Vážná situace v dolech je ve vývoji a v dodávkách protiprašných zařízení, vodovodního potrubí a ve vzduchotechnice. Při projektování a dovozu strojních zařízení nejsou často respektovány základní požadavky k ochraně zdraví pracujících, a to jak proti úrazové zábraně, tak proti prachu, hluku a jiným provozním škodlivinám.

Tyto nedostatky se pak na našich závodech stávají brzdou ve vytváření podmínek v úrazové prevenci a v ozdravování pracovišť. V mnoha případech mají tyto nedostatky značný vliv na technický rozvoj. V kladenském revíru na n. p. Gottwald se započalo vcelku velmi dobře rozvíjet dobývání uhlí stlačenou vodou (hydromechanizace). Zkušenosti nám ukázaly velké přednosti tohoto nového technologického postupu, a to nejen po stránce zvyšování produktivity práce, ale tato metóda skýtá maximální bezpečnost našim havířům. Skutečnost je však taková, že ji nemůžeme nadále uplatnit a to proto, že je značný nedostatek potřebného vysokotlakého potrubí, vysokotlakých hadic a nejsou až dosud vyvinuta potřebná vysokotlaká čerpadla, která jsou pro tento způsob dobývání nezbytná. Přitom je nám všem známo, že tato čerpadla se vyrábějí jak v SSSR, tak i v Polské lidově demokratické republice a naši havíři si právem kladou otázku, proč naši výzkumníci při vývoji nevycházejí z těchto zkušeností.

A proto je třeba uvážit, zda v řadě případů by nebylo hospodárné vývoj nových strojních zařízení z hlediska ochrany a bezpečnosti práce specializovat prostřednictvím Rady vzájemné hospodářské pomoci v jednotlivých lidově demokratických státech, popřípadě neobávat se některá zařízení dovézt z jiných států.

Četné připomínky se zabývají otázkami finančními a doporučuje se, aby finanční prostředky pro zařízení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví pracujících byly přednostně uvolňovány a materiálově zabezpečovány. V souvislosti s touto otázkou je třeba vidět, že na některých dolech kladenského revíru jsou nedostatečná hygienická zařízení, jako koupelny, zdravotní střediska a jiná sociální zařízení.

S otázkou ochrany a bezpečnosti práce, zejména pak v předcházení úrazům úzce souvisí vybavování pracujících ochrannými pomůckami. V tomto směru byla vznesena v průběhu diskuse celá řada připomínek a námětů. Naši horníci poukazovali na špatnou kvalitu ochranných oděvů, přileb a zejména pak gumových holinek. Tyto ochranné prostředky nejsou dodávány včas a v požadovaném množství a v různých velikostech, jejich užitkové normy neodpovídají v mnoha případech požadavkům provozu. Proto by bylo třeba, aby ústřední orgány, které stanovily normy užitkovosti a katalogy ochraných pomůcek, provedly kontrolu a stanovily normy užitkovosti tak, aby odpovídaly potřebám z hlediska ochrany našich pracujících.

Osobní ochranné pomůcky je nutno přidělovat pracujícím podle skutečné potřeby a dále pak je nutno, aby na našich závodech byla patřičná rezerva. Tím by se zabránilo tomu, aby pracujícím nebyly přidělovány boty, obleky a respirátory, které již byly použity, a to proto, že v některých případech provedená desinfekce není účinná a nezabrání přenosu kožních nemocí.

Velmi vážné nedostatky se vyskytují ve vývoji a výrobě sebezáchranných přístrojů, kterými jsou vybavováni důlní zaměstnanci pro případ sebezáchrany při přecházení míst zamořených požárními zplodinami.

Dnes máme na dolech značný nedostatek těchto přístrojů, přestože tyto byly našimi podniky včas plánovitě zabezpečeny. Domnívám se, že hlavní problém spočívá v tom, že výrobce tyto vyrábí jen jako rezervu v tom případě, kdy nemá naplněn pracovní program.

Stejně tak i cena sebezáchranného přístroje je značně vysoká, zvláště pak jeho oprava, která činí Kčs 163. Mnohem horší je ta skutečnost, že doposud se nám nepodařilo přesvědčit výrobce, aby prováděl urychleně tyto opravy a dále pak, aby opravoval i ty přístroje, které nebyly nijak poškozeny, i když byly otevřeny.

