Dosavadní zákon z roku 1950 "O zdokonalení živočišné výroby" se zaměřoval převážně na otázky ochrany zdraví a léčení jednotlivých zvířat, a to v podmínkách zemědělské malovýroby. Neřešil komplexní ochranu velkochovů, vymezoval pouze léčebné a preventivní povinnosti veterinární služby. Potřebám rozvoje socialistického zemědělství, zavádění velkovýrobních forem a nových metod práce v živočišné výrobě již nevyhovuje.

Předpokládaný nový zákon vychází z potřeb komplexního řešení zdravotních otázek přímo v zemědělských závodech a zaměřuje se na hlavní problém socialistické živočišné velkovýroby, to je na zajišťování plánovaných stavů, užitkovosti a ozdravení dojnic i ostatních hospodářských zvířat. V souvislosti s tím řeší i úsek zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravin a surovin živočišného původu, a to především v prvovýrobě.

Zlepšení zdravotního stavu zvířat bude tedy nejen významným předpokladem dalšího rozvoje živočišné výroby, ale bude i dalším krokem ochrany zdraví našich pracujících.

Zásady veterinární péče musí být uplatňovány tak, aby byl zabezpečen plán rozvoje socialistické zemědělské velkovýroby i potravinářského průmyslu. Musí se proto stát neoddělitelnou součástí plnění výrobních a ostatních pracovních úkolů v zemědělských závodech i podnicích, zpracovávajících suroviny živočišného původu.

Navrhovaný zákon proto zajišťuje aktivnější zapojení pracovníků veterinární služby do výrobního procesu v živočišné velkovýrobě. Současně ukládá všem družstevníkům a pracovníkům státních statků vytvářet předpoklady k ochraně zdraví hospodářských zvířat.

Nutnost vydání nového zákona o veterinární péči podtrhuje naprosto neuspokojivý zdravotní stav v chovech skotu, zejména krav. Proto provádění navrhovaného zákona má především zabezpečit usnesení strany a vlády o likvidaci tuberkulózy do roku 1968, brucelózy do roku 1965. K tomu cíli soustřeďuje všechny prostředky, včetně pomoci JZD, na kterou ze státního rozpočtu uvolnila vláda např. v letošním roce 132 miliónů Kčs.

O jak závažný problém jde a jak veliké zde máme rezervy, ukazují tato fakta:

Zamoření krav Tbc snižuje dojivost krav o ¹/₂ litru denně, což činí 16 %. V současné době v celostátním měřítku znamená to ročně snížení výroby o 200 miliónů litrů mléka. Celkové ztráty, způsobené nemocemi zvířat jsou značné. Ztráty Tbc představují 750 miliónů Kčs za rok, úhyny a konfiskace 35 miliónů a parazitózy 700 mil. korun.

Rychlým ozdravěním skotu, především krav, budeme tedy současně i řešit jednu z nejdůležitějších otázek živočišné výroby, a to podstatné zvýšení produkce mléka.

Vždyť z bílkovitých zdrojů je mléko a mléčné výrobky nejhodnotnější a nejdostupnější součástí výživy lidí. I z hlediska ekonomického je výhodnější krýt potřebu bílkovin z přímých dostupných zdrojů než dovozem masa a jiných potravin živočišného původu ze zahraničí. Velkého významu nabývá i mlékárensky ošetřené mléko pro výživu mláďat, zejména pro odchov zdravých telat. Je proto nutné, aby výroba mléka a mléčných výrobků byla co nejdokonaleji zabezpečena jak co do množství, tak i kvality.

