V dnešní etapě našeho hospodářského a společenského rozvoje, kdy vstupujeme do nového období technické revoluce, která podstatně změní nejen podmínky materiální výroby, ale i existenční podmínky celé společnosti, má zvyšování kvalifikace pracujících zcela mimořádný význam. Zkušenosti z několika posledních let ukazují, že naši pracující mají poměrně velký zájem o zvyšování či prohlubování své kvalifikace; na příklad ve školním roce 1959/60 studovalo jen na průmyslových a hospodářských školách přes 70 000 pracujících, což představuje zvýšení asi o 18 % ve srovnání s předchozím rokem. Také v podnikových formách školení se projevil vzrůst zájmu pracujících o studium; např. v roce 1959 navštěvovalo ve Spojených ocelárnách v Kladně kursy v závodní škole práce z 22 tisíc asi 11 tisíc, ve Sdružení ostravsko-karvínských dolů z 86 tisíc asi 35 tisíc zaměstnanců. Na vysokých školách studovalo ve školním roce 1959-1960 ve všech formách studia pracujících více než 26 tisíc studentů, z toho téměř 9 tisíc na pedagogických institutech.

Náročné úkoly třetí pětiletky i úvahy o dlouhodobém rozvoji naší společnosti však předpokládají, že se v nejbližších letech počty studujících při zaměstnání ještě dále podstatně zvýší, aby mohla být uspokojena vzrůstající potřeba odborných kádrů pro rozvoj našeho národního hospodářství. Z toho vyplývá, že je třeba, věnovat studiu pracujících maximální pozornost, a to nejen ze strany školské správy a školských pracovníků, ale i ze strany vedení závodů, podniků, JZD a společenských organizací. MŠK se snažilo v údobí uplynulém od usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 realizovat ke zlepšení jeho úrovně řadu pedagogicko-organizačních opatření. S výsledky a průběhem studia při zaměstnání však přesto nemůžeme být spokojeni. Trpí stále řadou nedostatků, které jsou i veřejností kritizovány. Nejobtížnějším problémem z hlediska školské správy je zajištění kvality a účinnosti vlastního průběhu pedagogického procesu. I když se péče škol o studium pracujících od uveřejnění usnesení ÚV KSČ zlepšila, přece nedosahuje ještě takové intenzity jako péče o studium denní, jehož úkoly si vynucují pozornost vedení škol i rodičů bezprostředněji.

Zlepšení výsledků studia pracujících a splnění všech úkolů na tomto úseku podle potřeb dalšího rozvoje naší společnosti však nezávisí jen na organizaci a zajištění pedagogického procesu ze strany školské správy a učitelských kolektivů, ale i na péči, kterou zvyšování kvalifikace pracujících věnují podniky a závody i příslušné odborové organizace, zejména pak na vytváření vhodných podmínek ke studiu při zaměstnání. Proto bude nyní nezbytné, abychom všude vzdělávání pracujících věnovali zvýšenou pozornost a na jedné straně vedli ředitele podniků a závodů, aby pracujícím studium umožňovali a na druhé straně, abychom sledovali práci škol i studujících a zajišťovali, aby byla úspěšná.

Zcela novým znakem jednotného školského systému, obsaženého v předkládaném zákoně, je spojení výuky základům věd s fyzickou prací, přiměřenou tělesnému a duševnímu vývoji dětí a mládeže. Její formy jsou diferencovány podle funkce a specifických úkolů jednotlivých stupňů a druhů škol. Důsledná realizace tohoto principu v celém našem školském systému má velmi důležitý význam v mnoha směrech. Skutečně harmonického a všestranného rozvoje každého člověka lze dosáhnout jen stálým a systematickým spojováním duševní a fyzické činnosti, duševní a fyzické práce. Porušení této jednoty jedním či druhým směrem vede vždy k jednostrannosti. Spojování výuky základům věd s fyzickou prací a naopak spojování produktivní práce se studiem věd je tedy důležitým prostředkem všestranné výchovy.

V údobí posledních dvou let věnovaly školy a školská správa, stranické organizace i národní výbory principu spojení vyučování s výrobní prací velkou pozornost a bylo dosaženo řady dobrých výsledků. Někdy však při konkrétním zajišťování došlo na všeobecně vzdělávacích školách k situaci, že otázka pracovního vyučování a výrobní práce žáků a studentů byla chápána izolovaně od celkové problematiky přestavby školy ve smyslu těsnějšího sepětí školy se životem. Nebylo dostatečně všude pochopeno, že pracovní vyučování a výrobní práce jsou jen jedním, byť velmi důležitým prostředkem komunistické výchovy a že fyzická práce nabývá svého rozhodujícího významu jen tehdy, je-li organicky spjata s veškerou výchovně vzdělávací činností školní i mimoškolní, s veškerou přípravou mládeže pro socialistickou a komunistickou společnost. V prvním údobí přestavby školy bylo vysvětlitelné, že se úsilí učitelů i školské správy zaměřovalo mnohdy převážně na budování dílen a zavádění výrobní práce. Ovšem do budoucna se celý proces přestavby nesmí zužovat jen na její jednu stránku; přestavba školy se totiž týká celého obsahu výchovy a vyučování ve všech předmětech, týká se forem i metod práce, celého výchovného systému. Nová kvalita výchovy a výuky se musí projevit jak v uvědomělejším osvojování teoretických poznatků, tak ve vytvoření pro život potřebných praktických pracovních dovedností a návyků, musí se tedy projevit v celkovém zlepšení výchovy v duchu vědeckého světového názoru a komunistické morálky.

Velmi citlivě je třeba uskutečňovat přestavbu v odborných učilištích a na učňovských školách, v nichž bude vychovávána značná část mládeže po 15. roce svého věku. Zde je třeba důsledně dbát, aby se pozvedla úroveň teoretického, zejména také všeobecného vzdělání učňů. Proto se v nových učebních plánech zvyšuje podíl všeobecně vzdělávacích předmětů v celkovém výchovném a vyučovacím procesu. Tím se nikterak nenaruší kvalita odborného výcviku učňů, ale naopak, budou-li závody dbát o řádné plnění osnov odborného výcviku i teoretického vyučování, bude vyváženější poměr mezi oběma složkami přípravě budoucích dělníků jen na prospěch.

Také na vysokých školách se první etapa jejich přestavby soustředila především na zajišťování výrobní práce studentů, zvláště v prvních ročnících. V průběhu školního roku 1959/60 však věnovaly všechny vysoké školy intenzívní pozornost hluboké přestavbě celého obsahu studia. Nejdále pokročily vysoké školy technické, kde se učitelské kolektivy ve spolupráci s pracovníky resortů a závodů zabývaly nejen celkovou koncepcí učebních plánů, ale i náplní jednotlivých disciplín. Na všech vysokých školách se při přestavbě zdůrazňuje, aby kromě prohloubení a zkvalitnění praktické přípravy studentů bylo dosaženo i vysoké úrovně jejich teoretické přípravy. Základním úkolem vysokých škol na tomto úseku jejich činnosti je důsledné hodnocení zkušeností z jednotlivých ročníků, v nichž se přestavba postupně zavádí, a vyvozování závěrů pro konečnou úpravu plánů a osnov, jakož i pro stanovení metod práce v celém studijním cyklu.

V závěru této části svého výkladu chtěl bych ještě zdůraznit, že dialektické spojování duševní a fyzické práce na všech typech škol bude důležitým prostředkem výchovy morálních vlastností žáků a studentů a kritériem jejich estetického cítění a politického uvědomění. Fyzická práce se stane jejich potřebou a nutnou podmínkou pro plodnou duševní práci.

Novým znakem naší jednotné školské soustavy je, že zajišťuje i rozvoj osobitých speciálních schopností, nadání i sklonů, zájmů a potřeb každého jednotlivce, nikoliv samozřejmě jakýchkoliv - i negativních, ale takových, které zaručují kladný a bohatý rozvoj jeho osobnosti a vytvoření nových hodnot pro společnost. Otázka specifičnosti schopností u každého člena naší společnosti má velký společenský význam, stejně tak jako otázka výchovy k správnému chápání a uspokojování potřeb člověka. Vždyť již v naší dnešní společnosti platí zásada "Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce", ale při promýšlení perspektiv komunistické společnosti tane nám na mysli vyšší zásada: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb".

