kterým se předkládá Národnímu
shromáždění Československé
socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou
republikou o úpravě právních vztahů
ve věcech občanských, rodinných a
trestních, podepsaná ve Varšavě dne
4. července 1961
Národní shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou
republikou o úpravě právních vztahů
ve věcech občanských, rodinných a
trestních, podepsanou ve Varšavě dne 4. července
1961.
President Československé socialistické republiky
a Státní rada Polské lidové republiky,
vedeni přáním dále upevnit přátelské
vztahy a rozvíjet spolupráci mezi oběma státy
a jejich národy také na poli práva se rozhodli
uzavřít Smlouvu o úpravě právních
vztahů ve věcech občanských, rodinných
a trestních a k tomu účelu jmenovali svými
zmocněnci:
president Československé socialistické republiky
Aloise Neumana, ministra spravedlnosti Československé
socialistické republiky,
Státní rada Polské lidové republiky
Mariana Rybického, ministra spravedlnosti Polské
lidové republiky,
kteří vyměnivše si plné moci
a shledavše je v dobré a náležité
formě se shodli na těchto ustanoveních:
1. Občané jedné smluvní strany požívají
na území druhé smluvní strany stejné
právní ochrany v osobních a majetkových
věcech jako její vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají
svobodný přístup k orgánům
druhé smluvní strany činným ve věcech
občanských, rodinných a trestních;
mohou před těmito orgány vystupovat, podávat
návrhy, žaloby a stížnosti, jakož
i žádat o provedení jiných úkonů
potřebných k uplatnění svých
práv.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně
i na právnické osoby.
1. Soudy, prokuratury a notářství smluvních
stran se stýkají při vzájemném
právním styku přímo.
2. Jiné orgány činné ve věcech
občanských, rodinných a trestních
se stýkají prostřednictvím orgánů
uvedených v odstavci 1.
Orgány smluvních stran používají
při vzájemném styku podle této Smlouvy
jazyka vlastního nebo jazyka ruského.
1. Ministerstva spravedlnosti smluvních stran si zasílají
zákonné předpisy vydané poté,
kdy tato Smlouva nabyla platnosti.
2. Ministerstva spravedlnosti a Generální prokuratury
smluvních stran si poskytují na žádost
informace o právních předpisech, které
platí nebo platily v jejich státech, jakož
i informace o právní praxi ve věcech občanských,
rodinných a trestních.
Budou-li podle této Smlouvy odevzdávány věci
nebo devizové hodnoty z území jedné
smluvní strany na území druhé smluvní
strany nebo budou odevzdávány diplomatickému
zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu
druhé smluvní strany, bude třeba dodržovat
příslušné právní předpisy
smluvní strany, jejíž orgán věci
nebo devizové hodnoty odevzdává.
Provedení úkonů podle této Smlouvy
je možno odmítnout, jestliže by jejich vyřízení
mohlo ohrozit svrchovanost nebo bezpečnost dožádané
smluvní strany.
1. Způsobilost fyzické osoby k právům
a k právním úkonům se spravuje právním
řádem smluvní strany, jejímž
občanem je tato osoba.
2. Způsobilost právnické osoby se spravuje
právním řádem smluvní strany,
podle kterého právnická osoba vznikla.
Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je pro zbavení
svéprávnosti příslušný
orgán smluvní strany, jejímž občanem
je osoba, která má být zbavena svéprávnosti;
tento orgán použije práva svého státu.
1. Jestliže orgán jedné smluvní strany
zjistí, že jsou předpoklady pro zbavení
svéprávnosti občana druhé smluvní
strany, jehož bydliště je v obvodu tohoto orgánu,
podá o tom zprávu příslušnému
orgánu druhé smluvní strany.
2. V neodkladných případech může
učinit orgán uvedený v odstavci 1 prozatímní
opatření potřebná k ochraně
této osoby nebo jejího majetku. Opisy rozhodnutí
o těchto opatřeních budou zaslány
příslušnému orgánu smluvní
strany, jejímž občanem je tato osoba.
3. Jestliže orgán druhé smluvní strany,
jemuž byla podána zpráva podle ustanovení
odstavce 1 nebo 2, sám se řízení neujme
nebo se do tří měsíců nevyjádří,
provede řízení o zbavení svéprávnosti
orgán, v jehož obvodě má tato osoba
bydliště; použije při tom právního
řádu svého státu, pokud důvody
zbavení svéprávnosti jsou dány i podle
právního řádu smluvní strany,
jejímž občanem je tato osoba. Rozhodnutí
o zbavení svéprávnosti bude zasláno
příslušnému orgánu druhé
smluvní strany.
Ustanovení článku 8 a 9 bude použito
obdobně při zrušení zbavení svéprávnosti.
1. K prohlášení osoby za mrtvou a k řízení
o důkazu smrti je příslušný orgán
smluvní strany, jejímž občanem byla
tato osoba v době, kdy podle posledních zpráv
byla naživu.
2. Orgán jedné smluvní strany může
na návrh osoby bydlící na jejím území
prohlásit občana druhé smluvní strany
za mrtvého nebo provést řízení
o důkazu smrti, jestliže je tato osoba oprávněna
podat takový návrh podle právního
řádu smluvní strany, jejíž orgán
má rozhodnout.
3. Prohlášení za mrtvého a řízení
o důkazu smrti se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem byla
osoba v době, kdy podle posledních zpráv
byla naživu.
1. Podmínky uzavření manželství
se řídí u každého ze snoubenců
právním řádem smluvní strany,
jejímž občanem je snoubenec.
2. Forma uzavření manželství se spravuje
právním řádem smluvní strany,
před jejímž orgánem má být
manželství uzavřeno.
1. Práva a povinnosti manželů a jejich majetkové
poměry se spravují právním řádem
smluvní strany, jejímiž občany jsou
oba manželé; příslušný je
soud smluvní strany, na jejímž území
manželé mají nebo naposled měli bydliště.
