V činnosti Státní plánovací komise jsme povinni vycházet z toho, že se úloha řízení národního hospodářství, tedy především jeho plánování v nastávajícím období nezmenšuje, ale zesiluje. Vyplývá to z rozsahu našeho hospodářství, z poslání ekonomiky ve vytváření předpokladů pro přechod ke komunismu i z úkolů, jež nám připadají v mírovém ekonomickém soutěžení socialistické světové soustavy s kapitalismem. To za prvé znamená, ze pracovníci Státní plánovací komise musí nejen pro stranické orgány a vládu vypracovávat takové návrhy plánů, které by co nejlépe zabezpečovaly splnění sjezdových usnesení, ale musí i svoji účast v boji za splnění plánu pokládat za prvořadou povinnost. Za druhé to vyžaduje zvědečtit plánování a za třetí zlepšit metody a styl práce aparátu Státní plánovací komise vůbec.

Požadavek zvyšování vědeckosti v plánování se musí dostat z teoretických článků a projevů do naší každodenní praxe a musí najít výraz už v přístupu k posuzování a rozpracování jednotlivých problémů. Hlavní důraz bude na pečlivých rozborech těch zásadních ekonomických procesů, které je nutno řešit plánem. Jen tak je možno stanovit co nejpřesněji a nejobjektivněji příčiny určitých vývojových tendenci a zapracovat do plánů nejefektivnější řešení, tedy řešení technicky nejprogresivnější a ekonomicky nejvýhodnější i z hlediska dlouhodobého vývoje.

l metody a styl práce aparátu Státní plánovací komise souvisí těsně s požadavkem vědeckosti v plánování a vycházejí z něj. Zájem vědeckosti v plánování, tedy všestranného posouzení problémů vyžaduje dosáhnout skutečně soudružské spolupráce mezi pracovníky Státní plánovací komise, ministerstev a podniků při řešení klíčových problémů. Aparáty Státní plánovací komise a odvětvových ministerstev by měly ve zdravém smyslu slova "splynout" a spojit své síly tím spíše, že XII. sjezd jednoznačně určil odpovědnost resortních ministrů za zpracování plánu. Znamená to odstranit projevy vzájemné nedůvěry především tím, že pracovníci Státní plánovací komise budou na každé jednání dokonale připraveni, a že budou neustále konfrontovat své názory se zkušenostmi hospodářské praxe. Půjde o to, aby pracovníci ministerstev i podniků měli možnost posuzovat problémy ve všech souvislostech, aby už v průběhu příprav plánu či pro řešení jednotlivých otázek byly názory sjednocovány, aby bylo plně využito moudrosti kolektivu, a to lidí z praxe i z vědeckých pracovišť. Pak také budeme, jako pracovníci Státní plánovací komise, s to pod vedením vlády organizovat práci na převtělení politickohospodářských direktiv strany do plánu, pak budeme s to v progresivním smyslu činnost resortů ovlivňovat a koordinovat.

Už v přípravě letošního plánu byly některé z nových metod uplatněny. Vláda sestavování plánu stále kontrolovala a koordinovala, a přímo řešila problémy jednotlivých odvětví. Tato metoda se osvědčila, přispěla k prohloubení soudružské spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy i objektivními orgány vlády. Tyto dobré zkušenosti budou pečlivě vyhodnoceny a dále zdokonalovány s cílem, aby byla i v metodách plánovací činnosti plně realizována linie XII. sjezdu, aby se plán kolektivně vypracovaný a kolektivně uplatňovaný stal nejdůležitějším nástrojem řízení. Pak bude autorita plánu vyplývat z jeho kvality a bude dále upevňována vážností boje za jeho splnění. I letos jde tedy především o to, aby cifry plánu ožily pracovním úsilím, aby se změnily v hotové výrobky, vyrobené co nejrychleji, nejlépe a nejkvalitněji.

Soudružky a soudruzi,

máme už bohaté zkušenosti s tím, že každá naše obtíž, každý náš nedostatek je halasně zveličován těmi kruhy, jež nám nikdy příliš nepřály. Různým apologetům kapitalismu nezbývá nic jiného, než se chitytat naší vlastní sebekritiky a kritiky a vyvozovat z ní nejfantastičtější závěry. Rádi by - po kolikáté už! - dokázali. že se u nás výstavba socialismu nedaří, rádi by sami sebe utěšili bajkou, že obyvatelům průmyslově rozvinutých zemí nepřináší socialismus žádný prospěch. Ale už i buržoazní novináři většinou vědí, že jejich překrucování skutečnosti nic nezmění, nejednou se přesvědčili, že kritika do vlastních řad není projevem naší slabosti, že nás naopak posiluje, že vede k rychlejšímu překonání nedostatků.

