Posl. Josef Němec: Soudružky a soudruzi poslanci!

V péči o trvalé a soustavné zvyšování životní úrovně našich pracujících patří důležité místo rozvoji bytové výstavby.

Komunistická strana Československa a vláda Československé socialistické republiky věnuje bytové výstavbě významnou pozornost.

Na třetí a čtvrtou pětiletku vytyčil ústřední výbor Komunistické strany Československa na svém zasedání v březnu 1959 úkol postavit 1 200 000 bytů do konce roku 1970. To znamená v ročním průměru více než 100 000 bytů. Tak smělý cíl ve zvyšování životní úrovně a dovršení kulturní revoluce mohla naše strana a vláda vytyčit proto, že na všech úsecích rozvoje našeho národního hospodářství a kultury jsou po řadu let soustavně dosahována vysoká, dříve nikdy nedocílená tempa rozvoje výrobních sil.

Je již vžitou tradicí, že při řešení důležitých otázek týkajících se životní úrovně našich pracujících se Komunistická strana Československa obrací k pracujícím a radí se s nimi a využívá jejich bohatých zkušeností. Proto i k řešení bytového problému probíhala koncem minulého roku široká celostátní diskuse o bydlení.

Jaké byly hlavní připomínky občanů u nás ve Středočeském kraji?

Stávající typy obytných domů většině diskutujících a hlavně pak družstevníkům nevyhovují, jednak počtem místností, vnitřním uspořádáním, odvětráním. Převážně byl žádán v bytové jednotce větší počet malých místností. Bylo poukazováno na malé rozměry koupelen, na nezbytnost odkládacích komor v bytě, větší počet vestavěných skříní. Převážná část občanů souhlasila s rozměry kuchyní ve stávajících bytech. Ostře však byly kritizovány nedostatky ve zvukovém odizolování jednotlivých místností. Mnozí občané požadovali umístění společenských místností hlavně ve větších obytných domech. Požadovali dále, aby výroba nábytku byla přizpůsobována rozměrům moderních bytů. Mnozí občané, hlavně naše ženy, požadovali zlepšení služeb v nově budovaných sídlištích. Všeobecně bylo kritizováno pomalé dokončování sídlišť, hlavně nedodělky v terénních a sadových úpravách, opožděné provádění inženýrských sítí a komunikací.

Byla kritizována nedostatečná kvalita dokončujících prací a hlavně pak pomalé odstraňování kolaudačních závad.

To jsou jen některé připomínky, které naši pracující přednesli v diskusi a žádali jejich nápravu. Národní výbory, stavební i ostatní organizace a naši projektanti si musí vzít ponaučení z této bohaté diskuse a urychleně odstraňovat všechny kritizované nedostatky. Část diskuse, která se dotýkala připravovaných nových typů obytných domů, je třeba plně uplatnit a urychleně zařadit při novém projekčním zpracování.

V porovnání s první předmnichovskou republikou stavíme dnes téměř dvojnásobek bytů. Nejde však jen o počet bytů, nýbrž jde i o to, jak výdaje na bydlení zatěžují rodinný rozpočet. Za prvé republiky činila činže podle údajů Státního úřadu statistického v průměru asi 15-19 % z celkových příjmů rodiny. Vývojová tendence činží vykazovala tehdy trvalý růst. Od roku 1927 do roku 1936 došlo k více než zdvojnásobení výše činží, přičemž reálné mzdy pracujících všude prudce klesaly.

Buržoazie si pro sebe i pro své přisluhovače stavěla komfortní byty. Pro pracující však byly stavěny činžáky, které se svou úrovní rovnaly hromadným noclehárnám, sloužily jen k dalšímu vydírání zbídačovaného lidu a k docilování vysokých bezpracných důchodů pánů domácích.

Proto také bytový fond, který jsme zdědili po kapitalistech, byl vybaven elektřinou jen z 83 %, plynem 4,5 % vodou z 21 %, kanalizací z 12,5 % a ústřední topení bylo dokonce jen u 1,5 % bytů.

Dělnická třída, která se od května 1945 stala pánem ve svém vlastním domě, si také svůj domov vybavuje zcela jinak. V nově postaveném bytovém fondu nemáme byty bez koupelen nebo sprch, 95 % bytů má vestavěný nábytek, 70 % bytů má ústřední topení a teplou vodu, 65 % bytů je napojeno na plynovod. Vybavení většiny činžovních domů prádelnami, sušárnami atd. je dnes již samozřejmostí.

