Žádné vznešené slovo však nemůže udělat ze zločinu právo. Pod žádnou záminkou nesmí být proveden útok proti svobodě našich národů. Naše hranice jsou tam, kde je určilo skutečné sebeurčení národů a proto nebudeme o nich s nikým diskutovat. (Potlesk.) Naše západní hranice s NSR jsou hranicemi bdělosti a připravenosti zmařit úklady nepřátel. Hranice Německé demokratické republiky jsou hranicí přátelství a socialismu. Lid obou našich národů i celý socialistický tábor vedený Sovětským svazem je kdykoliv připraven uhájit nedotknutelnost těchto hranic. Čest práci! (Potlesk)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. dr. Kučerovi.

Posl. dr. Kučera: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Ve svém vystoupení chtěl bych se zabývat vývojem v Německu. Chtěl bych zejména ukázat na to, jak rozdílnými cestami se vývoj v posledních letech ubíral ve státech, které na území Německa vznikly. Pro nás v Československu je tento problém zvlášť důležitý, protože pro nás německá otázka byla vždy otázkou klíčovou.

Je dobře známa historie třicátých let, i druhé světové války, kdy německý imperialismus se vážně zabýval otázkou násilné germanizace celého středoevropského prostoru a k realizaci těchto plánů také přikročil. Známe dokumenty, které ukazují, že byly připraveny plány na úplnou fyzickou likvidaci českého národa a tyto plány počaly být uskutečňovány již v průběhu druhé světové války. Víme, že jsme jako národy unikli tomuto nebezpečí jedině díky tomu, že hitlerovské Německo bylo poraženo a že sovětská vojska rozdrtila tu obrovskou mašinerii německého imperialismu, která rozpoutala druhou světovou válku.

Dnes nás dělí od krásných chvil ukončení války v létě 1945 šestnáct let. Těchto šestnáct let, je však dokladem toho, že západní velmoci v čele se Spojenými státy severoamerickými neučinily nejen nic pro splnění Postupimské dohody, ale učinily naopak všechno pro obnovu německého imperialismu. Jeho ztělesněním stala se Německá spolková republika, v níž německý imperialismus dostal novou šanci rozvíjet nenávist a připravovat útok proti mírumilovným zemím.

I když dnes v čele Německé spolkové republiky stojí jiní lidé, než byl Hitler, Göring a Göbels, přece jejich hlas se od těchto bývalých představitelů německého imperialismu a revanšismu mnoho neliší. Je to také přirozené. Nová garnitura německého imperialismu, která stojí dnes v čele Německé spolkové republiky, byla v podstatě připravena již v průběhu války. Jejím cílem bylo sice v červenci 1944 odstranit Hitlera, avšak ne hitlerismus. Naopak, ve chvíli, kdy již válka byla neodvratně prohraná, snažili se tito lidé zachránit z německého imperialismu, co se ještě dá a vytvořit podmínky pro jeho nové vzkříšení. To bylo patrné v plánu, který Karl Gördeler, vedoucí pučistů, předložil ještě před pučem britské zpravodajské službě a který měl být základem politického programu nové vlády. Jeho základním bodem mělo být přijetí koncepce federalizované Evropy pod vedením Německa na evropském kontinentě. Je patrno, že ti, kdož v Německé spolkové republice vládnou, tento starý plán německého imperialismu uváděli a uvádějí v život. Uváděli ho v život za plné podpory západních velmocí, které již ve chvíli, kdy podepisovaly Postupimskou dohodu, se zabývaly otázkou, jak se jí zbavit. Vláda německých monopolů nebyla v západním Německu, nikdy vážně ohrožena. Západní velmoci dokonce velmi vehementně vystoupily proti samotnému hnutí obyvatel, kteří žádali vyvlastnění surovinového průmyslu.