Další výrobní rezervy máme v možnostech odstranění nízké plodnosti, vysokého uhynutí zvířat, zejména mláďat a infekčních a parazitárních nemocí. Tak například v roce 1960 jsme ztratili následkem úhynu zvířat a konfiskací celých kusů jatečných zvířat 26 323 tun masa. K tomu ještě přistupuje 13 261 tun masa podmíněně poživatelného nebo méně hodnotného. Pro neplodnost bylo léčeno v minulém roce celkem 273 874 krav a jalovic. Na 100 krav se narodilo 81 telat, bylo odchováno 76 a z narozených uhynulo 5,1 %. Na 1 prasnici se narodilo 11,5 selat, bylo odchováno 10 selat a z narozených uhynulo plných 8 %.

Že máme možnosti snižovat a omezovat ztráty v důsledku nemocí, a to správně zaměřenou prevencí, vidíme z následujících příkladů:

V letech 1951-1953 zachvátila naše území slintavka a kulhavka. Onemocnělo tehdy 316 977 zvířat a přímé ztráty nutnými porážkami a úhyny jen v roce 1952 byly 23 112 kusů. Koncem roku 1960 vyskytlo se nepředvídaně několik desítek ohnisek slintavky během několika dní roztroušeně po celém území našeho státu. Ochrannými opatřeními, proočkováním ochranných okruhů, dobrou prací národních výborů a usilovnou prací veterinářů se podařilo nákazu utlumit.

Onemocnělo pouze 4302 zvířat a ztráty nutnými porážkami, a to většinou u prasat, ve srovnání s rokem 1952 dosáhly pouhých 704 kusů.

V roce 1952 onemocnělo červenkou prasat 39 842 kusů a ztráty dosáhly 31 493 kusů. Po komplexním proočkování socialistických závodů v roce 1960 onemocnělo jen 10 886 kusů a ztráty klesly na 3094 kusů.

Největšího úspěchu se docílilo při obrně prasat. Zatímco v roce 1952 onemocnělo 137 396 kusů, z toho 8486 uhynulo a 115 931 kusů muselo být nutně odporaženo, v roce 1960 onemocnělo pouhých 6446, z toho uhynulo 928 a nutně bylo odporaženo 4903 kusů. Podíl nákaz v celkovém objemu ztrát klesl ze 37,5 % v roce 1953 na 7,2 % v roce 1960.

V těchto úspěších je třeba dále pokračovat a docílit stejných úspěchů i v boji proti TBC, což by přineslo ještě větší výsledky.

Soudruzi, důsledné uskutečňování nového zákona předpokládá úzkou spolupráci s lékaři, se zootechniky a s pracovníky živočišné výroby přímo v zemědělských závodech, se zootechniky národních výborů, s plemenářskou službou, s nákupními organizacemi, s mísírnami a výrobnami krmiv apod. Tak bude možno zabezpečit, že se bude urychleně přecházet od individuální péče o jednotlivá zvířata ke kolektivní veterinární péči. To bude zvyšovat náročnost na odbornost všech pracovníků veterinární služby a ostatních pracovníků v živočišné výrobě. Veterinární služba bude muset rozhodněji ovlivňovat proces ozdravování našich hospodářských zvířat a aktivněji pracovat i v takových otázkách jako je nová velkovýrobní technologie, zavádění pokrokové krmné techniky, plánování v živočišné výrobě, zvyšování kvalifikace dojičů, ošetřovatelů a tak vytvářet včas předpoklady pro zvyšování produktivity práce. I když nezbytnou náplní veterinární péče zůstane i nadále léčení hospodářských zvířat, stane se její hlavní metodou široce rozvinutá a plánovitě prováděná prevence při maximální hospodárnosti. Půjde tedy o kvalitativní přeměnu forem práce. Za účelem zainteresování odborných pracovníků veterinárních zařízení na docílení co nejlepších výsledků na úseku živočišné výroby, zavádíme od 1. 7. 1961 nový platový a prémiový řád, kterým se ruší paušální odměňování pracovníků veterinární služby podle služebních let.

