Předseda Národního shromáždění Fierlinger a místopředsedové Valo, Fiala, dr. Kyselý, Pospíšil, dr. Škoda.

Členové politického byra ÚV KSČ předseda vlády Široký, místopředseda vlády dr. Dolanský, místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise inž. Šimůnek; kandidáti politického byra ÚV KSČ Köhler, Hlína, Kolder; ministři dr. h. c. Plojhar, dr Neuman, Černík, Václav David, Ďuriš, Krajčír, Krosnář, Krutina, arm. gen. Lomský, dr. Štrougal, Uher, Korčák, dr. Kahuda, Reitmajer.

262 poslanců podle prezenční listiny.

Místopředseda NS dr. Škoda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění.

Podle čl. 45 ústavy vznesli někteří poslanci Národního shromáždění dotazy na členy vlády. Členové vlády se přihlásili v odpovědi. Uděluji slovo min. zahraničních věcí s. Václavu Davidovi.

Ministr zahraničních věcí Václav David:

Soudružky a soudruzi poslanci!

Poslanci Ircing, Pecha a Karlovská mi položili ve včerejší rozpravě k návrhu státního rozpočtu na letošní rok dotazy, které obrážejí životní zájem našeho lidu o řešení sporných otázek cestou jednání a jeho neúnavné úsilí o vyloučení války ze života lidské společnosti.

Soudruh posl. Ircing položil otázku, jaké jsou předpoklady pro úspěch nadcházejícího zasedání Výboru 18 zemí pro odzbrojení v Ženevě, zejména v souvislosti s návrhem s. Chruščova, aby toto jednání bylo zahájeno za účasti šéfů vlád nebo hlav států zúčastněných zemí.

Výbor 18 zemí pro odzbrojení započne svoji práci v Ženevě dne 14. března t. r. Jak je vám známo, předseda rady ministrů SSSR soudruh Nikita Sergejevič Chruščov ve svém poselství, které zaslal vedoucím státníkům všech členských zemí Výboru navrhl, aby jednání Výboru bylo zahájeno na nejvyšší úrovni, tj. za účasti šéfů vlád nebo hlav států.

Tento významný návrh je novým svědectvím neúnavného úsilí sovětské vlády o vytvoření nejpříznivějších podmínek pro řešení otázky všeobecného a úplného odzbrojení, jehož uskutečnění by s konečnou platností zbavilo lidstvo hrozby nukleární války. Proto se návrh setkal se širokým ohlasem a stal se středem pozornosti světové veřejnosti. Uvítali ho všichni, kdo jsou pro to, aby se nejen slovy, ale především činy usilovalo o odzbrojení, jakožto nejjistější cesty k zabezpečení trvalého míru ve světě.

President naší republiky s. Antonín Novotný a předseda vlády s. Viliam Široký jménem naší vlády a v plném souladu se stanoviskem a přesvědčením všeho našeho lidu a jeho touhou po pokojném mírovém životě návrh soudruha Chruščova upřímně uvítali a vyslovili mu plnou podporu. O kladném stanovisku Československé socialistické republiky k návrhu, aby jednání o odzbrojení v ženevském Výboru bylo zahájeno na nejvyšší úrovni, informovali rovněž státníky ostatních členských zemí Výboru.

Návrh s. Chruščova podpořily také ostatní socialistické země a setkal se s kladnou odezvou i v neutrálních členských zemích Výboru.

Iniciativa předsedy rady ministrů SSSR s. Chruščova je tak mimořádně závažná a prospěšná, že se jí neodvážili přímo odmítnout ani vedoucí státníci západních mocností. Ve svých odpovědích s. Chruščovovi president Kennedy a ministerský předseda Macmillan prohlásili, že se nestaví proti účasti nejvyšších představitelů v jednání Výboru, že však by k ní mělo dojít nikoliv na začátku jeho práce, ale až někdy v pozdějším stádiu jednání.

