Po mnoha předběžných konzultacích vedoucích státníků západních zemí, při nichž se znovu mezi nimi zřetelně projevily rozpory v otázkách přístupu k řešení těchto problémů, byly počátkem tohoto roku zahájeny v Moskvě rozhovory velvyslance USA s ministrem zahraničních věcí SSSR. Zatím došlo ke čtyřem setkáním. Na Západě jsou tyto rozhovory označovány jako "sondování" sovětského stanoviska, jako "zjišťování", zda je možno přistoupit ke skutečnému jednání se Sovětským svazem. Zatímco Sovětský svaz respektuje důvěrnost těchto rozhovorů, přináší západní tisk po každé schůzce velvyslance Thompsona se s. Gromykem zprávy a komentáře o jejich průběhu. Soudě podle těchto komentářů, snaží se USA při moskevských rozhovorech zužovat celý problém na dílčí otázky, vztahující se k západnímu Berlínu, především na přístupové cesty přes území Německé demokratické republiky, jejíž suverénní práva ignorují. Zřejmě jim jde o zachování okupačního statutu západního Berlína, jako nástupiště útočného bloku NATO. Takový postoj je naprosto nereálný a pro skutečné řešení velmi škodlivý; má sloužit k odvedení pozornosti světové veřejnosti od podstaty problému a znemožnit věcné projednání a vyřešení celého komplexu politických otázek, souvisejících s likvidací pozůstatků druhé světové války. Je třeba, aby si západní velmoci konečně uvědomily, že velkorysý postup Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, pokud jde o termín uzavření mírové smlouvy, byl projevem dobré vůle, nikoliv slabosti. Každá dobrá vůle má ovšem své meze. Jakýkoliv pokus Západu vyhnout se skutečné likvidaci pozůstatků druhé světové války je předem odsouzen k nezdaru. Nelze přece připustit, aby zdržovací manévry západních velmocí umožnily západoněmeckým militaristům získat atomové zbraně a nerušeně připravovat své agresívní plány.

Bude-li se Západ i nadále pokoušet do nekonečna protahovat rozhovory a bude-li místo dobré vůle ke konstruktivnímu řešení vymáhat pro sebe jednostranné výhody, je třeba znovu zdůraznit, že ČSSR bude mezi těmi státy, které uzavřou mírovou smlouvu s Německou demokratickou republikou. (Potlesk.) Velmi jasně to řekl ve svém novoročním projevu první tajemník ÚV KSČ a president ČSSR soudruh Antonín Novotný: "My, kteří známe dravý německý imperialismus, jehož jsme byli první obětí, nic nedáme na chlácholivé ubezpečování západních politiků, kteří dnes vystupují podobně, jako jejich předchůdci před Mnichovem. My trváme na pevné mírové smlouvě, na tom, aby v západním Německu byly spoutány militaristicko-monopolistické agresívní síly." (Potlesk.)

Úsilí o likvidaci pozůstatků druhé světové války zůstává nadále jedním z nejnaléhavějších úkolů čs. zahraniční politiky. Československý lid a jeho vláda udělají všechno pro to, aby tohoto cíle, který je v zájmu všech mírumilovných lidí ve světě, bylo co nejdříve dosaženo.

Soudružka posl. Karlovská položila otázku, jaký je průběh a perspektivy boje kubánského lidu proti dalšímu nátlaku a útokům amerického imperialismu po konferenci v Punta del Este.

Ve světové veřejnosti roste pobouření nad neustálými útoky amerického imperialismu proti Kubánské republice. Pod vylhanou záminkou, že kubánská revoluce ohrožuje bezpečnost amerického kontinentu, rozpoutávají Spojené státy americké proti ní celou sérii kombinovaných agresívních akcí. Přes porážku, kterou připravil kubánský lid americkým žoldnéřským bandám v dubnu m. r., neustává americký imperialismus ve svých nepřátelských činech a mobilizuje reakční síly celého kontinentu k dalším útokům proti Kubě.