Nový platový řád vychází z hmotné zainteresovanosti tak, aby ten, který má největší podíl na zvyšování produkce, plnění plánu ve výrobě a stavech a na zajišťování zdravotní nezávadnosti výrobků živočišného původu, byl lépe odměňován než ten, který má podíl nesrovnatelně menší.

Nová platová úprava řeší:

Zvýšení zájmu veterinářů a veterinárních techniků na včasné, cílevědomé a plánovitě prováděné prevenci v jejich obvodech, a to formou prémií za zdravě odchovaná telata, selata a převod jalovic do stavu krav.

Pro uplatnění zásad navrhovaného zákona o veterinární péči jsou vytvořeny předpoklady i novou organizací veterinární služby, která byla provedena při novém územním uspořádání státu v minulém roce.

Základem veterinární činnosti se staly stálé prevenční obvody, v nichž hlavní pracovní náplň spočívá v komplexní ochraně zdraví zvířat. Tomuto úkolu dobře napomáhají nové očkovací látky k ochraně před nebezpečnými nákazami. Zásadním obratem v metodě očkování je nová vakcína proti moru drůbeže, která se již nevstřikuje jednotlivě injekční stříkačkou, ale podává se hromadně do pitné vody.

K správnému zaměření veterinární prevence jsou vybudovány veterinární vyšetřovací stanice, které byly převedeny v rámci zvýšené pravomoci národních výborů do krajských veterinárních zařízení. K tomu je ještě nutno poznamenat, že na základě usnesení naší strany a vlády poskytuje se veškerá veterinární péče bezplatně. Návrh nového zákona odpovídá zvýšené pravomoci národních výborů. Základní opatření k zajišťování zásad veterinární péče se bude řešit v orgánech národních výborů všech stupňů. Zejména zemědělské komise národních výborů budou muset v úzké spolupráci s ostatními složkami sehrát rozhodující úlohu při celkovém vzestupu živočišné výroby, zvláště pak na úseku rychlého ozdravování chovů hospodářských zvířat. Při schvalování a hodnocení základních úkolů veterinární péče budou muset kromě organizačních opatření vyvozovat i důsledky z jejich neplnění a stanovit konkrétní úkoly.

K navrhovanému zákonu o veterinární péči se připravuje po široké diskusi s národními výbory a terénními pracovníky komplexní a instruktivní prováděcí předpis, který nahradí stávající velké množství roztříštěných a navzájem si odporujících předpisů a vyhlášek. Připravuje se tak, aby byl srozumitelný široké zemědělské veřejnosti.

Uplatňování požadavků vyplývajících ze zákona o veterinární péči se svěří národním výborům a veterinární službě jako jejich výkonnému orgánu. Za správné provádění zásad veterinární péče, za dodržování všech zákonných ustanovení i jednotlivých rozhodnutí s tím souvisících budou zodpovědni nejen pracovníci veterinárních zařízení, ale i ředitelé státních statků, vedoucí ostatních zemědělských závodů, v JZD jejich představenstva, ředitelé podniků vyrábějících potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva, vedoucí dopravních podniků a skladů, vedoucí podniků zahraničního obchodu apod.

Jsem přesvědčen, že nový zákon o veterinární péči pomůže zlepšit situaci ve zdravotním stavu hospodářských zvířat a že naše nově organizovaná veterinární zařízení v úzké spolupráci s pracovníky v zemědělských závodech pomohou dosáhnout podstatného růstu živočišné výroby. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Děkuji s. ministru za jeho projev.

Do rozpravy se přihlásili poslanci Pešák a Hejlová. Dávám slovo prvému přihlášenému řečníkovi posl. Pešákovi.

Posl. Pešák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Třetí pětiletý plán stanovil pro naše zemědělství velké a odpovědné úkoly, zvláště v rozvíjení živočišné výroby. Mimo jiné jde o to, zabezpečit hojnost kvalitních a zdravotně nezávadných potravin a surovin živočišného původu a to opatřeními již v samé prvovýrobě. V zajištění tohoto úkolu připadá velmi významná úloha naší veterinární péči. Je proto velmi významné, že je nyní projednáván vládní návrh nového zákona o veterinární péči, který vhodným způsobem pozměňuje a zejména doplňuje stávající zákonné předpisy.

