Středa 29. listopadu 1961

Keď porovnáme ustanovenia predloženej osnovy s úpravou obsiahnutou v zákone o disciplinárnej odpovednosti sudcov ľudových a krajských súdov z roku 1957, môžeme vyzdvihnúť najmä tieto prednosti predloženej osnovy:

- disciplinárne riadenie je podstatne zjednodušené a zdôraznený jeho výchovný význam,

- disciplinárna odpovednosť sudcov Najvyššieho súdu i sudcov okresných a krajských súdov je upravená jednotne,

- nová sústava disciplinárnych opatrení má čiste výchovné zameranie a je upravená v zhode zo sústavou disciplinárnych opatrení proti štátnym zamestnancom.

A teraz k jednotlivým ustanoveniam predloženej osnovy:

Disciplinárne riadenie upravené osnovou vychádza z toho, že sudca nášho socialistického štátu má byť svojim spoluobčanom vzorom svojou oddanosťou socialistickému zriadeniu, socialistickým vzťahom k plneniu sudcovských povinností, občianskou bezúhonnosťou i svojim osobným životom. Ak poruší uvedené povinnosti, má sa zaviesť proti nemu disciplinárne riadenie, v ktorého priebehu si uvedomí závažnosť vytýkaných mu nedostatkov a napraví svoje chovanie. Z takto chápaného cieľa disciplinárneho riadenia vyplýva, že sa disciplinárne riadenie nezavedie, ak bude daný podnet alebo návrh k odvolaniu sudcu z funkcie, ak bude sudcovi pre ten istý čin uložený trest v trestnom riadení, alebo ak mu bude uložené opatrenie v riadení pred miestnym ľudovým súdom, národným výborom, alebo iným štátnym orgánom.

Disciplinárne riadenie sa zavádza na návrh ministri spravodlivosti alebo predsedu súdu. Prevádzajú ho disciplinárne senáty ustanovené u krajských súdov a u Najvyššieho súdu a zložené zo sudcov z povolania.

Priebeh disciplinárneho riadenia upravuje osnova len v hlavných rysoch. Pritom zdôrazňuje, že v disciplinárnom riadení má byť zistený skutočný stav veci, že sudcovi, proti ktorému sa disciplinárne riadenie vedie, má byť poskytnutá možnosť obhajoby a že riadenie má byť vedené bez zbytočných formalít.

Hlavný zmysel disciplinárneho riadenia musí spočívať v jeho výchovnom pôsobení a v odstránení nedostatkov, ktoré sa vyskytli v práci alebo v chovaní sudcu.

Zdôrazňovanie výchovného významu disciplinárneho riadenia sa prejavuje i v tom, že návrh na zahájenie disciplinárneho riadenia možno podať najneskoršie do 1 roku odo dňa spáchania disciplinárneho previnenia. Po uplynutí tejto doby by totiž disciplinárne riadenie stratilo na svojom výchovnom význame. Proti sudcovi by sa zavádzalo disciplinárne riadenie pre celkom nepatrné previnenie, hoci svojím pozdejším chovaním dal najavo, že sa napravil a že spáchané disciplinárne previnenie bolo ojedinelým vybočením z riadneho plnenia povinností ukladaných sudcom v našej spoločnosti.

Významným je tiež navrhované opatrenie, aby sa pred zavedením disciplinárneho riadenia orgán, ktorý návrh alebo podnet k takémuto riadeniu dáva, opieral o závodný výbor ROH, aby vyjadrenie ROH bolo brané pri rozhodovaní v úvahu. Táto skutočnosť prehĺbi výchovný vplyv kolektívu na previnilého sa jednotlivca.

Ak dôjde v priebehu disciplinárneho riadenia disciplinárny senát k záveru, že sa sudca dopustil disciplinárneho previnenia, uloží mu niektoré z disciplinárnych opatrení uvedených v osnove - dútku, verejnú dútku, alebo zníženie funkčného platu o 10 % na dobu najviac 3 mesiacov. Z povahy sudcovskej funkcie vyplýva, že výkon disciplinárneho riadenia verejnej dútky bude prevádzať takým spôsobom, aby neutrpela vážnosť sudcovskej funkcie u občanov. Spravidla sa preto toto disciplinárne opatrenie zverejní len medzi pracovníkmi súdu.

Osnova pripúšťa, aby proti rozhodnutiu disciplinárneho senátu krajského súdu bolo podané odvolanie, o ktorom bude rozhodovať disciplinárny senát Najvyššieho súdu.

V závere považujem za vhodné znovu zdôrazniť, že funkciu sudcu môže v našej socialistickej spoločnosti zastávať len občan, ktorý vysoké vedomie spoločenskej povinnosti, svoju nezmieriteľnosť k porušovaniu záujmov spoločnosti a k nespravodlivosti harmonicky spojuje s mravnou čistotou, prostotou a skromnosťou vo verejnom i osobnom živote a ktorý vo svojej dennej práci i vo svojom osobnom živote vystupuje vždy ako vyspelý člen našej socialistickej spoločnosti.

