Československá socialistická
republika jako hospodářsky velmi vyvinutý
stát směňuje v současné době
v rámci svého zahraničního obchodu
zboží se všemi státy světa. Hodnota
směňovaného zboží se zahraničím
činí zhruba 25 % národního důchodu.
Je pochopitelné, že je věnována značná
pozornost dobrému organizování a provádění
mezinárodní přepravy československého
zboží již také proto, že velikost
a struktura vynakládaných finančních
prostředků na mezinárodní dopravu
československého zboží má bezprostřední
vliv na rentabilitu zahraničně obchodních
operací. Neustále stoupající tendenci
má obchod ČSSR se zámořskými
státy, při němž používá
podnik československého zahraničního
obchodu "Čechofrakt", pověřený
organizováním mezinárodní dopravy,
služeb téměř všech evropských
námořních přístavů.
Objem československých zámořských
doprav, který v roce 1950 činil v tisíci
tunách 3434, dosáhl v roce 1960 již 5355 tisíc
tun.
Hlavní dopravní cestou
československého zahraničního obchodu,
po které je realizována převážná
část zboží směňovaného
Československou socialistickou republikou se zámořskými
státy, jsou v současné době baltické
přístavy Polské lidové republiky a
Německé demokratické republiky. Ve váhovém
objemu překladu čs. zboží bylo přes
tyto přístavy, oproti roku 1955, v roce 1960 převezeno
již o 77 % více. V pořadí těchto
přístavů je na prvém místě
Štětín. Rozšiřující
se obchod ČSSR se zeměmi Blízkého,
Středního a Dálného východu,
je stále ve větší míře
realizován dopravou československého zboží
přes přístavy Černého moře.
Objem československých zámořských
přeprav přes jednotlivé bulharské,
rumunské a sovětské přístavy
v Černém moři, vzrostl od roku 1955 o 227
%. V období pěti let vzrostl rovněž
československý tranzit přes hlavní
přístavy Jaderského moře, Rijeku a
Terst. Československé zboží bylo převáženo
loděmi 40 různých státních
vlajek.
Značný zájem
na svobodném provádění námořní
dopravy má ČSSR také proto, že provozuje
pod svojí vlajkou též vlastní námořní
plavbu. V současné době je ČSSR, pokud
jde o objem námořní tonáže, na
druhém místě z vnitrozemských států.
Celková nosnost deseti provozovaných lodí
činí 105 177 tun. Tyto lodě přepravily
v loňském roce již 495 000 tun zboží.
Hlavní provozní bází československých
lodí je doprava zboží mezi evropskými
přístavy Baltického a Černého
moře a přístavy Středního a
Dálného východu. Z těchto několika
málo údajů vysvítá, že
projednáváme-li dnes mezinárodní úmluvy
o pobřežních vodách, o volném
moři a o pevninské mělčině,
projednáváme je jako Národní shromáždění
státu, v jehož hospodářství hraje
moře závažnou úlohu.
Všechny tyto úmluvy byly
sjednány na první konferenci Organizace spojených
národů o mořském právu, konané
v Ženevě v únoru až dubnu 1958. Konference
přijala úmluvy čtyři. Jednu z nich,
a to úmluvu o rybolovu a zachování biologických
zdrojů volného moře Československá
socialistická republika, právě tak jako Svaz
sovětských socialistických republik a ostatní
socialistické státy, nepodepsala, protože jsou
v ní obsaženy zásady nepřijatelné
socialistickým státům. Ze tří
úmluv československým zmocněncem podepsaných
mohlo Československo přijat bez výhrad jen
jednu, a to úmluvu o pevninské mělčině.
Tato úmluva se sice Československa, jako vnitrozemského
státu bezprostředně netýká,
avšak Československá socialistická republika
se svým podpisem připojuje k SSSR a asijským
socialistickým státům, které na tom
mají značný zájem.
Ke zbývajícím
dvěma úmluvám učinilo Československo
několik výhrad a nadto k úmluvě o
volném moři připojilo ještě prohlášení.
Všimněme si článků
úmluv, k nimž Československá socialistická
republika učinila výhrady. Článek
14 a 23 úmluvy o pobřežních vodách
a pásmu souvislém jsou v oddílu III nazvaném
Právo pokojného průjezdu a to článek
14 v pododdílu A nazvaném "Pravidla vztahující
se na všechny lodě ". Podle tohoto článku
mají lodě všech států ať
pobřežních nebo vnitrozemských právo
pokojného průjezdu pobřežními
vodami, to jest právo proplutí, aniž loď
vepluje do vnitrozemských vod, nebo za účelem
veplutí do vnitrozemských vod nebo za účelem
vyplutí z vnitrozemských vod na volné moře.
