kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích, podepsaná v Praze dne 10. listopadu 1961, spolu se Závěrečným protokolem.

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích, podepsanou v Praze dne 10. listopadu 1961 a se Závěrečným protokolem k této Smlouvě.

mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích.

President Československé socialistické republiky a Spolkový president Rakouské republiky se dohodli uzavřít Smlouvu o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se dohodli takto:

(1) Občané jednoho smluvního státu mají na území druhého smluvního státu volný přístup k soudům a mohou před nimi vystupovat za stejných podmínek jako vlastní občané.

(2) Ustanovení této Smlouvy o občanech jednoho ze smluvních států se vztahují rovněž na právnické osoby včetně obchodních společností, které byly zřízeny podle právního řádu jednoho ze smluvních států a mají sídlo na jeho území.

(1) Občanům jednoho ze smluvních států, kteří vystupují před soudy druhého smluvního státu jako žalobci (navrhovatelé) nebo intervenienti, a mají své bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom ze smluvních států, nelze uložiti složení žalobní jistoty pro náklady řízení z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají ve druhém smluvním státě bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států složení zálohy k úhradě soudních poplatků, platí ustanovení odstavce 1.

(3) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států zaplacení soudního poplatku pro řízení při podání žaloby (návrhu), musí být poskytnuta občanu druhého smluvního státu pro zaplacení tohoto poplatku lhůta nejméně 1 měsíc.

(4) Občanům druhého smluvního státu smí být uloženo složení zálohy pro náklady, které má nésti jedna strana, jen za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastním občanům.

(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná v jednom z obou smluvních států, kterými bylo uloženo žalobci (navrhovateli) nebo intervenientu osvobozenému podle článku 2 nebo podle právních předpisů platných ve státě, kde byla žaloba podána, od žalobní jistoty nebo složení zálohy, zaplacení nákladů řízení nebo soudních poplatků, jsou na návrh vykonatelná na území druhého smluvního státu. Návrh může být podán přímo u soudu, který je příslušný pro rozhodnutí o něm, nebo u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro rozhodnutí, kterými bude výše nákladů řízení nebo soudních poplatků stanovena dodatečně.

(3) Navrhovatel musí předložiti:

a) vyhotovení výroku rozhodnutí opatřené doložkou o právní moci a vykonatelnosti;

b) jeho překlad do jazyka soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu;

c) v případě podání návrhu u soudu, který rozhodl v první stolici, též jeho překlad do jazyka soudu, který jest příslušný k rozhodnutí o návrhu.

Pro překlady platí článek 17 odstavec 3. Je-li návrh podán u soudu, který rozhodl v první stolici, bude odeslán stejným způsobem jako dožádání o právní pomoc.

(4) Rozhodnutí soudů druhého státu uvedená v odstavci 1 budou vykonána jako tuzemská rozhodnutí s tím, že proti rozhodnutí o návrhu na exekuci je přípustný opravný prostředek.

(5) K nákladům řízení ve smyslu odstavce 1 patří také náklady za vydání doložky o právní moci a vykonatelnosti, jakož i za požadované překlady a ověření. Tyto náklady určí na návrh ten soud, který rozhoduje o výkonu.

(1) Občané jednoho ze smluvních států požívají před soudy druhého smluvního státu výhod poskytovaných se zřetelem na majetkové poměry (právo chudých) za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastní občané.

(2) Výhody uvedené v odstavci 1, které příslušejí účastníkovi v soudním řízení v jednom smluvním státě, se vztahují také na všechny procesní úkony, které budou provedeny v téže věci ve druhém smluvním státě. Tyto výhody se vztahují též na exekuční řízení o vymáhání nákladů (článek 3) pokud platí pro toto exekuční řízení podle práva státu, ve kterém má být exekuce provedena.

(1) Potvrzení k dosažení výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, budou vystavena příslušnými úřady smluvního státu, na jehož území má navrhovatel své bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Jestliže navrhovatel nemá bydliště ani pobyt na území žádného ze smluvních států, může toto potvrzení vystavit příslušný diplomatický nebo konzulární zastupitelský úřad státu, jehož občanem je navrhovatel. Toto ustanovení nevylučuje poskytnutí výhod uvedených v článku 4, odstavec 1, na základě potvrzení vydaného úřadem státu, ve kterém má navrhovatel své bydliště nebo pobyt.

Soud, který rozhoduje o návrhu na povolení výhod uvedených v článku 4,. odstavci 1, má právo v mezích svého úředního oprávnění přezkoumat předložené potvrzení.

