Při plnění svých úkolů musejí ovšem pracovníci zahraničního obchodu dbát toho, aby se tak dálo co nejúsporněji a nejhospodárněji. V rámci těchto zásad nutno hledat cesty k dalšímu zvýšení úlohy finančního plánu a tím i hospodářského výsledku, zahrnujícího v sobě i oblast cenových vztahů. Úspěšné teoretické i praktické vyřešení těchto otázek, zejména cenových vztahů, se nezbytně projeví i ve vztazích našeho zahraničního obchodu k našemu státnímu rozpočtu, které zatím nejsou uspokojivé. Soudružky a soudruzi, domnívám se, že toto by byla dobrá práce pro náš průmyslový výbor i pro náš výbor pro plán a rozpočet.

Bylo by dobře všimnout si v této souvislosti i otázky hospodárnosti balení vývozních dodávek. Pracovníci PZO a obchodních oddělení v zahraničí tvrdí, že naše balení neodpovídá úrovni balení vyspělých kapitalistických zemí a dokazují svoje tvrzení konkrétními příklady. Naopak pracovníci některých výrobních závodů si myslí, že exportní balení je u nás předimenzováno.

Kde je tady pravda? Můžeme říci, že obě strany mají svou pravdu. Některé zámořské země jako Austrálie, Indonésie a Vietnam mají značné a oprávněné požadavky na obalovou techniku, odůvodněné též zvláštními klimatickými poměry a proto pracovníci zahraničního obchodu by měli a musejí důsledně požadovat, aby obal výrobků vyvážených do těchto zemí byl spolehlivý a bezpečně chránil výrobek před poškozením po celou dobu dopravy až k odevzdání zahraničnímu zákazníkovi. Jiné země jsou méně náročné a pak lze činit ústupky ve prospěch snazšího balení, jako např. pro evropské země. V poslední době došlo k dohodě se sovětskými podniky zahraničního obchodu o vylehčení přepravních obalů pro transformátory z Bratislavských elektrotechnických závodů a pro mlékárenské zařízení z Chotěbořských kovodělných závodů.

Hovoříme-li o zvyšování životní úrovně a zahraničním obchodě, nelze přehlédnout, že zahraniční obchod zásobuje náš domácí trh i dováženými potravinami. V r. 1960 - a od té doby dovoz stále roste - jsme dovezli více než 1 milión tun konsumní pšenice, 900 000 t krmiv, 100 000 t masa, 113 000 t zeleniny a 14 000 t másla. Pokud tyto potraviny dovážíme z kapitalistické ciziny, není jejich dovoz pro nás cenově výhodný. Svůj dovoz potravin ze socialistických zemí do nekonečna zvyšovat nemůžeme, poněvadž i u nich právě tak jako u nás roste životní úroveň. Kapitalistické státy dovedly kapitálně využít situace, že jsme odtamtud museli dovézt např. maso, abychom uspokojili naši domácí poptávku. V pravém slova smyslu jsme v másle projídali naše zalomené lodní hřídele.

Je to třeba zdůraznit tím více, že kromě některých základních potravin dovážíme také cibuli, česnek, čočku, majoránku, kmín a křen, vesměs plodiny, které naše zemědělství dovede samo vyrobit, kde by např. naše otce dříve napadlo, že naši spotřebu kmínu nebo majoránky či křenu budeme krýt dovozem ze zahraničí. Soudružky a soudruzi, neříkám zde nic nového, poněvadž si všichni vzpomínáme, že tuto věc právem kritizoval právě z tohoto místa zvěčněný soudruh president Zápotocký. Nejde však jen o dovoz. Zemědělství dluží zahraničnímu obchodu i tradiční vývozní zemědělské produkty jako cukr, chmel, slad a ušlechtilá osiva. Zvýšení zemědělské výroby, které by přineslo omezení dovozu některých zemědělských výrobků anebo získání deviz za zvýšeny vývoz našich tradičních a na světových trzích známých výrobků by znamenalo pro nás dovážet nejen více surovin, strojů a zařízení pro rozvoj našeho průmyslu, ale i zvýšený dovoz takového zboží, které by přineslo další zvýšení životní úrovně našeho obyvatelstva.

