Přitom samozřejmě stále větší pozornost je věnována zvelebení sovětského zemědělství, které - jak na to soustavně poukazuje soudruh Chruščov - má k dispozici značné, dosud nevyužité rezervy úrodné půdy, které jsou nyní stále v širším měřítku mobilizovány. To vše jsou mocné páky, kterými je zajišťován rychlý a stálý růst produktivity práce sovětských pracujících a tomu odpovídající růst jejich životní úrovně. To vše vytváří reálný předpoklad pro to, aby v nedaleké budoucnosti Sovětský svaz dohonil a předhonil ve výrobě na hlavu i ty nejprůmyslovější státy, v to počítaje Spojené státy americké. To vše jsou problémy, s nimiž se setkáváme i my při výstavbě socialismu, spolu s ostatními socialistickými zeměmi. Tyto problémy Sovětský svaz řeší rychle a úspěšně a nám ukazuje správnou cestu. Právě v této době, kdy naše národní hospodářství přechází do nové fáze účelnějšího využití a skloubení všech našich přírodních zdrojů a výrobních prostředků, kdy technika v dalším rozvoji naší ekonomiky zaujme důležité místo a kdy stoupající životní úroveň našich občanů vyžaduje, aby produktivita práce stoupala ještě rychlejším tempem, kdy chceme ještě lépe sladit naší výrobu s výrobou Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí a prosazovat co nejúčelnější vzájemnou kooperaci naší výroby a její specializaci, představují zkušenosti, získané při naší návštěvě Sovětského svazu, mimořádný význam.

Zkušenosti, které jsme získali v besedách s našimi sovětskými soudruhy v Moskvě mohli jsme si doplnit návštěvou Kazachstánské republiky a Volgogradské oblasti. Mohli jsme se tam na vlastní oči přesvědčit, jak i v těchto oblastech rychlý a harmonický růst ekonomiky je zajišťován vhodnými organizačními opatřeními a jak veškeré živé síly jsou účelně mobilizovány v rámci celostátního plánu. Zkušenosti Sovětského svazu se staly pro nás zdrojem nových poznatků a inspirace.

Byli jsme šťastni, že nám byla poskytnuta příležitost navštívit právě Kazachstán, který dříve byl zaostalou provincií carského Ruska; nebylo tam žádného průmyslu a žádného zemědělství v našem smyslu, neboť kazachský lid žil převážně způsobem stepního kočovného národa. Právě tato dříve nejzaostalejší provincie byla stržena v posledních letech do mocného proudu socialistického budování a v další perspektivě stane se zcela jistě jednou z oblastí, které svými mocnými zdroji budou nejvíce přispívat k dalšímu úspěšnému rozvoji sovětské ekonomiky. Přitom národní kultura kazachského národa doznala přímo zázračného rozvoje. Kazachstán se může pochlubit, vedle množství vysokých škol a odborných fakult svou Alma-atinskou universitou, která, jak nám bylo při naší návštěvě rektorátu sděleno, udržuje čilé styky s naší Karlovou universitou.

Hlavní město Alma-Ata, položené na úpatí Altaje, je skutečně městem zahrad a parků, v jejichž stínu se budují moderní obytné čtvrti i administrativní budovy, výzkumné ústavy, laboratoře atd. Dostalo se nám skutečně vřelého a srdečného přijetí se strany předních státních a stranických představitelů.

V posledních letech, v důsledku rychlého rozvoje průmyslu i zemědělství, nastal v Kazachstánu prudký růst obyvatelstva. Kazachstán má nyní přibližně o 5 mil. obyvatel více, než před pěti lety. Do počátku sedmiletky bylo v Kazachstánu investováno 5,5 mld. rublů, během sedmiletky má být vloženo dalších 12 mld. rublů. Před rokem 1953 zemědělství v Kazachstánu bylo orientováno na živočišnou výrobu kočujících Kazachů se stády ovcí a velbloudů. Po tomto roce bylo započato s obděláváním celin a dnes je již obděláno 27 mil. hektarů nové stepní půdy. Poněvadž bylo letos poměrně dosti dešťů, očekávají v Kazachstánu dobrou úrodu. Zemědělská budoucnost Kazachstánu ovšem závisí, vzhledem k častému nedostatku dešťů, na možnostech zavlažování půdy. Kazachstán má dosti vody, aby zavlažování velkých ploch mohlo být uskutečněno. Použitelné budou zejména vody Irtyše a na jihu vody Syr-Darje. K využití bude třeba vybudovat veliké kanály, protékající dosavadními bezvodými oblastmi; tak např. z Irtyše se staví 500 km dlouhý kanál do hutního střediska Karagandy a střediska celin Celinogradu. Proto byl vypracován plán celé sítě kanálů i plán využití podzemních vod, jichž je v Kazachstánu veliká zásoba. V zemi byly vybudovány velké energetické zdroje, jako je velká vodní elektrárna na Irtyši o kapacitě 750 MW, dále je ve stavbě tepelná elektrárna s kapacitou 2000 MW. V zemi jsou také ohromné zásoby nafty a zemního plynu v oblasti severovýchodně od Kaspického jezera.

Hospodářské úkoly, které má Kazachstán v rámci sedmiletky splnit, jsou obrovské. Hrubá výroba v zemi má se zvýšit o 290%, zatímco v celém SSSR o 80%. Z toho hutnictví o 690%. Pro tyto úkoly má ovšem Kazachstán předpoklady v nesmírných zásobách surovin všeho druhu. V Kustanajském rajónu je ohromné bohatství Železných rud, které je možné povrchově dobývat a které obsahují 35-52% železa. Jsou obohacovány na 60% a takto jsou dávány k dalšímu zpracování do vysokých pecí v Karagandském metalurgickém kombinátě, ve kterém jsou již dnes dvě vysoké pece, tři koksárny a kde se staví další nový závod. Karaganský hutní kombinát je budován poblíž velikých zásob černého koksovatelného uhlí za použití nejmodernější techniky. Podle vzoru karagandského metalurgického závodu budujeme na Východním Slovensku, jak známo, náš nový hutní kombinát.

Celkem se odhaduje v Kazachstánu na 15 miliard tun zásob železných rud a 50 miliard tun zásob černého i hnědého uhlí. Hnědé uhlí nachází se prakticky na povrchu ve vrstvách vysokých 100 m s kalorickou hodnotou kolem 4000 kalorií. Na této bázi je v Jermaku budována elektrárna na 2000 MW.

Pokud se týče barevných kovů, je v Kazachstánu 78% zásob olova, 44% zásob mědi a 42% zásob zinku z celého SSSR. Ve východním Kazachstánu a v oblasti Karagandy jsou budovány a částečně jsou již i v provozu velké kombináty na využití těchto surovinových zásob. Surovinové bohatství Kazachstánu je takové, že, jak tvrdí sovětští soudruzi, vyskytují se tam všechny prvky Mendělejevovy tabulky.

Také průmysl chemie má vzrůst v sedmiletce o 33%. Zatím byl rozvinut na jihu Kazachstánu na bázi fosforitů průmysl na výrobu umělých hnojiv, kyseliny sírové a syntetického kaučuku. Nyní po objevení velkého bohatství ropy a plynu v severozápadním Kazachstánu, bude těžiště chemického průmyslu přesunuto do této oblasti. Zatím je poměrně slabě rozvinuto strojírenství, avšak nyní jsou do tohoto odvětví dávány velké investice, zejména pro rozvoj těžkého strojírenství. V sedmiletce má strojírenství vzrůst o 470%. V Kazachstánu jsou také velké zásoby bauxitu, což dovolí vybudovat závod na výrobu hliníku v Pavlodaru.

Také lehký a potravinářský průmysl má vzrůst v sedmiletce o 300%. Prozatím v prvých letech pětiletky byl výrobní plán i plánovaná produktivita práce plněna a vcelku i překračována. Vzrůst průmyslu od r. 1913 do dnešního dne dá se vyjádřit tak, že do r. 1962 by vzrostl 65krát, do roku 1965 má se zvýšit na stonásobek. Přitom je třeba vzít v úvahu, že dříve - jak již vzpomenuto - byli v Kazachstánu pouze kočovní pastevci, nyní má již země početnou kvalifikovanou dělnickou třídu s technickou inteligenci. V průmyslu je zaměstnáno 37% žen a ročně přibývá 110 tisíc nových pracovníků.

Přes ohromné rozlohy země a poměrně řídké zalidnění, je usilováno velmi intenzívně o řešení problému čistoty vzduchu a vod. V zásadě je tu snaha využít odpadových látek a například u konvertorů je vyvinuto zařízení na odlučování kysličníku siřičitého, z něhož se vyrábí kyselina sírová. (Třeba srovnat s úsilím našich chemiků, kteří se vyjadřují o našich možnostech odlučování kysličníku siřičitého skepticky). Jsou budovány nové vysoké pece o obsahu 2000 m³ a z naftových oblastí bude postaven plynovod do Karagandy, aby mohl být zemní plyn použit ve vysokých pecích. V zhledem k velké výstavbě nových průmyslových podniků jsou připravovány kádry nových pracovníků ve starých závodech plánovitě s ročním předstihem.

Měli jsme příležitost navštívit Kaskelenský sovchoz, vzdálený asi 60 km od Alma-Aty. Je tudíž situován sice na horší půdě, ale poměrně v klimaticky příznivějším pásmu než severní celiny. Sovchoz byl založen na jaře 1955, tedy před 7 lety jako celinný na holé stepi. Před vlastním založením byl proveden průzkum půd a projekt sovchozu. V prvém roce pracovníci sovchozu bydleli ve stanech a vozech, stavěli hlavní budovu sovchozu, zorali 19 000 ha půdy a zaseli 6000 ha pšenice. Letos při naší návštěvě byl sovchoz již vybudován a to jak společné budovy, tak obytné domky; sovchoz má svoji nemocnici, kulturní dům a zasázené stromy vzrostly již natolik, že celé sídliště je v zeleni. Sklidili již a odvedli státu v roce 1956 10 000 tun obilí, v roce 1958 již 15 000 tun obilí.

Nyní má sovchoz 80 000 ha půdy, z toho 43 000 ha osevních ploch. Na 29 000 ha půdy pěstují obilí, zejména pšenici a ječmen, dále pěstují proso a kukuřici. Pšenici pěstují převážně ozimou, poněvadž dobře přezimuje a dává větší výnosy, ječmen naproti tomu je jarní. Počali pěstovat také cukrovku, kterou mají nyní zasetou na 450 ha.

Příklad Kaskelenského sovchovu názorně ukazuje, jak velkého úsilí bylo zapotřebí, aby v tomto dříve stepním prostoru bylo postupně vybudováno nové moderní zemědělství, které v další perspektivě bude bohatým přínosem k výživě obyvatelstva celého Sovětského svazu.

Stejně hluboké dojmy jsme si odnesli z naší návštěvy Volgogradské oblasti a jeho hrdinného hlavního města Volgogradu. Město se podobá dnes krásné 70 km zelené stuze přimykající k řece Volze s novými nádhernými širokými prospekty a ulicemi, s krásnými obytnými čtvrtěmi a s novým velkým průmyslem umístěným na okrajích města.

Samozřejmě, že jsme navštívili světoznámý traktorový závod, který byl založen již v roce 1930, který byl válkou zničen a poté znovu vybudován a který vyrábí traktory DT 54, které jsou dobře známy u nás a které si naši zemědělci, pokud je mohli dostat, vysoce cení. Ve vývoji připravuje se výroba nového traktoru 75 H. P. Je to stroj vybavený hydraulikou pro závěsná nářadí a přizpůsobený pro vysoké rychlostní výkony. Závod má 25 000 pracovníků a produktivita práce vzrostla během posledních let až o 40 procent. Závod pracuje na plné dvě směny a některé jeho úzkoprofilové dílny na tři směny, což je charakteristické pro většinu sovětských závodů, jak jsme se mohli sami přesvědčit v různých závodech. V tom směru můžeme zajisté čerpat ze sovětských pracovních metod mnohá poučení. Nemusím se snad zmiňovat zvlášť o tom, že jsme byli na velkém mítingu pracujících závodu srdečně a vřele přijati jako představitelé československého lidu, který všude v Sovětském svazu požívá upřímných sympatií.

Mohutným dojmem na nás působila návštěva Volgogradské přehrady a elektrárny, kde je již v provozu 20 agregátů, každý o 115 MW. Před dokončením je 21. agregát zlepšené konstrukce, který má mít kapacitu 140 MW. Je třeba na vlastní oči shlédnout toto mohutné dílo sovětské techniky, aby bylo lze pochopit velkolepost celé stavby, která představuje nový mocný zdroj energie z něhož bude čerpat slibně se rozvíjející průmysl i zemědělství Volgogradského kraje. Po návštěvě elektrárny prohlédla si delegace ještě nově postavené město Volžský na levém břehu Volhy. Město bylo vybudováno v holé stepi pro dělníky zaměstnané na stavbě; dnes je moderním střediskem pro 100 000 obyvatel, které v pravém smyslu slova se utápí v zeleni a které je vybavené veškerým sociálním a kulturním zařízením; dnes kolem města se buduje 12 nových průmyslových závodů. Také zemědělství na levém břehu Volhy v bezvodé stepi je díky zavlažovacímu systému z Volžského jezera na prudkém vzestupu.

