Nedáme sa preto odradiť falošným krikom, pokryteckými a farizejskými vyhláseniami západných mocností od realizácie spravodlivej veci - podpísania mierovej zmluvy s Nemeckom a riešenia otázky Berlína a plne sa staviame za návrhy, ktoré sú dnes predkladané NZ. Rozhodne a s plnou zodpovednosťou pritom všetkom prehlasujeme - dosť, až potiaľ a ďalej ani krok! Tu začína hranica socializmu a mieru, na ktorej stojí zjednotená sila všetkých socialistických krajín proti imperializmu. Mierovú zmluvu s Nemeckom je nutné ešte v tomto roku podpísať. Tak znie súdružky a súdruhovia, vážený poslanci, hlas nášho pracujúceho ľudu, tak znie i hlas pracujúcich nášho Východoslovenského kraja.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. Bendovej.

Posl. Bendová: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, milí hostia!

Pracujem v kraji, v ktorom sa stali významné deje národa. Už v dávnych dobách pochodovali Rimavskou dolinou revolučné husitské vojská a razili cestu dnešnej tvorivej dobe. Náš ľud, dlhé roky roztratený po gemerských vŕškoch, vysluhoval si mozole na rodných hrudách, na ktoré "stáletia tiekli poddaných slzy", ako píše náš lukovišťský rodák, národný umelec, básnik Ivan Krasko.

Z tohto pracujúceho ľudu vyšlo mnoho významných ľudí, ktorí v rušných dobách stali si na vedúce miesta - Daxner, Francisci, Bakulíny - a prví pozdvihli hlas za oslobodenie pracujúceho človeka. Nezľakli sa ani žalárov, ani šibeníc, ale odvážne bojovali za ľudské práva svojho ľudu.

Keď fašizmus počal peklo pripravovať svetu, náš ľud stŕpol. Vynašiel sa a nevstúpil do fašistických organizácií. Po našich dedinách sa veľmi riedko vyskytol gardista alebo príslušník Hlinkovej ľudovej strany a tým menej člen Hlinkovej mládeže. Len na ukážku ich bolo vidieť, no ľud potajomky brojil proti nim. Nepožívali žiadnu dôveru a boli na posmech. Príslušníci komunistickej strany (Hnúšťa, Striežovce, Tisovec) vyvíjali ilegálnu činnosť a pripravovali dnešok.

Fažizmus dohasínal - z východu prenikalo svetlo slobody a zo dňa na deň viac približovalo sa dunenie kaťuší - ľuď zdieľal si navzájom túto radosť: blíži sa oslobodenie. V mojej rodnej obci na pastve večerom a nocou pristávali - zhadzovali z lietadiel parašutistov. Moji rodáci Babinčania sú toho svedkom. Parašutisti pripravovali príchod sovietskej armády. Naši chlapci si potajomky rozdeľovali flinty. Na klenovské vrchy nocou vozili do stodoly strelivo, zbraň a chlapi sa hlásili do zbrane. Jeden večer v Klenovci sa hlásilo 700 chlapov do zbrane. Slovenské národné povstanie sa privalilo odrazu, ako lavína, a ľud sa hrnul do hôr robiť záseky fašistom. V obciach sa vydávali cyklostylované časopisy - Klenovec, Tisovec - mobilizovali sa všetky sily do útoku. Nemecká presila zvíťazila. Naši sa hrdinsky bránili pri Rimavskej Bani, kde padlo viac našich Gemerčanov. Hlása to pomník pri Kraskove. Boje okolo Hnúšte, pri Klenovci boli urputné. Ľud sa utiahol na klenovské vrchy a čakal na úmysly fašistických vojsk. Viac našich ľudí zahynulo. Mnoho by o tomto vedel vyprávať Dielik nad Tisovcom, kde je tiež pomník padlých hrdinov, ako aj na Chorope nad Klenovcom.

A potom začalo prenasledovanie. Mnoho partizánov - našich ľudí povešali. (Lukovištia, Kraskovo, Rimavská Baňa). Ľud s hrôzou utiahol sa do pivníc a nemeckí fašisti zaplavili naše dedinky. Vyzeralo to, ako keby sa blížil posledný deň ľudstva.

Až sovietsky vojak doniesol nám slobodu na bodáku. Radosť a vítanie v mojom kraji nemalo konca - hostiny, prívety, bratanie. Dvíhali sme sa z rozvalín a rozbehli sme sa za tvorivou prácou.

