Místopředseda NS Fiala: Další přihlášky do rozpravy nemáme. Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo se nehlásil.)

Nehlásí. Rozprava je tudíž skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k druhému bodu pořadu místopředsedovi Národního shromáždění dr. Škodovi.

Místopředseda NS dr. Škoda: Soudružky a soudruzi poslanci!

Předně bych chtěl odpovědět na dotaz soudružky posl. Hodinové, kdy může v praxi přicházet v úvahu nezaviněná opilost. Podle návrhu trestního zákona, aby mohl být někdo stíhán pro jakýkoli trestný čin, je nezbytné, aby v každém konkrétním případě bylo prokázáno jeho zavinění. Návrh zákona velmi přesně rozlišuje formy zavinění: jednak úmysl, jednak nedbalost. A zase, pokud jde o úmysl, návrh zákona stanoví dvě formy: předně jde o zavinění úmyslné tehdy, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestným zákonem - to je tzv. úmysl přímý; nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

Pokud jde o nedbalost, zase návrh zákona rozlišuje dvě formy nedbalosti: Předně jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů, spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí; nebo za druhé nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Jak vidíte, soudružky a soudruzi, pojem zavinění je skutečně široký pojem. Pachatel se nezprošťuje trestní odpovědnosti za trestný čin - stanoví návrh zákona - přivede-li se požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku do stavu nepříčetnosti, a to jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Aby mohl být tedy pachatel stíhán pro spáchaný trestný čin, postačí i zavinění z nedbalosti, tudíž i opilství, zaviněné z nedbalosti.

Nezaviněné jednání v důsledku toho nelze podle trestního zákona trestně ani jinak stíhat. Nelze tedy stíhat ani nezaviněné opilství. Ovšem k nezaviněnému opilství může dojít jen ve zcela výjimečných případech. Mohlo by tak být např. v tom případě, kdyby se prokázalo, že někdo chtěl vypít mléko, ale vypil rum. (Veselost.) To v praxi nepřichází v úvahu. Nebo druhý příklad: někdo naleje do grapefruitu slivovici, nebo v případech mládeže od 15 - 18 let. Ale v každém konkrétním případě by se to muselo prokázat. Čili k takovým případům by mohlo dojít jen zcela výjimečně, protože škodlivé účinky alkoholických nápojů a jiných omamných prostředků jsou všeobecně známé.

Rozdíl je v důsledcích. Jestliže někdo dříve se dopustil trestného činu spáchaného v úplném opilství, pak byl trestán pro opilství a mohl být trestán trestem nanejvýše 5 let. Tomu lidé nerozuměli, když někdo zabil člověka a my jsme ho soudili pro opilství a dali mu 5 let. Podle nového zákona bude odpovědný za to, co skutečně v opilství spáchal, tj. v konkrétním případě za vraždění.

Vedle toho nový zákon ustanovuje v § 201, že kdo požije alkoholického nápoje a pak vykonává zaměstnání, při kterém by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí, nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude trestán za opilství. To přichází v praxi velmi často v úvahu např. u průvodčích, kteří před jízdou požijí alkoholické nápoje, u řidičů, kteří požijí alkoholické nápoje atd. Tolik, pokud jde o nezaviněné opilství.

Soudružky a soudruzi poslanci, v závěru bych chtěl zdůraznit jenom několik zásad, poněvadž myslím, že diskuse potvrdila, že smysl nové úpravy trestního zákona je správně chápán. Chtěl bych zdůraznit jenom to, že prohloubení zásad socialistické demokracie na úseku trestního práva musí vést k dalšímu upevňování socialistické zákonnosti jakožto stěžejním principu socialistické společnosti. Zúžení trestní odpovědnosti tedy neznamená, že budeme přecházet jakékoli trestné činy, ať jde o trestné činy nepatrné, nebo ostatní. Jde-li o nepatrné trestné činy musí nastoupit prostředky společenského působení, které jsou pro pracující účinnější a výchovnější nežli tresty ukládané soudy. Jde-li o trestné činy, které jsou pro společnost nebezpečné, je třeba aby zvýšené úlohy společnosti bylo využito jednak preventivně, aby tyto trestné činy nevznikaly a neměly škodlivé následky, jednak k tomu, aby byly podle zákona spravedlivě, ale důsledně trestány a stíhány. Posilování úlohy veřejnosti v boji s trestnou činností rozhodně neznamená - a tady bych chtěl říci několik slov na adresu státních orgánů - že soudy a ostatní orgány socialistického státu by mohly nějak ochabovat v boji s trestnou činností. Ba naopak bylo by chybou spatřovat úlohu veřejnosti při uplatňování socialistické zákonnosti jen ve sféře drobných poklesků proti právním předpisům, při řešení provinění a jiných společensky méně závažných činů. Úloha veřejnosti je nesmírně důležitá i při zkoumání a odstraňování nebezpečných trestných činů a musí vzrůstat, mají-li se státní orgány skutečně účinně s těmito činy vypořádat. To neznamená, že by snad společenské orgány a organizace samy tyto případy řešily. Ale je nutno, aby pracovníci státních orgánů projednávali s pracujícími stav zákonnosti. K tomu povedou i současné volby soudců, poněvadž soudci budou odpovědni dávat pravidelné zprávy voličům o stavu socialistické zákonnosti nebo orgánům, které je zvolily - pokud jde o Nejvyšší soud Národnímu shromáždění. Generální prokurátor pravidelně každý rok bude podávat zprávy o stavu socialistické zákonnosti - jak už se děje - Národnímu shromáždění. Čili jedná se nám, soudružky a soudruzi, o další upevnění socialistické zákonnosti. Jinak setrvávám na návrhu ústavně právního výboru.

