Keď porovnáme ustanovenia predloženej osnovy
s úpravou obsiahnutou v zákone o disciplinárnej
odpovednosti sudcov ľudových a krajských súdov
z roku 1957, môžeme vyzdvihnúť najmä
tieto prednosti predloženej osnovy:
- disciplinárne riadenie je podstatne zjednodušené
a zdôraznený jeho výchovný význam,
- disciplinárna odpovednosť sudcov Najvyššieho
súdu i sudcov okresných a krajských súdov
je upravená jednotne,
- nová sústava disciplinárnych opatrení
má čiste výchovné zameranie a je upravená
v zhode zo sústavou disciplinárnych opatrení
proti štátnym zamestnancom.
A teraz k jednotlivým ustanoveniam predloženej osnovy:
Disciplinárne riadenie upravené osnovou vychádza
z toho, že sudca nášho socialistického
štátu má byť svojim spoluobčanom
vzorom svojou oddanosťou socialistickému zriadeniu,
socialistickým vzťahom k plneniu sudcovských
povinností, občianskou bezúhonnosťou
i svojim osobným životom. Ak poruší uvedené
povinnosti, má sa zaviesť proti nemu disciplinárne
riadenie, v ktorého priebehu si uvedomí závažnosť
vytýkaných mu nedostatkov a napraví svoje
chovanie. Z takto chápaného cieľa disciplinárneho
riadenia vyplýva, že sa disciplinárne riadenie
nezavedie, ak bude daný podnet alebo návrh k odvolaniu
sudcu z funkcie, ak bude sudcovi pre ten istý čin
uložený trest v trestnom riadení, alebo ak
mu bude uložené opatrenie v riadení pred miestnym
ľudovým súdom, národným výborom,
alebo iným štátnym orgánom.
Disciplinárne riadenie sa zavádza na návrh
ministri spravodlivosti alebo predsedu súdu. Prevádzajú
ho disciplinárne senáty ustanovené u krajských
súdov a u Najvyššieho súdu a zložené
zo sudcov z povolania.
Priebeh disciplinárneho riadenia upravuje osnova len v
hlavných rysoch. Pritom zdôrazňuje, že
v disciplinárnom riadení má byť zistený
skutočný stav veci, že sudcovi, proti ktorému
sa disciplinárne riadenie vedie, má byť poskytnutá
možnosť obhajoby a že riadenie má byť
vedené bez zbytočných formalít.
Hlavný zmysel disciplinárneho riadenia musí
spočívať v jeho výchovnom pôsobení
a v odstránení nedostatkov, ktoré sa vyskytli
v práci alebo v chovaní sudcu.
Zdôrazňovanie výchovného významu
disciplinárneho riadenia sa prejavuje i v tom, že
návrh na zahájenie disciplinárneho riadenia
možno podať najneskoršie do 1 roku odo dňa
spáchania disciplinárneho previnenia. Po uplynutí
tejto doby by totiž disciplinárne riadenie stratilo
na svojom výchovnom význame. Proti sudcovi by sa
zavádzalo disciplinárne riadenie pre celkom nepatrné
previnenie, hoci svojím pozdejším chovaním
dal najavo, že sa napravil a že spáchané
disciplinárne previnenie bolo ojedinelým vybočením
z riadneho plnenia povinností ukladaných sudcom
v našej spoločnosti.
Významným je tiež navrhované opatrenie,
aby sa pred zavedením disciplinárneho riadenia orgán,
ktorý návrh alebo podnet k takémuto riadeniu
dáva, opieral o závodný výbor ROH,
aby vyjadrenie ROH bolo brané pri rozhodovaní v
úvahu. Táto skutočnosť prehĺbi
výchovný vplyv kolektívu na previnilého
sa jednotlivca.
Ak dôjde v priebehu disciplinárneho riadenia disciplinárny
senát k záveru, že sa sudca dopustil disciplinárneho
previnenia, uloží mu niektoré z disciplinárnych
opatrení uvedených v osnove - dútku, verejnú
dútku, alebo zníženie funkčného
platu o 10 % na dobu najviac 3 mesiacov. Z povahy sudcovskej funkcie
vyplýva, že výkon disciplinárneho riadenia
verejnej dútky bude prevádzať takým
spôsobom, aby neutrpela vážnosť sudcovskej
funkcie u občanov. Spravidla sa preto toto disciplinárne
opatrenie zverejní len medzi pracovníkmi súdu.