Náš ľud sa z tejto hrôzy ťažko spamätával. Sovietski ľudia, ktorým sa nikdy nebudeme vedieť dostatočne odvďačiť, ukázali mu smer. A odvtedy rozkvitol náš kraj po každej stránke. Kvitne náš priemysel - Likier, Hačava, Tisovec. Stá ľudí si tu zarába pekný groš, robí pre seba. Náš odveký otrok, roľník, tiež vykročil novým spôsobom. Zmizli pásiky polí pre ktoré boli len škriepky. V mojom kraji sú už - skoro až na nepatrné percento - jednotné roľnícke družstvá, ktoré sa z roka na rok rozrastajú. Ľud už vie povedať to je "naše" a nie "moje". Hmotne sa ma dobre. Naše dedinky v rodných čiernych horách sú na nepoznanie. Všetko nové, krásne, moderné domy, pekne zariadenia s vymoženosťami doby. Ľud dobre žije, pekne sa oblieka a radostne buduje zajtrajšok. Každá obec má spoj - vlak, autobus. Stavajú sa krásne školy. Koncom augusta sme otvárali dve veľké školy - Lukovištia a Teplý Vrch. Malé dedinky si stavajú reprezentačné kultúrne domy. Ľud túži po kultúre.

Tento rok náš družstevný ľud vzorne pracoval. Žatva, mlatba, výkup, všetko predčasne prevedené. Pracovná morálka vysoká, lebo ľud sa má finančne dobre.

Takto u nás, kým na Západe rafinovaná, špekulatívna politika znova pripravuje peklo pre svet. Západný Berlín sa zase stáva ohniskom vojny. USA majú zase úlohu huckať Nemcov, rozvíriť delírium vojny. Hitlerovskí generáli, ktorí pošliapali ľudské práva, zasa pochodujú pod bodákmi, jedovate mobilizujú mládež, novú Hitlerjugend, provokujú a naťahujú nervy na škripec vedúcim činiteľom socialistických krajín. Títo sa však vedia ovládať a nedajú sa strhnúť pánom na Západe, ktorí sa vyžívajú v dobrodružstvách. Náš ľud poctivou prácou zbudoval túto zem a za nijakých okolností nedovolí, aby ňou hazardovali akýkoľvek dobrodruhovia.

Chodím po našom vidieku, rozprávam sa s našimi družstevníkmi. Poctivo pracujú a nedajú sa vykoľajiť rozbesnenými chúťkami Západu. Pri práci besedujeme. Všetci jednohlasne zásadne odsudzujú revanšizmus, militarizmus, ktorý sa priekom stavia nášmu budovateľskému programu.

Výbory žien na svojich besedách odsudzujú provokačné opatrenia na Západe. Želajú si otázku západného Berlína vyriešiť mierovou cestou.

A hlas našich žien je opodstatnený a musia ho rešpektovať. Veď je to silná, mohutná armáda mieru. Naše ženy prešli mnohými utrpeniami. Kapitalistický svet ich zaznával. Od 45. roku zdvihla sa naša žena a všade sa účastní, kde sa jedná o našu budúcnosť. Nadobudla sebavedomia a v záujme radostnej budúcnosti svojich detí pomáha budovať našu socialistickú zem. Vidíme ju na každom pracovisku, ako osvedčenú tvorivú silu. V našom Gemeri sú jednotné rolnícke družstva, kde sú prevážnou väčšinou ženy. Také polobanícke dediny: Rovné, Poproč, Zdychava, Polom. Chlapi sú v baniach, zarábajú peniaze a ženy robia na družstvách a zarábajú chlieb. A veľmi dobre si počínajú. Videla som naše ženy pri terajšej žatve. V Drienčanoch mlátili dve mláťačky a pri obidvoch boli samé ženy a chlapi zvážali a snopy priamo do mláťačky. Radosť bola sa dívať na túto prekrásnu a oduševnenú prácu. Aj po iných obciach ženy v družstvách sú hybnou silou, vzpruhou a vedia prácu aj riadne organizovať. V takých Vrbovciach, kde od prvoti v družstve vedú ženy a bolo to prvé družstvo kedysi v okrese. Ani dnes nie je na poslednom mieste. Výbory žien pomáhajú zabezpečovať práce na MNV, pomáhajú organizovať práce. V kulturnych podnikaniach veľká väčšina sú zase len samé ženy. A kultúra po našich dedinkách sa ozaj rozbehla. Najmenšie dedinky pripravujú príležitostné programy a divadlá. Také Striežovce, ani kulturny dom nebol a ženy vedeli dva, až trikrát zorganizovať divadlá za pomoci osvetára. Naše ženy majú svoj veľký podiel pri budovaní socializmu v našej vlasti. A prečo toľko pracovného nadšenia? Lebo vedia, že zabezpečujú krásnu budúcnosť svojim deťom. Dobre vedia, že takáto budúcnosť je možná len v socialistickom zriadení a preto je oprávnený ich demonštratívny nástup za mier, ich oddanosť k nášmu zriadeniu.