Koncem prosince 1946 se obyvatelstvo Hessenska při hlasování vyslovilo pro přijetí ústavy, která stanovila, že báňský průmysl, železárny a ocelárny, energetické závody, kolejová i trolejová doprava mají být převedeny do společenského vlastnictví a stát má dohlížet na pojišťovací ústavy, banky nebo je spravovat. Americká vojenská vláda zakázala, aby tento ústavní článek, který si přála většina lidu, vstoupil v platnost. Stejně dopadlo to v srpnu 1947 se zákonem o socializaci v Berlíně a v srpnu 1948 se zákonem v Severním Porýní-Westfálsku o socializaci těžby uhlí.

Tyto skutečnosti namátkou vybrané jen ilustrují, že západním velmocem nikdy o rozbití monopolů samozřejmě nešlo. Dnes se za jejich podpory moc monopolů skví v plné slávě. Rozhodující pozice v celém hospodářství opět uchvátily obnovené tři D-banky - Deutsche Bank, Dresdner Bank a Discont und Commerzbank. Jejich moc proti předválečné ještě vzrostla, právě tak, jako silnější než kdy jindy je moc známých koncernů IG Farben, Thyssen, Mannesmann a Krupp. Tyto a další monopoly jsou úzce svázány s monopoly francouzskými, americkými a anglickými a spolu se podílejí na zbrojních zakázkách pro NATO a provádějí společné výzkumy.

Došlo i k postupné obnově všeho toho, čím byl nacismus do roku 1945. Propouštění válečných zločinců a navrácení jim majetku, jako tomu bylo u Flicka, Kruppa, Pferdmengesse i Abse, bylo doprovázeno rozmísťováním bývalých nacistických politiků, finančníků, soudců a oficírů do čelných funkcí státního a hospodářského aparátu. Ze 17 ministrů dnešní spolkové vlády byli mnozí vedoucími spolupracovníky hitlerovského státu nebo funkcionáři v organizacích SA, SS a v nacistické straně. Dobře je znám případ ministra Oberländera, který pod tlakem veřejného mínění celého světa musel nakonec odejít. Ale ve státním aparátu nebyl jediný Oberländer, sedí jich tam desítky, stovky a tisíce. Mezi nimi dr. Hans Globke, státní tajemník úřadu samotného kancléře Adenauera, mající na svědomí tisíce lidských životů. Podobná situace je i v diplomatické službě, v níž jsou prakticky soustředěni všichni významnější pracovníci Ribbentropova ministerstva. Z více než 70 bonnských zastupitelských úřadů je 54 řízeno nacistickými diplomaty. Osm set soudců a prokurátorů, většina na vyšších a nejvyšších místech, bylo spoluviníky na zločinech za druhé světové války. Mezi nimi řada soudců, kteří odsoudili k smrti tisíce československých občanů.

Nebyla samozřejmě provedena ani demilitarizace. Velká Británie například po skončení války ponechala ve zbrani celou armádní skupinu, kterou zajala v Dolním Sasku a ve Schlesswig-Holštýnsku. Ihned po skončení války byly vytvořeny pomocné technické sbory, složené z německých zajatců. Budovaly se studijní útvary, které se skládaly z důstojníků amerického generálního štábu a z velících důstojníků německé armády. Bylo umožněno, aby byly vytvářeny spolky na podkladě starých armádních skupin a pluků. Nakonec bylo přikročeno k výstavbě kádrové armády - bundeswehr. V jeho čele stojí dnes řada generálů, kteří v minulosti sloužili hitlerovskému wehrmachtu a připravuje se i atomové vyzbrojení.

Opuštění Postupimské dohody vedlo ovšem i k postupné fašizaci života v Německé spolkové republice, k potlačování všech demokratických svobod, k pronásledování těch, kdož bojovali za mír a demokracii. Od roku 1951, kdy byl zahájen proces proti Komunistické straně Německa, bylo zakázáno přes 200 demokratických organizací. Obránci míru a demokraté jsou znovu, jako za Hitlerových dob, posíláni do vězení. Sílí německý revanšismus, znovu vyhlašuje své plány Panevropy a své nároky na území na Východě.