Přes toto radikální zlepšení ve vybavenosti bytů nezvyšujeme činže, jak tomu bylo a dnes ještě je v kapitalistických státech Podíl nájemného z příjmu rodiny se dnes pohybuje mezi 3-5 %.

Řešení bytového problému tempem, které vytyčilo zasedání ústředního výboru v březnu 1959 klade však vysoké nároky na státní rozpočet. Jak ze zprávy ministerstva financí je zřejmo, počítá se v roce 1961 s celkovými náklady na bytovou výstavbu v částce 3 miliardy 756 miliónů 700 tisíc Kčs.

K těmto nákladům na bytovou výstavbu ze státních prostředků se počítá v částce 308 milionů Kčs se soukromou výstavbou.

Při tak vysokých částkách věnovaných na bytovou výstavbu je z hlediska hospodárnosti rozhodující cena bytu. S radostí můžeme konstatovat, že se v této otázce podařilo docílit téměř kvalitativního zlepšení.

Jestliže v roce 1957 činila skutečná cena jednoho postaveného bytu v průměru 95 721 Kčs, pak v roce 1959 již klesla na 70 136 Kčs. V plánu na rok 1961 počítá se s tím, že průměrná cena bytu bude činit 61 000 Kčs, to znamená, že proti skutečnosti z roku 1957 dojde ke snížení ceny bytu o 34 721 Kčs, což je více než 50 % plánované ceny na rok 1961.

To vše se daří především dík iniciativě pracujících a zkvalitňování jejich pracovních metod. Nemalé zásluhy má i zlepšení forem řízení výstavby.

Docílené výsledky by mohly být ještě výraznější, kdyby nesprávné cenové relace mezi tradičními a progresívními materiály nebrzdily používání progresívních materiálů ve větším měřítku.

Disproporce v ceně mezi cihlami a prefabrikáty působí nepříznivě na rozvoj nové techniky ve stavebnictví. Zatímco cena cihly je stanovena tak, že odpovídá zhruba výrobním nákladům, je cena prefabrikátů stanovena výše o značné procento akumulace (10-15 %). Potom samozřejmě byty stavěné z těchto prefabrikátů musí být dražší.

Vítáme proto rozhodnutí, že od 1. ledna 1962 budou podstatně sníženy ceny prefabrikátů a tak odstraněna brzda, která dosud bránila jejich masovému používání.

K zabezpečení dalšího plánovaného poklesu ceny za byt, která do konce pětiletky nemá přesáhnout při dodržení vybavenosti bytu částku 58 000 Kčs, bude třeba mobilizovat ještě dále rezervy, které jsou skryty v dalším rozšíření progresívních forem a technologií výstavby v územní i projektové přípravě bytové výstavby.

Doposud není věnována dostatečná pozornost zajištění předstihu jednotlivých fází výstavby, v územních plánech není dbáno správného výběru staveniště, nevyužívá se účelně terénních podmínek atd. Objekty občanského vybavení jsou rozdrobovány, nejsou z nich vytvářeny víceúčelové celky a nevyužívá se dostatečně již vybudovaných veřejných investic.

Zejména ve využívání zástavby a zajišťování sídlišť teplem není vždy dbáno všech rad a pokynů a vznikají pak vážné nedostatky. Na příkladě sídliště v Březových Horách u Příbrami chci ukázat, k čemu vede nedostatečný projekční předstih. Pro vytápění tohoto sídliště bylo postaveno celkem 26 kotelen, v nichž je zaměstnáno přes 100 pracovníků. K topení se používá černého uhlí. A kvality za 15,30 Kčs q, zatímco při promyšlené koncepci by sídliště stačila vytopit jedna teplárna, přibližně s třetinou pracovníků, v níž by se jako paliva mohlo používat mouru, jehož cena za 1 q činí 5-6 Kčs, tj. zhruba rovněž o jednu třetinu.

Na tomto příkladě je vidět, co nás stojí projekční nepřipravenost a roztříštěnost investorské funkce, která dříve existovala. Je nutné, aby zejména nově zřízené okresní investorské útvary dbaly, aby k podobným případům již nedocházelo.

V územních plánech se dosud nepodařilo prosadit v dostatečném rozsahu vysokou zástavbu, přestože ekonomické výhody 4-5 podlažní zástavby jsou již jasně prokázány. Brání tomu konzervatismus projekce a urbanistiky, který vede k tomu, že nová zástavba nesmí podstatně převyšovat dosavadní výši staré zástavby. Ta nás stojí nejen značné investiční prostředky, ale navíc zcizujeme cennou ornou půdu.