Náš pracujúci ľud si neželá dobrodružné vojny. Len pred 17. rokmi zdvihol sa z rozvalín a odvtedy zbudoval túto zem, že nám ju závidia. S hrôzou spomína staré kapitalistické časy, kedy si krvopotne vysluhoval mozole, biedne živoril pod úroveň človeka. Socializmus mu dal radostnú náplň života. Na každom pracovisku a či už v súkromí, vidí starostlivú ruku matky, rodnej komunistickej strany. S touto rodnou stranou a vládou stojí - padnúť nesmie a nemôže. To je silné presvedčenie nášho ľudu. Náš družstevník z pôdy len statočnou prácou dostáva chlieb, žiadna špekulácia tu nepomôže a pre to aj politika odsudzuje špinavú politickú špekuláciu na Západe.

Kade chodím, všade sledujem opodstatnené nadšenie pre pravdu, pre dnešok, pre socializmus. Nebezpečenstvo vojny na Západe rozdúchava západný Berlín. Týmto chce v strede Európy pripraviť pôdu špinavej provokácii proti Nemeckej demokratickej republike a celému socialistickému svetu. Ani jeden národ si neželá vytvoriť veľké nacistické Nemecko. To je výplod chorých mozgov bonnských politikov. Nemecký ľud má už dosť vojen.

Náš ľud chce v pokoji nažívať so všetkými národmi sveta a budovať blahobyt na zemi - dokonalé víťazstvo ľudstva - komunizmus. A preto s radosťou schvaľuje návrh Sovietskeho sväzu na uzavretie mierovej zmluvy s Nemeckom a takto vyriešiť západoberlínskou otázku.

Všetci stojíme za návrhom sovietskej vlády za uzavretie mierovej zmluvy s oboma nemeckými štátmi. Týmto by sa zastavil rozvíchrený militarizmus a otravná fašizácia Spolkovej republiky.

Náš ľud dôkladne uvážil politickú situáciu. Rozhodnutie vlády Sovietskeho sväzu o obnovení pokusov s jadrovými zbraňmi udobruje a stojí za ním. Toto rozhodnutie bolo nanajvýš správne, aby nás zasa neprekvapil zradný Mníchov.

Taktiež schvaľuje opatrenia na zvýšenie obranyschopnosti, ktoré vydal Sovietsky sväz, že až do uzavretia mierovej zmluvy s Nemeckom sa dočasne odkladá prepustenie nevyhnutného počtu vojakov, námorníkov a staršinov do zálohy, ktorých základná vojenská služba sa končí v roku 1961.

Je to nutné opatrenie, ktoré spoľahlivo zebezpečí bezpečnosť našej krajiny. Vieme, že Sovietsky sväz nikdy nepoužije zbrane ako prvý - veď je to centrum tábora mieru. Ale ozbrojené sily sú vždy v pohotovosti rozdrviť agresora. A túto politiku náš ľud chápe, podporuje ju nielen vo svojich srdciach a mysliach, ale i svojou každodennou prácou. Náš pracujúci človek s radosťou sleduje mierumilovnú politiku Sovietskeho sväzu a celého tábora mieru. Vojnu si neželá, ale keby niekto chcel kradmou rukou siahnuť na jeho slobodu, na vytvorené dielo 17 rokov, vedel by zmobilizovať všetky sily do útoku, na obranu socializmu a jeho plodov.

Celý svet potrebuje mier. Veľký tábor mieru podáva priateľskú ruku všetkým národom. Spoločným úsilím všetkých národov ho možno ubrániť.

Neželáme si zánik sveta. Náš roľnícky ľud si vytvoril krásne diela, vzorné hospodárske strediská. Doporučovala by som počuť názory našich družstevníkov agresorom na Západe. My nežijeme zo špekulácií, my sme si to, čo máme, vybudovali poctivou prácou a nedovolíme, aby sa v tomto prplal hocikto. Žičila by som pánom na Západe počúť výroky našich žien na besedách výborov žien - dvoch som stratila, jednoho ešte mám, najmladšieho, ťažko by som sa s ním lúčila, ale pustila by som ho až by nám brali to, čo sme tak svedomite postavili. Veď dobre sa mám teraz na starosť, nikdy tak predtým.

A toto sú len útržky rozhovorov našich ľudí ktorí už vedia, čo doniesol pre nich socializmus.