Vzájemné vztahy výroby a zahraničního obchodu bude nutno v letošním roce na všech úsecích ještě více prohlubovat. Vítáme, že výroba i zahraniční obchod řeší soustavně problémy vzájemnou účastí v technicko ekonomických radách PZO a výrobců. Spolupráce mezi zahraničním obchodem a výrobou se projevuje při provádění komplexních rozborů hospodářské činnosti a při prověrkách efektivnosti. Přímá péče výrobních podniků o osud jejich vyvezených výrobků musí však být stále důkladnější. Vždyť zahraniční obchod může splnit svoje úkoly jenom tehdy, - a my právem žádáme, aby zahraniční obchod tyto úkoly plnil - bude-li dostávat od výrobních závodů výrobky jenom prvotřídní kvality, vyhovující požadavkům zákazníka, přesně a včas ve sjednaných dodacích lhůtách, tak jak jsou obvyklé na světovém trhu. Jak zahraniční obchod, tak i výroba nesmějí zapomínat, že značka Made in Czechoslovakia může znamenat jenom výlučně prvotřídní kvalitu a že tato značka zavazuje.

Jasně mluví o tom slova dopisu krajanky M. L. z Francie. Dovolte mně, abych vám jej přečetl: "Můj muž je námořník a syn také, a tak jsem se jich ptala, neznají-li nějaké výrobky od nás. A můj muž mně ihned řekl, že čs. zboží se najde po celém světě. Např. čs. mléko se vyváží do Japonska, také šunka, plzeňské pivo, okurky, košíčky, hedvábné šátky atd. Také můj syn mě řekl, že kdekoliv se dostanou na břeh, vždycky najdou v obchodech naše zboží. Z Egypta mně přivezl naše české sklo a řekl mně: Maminko, tvoje země musí být asi velice krásná a bohatá, když takové překrásné věci vyváží." Také přivezl všelijaké vánoční ozdoby i čokoládové. Nikdy ještě nebyl u nás doma, ale to víte, má českou krev a je rád, když může něco z rodné země matky koupit. Můj muž mně říkal, že v Africe viděl spousty věcí z ČSSR a můj starší syn mi napsal z Ameriky, že si právě pochutnává na okurkách z mého rodného kraje a hledá Znojmo na mapě. Já sama jsem koupila dva hrnce a podívala se na značku a už vidím Made in Czechoslovakia, také celé keramické servisy jsem viděla".

Jak krásná a přitom zavazující jsou slova této prosté ženy, která dlouho už nebyla ve své rodné zemi a u níž právě značka Made in Czechoslovakia je pojítkem, které jí spojuje se starou zemí otců i dědů.

Nezastíráme si, že náš zahraniční obchod má nemálo obtíží, avšak jsme dostatečně silní, abychom se s nimi vyrovnali. Mnohem hůř by se nám vedlo, kdyby náš zahraniční obchod podléhal takovým zmatkům a výkyvům, jakých jsme právě v současné době svědky v kapitalistických státech. Čím více se zužuje sféra imperialistického panství, tím výrazněji se u nich zostřuje problém trhu. Růst nevyužitých průmyslových kapacit nutí kapitalistické monopoly ještě ve větší míře a za každou cenu podporovat vývoz. Používají k tomu nejrůznějších vyumělkovaných metod, civilní i vojenské tzv. pomoci, dumpingu, vytváření nových mezinárodních organizací. Tyto organizace, skrývající se za jméno integrace, jsou ve skutečnosti novými formami boje o rozdělení světového kapitalistického trhu mezi nejsilnější kapitalistické mocnosti.

Soudružky a soudruzi! Projednáváme státní rozpočet na rok 1962 a na rok XII. sjezdu vedoucí síly naší vlasti - KSČ. Velká vlna iniciativy našich pracujících, nevyjímajíc pracovníky zahraničního obchodu, kteří uzavírají závazky na počest XII. sjezdu, hospodářská moc naší vlasti, opírající se i o sílu celého socialistického tábora, utvrzuje nás v přesvědčení, že letošní úkoly našeho zahraničního obchodu budou beze zbytku splněny. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. inž. Goppoldové.

Posl. inž. Goppoldová: Soudružky a soudruzi!

Za socialismu, kdy působí zákon plánovitého rozvoje národního hospodářství, je základním úkolem obchodu spojovat výrobu a spotřebu plánovitě a udržovat nutný soulad mezi příjmy obyvatelstva a tržními fondy s cílem co nejúplněji uspokojovat rostoucí potřeby společnosti a tak plnit základní zákon socialismu.

Dnes, kdy projednáváme návrh státního rozpočtu na rok 1962, bych se chtěla zabývat tím, jak tyto důležité úkoly, jejichž plnění se úzce dotýká všech našich obyvatel jsou plněny.

V roce 1961 byl plán maloobchodního obratu splněn na 100,2 %. Příjmy obyvatelstva však byly oproti plánu překročeny o 0,8 %. Již toto porovnání ukazuje, že byly vytvořeny předpoklady k vyššímu překročení maloobchodního obratu. U potravinářského zboží byl plán maloobchodního obratu splněn na 101,2 %, ve veřejném stravování na 100,5 %, u průmyslového zboží bylo dosaženo plnění jen na 98,9 %. Z těchto čísel lze usoudit, že zejména v prodeji průmyslového zboží nebyly zcela vytvořeny předpoklady k uspokojení potřeb obyvatel.

Konstatováním této skutečnosti neodhalujeme katastrofální nedostatky, je přece všeobecně známo a není třeba zvláště zdůrazňovat, že životní úroveň našich pracujících je vysoká a že v tomto směru zaujímáme jedno z předních míst ve světě.

Osobní spotřeba vzrostla v r. 1961 v porovnání s rokem 1960, jak zde již bylo řečeno, více než o 3 %. Společenská spotřeba na kulturní a sociální opatření, bez výdajů na investice, byla již v plánu na rok 1961 téměř o 1,2 % vyšší než původně předpokládal pětiletý plán.

O vysoké životní úrovni svědčí i tato čísla: Na 1 výrobek v provozu připadlo u nás v roce 1961 následující počet domácností:

Na 1 obyvatele bylo např. prodáno:

S těmito výsledky však nejsme spokojeni z toho důvodu, že příjmy obyvatel umožňovaly vyšší růst osobní spotřeby než jakého bylo dosaženo. Jaké byly příčiny toho, že tohoto vyššího růstu osobní spotřeby nebylo dosaženo?

Výtku je třeba adresovat především těm rozhodujícím odvětvím národního hospodářství, která nesplnila plán přírůstku produktivity práce při současném překračování plánovaného počtu pracovníků a neplnění plánu výroby.

Nebudu uvádět čísla, jen připomínám, že to byl především průmysl hutí a rudných dolů, těžké strojírenství, všeobecné strojírenství a stavebnictví. Mezi tato odvětví se řadí i naše zemědělství, kdy byla výroba místo plánovaných 7 % zvýšena v porovnání s r. 1960 jen o 1 %. Plán zemědělské výroby zůstal tedy nesplněn, došlo však k vysokému překročení příjmů pracujících v zemědělství.

Došlo tedy k tomu, že zásluhou zejména jmenovaných odvětví byla vytvořena kupní síla, která nebyla očekávanou měrou podložena hmotnými výsledky výroby.

Příčiny těchto nedostatků byly předmětem jednání a docházíme k závěru, že spočívají převážně v nedostatcích vnitřních. To znamená v takových nedostatcích, jejichž odstranění bylo a je v našich silách. Jde zejména o to, že je pomalu zvládána a ještě pomaleji zaváděna nová technika, která jediná může přinést základní zvrat do efektivnosti všech odvětví národního hospodářství. Zdrojem celé řady potíží byly i nedostatky v materiálně-technickém zásobování, které silně narušovaly plynulost výroby a tím zhoršovaly hospodářské výsledky u odběratelských podniků. Tyto a celá řada dalších vnitřních nedostatků mají svůj kořen především v úrovni řízení na všech stupních. V našem hospodářství dochází stále více nejen ke kvantitativním, ale v daleko větší míře i kvalitativním změnám a je nutné, aby i styl práce, vysoká odbornost řízení a především smysl pro odpovědnost udržovaly s těmito změnami krok. Další výtku je třeba adresovat výrobcům spotřebního zboží.

Výroba zboží pro osobní spotřebu byla sice splněna, ale výrobky nebyly dodány spotřebitelům vždy včas, v potřebné kvalitě, množství a sortimentu.

Dalším, neméně důležitým článkem v zásobování obyvatelstva zbožím jsou obchodní organizace. Ty se na nedostatečném uspokojování potřeb spotřebitelů podílely tím, že ne dost aktivně působí na výrobu v tom smyslu, aby se přizpůsobovala poptávce spotřebitelů. To se projevuje například i nyní při provádění komplexních rozborů v dodavatelských podnicích, kde se obchodní organizace málo zúčastňují jednání a pokud se zúčastní, jsou málo aktivní. Při rozdělování fondů zboží není dost přihlíženo ke krajovým odlišnostem, nejsou dost operativně prováděny přesuny zboží a stále se objevují potíže s včasným a dostatečným zajišťováním trhu sezonním spotřebním zbožím.

