Celostátní konference KSČ, která se konala v červnu 1956 a navazovala na XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, zabývala se otázkami socialistické zákonnosti, a to zejména na úseku trestního soudnictví. K upevnění socialistické zákonnosti na tomto úseku navrhla přepracovat zákonné předpisy upravující trestní řízení tak, aby orgány, které trestní řízení vedou, měly v nových předpisech pro svoji činnost přesné a jasné směrnice. Ve smyslu zásad konference byl pak vypracován dosud platný trestní řád, uvedený v život zákonem č. 64/1956 Sb.

Při jeho zpracování se kladl především důraz na záruky, že v průběhu trestního stíhání bude zjištěna objektivní pravda a že stíhání vyústí v rozhodnutí, které z objektivní pravdy bude vycházet. Nemenší důraz byl v něm kladen na to, aby nedocházelo k trestnímu stíhání, pro něž by nebyl dostatečný podklad, tím méně pak k odsuzování osob, které ze spáchání trestného činu nebyly plně usvědčeny nebo které by dokonce byly nevinné.

Trestní řád dosud platný upravil proto velmi zevrubně práva a povinnosti orgánů, které trestní řízení provádění, totiž orgánů vyšetřovacích, prokuratury i soudů. Stanovil zákonné lhůty, ve kterých je třeba vyšetřování ukončit a přes něž nesmí být obviněný držen ve vazbě. Důsledně promítl do trestního řízení domněnku neviny, z níž je třeba vycházet, dokud obviněný jako pachatel trestného činu nebyl plně usvědčen a pravomocným rozsudkem soudu uznán vinným. Podstatně rozšířil možnosti a práva obhajoby. Zavedl předběžné projednání obžaloby u soudu, aby bylo zaručeno, že do vrcholného stádia trestního řízení, k hlavnímu líčení před soudem, se nedostanou případy, které nejsou náležitě objasněny nebo ve kterých pro postavení občana před soud není vůbec dostatek podkladů. Důsledně uplatnil dvojinstančnost v trestním řízení a uvolnil tak cestu k tomu, aby u každého soudního rozsudku bylo možno se dožadovat jeho přezkoumání u soudu vyššího stupně. Je přirozené, že tyto významné zásady úpravy z roku 1956 nejsou v novém trestním řádě nijak oslabovány. Vládní návrh nejenže je podržuje, ale naopak, mnohé z nich ještě dále prohlubuje a rozvíjí. S případy porušování socialistické zákonnosti na úseku trestního soudnictví bylo u nás již před léty definitivně skoncováno. Proto, aby se chyby tohoto druhu neopakovaly, poskytuje nový trestní řád svým obsahem záruky stejně účinné, ba ještě účinnější, než jaké jsou obsaženy v trestním řádu z roku 1956.

Změny, které zavádí v našem trestním řízení návrh, který vláda Národnímu shromáždění k projednání předložila, mají ve smyslu usnesení ústředního výboru Kumunistické strany Československa z 8. prosince 1960 na zřeteli především další demokratizaci našeho trestního soudnictví a další rozvinutí výchovné stránky celého trestního řízení.

Nový trestní zákon, který současně projednáváme, umožní, že mnohá z těch porušení socialistického právního pořádku, která byla dosud považována za trestný čin, budou napříště vyřizována jinými orgány, než orgány trestního řízení, a jinými prostředky, než které zná trestní zákon v systému trestů. Bude se to týkat zejména pracujících, kteří přestoupili nepříliš závažným způsobem zákon poprvé. Důležitá úloha v tomto směru připadne zejména místním lidovým soudům, které byly zřízeny zákonem č. 38/1961 Sb. a které spojují v sobě znaky státního orgánu a zároveň i společenské organizace.

Zvláštní složení místních lidových soudů a charakter prostředků, jichž místní lidové soudy k prosazování a upevňování socialistické zákonnosti používají, ať už jde o způsob řízení nebo o ukládání "opatření" podle § 31 zákona o místních lidových soudech podstatně odlišují řízení podle zákona o místních lidových soudech od řízení podle trestního řádu. Nový trestní řád dává tomu výraz tím, že trestní postih v těch formách, které jsou v trestním řádu upraveny, vyhrazuje jenom pro taková porušení právního pořádku, která stupněm své nebezpečnosti dosahují intenzity trestného činu. Pro pochybení drobná, která trestným činem podle nového trestního zákona nejsou, nebude možno stíhání podle trestního řádu zavádět. To se stanoví výslovně v základních zásadách trestního řízení (§ 2 odst. 1 vlád. návrhu). Ukáže-li se v průběhu trestního řízení, že skutek, pro který trestní stíhání ve smyslu trestního řádu bylo zavedeno, není trestným činem, nýbrž toliko proviněním, bude věc v každém stádiu řízení postoupena příslušnému místnímu lidovému soudu, popřípadě tam, kde místní lidový soud není zatím zřízen, příslušnému národnímu výboru.