2. Je-li jeden z manželů občanem jedné
smluvní strany a druhý občanem druhé
smluvní strany, spravují se tyto poměry podle
právního řádu smluvní strany,
na jejímž území manželé
mají nebo naposled měli bydliště; příslušný
je soud této smluvní strany.
1. Jsou-li oba manželé občany jedné
smluvní strany, je pro rozvod příslušný
soud této strany. Mají-li bydliště na
území druhé smluvní strany, je příslušný
také soud této druhé strany. Rozvod se spravuje
právním řádem smluvní strany,
jejímiž občany jsou manželé v době
podání návrhu na rozvod.
2. Je-li v době podání návrhu na rozvod
jeden z manželů občanem jedné smluvní
strany a druhý občanem druhé smluvní
strany, je příslušný soud smluvní
strany, na jejímž území manželé
mají nebo naposled měli bydliště; soud
použije právního řádu svého
státu.
1. Zjištění, že tu je či není
manželství a vyslovení neplatnosti manželství
pro porušení podmínek uzavření
manželství se spravuje právním řádem,
kterého mělo být použito podle článku
12 odstavec 1.
2. Zjištění, že tu je či není
manželství a vyslovení neplatnosti manželství
pro nedodržení formy při uzavření
manželství se spravuje právním řádem
smluvní strany, před jejímž orgánem
bylo manželství uzavíráno.
3. Pro určení příslušnosti soudu
se použije obdobně ustanovení článku
14.
1. Uznání, zjištění a popření
otcovství nebo mateřství, jakož i věci
týkající se rodičovské moci
a osobního stavu dítěte se spravují
právním řádem smluvní strany,
jejímž občanem je dítě.
2. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný
orgán smluvní strany, jejímž občanem
je dítě. Jestliže však navrhovatel i odpůrce
mají bydliště na území téže
smluvní strany, je příslušný
orgán i této smluvní strany.
1. Vyživovací povinnost mezi příbuznými,
jakož i mezi osobami, jejichž manželství
bylo rozvedeno nebo prohlášeno za neplatné
a mezi osvojitelem a osvojencem se spravuje právním
řádem smluvní strany, jejímž
občanem je oprávněná osoba.
2. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný
soud smluvní strany, na jejímž území
má oprávněná osoba bydliště.
1. Osvojení se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel.
2. Souhlasu dítěte a jiné osoby nebo orgánu
je třeba, vyžaduje-li to právní řád
smluvní strany, jejímž občanem je dítě,
které má být osvojeno.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z
nichž jeden je občanem jedné smluvní
strany a druhý občanem druhé smluvní
strany, musí být splněny podmínky
stanovené právním řádem obou
smluvních stran.
4. Ve věcech osvojení je příslušný
orgán smluvní strany, jejímž občanem
je osvojitel; v případě uvedeném v
odstavci 3 je příslušný orgán
smluvní strany, na jejímž území
mají oba manželé bydliště.
5. Ustanovení tohoto článku bude obdobně
použito také tehdy, jde-li o zjištění
neplatnosti nebo o zrušení osvojení.
1. Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je ve věcech
poručenství a opatrovnictví příslušný
orgán smluvní strany, jejímž občanem
je osoba, které má být zřízeno
poručenství nebo opatrovnictví.
2. Zřízení a zánik poručenství
a opatrovnictví se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osoba,
které má být nebo bylo zřízeno
poručenství nebo opatrovnictví.
3. Právní poměry mezi poručníkem
a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem
se spravují právním řádem smluvní
strany, jejíž orgán zřídil poručenství
nebo opatrovnictví.
4. Povinnost převzít poručenství nebo
opatrovnictví se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je osoba,
která má být ustanovena poručníkem
nebo opatrovníkem.
5. Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště
na území jedné smluvní strany, může
být ustanoven poručníkem nebo opatrovníkem
i občan druhé smluvní strany pod podmínkou,
že má bydliště na území
smluvní strany, na jejímž území
má být poručenství nebo opatrovnictví
vykonáváno a že jeho ustanovení nejlépe
vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.
1. Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických
opatření k ochraně zájmů občana
jedné smluvní strany, jehož bydliště
nebo majetek je na území druhé smluvní
strany, zpraví o tom orgán této smluvní
strany ihned orgán příslušný
podle článku 19 odstavec 1.
2. V neodkladných případech může
orgán druhé smluvní strany učinit
příslušná prozatímní opatření
podle právního řádu svého státu
a musí o tom ihned podat zprávu orgánu příslušnému
podle článku 19 odstavec 1. Taková opatření
zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí
tohoto orgánu.
3. Opatření uvedená v odstavci 2 je možno
učinit také v zájmu osoby, jejíž
pobyt není znám a která nemá svého
zástupce.
1. Orgán příslušný podle článku
19 odstavec 1 může přenést vedení
poručenství nebo opatrovnictví na orgán
druhé smluvní strany, jestliže poručenec
nebo opatrovanec má bydliště nebo majetek na
území této smluvní strany. Přenesení
se stane účinným, když dožádaný
orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví
převezme a zpraví o tom dožadující
orgán.
2. Orgán, který převzal podle odstavce 1
poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle
právního řádu svého státu.
Použije však, pokud jde o způsobilost k právům
a právním úkonům, práva smluvní
strany, jejímž občanem je poručenec
nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají
osobního stavu, není tento orgán oprávněn;
může však udělit přivolení
k uzavření manželství.
1. Dědické poměry se spravují právním
řádem smluvní strany, jejímž
občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. Jestliže právo jedné smluvní strany,
na jejímž území je jmění,
které je předmětem dědictví,
obsahuje omezení dědění takového
jmění i u občanů této smluvní
strany, vztahují se tato omezení i na občany
druhé smluvní strany.
Občané jedné smluvní strany mají
na území druhé smluvní strany stejné
postavení jako občané vlastní pokud
jde o způsobilost zřídit nebo zrušit
závěť, jakož i pokud jde o způsobilost
nabývat dědictvím jmění nebo
jiných práv, bez ohledu na to, zda jmění
je neb zda práva vznikla na území jedné
nebo druhé smluvní strany.
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť,
jakož i právní účinky vad projevu
vůle se spravují řádem smluvní
strany, jejímž občanem byl zůstavitel
v době zřízení závěti
nebo jejího zrušení. Toto právo je rozhodné
i pro určení, které druhy pořízení
pro případ smrti jsou přípustné.
2. Forma závěti se spravuje právním
řádem smluvní strany, jejímž
občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť
zřizoval. Stačí však, bylo-li postupováno
podle právního řádu smluvní
strany, na jejímž území byla závěť
zřízena. Totéž platí pro zrušení
závěti.
1. K projednání movitého dědictví
je příslušný s výjimkou případů
uvedených v odstavci 3 tohoto článku orgán
smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel
v době smrti.
2. K projednání nemovitého dědictví
je příslušný orgán smluvní
strany, na jejímž území je nemovitost.
3. Je-li celé movité dědictví na území
jedné smluvní strany, projedná je na návrh
dědice nebo odkazovníka orgán této
smluvní strany, jestliže s tím všichni
dědicové a odkazovníci souhlasí.
4. Ustanovení odstavců 1 až 3 se použije
i pro určení pravomoci orgánů v dědických
sporech.
1. Jestliže občan jedné smluvní strany
zemře na území druhé smluvní
strany, uvědomí o tom příslušný
orgán této strany bez odkladu diplomatické
zastupitelství nebo konzulární úřad
druhé smluvní strany a současně sdělí,
co je mu známo o dědicích a odkazovnících,
o místě jejich bydliště nebo pobytu,
jakož i o rozsahu a hodnotě dědictví
a o tom, byla-li zřízena závěť.
Tohoto ustanovení se použije také v případě,
kdy příslušný orgán jedné
smluvní strany byl uvědomen o tom, že na jeho
území zůstalo jmění po občanu
druhé smluvní strany, který zemřel
na území třetího státu. Jestliže
je orgán smluvní strany, na jejímž území
zůstavitel zemřel, známo, že zůstavitel
zanechal majetek rovněž na území třetího
státu, oznámí i tyto okolnosti.
2. Jestliže diplomatické zastupitelství nebo
konzulární úřad získá
informace o smrti občana svého státu a obdrží
údaje týkající se dědictví
dříve, sdělí je orgánu, který
je příslušný pro zajištění
dědictví.
3. Jestliže na území jedné smluvní
strany bylo v průběhu dědického řízení
zjištěno, že dědic nebo odkazovník
je občanem druhé smluvní strany, uvědomí
o tom příslušný orgán bez odkladu
diplomatické zastupitelství nebo konzulární
úřad této strany.
V dědických věcech jsou diplomatická
zastupitelství a konzulární úřady
smluvních stran oprávněny zastupovat bez
zvláštní plné moci před orgány
druhé smluvní strany své vlastní občany,
pokud jsou tito občané nepřítomni
a neustanoví si zástupce.
1. Orgány smluvních stran učiní v
souhlasu s právním řádem svého
státu opatření nezbytná k zajištění
nebo ke správě jmění, které
je na území jejich státu a které tam
zůstalo po občanu druhé smluvní strany
nebo které má připadnout občanu této
strany.
2. Příslušné orgány uvědomí
bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární
úřad druhé smluvní strany o opatřeních
učiněných v souhlasu s ustanovením
odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární
úřad se může přímo nebo
prostřednictvím svého zástupce zúčastnit
výkonu těchto opatření.
3. Na návrh diplomatického zastupitelství
nebo konzulárního úřadu mohou příslušné
orgány učiněná opatření
změnit nebo zrušit.
K otevření a vyhlášení závěti
je příslušný orgán smluvní
strany, na jejímž území je závěť.
Orgánu příslušnému k projednání
dědictví je třeba zaslat ověřený
opis závěti a zápis o jejím otevření
a vyhlášení.
1. Orgán smluvní strany, u něhož je
uložena závěť osoby, která byla
v době smrti občanem této strany, vydá
na žádost orgánu příslušnému
k zajištění dědictví ověřený
opis závěti.
2. Orgán jedné smluvní strany, u něhož
je uložena závěť, zašle ji na žádost
orgánu druhé smluvní strany, jestliže
zůstavitel byl občanem druhé smluvní
strany nebo jestliže orgán této strany je příslušný
k projednání sporu o pravost závěti.
1. Movité dědictví nebo peněžité
částky získané prodejem movitého
nebo nemovitého dědictví na území
jedné smluvní strany budou vydány po skončení
dědického řízení dědicům
nebo odkazovníkům, kteří jsou občany
druhé smluvní strany, jestliže tito dědici
nebo odkazovníci nejsou přítomni a neustanovili
si zástupce, bude vydáno toto dědictví
nebo peněžité částky prodejem
získané diplomatickému zastupitelství
nebo konzulárnímu úřadu smluvní
strany, jejímiž jsou občany.
2. Vydání podle odstavce 1 je možné,
jestliže byly:
a) uspokojeny nebo zajištěny pohledávky věřitelů
zůstavitele a jiné pohledávky souvisící
s dědictvím přihlášené
ve lhůtě stanovené právním
řádem smluvní strany, na jejímž
území je dědictví nebo peněžité
částky jeho prodejem získané;
b) zaplaceny nebo zajištěny daně a dědické
poplatky.
Jestliže movité jmění, které
zůstalo po smrti občana jedné smluvní
strany zemřelém na území druhé
smluvní strany, je nepatrné hodnoty a žádná
z osob oprávněných k dědictví
nemá bydliště na území druhé
smluvní strany ani neustanovila na tomto území
svého zástupce, bude toto jmění vydáno
bez dědického řízení diplomatickému
zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu
smluvní strany, jejímž občanem byl zemřelý.
Před odevzdáním jmění dědicům
uspokojí nebo zajistí diplomatické zastupitelství
nebo konzulární úřad v rozsahu tohoto
jmění pohledávky věřitelů
zůstavitele přihlášené ve lhůtě
jednoho měsíce ode dne, kdy toto jmění
obdržel.
Zemře-li občan jedné smluvní strany
při cestě na území druhé smluvní
strany a neměl-li tam bydliště budou věci,
které měl sebou, odeslány bez provedení
dědického řízení diplomatickému
zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu
smluvní strany, jejímž byl občanem.
1. Forma právních úkonů se spravuje
právním řádem platným pro právní
úkon. Stačí však, bylo-li použito
právního řádu platného v místě
právního úkonu.
2. Právní úkony týkající
se nemovitostí se spravují právním
řádem smluvní strany, na jejímž
území je nemovitost.
1. K řízení o věcných právech
k nemovitostem, jakož i o jiných právech vztahujících
se k nemovitostem je příslušný soud
smluvní strany, na jejímž území
je nemovitost. Soud použije práva svého státu.
2. Ustanovení odstavce 1 nebude použito na majetkové
poměry mezi manžely a na věci dědické
upravené v článcích 13 a 22.
Závazky z nedovolených činů nebo z
jiných událostí, ze kterých vzniká
povinnost k náhradě škody, se spravují
právním řádem smluvní strany,
kde se takový čin nebo událost staly. Příslušný
je soud této smluvní strany. Poškozený
může podat žalobu také u soudu smluvní
strany, na jejímž území má bydliště
žalovaný nebo u soudu smluvní strany, na jejímž
území je majetek žalovaného.
1. Občanům jedné smluvní strany, kteří
vystupují před soudy druhé smluvní
strany, pokud mají bydliště nebo pobyt na území
jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení
žalobní jistoty za náklady řízení
jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají
na území druhé smluvní strany bydliště
nebo pobyt.
2. Osvobození podle odstavce 1 přísluší
občanům smluvních stran i tehdy, jestliže
mají bydliště na území jiného
státu, se kterým má smluvní strana
poskytující toto osvobození smlouvu o vzájemné
vykonatelnosti rozhodnutí.
3. Soud jedné smluvní strany může požadovat
od občanů druhé smluvní strany, kteří
před ním vystupují, složení zálohy
za náklady řízení za stejných
podmínek a ve stejném rozsahu jako od vlastních
občanů.
4. Ustanovení odstavců 1 až 3 bude použito
obdobně na právnické osoby.
Občané jedné smluvní strany mají
na území druhé smluvní strany nárok
na osvobození od poplatků a záloh a jiných
nákladů řízení, jakož
i na ustanovení bezplatného právního
zástupce za stejných podmínek a ve stejném
rozsahu jako jejich vlastní občané.
1. K uplatnění nároků uvedených
v článku 38 je třeba předložit
potvrzení o osobních, rodinných a majetkových
poměrech, jakož i o příjmu vystavené
příslušným orgánem smluvní
strany, na jejímž území má žadatel
své bydliště nebo pobyt.
2. Nemá-li žadatel bydliště ani pobyt
na území žádné ze smluvních
stran, postačí potvrzení vydané diplomatickým
zastupitelstvím nebo konzulárním úřadem
jeho státu.
3. Orgán příslušný k vydání
potvrzení uvedeného v odstavci 1 může
požádat orgány druhé smluvní
strany o potřebné objasnění.
4. Orgán rozhodující o žádosti
o přiznání nároků uvedených
v článku 38 může žádat o
další objasnění orgán, který
potvrzení vydal.
1. Jestliže občané smluvních stran mající
bydliště nebo pobyt na území jedné
z nich chtějí před orgánem druhé
smluvní strany uplatnit nároky uvedené v
článku 38, mohou podat takovou žádost
do zápisu u orgánu příslušného
podle místa svého bydliště nebo pobytu.
Tento orgán zašle zápis spolu s potvrzením
uvedeným v článku 39 odstavec 1 spolu s ostatními
doklady předloženými žadatelem příslušnému
orgánu druhé smluvní strany.
2. Současně se žádostí uvedenou
v odstavci 1 lze podat do zápisu i žalobu nebo jiný
návrh na zahájení řízení.
Přiznání osvobození od poplatků
a záloh a od jiných nákladů řízení,
jakož i ustanovení bezplatného právního
zástupce platí pro celé řízení
téže věci až do pravomocného skončení
včetně řízení o výkonu
rozhodnutí. To platí i pro případy,
kdy další řízení v téže
věci je vedeno před jiným orgánem
téže nebo druhé smluvní strany.
Orgán jedné smluvní strany, jenž ve
věci úhrady nákladů řízení,
jakož i doplnění žaloby nebo návrhu
předvolává účastníka,
který bydlí na území druhé
smluvní strany, stanoví při tom lhůtu
nejméně jednoho měsíce. Lhůta
se počítá ode dne doručení
písemnosti.
Pravomocná rozhodnutí vydaná orgány
jedné smluvní strany ve věcech občanských
nebo rodinných nemajetkové povahy jsou uznávána
na území druhé smluvní strany bez
provedení řízení o uznání
s výjimkou případů, kdy orgán
této strany vydal dřívější
pravomocné rozhodnutí v této věci
nebo kdy orgán, který rozhodnutí vydal, nebyl
podle ustanovení této Smlouvy příslušný.
Každá ze smluvních stran povoluje na svém
území výkon pravomocných rozhodnutí
vydaných orgány druhé smluvní strany:
a) o majetkových nárocích ve věcech
práva občanského a rodinného;
b) o občanskoprávních nárocích
přiznaných v trestním řízení.
