Třetím uzlem, který musíme v úsilí za splnění plánu rozetnout, je výrobní spotřeba, respektive její zhospodárnění na všech úsecích. Byla už řeč o nutnosti boje proti ztrátám tepla a elektrické energie, ale stejný požadavek se pochopitelně vztahuje na všechny suroviny a materiály, na každý kompletující i finální výrobek. Není žádných důvodů k tomu, aby se u nás kovy zhodnocovaly ve strojírenské výrobě o 10-20% hůře než v jiných zemích. Podobně musíme cílevědomě skoncovat s tím, abychom v důsledku špatně organizovaného opravárenství měli trvale až 30% všech těžkých nákladních automobilů nepojízdných. Vypořádat se s tak hrubými projevy nehospodárnosti je v našich silách a je to v převážné míře závislé na našem organizátorském umu, na účinnosti naší řídící a kontrolní činnosti.

Dovolte mi příklad, kterým bych dokázal, jak ani zdaleka nevyužíváme našich možností v souladu s požadavkem maximální hospodárnosti. Nemálo toho již bylo řečeno o tom, jakým zdrojem surovin je pro nás průmyslový i lidový sběr. A přece se objevují nové a nové důkazy, jak tento zdroj zanedbáváme a jak doslova vyvážíme milióny na smetiště. Pracovníci okresního oddělení státní kontroly a statistiky v Gottwaldově kupříkladu sledovali vyvážení barevných kovů a železa na smetiště a došli k překvapujícím poznatkům. Tři sběrači v Otrokovicích nasbírali a odevzdali za 18 měsíců 3 881 kg mědi, 2 448 kg olova, 782 kg hliníku, 350 kg zinku a 51 188 kg železa. Na smetišti otrokovického Svitu získali za stejné období dva sběrači 1 950 kg mědi, 1 600 kg olova, 20 000 kg železa a jiné suroviny. To jsou údaje, které, myslím, dost přesvědčivě dokazují, jaké možnosti se nám správným využíváním odpadových surovin otvírají. A třeba ovšem podotknout, že nejde jen o sběr kovů, ale stejně záleží na sběru textilu, papíru, kostí, polyetylénu atd. Správné využití odpadů umožní např. jen v n. p. Fatra Napajedla vyrobit navíc zboží v hodnotě 3 miliónů Kčs bez dalších nároků na suroviny.

V boji za maximální hospodárnost ve výrobní spotřebě má mimořádný význam likvidace neúměrných zásob u spotřebitelů, zásob, jež nemají nic společného s rezervami. V roce 1961 se například zvýšil v průmyslu objem výroby zboží (srovnatelně podle plánu vlastních nákladů) jen o 8,8%, zatímco zásoby vzrostly o 9,6%, v roce 1962 se zvýšila výroba zboží jen o 5,0% a zásoby vzrostly již o 11,4%. Stejně nepříznivý je vývoj i ve stavebnictví.

Celkový objem zásob vzrostl v roce 1961 (počítáno bez výrobních družstev) o 8,2 mld Kčs, z toho v průmyslu o 3,9 mld Kčs a ve stavebnictví o 0,5 mld Kčs. V roce 1962 vzrostl celkový objem zásob o 8,3 mld Kčs, z toho v průmyslu o 5,1 mld Kčs a ve stavebnictví o 0,5 mld Kčs.

Zhoršování hospodárnosti při využívání zásob znamenalo pro naše hospodářství jen za poslední dva roky (1961 a 1962) v průmyslu a ve stavebnictví ztrátu v celkové výši cca 4,5 mld Kčs, a to ztrátu surovin, materiálů a výrobků, které nečinně leží ve skladech podniků. Jejich zpracováním by naše hospodářství získalo výrobky pro tržní fondy, pro vývoz a pro investiční výstavbu ve výši nejméně 9 mld Kč.

