Trestný zákon pokiaľ ide o trest u mladistvého stanovuje, že účelom trestu je predovšetkým vychovať z neho poriadneho pracujúceho človeka, a to so zreteľom k jeho osobným vlastnostiam, k rodinnej výchove, k prostrediu, z ktorého pochádza.

Súdruhovia poslanci, vývoj trestnosti mládeže v našej socialistickej republike ukazuje, že naše spoločenské zriadenie veľmi podstatne pôsobí na zlepšovanie výchovy našej mládeže. Percento previnilcov z radov mládeže klesá, ako o tom hovoril s. Hendrych na poslednom zasadnutí ÚV KSČ. Z mladých ľudí od 10 až do 18 rokov sa dopustilo určitých trestných činov len 0,85 %.

Tieto výsledky ukazujú na veľký rozdiel medzi trestnosťou mládeže v kapitalistických zemiach a najmä USA, kde trestnosť mládež vplyvom prostredia a podmienok stúpa, a u nás v ČSSR a ďalších socialistických krajinách klesá. Tieto faktá nás však nemôžu uspokojovať, lebo nechceme stratit ani jednoho človeka, robíme všetko pre neho a zároveň žiadame, aby každý prispel svojou prácou k splneniu našej spoločnej veci.

V súvislosti s týmto mi dovoľte, súdružky a súdruhovia, si i zaagitovať a povedať zároveň na adresu tých, ktorí problém mládeže, jej prácu, výchovu a správania sa vidia celkom čierno a hovoria, že za ich mladosti to tak zle s mládežou nebolo. Treba povedať, že prevážna väčšina našej mládeže je dobrá, že podmienky, ktoré im vytvorila pre život naša socialistická spoločnosť, vychovávajú nám z nej čestných, odvážnych, vzdelaných a pracovitých ľudí. Myslím, že príklady toho, že máme celkove prekrásnu mládež, na ktorú môžeme byť hrdí, nie je treba ani uvádzať, veď ako poslanci sa všade s výsledkami práce našej mládeže štretávame.

A zároveň mám i otázku na tých, čo pozerajú na súčasnú mládež čierno, čo oni vykonali, aby nedostatky, ktoré v práci medzi mládežou sú, boli odstránené? Pole pôsobnosti, ako neustále zlepšovať výchovu našej mládeže, je veľmi široké, počnúc od školy, cez prácu národných výborov, ČSM, PO, ROH a všetkých ostatných mimoškolných výchovných zariadení, telovýchovných a ďalších organizácií. Potrebujeme tisíce a desatitisíce nadšených ľudí, ktorí pomôžu, aby sa výchova mládeže stala skutočne vecou celej našej spoločnosti, prinesla ďalšie praktické výsledky pri plnenií úloh, ktoré v našej vlasti máme. Celkove treba, aby všetci naši pracujúci zohrali väčšiu úlohu pri výchove mladých ľudí, neprehliadali i drobnejších priestupkov mládeže proti socialistickej morálke - beztrestnoť rodí lajdáctvo - včas zasahovať, aby sme nemuseli pre našu nedôslednosť v prístupe k mládeži riešiť to už opatreniami, ktoré sú v trestnom zákone. Preto je nutné o mnoho citlivejšie pomáhať, aby výchova v rodine zohrala ešte významnejšiu úlohu pri vytváraní správneho charakteru dieťata a mládeže. Včas i tu pomáhať, veď väčšina detí, ktoré sú vo výchovných zariadeniach, pochádzajú z rodín s rozháranými pomerami.

Zlepšenie práce školy, obohatenie foriem práce spoločenských organizácií, najmä ČSM a telovýchovných organizácií môže pomocť k tomu, že u všetkých mladých ľudí budú splnené zdravé túžby po romantike, dobrodružstve a hrdinstve.

I otázka podávania alkoholických nápojov mladistvým by sa mala riešiť zodpovednými orgánmi omnoho dôslednejšie. Omnoho prísnejšie vyvodzovať závery proti pracovníkom obchodu a reštaurácií, ktorí mladistvým podávajú alkohol. S týmto zjavom sa denne stretávame a veľmi málo sa voči tomuto nešvaru zasahuje jak zo strany zodpovedných orgánov tak i verejnosti.

Zároveň i otázka zamestnávania mladých ľudí po skončení povinnej školskej dochádzky nie je mnohými národnými výbormi a niekedy i rodiči dôsledne riešená a potom sa v niektorých prípadoch mladí ľudia vyžívajú miesto práce v ľahkom živote, organizovaní rôznych port a nakoniec v krádežiach apod.

K celkovému zlepšeniu práce medzi mládežou podstatne pomôže realizácia uznesení ÚV KSČ k práci medzi mládežou. Osobitným problémom je súčasná situácia ve výchovných zariadeniach, ktoré sústreďujú mravne narušenú mládež. O stave v niektorých domovoch svedčí i veľké percento mládeže, ktorí z nich utekajú.