Na první pohled by se zdálo, že vývoj německé otázky poskytuje stejný obraz jako před léty. Avšak situace dnes je přece jen zcela jiná! Jiná je především v tom, že ve světě existuje dnes silný socialistický tábor v čele se Sovětským svazem, který má dost sil agresivním silám německého imperialismu zatarasit cestu. A my všichni jsme rozhodnuti to udělat!

I v samotném Německu nastala změna. Oním světlým bodem v Německu je vznik a existence Německé demokratické republiky, prvního mírumilovného a demokratického německého státu, státu, který vznikl po zásadách Postupimské dohody a tyto zásady do důsledku prováděl. V čele Německé demokratické republiky stojí osvědčení antifašisté, kteří dlouhá léta strádali v hitlerovských koncentráčních táborech. Mnozí naši vězňové z koncentračních táborů je znají jako své dobré přátelé a soudruhy. Není nadsázkou. jestliže řekneme, že tito němečtí antifašisté v pravém slova smyslu zachránili život mnoha našim českým a slovenským lidem v pekle nacistických koncentráků.

Čtyři D z Postupimi byla v Německé demokratické republice důsledně uvedena v život. Byla zlomena moc monopolů a základní průmysl stal se majetkem všeho lidu, byla provedena důsledná denacifikace, z kořenů byl vyrván duch staré hitlerovské wehrmacht, byly provedeny hluboké demokratické reformy.

Tisíce našich lidí se mohly přesvědčit o tom, že mírumilovná politika Německé demokratické republiky je upřímná. Já sám vzpomínám na své několikeré návštěvy Německé demokratické republiky jako na hřejivou vzpomínku. Vzpomínám na velkou manifestaci mládeže na Festivalu demokratické mládeže v roce 1951, kdy nové demokratické Německo se počalo rodit z trosek druhé světové války. Vzpomínám na své návštěvy ve školách Německé demokratické republiky, na hodiny, které jsem strávil ve školách v Berlíně, Karl-Marx-Stadtu i v Aue. Seznámil jsem se přitom s tím, jak děti v Německé demokratické republice jsou vychovávány v duchu upřímné spolupráce s ostatními národy. Vzpomínám na četná setkání s dělníky, rolníky, lékaři i právníky, na diskuse s nimi, z nichž jasně vyzařovalo úsillí, aby Německá demokratická republika byla pevnou oporou v boji proti novým úkladům německého imperialismu.

V Německé demokratické republice jsou ztělesněny všechny nejlepší tradice německého lidu. Humanismus Götha a Schillera, velké perspektivy, které ukázal dělnické třídě Marx a Engels, hluboká oddanost proletářskému internacionalismu a míru, kterými se vyznačovali Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová i boj tisíce antifašistů, kteří s nasazením vlastního života bojovali v temných dobách hitlerismu spolu s antifašistickým hnutím celého světa proti fašismu a válce, za nové demokratické a mírumilovné Německo.

Vítězství Sovětského svazu umožnilo těmto silám v Německé demokratické republice, aby se vydaly na cestu opravdové demokracie, na cestu, která je pevně spojila s námi v socialistickém táboře. Jak symbolický mi dodnes připadá pomník sovětským hrdinům v Treptowě! Na rozlomeném hákovém kříži tu stojí sovětský voják a v ruce drží dítě jako symbol života nového Německa. A tento nový život se v Německé demokratické republice zrodil, rostl a sílil. Je to život prodchnutý usilovnou prací pro blaho lidu, pro mírovou spolupráci.

Německá demokratická republika učinila i vše pro to, aby pomohla k mírovému řešení německé otázky. Předložila nesčetné návrhy, směřující ke snížení napětí v samotném Německu. Navrhla, aby Německo bylo zahrnuto do pásma vyňatého z atomového vyzbrojování, aby byly cestou konfederace vytvořeny společné orgány, které by podepsaly mírovou smlouvu s Německem.

Je třeba říci, že všechny tyto snahy Německé demokratické republiky narazily na rozhodný odpor imperialistů v Německé spolkové republice. Ti naopak vynaložili mnoho sil, aby rozvraceli život v Německé demokratické republice, její výstavbu a pokojnou práci jejího lidu. Proto s plným porozuměním přijali jsme v Československu opatření, která na doporučení států Varšavské smlouvy provedla Německá demokratická republika na obranu své vlastní bezpečnosti i bezpečnosti celého socialistického tábora 13. srpna t. r. V těchto opatřeních se prokázala zcela jasně vnitřní síla Německé demokratické republiky, odhodlání jejích občanů bránit svůj stát, bojovat proti temným cílům německého imperialismu. Znovu jsme si ověřili, že na našich hranicích máme spolehlivého souseda, který svými rozhodnými kroky chrání i naši bezpečnost. Znovu se potvrdila pravda Gottwaldovského: není Němec jako Němec!

Vývoj v Německu jasně ukazuje, kde se soustředily mírové síly a kde se znovu připravuje agrese. Dnes je ještě čas tuto agresi zastavit, udělat všechno pro to, aby nemohla novým válečným požárem ohrožovat mír světa. Proto Sovětský svaz a s ním všechny ostatní socialistické státy přicházejí s návrhem mírové smlouvy s Německem. Předkládají tento návrh již v zájmu všech národů, které mají zkušenosti s německým imperialismem, revanšismem a militarismem. Vládnoucí kruhy západoevropských zemí záměrně skrývají před svým lidem skutečnost, že německý imperialismus dnes znovu ohrožuje svět, že jeho generálové s temnou fašistickou minulostí stojí v čele armád Atlantického paktu a znovu připravují hoře utrpení celému světu. Tyto skutečnosti skrývají vládnoucí kruhy na Západě proto, že jsou si vědomy, že národy těchto zemí mají rovněž své zkušenosti s německým militarismem a revanšismem. My však pokládáme za svoji povinnost vůči lidstvu ukázat pravý stav věci. Ukázat, že dnes je ještě čas donutit imperialisty v Německé spolkové republice, aby žili se svými sousedy v míru. Naše návrhy jsou jasné. Jsou proniknuty hlubokou láskou k míru, vyjadřují zájmy všech národů, zájmy všech mírumilovných lidí. Proto s takovou jednotou a odhodláním stojí za nimi všechen náš československý lid, proto všichni pod vedením Komunistické strany Československa znásobíme své úsilí pro další posílení naší vlasti a tím i celého socialistického tábora. Jsme si vědomi. že naše pevnost, jednota a semknutost je nejlepší zárukou, že revanšismus bude zastaven, že mír zvítězí. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Prerušujem schôdzu na 20 minút.

(Schůze přerušena v 16 hod. 32 min. a opět zahájena v 16 hod. 53 min.)

Místopředseda NS Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovat v rozpravě k výkladu ministra zahraničních věcí Václava Davida o mezinárodní situaci.

Dávám slovo posl. Žiakovi.

Posl. Žiak: Súdružky a súdruhovia poslanci, vážení priatelia!

Nie bez príčiny nás zaujíma súčasný i budúci vývoj v Nemecku. Slovenské príslovie hovorí Lepší dobrý súsed, ako zlý brat. Ako susedia chceli by sme s obidvoma nemeckými štátmi nažívat v dobrom susedskom pomere. Nemecká demokratická republika je naším úprimným dobrým susedom. K jej ľudu máme skutočné bratské vzťahy! V prejavoch najvyšších našich zodpovedných štátnych činiteľov, ktoré sú v plnom súhlase s vôľou občanov, mnohokrát sme vyjadrili mierové úsilie o dobré susedské vzťahy i s naším západným susedom, keby sa vláda Spolkovej republiky spamätala a nastúpila na prepotrebnú mierovú cestu, užitočnú pre vlastný ľud i pre mier na svete.

Politika militarizmu, revanšizmu a novofašizmu, ktorú uskutočňuje vláda pána Adenauera, je politikou nenávisti, nepriateľstva, rozvratu a vojny. K takejto politike československý mierumilovný ľud má ostrý odmietavý postoj.