Největší nehospodárnost je právě v klíčových úsecích průmyslu, a to v hutních a strojírenských podnicích, a zde opět na úseku nejpalčivějším, tj. u hutního materiálu. Například v podnicích ministerstva těžkého strojírenství se zvýšily zásoby válcovaného materiálu od počátku roku do konce září 1962 o 27 tis. tun a překračovaly ke konci třetího čtvrtletí 1962 stanovenou normu zásob o 61 tis. tun, tj. o 25 dnů. Ať už je původ neúměrných nadnormativních zásob jakýkoliv - a mnohdy, po pravdě řečeno, není vina zdaleka jen na příslušném závodě - je třeba s tímto projevem neefektivnosti spojenými silami rázně skoncovat. A podaří se to tím snadněji, oč dříve dokážeme vyjasnit výrobní programy s potřebným předstihem a zabezpečit plynulé zásobování potřebnými surovinami a materiálem. Likvidace nadnormativních zásob bude, jak známo, provedena podle výsledků fyzické inventury. To však je jednorázová akce. Ve snaze splnit co nejúspěšněji direktivu XII. sjezdu strany o zavedení pořádku do materiálního zásobování připravuje vláda systém jeho centrálního řízení. Je to tím nutnější, že v plánovaném hospodářství je problém plynulé organizace zásobování stále složitější a stále důležitější, že tento proces musíme zejména v rozhodujících položkách pevně ovládat, abychom předešli neúnosnému plýtvání.

Projevem nehospodárnosti - a to dost rozšířeným - je vysoká a dlouhá rozpracovanost jednotlivých zakázek ve výrobě, zvláště ve strojírenství. Takový stav je v rozporu se snahou o koncentraci investiční výstavby, vede k morálnímu zastarávání nových investičních celků už v době jejich výroby, nedovoluje racionální využití výrobních kapacit a skladovacích ploch, znemožňuje přehled a kontrolu. Neúměrně velká a roztříštěná rozpracovanost, byť představovala i velké hodnoty, nemůže být naším cílem. Pro národní hospodářství nemá pouhé statistické vykazování sebevětších hodnot v rozpracovanosti žádný význam. Rozhodující je užitná hodnota a proto má smysl jen to, co je dokončeno, tedy smontováno a vyzkoušeno. A socialistická organizace práce musí směřovat k tomu, aby finální výrobek byl vyroben co nejrychleji a přitom levně a kvalitně. I v tom přece musíme předstihnout kapitalisty.

Daleko rychleji a pružněji musí řídící a plánovací orgány všech stupňů reagovat na poznatky, jež dokazují, že v některých případech živí plýtvání přímo plánovací a statistický ukazatel, spojený s hmotnými podněty. Většinou, pravda, jde o nesprávné pochopení či špatně uplatňované ukazatele, ale tím spíše je řešení na "dlouhé lokty" neomluvitelné. Co je nám např. platná tzv. "nakupovaná" produktivita práce, když podporuje rozrůstání neodůvodněné kooperace? V našem životě musí najít uplatnění jen takové plánovací ukazatele, jen takové hmotné podněty, které vedou k maximální úspornosti ve výrobní spotřebě, podporují kvalitu výroby a péči o údržbu i generální opravy. Podněcovat musíme hmotně i zkrácení doby výstavby nových investičních celků a jejich uvádění do bezvadného provozu. Jsme přece s to najít taková měřítka prospěšnosti práce, aby např. projektanti byli odměňování jen za řešení společensky nejvýhodnější, aby se zvýšil podíl strojů na investicích, aby v průběhu investičních akcí s neúprosnou pravidelností nenarůstaly rozpočtové ceny, aby výrobci strojů byli zainteresováni jen na výrobě typizovaných zařízení atd.

A je, myslím, zcela přirozené požadovat, aby plánovací ukazatele a hmotné podněty podporovaly zájmy společnosti i na účelně rozvíjených zahraničně obchodních vztazích. Jde o to, aby se exportním zakázkám ve výrobě věnovala maximální péče, aby se expedovaly včas a v plném souladu s kvartálním rozdělením podle usnesení ÚV KSČ, aby byly kvalitně provedeny. Ale i o to jde, aby pracovníci zahraničního obchodu byli morálně i hmotně vedeni zájmem sloužit potřebám naší společnosti soustavným zvyšováním úrovně komerční práce. To všechno by však ještě nestačilo, kdybychom daleko přísněji centrálně neřídili, nekontrolovali a nekoordinovali naši dovozní politiku. Před vyslovením jakýchkoliv požadavků na dovoz musí být pečlivě zvážena jejich nezbytnost, s největší náročností prověřeno, zda dovážené suroviny, materiály, či stroje nelze nahradit z vlastních zdrojů.

