Podľa stavu k 30. 11. 1959 dochádza do družín mládeže 170 523 detí. Z toho je 81,5 % žiakov od 1-5 postupného ročníka, 16,9 % od 6-9 postupného ročníka a 1,4 % vlastných škôl.

Zo žiakov dochádzajúcich je 95 % detí zamestnaných matiek. Z celkového počtu 1 046 490 detí zamestnaných matiek je ich v družinách mládeže zapísaných 16,3 %. Z toho v českých krajoch 18,6 %, na Slovensku 5,5 %.

Práve skončila anketa pracujúcej ženy, ktorú viedol Ústredný výbor žien. Na závodoch bola celá rada pripomienok, najmä k družinám mládeže a mimoškolskej výchove vôbec. Naše pracujúce ženy doporučujú, aby družiny mládeže se stali druhým domovom detí, aby bolo útulné prostredie, v ktorom by sa cítili dobre. K otázke družín mládeže navrhujú venovať im čo najväčšiu pozornosť, hľadať všetky možnosti, ako získať ďalšie miestnosti, objekty, záhrady a dielne, zainteresovať patronátne závody, mobilizovať občanov, pretože vieme, že nové objekty zatiaľ stavať nemôžeme. Tu je potrebné počítať s veľkou aktivitou občanov a závodov. Malo by sa stať cťou každej školy, aby ani jedno dieťa nebolo po skončení vyučovania na ulici.

Väčšia spolupráca by sa mala vyvinúť medzi pionierskou organizáciou, ČSM a medzi patronátnym závodom. Bolo by žiadúce, aby sa závodné výbory ROH spoločne s NV zaoberali otázkou vybudovania družín mládeže tam, kde ešte nie sú. A najmä tam, kde sú veľmi potrebné, kde sa ich pracujúce ženy dožadujú.

Nedostatkom vhodných vychovávateľov trpí najmä práca v oddeleniach so staršími žiakmi, kde forma družín mládeže vyhovuje len vtedy, ak tu pracuje kvalitná a iniciatívna vychovávateľka so širokým kultúrnym rozhľadom a zameraním predovšetkým na telovýchovu.

V mimoškolskej výchove mládeže bude musieť zohrať hlavnú úlohu PO ČSM, ktorá za svojho dvanásťročného trvania nepopierateľne zaznamenala veľký postup, čo možno posudzovať z jej popularity v širokých radoch nášho ľudu, uskutočnila mnoho akcií, čím sa stala známou v celoštátnom merítku.

Súdruhovia poslanci!

Naše deti - školské deti - sa zrodili už v novom, lepšom svete. Sú obklopené láskou, starostlivosťou a pohodlím, čo predtým deti pracujúcich nepoznali. Naša generácia bojovala za odstránenie vykorisťovateľského kapitalizmu a stala sa budovateľom novej socialistickej spoločnosti. Chceme a urobíme všetko pre to, aby naša najmladšia smena - naše školské deti - boli našimi dôstojnými pokračovateľmi veľkého diela výstavby komunistickej spoločnosti v našej krásnej vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Škoda: Dalším řečníkem je poslanec Gemrot. Dávám mu slovo.

Posl. Gemrot: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky poslanci!

Vládní návrh zákona o soustavě výchovy a vzdělaní (školský zákon), který právě projednáváme, pamatuje v § 8 na odborná učiliště a učňovské školy, které poskytují učňům odborný výcvik, střední všeobecné a odborné vzdělání, případně i mimoškolní a mimopracovní výchovu. Navrhované ustanovení má mimořádný význam pro výchovu komunistického člověka, který by uměl vše, co nová doba, věda a technika od člověka vyžadují. Učňovské školství je nejblíže výrobě a účinně bude přispívat k plnění a účelnému překračování nejen úkolů třetího pětiletého plánu výchovou kvalifikovaných pracovníků, nýbrž i dalších 5 LP. Jejich potřeba se zvyšuje technickým pokrokem výroby, zvláště mechanizací a automatizací.

Vymožeností našeho socialistického zřízení je, že plně zajišťuje bezplatné odborné i všeobecné vzdělání učňů. Takovou péči neposkytují učňům kapitalisté. V kapitalistickém společenském systému jsou učni předmětem vykořisťování. Pamatujeme na období první republiky, kdy platilo úsloví "učedník - mučedník" Učňové z chudých dělnických rodin byli služkou pro všechno. Často byli nuceni obstarávat i domácí práce v rodině zaměstnavatele. Velmi špatné podmínky ubytování byly častou příčinou nemocí i pozdější invalidity. Pro učně téměř nikdy nebyla dodržována zákonem stanovená pracovní doba. Pracovali od nejrannějších hodin do pozdních hodin večerních. Učňové nedostávali od kapitalistů mzdu za práci, i když vykonávali kvalifikované práce, zvláště v posledním roce svého učení. Naopak rodiče učňů museli platit zaměstnavateli, jak se tehdy říkalo "učebnímu pánu" za učně. Já sám, když jsem byl v učebním poměru v továrně a v druhém roce učení, konal jsem již práce jako tovaryš. Nedostal jsem však za to plat, poněvadž jsem byl učněm a neměl jsem ještě tovaryšské zkoušky.

Kapitalisté z třídních důvodů dovolovali dělníkům jen minimum kvalifikace nezbytné k tomu, aby jim sloužili. Tak zvané "pokračovací školy" byly pravou popelkou. Vyučování bývalo večer po práci a v neděli, tudíž v době určené pro odpočinek. Není divu, že učňové vyčerpaní celodenní prací bez odpočinku a často hladoví při vyučování usínali únavou. Později byl vyhrazen pro vyučování jeden pracovní den. Značný počet zaměstnavatelů nedopřál však mladistvému ani toto minimum možnosti k návštěvě pokračovací školy a ke vzdělání. Vyučování na pokračovacích školách, které bylo pokládáno za vedlejší věc, vesměs nebylo kvalitně prováděno a se zřetelem k pracovnímu zaměření učňů. Nebyly ani učební pomůcky, ani vhodní a dobře připravení učitelé. Po skončení učebního poměru měl učeň malé vyhlídky. Neměl možnost dalšího vzdělání. Jeho vývoj končil v nejlepším případě u stroje v továrně. Často nenašel po vyučení zaměstnání a rozmnožil jen armádu nezaměstnaných. Mnozí zaměstnavatelé po skončení učňovského poměru vyučeného dělníka totiž propustili, aby uvolnil místo novým učňům, které zaměstnavatel vykořisťoval jako levnou pracovní sílu. Při té příležitosti je nutno se ještě zmínit o jednom důležitém úseku našeho národního hospodářství. Je to těžba uhlí - proudící krev v tepnách našeho průmyslu.

Naše hornictví za éry kapitalismu bylo jedno z nejhůře situovaných zaměstnání. Horník byl vždy a všude stavěn na poslední místo. O hornických učních se vůbec nehovořilo. Synek po ukončení obecné školy odcházel pracovat do dolů, kde musel projít dvěma kategoriemi hornického zaměstnání, než mohl být mladším havířem. Napřed dělal tačníka, kde za těžkých pracovních podmínek musel vyvážet na kolečkách vyrubané uhlí, pak se stal z něj vozač a když měl "dobré oko" u pana štajgra, mohl se stát havířem. Naše socialistická společnost postavila dnes horníka na jedno z předních míst našeho hospodářství. Dnes nejen po stránce finanční a materiální je plně postaráno o naše horníky, ale našim horníkům se dnes dostává plného odborného vzdělání. Horničtí učni jsou dnes vybíráni jen ze žáků s dobrou kvalifikací a z nich jsou vychováváni horničtí mistři, kteří ovládají složitý důlní mechanismus. Je jim umožněno, aby se dále vzdělávali a mají možnost dosáhnout i akademického titulu.

