V minulém roce sloučilo se v našem okrese 49 JZD do 21 celků. Nyní v zimním období se slučuje 54 JZD do 22 sloučených hospodářství. Družstevníci stále zřetelněji vidí, že slučování je cesta k zhospodárnění výroby, k zavádění velkovýrobní technologie a techniky dobré organizace práce. Půjde zejména o to, aby do CVP byly zpracovány takové výrobní úkoly, které umožní specializaci jak ve výrobě rostlinné, tak i živočišné podle místních podmínek. Jsme povinni provádět slučování na vědecké základně tak, aby přineslo prospěch v tomto roce, ale také, aby nás za to pochválila později naše mladá generace. Malá JZD 100-150 ha pro mladé lidi jsou již málo přitažlivá. Mladí nevolají po záhumenkovém hospodářství, ale chtějí stroje, zavádět novou technologii ve vhodných stájích a provozech. Na učňovskou zemědělskou školu v Telčicích chodí často exkurze žáků ze základních škol a žáci odcházejí nadšení zařízením dílen, ohmatávají soustruh, buchar, svářečku i zemědělské stroje, které jsou zde na opravě. Na toto zemědělské učňovské středisko hlásí se víc mladých lidí, než je možno přijmout. Ovšem do našich zemědělských učňovských škol pěstitel-chovatel máme málo žáků a celkový nábor mládeže do zemědělství těžko plníme. Je to proto, že si mládež a rodiče nedovedou udělat představu, jak v nových výrobních podmínkách bude jiná práce v živočišné i rostlinné výrobě, než tomu bylo v podmínkách malovýrobních. Neumí si představit, že práce ve stáji se zvířaty může být často radostnější a přitažlivější než práce se stroji. Myslím, že by našemu náboru mladých do zemědělství nebylo na škodu, kdyby se školilo víc opravářů, traktoristů, kovářů, zedníků, pokrývačů, elektrikářů, holičů nebo jiných řemesel, než kolik jich je podle plánu potřeba. Když se v obci v některém řemesle projeví nadbytečný počet, myslím, že mladí nebudou koukat z okna na náves, ale že mnozí si oblíbí výrobu ve skupině družstevníků právě na poli nebo ve stáji, a své profesi, které se vyučili, že se trochu zpronevěří. Hlavní starostí národních výborů i družstevníků musí být hodně mladých na vesnici podle jejich zájmů a vytvoření podmínek, aby se jim v obci zalíbilo. Mluvil jsem se žákem, traktoristou opravářem, jak se těší na práci v družstvu. "Těším," říkal, "ale do té staré, začouzené, tmavé, a stroji nevybavené kovářské dílny s hliněnou podlahou nepůjdu." Ano, předseda bude muset vybrat nějakou uvolněnou stáj nebo stodůlku, provést levnou adaptaci, koupit potřebné stroje a upravit opravářům prostředí, aby jim práce šla od ruky. Z tohoto rozumu mladých lidí vyplývá, že nás čeká ve sloučených obcích mnoho starostí, abychom provedli výhled na účelné využití stávajících objektů, rozbourali staré, nepotřebné a využili každého místečka v obci pro výstavbu nového bytu, nového domu pro kulturu, osvětu, zdravotní zařízení, služby a tak podobně. Slučováním se rodí nový život na vesnici, otevírá se brána mladým do zemědělské výroby, a proto nás všechny čekají vážné starosti, abychom tento úkol zvládli co nejúspěšněji. O těchto otázkách bude jednat V. sjezd JZD a delegáti přijdou ještě s řadou podnětů a návrhů na řešení.

Závěrem, soudružky a soudruzi, bych chtěl říci, že částky peněz, přidělené zemědělství prostřednictvím státního rozpočtu, budou na základě zvýšené péče poslanců národních výborů účelně využity a že zemědělská výroba úkoly plánem stanovené splní. Třetí pětiletý plán je přijímán jako soubor splnitelných úkolů, které vytvoří účelné řízení práce milionů lidí za dosažení šťastného a spokojeného života našeho lidu i mírového soužití na celém světě. Náš rozpočet na rok 1961 je vyjádřením veliké péče naší strany i vlády a účinně podporuje veliké úsilí našeho lidu, a proto pro něj budeme hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS Pospíšil: Přerušuji nyní na 10 minut schůzi.