Z naší návštěvy Volgogradu odnesli jsme si znovu hluboký dojem z toho, co strana a vláda Sovětského svazu koná pro rozšíření surovinové a energetické základny mohutného sovětského průmyslu a pro jeho rychlý a harmonický další vývoj, jak pečuje o celou materiální výrobu, ale též z toho, o činí pro zvýšení životní úrovně sovětského občana, pro jeho blaho, pro zvýšení jeho kultury a obohacení jeho duševního života. Je tedy především člověk středem pozornosti a péče strany a vlády, jeho kulturní vzestup a jeho výchova k novým, vyšším společenským formám, kterými bude jednou komunistická společnost.

Již v besedách s čelnými sovětskými státníky a pracovníky jsme mohli dojít k společnému závěru, který byl v jistém slova smyslu výrazem toho, co všichni cítíme a co krátce po naší návštěvě bylo konstatováno na moskevské poradě představitelů komunistických a dělnických stran členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, která konstatovala, že "úspěchů v zemích světové socialistické soustavy bylo dosaženo zásluhou správného použití obecných zákonitostí socialistické výstavby se zřetelem na konkrétní zvláštnosti každé země a na zájmy společenství socialistickým zemí, zásluhou úsilí národů těchto zemí, jejich těsné spolupráce a vzájemné pomoci. A já bych k tomu dodal, zvlášť velké tvořivé úsilí SSSR a jeho pomoci." Porada konstatovala také, že "objektivní zákonitosti socialistické výstavby, rychlý rozvoj výrobních sil zemí socialismu, totožnost životních zájmů národů těchto zemí vyžaduje stále většího sbližování národního hospodářství jednotlivých zemí. Nevyhnutelnou podmínkou dalšího rozvoje světové socialistické soustavy je nejúplnější využívání hospodářských možností každé země a všech předností hospodářské spolupráce. Takové organické spojení rozvoje národního hospodářství spolu s rozvíjením a upevňováním světové socialistické hospodářské soustavy vytváří v každé zemi nejpříznivější podmínky pro úspěšné překonání obtíží růstu vznikajících v průběhu výstavby socialismu a pro rychlý postup vpřed."

Soudružky a soudruzi, jsou to závěry, s nimiž i my se můžeme plně ztotožnit. Pro poměrně malou zemi, jako je ČSSR a jeho dosud poměrně úzkou surovinovou a energetickou základnu, je kategorickým zákonem opřít se o ekonomiku mohutného Sovětského svazu, našeho věrného přítele a moudrého učitele, o jeho vysokou techniku, spojit naše síly s jeho rychle rostoucími potencionálními možnostmi masové výroby cestou pečlivé soustavné koordinace výroby tak, abychom mohli sami vyrábět stále lépe, levněji a účelněji, abychom mohli dále zvyšovat životní úroveň našich občanů. (Potlesk.)

Náš XII. sjezd KSČ bude se těmito otázkami podrobně zabývat. Lze říci, že naše návštěva Sovětského svazu přispěla k dalšímu posílení a prohloubení našeho věrného nehynoucího přátelství se sovětským lidem, ale současně přispěla k pečlivému studiu celé této široké problematiky, kterou se náš XII. sjezd na podzim t. r. bude zabývat.

Hluboké dojmy jsme si odnesli z četných besed s čelnými stranickými a státními funkcionáři ve všech místech, která jsme navštívili. V jejich tvářích jsme mohli číst radost z velkého tvořivého díla, které uskutečňují, jejich víru v další rozkvět Sovětského svazu a vnitřní přesvědčení, že cesta, kterou je vede strana, je cestou správnou. Skutečnost, že XX. sjezd KSSS se radikálně vypořádal také s případy hrubého narušování socialistické zákonnosti, to vše vytvořilo příznivé ovzduší pro důvěru a práci všech občanů.