Rozhodnutí budou vykonána, jestliže:
a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné;
b) orgán, který rozhodnutí vydal, byl příslušný
podle ustanovení této Smlouvy;
c) dlužník nebyl zbaven možnosti účastnit
se řízení a v případě
procesní nezpůsobilosti možnosti míti
zástupce;
d) rozhodnutí není v rozporu s pravomocným
rozhodnutím, které bylo vydáno dříve
mezi týmiž účastníky, o témže
nároku a na témže právním podkladě
soudem smluvní strany, na jejímž území
má být výkon rozhodnutí povolen, ani
neupravuje věc, jejíž projednávání
bylo již dříve zahájeno soudem této
smluvní strany; toto ustanovení však neplatí,
jestliže se podstatně změnily skutkové
okolnosti, na základě kterých bylo vydáno
dřívější rozhodnutí a
které vedly k vydání nového rozhodnutí;
e) při vydání rozhodnutí bylo použito
právního řádu příslušného
podle ustanovení této Smlouvy, leda že se použitá
ustanovení právního řádu smluvní
strany, jejíž orgán vydal rozhodnutí,
podstatně neliší od ustanovení právního
řádu druhé smluvní strany.
K povolení rozhodnutí je příslušný
soud smluvní strany, na jejímž území
má být rozhodnutí vykonáno.
1. Návrh na povolení výkonu rozhodnutí
může být podán přímo u
příslušného soudu smluvní strany,
na jejímž území má být
rozhodnutí vykonáno, nebo u soudu, který
jednal ve věci v první stolici. Tento soud postoupí
návrh soudu druhé smluvní strany, který
je příslušný soudem dlužníka
podle jeho bydliště.
2. K návrhu na povolení výkonu rozhodnutí
je nutno připojit:
a) ověřený opis rozhodnutí s důvody,
spolu s potvrzením o právní moci a o vykonatelnosti;
b) ověřené opisy listin, ze kterých
je patrno, že dlužníkovi, který se nezúčastnil
řízení, bylo včas a předepsaným
způsobem doručeno předvolání
nebo jiné úřední sdělení
o tom, že bylo zahájeno řízení;
c) překlady návrhů a příloh
uvedených v bodě a) a b).
1. Výkon rozhodnutí se spravuje právním
řádem smluvní strany, na jejímž
území má být proveden.
2. Soud rozhodující o návrhu na povolení
výkonu rozhodnutí se omezí na zjištění,
zda byly dodrženy podmínky uvedené v článcích
45 a 47 odstavec 2.
3. Před rozhodnutím o návrhu může
soud vyzvat účastníky k doplnění
návrhu nebo k objasnění věci. Tento
soud může také žádat dodatečné
objasnění od orgánu, který vydal rozhodnutí.
Dlužník může uplatnit u soudu, který
rozhoduje o návrhu na povolení výkonu rozhodnutí,
námitky proti jeho povolení, jakož i proti
rozhodnutí, kterým byl nárok přiznán,
je-li to přípustné podle práva smluvní
strany, na jejímž území bylo rozhodnutí
vydáno.
Jestliže na území smluvní strany, jejíž
orgán vydal rozhodnutí, byl v důsledku obnovy
řízení nebo stížnosti pro porušení
zákona v této věci povolen odklad jeho výkonu,
je nutno na území druhé smluvní strany
řízení o návrhu na povolení
výkonu rozhodnutí nebo již povolený
výkon odložit.
Náklady spojené s překladem a s ověřením
listin připojených k návrhu na povolení
výkonu rozhodnutí budou po vymožení
od dlužníka vyplaceny osobě, která je
vynaložila. Tyto náklady stanoví příslušný
orgán smluvní strany, na jejímž území
vznikly.
Ustanovení článků 44 až 51 této
Smlouvy se použije obdobně na soudní smíry.
1. Byl-li účastník osvobozený podle
článku 37 odstavec 1 nebo 2 složit žalobní
jistotu odsouzen pravomocným rozhodnutím k náhradě
nákladů, povolí příslušný
soud smluvní strany na návrh oprávněné
osoby bezplatně výkon tohoto rozhodnutí.
2. Návrh se podává způsobem uvedeným
v článku 47 odstavec 1.
1. K návrhu na povolení výkonu rozhodnutí
o nákladech je třeba připojit ověřený
opis rozhodnutí, jímž se stanoví náklady
potvrzení, že toto rozhodnutí je v právní
moci a že je vykonatelné a překlad těchto
listin do jazyka smluvní strany, na jejímž
území má být rozhodnutí vykonáno.
2. Soud rozhodující o návrhu na povolení
výkonu rozhodnutí zkoumá pouze, zda byly
dodrženy náležitosti uvedené v odstavci
1.
3. O nákladech spojených s překladem a s
ověřením listin platí ustanovení
článku 51.
Soud rozhoduje o povolení výkonu rozhodnutí
o nákladech bez vyslechnutí účastníků;
rozhodne rovněž o vymožení nákladů
uvedených v článku 51.
1. Orgán smluvní strany, na jejímž území
byly náklady zálohovány státem, požádá
příslušný soud druhé smluvní
strany, aby tyto náklady vymohl. Dožádaný
soud provede výkon a vybranou částku odevzdá
diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu
úřadu druhé smluvní strany.
2. K žádosti je třeba připojit ověřený
opis rozhodnutí, jímž se stanoví náklady,
potvrzení, že rozhodnutí je v právní
moci a že je vykonatelné a překlad těchto
listin do jazyka smluvní strany, na jejímž
území má být rozhodnutí vykonáno.
3. O nákladech spojených s překladem a s
ověřením listin platí ustanovení
článku 51.
Pro zjištění a vymáhání
nákladů spojených s výkonem rozhodnutí
platí právní řád smluvní
strany, na jejímž území má být
vykonáno.
1. Smluvní strany si za podmínek stanovených
v této Smlouvě na žádost navzájem
vydají k provedení trestního řízení
nebo k výkonu trestu osoby, které se zdržují
na jejich území.
2. K vydání může dojít pouze
pro trestné činy, za které může
být uložen podle právního řádu
obou smluvních stran trest odnětí svobody
nejméně jeden rok nebo trest těžší,
jakož i pro výkon pravomocných rozhodnutí,
kterými byl takový trest uložen.
Smluvní strany si nebudou vydávat vlastní
občany.