(Schůze přerušena v 16 hod. - opět zahájena v 16 hod. 23 min.)

Místopředseda NS dr. Škoda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění.

Budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu rozpočtového zákona na rok 1961.

Dalším řečníkem je poslanec Dobiáš. Dávám mu slovo.

Posl. Dobiáš: Soudružky a soudruzi poslanci!

Omlouvám se, že začnu určitým přirovnáním. Když jsem listoval v návrhu státního rozpočtu, vybavoval se mi obraz hudební partitúry. I v ní všecko se vším souvisí a všecko musí klapat. V návrhu státního rozpočtu, který zajišťuje první rok třetí pětiletky, je všechno promyšleno do detailu a tento návrh je také takovou velkou, opravdu krásnou partitúrou. Doslova! Nám v hudbě se partitúra rozepisuje podobně jako tady ty položky, rozdá se na pulty a začne se hrát. Z této partitúry našeho státního rozpočtu bude ovšem hrát celá naše společnost. A tak jako u nás v muzice, když se někdo opozdí a vletí do pauzy, je z toho ostuda, tak také tady. Ovšem tady je to těžší. Tady je z toho víc než ostuda, protože celá tato partitúra je přece jenom poněkud jiná a složitější než ta naše partitúra muzikantská. A dovolte, abych přímo řekl, že se opravdu obdivuji všem těm, kteří tuto partitúru připravili. Skutečně už něco umíme, už jsme se něco naučili na tomto poli. To je prokazatelné.

Nebudu se držet do detailů všech jednotlivých instrumentů v kapitole o kultuře, protože se přiznám, že si netroufám mluvit o jednotlivých položkách do detailu, a nemohu říci, že bych znal perfektně věci tak, abych mohl říci, že tak a tak by to mělo být. Ona ovšem i ta kultura, ta kulturní položka je širší oblast. Je to oblast, která se točí v miliardách, protože kultura, to není jen hudba a literatura; to je širší pojem.

V návrhu státního rozpočtu pro rok 1961 je velká položka, téměř 38 % celého rozpočtu na další rozvoj školství, kultury, zdravotnictví a sociálních opatření. Za posledních šest let, od roku 1955 rozrostla se tato položka zhruba z 27 miliard na 42 miliardy v roce 1961, to jest o plných 55 %. Z těchto velkých cifer přímo vystupuje tvář života, tvář socialistické společnosti. Je to socialistický pohled na život a jeho úkoly, pohled plný hluboké lidskosti, skutečné humanity. To je naše skutečnost nejskutečnější pravda nejpravdivější. To je magnet, jenž silou těchto faktů dále více přitahuje pracující celého světa. V tom je přímo jedna ze záruk a jistot, že budoucností celého světa je socialismus, komunismus.

V této rozpočtové kapitole i položka na školství a kulturu proti roku 1960 se zvyšuje o 14 %, ze 7 miliard 300 milionů na 8 miliard 300 milionů. Přestavba školství, prodloužení povinné školní docházky, poskytování učebních a školních pomůcek zdarma, snížení příspěvků rodičů na stravování dětí v mateřských školách a v jeslích, především zvyšuje finanční požadavky pro tuto důležitou oblast našeho života. Investice na výchovu jsou dobře uloženými penězi a ponesou dobré ovoce. Nejen bohatěji ještě rozvineme tvůrčí síly a kulturní potřeby lidí, ale i tím účinněji rozvineme produktivitu práce na všech úsecích. Zůstat pozadu se vzděláním a výchovou našich lidí, znamenalo by zabrzdit tempo, ten vzrušující elán, který v historicky době nejkratší dovršuje již výstavbu socialistické společnosti. Jsme si dobře vědomi této poučky, kterou nás učí marxismus-leninismus, jsme si jí nejen dobře vědomi, jsme jejími uvědomělými strážci - hospodáři.