Osnova pripúšťa, aby proti rozhodnutiu disciplinárneho
senátu krajského súdu bolo podané
odvolanie, o ktorom bude rozhodovať disciplinárny
senát Najvyššieho súdu.
V závere považujem za vhodné znovu zdôrazniť,
že funkciu sudcu môže v našej socialistickej
spoločnosti zastávať len občan, ktorý
vysoké vedomie spoločenskej povinnosti, svoju nezmieriteľnosť
k porušovaniu záujmov spoločnosti a k nespravodlivosti
harmonicky spojuje s mravnou čistotou, prostotou a skromnosťou
vo verejnom i osobnom živote a ktorý vo svojej dennej
práci i vo svojom osobnom živote vystupuje vždy
ako vyspelý člen našej socialistickej spoločnosti.
V týchto dňoch prebiehajú posledné
schôdze občanov, na ktorých sa predstavujú
aj kandidáti na sudcov z povolania do okresných
súdov. Aktivita občanov na volebných schôdzach
ukazuje, že naši pracujúci javia veľký
záujem o prácu sudcov a trpko spomínajú
na tie časy, keď sudcovia vynášali rozsudky
podľa toho, kto aký mal majetok. Napríklad
na schôdzi v mojom volebnom obvode v Trstenej nad Hornádom
občan Franti Hütter spomínal, ako jeho - sirotu
- zbil pán farár tak, že i dnes je z toho mrzákom
a pritom pána farára súd oslobodil. Alebo
na schôdzi v Čižaticiach uvádzali občania,
ako bývalý statkár zabil občana a
peniazmi sa vykúpil z trestu. To pravda bolo dávno.
Naši sudcovia na schôdzach sa mohli presvedčiť,
že ich pomoc vo výchove občanov je veľmi
potrebná. Hovoril som s niektorými z nich o tom,
aké si urobili osobné závery zo schôdzí
s občanmi. Je radostné konštatovať, že
došli vo veľkej väčšine k správnym
záverom, že sa budú musieť častejšie
vracať medzi svojich voličov, kde budú mnohé
problémy pomáhať riešiť ZV ROH, ČSM,
národným výborom i správam JRD. Takúto
prácu očakávajú od našich sudcov
po voľbách aj nový zákon a trestný
poriadok, ktoré sme prijali.
K tomu, aby všetci sudcovia plnili požiadavky, kladené
na ich prácu i chovanie našou spoločnosťou,
má prispieť svojím špecifickým
spôsobom i predložený návrh zákona
o disciplinárnej odpovednosti sudcov z povolania. Ústavnoprávny
výbor prejednal vládny návrh zákona
o disciplinárnej odpovednosti sudcov z povolania na svojej
schôdzi a doporučuje plénu Národného
zhromaždenia, aby predložený návrh tohto
zákona bol schválený bez zmeny. (Potlesk.)
Místopředseda NS Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy k projednávanému bodu?
(Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
přistoupit k hlasování.
Protože nebyly podány žádné pozměňovací
návrhy, dám hlasovat o celém vládním
návrhu najednou podle předložené zprávy
výboru ústavně právního.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s celým vládním
návrhem zákona o kárné odpovědnosti
soudců z povolání, a to ve znění
zprávy výboru ústavně právního,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
jednomyslně schválilo vládní
návrh zákona o kárné odpovědnosti
soudců z povolání. Tím jsme projednali
čtvrtý bod pořadu.
Přistoupíme k projednání pátého
bodu pořadu, kterým je
5. Zpráva výboru zahraničního k
vládnímu návrhu (tisk 64), kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
Československé socialistické republiky k
projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Polskou lidovou republikou a úpravě
právních vztahů ve věcech občanských,
rodinných a trestních, podepsaná ve Varšavě
dne 4. července 1961.
Zpravodajem je poslanec Ircing, dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Ircing: Soudružky a soudruzi!
Národnímu shromáždění
je předkládána k projednání
a schválení Smlouva mezi ČSSR a PLR o úpravě
právních vztahů ve věcech občanských,
rodinných a trestních, podepsaná ve Varšavě
dne 4. července 1961. Tato smlouva je výrazem dalšího
prohloubení spolupráce mezi oběma státy.
Před rokem jsme schvalovali na schůzi NS konzulární
úmluvu mezi ČSSR a PLR, podepsanou v Praze dne 17.
