A nyní ještě k některým závažným otázkám obsahu zákona.

Všechny výhody soc. zabezpečení přiznává zákon družstvům s vyšší úrovní hospodaření. To je na prvém místě plnění státního plánu, pevná peněžní odměna a hospodaření bez záhumenků. Někteří soudruzi předsedové, účetní a ekonomové družstev mně dokazovali, že toto ustanovení by naopak mohlo vést ku stabilizaci záhumenkového hospodářství, zejména když výše starobních důchodů zůstává nezměněna.

Když jsem se sám zamýšlel nad touto argumentací a vzal na pomoc i situaci vlastního družstva, došel jsem k závěru, že nemají pravdu. Nedělám ze sebe žádného rozumbradu a kazatele - přiznám se, že tyto pochybnosti se v mojí hlavě také nějaký den převalovaly. Co uvést jako argument, když třeba momentní současná situace ve výši příspěvků a jejich návratnosti hovoří proti? Jednu základní pravdu, která se vždycky osvědčila - a co hlavního - vyplatila za celou dobu 12leté existence JZD. Vždycky bylo ve výhodě každé JZD a tím i každý jeho člen v těch družstvech, která poslechla moudrých pokynů a rad strany a vlády a šla progresivně vpřed. Nikdo žádným vyčkáváním nikdy nic nezískal. Naopak příští čas ho usvědčil a dokonce vedl k známým slovům: ach, ach, kdybychom tak byli poslechli, kde jsme už dnes mohli být! A jen si vzpomeňte, kolik družstev ke své škodě potom takhle pozdě bycha honilo. Je přece tvrdou, železnou a neměnnou skutečností, přímo zákonem vývoje naší sociál. společnosti a jinak býti přece nemůže a ani nesmí, že výhody poskytuje tam a tomu, kdo směle, progresivně, třebaže uvážlivě prošlapává cestu vpřed. A tak tomu bude i se zásadami, které jsou měřítkem pro další poskytování výhod plynoucích a ještě dále se rozvíjejících zásad zákona o soc. zabezpečení družstevních rolníků. Proto ne s tužkou v ruce počítat okamžité výhody a efekt, ale právě s touto tužkou počítat a zapsat zásady a pak je uskutečňovat všude, aby těch družstev s vyšší kvalifikací bylo už i v letošním roce co nejvíce.

Základem, ze kterého zákon vychází, je poskytování některých soc. výhod všem družstvům bez rozdílu. Je to především preventivní a léčebná péče všeho druhu zdarma.

Přídavky na děti podmíněné plněním plánu výroby a nákupu.

Pomoc v mateřství a podpora při narození dítěte všem bez podmínek.

Stačí uvést, že co my u nás považujeme za samozřejmé, nemá a nezná žádné kapitalistické zákonodárství ani pro dělníky např. v USA, natož pro rolníky. Poskytuje se všem pohřebné. Vím, že tady vždycky tohle vzbudí úsměv, protože nač myslet na pohřeb, když máme před sebou ještě tolik práce. Ale víme, že život je nesmlouvavý a příspěvek je velmi důležitou součástí výdaje rodiny postižené odchodem jejího člena.

A nyní ještě několik slov k dokreslení a konečnému důkazu, že zákon i v této nástupní formě přináší finanční zlepšení JZD z přímých příspěvků ze státní pokladny. V našich JZD je zhruba asi 340 000 dětí. Přesný počet bude znám v nejkratší době, protože příslušné orgány sociálního zabezpečení provádějí podrobná zjištění ještě jiných dalších údajů o situaci v družstvech. Potřeba finanční úhrady na soc. zabezpečení bude činiti v r. 1962 celkem 1 miliardu 58 mil. Kčs. Z toho zaplatí JZD na příspěvcích 717 miliónů Kčs a státní pokladna 341 mil. Kčs. V roce 1963 bude činit celá potřeba sociálního zabezpečení 1 miliardu 390 mil. Kčs z toho JZD zaplatí 854 mil. Kčs a stát. pokladna 536 mil. Kčs. Celkem podle zatímních odhadů při zachování dnešního stavu do roku 1965 zaplatí se ze státní pokladny na příspěvcích 2 miliardy 300 miliónů Kčs, při čemž se rozhodně počítá s perspektivním zvýšením sociálních dávek záležejících, jak znovu zdůrazňuji, na rozvoji a zvyšování zemědělské výroby. Zejména je třeba uvážit vysoký věk členů JZD a tak příspěvky ze stát. pokladny budou zejména na růst starobních důchodů v nejbližších letech dále stoupat. Učňům, kteří vstoupí do učebního poměru v zemědělství, se přiznávají veškeré dávky jako u ostatních pracujících.