Dovolte mi, vážení soudruzi poslanci, abych se chvíli zdržel u pojmu hospodář. V socialistické společnosti je hospodářem pracující lid. Jsou to lidé podobni lidem celého světa, a přece jsou jiní. I lidé socialismu mají přirozeně svou hmotnou zainteresovanost na své práci, ale její podstata má jiný rozsah, jiné hranice, jinou náplň. Právě v ní už není dominantou já a moje, ale stále víc a víc my a naše. A proto i rozvoj tvůrčích sil jedince, jeho životní úsilí jde jinou cestou: ne mamon - ten spoutává talent, do jeho sobectví, ale vědomí sounáležitosti k celé společnosti, k celému pokrokovému lidstvu vede člověka přirozenou cestou lidskou, plnou úcty a respektu k práci každého. K radosti z pracovních úspěchů svých i druhých a k pevné velkorysosti, v tom je kvalitativní rozdíl v hospodárnosti, velkorysost. Podívejme se, kolik zlepšovacích návrhů bylo podáno v posledních letech na všech našich pracovištích. Proč vůbec takové znamenité myšlenky uchraňovat pro sebe? Proč je nepředat! A všude tam, kde tyto dobré návrhy zůstaly nevyužity, všude tam žije v naší společnosti člověk, který ještě zůstal pozadu za ostatními. Není dobrým hospodářem, kdyby se sebe víc oháněl znalostmi ekonomiky. Dobrým hospodářem je všude a vždy komunista. On je novým hospodářem, který dal pravou náplň slovu - dobrý hospodář. Tomu se nenaučí nikdo z lidí starého světa, ale jedině v životě, jejž vede a formuluje učení marxismu-leninismu a ve věrnosti k tomuto učení. Jsou u nás tito hospodáři, přibývá jich a je radost se s nimi setkat, je radost s nimi rozmlouvat a řešit i složité a mnohdy sporné otázky hospodářské. Jejich výsledkem je předložený návrh státního rozpočtu na rok 1961, jenž nás přesvědčuje svou pevnou jistotou a perspektivou.

Ve státním rozpočtu na rok 1961 má své významné místo kultura, umění, má svou komunistickou hospodárnost a velkorysost. Uvedu z mnoha faktů znovu ten, který je v návrhu státního rozpočtu. Máme, ne-li nejlevnější vstupné do divadel, tedy jedno z nejlevnějších na světě. Neškodí si uvědomit, že na jednu korunu nákladu na divadla hradí stát dvě třetiny, návštěvník jednu třetinu, to jest ke vstupence v ceně na příklad 10 Kčs připočte si jako doplatek dalších 20 Kčs ze státní pokladny. Není tomu ani jinak i u vstupného na koncerty velkých symfonických orchestrů, tak třeba Česká filharmonie. To neznamená, že by byli naši umělci jen špatnými, neodpovědnými hospodáři. Chceme právem otevřít kulturní bohatství všem pracujícím v divadlech, v koncertních sálech, v galeriích, ale nejde jen o to, ale tím více o požadavek vysoké kvality ve všech uměleckých projevech a dnes tím naléhavěji, aby tomu bylo nejen ve velkých městech, ale v každém kulturním stánku v celé naší vlasti. Finanční hodnoty, jež zde vynakládáme, nejdou do miliónů, ale do set miliónů, sečteme-li položky divadel, spravovaných MŠK, u Národního divadla je to 40 miliónů, u krajských divadel, tam je to 169 miliónů, symfonických orchestrů, státních souborů, galerií, umělecké svazy, kulturních fondů, nakladatelství - tak budeme ve stovkách miliónů Kčs. A připočteme-li k tomu rozpočet Čs. státního filmu, Čs. rozhlasu, Čs. televize, Gramofonových závodů a všech kulturních zařízení, dostaneme se do říše miliard. Nejsou to jen výdaje, jsou zde i značné příjmy (např. nakladatelství, Gramofonové závody) vedle nevyčíslitelných hodnot kulturních. Ale to nejsou jen položky ztrátové, výdaje ze státní pokladny, kdy třeba nakladatelství odvádí určité položky do státní pokladny právě tak jako film. Vedle těchto příjmů jsou tu nevyčíslené hodnoty kulturní. V celém průmyslu jsou kulturní hodnoty, které se tu nijak neobrážejí. V textilu, ve skle, v nábytku, tam je to přímo hmatatelné, pracovat bez pomoci umělců. Proto jako na zavolanou přišlo nedávné opatření, kde se žádá, aby podniky přímo spolupracovaly s umělci. Vezměte si auto 603. Je to maličkost vymyslet tak nový tvar v tomto obrovském světovém soutěžení, skutečně osobitý tvar? Je to od kumštýře profesora Kováře. Bylo by dobře, aby se víc umělců podílelo na práci na všech pracovištích. Sám socialismus je něco velikého, krásného. Je to fakt hřejivé krásy, který plným právem od nás všech, kteří žijeme a budujeme socialismus vyžaduje krásu ve všech činech a úzkostlivostech. Myslím, že je na čase, aby naše fantazie šla cestou skutečnosti, skutečné krásy, aby rozkvetla všude. To není jen móda, jen společenský život. Nový řád potřebuje novou krásu a novou přitažlivost pro starý svět. Nebýt tak často v některých věcech na chvostu!