O týchto problémoch sa mnoho hovorí, ale príslušné národné výbory a ďalšie orgány problémy neriešia tak, ako by to situácia vyžadovala. Treba na takýto postup pozerať veľmi kriticky, veď súdružky a súdruhovia, nemožno povedať, že nejak začíname vo výchovnej práci v takýchto zariadeniach, že nemáme na riešenie materiálne a ďalšie podmienky. Väčšina nedostatkov v domovoch je subjektívneho charakteru.

Makarenko, vynikajúci sovietsky pedagog, začínal s výchovou podobnej mládeže už v r. 1920, pomohol vychovať z 3000 chlapcov a dievčať, mladých previnilcov, bezprízorných a podobne, skvelých ľudí, vypracoval celú metódu výchovy, postavenú na zásadách marxizmu-leninismu. Takže naši pedagogovia a pracovníci v týchto zariadeniach sa majú na čo opierať, z čoho vychádzať. Zoberme si napríklad výchovný ústav v Hlohovci, ktorý je známy v celej republike ako jeden z najhorších ústavov. Mladí ľudia sa tu vo väčšine nič nevyučia. Výroba je tu zameraná len na staršie profesie, sklenárstvo, šitie a knihárstvo. Pri zaraďovaní sa neprihliada na záujmy mladých ľudí. A podobná situácia je i v niektorých ďalších; zameranosť práce - i keď ona je jedným z veľmi rozhodujúcich faktorov pri prevýchove morálne narušenej mládeže - zaostala za životom. Takéto riešenie pracovného zaradenia a výchovy prácou a výchovy pre prácu nutne prináša opačné výsledky, mladí ľudia cítia, že si odpykávajú trest. Neprekonali sa všade ešte názory nevidieť v chovancoch týchto domov previnilcov, ale ľudí s veľkými tvorčimi schopnosťami, ktorým sa verí, že ich pokrivili len okolnosti, ktoré sa pre nich vytvárali nepriaznivo.

Tieto ústavy nám majú vychovať z morálne narušeného človeka nového človeka, človeka, ktorý sa zbavil minulosti. Skúsenosti Makarenku hovoria o tom, že nového človeka nemožno vychovávať starými metódami a prostriedkami. V niektorých ústavoch, súdružky a súdruhovia, sa používajú ešte i také nepedagogické zásahy, ako je bitie. Čo tým chcú výchovný pracovníci dosiahnuť? Uvedomujú si, že dosahujú pravý opak? Takéto výchovné metódy prispievajú k tomu, že mladí ľudia z ústavov utekajú, že sa stávajú z ních recidivisti a profesionální zločinci, ktorých už veľmi ťažko prevychovať.

Avšak keď skúmame takýto výsledok, musíme si jasno povedať, že chyba je v metódach výchovy. "Nepoznám ani jediný prípad" - hovorí Makarenko - "že by sa kvalitný charakter vytvoril bez zdravého výchovného prostredia, alebo naopak, že by pri správnej výchove vyšiel pokrivený charakter". Príčiny vážnych nedostatkov vo výchove morálne narušenej mládeže a tým i vo výsledkoch výchovy, možno teda hľadať predovšetkým v nedostatočnej pedagogickej kvalifikácii, založenej na vedeckých základoch marxizmu-leninizmu, mnohých výchovných pracovníkov a zamestnacov týchto ústavoch. Makarenkovci sa nerodia každú chvíľu, ale máme tu jeho odkaz, jeho skúsenosti a myslím, že pracovníci a učitelia našich výchovných ústavov by mali z týchto skúsenosti viac čerpať a uvádzať ich do života.

Súdruhovia, nedostatky, o ktorých som hovorila a ďalšie, ktoré vo výchovnej práci v domovoch morálne narušenej mládeže sú, svedčia o tom, že príslušné národné výbory ich podceňujú. Iste i ONV v Trnave a západoslovenský KNV, kde je Hlohovec, i ďalšie ONV a KNV, kde sú tieto ústavy, majú mnoho úloh. Ale práve v súvislosti s prekrásnymi a už konkrétnymi perspektívami budovania komunizmu treba zodpovedne a s plnou vážnosťou zlepšiť výchovu a celkový stav v niektorých domovoch morálne narušenej mládeže tak, aby sa títo mladí ľudia, ktorí sa vo väčšine tam, kde sú, nedostali vlastnou vinou, a vrátili bez svojej špatnej minulosti ako čestní a pracovití ľudia do života.

