Nelze pochybovat o tom, že situace v západním Německu je dosud velmi složitá. Vždyť pracující třída zákazem KSN byla zbavena oprávněných mluvčích v bonnském parlamentě, zatím co SPD se plně v zásadních otázkách ztotožňuje s politikou adenauerovské tzv. křesťanskodemokratické unie, která je ve skutečnosti hlasatelem zájmů průmyslových magnátů a velkostatkářů. Mnoho západoněmeckých občanů začíná vážně přemýšlet a chápat, jak hrozné nebezpečí skrývá v sobě obrozený západoněmecký militarismus a revanšismus. Již v době mezi první a druhou světovou válkou vnitřní rozpory kapitalismu přivodily v Německu hluboký konflikt mezi německým imperialismem a militarismem s jedné strany a národními zájmy německého národa se strany druhé. Po kapitulaci hitlerovské armády v r. 1945 se naskytla možnost tyto rozpory překonat širokou lidovou demokratickou frontou. Sama Postupimská dohoda, třemi vítěznými mocnostmi podepsaná, formulovala požadavek likvidovat smutné dědictví německého militarismu a nacismu, zrušit monopoly a nastoupit cestu demokratického vývoje. Leč pouze ve východní části Německa měly demokratické síly možnost se konsolidovat a pod vedením SED se organizovat, zatímco v západní části adenauerovská klika, opírající se o moc bodáků okupačních armád, obnovila moc západoněmeckých monopolů a vytvořila bonnský stát, který pod vlivem zájmů nejreakčnějších vrstev počal postupně odhalovat svou skutečnou militaristickou a revanšistickou tvář a zavrhl všechny dříve tak horlivě slibované sociální reformy, po nichž pracující vrstvy toužily. Bylo přirozeným právem demokratických sil východního Německa vytvořit za této situace svůj vlastní stát, který se poctivě snažil respektovat skutečná přání velké většiny svých občanů a hned zpočátku nastoupil cestu lidové demokratické politiky, nespouštěje přitom se zřetele konečný cíl, kterým je obnovení jednoty německého národa v duchu pokroku. Leč všechno poctivé úsilí vlády NDR zůstalo marné. Bonnští politikové nikdy neskrývali své úmysly překazit slibný vývoj NDR a cestou provokace, sabotáže a případně i silou zbraní a za pomoci vojsk NATO se zmocnit východního Německa.

Leč celá tato dobrodružná akce žalostně ztroskotala o pevnou a nesmlouvavou politiku SED a kolem ní semknutých demokratických sil, jak je vyjadřuje navenek Národní fronta NDR.

V tom ohledu opatření vlády NDR ze dne 13. srpna se ukázala rozhodujícími, neboť dává možnost se účinně bránit proti sabotážním a podvratným pokusům, vycházejícím ze západního Berlína. Vzájemný poměr obou německých států tím vstoupil do nové fáze, kdy před celým německým národem se ozřejmuje rozdílná cesta, kterou se NDR a NSR ubírají: první je cestou socialistického budování a mírového soužití, druhá je starou cestou militarismu, imperialismu a revanšismu, která hrozí německému národu záhubou.

Dokument přijatý Národním kongresem staví tedy celý německý národ před osudnou volbu: zbavit se vlivu temných sil, které byly vždy ochotny ze sobeckých třídních pohnutek obětovat zájmy německého národa, vzdát se nebezpečné politiky revanšismu a žít v míru se všemi národy, či souhlasit s dobrodružnou politikou Bonnu a strhnout německý národ do záhuby.