Místopředseda NS Fiala:

Můžeme přistoupit ke hlasování o vládním návrhu trestního zákona.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výboru ústavně právního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem trestního zákona ve znění písemné zprávy ústavně právního výboru, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh trestního zákona.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji k třetímu bodu pořadu poslanci dr. Kučerovi.

Zpravodaj posl. dr. Kučera: Soudružky a soudruzi!

Vzhledem k tomu, že diskuse plně potvrdila souhlas se zásadami vyjádřenými v návrhu o trestním řízení soudním a že se nevyskytly žádné dotazy ani připomínky, doporučuji, aby zákon byl schválen ve zněm, jak byl navržen.

Místopředseda NS Fiala:

Můžeme přistoupit ke hlasování o vládním návrhu zákona o trestním řízení soudním.

Protože nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výboru ústavně právního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o trestním řízení soudním ve znění písemné zprávy ústavně právního výboru, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o trestním řízení soudním.

Tím jsme projednali druhý a třetí bod pořadu.

Přistoupíme k projednání čtvrtého bodu pořadu, kterým je

4. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 63) o kárné odpovědnosti soudců z povolání.

Zpravodajem je poslanec Fogel, dávám mu slovo.

Posl. Fogel: Súdružky a súdruhovia poslanci!

Vládny návrh zákona o disciplinárnej odpovednosti sudcov z povolania, ktorý dnes prejednávame, je jedným z mnohých opatrení, ktorými postupne uvádzame do života uznesenia ÚV KSČ z decembrového zasadania roku 1960. Toto zasadanie, ktoré prejednávalo otázky upevňovania socialistickej zákonnosti vtedy poukázalo na to, že je potrebné sústavne zvyšovať úroveň súdneho rozhodovania, zdokonaľovať metódy súdnej činnosti a požadovať, aby sa v činnosti súdov stále viacej uplatňovala ich výchovná stránka.

Naše socialistické súdnictvo plní významné úlohy pri ochrane našej spoločnosti pred zločinnými útokmi nepriateľských a parazitných živlov, pri upevňovaní obranyschopnosti našej republiky, pri ochrane práv a slobôd pracujúceho ľudu a pri výchove pracujúcich k dodržiavaniu právneho poriadku a zásad socialistického spoluužívania.

Tieto úlohy môžu plniť len sudcovia, ktorým občania plne dôverujú, o ktorých sú presvedčení, že sú oddaní socialistickému zriadeniu a že majú i morálne právo rozhodovať o záležitostiach svojich spoluobčanov.

Preto napríklad volebný poriadok pre voľby sudcov okresných súdov stanovuje, že za sudcov nášho socialistického štátu môžu byť zvolení len občania, ktorí svojimi skúsenosťami i morálnymi vlastnosťami splňujú predpoklady pre výkon zodpovednej sudcovskej funkcie.

Do funkcií sudcov sú v súčasnom období za kandidátov pre voľby navrhovaní občania, ktorí si svojím osobným životom, svojou oddanosťou socialistickému zriadeniu, svojím socialistickým vzťahom k plneniu pracovných úloh i svojou verejnou činnosťou plne zasluhujú dôvery pracujúceho ľudu.

Vysoké požiadavky, ktoré kladie naša socialistická spoločnosť na sudcov, je treba u sudcov, vykonávajúcich túto funkciu ako svoje povolanie, uplatňovať vo zvýšenej miere. Sudca z povolania v dennej svojej práci vystupuje ako predstaviteľ ľudového súdnictva, ako sudca socialistického štátu. Nedostatky, vyskytujúce sa v jeho práci, alebo závady vyskytujúce sa v jeho konaní by mohli vážne narušiť dôveru občanov v naše ľudové súdnictvo a znižovať tým vážnosť socialistického štátu.

Z celého obsahu navrhovaného zákona, ako to neskoršie uvediem, je vidno, akú dôležitosť pripisuje naša socialistická spoločnosť postaveniu sudcu, jeho konaniu, vystupovaniu a rozhodovaniu.