K vydání rovněž nedojde, jestliže:
a) trestný čin byl spáchán na území
dožádané smluvní strany;
b) podle právního řádu dožádané
smluvní strany trestní řízení
nemůže být zahájeno nebo rozsudek nemůže
být vykonán z důvodů promlčení
nebo z jiných zákonných důvodů;
c) proti osobě, o jejíž vydání
se žádá, je na území dožádané
smluvní strany vedeno trestní řízení,
byl vynesen pravomocný rozsudek anebo trestní řízení
bylo pravomocně zastaveno;
d) jde o jednání, pro které může
být trestní řízení zahájeno
pouze na základě soukromé žaloby.
Žádá-li o vydání určité
osoby více států, rozhodne dožádaná
smluvní strana, které z těchto žádostí
vyhoví.
1. K žádosti o vydání za účelem
výkonu trestu bude připojen ověřený
opis pravomocného rozsudku, jakož i znění
ustanovení právních předpisů,
která se vztahují na trestný čin spáchaný
odsouzeným. Odpykal-li si odsouzený část
trestu, je třeba sdělit, jakou část
si odpykal.
2. K žádosti o vydání za účelem
provedení trestního řízení
se připojí ověřený opis příkazu
k zatčení a popis trestného činu,
jakož i znění ustanovení právních
předpisů, která se vztahují na trestný
čin spáchaný vyžadovanou osobou. Jedná-li
se o trestný čin proti majetku, nutno také
sdělit výši škody, která byla nebo
mohla být trestným činem způsobena.
3. K žádosti o vydání se dále
připojí pokud možno popis vyžadované
osoby, údaje o jejím státním občanství,
osobních poměrech a místě pobytu,
pokud tyto údaje nejsou patrny z rozsudku nebo z příkazu
k zatčení, a dále její fotografie
a otisky prstů.
1. Neobsahuje-li žádost o vydání všechny
údaje nutné k tomu, aby mohlo být o ní
rozhodnuto, může dožádaná smluvní
strana žádat o její doplnění,
k čemuž může určit lhůtu
do dvou měsíců. Tato lhůta může
být ze závažných důvodů
prodloužena.
2. Jestliže osoba, které se týká žádost
o vydání, byla zatčena a dožadující
smluvní strana nezaslala v příslušné
lhůtě doplňující údaje,
může být tato osoba propuštěna.
Po dojití žádosti o vydání učiní
dožádaná smluvní strana bez odkladu
opatření k zatčení vyžadované
osoby s výjimkou případu, kdy je zřejmé,
že k vydání podle této Smlouvy nemůže
dojít.
1. Zatčení může být provedeno
i před dojitím žádosti o vydání,
jestliže o to požádá dožadující
smluvní strana s odvoláním na příkaz
k zatčení nebo na pravomocný rozsudek; o
zatčení je možno požádat poštou,
telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.
2. Zatčení je možno provést i bez žádosti
uvedené v odstavci 1, jestliže je dostatečně
prokázáno, že se tato osoba dopustila na území
druhé smluvní strany trestného činu,
pro který může dojít k vydání.
3. O zatčení provedeném podle odstavce 1
nebo 2 je třeba bez odkladu uvědomit druhou smluvní
stranu.
Osobu zatčenou podle článku 65 odstavec 1
nebo odstavec 2 je možno propustit, jestliže ve lhůtě
dvou měsíců ode dne odeslání
zprávy o zatčení nedojde žádost
o vydání.
Je-li na území dožádané smluvní
strany proti osobě, o jejíž vydání
se žádá, vedeno trestní řízení
nebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin,
může být vydání odloženo
až do skončení trestního řízení,
do skončení výkonu trestu nebo do doby, kdy
tato osoba byla před skončením uloženého
trestu propuštěna.
1. Jestliže by odklad vydání uvedený
v článku 67 měl za následek promlčení
trestného stíhání nebo vážně
ztížil toto řízení proti osobě,
o jejíž vydání je žádáno,
je možno na odůvodněnou žádost
vydat tuto osobu dočasně.
2. Dočasně vydaná osoba bude po provedení
úkonů, pro které byla vydána, bez
odkladu vrácena.
Dožádaná smluvní strana oznámí
dožadující smluvní straně místo
a dobu vydání. Jestliže dožadující
smluvní strana nepřevezme vyžadovanou osobu
do patnácti dnů od doby stanovené pro vydání,
může být tato osoba propuštěna.
Jestliže se vydaná osoba vyhne trestnímu řízení
nebo výkonu trestu a vrátí se na území
dožádané smluvní strany, bude na novou
žádost opětovně vydána, aniž
je třeba předložit doklady uvedené v
článku 62.
1. Proti vydané osobě nemůže být
bez souhlasu dožádané smluvní strany
zavedeno trestní řízení, ani nemůže
být na ní vykonán trest, ani nemůže
být vydána třetímu státu pro
jiný trestný čin spáchaný před
vydáním, pro který nebyla vydána.
2. Souhlasu dožádané smluvní strany
není třeba, jestliže:
a) vydaná osoba neopustí do měsíce
po skončení trestního řízení
nebo výkonu trestu území dožadující
smluvní strany; do této lhůty se nezapočítává
doba, po kterou vydaná osoba nemohla bez svého zavinění
opustit území dožadující smluvní
strany;
b) vydaná osoba opustila území dožadující
smluvní strany, ale zase se na ně vrátila.
1. Jedna smluvní strana povolí na žádost
druhé smluvní strany přes svoje území
průvoz osob, které byly vydány jiným
státem druhé smluvní straně.
2. Jedna smluvní strana povolí na žádost
druhé smluvní strany přes svoje území
průvoz tam i zpět osob, které jsou ve vazbě
nebo si odpykávají trest na území
jiného státu a které mají být
vyslechnuty orgány dožadující smluvní
strany.
3. Žádost o povolení průvozu se podává
jako žádost o vydání.
Náklady vydání a průvozu nese smluvní
strana, na jejímž území vznikly.
1. Jedna smluvní strana zavede na žádost druhé
smluvní strany podle vlastních právních
předpisů trestní řízení
proti svému občanu, jestliže jsou dostatečné
údaje o tom, že spáchal na území
druhé smluvní strany trestný čin,
pro který je možné vydání.