Nový trestní řád ovšem také umožní, aby prokurátor a při předběžném projednávání obžaloby i soud, mohli postoupit z vlastní iniciativy nebo na žádost místního lidového soudu místnímu lidovému soudu k projednání i věc, ve které jde sice o trestný čin, avšak méně závažný. Budou moci tak učinit, jestliže vzhledem k osobě pachatele a k výchovné síle kolektivu na pracovišti vyřízení věci místním lidovým soudem postačí. Prokurátor a soud mohou k tomuto opatření sáhnout zejména tehdy, když společenská organizace činná na pracovišti se zaručí za nápravu pachatele.

Rozhodnutí místního lidového soudu, který určitou věc projednal a vyřídil, staví vládní návrh plně na roveň rozhodnutí kteréhokoliv jiného soudu. Nové trestní stíhání pro týž skutek je nepřípustné, leda že by rozhodnutí místního lidového soudu bylo zrušeno na podkladě opravného prostředku podle zákona o místních lidových soudech.

Soudružky a soudruzi,

to je způsob, jímž vládní návrh řeší vztah orgánů činných v trestním řízení k místním lidovým soudům. Myslím, že je to řešení správné.

Těžisko změn, které vládní návrh ve srovnání s dosud platným trestním řádem přináší, je však v ustanoveních, která upravují vztah orgánů činných v trestním řízení k veřejnosti, ke společenským organizacím pracujících.

V naší společnosti při dosažené morální a politické jednotě lidu a při vysokém stupni společenského uvědomění u veliké většiny pracujících péče o dodržování a upevňování socialistické zákonnosti, zejména pak boj proti kriminalitě, která je nejhorší formou jejího porušování, přestaly být jen záležitostí státních orgánů, zvláště orgánů činných v trestním řízení, čímž rozumíme vyšetřovací orgány, prokuraturu i soudy. Do tohoto boje se stále intenzívněji zapojuje celá naše veřejnost, zejména však společenské organizace sdružující naše pracující.

Úspěšnost boje za další snižování a postupnou likvidaci kriminality vyžaduje, aby spolupráce státních orgánů s organizacemi pracujících na úseku trestního řízení se stala vůdčím principem. Tomu dává plný výraz vládní návrh, když mezi základní zásady našeho trestního řízení zařazuje zásadu úzké spolupráce všech orgánů činných v trestním řízení se společenskými organizacemi pracujících. Konkrétní úpravou norem, v nichž tato součinnost probíhá, vytváří pak vládní návrh potřebné předpoklady pro to, aby se tato spolupráce zdárně rozvíjela a co nejlépe plnila svůj účel.

Spolupráce může a má se projevovat již při odhalování trestných činů. Společenské organizace jsou proto podle vládního návrhu oprávněny upozorňovat na případy porušení socialistické zákonnosti a dávat tak podnět k zahájení trestního stíhání.

Hlavní však je, že společenským organizacím se poskytuje možnost široké aktivní účasti na provádění trestního řízení a to zejména v tom stádiu, ve kterém dochází k řešení nejvýznamnější otázky trestního procesu, otázky viny a otázky trestu.

Společenská organizace bude mít právo vyslat k hlavnímu líčení u okresního soudu svého zástupce, který podle stanoviska, jež společenská organizace zaujala k projednávané věci a k osobě pachatele, vystoupí při hlavním líčení buď ve funkci společenského žalobce nebo společenského obhájce. Takový zástupce společenské organizace, jehož soud k projednávání věci přibral, bude mít v řízení postavení strany. Bude v důsledku toho vybaven všemi procesními oprávněními potřebnými k řádnému pnění společenské funkce. Bude tlumočit stanovisko společenské organizace ke spáchanému trestnému činu a k osobě pachatele, pomůže soudu k všestrannému, úplnému a objektivnímu zjištění všech okolností případu, k odpovědnému posouzení osoby obviněného, ke správnému rozhodnutí otázky viny a trestu a v neposlední řadě i k odhalení příčin, které vedly k trestné činnosti a k jejichž odstranění by soud měl dát podnět.

Společenská organizace, která má na pracovišti obviněného s ním každodenní úzký styk, bude moci velmi výrazně působit na řešení otázky, zda a jaké trestní opatření je nutno obviněnému uložit v případě, že bude vyslovena jeho vina, jestliže nabídne převzetí záruky za nápravu obviněného.

Uvedl jsem už v souvislosti s úpravou vztahů k místnímu lidovému soudu, že přijetí záruky společenské organizace může v některých drobných případech vést k tomu, že v trestním stíhání se nebude pokračovat a věc se postoupí k projednání místnímu lidovému soudu. Tam, kde tento postup nebude namístě, mohou z převzetí záruky společenské organizace být vyvozeny u soudu důsledky při rozhodování o trestu. Soud po uvážení závažnosti spáchaného trestného činu, osoby obviněného i výchovné síly kolektivu může se rozhodnout pro upuštění od potrestání, uložení podmíněného trestu nebo pro potrestání takovým druhem trestu, který nemá vzápětí odnětí svobody a který umožňuje, aby se společenská organizace přímo zapojila do převýchovy pachatele. Společenská organizace přebírá tím na sebe morální závazek, že se výchovné úsilí a morální působení pracovního koletivu zaměří na odsouzeného, pomůže mu k poznání chyb a k jejich překonání.

Se širokou spoluprací společenských organizací při uskutečňování převýchovy pachatele trestného činu počítá nový trestní řád ovšem i v případech, kde společenská organizace záruku za nápravu pachatele sama přímo nepřevezme.

Ani tam, kde soud shledá potřebným sáhnout k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a kde tedy starost o převýchovu pachatele trestného činu bude především v rukou nápravných zařízení, ve kterých se vykonává trest odnětí svobody, nemá zájem společenské organizace o odsouzeného ochabnout. Nový trestní řád poskytne společenské organizaci právo informovat se o stavu převýchovy odsouzeného. Po uplynutí příslušné části uloženého trestu odnětí svobody bude moci požádat o jeho podmíněné propuštění, když současně převezme záruku za dovršení nápravy.

Péče společenské organizace o odsouzeného nemá však skončit ještě ani výkonem trestu. Jde o to, aby společenská organizace pomáhala vytvářet podmínky pro to, aby odsouzený po výkonu trestu žil řádným životem pracujícího člověka. Nový trestní řád nemá tu na mysli jen pomoc při zařazení do pracovního procesu, ale také i další výchovné a politické působení, starost o upevnění a růst společenského uvědomění takového provinilce. Při péči společenské organizace lze s plnou převýchovou odsouzeného počítat velmi reálně. Nový trestní řád důsledně umožní, aby společenská organizace mohla za odsouzeného podat pak žádost o zahlazení odsouzení a tím pochybivšímu členu kolektivu pomohla k tomu, aby se zbavil i té poslední skvrny, která po výkonu trestu ještě na něm zůstává.

V každém případě, projednávaném u soudu možno při vhodném vedení procesu učinit účinnou školu výchovy, a to nejen pro toho, kdo se spácháním trestného činu na zájmech společnosti provinil, ale i pro širší veřejnost. Právě v tom směru je však třeba úzké spolupráce mezi soudem a společenskými organizacemi pracujících. S touto spoluprací nový trestní řád počítá a zevrubně ji na příslušných místech upravuje.

Soudružky a soudruzi, to je způsob, jak vládní návrh rozvíjí základní zásadu o spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení a společenskými organizacemi. Demokratizace trestního soudnictví, která v těchto jeho ustanoveních dochází svého výrazu, jde tu ruku v ruce s posilováním a zvýrazňováním výchovného působení trestního řízení, a to jak na pachatele trestního činu, tak i na široký okruh pracujících. Jde o to vytvořit ovzduší, v němž by každý pociťoval odpovědnost nejenom za chování vlastní, ale i za chování svých spolupracovníků, za chování lidí ze svého okolí. Tato zásada má nesmírný význam pro překonání záporných společenských jevů, především tedy v boji proti kriminalitě. Kapitalistická společnost s vytvořením takového ovzduší počítat nemůže, my však ano. Vždyť v socialistické společnosti, kde zájem jednotlivce je v souladu se zájmem společnosti a kde společenský pořádek zaručuje každému členu společnosti život v důstojných podmínkách a plný rozvoj jeho individuálních schopností a nadání. Je dodržování zákonů a právního pořádku v zájmu drtivé většiny členů společnosti. Aktivní jejich účast a pomoc při upevňování socialistické zákonnosti a při potírání protispolečenských jevů je tedy zjevem přirozeným a zákonitým. Vládní návrh nového trestního řádu v široké míře s touto aktivní účastí a pomocí počítá a její formy upravuje. V tom je hlavní jeho přednost a tím se nejpodstatněji liší od trestního řádu dosud platného.

Soudružky a soudruzi, dovolte, abych se zmínil ještě aspoň o některých dalších změnách, které vládní návrh pro úsek trestního řízení přináší. Ústřední místo mezi základními zásadami socialistického trestního řízení má zásada objektivní pravdy. Vládní návrh nového trestního řádu nejenom, že tuto zásadu podržuje, ale významným způsobem ji upevňuje a dále rozvíjí.

Ukládá všem orgánům činným v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci. Ukládá jim dále, aby při svém rozhodování ze skutečného stavu věci vycházely. Žádá, aby se stejnou pečlivostí byly objasňovány okolnosti svědčící proti obviněnému jako okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a aby v obou směrech byly provedeny všechny důkazy, aniž by se vyčkávalo návrhu stran. Výslovně zdůrazňuje, že doznání obviněného nezbavuje povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu.

V zájmu zjištění objektivní pravdy rozšiřuje možnosti obhajoby, zejména už ve stadiu vyšetřování. Všude tam, kde závažnost případu nebo osoba obviněného vyvolávají toho potřebu, zaručuje obviněné osobě pomoc obhájce. Obhájci ukládá, aby k hájení zájmů obviněného účelně využíval prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečoval o to, aby v řízení náležitě a včas byly objasněny skutečnosti, které obviněného zbavily viny nebo jeho vinu zmírňují.

Ustanovení § 168, které umožní obhájci účastnit se v určitém rozsahu i provádění vyšetřovacích úkonů, zejména těch, které se provádějí na návrh obhajoby k doplnění vyšetřování, poskytne podle očekávání další záruku toho, že už v počátečním stadiu trestního stíhání bude věc všestranně prošetřena a objasněna tak, aby k bezdůvodnému postavení občana před soud nemohlo dojít.

K všestrannému a plnému objasnění věci je ovšem na druhé straně zaměřena i nová úprava procesních práv občana, proti němuž trestný čin byl namířen, do jehož práv a zájmů - byť i nemajetkových - bylo trestným činem zasaženo.

Nový trestní řád zaručuje tomuto občanu, že se bude moci trestního řízení zúčastnit a před rozhodnutím se k věci vyjádřit. S tím je třeba souhlasit. Je namístě, aby soud nebo jiný orgán, který rozhoduje o výsledku trestního řízení, znal také stanovisko poškozeného a před svým rozhodnutím věci je zvážil.

K záruce toho, že věc bude před rozhodnutím důkladně a z obou stran probrána, poslouží i to, že se hlavního líčení u soudu vždy povinně bude zúčastňovat prokurátor.

To všechno, v souvislosti s širokou možností nápravy vadných rozhodnutí pomocí opravných prostředků řádných a mimořádných, poskytuje v maximální míře záruku, že trestní stíhání plně objeví objektivní pravdu, že vyústí v rozhodnutí spravedlivé a že učiněné rozhodnutí bude také širokou veřejností pracujících jako spravedlivé chápáno a přijímáno. Pro výchovný účinek trestního řízení je to věc nesmírně důležitá.

Soudružky a soudruzi, návrh nového trestního řádu, jehož nejdůležitější zásady jsem uvedl, znamená v duchu naší socialistické ústavy významný krok v další demokratizaci důležitého úseku státní činnosti, jakým je výkon trestního soudnictví. Novými ustanoveními výrazně posiluje výchovnou stránku trestního procesu a vyzdvihuje v tomto směru úlohu společenských organizací. To plně odpovídá současnému stupni vývoje naší socialistické společnosti a směrnicím ÚV KSČ z prosince minulého roku.

Nesmíme však nová ustanovení zákona chápat jednostranně. Na XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu výstižně řekl s. Chruščov: "Přesun mnohých významných státních funkcí na společenské organizace a postupné dosažení toho, že přesvědčovací a výchovná práce bude základní metodou v řízení společnosti, neznamená a nemůže znamenat oslabení kontroly nad přísným zachováváním pracovní a životní disciplíny. Musíme vychovávat k úctě k sovětským zákonům. K tomu je třeba v plné míře využívat jak síly zákona, tak i působení a vlivu společnosti."

Soudružky a soudruzi, tato slova jistě v plné míře platí právě pro obor trestního práva a trestního řízení. Jsem přesvědčen, a je to také názor ústavně právního výboru, že nový trestní zákon a nový trestní řád svými ustanoveními plně umožňují v boji o snížení kriminality a o její konečnou likvidaci obojí tyto prostředky vhodně spojovat.

Návrh zákona byl projednán velmi zevrubně ústavně právním výborem Národního shromáždění. Změny, které byly přijaty, text zákona jen zpřesňují. Jeho jménem navrhuji Národnímu shromáždění vládní návrh zákona o trestním řízení soudním schválit ve znění schváleném ústavně právním výborem. (Potlesk.)