Za kapitalistickej ČSR, alebo za tzv. slovenského štátu, sa kládol hlavný požiadavok na sudcu v tom, aby hájil politické záujmy vládnucej triedy a nezáležalo natoľko na morálnom profile sudcu. V jednaní s ľuďmi, vo svojom, dalo by sa povedať sudcovskom živote, mali sudcovia širokú voľnosť, "demokraciu". Výrazom toho bola aj skutočnosť, že na nich sa nevzťahovala tzv. služobná pragmatika, ktorá platila len na správnych pracovníkov. Preto neboli braní sudcovia nikým na zodpovednosť za rôzne priestupky proti spoločenským mravom, pre porušenie disciplíny a pod. Pre nich neplatila pracovná doba, ktorú si upravovali podľa svojich osobných záujmov. Pre názornosť si dovolím uviesť niekoľko drobných, ale typických príkladov:

Kedysi pracoval na Krajskom súde v Košiciach pán tabulárny radca Altmann Jaroslav, ktorý pravidelne trávil noci pri voľných zábavách. Úrad, do ktorého chodil neskoro, mu slúžil na odpočinok. Spal i pri pojednávaniach. Zneje to síce ako vtip, ale žiaľ, bola to skutočnosť, keď pri jednom z pojednávaní pán Altmann tak silno zaspal, že ho jeho sused, keď bolo treba vyhlásiť rozsudok, musel násilím budiť. Pán Altmann v domnení, že je v hostinci a že je záverečná, vyskočil so slovami: "Pán vrchný, platiť!" (Smích.)

Bývalý senátný predseda súdnej tabule Harkabus prijímal úplatky a dary nielen od stránok, ale aj od obhajcov. Ak chcel obhajca dobre obstáť, alebo mu vôbec bolo udelené slovo pri pojednávaní, musel pri rôznych príležitostiach pánu predsedovi odovzdať osobný dar. Kým na tento spôsob prišiel bývalý advokát Singer, mnoho klientov nedokázal obhájiť a mal slabé obchody.

A ešte jeden príklad. Za tzv. slovenského štátu sa prevádzala na pracoviskách propagačná akcia "radosť zo života". Bývalý predseda Krajského súdu v Prešove dr. Prusák pod touto firmou zorganizoval spoločný výlet zamestnancov súdu do prírody. Ako veriaci človek, dobrý katolík, prinútil svojich podriadených k spoločnej modlitbe. Zamestnanci si museli pod holým nebom na zem pokľakať a spoločne sa pomodliť. V tomto znamení pokračoval výlet do přírody a zábava, po ktorej mal radosť zo života hlavne on sám.

Podobných príkladov je všade nekonečné množstvo. Akí sú nám dnes smešní, ale aj odporní títo niektorí sudcovia, ktorí dokázali zodrať poslednú kožu z chudobného človeka, ktorí však vedeli na druhej strane zakryť všetku špinu príslušníkov kapitalistických tried. A na takýchto sudcov vtedy neplatil žiaden disciplinárny poriadok.

A my pritom, že máme na miestách sudcov z povolanie ľudí oddaných robotníckej triede, nášmu socialistickému zriadeniu, u ktorých sú malé predpoklady, že dajú svojím jednaním príčinu k zavedeniu disciplinárného riadenia, prijímame zákon o disciplinárnej odpovednosti sudcov. Je to preto, že sudca z povolania, v ktorého práci alebo konaní sa vyskytnú nedostatky, má byť na tieto nedostatky vážnym spôsobom upozornený a má byť na neho výchovne pôsobené, aby nedostatky, ktoré sú mu vytýkané, odstránil. Zákon o organizácii súdov preto stanovuje, že sudca z povolania, ktorý porušuje svoje sudcovské povinnosti alebo ktorý sa chová spôsobom nedôstojným sudcu a narušuje tým autoritu jeho sudcovskej funkcie, má byť disciplinárne stihaný. Ustanovuje tiež, že disciplinárnu odpovednosť sudcov upraví zvláštny zákon.

Až do vydania nového zákona o organizácii súdov bola disciplinárna odpovednosť sudcov z povolania upravená dvoma základnými predpismi a to:

a) zákonom čís. 67/1950 Zb., ktorý upravoval disciplinárnu odpovednosť sudcov z povolania Najvyššieho súdu,

b) zákonom čís. 37/1957 Zb., ktorý upravuje disciplinárnu odpovednosť sudcov z povolania okresných a krajských súdov.

Zákon čís. 67/1950 Zb. bol novým zákonom o organizácii súdov zrušený, pokiaľ sa vzťahoval na sudcov, lebo jeho ustanovenia sa ocitli v rozpore so zásadami, podľa ktorých je upravené právne postavenie sudcov z povolania v novom zákone o organizácii súdov. Nový zákon o organizácii súdov napr. ustanovuje, že sudcovia Najvyššieho súdu sú volení a odvolávam Národným zhromaždením, zákon čís. 67/1950 Zb. však poznal disciplinárny trest prepustenie.

Novú úpravu vyžaduje i disciplinárne riadenie upravené zákonom z roku 1957 pre sudcov okresných a krajských súdov. Disciplinárne riadenie je treba zjednodušiť, viacej zdôrazniť jeho výchovnú úlohu a novým spôsobom upraviť aj sústavu disciplinárnych opatrení, aby boli v zhode so zásadami vládneho nariadenia čís. 12/1961 Zb., ktoré upravuje disciplinárne riadenie proti štátnym zamestnancom. Zákon o organizácii súdov totiž zdôrazňuje, že právne pomery sudcov z povolania majú byť podľa možností upravované v zhode s predpismi o právach a povinnostiach štátnych zamestnancov.