Pokud to souvisí s normální plavbou nebo
zasáhla-li vyšší moc nebo nouze, mají
lodě právo zastavit nebo kotvit. Za "pokojný"
se považuje průjezd, pokud probíhá v
souladu s ustanovením úmluvy nebo s jinými
pravidly mezinárodního práva. Dvě
zvláštní ustanovení se týkají
lodí rybářských a podmořských
plavidel.
Článek 23, zařazený
do pododdílu D, nazvaného "Pravidla vztahující
se na válečné lodě" stanoví,
že jestliže se válečná loď
nepodrobí předpisům pobřežního
státu, týkajícím se průjezdu
pobřežními vodami, může pobřežní
stát požadovat, aby válečná loď
opustila pobřežní vody. Československá
republika se svou výhradou staví proti tomu, aby
tyto dva články byly vykládány, jakoby
zakládaly právo na průchod válečných
lodí pobřežními vodami. Důvodem
k výhradě je skutečnost, že konference
o námořním právu zvláštní
článek o průjezdu válečných
lodí pobřežními vodami cizích
států nepřijala.
Další výhrada
se týká článku 21 uvedeném
v pododdílu C pod titulkem "Pravidla vztahující
se na státní lodi jiné než válečné".
Článek stanoví, že předchozí
pravidla se týkají rovněž státních
lodí, používaných k státním
účelům. Naše výhrada připomíná,
že platné mezinárodní právo poskytuje
imunitu všem státním lodím bez rozdílu,
a proto nesouhlasíme s tím, aby se článek
19, který určuje, v kterých případech
se trestní jurisdikce pobřežního státu
vztahuje na cizí lodi, proplouvající pobřežními
vodami, a článek 20 hovořící
také o možnosti provedení exekuce nebo vykonání
zajišťovacích opatření proti lodím
proplouvajícím pobřežními vodami
se vztahovaly na státní lodě, používané
k obchodním účelům.
Tatáž zásada vedla
Československo k výhradě proti článku
9 Úmluvy o volném moři. Článek
ten stanoví, že lodě, jejichž vlastníkem
nebo provozovatelem je stát a jež jsou používány
pouze k neobchodní vládní službě,
používají na volném moři úplné
imunity a jurisdikce kteréhokoli jiného státu,
než je stát vlajky. Naše výhrada zastává
názor, že podle mezinárodního práva,
které je v platnosti, platí úplné
vynětí z jurisdikce kteréhokoli státu
i pro státní lodi používané k
obchodním účelům.
A konečně k téže
úmluvě o volném moři připojuje
Československá socialistická republika prohlášení
o svém názoru, že pojem pirátství,
jak je definován v Úmluvě o volném
moři, neodpovídá soudobému mezinárodnímu
právu ani zájmům zajištění
svobody plavby na volném moři.
Přes tyto výhrady a
prohlášení, které bylo nutno z právnického
i věcného hlediska k předkládaným
Úmluvám přičinit, je třeba
konstatovat, že jsou to Úmluvy velmi významné
již svou formou pro všechny státy. V důležité
normě mezinárodního práva, jíž
je nesporně mnohostranná mezinárodní
smlouva, stanoví se rozsah územní svrchovanosti
pobřežního státu, právo na pokojný
průjezd lodí všech států, jak
pobřežních tak i vnitrozemských, pobřežními
vodami cizího státu. Šíře pobřežních
vod nebyla dosud vyřešena. Neodpověděla
na tuto otázku ani první konference o mezinárodním
právu roku 1958, ani druhá konference, která
se konala v roce 1960. Volné moře, to jest ty části
moře, které nejsou zahrnuty do pobřežních
vod nebo do vnitrozemských vod některého
státu, je podle článku 2 Úmluvy o
volném moři "Otevřeno všem národům.
Proto si žádný stát nemůže
platně přisvojovat právo podrobovat kteroukoli
jeho část své svrchovanosti. Svoboda volného
moře zahrnuje pro pobřežní i vnitrozemské
státy mimo jiné svobodu plavby, svobodu rybolovu,
svobodu klást podmořské kabely a potrubí,
svobodu létat nad volným mořem. Svoboda ta
je omezena podle téhož článku "rozumným
ohledem na zájem, který představuje svoboda
volného moře pro ostatní státy".