Náš kraj rozhodne odsudzuje provokácie revanšistov, schvaľuje podpis mierovej zmluvy a opatrenia Sovietskeho sväzu na zvýšenie obranyschopnosti štátu.

Poctivou prácou bojuje za mier a sympatizuje so všetkými ľuďmi ktorí chcú žiť a pracovať v mieri.

My, poslanci Národného zhromaždenia, vyvinieme ešte väčšie úsilie v práci medzi občanmi, aby podľa vzoru budovateľov komunizmu v Sovietskom sväze, ešte viac znásobili úsilie budovania šťastnej a svetlej budúcnosti ľudstva - komunizmu u nás. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo podpredsedovi NZ Pospíšilovi.

Místopředseda NS Pospíšil: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! V dnešní schůzi jednáme o současné mezinárodní situaci. V této souvislosti bych chtěl poukázat na některé události z doby nedávné minulosti. Prvního října, tedy za několik dní, uplyne patnáct let ode dne, kdy Mezinárodní vojenský soud v Norimberce vynesl rozsudek nad hlavními válečnými zločinci Goeringem, Keitlem, Streicherem, Neurathem a ostatními. Byl bych rád, kdybych mohl vzpomenout této události jako začátku všestranné mírové spolupráce mocností, které si vzaly poučení z války proti fašismu, a kdybych tu mohl rozvinout obraz velkolepých výsledků, které mohla tato spolupráce přinést k prospěchu lidstva. Bohužel neuplynulo těchto patnáct let na Západě tak, jak si to zasloužili nesčetní mučedníci svými obětmi a hrdinným bojem. Patnáct let od vynesení rozsudku se podobá nápadně oněm patnácti letům po konci první světové války, které skončily Hitlerovým nástupem k moci.

Po celý rok v Norimberce prokazovali američtí, britští, francouzští a sovětští prokurátoři zločiny hitlerovského Německa: proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Soudcové čtyř spojeneckých mocností pak podali v rozsudku podrobný obraz toho, jak se stalo, že svět mohl být stržen do takové katastrofy. Domnívali se, že jejich rozsudek zůstane na věčné časy varováním. Dali obžalovaným jednotlivcům i zločineckým organizacím neomezenou možnost obhajoby, aby nikdy nemohla vzniknout domněnka, že jejich rozsudek byl psán rukou vítěze, a ne rukou mezinárodní spravedlnosti.

Jen na jednom případě bych chtěl ukázat, jak se Spojené státy zpronevěřily závazným zásadám rozsudku. V norimberském procese prokazoval americký prokurátor, že se Třetí říše dopustila proti sovětskému svazu svévolné agrese. Byl to prokurátor zastupující Spojené státy americké, který prohlásil nacistický útok na Sovětský svaz za "nejčernější zločin, který byl kdy spáchán ve vztazích mezi státy". Americký prokurátor bod za bodem usvědčoval činy a projevy Hitlerovy i ostatních nacistů ze znásilňování pravdy a skutečnosti a označoval jejich štvavé výroky o bolševickém nebezpečí jako vědomou lež. Americký prokurátor to byl, který předložil Mezinárodnímu vojenskému tribunálu dokument C-170. Byl to německý tajný dokument, v němž bylo zachyceno hodnocení situace, jak si ji po několik let den ze dne nacističtí pohlaváři zaznamenávali podle hlášení zpravodajských orgánů a svých diplomatických zástupců. Bez jediné výjimky vyznívají všechny jejich záznamy o tak zvaném bolševickém nebezpečí takto: Rusové se chovají naprosto korektně. Rusko vynakládá všechny síly, aby se zdrželo konfliktu. Nepočítá s tím, že je napadneme.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi otázku: Mohl by dnes poctivý americký prokurátor, kdyby porovnal štvavé projevy představitelů bonnského militarismu a revanšismu a projevy americké válečné psychózy, dojít k jinému závěru, než že se nyní - "přípravou agrese proti Sovětskému svazu a státům socialistické soustavy" - znovu chystá nejčernější zločin, který by mohl být spáchán ve vztazích mezi národy?

Západ se Spojenými státy v čele pošlapal mezinárodně závazné zásady norimberského rozsudku, pošlapal závaznou Postupimskou dohodu a znemožňuje i každou snahu, která by mohla vést k dorozumění a míru. Právo tedy není určujícím rysem politiky Spojených států a není jím ani logika. Svědčí o tom nelogické odmítnutí návrhu na uzavření mírové smlouvy s Německem. Může však být ještě něco samozřejmějšího, přijatelnějšího a logičtějšího než návrh, aby za šestnáct let po konci války uspořádala konečně mírová smlouva potřebné otázky a stabilizovala situaci podle výsledků války?