Havíři v diskusi doporučují, aby naše výzkumné ústavy při vývoji ochranných pomůcek se více opíraly o zkušenosti pracujících, úzce spolupracovaly se zlepšovateli a využívaly jejich námětů bez prestižních otázek.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Ve svém diskusním příspěvku jsem hovořil o některých problémech, které byly v průběhu diskuse našimi pracujícími naneseny. Jsem přesvědčen, že těmito závažnými problémy se budou zabývat příslušné orgány i závody vyrábějící potřebná zařízení pro naše doly, a tak společně se budou podílet na tom, aby práce havířů se stala prací radostnou a bezpečnou.

V závěrečném hodnocení diskuse návrhu nového zákona je možno říci, že samotný průběh diskuse přinesl podstatné zvýšení zájmů o bezpečnost, a to jak u odpovědných hospodářských pracovníků, tak i u samotných pracujících.

Aktivní účast pracujících kladenského revíru při diskusi dokazuje, že pod vedením KSČ jsou naši pracující odhodláni důsledně řešit všechny problémy a úkoly vyspělé socialistické společnosti. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo posl. Mátlovi.

Posl. Mátl: Vážené Národní shromáždění!

Ve třetí pětiletce se podstatně zvýší materiální a kulturní úroveň pracujících při plánovaném zkrácení pracovní doby. To bude vyžadovat způsob práce, který zaručí dosažení nejvyššího stupně společenské produktivity práce při maximálním snižování pracnosti a odstranění fyzicky namáhavých prací. Proto těžiště třetí pětiletky je podle usnesení KSČ v rozvoji pokrokové techniky, technologie a organizace práce.

Úloha nové techniky však není jen v zabezpečování vysoké produktivity práce, ale má zároveň vytvářet podmínky pro radostnou a hlavně bezpečnou a kulturní práci.

Proto je nutné již při tvorbě nové techniky v projektech strojů, zařízení i budov dbát na to, aby se ochrana zdraví pracujících nemusela řešit až dodatečně, zvláštními a proto vždy dražšími opatřeními bezpečnostní techniky, ale aby nová výstavba a zejména nová technika již sama zajišťovala bezpečnost a zdraví při práci.

Uplatňování těchto zásad však je odvislé od plného jejich pochopení zejména projektanty, konstruktéry, organizátory výroby, investory i stavebními podniky. Stranou tu nemůže zůstat ani výchovný vliv organizací ROH všech stupňů. Je třeba, aby si zejména hospodářští pracovníci, konstruktéři a technici uvědomili, že nemáme dvě techniky. Všeobecnou a bezpečnostní, nýbrž jednu pokrokovou techniku a právě proto že musí být také maximálně bezpečná. Nesmí lidem život ztrpčovat, nebo ho dokonce ohrožovat, ale naopak, učinit nejen práci, ale i život na pracovištích radostný.

Takováto nová technika a technologie nám pak kromě ekonomických výsledků bude vylučovat i možnost úrazů a chorob z povolání. Bude to však vyžadovat, aby zásady, které mají být při tvorbě nových strojů a zařízení uplatněny, dokonale ovládali především konstruktéři a projektanti samotní. Ale nejenom to. Projektanti a konstruktéři musí v tomto směru vyvinout daleko větší iniciativu než dosud na zabezpečení zdraví pracujících, investoři by měli taková díla bezpodmínečně vyžadovat a jen taková přejímat a uvádět do chodu.

Proto je zvlášť příznivě posuzováno ustanovení projednávaného zákona, že nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních požadavků, stanovených pro účely odměňování technickohospodářských pracovníků, musí být znalost bezpečnostních předpisů. Kromě toho, že se podle nového zákona bude uplatňovat při stanovení platů a jiných odměn hledisko, jak tito pracovníci při plnění svých úkolů vytvářejí podmínky pro trvalé zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Stále vysoká úrazovost a zvyšující se počet chorob z povolání jsou dokladem toho, že stav bezpečnosti a hygieny práce v závodech není dobrý. Se zvyšováním výrobních úkolů není stejně intenzívně a komplexně zajišťována bezpečnost a ochrana zdraví pracujících. Požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nejsou zajišťovány v souladu s rozvojem naší ekonomiky. Je tomu tak i přesto, že již máme četné vzorné příklady, jež ukazují cestu, jakým směrem v této důležité oblasti jít. Nejen v projekci, ale i přímo v závodech a na pracovištích.