Pro Československou socialistickou
republiku jako stát vnitrozemský je rovněž
důležitý článek 3 Úmluvy
o volném moři, v němž se praví:
Aby mohly používat svobody moře za stejných
podmínek, jako pobřežní státy,
mají vnitrozemské státy volný přístup
k moři. Za tím účelem poskytnou státy,
ležící mezi mořem a státem vnitrozemským
po společné dohodě... vnitrozemskému
státu svobodný průjezd svým územím
na základě reciprocity a lodím plujícím
pod vlajkou tohoto státu stejné zacházení
jako vlastním lodím... pokud jde o přístup
do námořních přístavů
a jejich používání. V článku
4 se pak prohlašuje, že každý stát,
ať pobřežní nebo vnitrozemský,
má právo, aby na volném moři pluly
lodi pod jeho vlajkou.
Úmluvy, které se vládním
návrhem dnes předkládají Národnímu
shromáždění Československé
socialistické republiky k projevu souhlasu byly československým
zmocněncem v požadované lhůtě
podepsány. Bez ratifikace však nemohou nabýt
platnosti. Nebyl dosud dosažen počet 22 států,
který se vyžaduje k tomu, aby vstoupily v platnost.
Mnoho států vyčkávalo s ratifikací
až dokončí svá zasedání
druhá konference o mořském právu,
která se konala v roce 1960 v březnu a dubnu a jednala
o otázkách, jež nevyřešila konference
z roku 1958, zejména o šíři pobřežních
vod a pásmech výlučného rybolovu.
Po skončení této druhé konference
začaly státy Úmluvu ratifikovat. Ze socialistických
států ratifikoval úmluvy zatím pouze
Sovětský svaz, a to usnesením Nejvyššího
sovětu SSSR ze dne 20. října 1960.
Vláda Československé
socialistické republiky navrhuje vzhledem k značnému
významu těchto úmluv pro Československo
jako vnitrozemský stát a vzhledem k tomu, že
úmluvy podle svého obsahu právotvorné
mají rovněž značný význam
politický a dále také proto, že úmluvy
předpokládají vydání vnitrostátních
opatření k jejich provádění,
aby Národní shromáždění
vyslovilo souhlas s Úmluvou o pobřežních
vodách a pásmu souvislém, s Úmluvou
o volném moři a s Úmluvou o pevninské
mělčině. Po vyslovení souhlasu Národního
shromáždění budou Úmluvy předloženy
presidentu republiky k ratifikaci, a to s výhradami učiněnými
při podpisu smluv.
Vzpomeňme při této
příležitosti s hrdostí a radostí
velikého díla, které KSČ a naše
vláda vykonaly při budování našeho
obchodního loďstva. Vzpomeňme také veliké,
svědomité a odpovědné práce,
kterou všichni, kteří vedou naše lodi
vlnami oceánů k prospěchu našeho nár.
hospodářství a k prospěchu socialistických
a neutrálních zemí, již po léta
vykonávají. Svým souhlasem přispěje
Národní shromáždění k
rozvoji československé námořní
plavby.
Jako zpravodaj zahraničního
výboru doporučuji jeho jménem, aby Národní
shromáždění vyslovilo se shora uvedenými
úmluvami souhlas. (Potlesk.)
Místopředseda NS Fiala:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí,
můžeme přistoupit ke hlasování.
Nebudou-li proti tomu námitky,
dám hlasovat podle přednesené zpravodajské
zprávy.
Jsou nějaké námitky
proti tomuto hlasování?(Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí, aby Národní
shromáždění Československé
socialistické republiky vyslovilo podle čl. 42 ústavy
souhlas s vládním návrhem, kterým
se předkládají k projevu souhlasu
1. Úmluva o pobřežních
vodách a pásmu souvislém, podepsaná
v New Yorku dne 30. října 1958,
2. Úmluva o volném
moři, podepsaná v New Yorku dne 30. října
1958,
3. Úmluva o pevninské
mělčině, podepsaná v New Yorku dne
31. října 1958, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování?
(Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní
shromáždění tento vládní
návrh jednomyslně schválilo.
Tím jsme projednali dnešní
pořad schůze a sděluji, že schůze
bude pokračovat zítra, v úterý 27.
června v 9.00 hod. dopoledne.
Přerušuji schůzi.