Nová zákonná úprava se nespokojuje jen vytýčením zásad pro činnost veterinární služby a dozoru ze strany státu, ale zavazuje i ostatní složky, které se starají o chovy zvířat, výrobu a distribuci potravin atd. Daleko větší měrou než dříve je kladen důraz na komplexní péči o zdraví zvířat, prevencí nákaz a hygienu potravin. Nový zákon také velmi účelně odstraňuje některé nedostatky, plynoucí z roztříštěnosti veterinární služby. V navrhovaném zákoně i v přiložené důvodové zprávě máme zmínku o souvislosti zdraví lidí a zvířat a spolupráci veterinární a hygienicko protiepidemické služby. Dovolte mně proto, abych se stručně zabýval významem zlepšené veterinární péče a tím i tohoto zákona pro zdraví obyvatelstva.

Dík neustálému zvyšování životní úrovně v našem státě prudce stoupá spotřeba masa, mléka, vajec a jiných potravin živočišného původu. Je přirozené, že zabezpečení dostatku hodnotných a nezávadných potravin má dalekosáhlý význam pro zdravotní stav našeho obyvatelstva. Ovšem živočišná výroba může mít i obrovský vliv na zdraví obyvatelstva tím, že zvířata mohou být zdrojem mnoha nakažlivých onemocnění, ohrožujících i zdraví i životy lidí. Dnes už máme více než 100 různých nákaz bakteriálních, virových i plísňových či parasitárních zvířecích, které současně ohrožují zdraví člověka. Jsou to jednak nákazy, přenášené na člověka ve styku s nemocným zvířetem nebo nákazy či otravy způsobené požitím potravin, choroboplodnými zárodky. To znamená, že nakažlivá onemocnění zvířat působí nejen vážné hospodářské ztráty uhynutím, snížením produktivity apod., ale ohrožuje i zdraví pracujících v živočišné výrobě, po případě i ostatního obyvatelstva.

U každého druhu domácích zvířat mohli bychom vyjmenovat desítky různých nákaz, které mohou více nebo méně ohrožovat zdraví člověka.

Z nich na prvém místě nutno jmenovat tuberkulózu skotu, která se často přenáší na člověka. Podle zkušeností tuberkulózního oddělení Okresního ústavu národního zdraví v Jihlavě je výskyt tuberkulózy u pracovníků v zemědělství častější než u ostatních skupin obyvatelstva.

Leží tedy na naší veterinární péči úkol s dalekosáhlými důsledky nejen ekonomickými, ale i zdravotními vzhledem ke zdravotnímu stavu člověka.

Dne 23. února 1960 byla vydána ve Sb. z. vyhl. č. 25 Min. zdravotnictví a Min. zemědělství o ochranných opatřeních v bangovních stájích a isolátech a 27. června 1960 v hygienických předpisech min. zdravotnictví směrnice pro ochranu pracovníků, zaměstnaných při ošetřování zvířat, stižených tuberkulózou s přílohou "Řád pro isoláty a provozovny zamořené tuberkulózou skotu". Tyto směrnice byly vydány s platností od 1. října 1960. Za provádění směrnic odpovídají vedoucí zemědělských závodů, ředitelé statků, hygienická služba a veterinární služba má kontrolovat jejich dodržování.