Pokud jde o důchodové zabezpečení zůstávají dosavadní pásma nezměněna. Počítá se však s průměrným okamžitým zvýšením důchodů asi o Kčs 100,- měsíčně.

Někteří soudruzi poslanci v rozpravě zeměd. výboru doporučovali uvážit tyto připomínky. Zvýšit i případně družstvům podle jejich podmínek příspěvek o ¹/₂ nebo 1 % z hrubých tržeb a současně zvýšit pásmo důchodů na 650 - 680 Kčs. Všechny tyto podnětné návrhy byly zodpověděny přítomným předsedou Státního úřadu soc. zabezpečení s. Erbanem s tím, že zákon po určité době působnosti v praxi sám ukáže různé možnosti dalšího zlepšení. Byla podtržena zásada vyslovená ÚV KSČ. Jsme prvou zemí na světě, která tak široce ze samých základů se rozhodla řešit soc. zabezpečení družstevních rolníků. Není zatím zkušeností. Je však rozhodující a hlavní, že půjdeme v jeho vývoji dále vpřed s tím, že je rozhodně lepší spíše přidávat, než se pro obtíže vracet zpět. A to je jeden ze základních argumentů, který chci v závěru své zpravodajské zprávy zdůraznit.

Uvádění zákona do života a praxe v družstvech si vyžádá nemalého úsilí. Jeho provádění se bude tvořit na nejširší demokratické základně.

Všem družstvům připomínáme naléhavě povinnost v jejich vlastním zájmu ustavení sociální komise. Bude potřeba ještě zvážit pracovní úvazek administrativy v JZD, když odbory soc. zabezpečení na ONV jsou posilovány nejméně dvěma pracovníky. A já vznáším z tohoto místa naléhavou žádost právě k ONV i ústředním úřadům. Úřadujte věcně, uvážlivě, prakticky a pružně. Přemýšlejte, jak celou velkou agendu co možná přiblížit srozumitelně a úsporně k lidem, o něž při sociálním zabezpečení ve výrobě běží. Rozhodně zamítněte dosavadní mnohde zahnízděnou škodlivou praxi, že úřad se ohlašuje a za hlavní svou práci pokládá spoustu dotazníků, papírových oběžníků, pokynů, směrnic a neplodných aktivů a porad. Budujte svoji práci sice na přísné kontrole, ale současně a především na přímém styku s námi v družstvech, ve vzájemné důvěře a plodné spolupráci.

Je samozřejmé a lidské, že zákon bude středem velké pozornosti celé miliónové masy pracujících družstevních rolníků. Tím bude také dobrá příležitost k rozhovoru s nimi nejen o jeho obsahu, ale zejména o základní otázce, kterou jsem několikrát zdůraznil, o celé široké problematice zemědělské výroby tak, abychom všichni, celá společnost se nejen zamýšlela nad problémy, které ji brzdí, ale zejména a hlavně jak je společně řešit a odstraňovat. Jsem přesvědčen, že když takto s rozvahou a hlavně dobrým poměrem k lidem na vesnici budeme zákon vysvětlovat přinese dobré ovoce. Přinese v míře vrchovaté všechno co měl na mysli náš Ústřední výbor KSČ při schvalování jeho hlavních zásad. To už však je věcí všeho lidu a celé naší socialistické společnosti.