2. K žádosti se připojí spisy obsahující
údaje o spáchaném trestném činu
a osobě pachatele a věcné důkazy,
které jsou po ruce.
Smluvní strany si navzájem sdělí výsledky
trestního řízení vedeného proti
vydaným osobám nebo proti osobám, proti kterým
bylo převzato trestní řízení.
Jestliže bylo řízení proti těmto
osobám zakončeno pravomocným rozhodnutím,
bude zaslán jeho opis.
Ve věcech vydání, průvozu a převzetí
trestního řízení se stýkají
ministerstva spravedlnosti a Generální prokuratury
smluvních stran přímo. To platí také
pro sdělení uvedená v článku
75.
1. Jedna smluvní strana odevzdá na žádost
druhé smluvní straně věci odebrané
pachateli na svém území, které byly
získány trestným činem nebo jejich
protihodnotu, a kromě toho věci, kterých
může být použito v řízení
jako důkazů, i když podléhají
zabavení nebo propadnutí.
2. Dožádaná strana může věci
uvedené v odstavci 1 dočasně zadržet,
potřebuje-li je ještě v jiném trestním
řízení.
3. Jsou-li věci uvedené v odstavci 1 v době
vydání pachatele v jeho držení, budou
odevzdány pokud možno současně s jeho
vydáním. Tyto věci budou odevzdány
i v tom případě, když nedojde k vydání
pachatele pro jeho smrt nebo z jiného důvodu. Odevzdání
se vztahuje i na věci ukryté nebo uschované
pachatelem na území dožádané
smluvní strany, i když tyto věci byly nalezeny
později.
4. Práva třetích osob k věcem uvedeným
v odstavci 1 zůstávají nedotčena a
tyto věci je třeba po ukončení trestního
řízení bez odkladu a bezplatně vrátit.
5. V případě odevzdání věcí
podle předcházejících odstavců
nebude použito ustanovení článku 5.
Byl-li občan jedné smluvní strany vzat do
vazby na území druhé smluvní strany,
je třeba o tom bezodkladně uvědomit příslušné
diplomatické zastupitelství nebo konzulární
úřad.
1. Smluvní strany si zasílají ročně
přímo zprávy o pravomocných rozsudcích
vynesených v trestních věcech jejich soudy
nad občany druhé smluvní strany, jakož
i informace o pozdějších rozhodnutích
týkajících se těchto rozsudků.
2. Smluvní strany si zasílají na žádost
výpisy z rejstříků trestů nebo
výroky pravomocných odsuzujících rozsudků,
pokud jde o občany druhé smluvní strany,
jakož i informace o pozdějších rozhodnutích
týkajících se těchto rozsudků,
jestliže odsouzení podléhá zápisu
do rejstříku trestů podle právního
řádu smluvní strany, jejíž orgán
rozhodnutí vydal. V odůvodněných případech
lze podat tyto informace i tehdy, jestliže osoba, jíž
se rozhodnutí týká, není občanem
dožadující smluvní strany.
3. V případech uvedených v odstavcích
1 a 2 se podle možnosti připojí otisky prstů.
Soudy, prokuratury, notářství a jiné
orgány smluvních stran činné ve věcech
občanských, rodinných a trestních
si poskytují v těchto věcech navzájem
právní pomoc.
1. V dožádání o poskytnutí právní
pomoci musí být uvedeno:
a) označení dožadujícího orgánu;
b) označení dožádaného orgánu;
c) označení věci, v níž se žádá
o poskytnutí právní pomoci;
d) jméno a příjmení účastníků
řízení, obviněných, obžalovaných
nebo odsouzených, jejich bydliště nebo pobyt,
jejich státní občanství a povolání
a kromě toho v trestních věcech podle možnosti
místo a datum narození obviněných
a jména jejich rodičů;
e) jména, příjmení a adresy právních
zástupců;
f) předmět dožádání a
údaje, které jsou nutné k vyřízení
dožádání, a v trestních věcech
i popis a označení trestného činu.
2. Písemnosti a doklady zasílané podle této
Smlouvy musí být opatřeny podpisem a úřední
pečetí.
1. Při vyřizování dožádání
o poskytnutí právní pomoci postupuje orgán
dožádané smluvní strany podle právních
předpisů svého státu. Může
však na žádost použít způsobu
vyřízení vyžádaného orgánem
dožadujícím.
2. Není-li dožádaný orgán příslušný,
postoupí dožádání příslušnému
orgánu a zpraví o tom dožadující
orgán.
3. Není-li známa přesná adresa osoby
označené v dožádání, učiní
dožádaný orgán vhodná opatření
ke zjištění adresy.
4. Dožádaný orgán na žádost
sdělí včas dožadujícímu
orgánu místo a dobu provedení vyžádaných
úkonů.
5. Po vyřízení dožádání
o poskytnutí právní pomoci vrátí
dožádaný orgán spisy dožadujícímu
orgánu; v případech, kdy dožádání
nebylo možno vyhovět, vrátí spisy a
současně sdělí důvody, pro
které nebylo dožádání vyhověno.
1. Jestliže v řízení před orgány
jedné smluvní strany bude třeba osobní
účasti svědka nebo znalce, který je
na území druhé smluvní strany, je
nutno se obrátit na příslušný
orgán druhé smluvní strany se žádostí
o doručení předvolání.
2. Předvolání nesmí obsahovat pohrůžku
donucení pro případ, že se nedostaví.
3. Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání
orgánu druhé smluvní strany, nesmí
být na území této strany bez ohledu
na své státní občanství trestně
stíhán, ani vzat do vazby, nesmí být
na něm vykonán trest uložený soudem
za trestný čin, který je předmětem
řízení, v němž byl předvolán,
ani za jiný trestný čin, který spáchal
před překročením hranic dožadující
smluvní strany, ani za trestný čin, který
by vyplynul z jeho výpovědi.
4. Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v
odstavci 3, jestliže neopustí území
dožadující smluvní strany ve lhůtě
jednoho týdne ode dne, kdy orgán, který ho
předvolal, mu sdělil, že jeho přítomnosti
není dále třeba. Do této lhůty
se nezapočítává doba, ve které
svědek nebo znalec nemohl opustit území této
smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
5. Dožadující orgán uhradí svědkům
a znalcům náklady za cestu a pobyt, jakož i
ušlý výdělek, a znalcům kromě
toho vyplatí i znalečné za posudek.
1. Je-li třeba osobně vyslechnout před orgánem
jedné smluvní strany osobu, která je ve vazbě
nebo si odpykává trest na území druhé
smluvní strany, je možno požádat o její
dočasné dodání.
2. Dodaná osoba zůstává dále
ve vazbě a bude bez odkladu vrácena po provedení
úkonů, pro které byla dodána. Tato
osoba požívá ochrany uvedené v článku
83 odstavec 3.
3. Žádost bude zaslána prostřednictvím
orgánů uvedených v článku 76.
1. Dožádaný orgán zařídí
doručení písemností podle předpisů
svého státu, jestliže doručovaná
písemnost byla sepsána v jazyku dožádané
smluvní strany nebo jestliže je k ní připojen
překlad do tohoto jazyka. Jinak doručí dožádaný
orgán písemnost adresátu, pokud je ochoten
ji dobrovolně převzít.
2. Na výslovnou žádost dožadujícího
orgánu zařídí dožádaný
orgán v souhlasu s předpisy platnými na území
dožádané strany, aby písemnost byla
doručena adresátu do vlastních rukou.
Doklad o doručení bude pořízen podle
předpisů o doručování písemností
dožádané smluvní strany.
1. Jestliže orgán jedné smluvní strany
určil účastníkovi, který má
bydliště na území druhé smluvní
strany, lhůtu k provedení procesního úkonu,
je rozhodným pro dodržení určené
lhůty datum poštovního razítka strany,
z jejíhož území byla odeslána
písemnost, kterou má být uložený
úkon proveden.
2. V případě, kdy je třeba v určené
lhůtě převést na území
druhé smluvní strany zálohy nebo poplatky
vyžadované orgánem, který ve věci
jedná, je rozhodné pro dodržení stanovené
lhůty datum jejich složení u banky smluvní
strany, na jejímž území má účastník
bydliště.
3. Následky nedodržení lhůty budou posuzovány
podle právního řádu smluvní
strany, jejíž orgán ve věci jedná.
Ministerstva spravedlnosti smluvních stran si budou na
žádost osob zdržujících se na území
jedné smluvní strany vzájemně poskytovat
pomoc při zjišťování adres osob
zdržujících se na území druhé
smluvní strany, jestliže toho bude třeba pro
vedení řízení podle této Smlouvy.
Jestliže podle ustanovení této Smlouvy je třeba
připojení překladu zasílaných
listin a dokladů do jazyka druhé smluvní
strany, musí být tyto překlady vyhotoveny
soudním tlumočníkem, dožadujícím
orgánem nebo diplomatickým zastupitelstvím
nebo konzulárním úřadem jedné
ze smluvních stran.
1. Náklady spojené s poskytnutím právní
pomoci nese dožádaná smluvní strana.
2. Dožádaný orgán sdělí
dožadujícímu orgánu výši
vzniklých nákladů.
Listiny vydané příslušným orgánem
jedné smluvní strany nebo ověřené
podle jejich předpisů a opatřené úřední
pečetí mají důkazní moc na
území druhé smluvní strany bez dalšího
ověření. To platí i pro listiny, na
nichž byly ověřeny podpisy podle předpisů
jedné ze smluvních stran.
1. Smluvní strany si budou zasílat výpisy
z matrik uzavření manželství a úmrtí
týkající se občanů druhé
smluvní strany, jakož i opisy rozhodnutí soudů
nebo správních orgánů ve věci
zápisů v matrikách občanů této
strany. Zasílání těchto výpisů
a opisů se děje bezplatně prostřednictvím
diplomatických zastupitelství nebo konzulárních
úřadů.
2. Ustanovení odstavce 1 bude použito také
v případě dodatečného zápisu
v matrice; v tom případě bude zaslán
opis celého matričního výpisu.
3. Výpisy z matrik o úmrtí jsou zasílány
bez odkladu, ostatní výpisy společně
na konci každého čtvrtletí.
4. Smluvní strany si budou na žádost pro úřední
potřebu bezplatně zasílat výpisy z
matrik, jakož i jiné listiny týkající
se osobních práv a zájmů občanů
smluvních stran.
Žádosti občanů jedné smluvní
strany o vydání výpisů z matrik druhé
smluvní strany nebo o vydání listin, které
jsou na území této strany, mohou být
zaslány přímo příslušnému
orgánu této strany. Vyžádané
listiny budou žadatelům zaslány prostřednictvím
diplomatického zastupitelství nebo konzulárního
úřadu smluvní strany, jejíž orgán
tyto listiny vydal a současně budou vybrány
příslušné poplatky.
Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí
v platnost po uplynutí třiceti dnů ode dne
výměny ratifikačních listin, která
bude provedena v Praze.
Tato smlouva je sjednána na dobu pěti let počínaje
dnem nabytí platnosti a její platnost se bude prodlužovat
vždy na období dalších pěti let,
pokud ji žádná ze smluvních stran nevypoví
šest měsíců před uplynutím
právě probíhajícího období.
Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, pozbude platnosti
Smlouva mezi Republikou československou a Republikou polskou
o vzájemných právních stycích
ve věcech občanských i trestních sjednaná
ve Varšavě dne 21. ledna 1949, jakož i Dodatkový
protokol k této Smlouvě podepsaný ve Varšavě
dne 21. ledna 1949.
Tato Smlouva byla sepsána ve Varšavě dne 4.
července 1961 ve dvou vyhotoveních, každé
v jazyce českém a polském, přičemž
obě znění mají stejnou platnost. Na
důkaz toho výše uvedení zmocněnci
tuto Smlouvu podepsali a opatřili pečetěmi.