Psychologickou podstatu specifických lidských schopností vysvětluje ovšem marxistická psychologie a pedagogika zcela jinak než buržoazní věda a jiné je v naší společnosti i společenské hodnocení kvality jednotlivých schopností. My se opíráme o věděcké závěry a zjištění, že každý normální zdravý člověk má určité cenné osobité schopnosti, že je jen nutno je podchytit a rozvinout výchovou a prováděním příslušných činností. My považujeme za společensky hodnotné nejen mimořádné schopnosti k vědecké či umělecké činnosti, my považujeme za společensky hodnotné i schopnosti k různým druhům výrobní činnosti, k organizační práci atd. Naše nová školská soustava proto vytváří dobré podmínky pro rozvoj obecných i specifických schopností jednak v organizaci a metodách výchovného a vzdělávacího procesu vůbec, jednak systémem volitelných a nepovinných předmětů, jednak vytvářením různých zájmových kroužků ve škole i mimo školu a v mládežnických organizacích. Ovšem i sama organizační struktura a rozmanitost druhů středních škol a škol vysokých vytváří možnosti pro rozvoj individuálních schopností, to ve studiu denním i v různých formách studia pro pracující. Kromě toho zavádí nový školský zákon i zvláštní instituce pro podchycení hudebních a tanečních schopností již od útlého věku a vytváří široké předpoklady pro rozvoj osobitých vlastností a zájmů v umělecké oblasti vytvořením lidových škol umění.

Velký význam pro obohacení znalostí, rozvoj schopností a zájmů mládeže a pracujících i pro praktickou činnost v rámci mezinárodní spolupráce v duchu proletářského internacionalismu budou mít nově zřizované lidové školy jazyků.

V duchu socialistického humanismu a opírajíc se v tomto směru o dobré a pokrokové tradice vytváří nová školská soustava i optimální podmínky pro výchovu a vzdělání tělesně či duševně vadné mládeže, i mládeže obtížně vychovatelné a vytváří takové organizační předpoklady, aby se jí zvláštními metodami a prostředky dostalo co nejlepší přípravy pro život a aby jí bylo v nejširší míře zajištěno uplatnění ve společenské práci.

Mimořádnou pozornost zasluhuje ten nový charakter jednotného systému výchovy a vzdělávání, který je rovněž v předkládaném zákoně, tj. těsnější sepětí výchovné a vzdělávací práce školy s výchovnou péčí mimoškolních zařízení a postupné vytváření institucí nového typu, škol s celodenní péčí a škol internátních, v nichž nabývá spojení dosavadní školní a dosavadní mimoškolní výchovné péče nových vyšších forem. Těsnější sepětí práce družin mládeže a školních klubů s prací základní devítileté školy i těsnější sepětí výchovné práce žákovských a učňovských domovů s prací středních škol je výrazem nejen vzrůstajícího vlivu státu a společnosti na výchovu mládeže a pomoci společnosti zaměstnaným rodičům, ale i výrazem nového pojetí výchovného a vzdělávacího procesu v průběhu celého dne, pojetí, které má zabezpečit dětem a mládeži po vyučování kromě pomoci v přípravě na vyučování i aktivní odpočinek a nutnou rekreaci, jež má umožnit rozvoj jejich zájmů a speciálních schopností a vést je k dobrovolné a jejich věku přiměřené účasti na hospodářském, politickém i kulturním životě. Nově zřizované školy s celodenní péčí a školy internátní budou komplexní výchovné a vzdělávací instituce, jejichž význam a poslání bude postupně s dalším rozvojem naší společnosti stoupat. Umožní novou, vědecky promyšlenou organizaci celodenní, celotýdenní, eventuálně i delší soustavné výchovné a vzdělávací péče o děti a mládež, vytvoří možnosti upravit jejich život, studium, oddech, rekreaci, veřejně prospěšnou práci a zájmovou činnost tak, jak to vyžaduje jejich všestranný rozvoj a jak to odpovídá zdravotnickým, psychologickým zásadám a požadavkům.

Velké úkoly v mimoškolní výchově vyplývají z nového školského zákona nejen pro ČSM a jeho Pionýrskou organizaci, ale i pro další společenské organizace a kulturní, osvětová a tělovýchovná zařízení. Vzrůst vlivu státních a společenských institucí na výchovu dětí a mládeže i v době mimo vyučování však neznamená omezení vlivu rodinné výchovy ani zmenšení povinnosti rodičů k dětem. Rodina zůstane základní jednotkou naší společnosti a její funkce ani odpovědnost nebude oslabena. Změní se ovšem vztah rodiny a školy a vytvoří se nové formy spolupráce rodiny a výchovných a vzdělávacích institucí. Škola a výchovná zařízení budou mít nepochybně silný vliv na kvalitu a zaměření rodinné výchovy; budou pomáhat rodičům více než dosud k pochopení, že výchova dítěte v rodině je důležitou součástí jeho přípravy pro život v naší společnosti, že to není otázka soukromá, ale společenská, ukáží jim nutnost jednotného výchovného působení školy a rodiny a nutnost směřování k témuž cíli pro správný, zdravý a nepokřivený rozvoj dětí a jejich přípravu pro život; povedou je i více než dosud k tomu, aby výchova v rodině pozbyla živelnosti a mnohdy i prvků svévole a stala se cílevědomým a uvědoměle organizovaným výchovným působením. Na druhé straně budou mít rodiče více možností navázat těsnější styky se školou a pomáhat její práci. Budou mít prostřednictvím sdružení rodičů a přátel školy i určitý podíl na řízení a správě školy a předškolního a mimoškolního výchovného zařízení.