Směrnice pro ochranu pracovníků, zaměstnaných při ošetřování zvířat tuberkulózních, byly projednány s okresními veterinárními lékaři na celokrajských poradách 31. 10. 1960 s tím, aby s nimi byly seznámeny zemědělské závody a aby plnění předepsaných ustanovení bylo veterinárními lékaři soustavně kontrolováno. Dodržování předepsaných opatření naráží na časté provozní potíže přes všechny dosavadní kontroly. Za izoláty a izolační stáje slouží většinou podřadné starší objekty, které nevyhovují jak hygienickým tak ekonomickým požadavkům velkovýroby. Sociální zařízení jako umývárna, převlékárna apod. nejsou všude realizována, rovněž ani u některých novostaveb. Při prosazování těchto opatření narážíme často na potíže a námitky odpovědných vedoucích z hlediska potíží provozních, investičních a pracovních, zejména v těchto starých objektech, které po konečné likvidaci uvedených nákaz budou sloužit jiným účelům. Všechny podmínky stanovené směrnicemi k zlepšení pracovního prostředí a ochranných opatření, nejsou tedy stoprocentně plněny. Dále nejsou vybudovaná nikde krytá hnojiště, jak je předepsáno. Udržování desinfekčních zařízení při vstupech do izolátu apod. Toto vyžaduje soustavnou kontrolu a jeví se potřeba zainteresování dalších orgánů, jako komisí národních výborů, veřejné bezpečnosti apod. Značnou překážkou pro dohled na zdraví pracujících v těchto izolačních zařízeních je to, že v některých jednotných zemědělských družstvech i státních statcích, zejména v těch, které nejsou na výši, dochází k časté fluktuaci pracovníků střídáním jich na různých úsecích provozu.

Při kontrolách bylo zjišťováno i to, že ženy - matky, nemají-li nikoho, kdo by jim pohlídal malé děti, berou je sebou, i nemluvňata v kočárku do blízkosti izolátu a za nepříznivého počasí dokonce až do stájí. Hlavní závadou je to, že dětské útulky nejsou na vesnicích, případně v rámci státních statků v dostatečném počtu budovány.

Při projednávání těchto závad se naráží na potíže hospodářského rázu, jako jsou investice a odborné síly.

Převařování mléka od zvířat stižených TBC a burcelózou, pokud se vydává jako naturálie pracovníkům, je těžko kontrolovatelné a proto se jeví daleko odpovědnějším zavést ve všech těchto závodech, zamořených nákazami, výkup veškerého mléka a jako naturálie pracovníkům vydávat jen mléko pasteurované. V tomto smyslu byla v dohodě s předsedou krajského národního výboru Jihomoravského kraje navržena vyhláška, která však dosud nebyla schválena pro námitky některých činitelů.

V Jihomoravském kraji všechna okresní veterinární zařízení seznámila zemědělské závody s uvedenými vyhláškami jednak přímo přípisy, rozesláním řádu pro provoz v izolátech, jednak osvětou veterinární v družstevních školách práce a zvláště pohovory a agitací přímo s pracovníky na pracovištích. Mnohá opatření jsou postupně realizována, i když, jak jsem shora uvedl, jejich prosazování musí se v daleko větší míře prosazovat masově politickou prací. Na základě kontrol možno říci, že úplné dodržování stanovených ochranných opatření není prováděno nikde. Toho dokladem je, že na farmách státního statku Drnholec, Hrušovany, Miroslav, Prosiměřice, Židlochovice jsou opatření dodržována asi ze 70 % a u některých JZD jako Mutěnice, Vrbátky a celá řada dalších jen asi na 50 %. Proto na všech okresních veterinárních zařízeních v Jihomoravském kraji byla znovu svolána porada 6. června 1961 a zdůrazněna povinnost kontroly a dodržování předpisů s tím, že tento velmi vážný úkol nutno bezpodmínečně do konce června projednat v jednotlivých zemědělských závodech a stanovit konečný termín k odstranění dosud se vyskytujících závad. V případě, že přesto nebude termín splněn, projednají tuto záležitost zemědělské komise ONV a předají v opise státní prokuratuře, neboť dodržování těchto opatření k ochraně zdraví člověka nelze nadále neplnit nebo obcházet.