Podiv vzbuzuje i to, když se naše obtíže zbytečně dramatizují a provázejí pokusy dokázat, jakoby kapitalistické hospodářství bylo imunní vůči jakýmkoliv obtížím, jakoby se vyvíjelo v té nejdokonalejší harmonii. Ale nejen tiskové zprávy o značném počtu nezaměstnaných, o omezování výroby či zastavování některých závodů, o váznoucím odbytu zboží, ale i projevy nejvyšších představitelů kapitalistických zemí obsahují mnoho důkazů o tom, že se buržoazní ekonomové mají věru sami o co starat. A vůbec nejdůležitější ze všeho je, že se naše potíže s nedostatky kapitalismu nedají srovnávat na stejné úrovni, protože jde o nedostatky zcela jiného charakteru, daného především rozdílnými výrobními vztahy. My dobře víme, kde nás bota tlačí, známe však i své přednosti, známe sílu, která spočívá v socialistické ekonomice a v uvědomění pracujících a dnešní potíže překonáme úspěšně zcela jistě i bez nejrůznějších rad z kapitalistického tábora. (Potlesk.)

Navzdory všem sýčkům, jak to znovu velmi věcně a přesvědčivě potvrdil i XII. sjezd strany, je provždy smyslem naší politiky zvyšování životní úrovně pracujících. Stačí například pohled na loňská čísla o spotřebě potravin a o prodeji průmyslového zboží. Prodej potravinářského zboží v roce 1962 se proti roku 1961 zvýšil zhruba o 5,5% a prodej průmyslového zboží o 1%. Prodej masa a masných výrobků se zvýšil o 3,5%, sádla o 5,6%, másla o 6,5%, pleteného prádla a pleteného svrchního ošacení o 4,1% atd. Vyplývá z toho jednoznačný závěr, že i přes vážné potíže v hospodářství životní úroveň pracujících dále rostla, že jsme potíže neřešili na účet lidu. Vždyť, jak už to bylo mnohokrát řečeno, je právě růst hmotného i kulturního bohatství společnosti, tedy i zvyšující se životní úroveň jejich členů, smyslem všeho snažení naší strany a podstatou její politické a organizátorské činnosti.

Strana ovšem vždy zdůrazňovala, že růst životní úrovně je přímo závislý na růstu výroby, na rozvoji celého hospodářství, že sami pracující jsou strůjci svého štěstí. A drtivá většina obyvatelstva tuto pravdu také plně chápe, že kromě své práce a pečlivého hospodaření s jejími výsledky nemáme žádné jiné "tajemné" zdroje, které by nám umožňovaly libovolné zvyšování životní úrovně. Tyto zásady musíme ve své praxi plně respektovat, protože napřed musíme vyrobit, abychom měli co rozdělovat.

A snad právě v této souvislosti je na místě připomenout si slova, jež Lenin napsal před mnoha lety: "naší hlavní politikou musí být hospodářská výstavba státu, abychom sklidili více pudů obilí, abychom vytěžili více pudů uhlí, abychom vyřešili, jak nejlépe tohoto obilí a uhlí využít taková je tedy naše politika. Až potud Lenin.

Ani dnes nemůže být naše politika jiná. Cíle vytyčené sjezdem pro zvyšování životní úrovně dosáhneme, jestliže budeme hospodářskou politiku strany uskutečňovat do všech důsledků, jestliže splníme výrobní úkoly, nebudeme-li podceňovat nutnost rychlejšího růstu produktivity práce a snižování výrobních nákladů.

Jistota našich příštích úspěchů je dána i naší příslušností k velké socialistické světové soustavě, v ní se zmnohonásobňuje síla každé socialistické země. Prohlubování hospodářských styků mezi členskými státy RVHP však nelze chápat jako odmítání obchodu s kapitalistickými zeměmi, jako snahu o nějakou hospodářskou izolaci. Stejně jako SSSR a ostatní socialistické země, chceme i my nadále rozvíjet obchod s kapitalistickými podnikateli. Soudíme, že z toho máme prospěch nejen my, ale i naši obchodní partneři a vidíme v mezinárodním obchodě jeden z nejdůležitějších nástrojů vzájemného dorozumění v duchu politiky mírového soužití a ekonomického soutěžení. Obchod však zůstává obchodem a proto musí i kapitalisté počítat s tím, že s nimi můžeme obchodovat jen jako rovní s rovnými, že nikdy nepřijmeme žádné diskriminační podmínky platební, ve výběru zboží, v jeho kvalitě a technické úrovni, ani v dodacích lhůtách.