Předmětem oprávněné kritiky občanů byly i v loňském roce například opakující se potíže při zásobování uhlím. Zvýšení prodeje hnědého uhlí, které představuje u Uhelných skladů 90 % z celkových paliv, činilo r. 1961 cca 2, 4 % v porovnání s r. 1960. Vzhledem k nedostatkům v zásobování palivy, které se projevily již v roce 1960, se dalo očekávat, že tento plánovaný přírůstek prodeje uhlí potíže zcela neodstraní a že bude třeba zásobování uhlím již od počátku roku usměrňovat. Většina ONV, které řídí již od počátku roku 1961 Uhelné sklady, v tomto směru nepodnikla účinná opatření a MVO zasáhlo opožděně až ve čtvrtém čtvrtletí. Ukázalo se, že většina Uhelných skladů přestala vést evidenci o prodeji uhlí a ztratila tak přehled o stavu zásobování u jednotlivých odběratelů. Je sice pravda, že nebylo nikým nařízeno, aby tato evidence byla zrušena, na druhé straně nebylo však také nařízeno, aby byla vedena dále. Tím došlo zcela zbytečně u řady občanů, kteří nebyli včas uspokojeni, k roztrpčení.

Příkladem dobré práce není ani skutečnost, že se opakovaly potíže v zásobování takovými druhy produktů, kterých tu vzpomněl i s. Berák, jako je kmín a majoránka, které bylo nutno zajišťovat dovozem, místo aby byla vyvinuta včas potřebná iniciativa k jejich zajištění z našich vlastních zdrojů. Dalším příkladem je výroba těstovin, která byla splněna na 102,4 %, nebylo však dbáno na připomínky našich hospodyněk, že není na trhu dostatek drobných těstovinových zavářek do polévek. Nemůžeme se smířit ani s tím, že po určitou dobu nebyly na trhu některé výrobky pro nedostatek obalového materiálu. Byly to například zubní pasty, pro které nebyl dostatek tub. Na druhé straně byly stejné tuby používány jako naprosto nevyhovující obalový materiál pro hořčici a rajský protlak. Podobně to bylo s krémem na boty, pro který nebyl dostatek plechových krabiček a přece i zde by bylo možno použít jiné a dokonce vhodnější obalové materiály.

Nechci zde vypočítávat všechny nedostatky, které se vyskytly při zásobování a zůstanu jen u těch několika málo namátkou vybraných příkladů, kterými bych chtěla zdůraznit, že naši spotřebitelé kritizují nejvíce a oprávněně právě ty nedostatky, které se objevují chronicky přesto, že je v našich možnostech je odstranit nebo podstatně omezit. Naše hospodářství má naopak předpoklady k uspokojování osobní spotřeby na daleko vyšší úrovni, než tomu bylo v uplynulém roce. Odstranění podobných, zdánlivě drobných nedostatků, které však znesnadňují život, naši pracující právem vyžadují.

Samostatným problémem je zásobování potravinami. I když byl v úhrnu plán maloobchodního obratu potravinářského zboží splněn na 101,2 %, není ani na tomto úseku důvod k uspokojení. Nesplnění úkolů v zemědělství mělo za následek, že bylo nutné zajišťovat větší objem potravin z dovozu, než bylo původně plánováno. Takovýto neplánovaný dovoz není vždy výhodný a odráží se nepříznivě v národním důchodu. Tak například nebylo v minulém roce dodáno celkem 42 000 t brambor proti plánu, dodávku vepřového masa splnily a překročily v minulém roce jen 4 kraje (Středočeský, Severočeský, Východočeský a Severomoravský). Východoslovenský kraj splnil v r. 1961 dodávky masa nejníže, na pouhých 77,7 %. Nepříznivě se vyvíjelo plnění dodávek vepřového masa i v měsíci lednu t. r., kdy dodávky nesplnil na 100 % ani jediný kraj. Pod 70 % splnily dodávky kraje Středočeský, Jihočeský, Západočeský, Východočeský, Jihomoravský a Západoslovenský. I dodávky mléka a vajec byly v lednu t. r. celostátně splněny jen na 97 % a vajec na 93,4 %. Všem vám je známo, že toto neplnění dodávek masa, mléka a vajec působí znovu velmi vážné potíže v zásobování pracujících.

Na neplnění úkolů v zemědělství se jistě podílejí i dodavatelé mechanizačních prostředků a náhradních dílů k nim, syntetických hnojiv a agrochemikálií, jejichž dodávaný objem zůstává za potřebou. Svůj podíl mají i nedostatky v organizační práci NV a samotného ministerstva zemědělství. Přesto všechno však nelze přejít tu skutečnost, že přes všechny potíže, daleko nejvíce může zemědělskou výrobu ovlivnit to, s jakou aktivitou a zodpovědností přistoupí sami pracující v zemědělství k plnění svých úkolů.