Vlády Spojených států amerických, které zaměnily Rooseveltovu politiku dobrého sousedství za politiku z pozice síly, dostaly se na tuto nedůstojnou cestu proto, že se brání vzít na vědomí realitu. Německý fašismus ani americké vlády nechtějí vidět, jakým směrem se vlastně točí kolo dějin. Vykřikují, že rostoucí síla socialistické světové soustavy je dílem jakýchsi temných sil a vidí dokonce "rudé stíny" na stěnách Bílého domu. Tak jako kapitalismus se dlouho bránil vzít na vědomí skutečnost, že roste síla dělnické třídy a nechtěl z toho sveřepě vyvodit důsledky, nechce nyní ani imperialismus vyvodit důsledky z rostoucí síly socialistického světa. Svědčí o tom neustálé, až hysterické odmítání všech sovětských návrhů, vyhlašování odporu za každou cenu bez podkladu. Odporu manifestačního, jakoby symbolického.

Imperialisté v tom vidí sebezáchranu. Vědí, že na cestě práva, na cestě logiky, mezinárodní spravedlnosti a na půdě reality by se musili s novou situací ve světě vyrovnat. Domnívají se však zcela mylně, že tomuto vyrovnání uniknou na své dosavadní cestě válečné psychózy a výhrůžek. Musí však jednou přihlédnout k jasné realitě. Poznali to po 13. srpnu v NDR a po energických varovných činech sovětské vlády. Stručně a výstižně charakterizuje fakt, že se realita postavila mezi řeč a skutečnost, text pod Brandtovou karikaturou v západoněmeckých novinách: "Ale Willy neštěkej tak hlasitě, vždyť víš, že nemůžeme kousat."

Západní mocnosti se dostaly do slepé uličky. Dostane se do ní každý, kdo nechce vidět tabulku upozorňující, že ulička nikam nevede. Ve slepé uličce se tyto mocnosti octly, když militaristické a revanšistické Německo předložilo pro řešení otázky západního Berlína a k proplacení směnku, kterou svými projevy a někdy i mlčením západní státníci podepisovali, ačkoliv věděli, že ji nikdy nebudou moci proplatit, nechtějí-li sami nést strašné důsledky moderní války.

Kdo se octne v slepé uličce, musí jít zpátky a dát se ulicí jinou, chce-li pokračovat v cestě. Západu se to nechtělo udělat. měl obavy z toho, že ztratí svou tvář. Nemá co ztratit než tvář militarismu a revanšismu a válečné psychózy. Měl by však nejen ztratit, ale i zatratit svou politiku, která byla v západním Německu líhní nového fašismu. Je snad škoda obejít se bez Strausse a Séboma? Je hanbou začít provádět opravdu vážně politiku, odpovídající zájmům vlastního lidu? Vlády západních mocností mají příležitost vystoupit na pomoc světovému míru, a to je pro každou vládu čest a nikoliv ztráta.

Spojené státy však nastupují místo toho neupřínmou cestu, která nemůže vést k jinému výsledku než k novému zvýšení napětí. Vynakládají všechno své propagandistické úsilí, aby agresivní plány své monopolistické politiky přeměnili v záležitost v uvozovkách "všelidskou". Chtějí je zahalit do falešné roušky. Touto rouškou má být právo na "sebeurčení". Pod tímto demagogicky zneužitým heslem "právo na vlast" vedou politiku revanšismu západoněmečtí útočníci. Přáli by si, aby se historie opakovala, aby znovu oklamali těmito hesly světovou veřejnost, jako se jim to podařilo proti Československé republice v Mnichově.

Hlavním teoretikem tohoto tak zvaného sebeurčení je profesor Rašhofr, autor řady revanšistických publikací a vydavatel teoretických rozborů, které jsou základem revanšistické ideologické fronty. Rašhofr byl Hitlerem povolán na pražskou universitu za svou činnost, kterou vedl proti československému státu a za to, že byl v letech 1927 až 1938 poradcem Henleinovy strany pro mezinárodní právo. První postupný cíl činnosti vedené pod záminkou tohoto hesla má být pokus zničit Německou demokratickou republiku. Má být vzbuzen dojem, že obyvatelstvo Německé demokratické republiky nemůže prý uplatňovat svá práva. Jde tu zřejmě o jeden z prostředků diverze. Umělou konstrukcí "práva na vlast" pak se snaží teoreticky podložit revanšistické snahy a zneužít skupin odsunutých Němců k uchvácení cizích území.