Z pověření všech tří výborů, zemědělského, zdravotního, ústavně právního, doporučuji plénu Národního shromáždění se změnami, jak byly poslancům tiskem rozdány, zákon ku schválení. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala:

Do rozpravy k druhému bodu pořadu se přihlásili posl.: Šmehlíková, Muroň, Kruntorád.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníkovi poslankyni Šmehlíkové

Posl. Šmehlíková: Soudružky a soudruzi poslanci,

schválením předloženého návrhu zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků dáváme družstevnímu rolnictvu do vlastních rukou velké sociální vymoženosti, které si můžeme dovolit jen ve státě dělníků a rolníků. Zákon řeší sociální otázky jako celé třídy družstevního rolnictva, které dosáhlo vítězné cesty socialismu ve svazku s dělnickou třídou. Nepovyšuje jednotlivce ani nezvýhodňuje majetné osoby, ale respektuje družstevní a tím i osobní podíl každého družstevníka na rozvoji zemědělské výroby. Sleduje cíle zvýšit úsilí družstevníků o trvalý rozvoj zemědělské výroby vytvořit podmínky pro mladé členy jednotných zemědělských družstev a odstranit rozdíly mezi sociálním zabezpečením dělníků a družstevníků. Navrhovaný zákon je současně nástrojem řešení řady otázek, jejichž vyřešení přispěje k přechodu jednotných zemědělských družstev na vyšší stupeň hospodaření. Vyřešení otázek dává záruky, že JZD na základě dosažené vysoké ekonomické úrovně budou trvale plnit povinnosti vůči státu. Navrhovaný zákon není jen rámcový jako některé jiné naše zákony, ale je jasně formulován v zásadách, které podmiňují dosažení sociálních vymožeností. Zákon dává možnost tvůrčího myšlení družstevníků a družstevních orgánů, ale také řídícím orgánům všech stupňů národních výborů. Žádá si, aby byl na celém území naší republiky vysvětlován jednotně. Nejširší aktiv nejzodpovědnějších pracovníků se bude muset podílet na seznámení s novým zákonem nejširší veřejnosti, aby byl pochopen správně, komplexně a v celé šíři. Práce to nebude lehká, vždyť půjde o zavedení dokonalé evidence v jednotných zemědělských družstvech o vnesení pořádku do hospodaření jednotných zemědělských družstev vůbec. Půjde o prohloubení nových vztahů mezi lidmi, neboť při projednávání nového zákona se neobejdeme, aby v družstvu nebylo jednáno o každém jeho členu zvlášť a nebyly váženy všechny sociální otázky s ním spojené. Půjde přece o nové, lepší vztahy, mezi tzv. bohatými a chudými družstvy i družstevníky, aby všichni dobře pochopili význam podílu, který různě přinášejí pro společnost. A není pochyb, že dojde ke kolektivní starosti družstevníků o plnění státního plánu. Že státní plán se stane denní starostí každého družstevníka. Naše jedno přísloví praví, "že nejvíce si vážíš toho, na čem máš sám svůj podíl největší" a tady to přísloví platí dvojnásobně. Neboť opravdu nejde jen o dávky v sociálním zabezpečení, které budeme rozdělovat jednotlivým družstevníkům, ale o celý komplex otázek, o nové vztahy člověka k člověku, o nový socialistický poměr k státnímu plánu, o podíl každého družstevníka. Měli bychom být hrdi na to, že dnes budeme moci schválit tak významný zákon. Zdůrazňuji to proto, abychom viděli zákon nejen ze současné situace, ale jaké perspektivy zaručuje všem družstevníkům a zvláště mladým, kterým tak vytváříme nové podmínky. A také proto, že s. Novotný na zasedání ústředního výboru jasně řekl, že jsme neměli kde a od koho čerpat zkušenosti pro nový zákon a že bude třeba začít a na vlastních zkušenostech stále je zdokonalovat.