Např. v Závodech přesného strojírenství v Gottwaldově zaměstnanci spolu s vedením provozu vybudovali vzorové pracoviště, odpovídající všem zásadám bezpečné a hygienické práce. Nejenom, že zavedli přísný režim pořádku na pracovišti, ale nabarvili stroje a opatřili je, pokud tomu tak nebylo, bezpečnostním zařízením. Nezapomněli ani na nabarvení stěn. Zaměstnanci používají ochranné pomůcky, a výsledek - pracuje se tam bez úrazu. Jejich příkladu již následují další dílny, činí připomínky jak k zabezpečení strojů, které jsou v chodu, ale i k nové projekci a konstrukci strojů a zařízení, jež se plánují. Bylo by správné, aby tohoto vzoru bylo použito i v ostatních podnicích, aby bylo využito iniciativy pracujících ve spolupráci s hospodářskými orgány i v tomto směru.

Část hospodářských pracovníků však dosud plně nepochopila závažnost úkolů na tomto úseku. Nevytvářejí dostatečné příznivé podmínky pro předcházení úrazů. Nezlepšují technologické postupy tak, aby výrobní proces nepůsobil škodlivě na zdraví pracujících. Nedostatečně prosazují již v plánech výstavby a rekonstrukcí závodů ozdravění pracovišť.

Praxe byla dosud taková, že se odpovědní činitelé jak investorských tak projekčních organizací nedostatečně starali při vypracování, projednávání a schvalování přípravné dokumentace průmyslových i jiných výrobních a pomocných staveb o zajištění bezpečných a zdravotně nezávadných podmínek pro pracujícího člověka. Zájem hospodářských orgánů se orientoval jen na dosažení nejvyšší možné výkonnosti budovaného zařízení při největší ekonomii vynakládaných investičních prostředků bez ohledu na člověka.

Velmi často se snižování investičních nákladů provádělo omezováním nebo i vypouštěním technických zařízení zajišťujících bezpečnost a ochranu zdraví pracujících. Hospodářské orgány nepostupovaly v procesu výstavby závodů od jejich přípravy až po uvedení do provozu komplexně ze všech hledisek, tj. též z hlediska socialistické péče o zdraví pracujícího člověka.

K nedostatkům a velmi často k hrubým závadám v projektech a v budovaných závodech docházelo také proto, že projektoví pracovníci neměli dostatečnou kvalifikaci a dostatek znalostí předpisů i technických možností pro zabezpečení nezávadného pracovního prostředí. Projekty byly pak jednostranně projednávány a schvalovány i s bezpečnostními a hygienickými závadami.

Tak se stávalo, že mnohé, jinak na velmi vysoké úrovni projektované a budované kapacity, jsou z hlediska péče o pracujícího člověka znehodnoceny a náprava bude vyžadovat značných nákladů a rekonstrukcí.

Bylo by možné uvést řadu příkladů takových nedostatků. Uvedu jako typický příklad vynikající stavbu naší energetiky tepelnou elektrárnu v Opatovicích, která byla jako první v sérii dalších elektráren stejného typu (Počáply u Mělníka aj.) budována jako první. Při skutečně novodobé a pokrokové koncepci řešení celého závodu vykazuje stavba různé nedostatky co do prostorového dimensování, zejména komunikací a průchodů a zvláště pak co do větrání pracovních prostorů, zejména v kotelně a odprašnění uhelných cest. Nedostatky se pak v mnohém ve výstavbě dalších elektráren i v Tisové opakovaly.

V poslední době se situace zlepšuje. Projektové ústavy a projekční složky podniků se pod vlivem projednávání a veřejné diskuse k zákonu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci stále více obracejí předem na odborové orgány dozoru nad bezpečností při práci a na orgány státního odborného dozoru i na Výzkumný ústav bezpečnosti práce ROH. Projednávají s ním jen některé projekty velkých závodů nebo s mimořádně složitými problémy bezpečnostně či zdravotně technickými.

Tímto postupem, který je v novém zákoně zakotven v § 6, budou zajištěny preventivně maximální požadavky na vytvoření bezpečných a zdravotně nezávadných pracovních podmínek v nově budovaných i rekonstruovaných starších závodech.

Aby bylo ekonomicky řádně podloženo a spolehlivě zajištěno respektování požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví pracujících v nově budovaných nebo rekonstruovaných závodech, bude vhodné v rozpočtové dokumentaci staveb vyčleňovat příslušné částky investičních nákladů pro jednotlivé bezpečnostně a zdravotně technické úpravy a zařízení.

Toto opatření by pak bylo správné zakotvit v předpisech o dokumentaci staveb při jejich novelizaci. Tak bude zabráněno nebezpečí, že krácení investičních nákladů by postihlo požadavky pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jak se stává při projednávání a schvalování projektové a rozpočtové dokumentace běžně až dosud.

