Pondělí 26. června 1961

Československá socialistická republika jako hospodářsky velmi vyvinutý stát směňuje v současné době v rámci svého zahraničního obchodu zboží se všemi státy světa. Hodnota směňovaného zboží se zahraničím činí zhruba 25 % národního důchodu. Je pochopitelné, že je věnována značná pozornost dobrému organizování a provádění mezinárodní přepravy československého zboží již také proto, že velikost a struktura vynakládaných finančních prostředků na mezinárodní dopravu československého zboží má bezprostřední vliv na rentabilitu zahraničně obchodních operací. Neustále stoupající tendenci má obchod ČSSR se zámořskými státy, při němž používá podnik československého zahraničního obchodu "Čechofrakt", pověřený organizováním mezinárodní dopravy, služeb téměř všech evropských námořních přístavů. Objem československých zámořských doprav, který v roce 1950 činil v tisíci tunách 3434, dosáhl v roce 1960 již 5355 tisíc tun.

Hlavní dopravní cestou československého zahraničního obchodu, po které je realizována převážná část zboží směňovaného Československou socialistickou republikou se zámořskými státy, jsou v současné době baltické přístavy Polské lidové republiky a Německé demokratické republiky. Ve váhovém objemu překladu čs. zboží bylo přes tyto přístavy, oproti roku 1955, v roce 1960 převezeno již o 77 % více. V pořadí těchto přístavů je na prvém místě Štětín. Rozšiřující se obchod ČSSR se zeměmi Blízkého, Středního a Dálného východu, je stále ve větší míře realizován dopravou československého zboží přes přístavy Černého moře. Objem československých zámořských přeprav přes jednotlivé bulharské, rumunské a sovětské přístavy v Černém moři, vzrostl od roku 1955 o 227 %. V období pěti let vzrostl rovněž československý tranzit přes hlavní přístavy Jaderského moře, Rijeku a Terst. Československé zboží bylo převáženo loděmi 40 různých státních vlajek.

Značný zájem na svobodném provádění námořní dopravy má ČSSR také proto, že provozuje pod svojí vlajkou též vlastní námořní plavbu. V současné době je ČSSR, pokud jde o objem námořní tonáže, na druhém místě z vnitrozemských států. Celková nosnost deseti provozovaných lodí činí 105 177 tun. Tyto lodě přepravily v loňském roce již 495 000 tun zboží. Hlavní provozní bází československých lodí je doprava zboží mezi evropskými přístavy Baltického a Černého moře a přístavy Středního a Dálného východu. Z těchto několika málo údajů vysvítá, že projednáváme-li dnes mezinárodní úmluvy o pobřežních vodách, o volném moři a o pevninské mělčině, projednáváme je jako Národní shromáždění státu, v jehož hospodářství hraje moře závažnou úlohu.

Všechny tyto úmluvy byly sjednány na první konferenci Organizace spojených národů o mořském právu, konané v Ženevě v únoru až dubnu 1958. Konference přijala úmluvy čtyři. Jednu z nich, a to úmluvu o rybolovu a zachování biologických zdrojů volného moře Československá socialistická republika, právě tak jako Svaz sovětských socialistických republik a ostatní socialistické státy, nepodepsala, protože jsou v ní obsaženy zásady nepřijatelné socialistickým státům. Ze tří úmluv československým zmocněncem podepsaných mohlo Československo přijat bez výhrad jen jednu, a to úmluvu o pevninské mělčině. Tato úmluva se sice Československa, jako vnitrozemského státu bezprostředně netýká, avšak Československá socialistická republika se svým podpisem připojuje k SSSR a asijským socialistickým státům, které na tom mají značný zájem.

Ke zbývajícím dvěma úmluvám učinilo Československo několik výhrad a nadto k úmluvě o volném moři připojilo ještě prohlášení.