Nelze se ubránit dojmu, že tímto postojem je zakrývána neochota Západu přispět k tomu, aby se řešení otázky odzbrojení konečně pohnulo z místa. Každému je jasné, že pro úspěch práce je vždy rozhodující její správný začátek. Proto by se nejvyšší představitelé států, kterým byla národy dána největší důvěra a kteří jsou též vybaveni nejširšími plnými mocemi, měli zúčastnit zasedání Výboru právě na počátku jeho práce. To by umožnilo, aby nový Výbor pro odzbrojení přistoupil k řešení otázky odzbrojení zcela novým způsobem. Tak by bylo možno nejlépe zabránit tomu, aby jeho práce nesklouzla, jako v minulosti, do starých vyježděných kolejí, kdy jednání o odzbrojení bylo vždy nakonec utopeno v nekonečných diskusích v celé řadě různých výborů, podvýborů, komisí a v haldách papírů.

Představitelé západních mocností se snaží zastírat své negativní stanovisko k návrhu Sovětského svazu neudržitelným tvrzením, že prý by případný neúspěch jednání Výboru, konaném na nejvyšší úrovni, znamenal veliké zklamání pro světovou veřejnost, jež od jednání Výboru očekává kladné výsledky.

Takové obavy ze strany Západu neslyšíme poprvé.

Rozdílné názory v otázce odzbrojení jsou známy a přirozeně jsou překážkou k dohodě. Aby bylo možno se dostat z místa, je nezbytné je překonat. K tomu je účelné a správné právě na počátku jednání zajistit účast nejvyšších státních činitelů.

Víme, že vedoucí činitelé západních mocností se často scházejí za účelem projednání například dalšího vystupňování horečného zbrojení v rámci jednotlivých vojensko-politických seskupení. Věci míru a bezpečnosti národů celého světa by však podle našeho názoru mnohem více prospělo, kdyby spolu s nejvyššími představiteli socialistických a neutrálních zemí zasedli za konferenční stůl ve Výboru 18 zemí na počátku jeho práce a upřímně usilovali o vytvoření nejlepších podmínek pro to, aby se řešení otázky odzbrojení konečně dostalo z bludného kruhu, v němž se po leta vinou Západu nalézá.

Až dosud v postoji západních mocností k všeobecnému a úplnému odzbrojení se stále ještě projevuje zřejmý rozpor mezi slovy a činy. Tlak světové veřejnosti přiměl západní mocnosti k tomu, že nyní již hovoří o všeobecném a úplném odzbrojení. Jejich činy však dokazují neupřímnost jejich slov. Například vojenské výdaje Spojených států dosáhnou v rozpočtovém roce 1962 a 1963 obrovské výše - 55 miliard dolarů - což je nejvyšší americký vojenský rozpočet od druhé světové války, dokonce vyšší než v době americké agrese proti Koreji. Rovněž provokační prohlášení některých amerických činitelů, zejména ministra obrany, nesvědčí o tom, že by vládnoucí kruhy Spojených států vážně pomýšlely na odzbrojení. Skutečnost je taková, že vytvářením nejrůznějších překážek projevují západní mocnosti vědomou nechuť ke všeobecnému a úplnému odzbrojení. To dosvědčuje i jejich neochota přijmout návrh s. Chruščova.

Agresívní kruhy v imperialistických zemích a především zbrojařské monopoly se jako čert kříže bojí odzbrojení, které by učinilo přítrž jejich závratným ziskům, plynoucím ze stupňovaného zbrojení.

Proto tyto kruhy vystupují proti oteplení v mezinárodních vztazích a proti řešení uzrálých mezinárodních problémů. Snaží se všemožně v různých částech světa vyvolávat konflikty, dopouštějí se vměšování a agrese proti mírumilovný m zemím. Zostřují mezinárodní situaci, jak jsme toho byli svědky loňského roku v souvislosti s návrhem SSSR na uzavření mírové smlouvy s Německem a vyřešení otázky západního Berlína.