Je nutné, aby okresní národní výbory těmto otázkám věnovaly svou pozornost a všude přísně dbaly na to, abychom půdou, které je nedostatek, při bytové výstavbě šetřili a ponechali ji k zemědělským účelům.

Ve Středočeském kraji je řada příkladů, které ukazují možnost docilovat zvýšení zástavby i během prováděné výstavby. Prověřili jsme výši zástavby uvedenou v dokumentu o bytové výstavbě pro Středočeský kraj z roku 1959. Výsledek prověrky vede k doplnění dokumentu, neboť docházíme k závěru, že je možno zvýšit původní výši zástavby pro třetí pětiletku z průměrných 4 podlaží na průměrně 4,5 podlaží.

Zkušenost ukazuje, že cena bytu v nízké zástavbě je proti 4-5 podlažím v zástavbě dražší o 1800 až 3300 Kčs. A přihlédneme-li k tomu, že při této příležitosti můžeme prověřit i správnost volby umístění bytové výstavby a její soustředěnost, vyloučit další vícenáklady na zákládání bytů na nevhodném terénu, což zdražuje byt o dalších 1000-1800 Kčs, můžeme docílit úspory na jeden byt až 5000 Kčs.

Soudružky a soudruzi,

Středočeský kraj již po tři roky úspěšně plní plán bytové výstavby a za poslední dva roky svůj závazek odevzdat roční kvótu splnil k 30. listopadu.

Těchto výsledků dosahujeme soustavnou kontrolou harmonogramů odevzdávání bytů, rozestavěnosti a zvyšováním podílu progresívních technologií celomontovaných panelových domů, přestože - jak jsem uvedl - není dosud tato cesta ekonomicky lákavá.

Na pětiletku počítáme například s tím, že typy stavěné z cihel a tvárnic klesnou na cca 20 %, zatímco byty v celomontovaných domech a v montovaném skeletu stoupnou sedm a půlkrát.

Takovýto radikální zvrat v technologii bytové výstavby se nutně promítne do materiálně technické základny. Vyvolá další rozmach proudové výstavby v kraji s příznivými důsledky na náklady a produktivitu. Vždyť již v roce 1960 ve Středočeském kraji činily náklady na byt T nula B tradiční metodou 64 000 Kčs, zatímco u proudové metody činily jen 61 320 Kčs.

K zajištění širokého rozvoje progresívních metod stavění budujeme v našem kraji materiálně technickou základnu, což nám umožní přechod od tradičních materiálů na panely ze struskové pemzy, plynosilikáty a pokud budeme ještě používat tradiční materiály, počítáme s přechodem na progresívní prvky i v cihlářské výrobě, jakými jsou cihly příčně děrované.

Nechci zakrývat, že se při budování těchto zařízení setkáváme se značnými potížemi, neboť jsou realizovány jako decentralizované investice. Narážíme na dlouhé dodací lhůty strojírenských dodavatelů, což ohrožuje včasnost uvádění kapacit do provozu.

Jsme však přesvědčeni, že společným úsilím pracovníků všech resortů, kteří se podílejí na zajišťování bytové výstavby nebo na zařízení pro bytovou výstavbu, jak to má na mysli usnesení ústředního výboru KSČ z března 1959, se nám podaří ještě dále zlepšit podmínky pro rovnoměrné odevzdávání bytů do užívání a další zvýšení jejich kvality.

Podle plánu na rok 1961 máme postavit v kraji 4556, z toho chceme odevzdat v I. čtvrtletí 20 %, do pololetí 48 % bytů z roční kvóty a rozestavovat odpovídající počet bytů podle zpracovaného harmonogramu bytové výstavby.

Současně v kraji roste rychle úkol v družstevní bytové výstavbě. Důraz na družstevní formu bytové výstavby klademe zejména proto, že v kapacitě stavební výroby nestačíme zajišťovat všechny naléhavé potřeby v kraji.

Značný podíl má centralizovaná výstavba, decentralizovaná průmyslová výstavba a občanská výstavba a zemědělská výstavba, která činí v r. 1961 v našem kraji přes 2,5 miliardy Kčs. Tyto úkoly jsou vysoce náročné na specializaci a odbornost stavebních dělníků. Vítáme proto široké možnosti svépomoci v bytové výstavbě, které zvyšují kapacitu stavební výroby a vytvářejí podmínky pro provedení většího objemu stavebních prací.

