Ekonomickým výsledkem tohoto snažení je roční úspora proti práci ve staré slévárně asi 13 mil. Kčs, tj. přes milión měsíčně. A kdyby firma z NSR dodala automatickou linku schopnou provozu, mohly být úspory, vyplývající ze zkrácení, ještě vyšší. I když tato linka byla stavěna jako prototyp, ještě ani dnes nepracuje s plánovaným výkonem a bylo třeba hodně práce a důvtipu našich techniků a dělníků, stejně tak jako našeho československého kvalitního materiálu, aby bylo dosaženo alespoň uspokojivých výsledků. Soudruzi z oddělení investic n. p. MEZ, jimž byl titul brigáda socialistické práce za výstavbu slévárny jistě po právu udělen, předávají dalším investorům podobných staveb svoje bohaté zkušenosti.

Proč hovořím o těchto příkladech? Proto, že v celé naší vlasti se staví mnoho podobných a ještě daleko větších staveb investičních celků. Ať je to stavba Východoslovenských železáren, Kaučuku Kralupy, Slovnaftu v Bratislavě, Niklové huti v Seredi, nebo i na sklonku roku zahájená výstavba mnohasetmiliónové investice chemického kombinátu Deza ve vsetínském okrese. Domnívám se, že právě uplatnění socialistických forem práce na našich investičních stavbách umožní dosáhnout vysokou efektivnost uváděním obtížných investic před termínem do provozu. A to potřebuje naše socialistické hospodářství, máme-li zajistit nejen vysokou kulturu výroby, zvýšení a zmodernizování produkce, ale také splnění úkolu daného československému průmyslu ústředním výborem KSČ - dohnat a předehnat vyspělé kapitalistické státy.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Čeká nás v roce 1961 mnoho usilovné práce, chceme-li splnit úkoly investiční výstavby. K tomu je třeba především vytvořit podmínky a to nejen u investorů, ale zejména u podniků ministerstva výstavby. Bude třeba odvážně uplatňovat pokrokové metody práce a rozvíjet socialistickou soutěž. Když my, poslanci, budeme ve svých volebních obvodech věnovat investiční výstavbě potřebnou pozornost, třeba jen účastí na kontrolních dnech, pomůžeme pracujícím na úseku výstavby investic splnit tento náročný úkol a sami přitom získáme cenné zkušenosti pro naši práci v Národním shromáždění.

Náš státní rozpočet, který dnes projednáváme, dává dostatečné finanční prostředky pro naši investiční výstavbu v roce 1961. Je to rozpočet mírové výstavby, pro nějž budeme všichni s radostí hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Dávam slovo poslancovi Klasovi.

Posl. Klas: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Československé strojírenství se v uplynulých patnácti letech stalo významným činitelem v rozvoji našeho národního hospodářství, jakož i v rozvoji hospodářské spolupráce mezi socialistickými zeměmi. Velkým podílem přispělo ke snížení naší závislosti na dovozu, především výrobních prostředků z kapitalistických států. O tomto rozvoji svědčí, že vyrábíme u nás téměř 7krát více strojírenských výrobků než v r. 1937. A v r. 1965 dokážeme ve strojírenství za pouhé 4 týdny vyrobit tolik strojírenských výrobků, kolik se u nás v r. 1937 vyrobilo za celý rok. Uzavřeli jsme rok 1960 a tím i celou druhou pětiletku. Hodnotíme-li naši práci v tomto údobí intenzívního budování naší socialistické vlasti, můžeme s hrdostí prohlásit, že jsme úkoly dané našemu průmyslu splnili, avšak nemůžeme zůstat stát na místě, neboť není to vše, co chceme ještě dokázat. Platí pro nás i nadále, že nejúčinnějším příspěvkem v boji za mír je úspěšný hospodářský rozvoj naší země. Stojíme na prahu třetí pětiletky, prvého hospodářského plánu, který budeme realizovat po přechodném období od kapitalismu ke komunismu. Jejím charakteristickým rysem je skutečnost, že dojde k dalšímu rychlému rozvoji výrobních sil země, což umožní ještě lépe uspokojovat rostoucí potřeby vyspělé socialistické společnosti. Významnou úlohu ve třetí pětiletce bude hrát opět průmyslová výroba jako jeden z hlavních zdrojů pro státní rozpočet a akumulace. Jeho úkolem je vybavit všechna odvětví národního hospodářství stroji a zařízeními, které by byly na nejvyšší světové technické a ekonomické úrovni. Dále dostihnout a předstihnout nejvyšší technickou úroveň jednotlivých výrobků i celých oborů při dodržení nejvyššího standardu kvality. Jelikož jsem z Leninových závodů, nemohu opomenout, abych nepoukázal na práci kolektivů, které soutěží o titul brigáda socialistické práce v našich konstrukcích, např. kolektiv s. Hrubého z konstrukce elektrických pohonů pro válcovny. Již první dodané zařízení pro naše válcovny ukazuje, že v této výrobě dosahujeme světové úrovně.

Bylo by možno hovořit i o kolektivech v obráběcích strojích a dalších konstrukcích. Celkem v našem podniku soutěží o tento hrdý titul 576 kolektivů, v nichž je zapojeno 5961 pracujících. To je jen v Leninových závodech a takových kolektivů je v našich socialistických podnicích mnoho. Jsou nám zárukou, že bude snížena spotřeba materiálu, snížena váha našich výrobků i ocelových konstrukcí a přitom budou zvýšeny technické parametry.

Dalším závažným úkolem strojírenství ve třetí pětiletce je podstatně zvýšit úroveň a efektivnost vlastní výroby, protože velikostí svého podílu na celkové průmyslové výrobě značně ovlivňuje růst produktivity práce v našem národním hospodářství. Základní otázkou tvorby nových hodnot je zvyšování produktivity práce, která je rozhodující pro vyšší a zlevněnou výrobu, čili i pro vyšší zdroje státního rozpočtu.

Hlavním zdrojem pro zvyšování produktivity práce musí být nová technika, jež se má projevit ve snížení pracnosti výrobků. Například v Leninových závodech se má snížit pracnost výrobků o více než 6 a ¹/₂ miliónu normohodin. Ke splnění tohoto úkolu je ovšem třeba orientovat náš technický rozvoj, socialistickou soutěž a zlepšovatelské hnutí. Nová technika má v letošním roce ve snižování pracnosti sehrát v našem podniku rozhodující roli, neboť z 80 % je třeba dosáhnout potřebné produktivity práce právě snižováním pracnosti, což v minulých letech nebylo a zvyšování produktivity práce se dosahovalo v některých závodech z převážné části využíváním vnitřních rezerv závodů. Z toho je vidět, že nelze spoléhat na staré způsoby, které nám vyhovovaly ve druhé pětiletce, tj. zajišťovat převážnou část zvýšení produktivity práce jen odkrýváním nedostatků jako např. snižováním absence, zlepšováním struktury pracovníků, využití pracovní doby apod. Proto musíme v r. 1961 věnovat daleko větší pozornost zavádění nových technologických metod a novému nářadí, zejména na strojích, kterých nemáme dostatek. A zase např. při používání plátků ze slinutých karbidů, na hoblovkách, karuselech a horizontkách, kde se dosud pracovalo s nástroji z rychlořezných ocelí, se nyní zvyšuje řezná rychlost až o 100 %. Nebo další příklad zavedení frézování frézami konstrukce "Karaševa" se šroubovicí zvyšuje se produktivita práce při frézování, zejména při hrubování o 200-300 %, přičemž se ještě podstatně snižuje chvění a hluk. Podobných výzkoušených metod je v našem podniku a i v jiných podnicích celá řada. Také v konstrukci musíme využívat v daleko větší míře výhod typizace a normalizace součástí i celých montážních skupin. Zejména je třeba urychleně zavádět konstrukčně technologickou klasifikaci součástí, kde na podkladě této metody se soustředí technologicky příbuzné součásti, na něž je možno vypracovat jednotnou pokrokovou technologii a na jejím základě i jednotné typové normy. Zavedení této metody bude mít za následek, že naši technici se budou moci věnovat více konstrukci i technologii nových směrů ve výrobě a tím nám stoupne produktivita práce techniků v konstrukcích i technologii, nehledě k tomu, že se vytvoří předpoklady k větší sériovosti naší výroby i k zlepšení organizace výrobních procesů, čímž zase budou vytvořeny podmínky pro zavádění jednoúčelových strojů do naší výroby, jejichž zavedením několikanásobně stoupne produktivita práce, tak nutná pro splnění úkolů naší třetí pětiletky.

Musí se též změnit poměr mezi ruční a strojní prací. V průměru je to cca 50 %, což není zvlášť příznivý poměr. Nedostatek strojních dělníků způsobuje opožděný přísun součástí a tím i dosti značné ztráty na počátku měsíce v montáži, které jsou pak nahrazovány neúměrným množstvím přesčasových hodin ve šturmu ke konci měsíce, který nám zvyšuje fyzické vynaložení sil, skrývá v sobě mnoho příčin úrazů a ztrácí se v něm smysl pro kvalitní práci. Hlavní podmínkou je však zajistit plnění výrobních úkolů bez nároků na další pracovní síly. Abychom mohli v dalších letech zavádět zkrácenou pracovní dobu, musíme co nejrychleji odstranit přesčasovou práci, která by již v r. 1961 neměla existovat. Musíme proto v zájmu zvýšení produktivity práce využívat i nové mzdové soustavy, zejména jejich zásad odměňování a prémiování a tím zainteresovat všechny pracující na neustálém odkrývání rezerv, které ještě v našich závodech jsou a tím zajistit další růst produktivity práce a rychlejší růst průměrných výdělků všech našich pracujících.

Velký význam pro zvyšování produktivity má i zvyšování směnnosti v souvislosti se zajišťováním výrobních ploch těžkých strojů a to nejen obráběcích, kovacích a lisovacích, ale i zařízení v mechanických závodech, hutích a kovárnách. Tento nedostatek výrobních ploch možno řešit jedině zvyšováním směnnosti. Jestliže výkonné stroje využíváme jen na jednu směnu, pak tím ztrácíme i mnoho drahocenné kapacity strojů. Vždyť tyto stroje byly zakoupeny proto, aby nám pomáhaly zvyšovat výrobu, a byli bychom špatnými hospodáři, kdybychom jich plně nevyužívali. Tak např. nahradíme-li soustruh SU novým soustruhem SP 25, bude to efektivní jen v tom případě, že nový soustruh bude využit nejméně na dvě směny. V tom případě vyšší investiční náklady - soustruh SP 25 je asi 4 X dražší než soustruh SU - se uhradí za 2 roky. Proto využití strojů na dvě směny a u unikátních úzkoprofilových strojů, jako jsou horizontka WD, obří karusely, hoblovky a soustruhy, které mají miliónové pořizovací hodnoty, je nutno zajistit na nich nepřetržitý třísměnný provoz, což má velký vliv na celkovou efektivnost naší výroby. Přitom musíme míti též v paměti, že neustále se zrychlující vývoj techniky a technologie výroby čím dále tím více urychluje technické zastarávání našeho strojního parku.

Ve třetí pětiletce jsou vytvořeny předpoklady, aby podniky využívaly decentralizovaných investic ke zvýšenému fyzickému vyřazování strojního zařízení. Zatímco celkový objem investic se zvyšuje o 59 %, rostou investiční náklady do strojů o 89 %. Přitom plán počítá s desítkami miliard investic v průmyslu, jejich využití umožňuje rozsáhlou modernizaci a obnovu strojního parku. Proto i zde je nutno soustředit pozornost všech našich pracujících na otázku širokého a účelného provádění modernizace strojního zařízení a současně je nutné, aby naše podniky v rámci zabezpečování úkolů třetí pětiletky vypracovávaly správně své komplexní plány modernizace a rekonstrukce výroby a všichni investoři z těchto hledisek zase i své plány investiční výstavby.

Pokud se týká technologického rozvoje, je nutná spolupráce dodavatelů a odběratelů-investorů při řešení koncepce nové techniky a investic, jakož i při jednání o propočtech efektivnosti a jejich ceně. Tato spolupráce je přikázána nejen základními zásadami soudružské spolupráce jednotlivých složek našeho národního hospodářství, ale i předpisy plánovacími i právními. Např. o dokumentaci investic, o předpokladech zařazování nových úkolů do plánu technického rozvoje, předpisy o stanovení ceny a odměňování lepšího řešení nové techniky. Faktické provádění těchto směrnic naráží v praxi na některé potíže, jako například nedostatečné provádění propočtů u dodavatele samotného. Tu je nutno jasně konstatovat, mělo-li by se poukázat na nedostatky druhé strany, poněvadž propočty efektivnosti musí a podle předpisů také mají vycházet od řešitele, respektive výrobce nové techniky, tedy od dodavatele. Ten může poměrně nejlépe prokázat jemu známé zlepšení technických a ekonomických parametrů nového stroje nebo zařízení oproti staršímu provedení. Tak například může prokázat, že u jednotlivých typů turbosoustrojí

Někdy pro nedostatek informací o provozních podmínkách u investora o technických parametrech nové techniky obdobných typů v zahraničí dochází k tomu, že výpočty jsou jednostranné, neověřené a proto nedostatečné. Výrobní podniky také nemají dostatek zkušených pracovníků tohoto technickoekonomického zaměření. Takových pracovníků je málo a o zavedení tohoto směru na našich technických ekonomických školách se teprve uvažuje. Běžné úkoly výrobních podniků rychle rostou, a to v nepoměru vlastním silám, takže situaci někdy nelze dokonale zvládnout.

Ve třetí pětiletce se závody V. I. Lenina stávají nositeli úkolů spojených s výstavbou nejtěžších investičních celků tuzemských i zahraničních, zejména pro hutě a energetiku. Aby mohly býti všechny náročné úkoly pětiletky splněny, došlo v našem podniku ke strukturálním změnám, které vytvořily příznivější situaci pro postupující specializaci našich závodů. Budování pobočných závodů v pohraničí (Rotava Ostrov) plní nejen hlavní podmínky pro dosídlení pohraničí, ale i částečně usnadňuje řešení problému specializace podniku, což zase ovlivňuje zrychlení výroby a snižuje výrobní náklady. Klade však po linii organizační vysoké nároky na úspěšný rozběh výroby v těchto nových závodech. Splnění úkolů třetí pětiletky znamená nejen při nejmenším dodržení růstu produktivity práce, ale i na rekonstrukci řady objektů a výstavbě nových, odpovídajících svým charakterem velkým investičním celkům, které má náš podnik v příštích letech vyrábět a dodávat. Z toho jest zřejmé, že zajištění úkolů ve třetí pětiletce je nutný především cíl maximálně zmodernizovat stávající provozy a postavit nezbytně nutně objekty nové; přitom vybudovat nebo rozšířit kapacity v našem pohraničí. Jde o úkoly veliké, jejichž objem představuje několik set miliónů korun. Ani před nimi se však leninovci nezastaví a společně přiloží ruku k dílu, aby na konci třetí pětiletky byl náš podnik ještě mohutnější a krásnější. V našem podniku je 8 závodních poboček vědecko-technické společnosti, které mají celkem 19 odborných skupin a sdružují téměř 1500 členů. Jejich hlavním úkolem je seznamovat a informovat o plnění plánu technického rozvoje, intezívně zavádět mechanizaci a automatizaci a vytvářet předpoklady pro přechod na komplexní mechanizaci celých výrobních procesů. Velké pole působnosti mají naše pobočky propagování a rozšiřování nových forem práce v pomoci novátorům a zlepšovatelům i v seznamování pracujících s novými výrobky a s výsledky, kterých bylo v technice docíleno.

Závěrem dovolte, abych se zmínil i o našich montážnících, kteří jsou posledním článkem celého výrobního cyklu a šíří dobré jméno našich výrobků jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Jednou z nejvýznačnějších staveb v naší socialistické republice, na které se Leninovy závody podílejí hlavní měrou proto, že nejen vyrábějí část technologického zařízení, tj. turbosoustrojí s příslušenstvím, ale stavbu řídí jako generální dodavatel, je elektrárna Tisová u Sokolova. Na této stavbě se plnou měrou projevily veškeré zkušenosti získané na předchozích stavbách elektráren v Hodoníně, Poříčí, Komořanech a jinde. Plné uplatnění pokrokových metod práce jako kupříkladu bloková montáž, snižující úrazovost a zkracující dobu montáže, jsou jen částí pomoci, kterou bylo dosahováno úspěchů v důkladném plnění dílčích vládních termínů na všech 6 turbosoustrojích, včetně prvního prototypového 100 MW turbobloku v republice. O tom, jak po stránce politické a odborové budovatelé této stavby zajišťují toto věcné plnění, svědčí několik následujících konkrétních čísel. V socialistické soutěži bylo v Tisové po celý minulý rok jen u Leninových závodů zapojeno průměrně 83 % pracovníků. Úspory dosažené socialistickými závazky přesáhly částky 400 tis. Kčs, zkrácení termínů celkem o 158 dní, tj. 5 měsíců. Počet zlepšovacích návrhů dosáhl čísla 89. Zlepšovacími návrhy bylo docíleno další úspory cca ³/₄ mil. Kčs. Iniciativa kolektivů leninovců je na této stavbě cílevědomá a neponechává další vývoj volnému průběhu. Vypsání konkrétních 41 tématických úkolů technicko-organizačních opatření je příkladným podnětem ke zlepšovatelskému hnutí pro všechny pracovníky stavby i mimo ni. Nejpádnější však je ze všech těchto údajů o postoji pracujících ke svému dílu 13 kolektivů v soutěži o titul "Brigády socialistické práce", které svým elánem strhují nejen další své spolupracovníky, ale i od ostatních dodavatelských organizací. Obdobný příklad postoje k práci byl na montáži válcovny P 800 NHKG v Ostravě-Kunčicích, kde přes nedokončené stavební práce, přes tříměsíční zpoždění skončili naši montéři montáž v určeném termínu 31. května 1960. A zase dosažení tohoto vládního termínu bylo splněno dobrým řízením montáže všech příslušných složek a pracovním úsilím montérů, z nichž někteří byli vyznamenáni odznakem "Nejlepšího pracovníka ministerstva" a vedoucí montér státním vyznamenáním.

Z těchto příkladů, a mohl bych jmenovat i řadu dalších, se zračí příkladný postoj jak ve výrobě, tak i na montážích nejen všech pracujících Závodů V. l. Lenina v Plzni, ale i ostatních podniků, kteří si dobře uvědomují, jakým přínosem je jejich práce pro státní rozpočet i pro zvyšování životní úrovně dodržením neb i překročením v příjmech státního rozpočtu, kde se vracejí hodnoty ve prospěch všech pracujících a k dalšímu všestrannému rozvoji naší drahé Československé socialistické republiky. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Prerušujem teraz schôdzu do 14 hod. 30 minút, kedy budeme v rozprave pokračovať.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 55 min. - opět zahájena ve 14 hod. 33 min.)

Místopředseda NS Pospíšil (zvoní): Zahajuji přerušenou 6. schůzi Národního shromáždění.

Budeme pokračovat v přerušené rozpravě k druhému bodu denního pořadu. Dalším přihlášeným řečníkem je poslanec Josef Němec. Dávám mu slovo.