V našem socialistickém státě je smyslem všeho dění péče o člověka. Základní směrnicí pro výchovu dělnického dorostu je, aby vyučování bylo spojeno s produktivní prací mládeže, jak to učil Karel Marx a Vladimír Iljič Lenin.

Socialistická společnost umožňuje dělníkům nejvyšší kvalifikaci ve shodě s rychlým rozvojem socialistické vědy a techniky. Zákon, který dnes projednáváme, počítá s tím, že v budoucnosti téměř všechen dorost, který odchází ze základních všeobecně vzdělávacích škol, bude navštěvovat školy druhého cyklu a z nich převážně odborná učiliště. Zvlášť veliký vzestup počtu žáků v učňovském školství je nutno očekávat v roce 1962. Hlavní cestou k plnění úkolů, aby převážná část dorostu měla úplné středoškolské vzdělání, je učňovské školství, na které navazují nově zřizované střední školy pro pracující. Učňovská učiliště otevírají brány k nejvyššímu vzdělání, takže zde není žádných překážek pro kteréhokoliv učně, aby se stal inženýrem nebo dosáhl svojí prací i dalších stupňů, jestliže pro to bude mít předpoklady. Stát věnuje výchově učňů po všech stránkách velkou péči nejen tím, že jim poskytuje bezplatné odborné vzdělání, že jim přiznává celou řadu výhod, jako zkrácenou pracovní dobu 36 hodin týdně, třítýdenní dovolenou a řadu jiných výhod. U některých závodů těžkého průmyslu jako v hornictví, v hutnictví a ve strojírenství, v chemii a ve stavebnictví jsou vzorné a velmi dobře vybavené internáty a učiliště, kde se připravuje zdravá socialistická mládež po všech stránkách, aby se z ní stali všestranně vyspělí budovatelé komunismu. Přes tuto velkou péči, kterou stát poskytuje výchově učňů, nejsme s ní ještě plně spokojeni.

Nová mzdová soustava prokázala, jak vysoké procento mladých dělníků na závodech postrádá potřebnou kvalifikaci. Nesmíme si zakrývat, že zdaleka ne všichni dělníci jsou dobře připraveni na úkoly, jež mají plnit. V některých odvětvích, kde je nedostatek pracovních sil, se přimhuřuje oko nad potřebnou kvalifikací a dělníci nejsou vedeni k tomu, aby doplňovali svou kvalifikaci. Některé závody ani odborové organizace si dosud plně neuvědomují obrovský význam výchovy účňů. Vždyť právě z nich vyrůstá páteř nové dělnické třídy. Mohu uvést slova jednoho mistra na závodě, který řekl: "Učeň, to je významná společenská investice. Vrátí nám tím více, čím větším množstvím hodnot morálních, odborných, politických i lidských přispějeme k jeho vývojovému růstu."

Proto povinností závodů a odborových orgánů na závodech je, aby ve spolupráci plnily úkoly uložené usnesením předsednictva ÚRO ze dne 9. srpna tohoto roku, které ukládá odborovým organizacím na závodech poskytovat tu největší péči pracujícímu dorostu v učebním a pracovním poměru. Tento úkol není ještě všude splněn.

Mimořádně významné úkoly mají při výchově učňů závody, jejichž povinností je vytvářet věcné i kádrové podmínky pro odborný výcvik učňů a nezatlačovat potřeby této výchovy jinými výrobními zřeteli. Je třeba velmi pečlivě vybírat a školit jak učitele, tak i mistry odborného výcviku, kteří spolu s učiteli se účastní na ideové i odborné přípravě nové dělnické generace. Pedagogická kvalifikace učitelů i mistrů odborného výcviku musí zaručit kvalitní provádění této výchovy jak po stránce ideové, tak i odborné. Pokud jde o vychovatele v učňovských internátech, musí jejich politická i mravní úroveň zaručovat vypěstování nejlepších vlastností kolektivního člověka komunistické společnosti s uvědomělým poměrem k práci a k lidem. Zvláště je nutné se věnovat výchově učňů v družstvech a v podnicích místního hospodářství, kde musí být zlepšováno kádrové obsazení. Jeden z významných úkolů je výchova dorostu socialistické zamědělské výroby, která potřebuje všestranné podpory. Na tomto úseku je třeba, aby v co nejkratší době byla vyučena zemědělská mládež. Zdaleka již nestačí, aby naši družstevnici ovládali pluh, kosu a metody drobných hospodářství, musí z nich vyrůstat uvědomělí hospodáři na scelených lánech, kteří mají vysoké politické, ekonomické a odborné znalosti a kteří plně ovládají složité zemědělské stroje.

