Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(¹) Vysoce rozvinutý hospodářský, politický a kulturní život v našem státě vyžaduje, aby pozemní komunikace splňovaly požadavky bezpečné, rychlé, plynulé a hospodárné dopravy, podporovaly rozvoj a plnění úkolů v průmyslu a zemědělství, napomáhaly rozvoji motorismu a technickému vývoji dopravních prostředků, přispívaly k rozšiřování cestovního ruchu a odpovídaly požadavkům obrany státu. Proto se pozemní komunikace postupně podle plánu zlepšují a budují podle zásad nejpokrokovější techniky a technologie a zajišťuje se jejich účelná a hospodárná správa.

(²) Pozemní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a technického vybavení na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Dálnice a silnice tvoří jednotnou komunikační síť.

(¹) Výstavba a přestavba pozemních komunikací se provádí na základě státního plánu rozvoje národního hospodářství. Výstavbu a přestavbu silnic a místních komunikací plánují národní výbory, výstavbu dálnic plánuje ministerstvo dopravy a spojů, výstavbu a přestavbu účelových komunikací plánují organizace, jimž tyto komunikace slouží.

(²) Plány rozvoje dálnic, silnic a místních komunikací jsou podklady pro přípravu investiční výstavby a vypracování územních plánů rajónů a sídlišť.

(¹) Správa silnic a místních komunikací a dozor nad nimi náleží národním výborům; národní výbory vykonávají tyto úkoly buď přímo anebo prostřednictvím jim podřízených hospodářských nebo rozpočtových organizací (dále jen "organizace silničního hospodářství"). Ministerstvo dopravy a spojů řeší v úzké spolupráci s národními výbory základní otázky rozvoje a správy silnic a místních komunikací.

(²) Správa dálnic a dozor nad nimi náleží ministerstvu dopravy a spojů, popřípadě organizaci jemu podřízené.

(³) Správa účelových komunikací náleží organizacím, jimž tyto komunikace slouží. Slouží-li účelová komunikace několika účastníkům, nesou náklady na výstavbu a údržbu organizace, které jí nejčastěji užívají, a to zpravidla podle míry užívání; nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhodne místní národní výbor. Dozor nad účelovými komunikacemi vykonávají místní národní výbory, pokud nejde o účelové komunikace v uzavřených prostorech nebo objektech.

(⁴) Pracovníci národních výborů a organizací silničního hospodářství, kteří jsou pověřeni výkonem dozoru nad dálnicemi nebo silnicemi, popřípadě místními nebo účelovými komunikacemi, jsou povinni vést uživatele těchto komunikací k jejich ochraně a zachování pořádku na nich a oprávněni zjišťovat totožnost osob, které se dopustí jednání, jež ohrožuje komunikaci nebo provoz na ní. Při výkonu své funkce jsou opatřeni služebním odznakem (průkazem).

(¹) Silnice, včetně průjezdních úseků v městech a jiných obcích, jsou komunikace zařazené do silniční sítě, jednotně budované a spravované; slouží především dopravě mezi sídlišti (obcemi). Do silniční sítě náleží též pozemní komunikace mimo území zastavěné nebo určené k souvislému zastavění, které spojují železniční stanice, letiště pro pravidelnou veřejnou dopravu a veřejné přístavy s dálnicemi a silnicemi, pokud jako účelové komunikace neslouží převážně provozu nebo správě těchto zařízení.

(²) Účelné uspořádání silniční sítě se zajišťuje výstavbou nových silnic nebo zařazením místních, popřípadě účelových komunikací do silniční sítě. Silnice, kterých není třeba k účelnému uspořádání silniční sítě, mohou být z této sítě vyřazeny a zařazeny do sítě místních komunikací nebo mezi účelové komunikace anebo zrušeny.

Součástmi silnic jsou všechna zařízení, stavby, objekty a díla, jichž je třeba k úplnosti, zabezpečení a ochraně silnic a k zajištění bezpečného, rychlého, plynulého a hospodárného provozu na nich.

(¹) Provoz na silnicích upravují zvláštní předpisy. V mezích těchto předpisů smí každý bezplatně užívat silnic obvyklým způsobem k účelům, jimž jsou určeny. Při tom se musí uživatel přizpůsobit stavebnímu stavu a povaze silnice; nesmí ji poškozovat, opotřebovávat nad obvyklou míru nebo znečišťovat ani rušit pořádek na ní.

(²) Při znečištění silnice, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti, anebo při jejím opotřebení nad obvyklou míru je organizace, která závadu způsobila, povinna ji neprodleně odstranit a uvést silnici do původního stavu; nestane-li se tak, je povinna uhradit náklady spojené s odstraněním znečištění nebo s uvedením silnice do původního stavu. Nedojde-li k dohodě o náhradě nákladů, rozhodne o ní okresní národní výbor, v jehož územním obvodu došlo ke znečištění, popřípadě k opotřebení nad obvyklou míru.