Ke konci našeho pobytu uspořádala Společnost sovětsko-československého přátelství ve velkém sále Stanislavského divadla, které bylo skutečně přeplněno, besedu s pracujícími Moskvy, na níž vystoupili řečníci jak ze strany široké veřejnosti, tak i někteří členové delegace. Byl tam tlumočen vřelý pozdrav všem pracujícím, Československa a poselství věrného přátelství a spojenectví. Byla to neobyčejně slavnostní a dojemná manifestace čs.-sovětského přátelství. Nemohu se na konci nezmínit o tom, že je naší milou povinností tlumočit stejný pozdrav vřelého přátelství od soudruha Chruščova i soudruha Brežněva, kteří, jak jsem se již nahoře zmínil, nás přijali k delšímu rozhovoru, aby si s námi pobesedovali o našich zkušenostech, které si ze Sovětského svazu odnášíme. (Potlesk.)

Soudruh Chruščov poukázal zejména na to, v jak poměrně výhodných klimatických podmínkách - samozřejmě ve srovnání s mnohými oblastmi Sovětského svazu - se může naše zemědělství rozvíjet. Správné agrotechnické metody použité k pěstování kukuřice nám mohou poskytnout dostatečné množství hodnotných krmiv, což umožní zvyšovat stav dobytka a tím také zvyšovat úrodnost půdy, která se nám za to bohatě odmění.

Soudruh Chruščov s velkým zájmem a láskou sleduje rozvoj naší republiky a popřál nám další úspěchy.

Soudružky a soudruzi, nyní vám chci podat stručnou zprávu o naší neméně významné návštěvě NDR, k níž došlo nedlouho potom, co stranická a vládní delegace NDR v čele s I. tajemníkem ÚV Sjednocené socialistické strany a předsedou Státní rady soudruhem Ulbrichtem navštívila Československo. Při této příležitosti bylo, jak je vám dobře známo, podepsáno důležité prohlášení týkající se naprosté jednoty názorů obou vlád na všechny důležité otázky mezinárodní politiky a zejména na otázku důsledného a úplného odzbrojení a mírového soužití všech národů celého světa. Důležité místo v prohlášení zaujímá požadavek, aby pro zachování míru a bezpečnosti v Evropě byly odstraněny pozůstatky druhé světové války uzavřením mírové smlouvy s Německem a aby západní Berlín byl přeměněn v demilitarizované svobodné město. Vyřešení těchto otázek v souhlase s návrhy Sovětského svazu a Německé demokratické republiky je v zájmu všech národů a odpovídá zcela a plně životním zájmům německého lidu. Dokument vyzvedá potřebu postavit pevnou hráz proti všem agresivním pokusům bonnského státu, jakož i požadavek dalšího prohloubení vzájemných vztahů NDR a ČSSR v souladu se zásadami socialistického internacionalismu v rámci všestranné spolupráce socialistických států.

O významu jednání stranické a vládní delegace NDR v Praze jsme v této zasedací síni vyslechli nedávno důležitý projev s. Ulbrichta, jehož slova se setkala s bouřlivým souhlasem nás všech.

Hlavní myšlenky Prohlášení daly delegaci našeho Národního shromáždění její pracovní náplň a směrnice pro vzájemnou výměnu informací a zkušeností. Přitom naše návštěva spadala časově do okamžiku, kdy Národní kongres Národní fronty demokratického Německa, který se konal dne 17. června v Berlíně, schválil dokument dalekosáhlého významu, v němž v podmínkách vytvořených revanšistickou politikou bonnské republiky se vytyčuje pro NDR historická úloha, mající značný význam pro budoucnost celého německého národa. V duchu tohoto dokumentu připadl NDR úkol zabránit tomu, aby obnovený západoněmecký militarizmus a revanšismus nestrhl německý národ do nové válečné katastrofy. Západní Berlín, nacházející se v samém srdci NDR, je dosud okupován americkými, anglickými a francouzskými vojsky, která tam dosud setrvávají na základě okupačního statutu. Celý systém a duch útočného bloku NATO podporuje dobrodružnou politiku bonnských a západoberlínských politiků, pročež západní Berlín se stal sudem prachu, který sebemenší jiskra může vznítit. Je přirozené, že tento stav vyvolává obavy nejen u sousedních národů, které v důsledku útočné politiky německého imperialismu prošly těžkým utrpením dvou světových válek, leč taktéž mnozí občané NSR si kladou otázku, komu dobrodružná politika Bonnu může prospět.