V týchto dňoch prebiehajú posledné schôdze občanov, na ktorých sa predstavujú aj kandidáti na sudcov z povolania do okresných súdov. Aktivita občanov na volebných schôdzach ukazuje, že naši pracujúci javia veľký záujem o prácu sudcov a trpko spomínajú na tie časy, keď sudcovia vynášali rozsudky podľa toho, kto aký mal majetok. Napríklad na schôdzi v mojom volebnom obvode v Trstenej nad Hornádom občan Franti Hütter spomínal, ako jeho - sirotu - zbil pán farár tak, že i dnes je z toho mrzákom a pritom pána farára súd oslobodil. Alebo na schôdzi v Čižaticiach uvádzali občania, ako bývalý statkár zabil občana a peniazmi sa vykúpil z trestu. To pravda bolo dávno. Naši sudcovia na schôdzach sa mohli presvedčiť, že ich pomoc vo výchove občanov je veľmi potrebná. Hovoril som s niektorými z nich o tom, aké si urobili osobné závery zo schôdzí s občanmi. Je radostné konštatovať, že došli vo veľkej väčšine k správnym záverom, že sa budú musieť častejšie vracať medzi svojich voličov, kde budú mnohé problémy pomáhať riešiť ZV ROH, ČSM, národným výborom i správam JRD. Takúto prácu očakávajú od našich sudcov po voľbách aj nový zákon a trestný poriadok, ktoré sme prijali.

K tomu, aby všetci sudcovia plnili požiadavky, kladené na ich prácu i chovanie našou spoločnosťou, má prispieť svojím špecifickým spôsobom i predložený návrh zákona o disciplinárnej odpovednosti sudcov z povolania. Ústavnoprávny výbor prejednal vládny návrh zákona o disciplinárnej odpovednosti sudcov z povolania na svojej schôdzi a doporučuje plénu Národného zhromaždenia, aby predložený návrh tohto zákona bol schválený bez zmeny. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Hlásí se někdo do rozpravy k projednávanému bodu? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme přistoupit k hlasování.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu najednou podle předložené zprávy výboru ústavně právního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o kárné odpovědnosti soudců z povolání, a to ve znění zprávy výboru ústavně právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o kárné odpovědnosti soudců z povolání. Tím jsme projednali čtvrtý bod pořadu.

Přistoupíme k projednání pátého bodu pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 64), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná ve Varšavě dne 4. července 1961.

Zpravodajem je poslanec Ircing, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ircing: Soudružky a soudruzi!

Národnímu shromáždění je předkládána k projednání a schválení Smlouva mezi ČSSR a PLR o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná ve Varšavě dne 4. července 1961. Tato smlouva je výrazem dalšího prohloubení spolupráce mezi oběma státy.

Před rokem jsme schvalovali na schůzi NS konzulární úmluvu mezi ČSSR a PLR, podepsanou v Praze dne 17. 5. 1960. Při této příležitosti bylo hovořeno o rozvoji spolupráce mezi naší republikou a Polskou lidovou republikou o významu dalšího prohlubování této spolupráce. Od podepsání této smlouvy neuplynula dlouhá doba, ale spolupráce obou zemí se dále podstatně rozšířila a byla uskutečněna celá řada důležitých setkání a schůze vedoucích pracovníků našeho státu a Polské lidové republiky, na kterých byly projednávány otázky další spolupráce na různých úsecích našeho života. Bezesporu nejdůležitější jednání byla vedena při návštěvě stranické a vládní delegace Polské lidové republiky, která na pozvání ÚV KSČ a vlády republiky dlela v ČSSR koncem měsíce září letošního roku, v čele s prvním tajemníkem Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany s. Vladyslavem Gomulkou a předsedou rady ministrů s. Josefem Cyrankiewiczem.

Společné prohlášení přijaté a podepsané na závěr této návštěvy ukázalo, že dosavadní spolupráce se úspěšně rozvíjí a jde správnou cestou.

Obě delegace se navzájem informovaly o průběhu budování socialismu v ČSSR a problémech výstavby socialismu v PLR a konstatovaly úspěšný rozvoj vzájemné spolupráce a výměny zkušeností mezi oběma bratrskými stranami, který je přínosem pro upevnění jednoty socialistického tábora. Byly současně projednávány perspektivy další spolupráce a vzájemné výměny zkušeností a stanoveno podporovat rozvoj spolupráce mezi společenskými organizacemi, zvláště odbory a mládežnickými organizacemi, mezi kraji i kolektivy jednotlivých průmyslových závodů a zemědělských organizací.