(³) Obecné předpisy o náhradě škody nejsou ustanovením odstavce 2 dotčeny. O vypořádání škod způsobených vozidly ozbrojených sborů platí zvlášní úprava.

Provoz na silnicích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka, vyžadují-li to nezbytně obecné zájmy, zejména zájmy bezpečnosti dopravy nebo zájmy stavby, údržby anebo ochrany silnice. O uzavírce a objížďce rozhoduje okresní, popřípadě krajský národní výbor, v dohodě s dopravním inspektorátem. Uživatelé silnice nemají nároku na náhradu případných vyšších nákladů, jež jim vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky, národní výbor je však povinen pečovat, aby uzavírka byla vždy omezena na pokud možno nejkratší dobu a aby objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla co nejvýhodnější.

(¹) K užívání silnice nad obvyklou míru je třeba povolení okresního, popřípadě krajského národního výboru, vydaného v dohodě s dopravním inspektorátem; národní výbor může udělené povolení odvolat nebo vázat jeho platnost na podmínky. Povolení není třeba pro vozidla ozbrojených sborů.

(²) Pokud zvláštní předpisy dovolují umísťování jiných zařízení na silnicích nebo v silničním tělese (telekomunikační a energetická vedení apod.), musí být způsob jejich umístění, provedení oprav a údržby, jakož i odstranění předem projednán s okresním národním výborem.

(³) Povolení ke zvláštnímu užívání silnice nezbavuje uživatele povinnosti k náhradě podle ustanovení § 6 odst. 2 a 3.

(¹) Uživatelé silnice nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu silnice nebo z její povahy.

(²) Organizace silničního hospodářství odpovídá však za škody vzniklé uživatelům silnice z nehody, jejíž příčinou byly závady ve sjízdnosti (např. výtluky, výmoly nebo hrboly v jinak dobrém povrchu silnice, nevhodně uložený udržovací materiál, náledí, závěje, spadlé stromy nebo kameny), ledaže prokáže, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.

(¹) V okolí silnic nesmí být podnikáno nic, co by silnice a provoz na nich ohrožovalo. Pro odvrácení takového ohrožení uloží okresní národní výbor v dohodě se zúčastněnými orgány nezbytná opatření; přitom může být též rozhodnuto po předchozím upozornění toho, kdo ohrožení vyvolal, že potřebná opatření budou provedena na jeho náklad.

(²) Vlastníci (uživatelé) nemovitostí v sousedství silnice musí dovolit, aby okresní národní výbor učinil na jejich pozemcích potřebná opatření k zabránění sesuvu skal a půdy, pádu kamení a stromů a k umožnění odtoku vody, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem silnice anebo přírodními vlivy; vznikne-li však toto nebezpečí z jednání vlastníků (uživatelů) sousedních nemovitostí, jsou povinni učinit na dotčených pozemcích potřebná opatření vlastním nákladem.

(¹) K ochraně silnic a provozu na nich mimo území zastavěné nebo určené k souvislému zastavění slouží silniční ochranná pásma. V mezích prováděcích předpisů určí tato pásma okresní národní výbor.

(²) V silničních ochranných pásmech je zakázána nebo omezena činnost, která by mohla ohrozit silnice nebo provoz na nich; okresní národní výbor povoluje v odůvodněných případech výjimky z tohoto zákazu nebo omezení.

(³) Okresní národní výbor může nařídit vlastníku (uživateli) nemovitostí, aby v silničním ochranném pásmu byla odstraněna nebo upravena stavba anebo jiné zařízení, stromy, keře nebo jiné porosty, popřípadě aby byl upraven povrch půdy. Náhrada za odstraněné stavby a jiná zařízení se poskytuje, jestliže byly provedeny před určením silničního ochranného pásma; za stavby a zařízení provedené po určení silničního ochranného pásma poskytuje se náhrada jen tehdy, jestliže byly provedeny podle podmínek určených při povolení stavby nebo zařízení, leč by z těchto podmínek vyplývalo, že náhrada poskytnuta nebude. Výši náhrady určí okresní národní výbor. Ostatní stavby a zařízení je povinen jejich vlastník (uživatel) odstranit bez náhrady.

Ochranu plánované výstavby silnice zajišťuje okresní národní výbor stanovením stavební uzávěry v šíři silničních ochranných pásem (§ 11 odst. 1). Na takto stanovených územích se nesmějí provádět stavby a stavební práce vyžadující rozhodnutí o přípustnosti stavby podle zákona o stavebním řádu a prováděcích předpisů k němu vydaných ani terénní úpravy, které mění podstatně vzhled prostředí nebo odtokové poměry; okresní národní výbor povoluje v odůvodněných případech výjimky z tohoto zákazu.

Účelům správy silnic a umísťování nadzemních a podzemních vedení všeho druhu slouží pruhy přilehlých pozemků, které jsou ve správě organizace silničního hospodářství (silniční pomocné pozemky). Pruhy přilehlých pozemků, které jsou ve vlastnictví (užívání) jiných organizací (osob), mohou být získávány k témuž účelu dohodou s vlastníky (uživateli) těchto pozemků, popřípadě vyvlastněním. Šířku těchto pruhů určí v mezích prováděcích předpisů okresní národní výbor.

Okresní národní výbory pečují, aby na silničních pomocných pozemcích byly vysazovány a pěstovány stromy a keře, zejména ovocné stromy (silniční stromoví); přitom je třeba dbát, aby nebyla ohrožena bezpečnost silničního provozu nebo neúměrně ztíženo použití těchto pozemků k účelům správy silnic, k umísťování nadzemních a podzemních vedení všeho druhu ani obhospodařování sousedních zemědělských pozemků.

Pracovníci národních výborů a organizací silničního hospodářství mohou vstupovat na nezastavěné pozemky v okolí silnice a provádět tam nutná opatření pro účely výstavby, dozoru, postavení zásněžek a pro jiné účely souvisící se správou silnice, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů; jsou povinni dbát toho, aby škoda, pokud se jí nelze při těchto pracích vystříhat, byla co nejmenší. Způsobenou škodu hradí organizace (orgán), která zaměstnance vyslala; nedojde-li o náhradě škody k dohodě, rozhodne o ní okresní národní výbor, v jehož územním obvodu došlo ke škodě.

K zahájení stavby (novostavby, přestavby) silnice a v rozsahu vymezeném prováděcími předpisy též k jejím úpravám je zapotřebí rozhodnutí o přípustnosti stavby, které vydává okresní národní výbor; při tom použije ustanovení zákona o stavebním řádu a prováděcích předpisů k němu vydaných. Při rozhodnutí o přípustnosti stavby je nutno zabezpečit ochranu zemědělského půdního fondu, zejména orné půdy, ochranu lesního fondu, jakož i ochranu ostatních obecných zájmů, pokud budou stavbou dotčeny.

O vyvlastnění nemovitostí nebo práv k nemovitostem pro účely stavby a správy silnic, jakož i pro plnění ostatních úkolů stanovených tímto zákonem platí ustanovení zákona o stavebním řádu a prováděcích předpisů k němu vydaných.

(¹) Je-li to z technických důvodů nutné nebo žádá-li to obecný zájem, může silnice přetnout jiné komunikace, elektrická, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zařízení pro rozvod tepla a zařízení pro rozvod topných plynů, vody, vodohospodářská a jiná díla, jakož i území, v němž jsou dobývány nerosty, nebo se jich jinak dotknout anebo může být jimi přeťata nebo jinak dotčena, a to způsobem přiměřeným potřebám národního hospodářství a místním poměrům tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných organizací (orgánů).

(²) Nové křižovatky silnic s drahami se zřizují zásadně mimo úroveň kolejí; výjimky povoluje okresní národní výbor v dohodě s dopravním inspektorátem a se souhlasem ministerstva dopravy a spojů. Dosavadní křižovatky v úrovni kolejí musí být postupně podle plánu nahrazovány křižovatkami mimoúrovňovými.

(³) Elektrická, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zařízení pro rozvod tepla a zařízení pro rozvod topných plynů musí být umístěna tak, aby silnice a provoz na ní nebyly ohroženy, aby bylo umožněno řádné udržování zřízených vedení a zajištěna kontrola jejich stavu a aby tato vedení netrpěla následky provozu na silnici. Vedení, která neodpovídají těmto požadavkům, musí být postupně podle hospodářské účelnosti a zájmů bezpečnosti provozu odstraňována nebo přemísťována zpravidla na silniční pomocné pozemky.

(⁴) Má-li být zrušena silnice v důsledku jiné investiční výstavby, je investor této výstavby povinen zajistit výstavbu náhradní silnice odpovídající dopravním potřebám.

(⁵) Jinak o styku silnic s vedeními všeho druhu, s vodami, vodohospodářskými a jinými díly a s územím, v němž jsou dobývány nerosty, jakož i o křižovatkách silnic s drahami a zabezpečení těchto křižovatek a o používání silnic pro vedení kolejí drah platí zvláštní předpisy.