Po čiernej noci fašistického otroctva, po oslobodení našej otčiny hrdinskou Sovietskou armádou sme verili, že v celom Nemecku budú úplne zničené korene nemeckého imperializmu, militarizmu, ktorý v necelom štvrťstoročí vyvolal dve hrozné svetové vojny. Postupimská dohoda bola reálnym základom budúcej mierovej zmluvy s Nemeckom i predpokladom úplnej očisty a demokracie, aby sa Nemecko natrvalo začlenilo do rodiny mierumilovných národov.

Táto dohoda bola dôsledne uskutočnená iba v Nemeckej demokratickej republike, ktorá z vôle nemeckého pracujúceho ľudu vznikla na území sovietskej okupačnej zóny. Nemecká demokratická republika, prvý skutočne mierumilovný štát na území Nemecka, stala sa záštitou demokracie a mieru v Nemecku.

Naproti tomu západné veľmoci, najmä USA, čoskoro urobili zo západného Nemecka imperialistický nástroj vojny proti socialistickým štátom. K moci sa dostali monopoly a fašistickí vojnoví zločinci. Títo vládcovia miesto, aby pochopili úlohy a povinnosti porazeného národa voči prvému víťazovi z druhej svetovej vojny, Sovietskemu sväzu, počínajú si povýšene, ako by oni boli povolaní diktovať svetu svoje nezmyselné požiadavky. Bonnská vláda pre svoje revanšistické ciele stretá sa s plnou podporou vlády a militaristických kruhov v Spojených štátoch severoamerických. Pán Adenauer a jeho ministri, opierajúc sa o útočný vojnový Severoatlantický pakt, bezočivo žiadajú územia, ktoré raz navždy patria Československu, Poľsku a Sovietskemu sväzu. Bonnská vláda je úhlavným nepriateľom Nemeckej demokratickej republiky a mierového usporiadania sveta.

Politické a kultúrne ovzdušie pod vplyvom militarizmu a revanšizmu v NSR prejavuje všetky známky duchovného a mravného úpadku. Patrilo by k prvoradej úlohe súčasných západonemeckých spisovateľov, žurnalistav, pedagógov a intelektuálov, aby boli svedomím svojho národa. Nemeckí spisovatelia a kultúrni dejatelia túto úlohu v nedávnej minulosti, až na malé výnimky, plnili veľmi váhavo. V čase Hitlerovej moci mali len dve možnosti: kolaborovať, chváliť a ospevovať nemeckého nadčloveka, alebo emigrovať. Väčšina išla prvou cestou. Najlepší emigrovali alebo zahynuli v koncentrákoch. Situácia v tzv. adenauerovskej demokracii nie je lepšia. Dnes je dosť zriedkavé, aby západonemeckí autori a novinári povedali jasné kritické slovo na samovražedný militarizmus, revanšizmus a novofašizmus. Ak sa göttingenskí vedci, pokrokoví cirkevní činitelia alebo mieroví pracovníci odvážili ku kritickým slovám na vládu, dostali sa do spárov perzekúcie alebo priamo do väzenia. Príznakom tohto otráveného ovzdušia bol zákaz Komunistickej strany Nemecka. Uznávanou filozofickou autoritou v NSR je filozof atómovej bomby Karl Jaspers, ktorý v duchu Nietscheho a Hitlera zdôvodňuje použitie atómovej bomby na masové vyvraždenie ľudstva. Pán Jaspers tvrdí, že úplné vyhladenie ľudstva zo zemského povrchu je menšie zlo, ako svetové víťazstvo komunizmu. Za toto, tiež filozofické dielo dostal vo Frankfurtě n/M. mierovú cenu.

Záslužný prevlom v rezignácii spisovateľov je vyjadrený v knižke "Žijem v Nemeckej spolkovej republike" do ktorej prispelo 15 spisovateľov. Hans Werner Richter v knihe uvádza tri základne záporné stránky života v NSR. Návrat k nacizmu, vývojová tendencia k diktatúre a prekotná remilitarizácia, vystrojená atomickými zbraňami. Každá z týchto nebezpečných skutočností nesie so sebou hrozbu, že sa zopakuje obdobie spred roku 1945 so všetkými dôsledkami zániku slobody.