Všimněme si článků úmluv, k nimž Československá socialistická republika učinila výhrady. Článek 14 a 23 úmluvy o pobřežních vodách a pásmu souvislém jsou v oddílu III nazvaném Právo pokojného průjezdu a to článek 14 v pododdílu A nazvaném "Pravidla vztahující se na všechny lodě ". Podle tohoto článku mají lodě všech států ať pobřežních nebo vnitrozemských právo pokojného průjezdu pobřežními vodami, to jest právo proplutí, aniž loď vepluje do vnitrozemských vod, nebo za účelem veplutí do vnitrozemských vod nebo za účelem vyplutí z vnitrozemských vod na volné moře. Pokud to souvisí s normální plavbou nebo zasáhla-li vyšší moc nebo nouze, mají lodě právo zastavit nebo kotvit. Za "pokojný" se považuje průjezd, pokud probíhá v souladu s ustanovením úmluvy nebo s jinými pravidly mezinárodního práva. Dvě zvláštní ustanovení se týkají lodí rybářských a podmořských plavidel.

Článek 23, zařazený do pododdílu D, nazvaného "Pravidla vztahující se na válečné lodě" stanoví, že jestliže se válečná loď nepodrobí předpisům pobřežního státu, týkajícím se průjezdu pobřežními vodami, může pobřežní stát požadovat, aby válečná loď opustila pobřežní vody. Československá republika se svou výhradou staví proti tomu, aby tyto dva články byly vykládány, jakoby zakládaly právo na průchod válečných lodí pobřežními vodami. Důvodem k výhradě je skutečnost, že konference o námořním právu zvláštní článek o průjezdu válečných lodí pobřežními vodami cizích států nepřijala.

Další výhrada se týká článku 21 uvedeném v pododdílu C pod titulkem "Pravidla vztahující se na státní lodi jiné než válečné". Článek stanoví, že předchozí pravidla se týkají rovněž státních lodí, používaných k státním účelům. Naše výhrada připomíná, že platné mezinárodní právo poskytuje imunitu všem státním lodím bez rozdílu, a proto nesouhlasíme s tím, aby se článek 19, který určuje, v kterých případech se trestní jurisdikce pobřežního státu vztahuje na cizí lodi, proplouvající pobřežními vodami, a článek 20 hovořící také o možnosti provedení exekuce nebo vykonání zajišťovacích opatření proti lodím proplouvajícím pobřežními vodami se vztahovaly na státní lodě, používané k obchodním účelům.

Tatáž zásada vedla Československo k výhradě proti článku 9 Úmluvy o volném moři. Článek ten stanoví, že lodě, jejichž vlastníkem nebo provozovatelem je stát a jež jsou používány pouze k neobchodní vládní službě, používají na volném moři úplné imunity a jurisdikce kteréhokoli jiného státu, než je stát vlajky. Naše výhrada zastává názor, že podle mezinárodního práva, které je v platnosti, platí úplné vynětí z jurisdikce kteréhokoli státu i pro státní lodi používané k obchodním účelům.

A konečně k téže úmluvě o volném moři připojuje Československá socialistická republika prohlášení o svém názoru, že pojem pirátství, jak je definován v Úmluvě o volném moři, neodpovídá soudobému mezinárodnímu právu ani zájmům zajištění svobody plavby na volném moři.

Přes tyto výhrady a prohlášení, které bylo nutno z právnického i věcného hlediska k předkládaným Úmluvám přičinit, je třeba konstatovat, že jsou to Úmluvy velmi významné již svou formou pro všechny státy. V důležité normě mezinárodního práva, jíž je nesporně mnohostranná mezinárodní smlouva, stanoví se rozsah územní svrchovanosti pobřežního státu, právo na pokojný průjezd lodí všech států, jak pobřežních tak i vnitrozemských, pobřežními vodami cizího státu. Šíře pobřežních vod nebyla dosud vyřešena. Neodpověděla na tuto otázku ani první konference o mezinárodním právu roku 1958, ani druhá konference, která se konala v roce 1960. Volné moře, to jest ty části moře, které nejsou zahrnuty do pobřežních vod nebo do vnitrozemských vod některého státu, je podle článku 2 Úmluvy o volném moři "Otevřeno všem národům. Proto si žádný stát nemůže platně přisvojovat právo podrobovat kteroukoli jeho část své svrchovanosti. Svoboda volného moře zahrnuje pro pobřežní i vnitrozemské státy mimo jiné svobodu plavby, svobodu rybolovu, svobodu klást podmořské kabely a potrubí, svobodu létat nad volným mořem. Svoboda ta je omezena podle téhož článku "rozumným ohledem na zájem, který představuje svoboda volného moře pro ostatní státy".