Pro zajištění dokonalé kontroly a posouzení projektové dokumenace při jejím schvalování bude dále třeba, aby projektové organizace důsledně v technických zprávách k jednotlivým částem projektu, zejména v technologické a stavební části, vypracovaly zvláštní stať o řešení problémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s příslušnými odkazy na použité bezpečnostní, hygienické a protipožární předpisy a s označením příslušných částí výkresové projektové dokumentace.

Dosavadní zkušenosti z vyskytujících se nedostatků při skončené výstavbě závodů také ukazují, že pro doplňkové úpravy, které je nutné provádět k odstranění vzniklých závad, nejsou plánovány finanční prostředky a není dobře možno je v rámci výstavby uskutečňovat. Jdou potom samozřejmě na úkor závodu.

Nejvýrazněji se nedostatky v projekci a rekonstrukci závodů dosud projevují na stále vysoké a dokonce narůstající výši pracovní úrazovosti a nemocí z povolání, silikózy a vaseneurózy v důsledku nevyřešení prašnosti, sálavého tepla, hlučnosti a otřesů, hlavně v metalurgických provozech.

Těmito otázkami se zabývala již vláda i Ústřední rada odborů a přijaly účinná a konkrétní opatření. Prověrka provedená například ve slévárnách ministerstva těžkého strojírenství i ministerstva všeobecného strojírenství ministerstvem státní kontroly ukázala, že úkoly vyplývající z vládního usnesení č. 758/59 jsou plněny nedostatečně.

Bylo zjištěno, že se počet onemocnění silikózou dále zvyšuje, ale, a to je nejzávažnější, že při projekci závodů není dbáno na účinné odstraňování zdrojů prašnosti.

Ve Východoslovenských strojírnách nebylo v projekci vůbec pamatováno na odsávání u pískových dopravních pasů. Obdobně je tomu i při technologickém projektu slévárny Kovosvitu Holoubkov.

Není také plněn úkol, aby zařízení vyráběná v našich závodech, nebo dovážená z ciziny, byla vybavena protiprašným zařízením. Jako důvod se uvádí, že výrobce protiprašná zařízení nevyrábí.

ZVIL Plzeň například dodaly v roce 1960 do našich sléváren 120 brokových tryskačů bez odsávání. Instalování těchto nedokonale vybavených strojů, bez protiprašného zařízení, je odůvodněno hospodářskými pracovníky nutností plnění výrobních úkolů. Mohl bych tu kromě jiných uvést například I. Brněnskou strojírnu Kl. Gottwalda v Brně, Moravské železárny Petra Bezruče a další.

K zvýšení úrovně bezpečné a hygienické práce bude nutné nastoupit novou cestu. Vždyť to, co dnes budujeme, by mělo již nést znaky úrovně vyspělé socialistické společnosti, ale navíc je třeba vidět, že jde o stroje a zařízení, jež budou konat svoji funkci převážně již v komunistické společnosti. A právě z tohoto důvodu je nutné přistupovat k výstavbě a rekonstrukci těchto zařízení daleko směleji a se zajištěním perspektivních požadavků pracujících na hygienickou a zdravotně nezávadnou práci. Myslím, že v souladu se všemi pracovníky v metalurgických provozech mohu zde reklamovat, aby plánovaná modernizace slévárenských zařízení byla důsledně prováděna zaváděním plné automatizace sléváren s drobnou výrobou odlévacích a vytloukacích linek.

U pískového hospodářství v metalurgických provozech bude nutné zavádět plnou automatizaci a hermetizaci s řádným odsávacím zařízením přímo u zdrojů. Postupně, ale urychleně bude třeba upouštět od čištění odlitků pneumatickými nástroji a zavádět jejich čištění pomocí vody, tzv. hydroplastu. Zavádět hermetizaci a protihlučnou izolaci u čistících bubnů, kde je vysoká hlučnost a prašnost.

K plnému využití nové techniky u strojů a na rizikových pracovištích věnovat zvýšenou pozornost rovněž již v projekčních kancelářích, výzkumu a vývojových pracovištích. Je jistě správné, aby pracovníci těchto pracovišť vypracovávali tematické úkoly a zařazovali do nich zajišťování nejvyšších parametrů výroby jako dosud, ale je nutné, aby současně s nejvyšší účinností nových strojů a zařízení zajišťovali také bezpečnost a hygienu práce.