Významné úkoly při výchově dělnického dorostu mají též národní výbory. Pozornost národních výborů byla doposud zaměřena především k všeobecně vzdělávacím školám, kdežto otázky a potřeby učňovského školství opomíjely. V rozpočtech národních výborů vesměs není na učňovské školství dostatečně pamatováno. Především musí být pokud možno rychle odstraněn tísnivý stav v umístění učňovských škol, což je starostí národních výborů, které provádějí dislokaci. Proto je nutné, aby všechna zařízení, která sloužila 1. dubna 1957 výchově učňů v učilištích státních pracovních záloh a učňů závodních učňovských škol, byla zachována svému účelu.

Výchova učňů je dnes zájmem celé naší socialistické společnosti, všech pracujících. Je třeba vyvolat co největší zájem širokých vrstev pracujícího lidu. Jejich pomoc by podstatně přispěla k vyřešení značného počtu otázek na tomto úseku. Problematika výchovy dělnického dorostu musí být dostatečně popularizována, proto je nutné, aby se jí plně věnovaly rozhlas, televize, náš denní i ostatní periodický tisk, film, divadlo a literatura.

Úkoly a potřeby výchovy učňů a tím i učňovských škol jsou problémem dlouhodobým a jsou dnes prvořadým úkolem celostátní povahy. Nový školský zákon klade důraz na polytechnickou výchovu, což bude velkým přínosem nejen pro celou společnost, ale v prvé řadě pro každého jednotlivce bez rozdílu na jaké pracoviště bude v budoucnosti postaven. Zde bych jen letmo chtěl podotknout: Kolik jsme měli vzdělaných lidí, kteří nedovedli vzít ani kleště nebo kladivo do ruky a nedovedli zatlouci ani skobu do zdi, aby si mohli zavěsit obraz! Nebyla to jejich vina, nýbrž vina společnosti, která je takto vychovala. Tento nedostatek nový školský zákon odstraňuje.

Vydání zákona o soustavě výchovy a vzdělávání (školského zákona) bude znamenat v celém našem školství i ve výchově a vzdělání učňů další podstatný krok ve výchově uvědomělých a nadšených budovatelů komunismu. To znamená vychovávat lidi, kteří si osvojí nejen nejnovější poznatky vědy a techniky, ale kteří dosáhnou především vysoké politické kvalifikace a dovedou na základě vědeckého světového názoru tvůrčím způsobem používat svých znalostí pro rozvoj celé společnosti, lidi prodchnuté ideami socialistického vlastenectví a internacionalismu.

Věříme, že ve spolupráci národních výborů, závodů, Revolučního odborového hnutí, Svazu čs. mládeže a nejširších vrstev lidu v plnění ustanovení tohoto zákona se zdaří dosáhnout cílů, které zákon sleduje, totiž výchovy nové směny pracujícího lidu pro komunistickou společnost. Proto pro tento zákon budeme radostně všichni hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Soudružky a soudruzi poslanci! Přerušíme nyní schůzi a k pokračování se sejdeme tak, abychom mohli schůzi zahájit přesně v 15 hodin.

Místopředseda NS Fiala: Budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu zákona o soustavě výchovy a vzdělávání. Do rozpravy je dále přihlášena poslakyně Dočkalová.