Rozhodnutí podporovat kulturu a výchovu v tomto směru je rozhodnutím správným. A neméně je správný postoj ke kulturním pracovníkům, umělcům, vědcům, u všech těch, kteří si váží jejich práce, setkávají se s nimi, zvou je mezi sebe na své pracoviště ne jako výletníky, ale jako spolutvůrce všech hodnot. Skoncujme s ještě někde se objevující podezřívavostí, jež bere mnohdy na sebe i příchuť závisti, postavme se tváří v tvář čestně, otevřeně, vzájemně kriticky k sobě a s vědomou snahou podpořit a pomoci člověku v jeho pracovním úsilí.

Mohu zde prohlásit, že se nám v posledních letech podstatně zkvalitňuje lidská tvář kulturních pracovníků. Čím dál jasněji nás přesvědčuje jejich oddanost k naší socialistické společnosti.

Kultura v historii československého lidu nebyla nikdy pozlátkem ani okrasou, byla součástí jeho života a tak často jeho bojovou pochodní, zbraní. Naše kultura se nezpronevěřila svatým zásadám: vidět člověka v jeho staletém zápase, o lepší, spravedlivější život, vidět, být s ním, povzbuzovat a bránit. Nebylo a není v ní místa pro falešné vlastenčení. Plody naší kultury formoval zákon ušlechtilé humanity, respektu k jiným národům a zanícené obětavosti, v úsilí vykročit vpřed v jednotě s pokrokovými silami lidstva. I v poslední době můžeme snést pro to nemálo příkladů. Dovolte, abych se zmínil aspoň o jednom z nich ze svého oboru. V slavném 15. výročí osvobození naší vlasti v minulém roce probíhal i XV. mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Jaký rámec, jaký mravní princip byl vložen v tento festival od jeho prvního ročníku v roce 1946? Je slavnostně vždy zahajován korunovačním klenotem naší kultury Smetanovou "Mou vlastí" a slavnostně vždy zakončen Ódou na radost, slavnou světovou IX. symfonií Ludwiga van Beethovena. Průběhem těchto hudebních svátků rozezní se vždy díla naší a světové hudby našimi i zahraničními umělci. Je to dobrá vizitka, jak zde žijeme a v jakou kulturu věříme. Proto každým rokem roste význam Pražského jara a jeho jméno jde dnes se jménem Československé socialistické republiky celým světem. Mluvíme-li dnes v Národním shromáždění o rozpočtu, jistě vás bude zajímat, že na tak významnou kulturní událost doplácíme jen 350 000 Kčs. Na vídeňský festival, který nemá tu pověst, doposud to není Salzburg, byla subvence 9 milionů šilinků. Nechť mluví fakta, jestli umělci jsou vždycky špatnými hospodáři.