Myslím, že si môžeme dovoliť pre prácu na týchto ústavoch vybrať nadšených a pritom pedagogov marxistov, ktorí budú vedieť úspešne po makarenkovsky zvládnuť ťažké a zložité problémy výchovy morálne narušenej mládeže. Pedagogov, ktorí budú i sami vzorom nového človeka, aby mohli byť vychováteľmi nových socialistických ľudí.

Ďalej by veľmi poslúžilo veci, keby Ministerstvo školstva a SNR odbor pre školstvo zriadili špeciálne kurzy a semináre pre výchovných pracovníkov z domovov narušenej mládeže, aby vopred len v súvislosti so zložitými podmienkami v pedagogickej práci boli lepšie na tieto úlohy pripravení.

Pre prepustení chovancov z domova národné výbory by mali veľmi starostlivo zvažovať ich zaradenie, aby sa dostali na pracoviska, kde najlepšie budú využité ich schopnosti a vedomosti.

Mnohé závody a podniky majú k prijímaniu prepustených chovancov macošský pomer, napríklad i súdruhovia zo Závodov V. Širokého v Trenčíne. Nechceli prijímať takýchto chlapcov a dievčatá do závodu. Na závodoch prijímajú ich len s výhradami, s nedôverou, alebo ich vôbec nechcú prijať, miesto toho, aby vytvorili dobré prostredie a zaradili chovanca do dobrého kolektívu, ktorý pomôže pri ďalšej výchove tohto mladého človeka.

Na záver, súdružky a súdruhovia, len toľko: zásada veriť v človeka, veriť v silu komunistickej výchovy, nemá byť len všeobecnou zásadou teoreticky uznávanou, ale všetci sme povinní uvádzať túto zásadu do života tak, aby sa prejavila všade a plne i v práci výchovných zariadení pre morálne narušenú mládež a všade tam, kde po prijatí bude zaradená. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Dávám slovo posl. Bubníkovi.

Posl. Bubník: Soudružky a soudruzi!

Národnímu shromáždění byly předloženy k projednání takové zákony, které lze navrhnout jedině v socialistickém společenském zřízení. Dovolte mi připojit několik poznámek týkajících se ochrany některých vztahů vyplývajících z členství Československé socialistické republiky ve světové socialistické soustavě a z mezinárodních smluv.

Péče lidu o vysokou obranyschopnost země je za existence imperialismu nezbytná pro zabezpečení mírového rozvoje socialistické společnosti. Tuto skutečnost zdůrazňuje jak prohlášení komunistických a dělnických stran z roku 1960, tak i výsledky XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, které vyzývají národy k největší bdělosti vůči imperialismu.

Charakteristickou známkou nebezpečí pro světový mír je militaristický a revanšistický kurs v Německé spolkové republice, kde dochází k obnově fašismu a urychlenému budování útočné armády, pod velením válečných zločinců jako Foertsch, vyzbrojené raketami a jadernými zbraněmi.

Tento agresivní nástroj v rukou západoněmeckých imperialistů je o to nebezpečnější, že vládnoucí kruhy západního Německa učinily z revanšismu a antikomunismu přímo program své státní politiky. Jak ukazují dosavadní skutečnosti jednání spolkové vlády tvoří ideologický základ postupu všech státních orgánů proti všemu, co je pokrokové jak dokazuje nejen zákaz Komunistické strany Německa, ale také postup prokuratur a soudů proti stoupencům mírového hnutí v Německé spolkové republice.

Všichni víme, že soudní aparát v západním Německu je z převážné většiny složen z válečných zločinců a jejich pomahačů, kteří protiprávně odsoudili statisíce nevinných lidí a mezi nimi desetitisíce československých státních občanů.

Není pochyb o tom, že kdyby to jen záleželo na západoněmeckých militaristech, že by rozpoutali válku, zaplavili Evropu a svět krví, že by vraždili, ničili a loupili, tak jako to činili ve druhé světové válce.

Dokud nebyla zkrocena válkychtivost imperialistů, musíme být bdělými a ostražitými strážci vymožeností světového revolučního hnutí, důslednými obránci míru.

Zajištění obrany naší republiky je proto naším příspěvkem k růstu síly socialistického tábora a tím i síly mírového hnutí. Vždyť právě hospodářská, politická a vojenská převaha socialistického tábora nad kapitalismem vytvořila základní předpoklad k tomu, že i v podmínkách existence imperialismu je možné zabránit válce.

Obrana republiky je budována pod vedením Komunistické strany Československa na zásadách proletářského internacionalismu. To znamená, že je neoddělitelná od obrany celé světové socialistické soustavy a že se opírá o mezinárodní solidaritu dělnické třídy. Naše západní hranice jsou dnes chráněny silou celého socialistického tábora sdruženého v obranném systému na základě Varšavské smlouvy ze 14. května 1955 a opírajícího se o bratrské spojenectví socialistických států se Sovětským svazem.

Ochrana tohoto spojenectví je zakotvena především v ústavě a v zákoně o obraně Československé socialistické republiky, který jsme 18. dubna t. r. v NS schválili.

Stejně jako v Sovětském svazu, i v ostatních socialistických zemích jsou zajištěny zásady mírového soužití národů a států s různým společenským zřízením, zákonem na ochranu míru. Tímto zákonem, přijatým na základě výzvy druhého světového kongresu obránců míru, vyjádřil náš lid jasně svou vůli chránit mírové soužití národů, ještě účinněji podpořit úsilí socialistického tábora o světový mír a mezinárodní solidaritu a trestat ty, kdo mír ohrožují. Pravý opak prosazuje buržoazie v západních imperialistických státech, což lze kromě jiného dokumentovat například i na opatření bonnské vlády, která jenom v období od září 1960 prohlásila za státu nepřátelská přes 200 mírových sdružení.

Vládní návrh nového trestního zákona vychází ze shora uvedených zásad a v souladu s nimi a shodně se sovětskou úpravou chrání státy světové socialistické soustavy proti všem činům, které podkopávají obranyschopnost celého socialistického tábora.

Ve všech těchto případech jde o trestné útoky, které se bezprostředně dotýkají zájmů naší republiky.

Československá socialistická republika přistoupila v roce 1955 k mezinárodní úmluvě o trestání genocidia, a proto osnova nově zařazuje tento trestný čin, který spočívá především v tom, že pachatel v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu uvede její příslušníky do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení mezi trestné činy proti lidskosti a umožňuje vyvodit proti pachateli nejpřísnější trestní důsledky. Do této skupiny trestných činů patří též podpora a propagace fašismu a podobných hnutí, neboť ve svých důsledcích vede, jak ukazují zkušenosti, k nejzávažnější trestné činnosti porušující základní lidská práva.

Dvanáctá hlava zvláštní části trestního zákona obsahuje trestní činy vojenské. Při tvorbě těchto ustanovení bylo nejdůležitějším hlediskem zesílení spojenectví založeného Varšavskou smlouvou, bratrství ve zbrani mezi naší armádou, armádou Sovětského svazu a ostatních států socialistického tábora. Z tohoto spojenectví vyplývají pro příslušníky ozbrojených sil zvláštní povinnosti, jejichž přesné plnění zajišťuje trestní zákon tím, že umožňuje použít soudního donucení proti pachatelům, kteří nebezpečným způsobem narušují požadavky neochvějné kázně, pokud k jejich převýchově nestačí jiné mírnější prostředky kázeňské, které má k dispozici velitel.

Náš trestní zákon je zcela jednotný a platí jak pro vojáky, tak pro ostatní občany. I tím je vyjádřena skutečnost, že naše lidová armáda je nedílnou součástí naší společnosti, našeho pracujícího lidu. V důsledku této nedílné jednoty trestního práva neobsahuje osnova ve 12. hlavě taková ustanovení, která mají svou obdobu v ustanoveních ostatních hlav. Tak byly z 12. hlavy vypuštěny trestné činy porušení velitelských povinností a neoprávněné omezování podřízeného, neboť jde o trestné činy veřejných činitelů, jimiž velitelé při výkonu své funkce jsou. Vypuštěny byly rovněž trestné činy ohrožení věcných prostředků, které mají svou obdobu v ustanovení o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a poškozování takového majetku.

Politické uvědomění příslušníků našich ozbrojených sil neustále roste a upevňuje se vojenská kázeň spočívající ve vědomí odpovědnosti každého vojáka za obranu vlasti. O tom jsem se znovu přesvědčil při nedávném taktickém cvičení, na které jsem byl pozván v jednom prostoru, které svou tématikou kladlo velmi náročné úkoly na všechny příslušníky zúčastněných vojenských jednotek.

V důsledku dosaženého stupně politického a morálního stavu vojáků bylo možno z osnovy trestního zákona vypustit činy, které se již po delší dobu v našich ozbrojených silách nevyskytují. Jde v prvé řadě o vzpoury. V souvislosti s tím bylo upraveno ustanovení o neuposlechnutí rozkazu.

Obrana našeho státu je neodělitelná od obrany socialistické soustavy jako celku, je budována na zásadách proletářského internacionalismu a zmíněná ustanovení jsou provedením těchto zásad v oboru trestního práva.

Oba vládní návrhy, o kterých zde byla diskuse, jsou výsledkem široké diskuse soudních, vládních i parlamentních orgánů, jsou v souladu s ústavou ČSSR, která poskytuje široká demokratická práva oběma našim národům, avšak na druhé straně zaručuje ochranu naší socialistické společnosti před trestnými činy, které svou povahou a skutkovou podstatou narušují naši cestu kupředu. Proto budeme pro vládní návrhy hlasovat.