Soudružky a soudruzi, ne poprvé se na půdě parlamentu jedná o sociálním zabezpečení rolníků a při této příležitosti je nutné a žádoucí vzpomenout některá fakta. Jistěže nemusím zdůrazňovat, že v kapitalistické předmnichovské republice neexistovalo jakékoliv zajištění rolníků. Pokud jde o nemoc, invaliditu nebo stáří. V poslanecké sněmovně v r. 1925 byl sice schválen zákon o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, který byl dokonce vyhlášen ve sbírce zákonů a nařízení pod č. 148. Tento zákon nebyl však vůbec uveden v život i když důchodové zabezpečení rolníků mělo být jen docela minimální. Tak invalidní důchod nebo starobní důchod v 61. roce věku rolníka měl činit např. za 20 let pojištění včetně státního příspěvku 147 Kčs 33 hal. měsíčně. Příplatky na děti v důchodu ¹/₁₀ důchodu tj. v tomto případě 14,7 na jedno dítě. Vdovský důchod po takovém zemědělci měl činit polovinu tj. 73.60 hal. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého děcka ¹/₅ tj. 29,40 hal. měs. a oboustranně osiřelého děcka ²/₅ tj. 58,9 Kčs měs. Tehdy tento zákon uváděl v parlamentu zpravodaj posl. agrární strany Dubický, který se rozplýval chválou jaké to dobrodiní stát zemědělcům poskytuje. Vždyť považte, řekl, ze státní pokladny bude vypláceno na státních příspěvcích v prvém roce 2 000 000 Kčs ročně. Jen vědomí, že zákon stane se v budoucnosti dobrodiním pro statisíce zemědělců vedlo nás k práci, která nechť přinese dobro nejen vrstvám lidovým, nýbrž i zájmům státu. Co by tomu asi říkal pan poslanec dnes, kdy v letošním roce hlavní prostředky na důchody, dětské přídavky a ostatní dávky uvolňuje stát v hodnotě 300 000 000 Kčs a dokonce r. 1965 budou ze sociálního zabezpečení družstevníků vyplaceny 2 mld. 144 mil. Kčs.

Ano, takové mělo být důchodové zabezpečení zemědělců pro případ invalidity, stáří nebo ztráty živitele rodiny, které však i když bylo v poslanecké sněmovně buržoazní republiky schváleno, nebylo nikdy uskutečněno. Komunističtí poslanci tehdy právem kritizovali ustanovení zákona, podle něhož na invalidní důchod měl zemědělec nárok teprve tehdy, nesl-li výnos z jeho činnosti pod polovinu průměrného výdělku. Komunističtí poslanci správně poukazovali na to, že je prakticky nemožné, aby malý rolník i když je invalidní a práce neschopný mohl připustit, aby výnos v jeho hospodářství klesl pod polovinu. Vždyť to znamenalo tehdy hospodářskou zkázu celé rodiny. Byl-li malý rolník invalidní, pak musila za něj práci vykonávat manželka a děti, aby hospodářství a s tím celá rodina, nepřišly na mizinu. Předseda komunistického svazu poslanců s. Haken charakterizoval tento návrh zákona jako švindl sociálních reforem, jako dílo klamání, neboť nešlo o skutečné zabezpečení pracujících osob samostatně hospodařících, nýbrž o sociálně politické sinekury. Tato charakteristika poslance Hakena se splnila do puntíku. Shora uvedený, byť i skrovný zákon, přijatý a odhlasovaný s tak velikou slávou, za celou éru předmnichovské republiky nevešel v platnost. Pánové tehdy byli velmi mazaní, neboť do závěrečných ustanovení vsunuli ustanovení, že zákon nabude účinnosti až o tom rozhodne vláda. Marné však čekání, vláda za celé období první republiky nařízení o jeho platnosti nevydala. Zakrátko však vyšel najevo záměr těchto pánů. Zákon byl vyhlášen v červnu 1925 a za několik měsíců poté 15. listopadu se konaly parlamentní volby. A tak se potvrdilo slovo komunistického poslance s. Hakena, že pánům opravdu nešlo o blaho rolníků, ale o volební trik. Šlo o velké dílo zklamání.