Právě pro všechny tyto hodnoty je už na čase nejen se zamýšlet, ale přímo realizovat stavbu moderního koncertního sálu v Praze. Ne, že bych zneužil tohoto místa k tomu, chci jen vážně upozornit, že tento nedostatek už není jen naším nedostatkem, ale dnes už brzdou dalšího rozkvětu Pražského jara a jeho mezinárodního významu. Moc se o tom mluví a odkládá se to víc, než je zdrávo. Uvedl jsem příklad Pražského jara proto, že je možno hospodařit dobře i v kultuře, že to mnohde umíme a že se to naučíme, ne sami, všude za aktivní podpory a účasti naší společnosti, že budeme komunisticky hospodárně a velkoryse hospodařit ve všech oblastech kultury, ve všech kulturních zařízeních.

Otázky kultury jsou v poslední době na pořadu jednání stranických, státních orgánů, společenských organizací a institucí XI. sjezd KSČ uvedl široce do života tyto otázky. Je to přímo historický čin. Kulturní otázky byly od té doby mnohokrát diskutovány a řešeny. V minulých dnech vláda naší republiky je řešila na konferenci s představiteli národních výborů. Byly již vypracovány výhledové plány, jako např. v Praze. Kulturní otázky jsou živě diskutovány brigádami socialistické práce, jejich 350 000 členy. Kdo z nás mezi ně přišel ví, že tyto otázky jsou skutečně diskutovány, že to nejsou prázdná slova, ale fakt. Sám jsem ve spojení s jednou brigádou v ČKD. Návštěva u nich je pro mne téměř svátkem. Jejich zvídavost, touha po umění je veliká. Ti lidé to berou nesmírně vážně.

Širokým řečištěm proudí naším životem tyto otázky, protože politika, ekonomika a kultura jedno jsou, člověka vytvářejí a vedou. Proto je lidské zřízení, kde to tak je, proto je ctí a radostí být členem společnosti, jež dovršuje výstavbu takového lidského zřízení, výstavbu socialismu a otvírá již obzory do komunismu. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Dávám slovo poslanci Hollému.

Posl. Hollý: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci!

Naše krásne Slovensko je prekvitajúcou súčasťou Československej socialistickej republiky. Chcem sa venovať tej časti rozvoja Slovenska, ktorá sa dotýka úseku školstva, zdravotníctva a životnej úrovne obyvateľstva. Uplynulo len pár rokov, čo zo zaostalého a po dlhé desaťročia vykorisťovaného slovenského národa sa stal bohatý a kultúrny národ. Týchto úspechov bolo možné dosiahnuť za pomoci bratskej českej robotníckej triedy, pod vedením KSČ.

Náš rozpočet sa významne líši od rozpočtu v kapitalistických a imperialistických štátoch, ktoré prevážnu väčšinu v štátnych nákladoch venujú na zbrojenie. Také úseky ako školstvo, zdravotníctvo, sociálne zabezpečenie, sú v kapitalistických rozpočtoch zastúpené len mizivým percentom. V našej Československej socialistickej republike venujeme na tento úsek bezmála 38 % štátneho rozpočtu. Veď si len porovnajme, aká bola za bývalej ČSR a tzv. slovenského štátu u nás starostlivosť o školy, zdravotníctvo a sociálne zabezpečenie.