5. 1960. Při této příležitosti
bylo hovořeno o rozvoji spolupráce mezi naší
republikou a Polskou lidovou republikou o významu dalšího
prohlubování této spolupráce. Od podepsání
této smlouvy neuplynula dlouhá doba, ale spolupráce
obou zemí se dále podstatně rozšířila
a byla uskutečněna celá řada důležitých
setkání a schůze vedoucích pracovníků
našeho státu a Polské lidové republiky,
na kterých byly projednávány otázky
další spolupráce na různých úsecích
našeho života. Bezesporu nejdůležitější
jednání byla vedena při návštěvě
stranické a vládní delegace Polské
lidové republiky, která na pozvání
ÚV KSČ a vlády republiky dlela v ČSSR
koncem měsíce září letošního
roku, v čele s prvním tajemníkem Ústředního
výboru Polské sjednocené dělnické
strany s. Vladyslavem Gomulkou a předsedou rady ministrů
s. Josefem Cyrankiewiczem.
Společné prohlášení přijaté
a podepsané na závěr této návštěvy
ukázalo, že dosavadní spolupráce se
úspěšně rozvíjí a jde
správnou cestou.
Obě delegace se navzájem informovaly o průběhu
budování socialismu v ČSSR a problémech
výstavby socialismu v PLR a konstatovaly úspěšný
rozvoj vzájemné spolupráce a výměny
zkušeností mezi oběma bratrskými stranami,
který je přínosem pro upevnění
jednoty socialistického tábora. Byly současně
projednávány perspektivy další spolupráce
a vzájemné výměny zkušeností
a stanoveno podporovat rozvoj spolupráce mezi společenskými
organizacemi, zvláště odbory a mládežnickými
organizacemi, mezi kraji i kolektivy jednotlivých průmyslových
závodů a zemědělských organizací.
Bylo vysloveno uspokojení nad úspěšnou
realizací úkolů vytyčených
ve společném prohlášení v září
minulého roku a doporučeno čs. polskému
výboru pro hospodářskou a vědeckotechnickou
spolupráci, jehož práce a další
program činnosti byly oběma delegacemi kladně
hodnoceny, jakož i ministrům zahraničního
obchodu obou zemí, pokračovat v pracích na
dalším zvýšení výměny
zboží v období do roku 1965.
Delegace obou zemí zdůrazňují, že
považují za nutné dále rozvíjet
mezinárodní socialistickou dělbu práce,
opírajíce se o koordinaci plánů rozvoje
národního hospodářství, specializaci
a kooperaci. Kladně byl hodnocen i dosavadní rozvoj
kulturních styků a dohodnuto rozšiřovat
vzájemnou spolupráci v oblasti kultury, školství,
vědy a techniky. Obě delegace vyjádřily
své pevné rozhodnutí dále upevňovat
jednotu a semknutost velké rodiny socialistických
zemí, prohlubovat přátelství se Sovětským
svazem a dále rozvíjet spolupráci v zájmu
socialismu a světového míru. Tato návštěva
nebyla však ve vzájemných vztazích mezi
ČSSR a PLR jediná. V průběhu měsíce
září se uskutečnilo v Praze VII zasedání
Československo-Polského výboru pro hospodářskou
a vědeckotechnickou spolupráci, kde bylo jednáno
o otázkách hospodářské spolupráce,
ukázáno, že je nutno tuto spolupráci
dále prohlubovat zvláště v oblasti strojního,
hutního, chemického a báňského
průmyslu i v oblasti zemědělství.
Výsledkem jednám tohoto výboru bude i rozšíření
specializace a vědeckotechnické spolupráce
a příprava návrhů na rozšíření
československo-polských hospodářských
styků v příštích letech.
Současně s jednáním tohoto výboru
probíhala ve dnech 11. až 14 - 9. 1961 v Praze jednání
mezi předsedou Státní plánovací
komise ČSSR s. Šimůnkem a předsedou
plánovací komise rady ministrů PLR s. Jedrychowskim
o základních směrech spolupráce perspektivního
plánu do roku 1980. Jednání navazovalo na
rozhovory vedené v únoru t. r. ve Varšavě
a byly projednány otázky dalšího způsobů
práce směřující k prohloubení
výrobní specializace a koordinace a k dalšímu
rychlému rozvoji výměny zboží
na tomto základě. Bylo zde dohodnuto, že spolupráce
se bude rozvíjet zejména v oblasti strojního
a chemického průmyslu a výrobě letadel
a projednány návrhy na další rozšíření
spolupráce ve výrobě spotřebního
a potravinářského zboží.
Všechny tyto skutečnosti a vzájemná
setkání čelných představitelů
ukazují na aktivnost naší zahraniční
politiky v upevňování socialistického
tábora, v prohlubování přátelství
zemí socialistického tábora a spolupráce,
jehož výrazem je i projednávání
předloženého návrhu smlouvy.
Do současné doby je právní pomoc mezi
ČSSR a PLR upravena Smlouvou o vzájemných
právních stycích ve věcech občanských
i trestních, která byla podepsána dne 21.
1. 1949 ve Varšavě a je první tohoto druhu
uzavřena po roce 1948 v rámci zemí socialistického
tábora. Tato smlouva vstoupila v platnost ještě
v době, kdy v Československu i Polsku byl v podstatě
v platnosti starý právní řád,
který od té doby v obou zemích doznal podstatných
změn vyplývajících z pokračující
výstavby socialismu a řada ustanovení Smlouvy
zastarala a byla překonána.
Proto již delší dobu se jevilo účelným
přizpůsobit úpravu vzájemných
právních vztahů způsobem, který
odpovídá současnému stavu právního
řádu v obou zemích a na zásadách
uplatněných v novějších smlouvách
tohoto druhu uzavíraných mezi státy socialistického
tábora.
Proto také při návštěvě
studijní delegace polského ministerstva spravedlnosti
v ČSSR na jaře letošního roku byla tato
otázka konzultována a byla uznána potřeba
nové smluvní úpravy. Byly současně
vyměněny názory o obsahu nové smlouvy
a při vlastním jednání ve Varšavě
nebylo podstatných rozporů co do rozsahu, tak i
do obsahu navrhované smlouvy. Celá smlouva je rozdělena
do šesti základních částí,
z nichž část I (čl. 1 - 6) obsahuje
obecná ustanovení a je zde zakotvena zásada,
že občané jedné smluvní strany
používají na území druhé
smluvní strany stejné právní ochrany
v osobních a majetkových věcech jako její
vlastní občané a že mají svobodný
přístup k orgánům druhé smluvní
strany, které jsou příslušné
k řešení ve věcech občanských,
rodinných a trestních. Současně v
této části je ustanovení, že
soudy, prokuratury a notářství obou smluvních
stran se stýkají při vzájemném
právním styku přímo, jiné orgány,
kterým přísluší řešit
tyto otázky pak prostřednictvím soudů,
prokuratur neb notářství. V čl.
3 Smlouvy se stanoví, že orgány smluvních
stran používají při vzájemném
styku podle této smlouvy jazyka vlastního nebo jazyka
ruského. Jsou zde řešeny i otázky o
vzájemném předávání
zákonných předpisů a informací
o nich, jakož i odevzdávání věcí
a devizových hodnot. Provedení úkonů
stanovených smlouvou je možno odmítnout jen
tehdy, jestliže jejich vyřízením by
mohla být ohrožena svrchovanost nebo bezpečnost
smluvní strany.
V části II (čl. 7 - 57) jsou upraveny právní
vztahy ve věcech občanských a rodinných.
V úvodu této části jsou ustanovení
o způsobilosti osob fyzických a právnických
s ustanovením o zbavení svéprávnosti,
prohlášení za mrtvého a o důkazech
smrti. Je zde upravena pravomoc a použití práva
v otázkách manželství v poměru
mezi rodiči a dětmi, osvojení, poručenství
a opatrovnictví.
Velmi podrobně jsou řešeny ve Smlouvě
otázky, které se dotýkají věcí
dědických, kdy je stanoveno (čl. 27), že
v těchto věcech jsou diplomatická zastupitelství
a konzulární úřady smluvních
stran oprávněny zastupovat bez zvláštní
plné moci své vlastní občany, pokud
tito jsou nepřítomni a neustaví si zástupce.
Upraveny jsou i otázky ve věcech majetkových
jakož i náklady řízení, kdy nárok
na osvobození od poplatků a záloh a jiných
nákladů řízení, jakož
i na ustanovení bezplatného právního
zástupce mají občané jedné
smluvní strany na území druhé smluvní
strany za stejných podmínek a ve stejném
rozsahu, jako jejich vlastní občané.
Část III (čl. 58 - 79) obsahuje ustanovení
o úpravě právních vztahů ve
věcech trestních jako jsou ustanovení o vydání
osob k provedení trestního řízení
nebo výkonu trestu a je zde stanoveno, že k vydání
může dojít pouze pro trestné činy,
pro které může být podle právního
řádu obou smluvních stran uložen trest
odnětí svobody nejméně jeden rok.
Stanoveny jsou i případy, kdy je možno odmítnout
vydání a kdy provést zatčení,
jakož i průvoz osob a převzetí trestního
řízení a sdělení výsledků
trestního řízení, kdy obě smluvní
strany se zavazují, že si navzájem sdělí
výsledky trestního řízení vedeného
proti osobám vydaným nebo proti kterým bylo
převzato trestní řízení. V
případě zatčení nebo vzetí
do vazby uvědomuje se příslušné
diplomatické zastupitelství nebo konzulární
úřad a ročně jsou zasílány
zprávy a pravomocných rozsudcích a na žádost
pak i zprávy z rejstříků trestů.
V části IV (čl. 80 - 90) jsou upraveny otázky
právní pomoci ve věcech občanských,
rodinných a trestních, kdy je přesně
stanoveno, co má obsahovat dožádání
o poskytnutí právní pomoci a způsob
vyřízení vyžádání.
Ustanovení o ochraně svědků a znalců
stanoví způsob předvolání,
zabezpečení jejich ochrany a kdy této ochrany
pozbývají a úhrady nákladů.
V dalších článcích jsou pak řešeny
otázky doručování písemností,
dodržování lhůt, zjišťování
adres, vyhotovování překladů a nákladů
právní pomoci.
V části V (čl. 91 - 93) jsou obsažena
ustanovení o ověřování a uznávání
listin. Zasílání matričních
a jiných listin je prováděno prostřednictvím
diplomatických zastupitelství a konzulárních
úřadů bezplatně, při čemž
občané jedné smluvní strany mohou
posílat žádosti o vydání těchto
listin přímo příslušnému
orgánu druhé smluvní strany. Část
VI (čl. 94 - 96) obsahuje pak závěrečná
ustanovení, že smlouva podléhá ratifikaci
a vstoupí v platnost po uplynutí 30 dnů ode
dne výměny ratifikačních listin, které
bude provedeno v Praze, že je smlouva sjednána na
dobu 5 let a její platnost se bude prodlužovat vždy
na dalších 5 let, pokud ji žádná
strana nevypoví 6 měsíců před
uplynutím právě probíhajícího
období.
Schválení této smlouvy a dnem vstoupení
v platnost pozbude platnosti smlouva sjednaná ve Varšavě
dne 21. 1. 1949 i s dodatkovým protokolem k této
smlouvě. Předložená smlouva je dalším
prohloubením spolupráce obou států
na základě respektování plné
samosprávnosti a svrchovanosti státu, je dalším
projevem bratrské spolupráce zemí socialistického
tábora, kdy bratrská jednota a spolupráce
odpovídá nejvyšším národním
zájmům každé země a upevnění
jednoty socialistické soustavy na základě
proletářského internacionalismu a je nezbytnou
podmínkou dalších úspěchů
všech států, které k socialistické
soustavě patří.
Zahraniční výbor Národního
shromáždění projednal Smlouvu na své
schůzi dne 10. listopadu a doporučuje ji Národnímu
shromáždění ČSSR ke schválení
s návrhem usnesení:
Národní shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou
republikou o úpravě právních vztahů
ve věcech občanských, rodinných a
trestních, podepsanou ve Varšavě dne 4. 7.
1961. (Potlesk.)
Místopředseda NS Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
přistoupit k hlasování.
Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle
přednesené zpravodajské zprávy.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění
Československé socialistické republiky vyslovilo
podle článku 42 ústavy souhlas se Smlouvou
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou
lidovou republikou o úpravě právních
vztahů ve věcech občanských, rodinných
a trestních, podepsanou ve Varšavě dne 4. července
1961, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
jednomyslně vyslovilo souhlas se Smlouvou mezi Československou
socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě
právních vztahů ve věcech občanských,
rodinných a trestních, podepsanou ve Varšavě
dne 4. července 1961.
Tím jsme projednali pátý bod pořadu.
Sděluji, že schůze bude pokračovat zítra
ve čtvrtek 30. listopadu v 9.00 hodin dopoledne.
Přerušuji schůzi.