Jiné jsou naše politické a hospodářské vztahy k zemím, jež se nedávno osvobodily z jařma kolonialismu a nyní začínají rozvíjet své hospodářství. Jsme, tak jako doposud, podle svých možností připraveni vycházet těmto zemím ve vzájemně výhodných hospodářských stycích maximálně vstříc.

Naše účast na rozšiřování spolupráce socialistických zemí v RVHP ovšem má daleko hlubší smysl než prostý vzájemný obchod. Tu jde o těsnou spolupráci, o vzájemnou dělbu práce, o co nejlepší využití zdrojů každé země ku prospěchu celého socialistického tábora. Vláda bude dbát na to, abychom i v RVHP vystupovali daleko iniciativněji, v duchu slov s. Novotného: "Jsme-li marxisty a komunisty, musíme vidět, že jednou svoje národní hranice najmě v ekonomice překročit musíme, abychom umožnili plný rozmach vědy a techniky v rámci celého socialistického tábora. To otevře socialismu brány do celého světa a ukáže veliké perspektivy a možnosti socialistické společnosti oproti světu kapitalistickému.

Soudružky a soudruzi, vážené Národní shromáždění,

XII. sjezd KSČ vytyčil velké cíle, narýsoval svým usnesením cestu k dalšímu rozvoji naší socialistické společnosti. Splníme usnesení sjezdu, dojdeme vytyčených cílů, pustíme-li se bezodkladně do díla. Už dnes a zítra rozhoduje naše práce o tom, co budeme mít v r. 1970. Ano, už dnes a zítra rozhoduje naše práce o tom, jak se nám bude žít v budoucnosti. (Potlesk.)

Předseda NS Fierlinger: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho zprávu.

Navrhuji, aby rozprava k tomuto bodu pořadu byla sloučena s rozpravou k druhému bodu pořadu.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Nejsou.

Provedeme tedy rozpravu k oběma bodům současně.

Přerušuji schůzi na 20 minut.

(Schůze přerušena v 11 hod. 38 min. a opět zahájena ve 12 hod - 02 min.)

Místopředseda NS Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Přistoupíme k projednání druhého bodu pořadu, kterým je

2. Společná zpráva výborů pro plán a rozpočet, průmyslového a zemědělského o vládním návrhu rozpočtového zákona na rok 1963.

Dávám slovo zpravodaji předsedovi výboru pro plán a rozpočet a místopředsedovi Národního shromáždění Jozefu Valo.

Zpravodaj místopředseda NS Valo: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!

Z poverenia výboru pre plán a rozpočet, výboru priemyslového a výboru poľnohospodárskeho predkladám Národnému zhromaždeniu návrh štátneho rozpočtu na rok 1963 k prerokovaniu a k schváleniu.

Štátny plán a rozpočet, ktorý je finančným vyjadrením plánu, bude znamenať ďalší krok na ceste budovania vyspelej socialistickej spoločnosti v našej vlasti.

Pristupujeme k prerokovaniu štátneho rozpočtu na rok 1963 za komplikovanej medzinárodnej situácie. V uplynulom roku sa medzinárodná situácia pohybovala po nebezpečných cestách. Karibská kríza, vyvolaná imperialistickými silami Spojených štátov severoamerických, doviedla ľudstvo na samý okraj nukleárnej vojny. Len vďaka rozhodnej a múdrej politike Sovietskeho sväzu bolo ľudstvo uchránené pred nukleárnou katastrofou. Ani v Európe nebolo doteraz zlikvidované nebezpečné ohnisko, západný Berlín a nebola uzavretá mierová zmluva s Nemeckom, ktorá by uvládla európske pomery do normálnych mierových koľají.

Vzdor týmto a celej rady iných nevyriešených otázok v medzinárodnom meradle sú náznaky, že i na Západe začínajú niektorí politici chápať, že niet inej cesty na riešenie sporných medzinárodných otázok, len cesta jednania a jednaním hľadať a nájsť cestu k riešeniu sporných otázok.

Vážna a komplikovaná medzinárodná situácia si vyžiadala aj od nás v minulom roku mimoriadneho a ostražitého sledovania udalostí a stáť pohotové, aby sme mohli čeliť možný m prekvapeniam znova zdôrazňujem, že len vďaka múdremu a rozhodnému, ale pritom kľudnému postoju sovietskej vlády a s ním celého socialistického tábora, boli vojnychtivé sily imperializmu udržané na uzde.

No boj o zachovanie mieru vo svete ešte nie je dobojovaný. Bude vyžadovať ešte mnoho úsilia od všetkých mierových síl a v prvom rade celého socialistického tábora, pod múdrym vedením sovietskeho sväzu. V pevnej jednote socialistického tábora, spolu s bojovníkmi za mier vo svete, sa nám podarí mier uchrániť a natrvalo zabezpečiť! Posledne niektoré zjavy, zvlášť jednanie medzi SSSR a USA, ukazujú niektoré pozitívne stránky.

Súdružky, súdruhovia poslanci!

Predkladaný plán rozvoja na rok 1963 a rozpočtu na rok 1963 kladie na naše hospodárstvo a na finančnú politiku našej vlasti mimoriadne úlohy. I keď rozvoj a výstavba priemyslu sa podľa plánu oproti predchádzajúcim rokom o niečo spomaľuje, úlohy sú predsa veľmi veľké a nadmieru komplikované a budú vyžadovať od nás, a to na všetkých úsekoch, mimoriadneho pracovného úsilia.

Ako už konštatoval XII. sjazd KSČ, vznikli v našom hospodárstve niektoré vážne disproporcie. Ukázalo sa, že naša výstavba sa rozbehla do šírky. Ani stavebná kapacita a ani naše strojárenská výroba nebola nakoniec schopná dosť rýchle vybaviť nové továrne potrebným strojným zariadením. Tým sa umŕtvovali veľké investičné prostriedky. A nutno povedať, že v posledných rokoch nebolo takmer investície, ktorá by bola dohotovená v stanovenej dobe. Niektoré dôležité kapacity zaostávali niekoľko mesiacov, ba aj viac ako rok. Tak dôležitý podnik na výrobu dusíkatých hnojív, Dusikáreň v Šale, zaostala viac ako 6 mesiacov, čím bolo naše poľnohospodárstvo ukrátené o desiatky tisíc ton umelých hnojív. Tak isto výstavba Kralup pre zaostávanie nových kapacít na výrobu liehu v Záluží nemohla byť včas uvedená do prevádzky a tým naše národné hospodárstvo nedostalo tak potrebný produkt, ako je kaučuk. A takýchto zjavov sme mali viac v našom hospodárstve, ktoré nakoniec nemohli zostať bez následkov na plynulý beh našej výroby.

Tieto skutočnosti viedli stranu a vládu k dôležitým rozhodnutiam, spomaliť ďalší rozvoj investičnej výstavby a dostať do súladu investície s našimi výrobnými kapacitami, aby plán bol presne spojený a zosúladený v celej našej výrobe.

Spomalenie tempa nijak nebude znamenať zmenšenie našej výroby, alebo zmenšenie nášho snaženia, alebo zmenšenie úloh. Naopak, je to zvýšenie úloh, ktoré bude vyžadovať ešte väčšieho vypätia pracovného úsilia než tomu bolo v minulosti, lebo len zvyšovaním nášho pracovného snaženia budeme vstave urýchlene odstrániť nahromadené disproporcie a odstrániť nedostatky vo výrobe.

Plnenie plánu za rok 1962 v našej priemyselnej výrobe nebolo uspokojivé a predpokladá sa, že plán vo výrobe splnený nebol.

I keď dnes nemáme poruke všetky podklady, predsa je možno z niektorých známych skutočností si utvoriť približný obraz.

Plán hrubej výroby bude splnený v priemysle len na 98,8%, v stavebníctve na 96,2% , produktivita práce na 98,6%. Produktivita práce vzrástla o 3,8% proti plánovaným 6%.

Pravda, na prvý pohľad sa zdá, že zaostávanie je len malé percento. Lenže každé jedno percento znamená desiatky miliónov korún.

Naproti tomu sa očakáva, že mzdové fondy budú prekročené asi o 300 miliónov korún.

Pritom priemerné mzdy v roku 1962 vzrástli o 1,5%.

Ešte nepriaznivejšia situácia je v plnení plánu vlastných nákladov. Plán počítal v roku 1962 so znížením vlastných nákladov v priemysle o 2,22%, neskoršie bol plán upravený na 1,67%. V skutočnosti sa dosiahlo jen 0,99%.

Naproti tomu sa zvýšila osobná spotreba proti roku 1961 o 2,8% a nákupy obyvateľstva vzrástli o 4,4%.

Výdavky na sociálne a kultúrne zariadenia vzrástli o 5,9%.

Neplnil sa plán zvlášť na úseku ťažkého strojárenstva, všeobecného strojárenstva, v doprave a nebol splnený plán v hutách, zvlášť výroba ocele a valcovaného materiálu zaostáva za potrebami.

V dôsledku týchto nedostatkov vo výrobe nebol splnený ani plán ministerstva zahraničného obchodu.

Súdruhovia,

snáď by mohol vzniknúť dojem, že moja zpráva sprevádza predkladaný štátny rozpočet pesimistickým obrazom.