Zvýšeného napětí, které samy vyvolaly, využily militaristické kruhy na Západě k dalšímu vystupňování horečného zbrojení, zejména v rámci NATO. Zvláště intenzívně je vyzbrojován bundeswehr, který již dnes představuje nejsilnější armádu NATO v Evropě. Bonnští militaristé nyní již zcela otevřeně požadují, aby byla západoněmecká armáda vyzbrojena raketovými a nukleárními zbraněmi. To jim má umožnit prosazení jejich agresívních revanšistických plánů.

Vláda ČSSR, jejíž lid má s agresívní politikou německého imperialismu a militarismu trpké zkušeností, spolu s vládami ostatních socialistických států neustále upozorňuje na to, jak vážným nebezpečím je tento vývoj v NSR pro mír a bezpečnost národů. Naše oprávněné varování se na Západě pokoušejí zlehčovat tvrzením, že západoněmecká armáda je pod kontrolou NATO a proto prý nemůže nikoho ohrozit. To je velmi krátkozraká argumentace, která nepřihlíží k historickým zkušenostem, ani k současné situaci. Nemůže jí uvěřit žádný soudný člověk. Vždyť již dnes generálové bundeswehru, vesměs bývalí velitelé hitlerovské wehrmacht, zaujímají klíčové pozice v NATO a usilují o jeho úplnou kontrolu.

Národy ČSSR a ostatních socialistických zemí, které vyvodily správné závěry ze svých draze zaplacených zkušeností, právem požadují, aby byly - dokud je ještě čas - spoutány ty temné síly, které k uskutečnění svých agresívních záměrů otevřeně kalkulují na válku.

O neupřímnosti přístupu Západu k otázce odzbrojení svědčí rozhodnutí a usilovné přípravy USA a Velké Británie k provedení pokusných výbuchů nukleárních a thermonukleárních zbraní v atmosféře právě v předvečer zahájení práce Výboru. Toto rozhodnutí se setkalo se všeobecným odporem ve světové veřejnosti a zvyšuje její pochybnosti o dobrých úmyslech USA a Velké Británie přispět k dosažení pokroku v otázce odzbrojení.

Negativní stanovisko západních mocností k odzbrojení je zvláště zřejmé z toho, že i nadále se pokouše jí všeobecné a úplné odzbrojení fakticky nahrazovat kontrolou zbrojení. Svými návrhy, aby byla zavedena okamžitě úplná kontrola všech ozbrojených sil a výzbroje v samém počátku odzbrojovacího procesu, chtějí vlastně uzákonit špionáž. To by umožnilo potenciálnímu agresorovi získávat nejzávažnější údaje, týkající se bezpečnosti a obrany jednotlivých států.

Takový postoj nemá ovšem nic společného s všeobecným a úplným odzbrojením. Socialistické země takové návrhy z hlediska nutnosti zajištění míru i své bezpečnosti rozhodně odmítají. Jsou pro zavedení přísné a účinné mezinárodní kontroly nad uskutečňováním všeobecného a úplného odzbrojení. Rozsah a charakter kontroly v každé etapě odzbrojení musí bezpodmínečně odpovídat rozsahu a charakteru prováděných odzbrojovacích opatření. Ostatně vláda SSSR nejednou na adresu západních mocností prohlásila, že přijmou-li návrh SSSR na všeobecné a úplné odzbrojení, přijme SSSR jakýkoliv západní návrh na kontrolu. Tak stojí popravdě otázka kontroly.