Celý svět ví, že mírumilovná Kubánská republika nikoho neohrožuje. Hrdinný kubánský lid, pevně semknutý kolem své revoluční vlády v čele s Fidélem Castrem dosáhl za krátkou dobu od svého osvobození obdivuhodných úspěchů při odstraňování následků dřívějšího imperialistického útlaku a vykořisťování. Jeho vítězná revoluce navrátila národní bohatství do rukou lidu, dala mu půdu a pronikavě zvýšila jeho životní a kulturní úroveň. Kubánci žijí nyní ve své nezávislé vlasti svobodně a jsou pevně odhodláni bránit i svými životy své revoluční vymoženosti. Zahraniční politika Kubánské republiky je politikou míru a přátelské spolupráce mezi národy. Je proto směšné, když americký imperialismus prohlašuje za tzv. mimokontinentální agresi vítězství kubánské revoluce, která spravedlivě vyřešila problémy, vlastní právě Latinské Americe.

Je pobuřující, troufá-li si obviňovat mírumilovnou Kubu z agrese velmoc, která má své útočné základny po všech kontinentech a dokonce udržuje jednu z nich proti vůli kubánského lidu na jeho území. Je jasné, že jsou to Spojené státy americké, které ohrožují svou politikou svobodu, nezávislost a bezpečnost národů Latinské Ameriky.

Americký imperialismus sleduje s rostoucími obavami, jak úspěchy kubánské revoluce působí jako přitažlivý příklad pro ostatní latinskoamerické národy v jejich osvobozeneckém boji a ukazují jim cestu k řešení jejich problémů. Americký imperialismus není s to čelit této přitažlivé síle kubánské revoluce. Nové demagogické sliby pomoci, s kterými přichází ve formě tzv. Spojenectví pro pokrok jsou jen dalším pokusem udržet latinskoamerické země v područí a zajistit si jejich vykořisťování.

Politiku lákání a slibů kombinuje americký imperialismus s různými formami hospodářského, politického a diplomatického tlaku, hrubého vměšování a výhrůžek. Jeho cílem je izolovat Kubánskou republiku a připravit půdu k další agresi proti ní. Výrazem všech těchto závěrů, intrik a manévrů byla nedávná konference zahraničních ministrů Organizace amerických států v Punta del Este. Za pomoci některých vazalských latinskoamerických vlád, především militaristických a fašistických diktatur, pokusily se Spojené státy docílit toho, aby toto shromáždění usneslo kolektivní sankce proti Kubě a poskytlo politický základ pro novou ozbrojenou agresi proti ní.

Aby dosáhla tohoto cíle, rozvinula americká vláda nejen všestranný nátlak a vydírání, ale pošlapala zásady i ustanovení mezinárodního práva. Dokonce neváhala porušit i základní ustanovení Organizace amerických států - tohoto povolného nástroje americké politiky.

Přesto všechno nesplnila konference v Punta del Este to, co od ní Spojené státy očekávaly. Kuba, která tam měla být obžalována, stala se ústy vedoucího delegace presidenta dr. Oswalda Dorticose Torrado žalobcem amerického imperialismu, statečným a neohroženým obhájcem zájmů lidu celé Latinské Ameriky. Šest nejdůležitějších latinskoamerických států - Brazílie, Argentína, Mexiko, Chile, Bolívie a Ecuador - jež představují téměř tři čtvrtiny všeho obyvatelstva tohoto kontinentu, nepodřídilo se hrubému nátlaku. Jejich vlády rozpoznaly, že konference má sloužit nejen agresi proti Kubě, ale připravit také podmínky pro vměšování a agresi proti kterékoli jiné zemi Latinské Ameriky, jež by se postavila proti útlaku a vykořisťování severoamerických monopolů. Uvědomily si, že by se nakonec i ony samy mohly stát obětí intrik a manévrů, připravovaných a prosazovaných na konferenci v Punta del Este. Pomlouvačná rezoluce proti revoluční Kubě byla odhlasována mechanickou většinou států, reprezentující jen pouhou menšinu obyvatelstva Latinské Ameriky. Ani takové metody nejsou však s to zachránit jednotu Organizace amerických států a pozici amerického imperialismu na pevnině, kterou až donedávna považoval za svou výlučnou doménu.