Pred oslobodením nášho štátu Sovietskou armádou stredoškolské a najmä vysokoškolské vzdelanie získala len malá čiastka vyvolených detí, väčšinou z buržoáznych rodín. My máme za cieľ v krátkom čase dať všetkej mládeži úplné stredoškolské vzdelanie. Osobitnú pozornosť venujeme odbornému vzdelaniu mládeže a všetkých pracujúcich. Naše učňovské, priemyslové, alebo podnikové školy úmerne potrebám nášho národného hospodárstva sú na dobrej úrovni. Naši pracujúci si vážia štúdia pri zamestnaní, doplňujú si svoje odborné vzdelanie. Vo vývoji školstva sme predstihli mnohé vyspelé kapitalistické štáty. Vo Francúzsku na 100 000 obyvateľov pripadá 348, v Anglii 184, v západnom Nemecku 245, v susednom Rakúsku 150 ľudí s vysokoškolským vzdelaním. U nás na 100 000 obyvateľov je 670 ľudí s vysokoškolským vzdelaním. Ani s týmto stavom nie sme spokojní, chceme ďalej rázne pokračovať. Právom očakávame od našich škôl a učiteľov, že budú neustále zlepšovať obsah výuky žiakov a študentov, budúcich budovateľov komunistickej spoločnosti. Uzákonením povinnej deväťročnej školskej dochádzky vznikajú nám viaceré problémy. Javí sa to tak vo výstavbe nových školských budov, zariadení, laboratórií a dielní pre polytechnickú výchovu, ako aj v počte učiteľov a vychovávateľov, ktorých je ešte stále nedostatok. Pri tomto musia dôležitú úlohu splniť NV, ktoré zabezpečujú štátnu výstavbu školských priestorov. Ale aj ZV ROH a patronátne závody musia pomôcť hlavne pri polytechnickej výchove. Na úseku patronátnej pomoci školám a výchove máme dobré skúsenosti v závodoch P. Bystrica, Ružomberok, Liptovský Mikuláš, Dubnica a Martin, ktoré vysielajú svojich odborníkov do patronátnych školských dielní. Pre zabezpečenie týchto náročných úloh sa venuje zo štátneho rozpočtu len pre Slovensko výše 730 miliónov Kčs, čo je 9,8 % viac ako v roku 1960. Na úseku všeobecno-vzdelávacích škôl sa odovzdá do užívania 2323 učebníc, čo je o 50 % viac ako v minulom roku. Rozsiahla výstavba škôl si vyžaduje aj širokú účasť občanov. Veď všetkým nám úprimne záleží, aby naša školopovinná mládež nemusela navštevovať školu druhej alebo tretej smeny. V roku 1961 na Slovensku na 10 000 obyvateľov pripadá 151 študentov v odborných školách a 87 poslucháčov na vysokých školách. Veľkým pomocníkom pri získavaní vysokoškolského vzdelania je konzultačné stredisko, napríklad zriadené pri našom závode v Dubnici. Mnohí sme presvedčení, že na Pováží, ktoré je vysoko spriemyselnené, významne by prospelo zriadenie fakulty vysokej školy strojníckej.

V našej vlasti staráme sa o výchovu detí od ich narodenia. Zriaďujeme detské jasle, materské školky, družiny mládeže, ktoré pomáhajú vychovávať deti od ich útlej mladosti. Veď v 3 5RP sa len v Stredoslovenskom kraji rozmnoží v detských jasliach 2267 miest, čo je o 68 % viac ako v rokoch druhého 5RP. Počet tried v materských škôlkach sa zvýši o 26,5 % a tým bude umožnené zabezpečiť výchovu ďalších 6296 detí. V súlade s rozširovaním ďalších školských zariadení sa rozširuje i počet družín mládeže o 54 %. V jestvujúcich a novopostavených školách sa zväčší počet školských jedální o 30 %. To zabezpečí stravovanie najmä deťom z menších obcí, ktoré navštevujú deväťročnú strednú školu. Chceme, aby všetky matky mohli vykonávať prácu bez obavy o svoje deti. Naše socialistické zriadenie preberá významný podiel na výchove našich najmenších. Zamestaní rodičia s početnejšou rodinou s vďakou oceňují uznesenie ÚV KSČ, podľa ktorého sa znižuje príspevok v detských jasliach a v školských jedálňach na stravovanie.