(1) Chce-li občan jednoho z obou smluvních států mající bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom z těchto států použít před soudem druhého smluvního státu výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, může podat návrh na přiznání těchto výhod do protokolu u okresního soudu příslušného podle jeho bydliště, pobytu nebo sídla.

(2) K tomuto návrhu se připojí potvrzení uvedené v článku 5 a případně vylíčení podstaty věci.

(3) Návrh i s doklady bude odeslán způsobem uvedeným v článku 9.

(4) Návrh bude projednán bez ohledu na to, že není sepsán v jazyce soudu, který o něm rozhoduje. Překlady, kterých bude popřípadě zapotřebí, opatří orgány státu, jehož soud ve věci rozhoduje.

(5) Soud příslušný k rozhodnutí o návrhu určí navrhovateli v případě, že výhody povolí, z úřední moci zástupce.

(1) Smluvní státy se zavazují, že jejich soudy si budou vzájemně na dožádání poskytovat právní pomoc a provádět doručování ve věcech občansko-právních, jakož i ve věcech rodinného práva.

(2) Soudy poskytují právní pomoc a provádějí doručování ve věcech uvedených v odstavci 1 také na dožádání správních úřadů, pokud jsou pro tyto věci příslušné. Ustanovení o doručování a o právní pomoci, která se vztahují na dožádání soudů, se užije obdobně i na dožádání uvedených správních úřadů.

Soudy obou smluvních států se navzájem stýkají při doručování a poskytování právní pomoci prostřednictvím svých ministerstev spravedlnosti, pokud není v této Smlouvě stanoveno něco jiného.

Soudy mohou užívat při dožádání o doručení nebo poskytnutí právní pomoci vlastního jazyka. Dožádání je třeba opatřiti úřední pečetí; nepotřebují žádného ověření.

Dožádání obsahuje tyto údaje:

a) označení věci, které se dožádání týká;

b) jméno a příjmení účastníků, povolání, bydliště nebo pobyt, u právnických osob název a sídlo;

c) jména, příjmení a adresy jejich zástupců, jestliže byli zřízeni;

d) potřebné údaje o předmětu dožádání, při dožádání o doručení zejména adresu příjemce a označení písemnosti, která má být doručena, při dožádání o právní pomoc zejména okolnosti, o nichž má být proveden důkaz, po případě také otázky, které mají být kladeny osobám, o jejichž výslech se žádá.

Vyřízení dožádání včetně jazyka, kterého se při tom použije, se spravuje právními předpisy smluvního státu, jehož soud je dožádán. Tento soud však použije výslovně označených předpisů druhého smluvního státu o řízení, jestliže byl o to požádán a jestliže použití těchto předpisů neodporuje zásadám právního řádu státu, jehož soud byl dožádán.

(1) Jestliže adresa osoby, která má být vyslechnuta nebo jíž má být doručena písemnost, je uvedena nesprávně nebo nepřesně, zjistí dožádaný soud podle možnosti správnou adresu.

(2) Není-li dožádaný soud pro vyřízení dožádání příslušný, postoupí dožádání příslušnému soudu, je-li tento soud v témže státě. Dožádaný soud o tom vyrozumí přímo poštou soud dožadující.

(3) Dožádaný soud sdělí včas dožadujícímu soudu na jeho žádost doporučeným dopisem přímo poštou místo a čas, kdy dožádání o právní pomoc vyřídí.

V případech, ve kterých dožádání nebude moci býti vyřízeno, budou spisy vráceny a sděleny důvody, pro které dožádání nemohlo být provedeno nebo pro které jeho vyřízení bylo odmítnuto.

(1) Mezi smluvními státy nebudou hrazeny náklady, které vznikly při vyřízení dožádání, s výjimkou odměn vyplácených znalcům.

(2) Výši nákladů, která se podle odstavce 1 nehradí, je třeba sdělit dožadujícímu soudu s tím, o jaké náklady jde.

(3) Provedení znaleckého důkazu může být učiněno závislým na složení zálohy u dožádaného soudu pouze tehdy, jestliže znalečné má hradit účastník, jehož bydliště, pobyt nebo sídlo je ve státě, jehož soud byl dožádán.

Vyřízení dožádání může být odmítnuto pouze tehdy, jestliže podle názoru státu, jehož soud byl dožádán, odporuje vyřízení dožádání veřejnému pořádku.

(1) Dožádaný soud doručí písemnosti podle svých právních předpisů, jestliže jsou sepsány v jeho jazyce nebo je-li k nim připojen překlad do jeho jazyka; článek 12 není tím dotčen.

(2) V ostatních případech, které nejsou uvedeny v odstavci 1, doručí se písemnosti příjemci pouze tehdy, jestliže je dobrovolně převezme.