To je přibližně smysl historického dokumentu Národní fronty NDR, který nutí mnohé Němce vážně přemýšlet o skutečném poslání německého národa a o jeho budoucnosti. Když naše delegace byla pozvána na zasedání do Lidové sněmovny, na níž úřadující předseda vlády soudruh Leuschner podal zprávu o jednání stranické a vládní delegace v Praze, udělil předseda dr. Dieckmann i mně samému slovo. Neopominul jsem tlumočit Lidové sněmovně srdečný a vřelý pozdrav veškerého československého lidu a poselství věrného přátelství a spojenectví. Pravil jsem, že v NDR vidíme oprávněného dědice a pokračovatele nejlepších demokratických a kulturních tradic německého národa, které ve vzájemném poměru našich národů se vždy projevily jako silné tvořivé pouto. (Potlesk.) Od prvních okamžiků, kdy došlo k ustavení NDR, bylo mezi oběma státy vytvořeno ovzduší vzájemné důvěry a my právem spatřujeme v NDR účinného činitele míru a jako její věrný spojenec, stojíme společně s jejím lidem na stráži jejich hranic a suverenních práv stejně tak, jako Sovětský svaz a ostatní země velkého socialistického tábora, které podepsaly Varšavskou smlouvu. (Potlesk.) Zasedání v Lidové sněmovně skončilo bouřlivými ovacemi, vyjadřujícími nadšený souhlas a hluboké sympatie, které lid NDR chová k naší republice a vyústilo ve skutečnou manifestaci věrného vzájemného přátelství. Bylo to právě ve dnech, kdy západoněmecké úřady organizovaly těsně u hranic východního Berlína masové demonstrace, na nichž vystoupil Adenauer i Willy Brandt s provokačními projevy a kdy se strany západoberlínských agentů se připravovaly na samé hraniční čáře nové dalekosáhlé provokační plány, kterým padl za oběť mladý příslušník pohraniční stráže NDR. Naše delegace měla příležitost seznámit se na místě s průběhem zločinného přepadení a vyjádřit pohraniční stráži NDR naši hlubokou soustrast nad zákeřným zavražděním jejího člena. Znovu jsme tu dali ujištění, že ČSSR spolu s mohutným socialistickým táborem spatřuje v hranicích NDR své vlastní hranice.

A je neméně zajímavé, že právě v době našeho pobytu v Berlíně bonnská vláda podala nové důkazy naprostého pohrdání city a míněním čestných lidí v celém světě, když jmenovala na odpovědnou funkci státního návladního Wolfganga Fränkela, který v době nacistického teroru se vyznamenal svou mimořádnou surovostí a bezohledností, když měnil z vlastní vůle beztak přísné rozsudky nacistických soudů v rozsudky smrti zejména u politických vězňů a to často za pouhé provinění, pozůstávající v tom, že z hladu odcizili státu hrst sucharů. A tak do početné galerie nacistických zločinců, kteří zaujímají význačné funkce ve státním zřízení bonnské republiky, přibyl i tento vyslovený typ zločince, Wolfgang Fränkel, jehož jmenování musela později přece jen bonnská vláda pod tlakem veřejného mínění zrušit. Nicméně i tento případ, dobře ilustruje celou zločinnou politiku a bezcharakternost bonnské vlády, která v obavě před možnou dohodou mezi Sovětským svazem a USA upadá do bezuzdného šílenství.

Pro naši delegaci bylo velmi zajímavé a poučné zjistit, jaký ohlas dokument vyhlášený Národní frontou o historické úloze NDR nachází v široké veřejnosti a zejména v masách pracujícího lidu NDR. Měli jsme k tomu velmi mnoho příležitostí při návštěvách jednotlivých měst NDR a celé řady závodů, vědeckých institucí i zemědělských družstev a zejména pak při častých besedách s funkcionáři národních výborů v krajích a okresech.

Uvítali jsme, že první naše návštěva platila velkému metalurgickému kombinátu "Wilhelm Florin" v Hennigsdorfu, kde, jak nám pravili jeho dělníci, se taví mírová ocel NDR. Jsou hrdí na to, že je to ocel kvalitní, která ve stavebnictví a ve strojírenském průmyslu znamená značnou úsporu materiálu. Delegace byla ve všech dílnách neobyčejně srdečně přivítána a ke konci prohlídky závodu velké shromáždění osazenstva vyústilo v krásnou manifestaci přátelství mezi našimi zeměmi. Cítili jsme se skutečně mezi blízkými přáteli a mohli jsme se přesvědčit, že dělnictvo v závodě plně chápe úkoly, před které doba německý národ postavila. Byl nám odevzdán dokument, v němž osazenstvo projevuje pevné odhodlání plně podepřít úsilí strany a vlády o splnění historické úlohy, která připadla NDR v jejím boji za mírovou výstavbu socialistického Německa. Proto také osazenstvo přijalo řadu závazků na zvýšení a zkvalitnění výroby, na zvýšení produktivity práce pod heslem: technika - nové formy práce. Cítili jsme, že to nebyly pouhé formální sliby, nýbrž vážně myšlené závazky. Především jsme se mohli přesvědčit, že v NDR roste nová dělnická třída, vychovávaná v novém bojovém duchu, která je připravena svůj zápas za socialistickou budoucnost německého národa dovést do vítězného konce. (Potlesk.)