Uvědomujeme si, že při řešení problému odzbrojení bude nutno překonat ještě četná vážná úskalí. Vždyť je to otázka, která se dotýká nejcitlivějších zájmů států, především zajištění jejich bezpečnosti. Právem proto s. Chruščov ve svém poselství zdůraznil, že bude nutno vynaložit ještě "bohatýrské úsilí, aby jednání o odzbrojení přineslo očekávané plody". Je jisté, ze přímá účast šéfů vlád nebo hlav států by v počáteční fázi jednání Výboru, kdy se bude rozhodovat o tom, jak bude pokračovat jeho další práce, sehrála mimořádně kladnou úlohu. Nejvyšší představitelé států by mohli, bude-li tu dostatek dobré vůle a upřímné snahy na všech stranách, nejspíše zabránit tomu, aby nový Výbor narážel od počátku na stejné překážky, na nichž ztroskotalo úsilí podobných orgánů v minulosti.

Díky neúnavnému úsilí SSSR byly vytvořeny v porovnání s minulostí lepší podmínky pro dosažení pokroku v otázce odzbrojení. Dvoustranná sovětsko-americká jednání o odzbrojení v minulém roce přinesla určité kladné výsledky.

Bylo dohodnuto složení nového Výboru, v němž jsou nyní zastoupeny všechny 3 hlavní skupiny států, jez dnes ve světě existují. Domníváme se, že účast neutrálních států příznivě ovlivní jednání Výboru. Jejich vlády se vyslovují pro uskutečnění všeobecného a úplného odzbrojení a jejich účast ve Výboru jim dává dobré možnosti, aby maximálně přispěli k vyřešení této kardinální otázky.

Mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými byly též dohodnuty zásady pro další jednání o odzbrojení, obsažené ve společném prohlášení obou vlád, které bylo schváleno XVI. valným shromážděním O SN. Výboru byl především stanoven jasný cíl: Vypracovat návrh smlouvy o všeobecném a úplném odzbrojení a byly dohodnuty i hlavní zásady, jimiž se má výbor při svém jednání řídit. Tím byla vykonána určitá přípravná práce pro další jednání.

To hlavní však ještě zbývá učinit: Překonat rozpory a otevřít cestu k plodnému jednání. Proto na vedoucích státnících členských zemí Výboru 18 leží před světem veliká odpovědnost. Ta je ještě zvyšována současnou mezinárodní situací. V důsledku pokračujících závodů ve zbrojení a nahromadění obrovských zásob nejničivějších zbraní, lidstvo stojí v současné době před životně naléhavým úkolem - odvrátit světovou nukleární katastrofu. Nejradikálnější cestou k vyřešení tohoto úkolu by bylo uskutečnění všeobecného a úplného odzbrojení, přičemž účast nejvyšších představitelů zúčastněných států na zahájení práce Výboru pro odzbrojení by pro to nepochybně vytvořila nejlepší podmínky.

ČSSR spolu s ostatními socialistickými zeměmi, členy Výboru, je připravená přispět ze všech sil k tomu, aby Výbor 18 zemí pro odzbrojení mohl splnit očekávání, jež do něj vkládají mírumilovní lidé na. celém světě. Proto také naši vedoucí představitelé ve své odpovědi na poselství s. Chruščova sdělili v naprosté shodě se zájmy a tužbami všeho našeho lidu, že ČS SR je připravena zúčastnit se jednání Výboru 18 zemí na nejvyšší úrovni. (Potlesk.)

Soudruh posl. Pecha položil otázku, jaký je současný stav v otázce likvidace pozůstatků druhé světové války uzavřením mírové smlouvy s Německem a přeměnou západního Berlína ve svobodné město.

Likvidace pozůstatků druhé světové války uzavřením mírové smlouvy s Německem a přeměnou západního Berlína ve svobodné město je jednou z nejdůležitějších mezinárodních otázek, na jejímž vyřešení má ČSSR mimořádný zájem. Mírové urovnání s Německem musí potvrdit německé hranice stanovené Postupimskou dohodou, spoutat síly západoněmeckých militaristů a revanšistů a otevřít cestu k prosazení zásad mírového soužití i v této části Evropy.