A my, starší generace si vzpomínáme, jaká to byla doba, kdy se vytvářela nevraživost v rodinách zemědělců, zejména v období krizí a často docházelo k sebevraždám výměnkářů, kteří nemohli dále snášet ústrky svých vlastních dětí. Výměnkáři často volili smrt za vysvobození, ale i děti někdy čekaly na smrt svých rodičů, která je jedině mohla zbavit nepříjemného břemene. Lepší situace nebyla ani v rodinách zemědělců, pokud šlo o léčení. Každá návštěva u lékaře se musela platit. Každý lék se musel zaplatit. A musel-li být povolán lékař a dokonce ten určil převoz do nemocnice, znamenalo to zatížení zemědělského podniku dluhem za léčení na dlouhá léta. Onemocnění v zemědělské rodině bylo proto katastrofou a často se stávalo, že na vesnicích v rodinách zemědělců při onemocnění rodinného příslušníka nebyl volán ani lékař. Zatím však při onemocnění prasete nebo jiného dobytčete zvěrolékař musel být povolán, poněvadž šlo o prostředek výživy. Cena dobytčete byla mnohdy větší než cena člověka. Setkala jsem se v posledních dnech s ženou bývalého zemědělského poslance soudružkou Lupáčovou, která mně potvrdila tento stav znovu. Jako soukromí hospodáři řekla, jsme měli v buržoazní republice různé pojištění. Ať již se jednalo o požární pojistku, proti července prasat, proti živelným pohromám, pojistku na koně, proti slintavce a kulhavce, ale pro nás, pro lidi jsme pojištění neměli.

Teprve zavedením zákona o národním pojištění v roce 1948 po vítězství dělníků a rolníků nad reakcí, docházelo postupně k soustavnému zlepšování situace zemědělců i po stránce sociálního zabezpečení. Především rázem bylo zmírněno výměnkářské dědictví z kapitalistické minulosti zavedením sociálních důchodů, kterých se jen v Severomoravském kraji vyplácí ještě asi 16 000, a na jejichž výplatu se každý měsíc vynakládá 3 milióny Kčs. Co by tomu asi řekl pan agrární poslanec, když pěl slávu nad 2 milióny, které mělo stát pojištění rolníků, když jen v jediném kraji na sociální pojištění vynakládáme 3 milióny Kčs. Zemědělci byli pojati do důchodového pojištění a později pak členové JZD i do nemocenského pojištění. V současné době v našem Severomoravském kraji z 88 181 družstevních rolníků je povinně důchodově pojištěno 65 886 a z toho 52 838 platí nejnižší pojistné Kčs 14,- měsíčně na měsíční důchod 230 Kčs. Je to zdrcující většina 80,19 %. 7482 je přihlášeno k pojištění na důchod v částce 270 Kčs měsíčně, 3255 na důchod 310 Kčs, 1130 na důchod 350 Kčs, 303 na důchod 390 Kčs a 878 na důchod 440 Kčs měsíčně. Nepojištění jsou jen ti družstevníci, kteří buď pobírají již vlastní důchod, nebo mají jiné, zejména zaměstnanecké důchodové zabezpečení. Tento stav již naprosto nevyhovuje. Není v něm uplatněn princip zásluhy a když, tak jen potud, že družstevník musí plnit určité minimum pracovních jednotek, aby mohl být vůbec pojištěn a že se základní důchody zvyšují o 1 % za každý rok práce v družstvu. Je proto pochopitelné, že nedostatky v důchodovém pojištění a nevyhovující dobrovolné nemocenské pojištění s nedostatečným rozsahem dávek peněžních, to je bez pohřebného, bez přídavku na děti atd., nemohlo být přitažlivé pro mladou generaci, která proto raději hledala své uplatnění v průmyslu místo v zemědělství. Nová úprava sociálního zabezpečení družstevních rolníků, kterou dnes projednáváme a schválíme, přinese zásadní obrat v dosavadním systému důchodového a nemocenského pojištění družstevních rolníků a jejich rodinných příslušníků.

Značně se zlepší i důchodové zabezpečení. V Severomoravském kraji 65 886 pojištěných družstevních rolníků platí na důchodové pojištění pojistné 1 214 958 Kčs měsíčně. V současné době se však v našem kraji jen na 8200 družstevních důchodech vyplácí 2 242 251 Kčs měsíčně. Včetně důchodu ze skupiny soukromě hospodařících se vyplácí na 20 130 důchodech měsíčně 5 279 374 Kčs měsíčně.