Jestliže v Punta del Este se vlády nejvýznamnějších latinsko-amerických zemí postavily proti útočné politice USA vůči Kubě, pak utrpěla tato politika ještě větší neúspěch a morální odsouzení na půdě OSN, kde se v nedávných dnech projednávala kubánská stížnost proti americké agresi. Většina zemí opravdu svobodných a mírumilovných postavila se tam při diskusi o československo-rumunském a mongolském návrhu rezoluce proti zkrachované politice z pozice síly, proti zvůli velmoci, uplatňované vůči malé zemi, za respektování zásad rovnoprávnosti národů, sebeurčení a nevměšování.

Přes tyto neúspěchy vláda Spojených států neustává ve svých nepřátelských akcích proti Kubánské republice. Vyhlásila hospodářskou blokádu Kuby, stupňuje nátlak na latinskoamerické země a dokonce nutí své partnery z NATO, aby se k této hospodářské agresi připojily.

Kubánský lid je však na stráži své mladé svobody. Jeho ráznou a pádnou odpovědí na všechny tyto machinace, hrozby a provokace byla II. havanská deklarace, nadšeně a jednomyslně přijatá dne 4. února ve velkolepém půldruhamiliónovém národním shromáždění v Havaně. (Potlesk.) Je to významný dokument, který ukazuje vítěznou cestu kubánské revoluce i perspektivy národně osvobozeneckého boje národů Latinské Ameriky. Je výrazem nerozborné bojové jednoty a pevného odhodlání kubánského lidu dovést svou socialistickou revoluci až do konce. Druhá havanská deklarace odhaluje a usvědčuje americké monopoly z kolonialistických metod, praktik a zločinů na národech Latinské Ameriky. Má proto velkou odezvu nejen na Kubě, ale u všech vlasteneckých a demokratických lidí celého kontinentu. Představitelé těchto sil, shromáždění nedávno v Havaně na konferenci lidu Latinské Ameriky, vyjádřili skutečné mínění národů svých zemí. Ve zvláštní deklaraci odsoudili soustavnou agresívní činnost Spojených států proti Kubě. vyslovili plnou podporu zásadám sebeurčení a nevměšováni a zdůraznili, že boj za Kubu, proti imperialismu je bojem za vlastní svobodu jejich národů. A to si uvědomují také národy celého světa.

Kuba není sama, její spravedlivá věc se stala věcí mezinárodní solidarity všech demokratických a mírumilovných lidí. Má mocné a silné přátele. Po boku kubánské revoluce stojí především země světové socialistické soustavy, tohoto rozhodujícího činitele současné epochy lidských dějin. V nedávných dnech sovětská vláda ve své deklaraci odhalila protikubánské manévry amerických imperialistů a důrazně je varovala před následky jejich nebezpečné politiky agrese a provokací. Jménem svého lidu ujistila hrdinný kubánský lid účinnou pomocí.

Československý lid chová ke kubánskému lidu pocity přátelství, obdivu a úcty. Mezi socialistickým Československem a revoluční Kubou se rozvinuly všestranné, vzájemně prospěšné vztahy hospodářské, technické, kulturní i politické spolupráce, které významně přispívají k zajištění dalšího rozvoje Kuby a budování nového svobodného života jejího lidu. Všichni se upřímně těšíme z každého úspěchu kubánských přátel. Odsuzujeme s rozhořčením všechny úklady a agresívní činy, jimiž se americký imperialismus pokouší obrátit kolo dějin a potlačit veliký význam a vliv kubánské revoluce. President republiky i předseda vlády vyjádřili plně myšlenky i city všeho našeho lidu, když ve svém pozdravu k přijetí II. havanské deklarace ujistili kubánskou revoluční vládu, že "revoluční Kuba může i v dalším svém budovatelském úsilí a statečném boji proti úkladům imperialismu počítat s bratrskou pomocí socialistického Československa." (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi poslanci!