Bylo vysloveno uspokojení nad úspěšnou realizací úkolů vytyčených ve společném prohlášení v září minulého roku a doporučeno čs. polskému výboru pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci, jehož práce a další program činnosti byly oběma delegacemi kladně hodnoceny, jakož i ministrům zahraničního obchodu obou zemí, pokračovat v pracích na dalším zvýšení výměny zboží v období do roku 1965.

Delegace obou zemí zdůrazňují, že považují za nutné dále rozvíjet mezinárodní socialistickou dělbu práce, opírajíce se o koordinaci plánů rozvoje národního hospodářství, specializaci a kooperaci. Kladně byl hodnocen i dosavadní rozvoj kulturních styků a dohodnuto rozšiřovat vzájemnou spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy a techniky. Obě delegace vyjádřily své pevné rozhodnutí dále upevňovat jednotu a semknutost velké rodiny socialistických zemí, prohlubovat přátelství se Sovětským svazem a dále rozvíjet spolupráci v zájmu socialismu a světového míru. Tato návštěva nebyla však ve vzájemných vztazích mezi ČSSR a PLR jediná. V průběhu měsíce září se uskutečnilo v Praze VII zasedání Československo-Polského výboru pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci, kde bylo jednáno o otázkách hospodářské spolupráce, ukázáno, že je nutno tuto spolupráci dále prohlubovat zvláště v oblasti strojního, hutního, chemického a báňského průmyslu i v oblasti zemědělství. Výsledkem jednám tohoto výboru bude i rozšíření specializace a vědeckotechnické spolupráce a příprava návrhů na rozšíření československo-polských hospodářských styků v příštích letech.

Současně s jednáním tohoto výboru probíhala ve dnech 11. až 14 - 9. 1961 v Praze jednání mezi předsedou Státní plánovací komise ČSSR s. Šimůnkem a předsedou plánovací komise rady ministrů PLR s. Jedrychowskim o základních směrech spolupráce perspektivního plánu do roku 1980. Jednání navazovalo na rozhovory vedené v únoru t. r. ve Varšavě a byly projednány otázky dalšího způsobů práce směřující k prohloubení výrobní specializace a koordinace a k dalšímu rychlému rozvoji výměny zboží na tomto základě. Bylo zde dohodnuto, že spolupráce se bude rozvíjet zejména v oblasti strojního a chemického průmyslu a výrobě letadel a projednány návrhy na další rozšíření spolupráce ve výrobě spotřebního a potravinářského zboží.

Všechny tyto skutečnosti a vzájemná setkání čelných představitelů ukazují na aktivnost naší zahraniční politiky v upevňování socialistického tábora, v prohlubování přátelství zemí socialistického tábora a spolupráce, jehož výrazem je i projednávání předloženého návrhu smlouvy.

Do současné doby je právní pomoc mezi ČSSR a PLR upravena Smlouvou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, která byla podepsána dne 21. 1. 1949 ve Varšavě a je první tohoto druhu uzavřena po roce 1948 v rámci zemí socialistického tábora. Tato smlouva vstoupila v platnost ještě v době, kdy v Československu i Polsku byl v podstatě v platnosti starý právní řád, který od té doby v obou zemích doznal podstatných změn vyplývajících z pokračující výstavby socialismu a řada ustanovení Smlouvy zastarala a byla překonána.

Proto již delší dobu se jevilo účelným přizpůsobit úpravu vzájemných právních vztahů způsobem, který odpovídá současnému stavu právního řádu v obou zemích a na zásadách uplatněných v novějších smlouvách tohoto druhu uzavíraných mezi státy socialistického tábora.

Proto také při návštěvě studijní delegace polského ministerstva spravedlnosti v ČSSR na jaře letošního roku byla tato otázka konzultována a byla uznána potřeba nové smluvní úpravy. Byly současně vyměněny názory o obsahu nové smlouvy a při vlastním jednání ve Varšavě nebylo podstatných rozporů co do rozsahu, tak i do obsahu navrhované smlouvy. Celá smlouva je rozdělena do šesti základních částí, z nichž část I (čl. 1 - 6) obsahuje obecná ustanovení a je zde zakotvena zásada, že občané jedné smluvní strany používají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané a že mají svobodný přístup k orgánům druhé smluvní strany, které jsou příslušné k řešení ve věcech občanských, rodinných a trestních. Současně v této části je ustanovení, že soudy, prokuratury a notářství obou smluvních stran se stýkají při vzájemném právním styku přímo, jiné orgány, kterým přísluší řešit tyto otázky pak prostřednictvím soudů, prokuratur neb notářství. V čl. 3 Smlouvy se stanoví, že orgány smluvních stran používají při vzájemném styku podle této smlouvy jazyka vlastního nebo jazyka ruského. Jsou zde řešeny i otázky o vzájemném předávání zákonných předpisů a informací o nich, jakož i odevzdávání věcí a devizových hodnot. Provedení úkonů stanovených smlouvou je možno odmítnout jen tehdy, jestliže jejich vyřízením by mohla být ohrožena svrchovanost nebo bezpečnost smluvní strany.

