoduchosti zařízení.

V oboru teorie chemické techniky jsou řešeny velmi důležité technologické postupy, jako např. příprava vysokomolekulárního polyamidu, příprava kyseliny tereftalové z kyseliny benzoové, resp. toluenu jako základní suroviny pro zajištění výroby polyesterových vláken. Řada úspěchů byla dosažena v matematice, astronomii, ale i ve společenských vědách jako v archeologii, kde velké objevy z období Velkomoravské říše získaly světového uznání.

Technický rozvoj měl i úspěchy na našich závodech rozvojem vynálezecké a zlepšovatelské činnosti. Např. proti předválečným letům 1937-39, kdy bylo československými občany přihlašováno přibližně 3000 vynálezů ročně a udělováno kolem 900 patentů, bylo v letech 1959-1961 přihlášeno již ročně 6650 vynálezů a patentováno téměř 3500. Také zlepšovatelská činnost pracujících se rozvíjela úspěšně. Zatímco v r. 1951 bylo podáno 90 400 zlepšovacích návrhů, v r. 1961 jich bylo podáno 343 000 a využito 177 000. Naše podniky přišly s řadou nových výrobků, které dosahují a někdy i předčí světovou úroveň.

Avšak pro tak extenzívní rozvoj národního hospodářství, jaký je v podmínkách socialismu nutný, nedosahuje vědecko-technický rozvoj národního hospodářství potřebného rozsahu.

Řada důležitých výrobků, stanovených dlouhodobým plánem, nebyla osvojena. Ukázalo se to při sestavování plánu na r. 1963, kdy vzhledem ke skutečnému stavu plnění došlo u 129 úkolů k posunutí termínu původně uvažovaných v 3. pětiletce. Z nich je zpožděno o méně než 1 rok 83 úkolů a více než 1 rok 46 úkolů. Při tom nejsou v plánu plně podchyceny skluzy, které vzniknou nesplněním termínů v r. 1962, zejména ve strojírenství. Současný stav a úroveň strojů a výrobního zařízení ve strojírenství i v ostatních odvětvích zpracovatelského průmyslu, neodpovídá často požadavkům moderní a pokrokové technologie.

Nejde vždy jen o výrobu nákladných a složitých zařízení a strojů, ale i o pomocná mechanizační zařízení často drobného rázu, která někdy rozhodujícím způsobem ovlivní výkon stroje, podstatně zvýší produktivitu práce, zlevní náklady na výrobu apod.

Není dostatek vysokozdvižných strojů pro manipulaci s dlouhými břemeny, vhodné nakládací a vykládací zařízení, posunovače a rampy pro železniční vagóny apod. Pro třískové hospodářství není zajištěn dostatečný počet zařízení jako drtičů třísek, podavačů, odstředivek, indukčních pecí pro tavení odpadu apod. Rovněž mechanizace a automatizace čištění dílen není systematicky zajišťována. Rovněž v naprosté většině případů nedodáváme se stroji potřebné nástroje. V tom nás cizí firmy předčí, že se strojem nabízejí současně i technologii, nástroje a mechanizační prostředky.

Není výjimkou, že šlo o přezíravý postoj k technickému rozvoji na podnicích i resortech, nepřipravenost kádrů, někdy pouze realizace dílčích opatření namísto komplexní modernizace ucelených výrobních úseků jako jednoho z hlavních směrů technického rozvoje.

Jaká je cesta k nápravě? Prvním předpokladem je kvalitní plánování rozvoje vědy a techniky v souladu s národohospodářským plánem. Jak již o tom mluvil s. ministr Indra, počínaje rokem 1963 bylo obnoveno roční plánování rozvoje vědy a techniky a vytvářeny předpoklady pro perspektivní plány. Do jediného plánu budou tak postupně soustřeďovány všechny rozhodující úkoly základního výzkumu přes vývoj až k osvojení s realizací ve výrobě.

Plán vychází ze současného stavu a zaměření vědecko-výzkumných a vývojových prací tak, jak byly stanoveny 3. pětiletým plánem. Při sestavování plánů bylo sice dosaženo přehledu o jednotlivých úkolech resortů, avšak nejsou ještě přednostně začisťovány ty úkoly, které mají rozhodující význam pro naše národní hospodářství. Např. jen ve strojírenství se bude po prověrce v r. 1963 pracovat na 750 státních úkolech, většinou rozpracovaných v minulých letech. Tak velký počet úkolů při současné malé dělbě práce způsobuje, že jen asi u 10% státních úkolů je v r. 1963 plánováno osvojení a zavedení do výroby.

Pozornost se soustřeďuje na realizaci technických řešení již dříve výzkumně a vývojově ukončených, které jsou vysoce efektivní pro naše národní hospodářství. Je to např. zavedení urychlené výroby bílkovinných krmiv na bázi toruly, zavedení nových typů bytových staveb, kde jde o realizaci celkového počtu 3454 bytů nového typu v r. 1963, přičemž proti starému montovanému typu se uspoří 39% cementu, 3% oceli, 36% práce na staveništi a rychlost výstavby se zdvojnásobí, zavedení poloprovozní výroby silikonů, výrobu polouklidněné oceli, která vede k snížení předváhy o 10% a značnému zvýšení jakosti a jiné úkoly. Vůbec realizace se musí stát hlavním kritériem kvality ročních plánů rozvoje vědy a techniky.

Při sestavování plánu se také prověřovala nová metodika v plánování rozvoje vědy a techniky, zejména komplexního plánování. A právě při zpracování vybraných komplexních plánovacích úkolů na základě nové metodiky se ukázalo, že tyto základní nedostatky dosavadních plánů jsou přímou příčinou řady disproporcí v národním hospodářství a často i zbytečných požadavků na dovoz.

Na rok 1963 bylo vybráno 12 komplexně plánovaných úkolů. Jejich zaměření je takové, aby kromě vyzkoušení nové metodiky byly současně řešeny některé důležité úkoly, které budou zahrnuty v sedmiletém plánu.

V oboru zemědělství je to např. velkovýrobní technologie v chovu zvířat, kde potřeba řešení tohoto komplexního úkolu vyplývá z poměrně nízké úrovně dosažených limitů v zemědělské výrobě u nás ve srovnání s ukazateli v zahraničí. Např. pracnost na 100 dojnic při dojení u nás je 11-13 hodin, v zahraničí 8-10 hodin. V současné době je u nás na výrobu jednoho kg vepřového masa potřeba 6 hodin lidské práce, v zahraničí pouze 90 minut. Produktivita krmení a ošetření u dojnic v současné době u nás činí 80 ks na jednu pracovní osobu za směnu, v zahraničí je dosahováno hodnoty 150-200 kusů na jednoho pracovníka za 8 hodin. V zásadě tedy jde o to, aby komplexně byla řešena technologie v chovu skotu, vepřů, drůbeže a jejich zajištění mechanizací. Na řešení jednotlivých úkolů se budou podílet výzkumné ústavy, specializované ústavy živočišné výroby, výrobní podniky zemědělských strojů a též výrobní závody.

Ve stavebnictví je zaměřen úkol na zavedení kvalitních druhů betonářské oceli. Ekonomický účinek řešení a realizace komplexního úkolu lze vyjádřit úsporou 8-12.000 dělníků ve stavebnictví ve srovnání s výchozím stavem produktivity armovacích prací a úsporou několika set tisíc tun oceli na výztuž.

V dopravě jde o elektrizaci železnic se střídavou soustavou. V tomto úkolu bude proveden rozbor provozní situace, technického řešení a ekonomických důsledků zavedení dvou elektrických trakčních soustav a stanoven i hrubý návrh na etapové uvádění do provozu. První úsek střídavě trakční soustavy Kutná Hora-Jihlava by měl být uveden do zkušebního provozu začátkem roku 1965.

Řešení 12 navržených komplexně plánovaných úkolů by mělo přinést podstatný vědecko-technický pokrok a ekonomický efekt.

Při plánování technického rozvoje je nutné mít stále na mysli úspory a hospodárné využívání kovů v nár. hospodářství. Spotřeba kovového materiálu u nás stále roste. V r. 1937 činila spotřeba oceli na hlavu 159 kg a postupně do r. 1960 byla zvýšena na 496 kg. V plánech technického rozvoje se předpokládá podstatné snížení kovů na 1 milión Kčs hotové produkce. Tato zásada bude zajištěna neustále vyšším používáním plastických hmot a neželezných kovů. Spotřeba plastických hmot činila v r. 1960 u nás v průměru na 1 obyvatele 3,7 kg, v USA však 12,7 kg. Předpokládá se, že spotřeba plastických hmot na konstrukci nových výrobků bude činit 35% hodnoty materiálu celkové strojírenské výroby. 1 kg plastických hmot snižuje náklady až o 16,- Kčs, jsou-li použity místo smaltovaných plechů, až o 10,- Kčs u hliníkového materiálu. Např. ve VTŽ Chomutov byla vyřešena výroba trub s vnitřním plátováním vložkou z PVC. Vložky umožňují zvýšit výrobu těchto trubek o 25% za použití stejného množství vysoce legovaných materiálů.