Posl. Dočkalová: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Návrh zákona, který dnes projednáváme, vystihuje plně potřeby socialistické společnosti. Dokumentuje, že péče o vzdělání pracujících v našem státě se stala věcí celé společnosti. Návrh zákona se opírá o velké dosavadní zkušenosti, které jsme získali v otázkách vzdělávání pracujících. Víme, že podnět k práci je dán zájmem hmotným i duševním. U nás již ustupuje do pozadí ráz hmotný a vystupuje do popředí ráz duševní. V tomto se projevuje nový typ člověka, člověka socialistického. Většina pracujících u nás chápe, že socialistický řád musí se opírat o vysoké politické, ekonomické a odborné znalosti našich pracujících. Návrh zákona podtrhuje význam neustálého růstu vzdělání v celé naší socialistické společnosti. Znamená to, že zdrojem vzdělání přestává být jenom škola a vystupuje do popředí péče socialistické společnosti o kulturně technickou úroveň pracujících na závodech a úřadech. Směry dalšího vzdělání jasně ukazuje návrh zákona. Půjde ale o to, aby zákon se stal věcí nejen školských, ale i hospodářských pracovníků.

V našem státě studují pracující ve značném rozsahu. Ku příkladu na vysokých školách ročníku 1959-1960 studovalo 20 773 posluchačů, na odborných průmyslových školách 71 321 posluchačů, to je o celou pětinu více než v roce 1958-1959. Ve večerních jedenáctiletých školách v r. 1960-1961 zahájilo studium asi 4500 posluchačů. Ve středních školách pro pracující v roce 1959 až 1960 studovalo 800 posluchačů ve 30 třídách. V plánu na rok 1960-1961 bylo otevřít 46 tříd, otevřeno však bylo 150 tříd s 3000 posluchači.

Studium pracujících je nutno posilovat nejen po stránce kvantitativní, ale i kvalitativní. Studium pracujících při zaměstnání vysoce vyzdvihuje i návrh školského zákona a to tím, že je zařazuje jako neoddělitelnou součást celé naší školské soustavy. Toto studium nebude považováno za mimořádné, ale stává se rovnocenné s normálním denním studiem - stává se jednou ze základních a v některých oborech převládající formou studia. To, že studium pracujících při zaměstnání se stává součástí zákona, vyplývá z toho, že člověk vyspělé socialistické společnosti se musí vzdělávat po celý život, že si musí stále rozšiřovat své znalosti a že studium se stává životní potřebou stejně jako práce, jejíž charakter se mění a roste stále s rozvojem techniky. Žádná škola není s to vybavit člověka takovými znalostmi, aby s nimi vystačil po celý život. Proto vystupuje do popředí úkol - vytvořit takové podmínky, aby pracující naší Československé socialistické republiky měli ty nejlepší možnosti neustále se vzdělávat. Otázka studia při zaměstnání není a nemůže být věcí jen jednotlivců, ale celé naší společnosti. Nejde jen o studium na vysokých a odborných školách, ale především o široké rozvinutí dalších forem odborného a všeobecného vzdělání, neboť sama podstata socialistické společnosti vyžaduje neustálý růst kulturně technické úrovně dělníků, techniků a ostatních pracujících. Proto jsou nejen návrhem zákona vytvořeny nejlepší podmínky pro studium pracujících, ale stává se nutností, aby k realizaci myšlenek zákona se postavily především rozhodným způsobem podniky, závody, národní výbory.

Že zájem o všechny formy dalšího studia stále vzrůstá, je třeba vidět napříkad v našem sokolovském revíru, kde akcí výchovy druhé pětiletky zúčastnilo se průměrně ročně více než 6000 pracujících. Jsou to celkem pěkné výsledky, ale nespokojujeme se s nimi. I zde znovu zdůrazňuji, že není rozhodující kvantita, ale kvalita. Kvalitativní prvky vidíme především ve vytvoření zařízení, které bude schopno dávat naším pracujícím znalosti odpovídající rozvoji vědy a techniky. Proto v roce 1964 dobudujeme polytechnický institut, který svým materiálním i kádrovým vybavením bude schopen zajišťovat přípravu pracujících pro náročné, ale i krásné úkoly rozvinuté výstavby socialistické společnosti a k přechodu ke komunismu.