Bude správné ještě domyslet, jak hmotně podnítit maximální a co nejefektivnější využití dovážených surovin a materiálů. To má v našich podmínkách mimořádně velký význam, protože naše surovinové zdroje jsou omezené a v mnoha případech už nestačí zajišťovat plynulý chod zpracovatelských oborů. A konečně, je nutné v dovozní politice zabránit předčasným nákupům strojů, které pak třeba i po velmi dlouhou dobu leží nevyužité a často i špatně uskladněné. Za takové jednání bude správné uplatňovat vůči viníkům i hmotný postih.

Volání po účinnějších plánovacích ukazatelích a s nimi spojených hmotných podnětech bývá často odráženo tvrzením, že nelze vymyslet ukazatele a poděly, které by působily všude stejně účinně a zcela mechanicky. V tom je mnoho pravdy. Hledání nových účinnějších ukazatelů i hmotných podnětů se setká s úspěchem jen tehdy, když bude provázeno jejich správným uplatňováním, nebudou-li aplikovány bezmyšlenkovitě zcela stejně na naprosto odlišné podmínky v různých oborech a závodech. Tyto komplikace nás však nesmí odradit od velmi důrazného požadavku, aby řídící a plánovací orgány za účasti vědeckých pracovišť byly mnohem vynalézavější ve vyhledávání účinnějších plánovacích nástrojů, aby mnohem pružněji reagovaly na potřeby života, aby plánovací ukazatele i hmotné podněty postavily plně do služeb společnosti.

Je-li, soudružky a soudruzi, řeč o hlavních problémech, jejichž rozuzlení rozhoduje o zdaru letošního plánu, pak nelze opomenout zemědělskou výrobu. Vždyť XII. sjezd stanovil, že je nutno "za hlavní úkol celé naší společnosti považovat dnes rozvoj zemědělské výroby, bez jejíhož podstatného vzestupu nelze zabezpečit ani proporcionální vývoj národního hospodářství, ani zvýšení životní úrovně lidu". A jako často před tím, tak i na svém posledním zasedání věnoval ÚV KSČ problémům zemědělské výroby velkou část svého jednání.

I při zajišťování letošního ne právě lehkého plánu zemědělské výroby a nákupu mysleme na to, že cíl vyjádřený tezí "pozvednout zemědělství na úroveň průmyslu" nedovoluje ztrácet čas. Každé promarněné čtvrtletí, neřku-li rok, hrozí přílišnou kumulací úkolů v příštích letech a znamená nenahraditelné ztráty pro celou společnost i pro samotné družstevní rolníky a pracovníky státních statků. Prosperita zemědělských závodů a blahobyt zemědělců mohou být založeny jen na maximálním uspokojování potřeb společnosti, tedy na zdravém rozvoji rostlinné i živočišné výroby.

Ústřední výbor orientuje všechny síly společnosti na pomoc zemědělství, jehož kádrové, materiální a technické potřeby budou postupně - v souladu s našimi možnostmi - stále lépe zabezpečovány. Vláda podniká potřebné kroky, aby se v materiálním zabezpečení potřeb zemědělství do roku 1970 splnilo usnesení XII. sjezdu. Zůstane však nezměnitelnou skutečností, že o účinnosti této pomoci, tedy o plnění zemědělských plánů rozhodnou koneckonců lidé, organizátoři a pracovníci živočišné i rostlinné výroby. Mechanizace i chemizace je důležitým předpokladem úspěšné zemědělské velkovýroby, ale bez lidí, bez jejich tvůrčí práce a svědomitosti, bez jejich potřebné kvalifikace neznamená nic. Jsme přece svědky toho, že i po loňském klimaticky nepříznivém roku je velký rozdíl v zásobování krmiv mezi jednotlivými zemědělskými závody. Často je to i tak, že JZD hospodaří v těsném sousedství, obě byla postižena stejným suchem a přece je na tom s výsledky hospodaření a s krmivy každé jinak. A ještě navíc každé družstvo s krmivy, které má k dispozici, jinak hospodaří. Na sjezdu strany byly oprávněně kritizovány škody vzniklé neúměrným zpožděním ve sklizni cukrovky a kukuřice. A to přece nelze připsat na vrub neúrodného roku, ale jen a jen na účet svědomitosti zemědělců, na účet organizátorských schopností funkcionářů družstev a národních výborů. Nejinak je tomu i v mnoha jiných případech.

Plnit letošní náročné úkoly zemědělské výroby a nákupu při nízkých zásobách krmiv vyžaduje pečovat především o dobré přezimování dobytka, o jeho zachování v takové kondici, která by nepodlomila ani výrobu mléka, ani masa a neohrozila ani plynulou reprodukci stáda. Vláda s ohledem na krmivovou bilanci dohodla s krajskými národními výbory nezbytné kroky v organizovaném řízení výkupu matečného skotu a vepřů. Spoléháme však na to, že poctiví zemědělci nepřipustí, aby si kdokoliv dělal z nedostatku krmiv štít k zakrytí vlastní neschopnosti a neodpovědnosti, či na toto konto dával přednost zájmům jednotlivců a skupin před zájmy společnosti. Naši zemědělci museli v minulosti nejednou hospodařit s minimálními zásobami krmiv a dají jistě své bohaté zkušenosti do služeb družstevní zemědělské velkovýroby. Funkcionáři družstev i národních výborů jsou zodpověděni za to, aby politickou agitací i praktickou organizátorskou prací dokázali všem zemědělcům, že je v jejich nejvlastnějším zájmu pečlivě rozdělovat krmné dávky, nepřipustit zamrznutí siláží, zchutňovat krmiva, napájet teplými nápoji atd. Nebudou-li sami zemědělci lhostejni k těmto nezbytnostem, jestliže se pro ně zapálí především dojičky a krmiváři, je možné s úspěchem přestát i tuto nepříznivou zimu, vyrovnávat se s nákupními úkoly mléka i masa pravidelně v každé dekádě a dobře připravit dobytek na jaro. Zvláště nákup mléka musí ležet všem místním, okresním i krajským orgánům na srdci, musí být denně středem jejich pozornosti.

Ale plnit letošní plánované úkoly také znamená už dnes se v každém zemědělském závodě připravovat na jarní práce. Jde o to, aby po loňském suchém roce bylo v každé obci pozorně připraveno plné využití jarní vláhy z tajícího sněhu, bude-li toho třeba. A už zcela samozřejmým by měl být požadavek dokonalé přípravy strojů pro jarní práce, jejich svědomité opravy a zpracování plánu jejich plného využití. A je také nejvyšší čas zajišťovat osiva a sádě i jejich ošetření, stejně jako co nejhospodárnější využití průmyslových i statkových hnojiv. I na to je třeba myslet a velmi konkrétně to zpracovat, čím v duchu sjezdového usnesení přispějeme ke zlepšení kádrové situace v každém zemědělském závodě, koho, kdy a na jaké vyšleme školení, jak využijeme nových absolventů zemědělských středních a vysokých škol a které z mladých lidí se budeme snažit získat pro práci v JZD.

Významnou pomocí zemědělství bude nová organizace jeho řízení. Tak jako vždy bude však i nyní nejvíce záležet na tom, jak budou správné zásady uvedeny v život, jaká bude kvalita lidí, kterým bude tato velká odpovědnost svěřena. Na posledním zasedání ÚV KSČ byla také zcela jednoznačně stanovena funkce národních výborů v nové soustavě řízení, bylo řečeno, že zavedení nového způsobu řízení zemědělství nezbaví národní výbory odpovědnosti za zabezpečování rozvoje zemědělství, za uskutečňování zemědělské politiky. Starostí o rozvoj zemědělské výroby, zabezpečováním naprosto rovnoměrného výkupu živočišných výrobků přispějí národní výbory nejúčinněji ke splnění letošního národohospodářského plánu a tím k realizaci sjezdových usnesení.

Soudruzi poslanci,

rozsah našeho národního hospodářství a jeho síla, jeho dosavadní vývoj a denně se vytvářející rezervy umožňují vyslovovat plným právem velmi náročné požadavky v boji za realizaci letošního plánu. Tento boj se sice povede po celý rok, ale mimořádně záleží na prvním čtvrtletí, zvláště pak na sestavení technickoprůmyslových a finančních plánů a na ročních komplexních rozborech výsledků hospodaření podniků. V těchto týdnech se rozhoduje o tom, jak kriticky posoudí pracující v závodech dosavadní výsledky své práce, jaké zdroje odhalíme pro další růst výroby, jakými technickoorganizačními opatřeními zabezpečíme plnění a překračování úkolů letošního plánu. Je to třeba zdůraznit tím více, ze se obvykle v podmínkách zpomaleného tempa růstu výroby právě technickoorganizační opatření zanedbávají, podceňují.