(3) Překlad uvedený v odstavci 1 musí být buď vyhotoven úředně nebo jeho správnost potvrzena tlumočníkem, který byl úředně ustanoven v jednom z obou smluvních států; podpis tlumočníka nemusí být ověřen.

Doručení bude potvrzeno buď doručným listem, který byl zaslán dožadujícím soudem nebo který připojil dožádaný soud, anebo protokolem sepsaným tímto soudem. Doručný list a protokol bude opatřen podpisem doručujícího orgánu, soudní pečetí a podpisem osoby, která písemnost převzala, popřípadě poznámkou o jiném způsobu doručení; z doručného listu a z protokolu musí být patrno označení doručované písemnosti, její jednací číslo, dožadující soud, způsob a den doručení.

Jestliže se žádá o výslech účastníka sporu, není dožádaný soud povinen použít donucovacích prostředků k tomu, aby se tento účastník k soudu dostavil.

Ustanoveními této Smlouvy není dotčeno oprávnění diplomatických a konzulárních zastupitelských úřadů obou smluvních států stýkati se s občany svého státu také ve věcech upravených touto Smlouvou, pokud nejde o osoby s dvojím státním občanstvím; při tom však nesmí být vyhrožováno donucovacími prostředky ani jich nesmí být použito.

(1) Veřejné listiny vydané soudem nebo správním úřadem jednoho ze smluvních států opatřené úředním podpisem a úředním razítkem požívají také před soudy a správními úřady druhého smluvního státu důkazní moci veřejných listin. To platí také pro jiné tuzemské listiny, které mají podle právních předpisů smluvního státu, ve kterém byly vydány, důkazní moc veřejných listin.

(2) Tuto důkazní moc má také ověřovací doložka, kterou soud, správní úřad nebo rakouský veřejný notář ověřil pravost podpisu na soukromé listině.

Listiny uvedené v článku 21, odstavci 1, jakož i doložky ověřující pravost podpisu, které jsou opatřeny úředním podpisem a úředním razítkem soudu, správního úřadu nebo osoby, která listinu vystavila, nemusejí být pro použití před soudy nebo správními úřady druhého smluvního státu dále ověřovány.

(1) Oba smluvní státy si budou bezplatně zasílat matriční doklady týkající se narození, uzavření manželství a úmrtí občanů druhého smluvního státu, pokud zápisy byly učiněny po dni nabytí účinnosti této Smlouvy.

(2) Jestliže po dni nabytí účinnosti této Smlouvy byl proveden dodatečný zápis do matriky narození, manželství nebo úmrtí, bude ve smyslu odstavce 1 zaslán úplný výpis původního i dodatečného zápisu.

(3) Úmrtní listy se zasílají ihned, ostatní listy společně jednou za čtvrt roku.

Na žádost úřadu jednoho smluvního státu vyhotoví a zašle příslušný úřad druhého smluvního státu pro úřední potřebu bezlatně výpisy, jakož i úřední opisy z matriky nebo vyhotovení soudního rozhodnutí týkajícího se osobního stavu. Žádost musí být dostatečně zdůvodněna.

Zasílání listin podle článku 23, jakož i žádostí podle článku 24 a jejich vyřízení se děje diplomatickou nebo konzulární cestou; překlady není třeba připojovat.

V poměru mezi smluvními státy není zapotřebí potvrzení vyžadovaného právními předpisy jednoho ze smluvních států o příslušnosti úřadu, který vydal osvědčení o způsobilosti k uzavření manželství.

Ministerstvo spravedlnosti Československé socialistické republiky a Spolkové ministerstvo spravedlnosti Rakouské republiky si budou vzájemně na požádání poskytovat informace o právních předpisech, které platí nebo platily v jejich státě.

Ustanovení I. a II. části této Smlouvy, která se týkají soudů, se použijí také na československá státní notářství pokud jde o věci, které náležejí v Rakouské republice do působnosti soudů.

Tato Smlouva bude ratifikována; ratifikační listiny budou co nejdříve vyměněny ve Vídni.

(1) Tato Smlouva nabývá účinnosti 60 dní po výměně ratifikačních listin.

(2) Smlouva je uzavřena na dobu 5 let a platí dále, pokud jeden ze smluvních států neoznámí druhému smluvnímu státu 6 měsíců před uplynutím těchto pěti let, že Smlouvu vypovídá.

(3) Nebude-li Smlouva podle odstavce 2 vypovězena, platí dále na neurčitou dobu, pokud jeden ze smluvních států neoznámí druhému smluvnímu státu, že Smlouvu vypovídá; v tomto případě platí Smlouva ještě jeden rok po výpovědi.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto Smlouvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Dáno v Praze dne 10. listopadu 1961 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.