Stav, kdy téměř 17 let po skončení druhé světové války nebylo dosaženo mírového urovnání s Německem, je neudržitelný a pro mír v Evropě a ve světě velmi nebezpečný. Prospívá jen těm silám, které se snaží zvyšovat mezinárodní napětí a podněcují horečné zbrojení. Lid všech zemí, který s tak těžkými obětmi vybojoval vítězství nad hitlerovským fašismem, plným právem žádá, aby pozůstatky druhé světové války byly definitivně zlikvidovány. Jediným možným a správným řešením je uzavření mírové smlouvy s Německem a přeměna západního Berlína ve svobodné město. To plně potvrzuje dosavadní vývoj.

ČSSR po celou dobu od skončení druhé světové války usilovala o likvidaci jejích pozůstatků, aktívně podporovala mírové návrhy Sovětského svazu a vyjadřovala ochotu zúčastnit se uzavření mírové smlouvy s Německem. Úsilí ČS SR v boji za mírovou smlouvu a řešení otázky západního Berlína odpovídá našemu postavení bezprostředního souseda obou německých států, naší historické zkušenosti i našim mezinárodním povinnostem a přispívá k posílení míru a bezpečnosti v Evropě a ve světě.

Dovolte mi připomenout, jak se věci vyvíjely. Rozhodný a cílevědomý postup Sovětského svazu a dalších socialistických států, směřující k uzavření mírové smlouvy s Německem a ochota nalézt jednáním vzájemně přijatelná řešení, získal ve světě širokou podporu. Pod vlivem nového poměru sil a iniciativních návrhů Sovětského svazu a dalších socialistických států stále více v lidových masách na Západě sílily hlasy, žádající, aby otevřené problémy byly vyřešeny jednáním. Tento proces nezůstal bez ohlasu a bez určitých důsledků i v samotném západním Německu. Velmi důležitou a kladnou úlohu sehrála účinná opatření vlády Německé demokratické republiky ze dne 13. srpna 1961. Západní vlády, které na mírumilovné návrhy SS SR odpověděly harašením zbraněmi, zvyšováním stavů vojsk, vojenských výdajů a urychlováním vyzbrojování svých armád, byly nakonec přinuceny ke střízlivějšímu posuzování skutečností. To byl mimořádně významný výsledek společného energického postupu vlád socialistických zemí, opírajících se o odhodlaný a pevný postoj všeho lidu. President USA Kennedy byl nucen 13. září 1961 prohlásit: "USA jsou připraveny zahájit vážné jednání se Sovětským svazem o německé otázce a dalších problémech..."

V souvislosti s tímto vývojem a s rozhovory vedoucích státníků USA a Velké Británie s ministrem zahraničních věcí SSSR s. Gromykem na podzim m. r. bylo možno usuzovat, že západní mocnosti do určité míry začínají reálněji chápat situaci a ze jsou ochotny hledat řešení německého problému na vzájemně přijatelné základně. Za této situace, ve snaze využít každé příležitosti k řešení problému jednání, prohlásil s. Chruščov na XII. sjezdu KSSS, že projeví-li západní mocnosti ochotu řešit německý problém, nebude mít otázka termínu podepsání mírové smlouvy takový význam. Hlavní věc je vyřešit otázku, likvidovat pozůstatky druhé světové války a podepsat mírovou smlouvu s Německem. Vyřešení těchto problémů by umožnilo učinit další krok v mírové spolupráci mezi státy. Vláda S SSR tím podala nový důkaz velké státnické moudrosti a projevila maximální snahu o společné řešení problémů v zájmu upevnění míru. Přitom však nenechala nikoho na pochybách, že nepřipustí, aby Západ zneužil této dobré vůle k dalším průtahům. Sovětský svaz a další socialistické země, mezi nimi také ČSSR, jasně prohlásily, ze bude-li Západ protahovat jednání a vyhýbat se společnému řešení, bude mírové úpravy dosaženo i bez účasti západních velmocí.