Doposud však svépomoc v družstevní výstavbě není rozvíjena v tom měřítku, jak předpokládá dokument o řešení bytového problémů. Je to proto, že družstevníci narážejí na řadu problémů, pokud jde o uplatnění jejich pomoci při výstavbě. Poměrně nejlépe se uplatňuje svépomoc tam, kde družstevníci vlastními silami provádějí ucelenou část stavby, například výkopy, hrubou stavbu, některou řemeslnou práci apod. Potíže jsou v těch případech, kdy se družstevníci jednotlivě snaží zapojit do pracovních čet podniku provádějícího výstavbu. Předně často nedosáhnou takového výkonu jako stavební dělníci a někdy se i těžko uplatní, protože nemají příslušnou odbornou kvalifikaci. Jde o to, aby i takovýmto pracovníkům bez odborné stavební kvalifikace umožnily stavební podniky účast při výstavbě, aby si mohli předně odpracovat část svého podílu a aby svou prací pomohli rozšířit stavební kapacitu.

Jsou podniky, které dovedou využít příslušné odbornosti družstevníka tím, že ho zařadí na jiné pracoviště. Například strojaře do dílen, šoféra k dopravě, anebo vytvoří z družstevníků samostatné čety, zásobovací čety, které provádějí předzásobení pracovišť materiálem apod. Družstevníci v mnoha případech si těží například kámen do základů a pomáhají tím šetřit cement.

Je však třeba, aby stavební podniky vycházely družstevníkům vstříc a pomáhaly svépomoc co nejvíce uplatnit, aby družstevníci prováděli sami i takové práce, které by stavební podnik raději chtěl sám provádět.

Družstevní formu výstavby budeme rozvíjet i proto, že jsou to další cesty, jak zabezpečovat snižování ceny bytu a zvyšování jeho kvality. Stavebním organizacím je někdy až nepříjemné s jakou pečlivostí a důkladností přebírají družstevníci své byty. Od stavebních organizací budeme nekompromisně požadovat plnění jejich povinností tak, aby družstevník za své peníze a pomoc v bytové výstavbě dostal kvalitní byt.

Veřejné kolaudace, které se v družstevní výstavbě osvědčily, budeme používat i při kolaudaci bytů prováděných ve státní výstavbě.

Z uvedeného je zřejmo, že naše strana a vláda v bytové otázce sleduje linii rychlého uspokojování potřeb obyvatelstva v této základní složce zvyšování životní úrovně. Nebylo by však správné uspokojovat tuto potřebu jen novou výstavbou a zanedbávat modernizaci a údržbu existujícího bytového fondu. Tento bytový fond, který bude sloužit ještě i po roce 1970, nesmíme nechat zchátrat a rozpadat.

V rozpočtu se proto předpokládá, že náklady na údržbu a modernizaci dnešního bytového fondu se dále proti roku 1960 zvýší. Proto je třeba, aby naše okresní podniky stavební organizovaly proudové opravy starého bytového fondu a zabezpečovaly plánovitě jeho modernizaci. Vynaložené prostředky budou sloužit ke zvýšení spokojenosti našich pracujících, kteří ve starých domech bydlí. Průběh plnění dokumentu strany a vlády o bytové výstavbě ve Středočeském kraji nás opravňuje k prohlášení, že tento dokument v plném rozsahu a včas splníme. Svoje tvrzení opíráme o velké úsilí našich pracujících, kteří jsou rozhodnuti splnit usnesení ústředního výboru a vlády.

Dotvrzuje to široký rozvoj socialistické soutěže, ve které je zapojeno více než 70 % pracujících ve stavebnictví, kterým v čele stojí 56 kolektivů soutěžících o titul brigády socialistické práce ve stavebnictví, potvrzují to výsledky kolektivů soudruha Landy v Kladně, soudruha Hoznauera v Mělníku, soudruha Janouda v Kralupech, soudruha Tomka v Boleslavi, čety opravářů s. Wisa a celé řady dalších pracujících - stavbařů Středočeského kraje, kteří dávají záruku úspěšného plnění úkolů v letošním i v příštích letech.

Socialistické závazky jsou uzavírány na předčasné splnění plánu bytové výstavby ve vzorné kvalitě. Zkušenosti z průběhu socialistické soutěže v minulých letech, kdy jsme v roce 1959 splnili plán v bytové výstavbě 30. listopadu a navíc bylo odevzdáno 67 bytů, v roce 1960 splněním plánu ke 14. prosinci a navíc bylo odevzdáno 126 bytů, dávají všechny předpoklady, že i letos bude dosaženo předčasné splnění plánu bytové výstavby ve Středočeském kraji. (Potlesk.)

Místopředseda NS Pospíšil: Dávám slovo poslanci Krížovi.

Posl. Jozef Kríž: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!