Po krátkém pobytu v Berlíně, kde jsme měli příležitost v besedě s předsednictvem Lidové sněmovny se blíže seznámit s metodami práce jednotlivých výborů a kde jsme také mohli konstatovat stejné zaměření jejich činnosti jako u nás, nastoupili jsme další cestu, která nás vedla přes Lipsko a přes jihovýchodní cíp NDR do její severní, Rostocké oblasti, přičemž jsme měli hodnou příležitost mluvit s řadovými občany NDR na jejich pracovištích a přesvědčit se o jejich smýšlení a náladách. Všude naše delegace byla srdečně přivítána nejen oficiálními představiteli vlády, strany a národních výborů, ale i obyvatelstvem a zejména mládeží. Projíždějíce vesnicemi a městy, mohli jsme často spatřit velká návěští v českém jazyku, vítající naši delegaci. Často jsme se setkali s občany původem z Československa, kteří po válce našli tam svou novou vlast. A tato nová vlast NDR jim skýtá práci, chléb a plné existenční zajištění. Tito bývalí českoslovenští občané nám stejně osvědčovali své přátelství jako ostatní obyvatelstvo. Vždyť nikdo je nesvádí k revanšistickým projevům, žádná instituce a žádný spolek nesnaží se rozdmýchávat v nich plamen nacionalistické zášti, na rozdíl od bonnské republiky, kde nejrůznější revanšistické organizace, placené ze státní pokladny a vedené bývalými stoupenci Hitlerovými a rozbíječi předmnichovské ČSR, se snaží uměle živit a udržovat ducha starého šovinismu a národnostní nesnášenlivosti. V NDR oproti tomu strana a Národní fronta vychovává každého občana k správnému chápání německého vlastenectví a úkolů mírumilovné mezinárodní politiky; vážně jsou tam chápány úkoly vnitřní i zahraniční politiky v duchu upřímného socialistického internacionalismu. A tato skutečnost je zajisté přesvědčivým důkazem upřímného a správného chápání historického úkolu, před nějž vývoj ve světě NDR postavili.

Projíždějíce městy Duryňska, jehož příroda nám živě připomínala naši vlast, naše kopce, lesy, louky a pečlivě obdělaná pole, - řekl bych, že tam jsou pole ještě pečlivěji obdělána než u nás, - uvědomili jsme si, že jsme se ocitli v oné části Německa, kde se vytvářely nejlepší pokrokové a kulturní tradice německého národa, kde působil Herder, Schiller, Goethe a Lessing. Připomenuli jsme si, že se na hradě Wartburgu konalo velké shromáždění pokrokového německého studentstva, jehož se zúčastnil i náš velký spisovatel a básník obrozenecké epochy Jan Kollár a že v Eisenachu Wilhelm Liebknecht a August Bebel založili sociálně demokratickou stranu Německa.

A bylo pro nás radostné, že jsme si mohli znovu ověřit, jak vysoce si cení občané NDR svých klasických humanistických spisovatelů a umělců, jak vzorně - a to je nejzřejmější ve Výmaru - pečují o jejich velké kulturní dědictví a to zejména vzornou péčí o nové museum Goetheho. Je příznačné, že zatímco ve východním Německu je velký kult velkého spisovatele Brechta, v západním Německu jsou jeho představení zakazována jako spisovatele prokomunistického.

Jaký to hluboký kontrast s vývojem, který pozorujeme v bonnské republice, kde tak lehko zapomněli na nacistické koncentrační tábory, zatím co v NDR z těchto koncentračních táborů byla vytvořena skutečná historická musea, sloužící k tomu, aby jednou provždy v Německu byl znemožněn návrat k fašismu a nacismu v jakékoliv formě. Nedaleko Výmaru nachází se bývalý nacistický koncentrační tábor Buchenwald, jehož jména vzpomíná dosud s hrůzou tisíce bývalých vězňů a obětí nacistického teroru všech evropských národů. Mezi koncentračními vězni byla i celá řada německých komunistů a vlastenců, kteří se nechtěli sklonit před diktátem nacistických zločinců. Zde byl zákeřně zavražděn ke konci války komunistický vůdce Thälmann. Mnozí z těchto německých vlastenců, kteří utrpení koncentračních táborů přežili, jsou dnes ve význačných stranických i vládních funkcích NDR. Jejich snahou je - jak oni sami tvrdí - vymazat ze stránek dějin německého národa strašné zločiny spáchané nacisty. A při návštěvě Buchenwaldu, nad nímž se zvedá dnes mírová zvonice, vybudovaná péčí vlády NDR, jsme si mimochodem vzpomněli, že v těsném sousedství oněch pecí, v nichž byly spalovány oběti nacistických zločinců, byly i dílny, v nichž koncentrační vězňové byli nuceni pracovat na výrobě součástí, určených pro dálkové rakety, jež měly donutit Anglii ke kapitulaci. Tuto výrobu organizoval a řídil osobně Werner von Braun, který dnes ve službách Pentagonu se podílí na přípravách nové války. Vždyť pro exnacistické generály druhá světová válka ani neskončila, došlo pouze k novému seskupení sil. Pouze síla a semknutost zemí socialistického tábora pod vedením Sovětského svazu je jedinou zárukou, že každý pokus o rozpoutání nového světového konfliktu bude v zárodku potlačen a potrestán. (Potlesk.) A toho je si převážná většina občanů NDR dobře vědoma. Návštěva naší delegace v městě Eisenachu, vzdáleném pouze 8 km od západních hranic NDR a velké shromáždění občanů na tamním náměstí, jim tuto skutečnost znovu připomněly. Znovu v samém městě Eisenachu jsme si mohli ověřit, jak pod vedením Sjednocené socialistické strany vyrostla dělnická třída, o níž se NDR při plnění své historické úlohy může opřít.

Odjíždějíce z krásného Duryňska do severní Rostocké oblasti, netušili jsme, že najdeme tam stejně sebevědomou novou dělnickou třídu. Vždyť dnešní Rostocká oblast, dřívější Meklenbursko, byla před válkou nejzaostalejší částí bývalého Německa. Zde byli neomezenými vládci pruští junkeři, kteří potlačovali v zárodku jakýkoliv projev kulturního a sociálního pokroku. Žárlivě střežili Meklenbursko před každým vlivem zvenčí. Udržovali převážně zemědělské obyvatelstvo v podmínkách skutečného poddanství. Sám Bismarck svého času o této zemi tvrdil, že, chce-li si někdo prodloužit svůj život o 100 let, musí zůstat v Meklenbursku, neboť tam přijde potopa též o 100 let později. Dnes tam vyrostla příkladná zemědělská družstva, převážně III. typu, která vzorně na půdě hospodaří. O tom nás mohla přesvědčit vzorně obdělaná pole, která za letošních celkem málo příznivých povětrnostních podmínek slibují dobrou úrodu. Stav zrnin je tam uspokojivý a zejména bramborová a řepná pole jsou přímo zahradnickým způsobem obdělána a zbavena plevele. Všude je vidět dobytek na pastvě v ohrazených prostorách, namnoze zasetých směskou. Jde ponejvíce o černobílé krávy holštýnsko-frýského plemene, které dávají v průměru 2700 litrů mléka i více, zatím co u nás necelých 1900 litrů. Tyto příznivé dojmy byly potvrzeny i v besedě s družstevníky některých družstev, kde všude se prosazuje dobrá pracovní kázeň a kde stát pomáhá slušnými cenami a plným nemocenským i starobním pojištěním družstevníkům. Ovšem pojištění dělnictva je tam nižší než u nás, takže toto vyrovnání bylo tam snadnější.

Hlavní město této oblasti, Rostock, prošel, jak jsme se mohli přesvědčit, neobyčejně rychlým a zdařilým rozvojem. Dříve měl Rostock menší zastaralý přístav, sloužící hlavně vnitrozemské vodní dopravě. Leč od roku 1955 začal se budovat velký zámořský přístav, který je dnes již plně vybudován a který se může vykázat obratem 3,2 miliónů tun. Současně byly vybudovány v Rostocku velké loděnice, z nichž vyšla též naše dopravní loď Dukla. Zatím co dnes loděnice budují lodě něco přes 10.000 tun, brzo budou s to budovat námořní lodě až 30.000 tun. A jak nám pravili rostocští loďaři, rádi by si zajistili co nejširší spolupráci československého strojírenského průmyslu. Rostocští občané vybudovali též širokou základnu pro rozšíření rybolovu, který v minulém roce kryl 40% spotřeby ryb v NDR. Rybářské flotily, vybavené nejmodernějším zařízením, plují za rybolovem až do dalekých moří. Je tu snaha v dohledné době pokrýt celou spotřebu ryb na vnitřním trhu NDR výsledky vlastního rybolovu a utvořit si též příslušné fondy pro vývoz. Tak i my v ČSSR můžeme se nadít, že v dohledné budoucnosti budeme z tohoto pramene krýt část spotřeby svého vnitřního trhu. V samém Rostocku byl vybudován velký závod na výrobu velkých lodních naftových motorů. I zde jsme byli celým osazenstvem, shromážděným před závodem, neobyčejně srdečně přijati. Nejen v přístavu a v loděnicích, ale i zde v tomto závodě, jsme viděli všude mladé lidi, novou dělnickou třídu, která se zde vytvořila. Když jsme navštívili loď "Dresden", která se právě vrátila z Kuby s nákladem cukru a tabáku, představil se nám kapitán zámořské plavby, jemuž je 36 let. Byl to ovšem vedle jiné vedoucí šarže nejstarší námořník této lodi. Průměrný věk celé posádky byl 24 let. A tu jsme si vzpomněli na obvyklé pomluvy západoněmeckého tisku, který často líčí situaci v NDR tak, jako by tam mladých lidí již nebylo. A proč by mladí lidé z NDR utíkali, pokud nebyli sváděni k útěku zvláštními agenty, vysílanými ze západního Berlína a bohatou odměnou, slibovanou, odejdou-li do západního Německa? Vždyť všem pracujícím v NDR se dobře daří a jsou existenčně plně zajištěni. Brzo se rozptýlí falešná vidina ryze poválečné kapitalistické západoněmecké konjunktury a pak bude obtížné udržet mnohé lidi v NSR, kde nastane obvyklá krise a nezaměstnanost.

Z Rostocku vedla cesta do Berlína krajinou podobající se kvetoucí zahradě. Shlédli jsme město Nový Brandenburg, které bylo v posledních letech nově vystavěno na troskách města zničeného během války leteckými nálety. Ale i novobrandenburgský okres, dříve převážně zemědělského charakteru, vykazuje již řadu nových závodů, zejména potravinářských, a okresní národní výbor, s jehož představiteli jsme dlouze besedovali, řídí práci tohoto okresu, k novému životu probuzeného, v duchu tvůrčí politiky strany a vlády.

Ke konci našeho pobytu v Berlíně sešli jsme se znovu s předsednictvem Lidové sněmovny, kde nám předsedové výborů vyprávěli o své činnosti. Zvlášť zajímavá byla zpráva předsedy výboru pro otázky mládeže. O ní se rozvinula velmi živá a zajímavá debata. Též u nás otázky výchovy mládeže jsou velmi živé a naléhavé. Zatím se těmito otázkami zabývá pouze náš kulturní výbor. Budeme muset věnovat ještě více pozornosti výchově naší mládeže. Sami jsme se mohli přesvědčit ze styku s východoněmeckou mládeží, že její vedení je v dobrých rukou a že její výchově je věnována značná péče a to zvláště dětem, které v důsledku války ztratily otce nebo oba rodiče. Přesvědčili jsme se, že východoněmecká mládež je velmi ukázněná, že je tam široké mládežnické hnutí, uplatňující se zejména ve výrobě. Podle zprávy předsedy výboru, který je sám mládežníkem, přestupnost východoněmecké mládeže je ve stálém poklesu, ačkoliv v západním Německu, jak je známo, kriminalita mládeže je stále na postupu a je již značně vysoká. Strana a vláda NDR právem věnuje tolik péče mládeži. Vždyť ona nakonec rozhodne, jak se bude utvářet osud německého národa.

Když jsme pak v této poslední besedě s předsednictvem Lidové sněmovny mluvili o svých zkušenostech z naší cesty po NDR, tu jsme mohli našim německým přátelům vyslovit naše plné uznání za velké úspěchy, kterých NDR zejména za poslední léta dosáhla. Mohli jsme jim sdělit, že jsme získali mnoho cenných zkušeností, ať již v oblasti průmyslové či zemědělské. Znovu jsme zdůraznili, co jsme již dříve prohlásili při své návštěvě berlínské radnice: vyslovili jsme znovu svůj upřímný obdiv nad statečným chováním obyvatelstva východního Berlína, které je nuceno každodenně podstupovat válku nervů, vnucovanou opakovanými sabotážními a podvratnými pokusy, přicházejícími ze západního Berlína a z Bonnu. Proto v našich očích východní Berlín se jeví hrdinným městem, které zde stojí jako pevná hráz proti dobrodružné a nebezpečné politice Bonnu, pokoušející se za každou cenu roznítit požár na hranicích východního Berlína - požár, který by pak mohl zachvátit celý svět. Vyslovili jsme našim německým přátelům a soudruhům naše hluboké předsvědčení a nezlomnou víru, že Německá demokratická republika svou historickou úlohu, jak vůči německému národu, tak i vůči celému světu, čestně splní. V tom jim vždy budeme stát věrně po boku.