Uvedu příklad: Vedoucí polesí v rozporu s předpisy, ale pro nedostatek pracovních sil ve snaze zajistit nutné práce vydá svým pracovníkům menší množství dřeva. Za část přijme peníze, které použije na výplatu brigádníků, část dřeva poskytne jako odměnu za práci, aniž tím získal sám prospěch. Podle nového trestního zákona nebude souzen jako zloděj národního majetku, nýbrž jako neodpovědný hospodářský pracovník, který porušil povinnost nakládání s finančními a hmotnými prostředky.

V uvedeném případě jde jistě o hrubé porušení hospodářské odpovědnosti, avšak takový pachatel nemůže být "házen do jednoho pytle" se zloději a parazity a nebude také trestán podle přísných sazeb stanovených na rozkrádání, ale podle mírnější sazby stanovené na trestné činy neodpovědných hospodářských pracovníků.

Podobně lze ovšem podle stupně společenské nebezpečnosti posuzovat případy falešných prefakturací stavebních prací, fingování úkolových listů a vyplácení černých mezd, neoprávněných prémií, neoprávněných odlučných, drobná rozkrádání stavebního materiálu trpěná mistry, která podle stupně nebezpečnosti pro společnost budou projednána jako trestný čin nebo provinění na pracovišti. Stejně bude trestní zákon postihovat i špatnou, úmyslnou kalkulaci cen v závodech, která vede k předražování zboží a k velkému šizení spotřebitelů, aniž se z ní třeba hospodářští a vedoucí pracovníci obohacují, ale nadlepšují zaměstnancům.

Velmi přísně však postihne trestní zákon vyslovené parazity - jak o tom soudruzi předřečníci hovořili - kteří v úmyslu se na úkor společnosti obohatit, získávají majetkový prospěch a svými společensky nebezpečnými trestnými činy poškozují socialistickou společnost. Takový příklad poskytují případy některých prodejen "Masny", kde nezodpovědní vedoucí zneužívali svého povolání, nedodržovali předepsanou recepturu, míchali kvalitní maso s méně kvalitním a získané rozdíly si ponechávali. Procenta ztratného využívali sami pro sebe, váhové rozdíly si přisvojovali a výrobky si sami prodávali. To mohli činit tak dlouho jen proto, že byl nedostatečný dozor a kontrola. Jejich činy měly výsoký společensky nebezpečný dosah a zobrazovaly takový parazitismus, který zasluhuje nejpřísnější odsouzení společností.

Stejně tak trestní zákon musel postihnout velmi přísně případ účetního Rolečka v Semtíně, který způsobil škodu malverzacemi přes 1 milión korun, fingoval výplatní listiny, do kterých zapisoval neexistující brigádníky po celá léta a peníze utrácel se svými sobě rovnými kumpány. Velmi často v těchto trestních případech figurují bývalí příslušníci buržoasních vrstev, majitelé hotelů a bohatí živnostníci. Každý takový se v zákoně najde, každému bude nutno nastavit společenské zrcadlo a právě proto každý pořádný občan má povinnost bdít a ochraňovat socialistický majetek.

Soudružky a soudruzi, nový trestní zákon vyjadřuje velkou pokrokovost v účelu a funkci trestu. Poslání trestu má za účel spravedlivě ohodnotit činy pachatele a nejenom ho izolovat od společnosti, ale zbavit ho škodlivých přežitků, převychovat a znovu mu pomoci zapojit se do užitečné práce. Nový trestní zákon dává širokou možnost diferenciace trestních sazeb podle stupně nebezpečnosti pro společnost a rozhodovat se vždy pro takový trest, který nejvíce výchovně působí. Je to velmi obtížný a odpovědný společenský úkol a může být řešitelný jenom na zásadách socialistického humanismu a vysokých morálních principů naší společnosti. Z těchto zásad vyplývá, že se přesunuje působení trestního řízení stále víc a více do sféry prevence a výchovy, ale že žádné porušování socialistické zákonnosti nezůstane bez povšimnutí společnosti, ani to sebemenší. Zákon musí podporovat účinnou ochranu společnosti před všemi protispolečenskými jevy, před všemi pachateli trestných činů a zabránit jim v další trestné činnosti a vést je k řádnému životu pracujících. Zákon musí předcházet trestným činům širokou masovou prevencí a výchovou. Z těchto zásad vyplývá nutnost přísného postihu vůči nepřátelům socialismu a parazitům společnosti. Z těchto zásad vyplývá nutnost výchovy pracujících, kteří jednou v životě klopýtnou.

Podle ustanovení zákona bude mít soud možnost vyslovit podmíněné propuštění z výkonu trestu, jestliže společenská organizace dá záruku i za převýchovu odsouzeného. Bylo by však chybné předčasně propouštět nebezpečné parazity, žijící léta na úkor společnosti. Společnost přece chápe, že mírné posuzování případů velké nebezpečnosti na takovéto parazity vůbec výchovně nepůsobí.

V žádném případě nemůže naše společnost mírně posuzovat ani takové pachatele, kteří z nedbalosti zaviní velké neštěstí na pracovištích, jako se stalo ve Stéblové a v posledním důlním neštěstí. V takových případech zákon zvyšuje trestnou odpovědnost.

Stejně tak může zákon přísněji postihnout i nenapravitelné opilce, zaviňující neštěstí nevinným občanům. Jejich opilost je v žádném případě nezbavuje plné trestní odpovědnosti. To je názor všech členů ústavně právního výboru. Velmi přísně musí naše pokroková společnost posuzovat recidivisty.

Zcela výjimečný trest - trest smrti, navrhovaný v zákoně, je jen spravedlivým výrazem odhodlanosti postupovat proti nejhorším nepřátelům naší vlasti a naší společnosti s nutnou tvrdostí tam, kde výchovné prostředky nepomohou v žádném případě.

Velmi pokrokovým ustanovením trestního zákona je uložení trestu odnětí svobody nejvýše na 15 let, který sleduje hlavně účel ochrany společnosti dlouhodobou izolací nepřátel společnosti, ale který podle humanistické zásady dává každému jedinci možnost nápravy a naději na zařazení zpět do společnosti.

Posouzení výše trestu a způsob nápravy pachatele bude vždy odpovídat základní zásadě zákona, spojovat výchovu s formou donucení v boji proti narušovatelům socialistického soužití. Trest sám není tedy jediným prostředkem ochrany společnosti. Donucení není možno používat bez použití jiných prostředků výchovy. Kultura, vzdělání, pedagogika, estetika, zvýšená úloha pracujících a společenských organizací budou nedílnou součástí našeho práva. To všechno bude záviset na vývoji naší společnosti a na vztazích uvnitř.

Nový trestní zákon tedy znovu upevňuje socialistickou zákonnost a stejně jako zákon o místních lidových soudech prohlubuje proces demokratizace soudnictví. Trestní zákon dává rovněž velikou možnost řešit společensky méně závažné činy převážně prostředky výchovného působení. Toto je také poslání nového trestního zákona, pro který budeme jistě hlasovat, protože v něm ostří socialistického práva je namířeno výhradně proti nepřátelům naší vlasti. Zákon má na mysli jen nejvlastnější zájmy lidu a skutečně lidovou spravedlnost. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Dávam slovo poslanci Šubrtovi.

Posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci!

Vládní návrh zákona o trestním řízení soudním, k jehož projednávání dnes přistupujeme, je dalším článkem řetězu soustavného prohlubování socialistické demokracie. Tato zákonitá nutnost je přímo vyvolána rozvojem naší socialistické společnosti, vítězstvím socialismu v naší zemi a hlubokým upevněním morálně politické jednoty všeho pracujícího lidu.

Nový trestní řád vychází z velmi pokrokových a osvědčených ustanovení trestního řádu z 19. prosince 1956, který byl realizací politických směrnic, vytyčených celostátní konferencí Komunistické strany Československa v červnu 1956.

Dosavadní trestní řád již zakotvil nové, socialistické instituty, které prohloubily právo obviněného na obhajobu včetně domněnky o nevině a které do trestního řízení, vyhledáváním počínaje a vynesením rozsudku konče, důsledně promítly zásadu zjišťování objektivní pravdy. Nový návrh zákona přejímá tyto osvědčené zásady a zakotvuje další, socialistickou demokracii dále prohlubující, zásady.

Je to předně nová, základní zásada aktivní spolupráce mezi orgány, činnými v trestním řízení a mezi společenskými organizacemi. Tento proces probíhá po dvou základních liniích. Společenské organizace přebírají některé funkce, jež dosud výlučně plnily orgány trestního řízení a přitom se zároveň rozšiřuje účast pracujících na činnosti těchto orgánů.

Tak například do pravomoci místních lidových soudů, které jsou přímým orgánem pracujících, patří rozhodování o porušení právních předpisů, jež jsou pro společnost méně nebezpečné, a dokonce též o méně nebezpečných trestných činech, jestliže soud nebo prokurátor uzná, že lze daný případ odevzdat k projednání místnímu lidovému soudu. Dříve o těchto věcech rozhodovaly okresní soudy nebo i administrativní orgány národních výborů. Znamená to tedy, že soudy budou projednávat jen závažnější porušení socialistické zákonnosti. Avšak i jejich řešení je zcela nemyslitelné bez přímé účasti pracujících na trestním řízení.

Žádná sebelepší forma administrativního opatření státního orgánu by však nebyla nic platná tam, kde by se boj proti trestné činnosti a porušování pravidel socialistického života nestal přímo zájmem pracujících.

Další, důležitou zásadou osnovy zákona o trestním řízení soudním je povinnost soudu zaměřit se na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání. Společenské organizace pracujících mohou na tomto úseku velmi účinně pomoci. Často mohou být různé nedostatky na pracovišti a ty nakonec vedou k trestné činnosti nebo ji usnadňují, dávají k ní příležitost. Jsou to různé nedostatky v evidenci materiálu, nedostatky účetní i jiné kontroly, nevyhovující nebo nevhodná zařízení, zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví při práci apod. Někdy to mohou být i nedostatky ve vlastní činnosti společenské organizace, jako například v politickovýchovné práci, v nedostatečné péči o kádry, v nesprávném poměru k otázkám spoluúčasti na řízení výroby apod.

Tak tomu bylo i v trestním případu jednoho velkého hotelu v Praze, kde na lavici obžalovaných zasedl ředitel hotelu a dalších sedm vedoucích pracovníků. Společenské organizace takřka nepracovaly, ředitel rozhodoval o všem sám, ředitelské porady se konaly zřídka a bez diskusí o nedostatcích na pracovištích. Přesto, že na závodě každý věděl, že se krade a že ředitel je v tomto směru ostatním zaměstnancům příkladem, musela teprve účetní revize odhalit celkovou škodu, způsobenou rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví a machinacemi v účetnictví v rozsahu přes Kčs 170 000,-. Na závodě se prostě vžilo heslo "co tě nepálí, nehas" a názor " mne se to netýká, tak proč bych si dělal zle".

Takové názory jsou ještě u některých občanů vžité. Často se s nimi setkáváme i na naší vesnici. S tímto způsobem myšlení je však třeba skoncovat. Je to názor starý, který je vlastní odumírající buržoazní společnosti. Té společnosti, kde platí heslo "z cizího krev neteče". V období výstavby socialismu a komunismu však takové názory platit nemohou a nesmí. Dnes není přece, soudružky a soudruzi, věci, záležitosti, problému i radostného výsledku práce společnosti, která by se některého jejího člena netýkala. Dnes nám jde přece o to, aby každý člen naší socialistické společnosti cítil plnou odpovědnost nejen za sebe, ale i za své okolí. Aby každý byl bdělým strážcem socialistické zákonnosti a aby pečoval o její soustavné upevňování.

Uplatňovat správně tyto nové prvky morálky socialistického člověka vyžaduje, aby byla věnována zvýšená pozornost osobě pachatele a okolnostem, které měly záporný vliv na formování jeho charakteru. Poznání osoby pachatele, jeho vlastností, sociálních poměrů, příčin a motivů jeho protispolečenského jednání klade pochopitelně zvýšené nároky na práci všech účastníků trestního řízení, v neposlední řadě společenských organizací. Znamená to znát dobře i rodinný život provinilce, jeho osobní problémy a potíže, pomáhat mu je řešit.

Takovou pozornost je třeba věnovat zvláště pachateli, odsouzenému k podmíněnému trestu. Je rozhodně nesprávné ponechat takového člověka sama sobě a jeho myšlení. Soudy se sice o jejich osvědčení v podmíněné lhůtě prostřednictvím posudků veřejné bezpečnosti zajímaly, později i soudci z lidu si brali patronát nad jednotlivými případy, avšak závody a společenské organizace na závodech se těmto lidem v dostatečné míře nevěnovaly. Výkon trestu nápravného opatření se mnohdy nestal trestem výchovného působení, ale obvykle jen formálním peněžitým trestem, jehož určené částky strhávala mzdová účtárna a o provinilce se již nikdo nijak nestaral. Takoví lidé, kteří ve svém životě klopýtli a porušili normy života socialistické společnosti, se musejí stát středem zdravého zájmu kolektivu, který je dokáže prostřednictvím tvůrčí, činorodé práce přivést opět k poctivému a pořádnému životu.

Soudružská péče nemá končit ani výkonem trestu, ale má být nepřerušeným pokračováním správného výchovného působení. Společenská organizace má právo informovat se v ústavu o stavu převýchovy odsouzeného. Především půjde o to nenechat navrátivšího se odsouzeného bez pomoci, ale zajistit mu okamžité zařazení do pracovního procesu. To by měla být běžná zásada našich závodů. Často to znamená předejít i opakování trestné činnosti.

Takový mohl být i výsledek u třicetiletého svařeče ZVIL, který se vrátil po odsouzení k podmíněnému trestu z vazby do svého závodu v Praze. Ti ho mezitím ale předali přímo mateřskému podniku v Plzni a odkázali ho tedy k cestě do Plzně. Jeho žádosti o poskytnutí zálohy na cestu, protože byl bez peněz, soudruzi nevyhověli a tak nemohl do Plzně odjet. Za několik dnů byl v Praze zadržen v restauraci, když se snažil odejít bez zaplacení za stravu. Přitom šlo podle posudku ZVIL před spácháním trestného činu o dobrého pracovníka bez absencí. Když mu předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 3 po hlavním líčení řekl, aby po odpykání trestu přišel, že mu soud pracovní zařazení zajistí, odpověděl:

"Kdyby mi byli pomohli na závodě hned, nemusel jsem tu teď stát a být znovu souzen."

Péče o každého člena naší socialistické společnosti, tedy i o člena, který pochybil a dopustil se trestné činnosti, je projevem socialistického humanismu. Je to nový prvek, který je myslitelný jen v socialistickém právu a pouze na určitém stupni vývoje. Tento nový socialistický prvek spočívá v tom, že za jediný důsledek spáchání trestného činu se již nepovažuje pouze konání trestního řízení, zakončeného uložením trestu, ale že připouští též uplatnění společenské odpovědnosti a uložení opatření společenského působení.

Stejně významná je zásada, která stanoví, aby byly již v trestním řízení v nejširší míře vyřízeny i občanskoprávní nároky poškozených, nedošlo-li k zastavení řízení nebo zproštění obžalovaného. Jestliže to vyžaduje ochrana zájmů společnosti, socialistických organizací nebo pracujících, zajistí tento nárok prokurátor i bez návrhu poškozeného.

V soudní praxi často docházelo z různých důvodů k protahování uspokojování nároků poškozeného. Poškozený byl nezřídka odkazován na řízení občanskoprávní, soudní řízení se tak nejen prodlužovalo, avšak nemělo ani dostatečný moment morálního působení na pachatele a veřejnost. Otázka uplatnění náhrady škody na majetku v socialistickém vlastnictví by se měla stát záležitostí celé naší společnosti. Pracující a jejich společenské organizace na závodě by měly tuto povinnost vedoucího hospodářského pracovníka vyžadovat. Jsou totiž případy, kdy z různých osobních důvodů vedoucí hospodářští pracovníci se splněním této povinnosti otálejí.

Soudružky a soudruzi poslanci!

V úvodu jsem řekl, že jednou ze základních zásad socialistické zákonnosti je právo obviněného na obhajobu a zásada zjišťování objektivní pravdy. Tyto zásady, zaručené naší socialistickou ústavou, nový návrh zákona o trestním řízení soudním nejen plně zajišťuje, ale umožňuje i spoluúčast obhájce již v období vyšetřování. Jde zejména o úseky vyšetřování, které navrhl obhájce v zájmu zjištění objektivní pravdy. Plné využití těchto ustanovení dodává trestnímu řízení potom na přesvědčivosti a je daleko lépe využita výchovná úloha soudu. Spolupráci s obhajobou a návrhy obhajoby nelze považovat za nutné zlo. Je třeba prověřovat je důkladně a odpovědně k nim přihlížet. Stejně nesprávné je, vidí-li orgány trestního řízení obviněného již jako pachatele. To odporuje základním zásadám socialistické zákonnosti. Hlavním cílem všech orgánů v trestním řízem musí být objektivnost, zkoumání a hledání materiální pravdy a spravedlivé potrestání pachatele trestného činu podle zákona, které by výchovně na pachatele působilo.

Významným mezníkem ve vývoji lidské společnosti je XXII. sjezd KSSS, jehož závěry ukazují celému světu reálnou skutečnost budování beztřídní, šťastné komunistické společnosti. Z velkolepého programu KSSS je zřejmé, že jde o vytvoření harmonicky dokonalého člověka, zcela spoluúčastného na vytváření podmínek výstavby komunistické společnosti, člověka zoceleného v boji za komunismus - člověka s komunistickou morálkou. Slova s. Nikity Sergejeviče Chruščova, která na tomto slavném sjezdu přednesl, platí i pro nás:

"Každý sovětský člověk se musí stát aktivním účastníkem při řízení záležitostí společnosti! - To je naše heslo, náš úkol.

Ze všech hodnot, jež socialistické zřízení vytvořilo, je největší hodnotou nový člověk, aktivní budovatel komunismu."

Předložený návrh zákona o trestním řízení soudním je v naprostém souladu s usnesením ÚV KSČ o dalším upevňování socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví. Stejně tak odpovídá výsledkům XXII. sjezdu KSSS. Doporučuji proto předkládaný návrh zákona Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.