(¹) Má-li se při velké stavbě, jako je stavba velkého vodohospodářského díla, sídliště nebo rozsáhlého průmyslového závodu, anebo při jejich provozu používat silnice v podstatě zvýšené míře, jíž stavebně technické vybavení silnice neodpovídá, musí být v projektové dokumentaci a rozpočtu této stavby zajištěny potřebné úpravy dotčených silnic, a to v dohodě s okresním, popřípadě krajským národním výborem; náklady potřebných úprav nese investor stavby.

(²) Povinnost k náhradě nákladů podle § 6 odst. 2 a 3 není ustanovením odstavce 1 dotčena.

(¹) Dálnice jsou určeny pro rychlé a hospodárné spojení rozvinutých hospodářských oblastí motorovými vozidly; jsou budovány zpravidla jako komunikace s oddělenými protisměrnými vozovkami a s mimoúrovňovým křižováním všech ostatních komunikací.

(²) Ustanovení §§ 5 až 17 a § 18 odst. 1, 3 až 5 platí přiměřeně též pro dálnice s tou změnou, že působnost, která podle těchto ustanovení náleží národním výborům, vykonává ministerstvo dopravy a spojů; rozhodování o náhradách podle § 6 odst. 2 a § 15 a vydávání rozhodnutí o přípustnosti stavby podle § 16 přísluší však okresním národním výborům.

(¹) Místními komunikacemi jsou obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací, jednotně budované a spravované pro území obce.

(²) Sítě místních komunikací musí být v souladu s územními plány budovány a udržovány tak, aby usnadňovaly osídlení a vyhovovaly potřebám místní dopravy, popřípadě dopravy zemědělské a vyžadují-li to obecné zájmy, též potřebám dálkové dopravy a potřebám obrany.

(³) O součástech, užívání a ochraně místních komunikací, o odpovědnosti za jejich stav a o provozu na nich, jakož i o jejich stavbě a styku s okolím platí přiměřeně ustanovení §§ 5 až 19 s tou změnou, že působnost, která podle těchto ustanovení náleží okresním, popřípadě krajským národním výborům, vykonávají místní národní výbory. Před vydáním rozhodnutí o přípustnosti stavby místní komunikace určené pro dopravu motorovými vozidly vyžádá si místní národní výbor, není-li stavebním úřadem, vyjádření okresního národního výboru z hlediska územního plánu a zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy.

(¹) Účelové komunikace slouží spojení jednotlivých výrobních závodů nebo jednotlivých objektů a nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi anebo komunikačním účelům v uzavřených prostorech nebo objektech.

(²) Ke stavbě účelové komunikace je třeba rozhodnutí a přípustnosti stavby podle § 16 s tou změnou, že působnost, která podle tohoto ustanovení náleží okresnímu národnímu výboru, vykonává místní národní výbor. Před vydáním rozhodnutí o přípustnosti stavby účelové komunikace určené pro dopravu motorovými vozidly vyžádá si místní národní výbor, není-li stavebním úřadem, vyjádření okresního národního výboru z hlediska územního plánu a zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy.

(³) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na účelové komunikace v uzavřených prostorech nebo objektech.

(¹) Vlastník nebo uživatel nemovitosti, která hraničí se silnicí nebo místní komunikací v souvisle zastavěné části obce, je povinen zajistit, aby přilehlý chodník byl řádně a včas čištěn a při náledí posypán, a to především k zajištění bezpečné chůze.

(²) Místní národní výbory upravují podrobnosti podle potřeby s přihlédnutím k místním poměrům a možnostem.

Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány vydá podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona, v nichž zejména

a) upraví zařazování pozemních komunikací do silniční sítě a do sítí místních komunikací a vyřazování komunikací z těchto sítí,

b) blíže určí součásti dálnic, silnic a místních komunikací,

c) upraví pěstování silničního stromoví,

d) blíže vymezí práva a povinnosti uživatelů dálnic, silnic a místních komunikací a odpovědnost za stavební stav, povahu a sjízdnost těchto komunikací a upraví ochranu těchto komunikací,

e) stanoví, ve kterých případech je pro řízení podle § 7, § 8 odst. 1 a § 19 odst. 1 výjimečně příslušný krajský národní výbor.

(¹) Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem, zejména zákon č. 147/1949 Sb., jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích, zákonný článek I/1890 o cestách a mýtech, nařízení č. 178/1941 Sb., o vzdálenostech staveb a provozoven od dálnic a o ochranných lesích podél dálnic, nařízení č. 1/1943 Sb., o čištění veřejných chodníků, a nařízení ministra techniky č. 2/1950 Sb., o působnosti národních výborů při stavbě, správě a udržování státních silnic.

(²) Předpisy o ochraně zemědělského půdního fondu a ochraně lesního fondu zůstávají nedotčeny.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1961.