Národní shromáždění může být ujištěno, že při provádění československé zahraniční politiky na všech úsecích budeme ze všech sil pracovat k tomu, aby byly vytvořeny co nejpříznivější zahraničně politické podmínky pro splnění velikých a náročných úkolů, obsazených v návrhu rozpočtového zákona na rok 1962. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji s. ministrovi Davidovi, který zodpověděl všechny dotazy poslanců.

Dále se přihlásil ke slovu a současně k zodpovězení dotazu posl. Krejčího ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství Krutina.

Ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství Krutina: Soudružky a soudruzi poslanci!

Soudruh Krejčí mně položil otázku a také v diskusi se vyskytly některé připomínky. Dovolte, abych na ně odpověděl.

Především k otázce česneku, majoránky a kmínu. V posledních letech došlo zejména v tradičních oblastech k podstatnému poklesu v pěstování česneku. Zatímco roku 1958 činila plocha česneku 1205 ha a celkový objem produkce 4215 tun, poklesla roku 1961 na 637 ha a celková produkce na 2479 tun. Pokles výroby je způsoben mimořádným rozšířením chorob a škůdců, především háďátka a fusariósy i rozšířením dalších chorob, což vede ke snižování výnosů a tím zvyšování rizika výroby. Dříve byl česnek pěstován v tradičních oblastech na malých plochách u velkého množství pěstitelů. Přenesením jeho pěstování na velké plochy u socialistických zemědělských závodů se poněkud dále rozšířilo riziko jeho pěstování. Rozšíření nemocí se velmi nepříznivě projevilo na zabezpečení potřebného množství a kvalitě česnekové sadby, která se v posledních letech nedostává v plném rozsahu do odběru. Tak v roce 1960 chybělo 200 q a v r. 1961 320 q. Ke zlepšení situace v česnekové sadbě byly rozšířeny jeho množitelské plochy. Byla provedena zvláštní opatření v kontrole výroby česnekové sadby a k jejímu celkovému ozdravění a k zabezpečení výroby konzumního česneku se vybírají další zemědělské závody, které budou pěstovat česnek na větších plochách a které si budou pěstovat dostatek vlastní zdravé sadby.

Rovněž v pěstování kmínu došlo v posledních letech k poklesu, ač před 5-6 lety byly kmínu značné přebytky, např. nebyl ani od zemědělských závodů v plném rozsahu odebírán. V roce 1961 se však už situace ve výrobě i nákupu kmínu opět značně zlepšila. Zatímco v roce 1960 bylo nakoupeno 1680 q kmínu, v roce 1961 činil nákup 6157 q. Jsou tedy předpoklady, že v dalších letech se bude produkce kmínu dále zvyšovat. Na rok 1962 byla potřeba kmínu v plném rozsahu kryta především v osivech.

Rovněž nákup majoránky byl v roce 1961 proti roku 1960 zvýšen o 19 tun. Potřeba osiva byla na r. 1962 v plném rozsahu vykryta a zůstaly ještě rezervy, takže zemědělské závody mohou dále osev rozšiřovat.

Podobné nedostatky jsou i v luštěninách. Zatímco plochu hrachu se nám podařilo podstatně zvýšit, jsou vážné nedostatky v produkci fazolí a čočky. Osivo fazolí a čočky je však k dispozici v dostatečném množství na plánované plochy. Příčinou nízké výroby těchto druhů je ještě velké množství ruční práce u fazole a u čočky. Bude třeba v současné době, kdy máme v rezervě 5000 q hrachu, 775 q osiva fazolí a 550 q osiva čočky, projednávat další dokontrahování dalších kultur, které se ještě letos nepodařilo plně dokontrahovat.

Soudruzi, nyní k druhé otázce s. Krejčího. Intenzívní velkochov drůbeže se buduje jednak u státních statků a JZD a jednak jako specializované velkozávody na průmyslové bázi. Podle usnesení PB ÚVKSČ z listopadu 1960 má být u Státních statků a družstev do konce třetího pětiletého plánu soustředěno v intenzívních velkochovech 5 mil. kusů nosnic, to je jedna pětina celkových stavů v naší republice.

Realizace usnesení byla podrobně rozpracována a projednávána se všemi kraji počátkem minulého roku. Během loňského roku bylo rozestavěno 440 farem; z toho u JZD 280 farem s počtem 1 006 280 slepic, a u státních statků 117 farem s počtem 532 600 slepic, s průměrnou kapacitou zástavu v JZD 4450 ks a u státních statků 6880 ks. V letošním roce má být vybudováno dalších 167 těchto velkochovů s kapacitou 1 518 000 kusů. To znamená, že do těchto velkochovů u JZD a státních statků budeme moci soustředit 3 mil. ks nosnic do r. 1962. Podle rozpracovaného harmonogramu pro výstavbu velkochovů drůbeže jsou všechny předpoklady, aby stanovený úkol - umístit v intenzívních velkochovech 6 mil. ks nosnic do konce roku 1965 - byl splněn. Vedle zajištění výstavby činí se opatření, aby tyto intenzívní velkochovy byly vybaveny technologickým zařízením, které je k těmto velkochovům potřeba. Jde o krmítka, napaječky, kvočny, snášková hnízda apod. Celková situace na tomto úseku je dosud nepříznivá, zvláště u zajištění výroby a dodávky krmítek. Krmítka dosud vyrábějí jen v Dobruchově, komunální podnik Dobruška. Jde o řetězové krmítko s transportérem na délku 25 m. Krmítko není dobré, ukazuje se velká ztráta na krmivu, trhají se řetězové články. Zemědělské závody tento typ nemají rády a odmítají je. Proto se výroba zastavuje a bylo přikročeno k rekonstrukci řetězového krmítka. Rekonstruované krmítko se už zkouší a výsledky ukazují, že bude dobré. Transportér je na délku 60 m. Dohotoveno má být 120 ks těchto krmítek v letošním roce. Nové typy krmítek jsou ve vývoji, kterým se zabývá závod Letovice Agrostroj Prostějov, jak o tom mluvil s. Krajčír. Jde o typ Lomanova diskového krmítka a vibračního krmítka ze Sovětského svazu. Prototypy mají být vyrobeny do 30. dubna t. r. Na základě měsíčních zkoušek má být letos dodáno v ověřovacích sériích po 10 ks. Bylo jednáno se všeobecným strojírenstvím, aby po vyzkoušení zařadilo nejvhodnější typy krmítek do sériové výroby. Mimo to v Závodě Sedlčany, Středočeský zpracovatelský podnik, je vyráběn prototyp krmítka na vlhkou směs, a jak ukazují výsledky, bude to vhodný typ pro JZD. Bude nutno zajistit potom k tomu výrobce.

Pokud jde o napáječky, je situace lepší. Jsou vyhotoveny dva základní typy. Ve státních zkouškách je podélná průtočná napáječka 2 m dlouhá. Ukazuje se jako velmi vhodná a bude jí letos dodáno 2400 ks. Vyrábí Kovodružstvo v Kolči u Slaného. Druhý typ napáječky, rovněž průtokové, kterou vyrábí Kovodružstvo v Dobrušce, se rekonstruuje a bude vhodný na hlubokou podestýlku.

Pokud jde o umělé kvočny, jsou rovněž zajištěny dva typy. Málokapacitní na 240 kuřat, vyrábí Koleč a bude dodáno v ověřovací sérii 100 ks. Chybí zajistit stálého výrobce. Druhý vhodnější typ je velkokapacitní infrazářící kvočna na 500 ks. Bude předána v nejbližší době do státních zkoušek. Vyrábí Závod Sedlčany a je zajištěna sériová výroba a dodávka 1200 ks v tomto roce.

Pokud jde o snášková hnízda, je jejich zajištění dostatečné, avšak je třeba dokompletovat transportními pásy na vejce. V současné době je znovu projednáván s ministerstvem všeobecného strojírenství tento stav zajištění technologických zařízení s tím, aby jejich výroba byla skutečně nejvhodnější a nejrychlejší, aby v nejkratší době byla uspokojena potřeba zemědělských závodů.