Nelze jinak než trvat na tom, že boj za splnění plánu bude především prověrkou organizačního umu, technických znalostí a politické vyspělosti organizátorů výroby, našich soudruhů inženýrskotechnických pracovníků. V jejich odpovědné práci jim bude velkou pomocí vedení a kontrola stranických organizací a jistě i aktivní podpora organizací ROH a ČSM.

Organizátoři výroby už vykonali za léta výstavby socialismu mnoho záslužné práce, za níž se jim dostává díků a uznání celé společnosti. A je snad zbytečné vysvětlovat, že tak často plným právem vyslovovaná kritika na adresu vedoucích hospodářských pracovníků neznamená znevažování jejich práce v celku, ale že tato kritika míří na hlavy těch jedinců, kteří neodpovědností, polovičatostí v práci, nenáročností vůči sobě i jiným kazí dobré jméno socialistických organizátorů výroby. A s těmi by se většina poctivých pracovníků měla ve vlastním zájmu vypořádat.

Výzva nejlepších pracovníků našla ohlas i mezi techniky, kteří správně chápou svůj podíl na vytváření socialistického vztahu k práci i na prosazování hesla "za čest dělníka, za čest zemědělce!" Snad by na řady dělníků nemělo zůstat omezeno ani hnutí Gaganovové. I nejlepší technici, nejzdatnější organizátoři výroby budou jistě považovat za věc své cti přejít na nejohroženější a nejtěžší úseky výroby a osvědčit na nich své organizátorské schopnosti.

Kritizovat některé vedoucí hospodářské pracovníky ovšem neznamená přehlížet i nedostatky v práci neodpovědných jedinců mezi ostatními pracujícími. Pravda, nepříznivě působí na pracovní a technologickou kázeň některé nedostatky, jež jsou z hlediska určitého závodu objektivními, např. nepravidelné materiálně technické zásobování, obtíže v dopravě a v dodávkách elektrické energie. Ale což není převážná část těchto nedostatků způsobována opět subjektivními činiteli na jiných úsecích? Vedle toho vede k porušení pracovní kázně u mnoha jedinců i značný nedostatek pracovníků na mnoha úsecích. Pracujeme a vyrábíme však pro sebe a proto škodí projevy polovičatosti v práci nejen celku, ale i jedincům. Na bdělosti každého pracovníka, na vzájemné otevřenosti a kritičnosti záleží, aby jedinci nežili na úkor společnosti, aby se všude plně a co nejhospodárněji využívala pracovní doba, aby se neplýtvalo živou prací i materiálem na výrobu zmetků. "Jestliže hovoříme o odpovědnosti," prohlásil s. Novotný v novoročním projevu, "neznamená to jen jednostrannou odpovědnost u vedoucích pracovníků. Znamená to i odpovědnost za pracovní výkon, za kvalitu výrobků, za dodržování pracovní disciplíny u každého pracovníka. Proto mám-li se zúčastnit rozhodování o plánu práce, o hospodářství závodu, dílny, družstva a podobně, musím začít s odpovědností u sebe."

Soudruzi a soudružky,

na posledním plénu ÚV KSČ věnoval s. Viliam Široký mnoho pozornosti metodám řídící práce, odpovědnosti vlády a ministerstev za řízení národního hospodářství a zásadně formuloval postavení objektivních orgánů vlády, včetně Státní plánovací komise. V duchu usnesení XII. sjezdu budeme zásady schválené ústředním výborem konkretizovat, aby Státní plánovací komise co nejúčinněji přispěla ke zdokonalování plánovacích metod a k racionálnímu prosazování principů demokratického centralismu v řízení čs. ekonomiky. Stejně jako v ostatních orgánech musíme i ve Státní plánovací komisi usilovat o plné uplatnění leninského stylu práce, nedopustit, aby se kladlo rovnítko mezi kolektivní vedení a osobní neodpovědnost. Neméně důležité je dbát, aby nedocházelo k vulgarizaci demokratického centralismu v praxi, aby demokratický centralismus nebyl chápán jako nástroj k potlačení socialistického demokratismu, aby nebyl nahrazován centralismem byrokratickým. Upevnit centrální řízení v duchu sjezdového usnesení znamená bezpochyby především toto řízení zkvalitnit, zvýšit jeho účinnost.