V části II (čl. 7 - 57) jsou upraveny právní vztahy ve věcech občanských a rodinných. V úvodu této části jsou ustanovení o způsobilosti osob fyzických a právnických s ustanovením o zbavení svéprávnosti, prohlášení za mrtvého a o důkazech smrti. Je zde upravena pravomoc a použití práva v otázkách manželství v poměru mezi rodiči a dětmi, osvojení, poručenství a opatrovnictví.

Velmi podrobně jsou řešeny ve Smlouvě otázky, které se dotýkají věcí dědických, kdy je stanoveno (čl. 27), že v těchto věcech jsou diplomatická zastupitelství a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci své vlastní občany, pokud tito jsou nepřítomni a neustaví si zástupce. Upraveny jsou i otázky ve věcech majetkových jakož i náklady řízení, kdy nárok na osvobození od poplatků a záloh a jiných nákladů řízení, jakož i na ustanovení bezplatného právního zástupce mají občané jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako jejich vlastní občané.

Část III (čl. 58 - 79) obsahuje ustanovení o úpravě právních vztahů ve věcech trestních jako jsou ustanovení o vydání osob k provedení trestního řízení nebo výkonu trestu a je zde stanoveno, že k vydání může dojít pouze pro trestné činy, pro které může být podle právního řádu obou smluvních stran uložen trest odnětí svobody nejméně jeden rok. Stanoveny jsou i případy, kdy je možno odmítnout vydání a kdy provést zatčení, jakož i průvoz osob a převzetí trestního řízení a sdělení výsledků trestního řízení, kdy obě smluvní strany se zavazují, že si navzájem sdělí výsledky trestního řízení vedeného proti osobám vydaným nebo proti kterým bylo převzato trestní řízení. V případě zatčení nebo vzetí do vazby uvědomuje se příslušné diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad a ročně jsou zasílány zprávy a pravomocných rozsudcích a na žádost pak i zprávy z rejstříků trestů.

V části IV (čl. 80 - 90) jsou upraveny otázky právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, kdy je přesně stanoveno, co má obsahovat dožádání o poskytnutí právní pomoci a způsob vyřízení vyžádání. Ustanovení o ochraně svědků a znalců stanoví způsob předvolání, zabezpečení jejich ochrany a kdy této ochrany pozbývají a úhrady nákladů. V dalších článcích jsou pak řešeny otázky doručování písemností, dodržování lhůt, zjišťování adres, vyhotovování překladů a nákladů právní pomoci.

V části V (čl. 91 - 93) jsou obsažena ustanovení o ověřování a uznávání listin. Zasílání matričních a jiných listin je prováděno prostřednictvím diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů bezplatně, při čemž občané jedné smluvní strany mohou posílat žádosti o vydání těchto listin přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Část VI (čl. 94 - 96) obsahuje pak závěrečná ustanovení, že smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost po uplynutí 30 dnů ode dne výměny ratifikačních listin, které bude provedeno v Praze, že je smlouva sjednána na dobu 5 let a její platnost se bude prodlužovat vždy na dalších 5 let, pokud ji žádná strana nevypoví 6 měsíců před uplynutím právě probíhajícího období.
Schválení této smlouvy a dnem vstoupení v platnost pozbude platnosti smlouva sjednaná ve Varšavě dne 21. 1. 1949 i s dodatkovým protokolem k této smlouvě. Předložená smlouva je dalším prohloubením spolupráce obou států na základě respektování plné samosprávnosti a svrchovanosti státu, je dalším projevem bratrské spolupráce zemí socialistického tábora, kdy bratrská jednota a spolupráce odpovídá nejvyšším národním zájmům každé země a upevnění jednoty socialistické soustavy na základě proletářského internacionalismu a je nezbytnou podmínkou dalších úspěchů všech států, které k socialistické soustavě patří.

Zahraniční výbor Národního shromáždění projednal Smlouvu na své schůzi dne 10. listopadu a doporučuje ji Národnímu shromáždění ČSSR ke schválení s návrhem usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou ve Varšavě dne 4. 7. 1961. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění Československé socialistické republiky vyslovilo podle článku 42 ústavy souhlas se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou ve Varšavě dne 4. července 1961, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně vyslovilo souhlas se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou ve Varšavě dne 4. července 1961.

Tím jsme projednali pátý bod pořadu.

Sděluji, že schůze bude pokračovat zítra ve čtvrtek 30. listopadu v 9.00 hodin dopoledne.

Přerušuji schůzi.

(Schůze přerušena v 16 hod. 37 min.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP