Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Dosaženým vývojem socialistických výrobních vztahů - se změnily ekonomické podmínky pro zdaňování příjmů ze soukromé výdělečné činnosti a ostatních příjmů obyvatelstva. Nově vytvořeným podmínkám se proto přizpůsobuje zdaňování těchto příjmů a zároveň se též zjednodušuje jejich zdanění a upravuje se daň z příjmů obyvatelstva, kterou se nahrazuje i dosavadní živnostenská daň.

Daň z příjmů obyvatelstva platí fyzické osoby ze svých příjmů, s výjimkou příjmů

a) z pracovního a jemu podobného poměru a z důchodů,

b) z literární a umělecké činnosti plynoucích osobám literárně, umělecky nebo vědecky činným nebo vdovám a nezletilým dětem po těchto osobách a

c) ze zemědělské výroby.

Od daně jsou osvobozeni diplomatičtí zástupci pověření v Československé socialistické republice, jiné osoby, které podle mezinárodního práva požívají výsad a imunity, a konzulové z povolání za předpokladu, že nejsou československými státními občany a že je zaručena vzájemnost.

Daň se vyměřuje za kalendářní rok po jeho uplynutí. Daň stanovená paušální částkou (§ 9) vyměřuje se na běžný kalendářní rok.

(¹) Základem, z něhož se daň vyměřuje, je rozdíl mezi celkovým příjmem poplatníka (peněžním i naturálním) a výdaji vynaloženými na dosažení příjmu.

(²) Příjmy z budov, které plynou manželům (druhovi a družce) a jejich nezletilým dětem, žijí-li ve společné domácnosti, se sčítají a zdaňují dohromady. Má-li poplatník, který ve svém přiznání k dani uvede příjmy z budov, ještě jiné dani podrobené příjmy, zdaňují se všechny tyto příjmy dohromady.

Provozuje-li poplatník výdělečnou činnost se zaměstnanci a je-li základ daně zjištěný podle § 5 nižší než 30 % nákladu na hrubé mzdy těchto zaměstnanců, je základem daně částka rovnající se 30 % nákladu na hrubé mzdy; za zaměstnance se však nepovažují manželka (manžel) nebo družka (druh) a nezletilé děti.

(¹) Daň z příjmu obyvatelstva činí při základu daně

(²) Daň se nevyměří, činí-li po zvýšení nebo snížení (§ 10) méně než 20 Kčs.

Provozuje-li poplatník jakoukoli živnost (řemeslo, obchod, hostinství, povoznictví aj.), zvýší národní výbor daň podle § 7 až o 30 %, nejméně však o částku 800 Kčs.

Drobným živnostníkům a provozovatelům lidové zábavy, podomních a kočovných živností může být daň stanovena paušální částkou, aniž by byl základ daně zjišťován způsobem stanoveným v § 5.

(¹) Daň podle § 7 se zvyšuje

a) o 40 % poplatníkům, kteří nevyživují žádnou osobu, a

b) o 20 % poplatníkům, kteří vyživují jednu osobu.

(²) Daň se snižuje o 30 % poplatníkům, kteří vyživují více než tři osoby, nejvýše však o 1200 Kčs. Daň se sníží jen tehdy, nebyla-li poplatníku z téhož důvodu snížena daň jiná.

Daň včetně zvýšení podle §§ 8 a 10 nesmí činit více než 85 % daňového základu.

Daň se nevyměří, nepřesahuje-li základ daně 2400 Kčs a je-li poplatník svou výživou odkázán výhradně na příjmy podrobené této dani.

Invalidním a přestárlým živnostníkům mohou národní výbory povolit částečné nebo úplné osvobození od daně.

(¹) Daň z příjmů obyvatelstva je rozpočtovým příjmem místních národních výborů.

(²) Správu daně vykonává místní národní výbor, v jehož obvodu má poplatník svoje bydliště.

(¹) Každý, kdo je povinen platit daň z příjmů obyvatelstva a komu nebyla stanovena daň paušální částkou (§ 9), je povinen podat do 31. ledna přiznání k dani za uplynulý rok.

(²) Je-li příjmem podrobeným dani toliko příjem z budov, z pronájmu věci a podnájmu a nepřesahuje-li základ daně 3000 Kčs, platí předpis daně na dva roky bez podávání přiznání.

(³) Nepodá-li poplatník přiznání včas, může mu být daň zvýšena až o 10 %.

Začne-li nebo přestane-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen oznámit to do 15 dnů národnímu výboru.

(¹) K vyměření daně je příslušný národní výbor, v jehož obvodu měl poplatník bydliště 31. prosince roku, za který se daň vyměřuje.

(²) O vyměření daně vyrozumí národní výbor poplatníka platebním výměrem.

Proti platebnímu výměru může poplatník podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to u národního výboru, který platební výměr vydal.

(¹) Poplatník je povinen daň si sám vypočítat a zaplatit ji příslušnému národnímu výboru do 31. ledna po uplynutí roku, za který se daň vyměřuje.

(²) Daň stanovená paušální částkou (§ 9) je splatná najednou do 31. července běžného roku.

(¹) Poplatník je povinen platit čtvrtletní zálohy na daň za běžný rok, pokud vykonává činnost nebo pobírá příjmy podrobené této dani, a to ve výši jedné čtvrtiny poslední roční daňové povinnosti. Zálohy na daň jsou splatné vždy do konce prvého měsíce po uplynutí kalendářního čtvrtletí.

(²) Čtvrtletní zálohy na daň nejsou povinni platit poplatníci, jimž byla na běžný rok stanovena daň paušální částkou (§ 9), a dále ti poplatníci, jejichž roční daňová povinnost nepřesahuje 100 Kčs.

Nebyla-li daň (záloha na daň) zaplacena včas, je poplatník povinen platit penále ve výši 5 % nedoplatků daně (záloh na daň) s příslušenstvím, zjištěných ke dnům splatnosti.

Národní výbor může uložit poplatníkům, kteří provozují výdělečnou činnost, aby vedli denní záznamy o příjmech a výdajích a doklady uschovávali.

(¹) Národní výbory prověřují včasnost, správnost a úplnost placení daně a správnost a úplnost daňových přiznání.

(²) Poplatníci jsou oprávněni a povinni při kontrole spolupůsobit, poskytnout kontrolním orgánům vysvětlení a důkazní prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností rozhodných pro vyměření daně a učinit vše, co je k usnadnění a urychlení kontroly potřebné.

(¹) Socialistické organizace jsou povinny poskytovat národním výborům pomoc při vyměřování, vybírání a vymáhání daně. K zajištění této součinnosti může národní výbor socialistickým organizacím uložit zejména,

a) aby při výplatách úhrad soukromníkům za dodávky zboží, práce nebo služby srážely zálohy na daň,

b) aby poplatníkovi uhrazovaly jeho dodávky, práce nebo služby na jeho jediný účet u státní spořitelny.

(²) Vyplácející organizace odpovídá za správné provedení srážky a včasné odvedení zálohy na daň z příjmů obyvatelstva a za správné provedení úhrady na jediný účet poplatníka.

(¹) Daň nelze vyměřit a vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník povinen podat přiznání k dani.

(²) Je-li proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží promlčecí lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu zpraven.

(¹) Vláda může určité skupiny poplatníků od daně zcela nebo zčásti osvobodit nebo poskytnout jim daňovou úlevu.

(²) Ministerstvo financí

a) vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona,

b) upraví řízení ve věcech této daně,

c) může osvobodit určité druhy příjmů od daně a určitým poplatníkům povolit úlevu, popřípadě osvobození od daně,

d) může učinit opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, jež by mohly z tohoto zákona vzniknout.

(¹) Daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé z příjmů podrobených dani dosažených v roce 1961.

(²) Došlo-li k zániku činnosti podrobené dani před 1. lednem 1962, vyměří se daň z příjmů obyvatelstva a živnostenská daň podle předpisů platných v době zániku daňové povinnosti.

Zrušují se zákony č. 78/1952 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, a č. 79/1952 Sb., o živnostenské dani, ve znění předpisů je měnících a doplňujících a předpisy podle těchto zákonů vydané. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.