Pro Československou socialistickou republiku jako stát vnitrozemský je rovněž důležitý článek 3 Úmluvy o volném moři, v němž se praví: Aby mohly používat svobody moře za stejných podmínek, jako pobřežní státy, mají vnitrozemské státy volný přístup k moři. Za tím účelem poskytnou státy, ležící mezi mořem a státem vnitrozemským po společné dohodě... vnitrozemskému státu svobodný průjezd svým územím na základě reciprocity a lodím plujícím pod vlajkou tohoto státu stejné zacházení jako vlastním lodím... pokud jde o přístup do námořních přístavů a jejich používání. V článku 4 se pak prohlašuje, že každý stát, ať pobřežní nebo vnitrozemský, má právo, aby na volném moři pluly lodi pod jeho vlajkou.

Úmluvy, které se vládním návrhem dnes předkládají Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu byly československým zmocněncem v požadované lhůtě podepsány. Bez ratifikace však nemohou nabýt platnosti. Nebyl dosud dosažen počet 22 států, který se vyžaduje k tomu, aby vstoupily v platnost. Mnoho států vyčkávalo s ratifikací až dokončí svá zasedání druhá konference o mořském právu, která se konala v roce 1960 v březnu a dubnu a jednala o otázkách, jež nevyřešila konference z roku 1958, zejména o šíři pobřežních vod a pásmech výlučného rybolovu. Po skončení této druhé konference začaly státy Úmluvu ratifikovat. Ze socialistických států ratifikoval úmluvy zatím pouze Sovětský svaz, a to usnesením Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 20. října 1960.

Vláda Československé socialistické republiky navrhuje vzhledem k značnému významu těchto úmluv pro Československo jako vnitrozemský stát a vzhledem k tomu, že úmluvy podle svého obsahu právotvorné mají rovněž značný význam politický a dále také proto, že úmluvy předpokládají vydání vnitrostátních opatření k jejich provádění, aby Národní shromáždění vyslovilo souhlas s Úmluvou o pobřežních vodách a pásmu souvislém, s Úmluvou o volném moři a s Úmluvou o pevninské mělčině. Po vyslovení souhlasu Národního shromáždění budou Úmluvy předloženy presidentu republiky k ratifikaci, a to s výhradami učiněnými při podpisu smluv.

Vzpomeňme při této příležitosti s hrdostí a radostí velikého díla, které KSČ a naše vláda vykonaly při budování našeho obchodního loďstva. Vzpomeňme také veliké, svědomité a odpovědné práce, kterou všichni, kteří vedou naše lodi vlnami oceánů k prospěchu našeho nár. hospodářství a k prospěchu socialistických a neutrálních zemí, již po léta vykonávají. Svým souhlasem přispěje Národní shromáždění k rozvoji československé námořní plavby.

Jako zpravodaj zahraničního výboru doporučuji jeho jménem, aby Národní shromáždění vyslovilo se shora uvedenými úmluvami souhlas. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme přistoupit ke hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat podle přednesené zpravodajské zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto hlasování?(Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí, aby Národní shromáždění Československé socialistické republiky vyslovilo podle čl. 42 ústavy souhlas s vládním návrhem, kterým se předkládají k projevu souhlasu

1. Úmluva o pobřežních vodách a pásmu souvislém, podepsaná v New Yorku dne 30. října 1958,

2. Úmluva o volném moři, podepsaná v New Yorku dne 30. října 1958,

3. Úmluva o pevninské mělčině, podepsaná v New Yorku dne 31. října 1958, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění tento vládní návrh jednomyslně schválilo.

Tím jsme projednali dnešní pořad schůze a sděluji, že schůze bude pokračovat zítra, v úterý 27. června v 9.00 hod. dopoledne.

Přerušuji schůzi.

(Schůze přerušena v 16 hod. 43 min.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP