Zvlášť úspěšně se rozvíjely československo-polské styky v hospodářské oblasti. Zvláštní výbor pro hospodářskou spolupráci, který byl ustaven v roce 1957, postupně projednal možnosti výrobní specializace a kooperace v hutnictví, chemii a strojírenství s ohledem na možnosti vzájemné výměny zboží v letech 1961 až 1965. Kromě toho byly projednány i některé zásadní otázky perspektivní hospodářské spolupráce po roce 1965. Nejúspěšnější bylo jednání o rozvoji surovinových zdrojů v PLR za naší účasti, zvláště pokud jde o rozvoj těžby a zpracování síry a rozvoj uhelného průmyslu.

Z této dohody vyplynuly pro nás závazky na dodávky strojů a jiných výrobků, za které dovezeme síru a energetické kamenné uhlí.

Příznivě se rozvíjí i vědeckotechnická spolupráce v rámci činnosti československo-polské komise pro vědeckotechnickou spolupráci. Dochází k vzájemnému poskytování vědeckotechnické pomoci hlavně v oblasti vědeckého výzkumu, v projekci, konstrukci, ve zvládnutí mechanizace a automatizace apod. Navzájem navštívili Polsko nebo ČSSR odborníci a značný politický význam měla spolupráce v oblasti zemědělství, kde se uskutečnila výměna delegací československých a polských družstevníků a delegací pracovníků státních statků. Tato výměna zkušeností měla oboustranně dobré výsledky.

Tato jednání Výboru o výrobní specializaci a kooperaci vytvořila dobré předpoklady pro uzavření Dlouhodobé obchodní a platební dohody na léta 1961 až 1965, která byla podepsána dne 11. února 1960 v Praze.

Podle této dohody bude v rámci stanovených objemů ČSSR dovážet z Polska v letech 1961-65 v průměru 36,5 % strojů, 61,2 % surovin a 2,3 % potravin. Naproti tomu ČSSR bude vyvážet do PLR v průměru 54,6 % strojů, 37,7 % surovin a 7,8 % spotřebního zboží.

Výbor se ve své práci zaměřil zejména v oblasti strojírenského průmyslu na perspektivní využití stávajících kapacit rozsáhlého strojírenského průmyslu v obou zemích a na stanovení některých perspektivních vztahů v kooperaci a specializaci v hlavních oborech strojírenské výroby. Stejná pozornost je věnována hutnímu a chemickému průmyslu.

V této souvislosti je třeba poukázat také na vzrůstající objem přepravy československého zboží přes polské přístavy. Místo předpokládaných 2 000 000 t bylo přepraveno v roce 1959 celkem 2 357 000 t, tj. o 26 % více než v roce 1958.

V souhrnu je tato československo-polská hospodářská spolupráce oboustranně kladně hodnocena nejen z hlediska vzájemných vztahů, ale také jako významný přínos k mezinárodní socialistické dělbě práce v rámci RVHP.

V oblasti kulturních styků československo-polských byly sice plány kulturní výměny z minulých let splněny, ale spolupráce nemá stále žádoucí rozsah.

Podle plánu rozvíjejí se styky především v oblasti umění a uskutečňují se výměny koncertních a divadelních souborů, umělců solistů atp. Provádí se výměna vědeckých a školských pracovníků nejrůznějších typů vysokých škol. Navázány jsou již dobré styky s novým vedením Svazu polských spisovatelů, nedostatky má však naše spolupráce v oblasti výtvarného umění.

V jednání je důležitá otázka dalšího rozšíření turistického ruchu s Polskou lidovou republikou, který rovněž nabyl značného rozsahu.

Československo-polské vztahy nabývají však stále širšího rozsahu a postupně se provádí smluvní úprava všech důležitých oblastí těchto styků.

Jako přirozený důsledek této rozvíjející se spolupráce mezi ČSSR a PLR v politické, hospodářské a kulturní oblasti, narůstá i konzulární agenda a dnes jsou mezi oběma státy velmi bohaté konzulární styky.

Až dosud zajišťují konzulární agendu příslušná oddělení čs. velvyslanectví ve Varšavě a polského velvyslanectví v Praze společně s dalšími konzuláty ve Štětíně a Katovicích, u nás pak v Bratislavě a Ostravě.

Vzhledem k dnešnímu rozsahu konzulárních styků v zájmu dalšího prohloubení vztahů mezi oběma socialistickými státy je žádoucí, aby smluvní systém s Polskou lidovou republikou byl doplněn tak, aby také vzájemné konzulární styky byly upraveny smlouvou. Vláda proto předložila Národnímu shromáždění k projednání Konzulární úmluvu mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou.

Úmluva zakotvuje právo obou smluvních stran zřizovat konzuláty a vysílat konzuly a stanoví náležitosti potřebné k tomu, aby se konzul mohl ujmout své funkce.

Podle článku 5-13 stanoví práva, výsady a výhody, jichž konzulové a konzulární pracovníci požívají, jako je např. vynětí z jurisdikce soudu a správních úřadů přijímajícího státu pokud jde o služební činnost konzulů a konzulátních pracovníků, nedotknutelnost archivů, úředních místností a úřední korespondence, daňové a celní osvobození atd.

Články 14 a 24 upravují otázky týkající se služební činnosti konzulů, přičemž články 21-23 pamatují na úpravu činnosti konzulů, pokud jde o pomoc lodím a letadlům vysílajícího státu.

V ustanoveních článku 25 je uvedeno, že ustanovení úmluvy o právech a povinnostech konzulů bude přiměřeně použito na vedoucí konzulární oddělení diplomatického zastupitelství, jestliže pověření touto funkcí bude oznámeno druhé smluvní straně, aniž by tím byly dotčeny diplomatické výsady a výhody těchto pracovníků. Článek 26 zajišťuje pro smluvní strany navzájem nakládání jako se státem požívajícím nejvyšších výhod ve všem, pokud jde o výsady, výhody a práva konzulů a pracovníky konzulátů. Podle tohoto ustanovení nebude však žádná ze smluvních stran žádat jiné nebo širší výsady, případně žádat doložky nejvyšších výhod, pokud je sama nepřiznala konzulům a pracovníkům konzulátů druhé smluvní strany. Článek 27 stanoví, že tato úmluva podléhá ratifikaci a nabude účinnosti po uplynutí třiceti dnů od výměny ratifikačních listin, která bude provedena ve Varšavě.

Úmluva byla sjednána v Praze dne 17. května 1960 a má platnost po dobu 5 let ode dne nabytí účinnosti. Zůstane v platnosti vždy na období dalších pěti let, nevypoví-li jedna ze smluvních stran písemně tuto úmluvu šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího pětiletého období.

Tato úmluva upravuje konzulární styky mezi ČSSR a PLR mezinárodní smlouvou a odpovídá ve svých zásadách úmluvám, které od roku 1957 byly postupně sjednány se všemi evropskými státy socialistického tábora.

Konzulární úmluva přispěla k dalšímu rozvoji a k upevnění přátelských styků mezi ČSSR a PLR.

Vážené Národní shromáždění! Výbory zahraniční a ústavně právní projednaly shora uvedenou úmluvu a doporučují ji Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda NZ dr. Kyselý:

Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlásil, môžeme preto hlasovať. Ak nebudú proti tomu námietky, dám hlasovať podľa prednesenej zpravodajskej zprávy.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Nikto.)

Nie sú.

Kto teda súhlasí, aby Národné zhromaždenie Československej socialistickej republiky vyslovilo podľa čl. 42 ústavy súhlas s Konzulárnym dohovorom medzi Československou republikou a Poľskou ľudovou republikou, podpísaným v Prahe dňa 17. mája 1960, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Tým Národné zhromaždenie tento Konzulárny dohovor jednohlasne schválilo.

Tým je prerokovaný druhý bod poriadku schôdze.

Tretím bodom schváleného poriadku je

3. Spoločná zpráva výboru zahraničného a ústavnoprávneho k vládnemu návrhu, ktorým sa predkladá Narodnému zhromaždeniu Československej socialistickej republiky k prejavu súhlasu Dohoda o úprave niektorých otvorených finančných a majetkových otázok medzi Československou socialistickou republikou a Rumunskou ľudovou republikou spolu s dodatkovými protokolmi k nej, ktoré boli podpísané v Bukurešti dňa 3. augusta 1960.

Zpravodajcom je poslanec Minárik, dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. Minárik: Vážené súdružky a súdruhovia!

Medzi Československou socialistickou republikou a Rumunskou ľudovou republikou zostali z minulosti nevyriešené niektoré finančné otázky. Šlo najmä o vzájomné predvojnové, vojnové a povojnové pohľadávky, o náhradu vojnových škôd, o náhradu za znárodnenie československého majetku v Rumunsku atď.

O týchto majetkových a finančných otázkach bola podpísaná 3. augusta 1960 Dohoda o úprave niektorých otvorených finančných a majetkoprávnych otázok medzi Československou socialistickou republikou a Rumunskou ľudovou republikou a k nej patriace dodatkové protokoly. Vláda Československej socialistickej republiky predložila túto Dohodu Národnému zhromaždeniu na prejednanie a schválenie.

V zmysle článku 1 tejto Dohody prehlasujú sa za zlikvidované a úplne usporiadané všetky pohľadávky a nároky československého štátu a československých právnických a fyzických osôb voči rumunskemu štátu a rumunským právnickým osobám. Tak isto aj pohľadávky a nároky všetkého druhu československého štátu a československých právnických osôb voči rumunským fyzickým osobám.

Taktiež považujú sa za úplne zlikvidované a usporiadané aj pohľadávky a nároky všetkého druhu rumunského štátu a rumunských právnických a fyzických osôb voči československému štátu a československým právnickým osobám, ako aj pohľadávky a nároky všetkého druhu rumunského štátu a rumunských právnických osôb voči československým fyzickým osobám.

Treba však zvlášť vyzdvihnúť tú skutočnosť, že touto Dohodou sú zlikvidované a úplne usporiadané len tie pohľadávky a nároky, ktoré vznikli do 31. decembra 1948. Ovšem treba zdôrazniť, že podľa tejto Dohody nie je možné zlikvidovať a úplne usporiadať pohľadávky a nároky, ktoré vznikli medzi socialistickými podnikmi obidvoch zmluvných strán.

Touto Dohodou nie je možné usporiadať pohľadávky a nároky československých fyzických osôb, teda súkromné pohľadávky a nároky voči rumunským fyzickým osobám, tak isto nie je možné podľa tejto dohody usporiadať, alebo likvidovať nároky a pohľadávky rumunských fyzických osôb voči československým fyzickým osobám. Takéto súkromé pohľadávky a nároky možno likvidovať len priamo medzi veriteľmi a dlžníkmi, ovšem v súhlase so zákonnými predpismi, ktoré platia v každej zemi zmluvných strán.

Ďalšou dôležitou výnimkou zo všeobecného ustanovenia odstavca 2 a 3 čl. 1 tejto Dohody je, že podľa tejto Dohody nie je možné likvidovať práva, ktoré zakladajú nároky na opätovné plnenia, ako sú napr. autorské práva, ako aj peňažité a iné pohľadávky, ktoré vyplývajú z týchto práv, pokiaľ sú splatné po 31. decembri 1948.

Podľa tohoto článku Dohody likvidácia pohľadávok a nárokov sa týká len právnických a fyzických osôb, ktoré sa ku dňu podpisu tejto Dohody nachádzajú pod zákonodarstvom zmluvných strán.

V zmysle čl. 2 Dohody Československá socialistická republika zrieka sa všetkých nárokov do dňa podpisu tejto Dohody za znárodnený, alebo vyvlastnený majetok československého štátu, československých právnických a fyzických osôb v Rumunskej ľudovej republike. Práve tak aj Rumunská ľudová republika sa zrieka všetkých nárokov na znárodnený majetok rumunského štátu a rumunských právnických a fyzických osôb v Československej socialistickej republike.

K tomuto článku Dohody je treba vyzdvihnúť tú skutočnosť, že za zlikvidované týmto článkom Dohody sa považujú len majetky, práva a záujmy právnických a fyzických osôb, ktoré sa ku dňu podpisu tejto Dohody nachádzajú pod zákonodarstvom zmluvných štátov.

Vážené súdružky, súdruhovia! Obzvlášť dôležité pre našich občanov, ktorí presídlili z Rumunskej ľudovej republiky do Československej socialistickej republiky podľa "Protokolu uzavretého medzi Republikou Československou a Kráľovstvom Rumunským zo dňa 10. júla 1946", je ustanovenie čl. 3 Dohody. Podľa ustanovenia tohoto článku, Rumunská ľudová republika vychádza v ústrety presídlencom do Československej republiky v tom zmysle, že majú zabezpečené právo, svoj nevyhnuteľný majetok v Rumunskej ľudovej republike likvidovať predajom, darovaním a pod. Pôjde tu ovšem len o nehnuteľný majetok, ktorý do dňa podpisu tejto Dohody podľa rumunských zákonných opatrení neprešiel do vlastníctva rumunského štátu, alebo pokiaľ nebol včlenený do socialistického sektora.

Podľa Dodatkového protokolu k čl. 3 Dohody rumunská strana prehlasuje, že poskytne všemožnú pomoc pri individuálnych odpredajoch nehnuteľného majetku československých presťahovalcov, ako to má na mysli ustanovenie čl. 3 Dohody.

Rumunská ľudová republika je ochotná, ak sa ukáže v priebehu uskutočňovania tejto Dohody, že dosiaľ existuje na území Rumunskej ľudovej republiky nejaký hnuteľný majetok presídlených osôb, umožní Rumunská ľudová republika jeho likvidáciu obdobným spôsobom, ako je ustanovené pre likvidáciu nehnuteľného majetku podľa čl. 3 Dohody.

Podľa odst. 2 čl. Dohody, považujú sa za usporiadané tiež nároky všetkého druhu, ktoré se týkajú majetku bývalých českých a slovenských organizácií, ktoré boli zlikvidované s prevedením presídlenia.

Čl. 4 Dohody pojednáva o pozemkoch a stavbách v Československej socialistickej republike, ktoré patria rumunským právnickým a fyzickým osobám. Ak tento majetok do dňa podpisu tejto Dohody neprešiel do vlastníctva československého štátu podľa platných zákonných ustanovení, môže byť zlikvidovaný predajom, alebo darovaním.

Práve tak pozemky a stavby československých právnických a fyzických osôb, nachádzajúce sa v Rumunskej ľudovej republike, môžu byť zlikvidované ich vlastníkmi predajom, darovaním a pod. Toto ustanovenie sa však nevzťahuje na pozemky a stavby fyzických osôb, které presídlili z Rumunska do Československa, lebo na tieto prípady vzťahuje sa ustanovenie čl. 3 tejto Dohody.

Čl. 5 Dohody ustanovuje spôsob vyúčtovania čiastok, ktoré vznikli z likvidácie majetku uvedeného v čl. 3 a 4 tejto Dohody. O tom, akým spôsobom bude prevádzaná kompenzácia podľa čl. 5 Dohody, má ustanovenie dodatkový protokol.

Podľa čl. 6 Dohody, obidve strany si navzájom odovzdajú všetky cenné papiere, ako dlhopisy, akcie, obligácie a pod., taktiež pôvodné listiny a doklady, ktoré sa týkajú majetkov, práv a záujmov, usporiadaných a likvidovaných touto Dohodou.

Spôsob a dobu odovzdania týchto cenných papierov dohodne Štátna banka československá a Štátna banka Rumunskej ľudovej republiky.

Podľa Dodatkového protokolu k Dohode, Rumunská ľudová republika prevádza na československý štát vlastnícke právo k budovám, ktoré prv patrili československým firmám. V Dodatkovom protokole sú tieto budovy a pozemky presne uvedené.

Čl. 7 Dohody má ustanovenie o tom, že obe zmluvné strany si vzájomne budú poskytovať všestrannú pomoc, aby nároky a záväzky boli zistené a s konečnou platnosťou likvidované a usporiadané.

Vážené súdružky a súdruhovia! Touto Dohodou, ktorú nám predkladá vláda Československej socialistickej republiky na schválenie, sú s konečnou platnosťou vzájomne usporiadané a definitívne vyriešené dosiaľ otvorené finančné a majetkové otázky medzi obidvoma socialistickými štátmi. Táto Dohoda je vzorom spolupráce medzi socialistickými štátmi, je príkladom, ako socialistické štáty vedia riešiť i tie najspornejšie otázky dohodou. Táto Dohoda vychádza zo snahy posilniť socialistické hospodárstvo jak Československej socialistickej republiky, tak aj Rumunskej ľudovej republiky a toto je jej prednosťou a treba len s uspokojením konštatovať starostlivosť našej vlády o riešenie tak dôležitých otázok, ako je usporiadanie finančných a majetkových problémov medzi obidvoma socialistickými štátmi.