Výrazným znakem navrhovaného nového školského systému je zvýšení vlivu a podílu celé společnosti, tj. jejích různých institucí na komunistické výchově mládeže a pracujících. Po této stránce je předpokládaný školský zákon významným příspěvkem k naplnění principů socialistické demokracie. Formulace pravomoci a odpovědnosti národních výborů zakotvují výsledky našeho dosavadního společenského vývoje a předpokládají další vzrůst vlivu společnosti prostřednictvím volených orgánů lidu na komunistickou výchovu mládeže i dospělých. Národním výborům jako nejmasovějším organizacím, v nichž se pod vedením komunistické strany sdružuje všechen pracující lid, přísluší největší podíl odpovědnosti za realizaci zásad i úkolů vyplývajících ze schvalovaného zákona. Národní výbory se musí stát i hlavními organizátory úsilí podniků, jednotných zemědělských družstev a společenských organizací, aby se ve větší míře než dosud podílely nejen na zřizování škol a výchovných zařízení, ale i přímo na výchovném procesu, např. při zajišťování výrobní práce žáků středních všeobecně vzdělávacích, středních odborných a vysokých škol, v zájmové činnosti dětí a mládeže apod.

Rozvíjení principů socialistické demokracie se projeví i v metodách řízení výchovy a vzdělávání tím, že se národní výbory budou při kontrole a řešení problémů opírat o široké aktivy odborníků a zástupců pracujícího lidu. Vliv společnosti na práci škol a výchovných zařízení se uplatní i formou kolektivních orgánů, které jsou nebo budou při nich zřizovány, jako je např. sdružení rodičů a přátel školy, poradní sbor školy apod.

Uskutečnění zásad nové školské soustavy si vyžádá značných finančních a materiálních prostředků a bude znamenat i velké nároky z hlediska kvalitativního a kvantitativního na kádrové zabezpečení. Strana a vláda zajišťuje tyto potřeby v plánu třetí pětiletky a počítá s jejich uspokojením při úvahách o dlouhodobém rozvoji naší společnosti. Přitom bude ovšem třeba, aby byly potřebné materiální a finanční zdroje vytvářeny též širokou aktivní pomocí celé naši veřejnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci,

socialistické zřízení se od všech předchozích společenských řádů zásadně liší tím, že spolu s panstvím vykořisťovatelských tříd odstraňuje z dějinného vývoje neuvědomělost a živelnost. Socialistické zřízení je vytvářeno budovatelským úsilím dělnické třídy a ostatních vrstev obyvatelstva pod vedením jejich uvědomělého předvoje, pod vedením komunistické strany. Tato strana, která je nositelem nejrevolučnějšího způsobu myšlení a která se vyzbrojila znalostí společenských zákonů, cílevědomě řídí vývoj země. Odstraňuje z vývojové cesty vše, co brzdí rozkvět společnosti a brání v dalším výhledu.

Naše Komunistická strana Československa, která je stranou právě tohoto typu, stanula v čele revolučního dělnického hnutí jako jeho uvědomělý předvoj a řídila jeho boj proti hlavní překážce v dějinném vývoji našich zemí, proti buržoazii. Dříve, než mohla být nastoupena v kterékoliv oblasti našeho života cesta pokroku, bylo třeba překonat zásadní odpor představitelů buržoazie, stavící se proti nevyhnutelnému chodu dějin. Aby se dějinná nutnost mohla prosadit, byla nakonec buržoazie přinucena odejít ze scény. Tohoto vítězství bylo dosaženo po osvobození našich zemí slavnou Sovětskou armádou, a poté, když se lid na vlastních zkušenostech přesvědčil, že v buržoazii s jejími přisluhovači má společenský pokrok nejhoršího nepřítele. Teprve po tomto vítězství byla přijata pokroková Ústava 9. května, teprve potom mohlo Národní shromáždění přijmout další pokrokové zákony, mezi nimi i školský zákon z roku 1948.

Jak zásadně jiná je naproti tomu situace dnes po dvanácti letech. V naší již socialistické zemi vybudované pod vedením Komunistické strany Československa, dnes neexistuje společenská síla, která by byla s to bránit společenskému pokroku. Naše země kráčí vpřed bez společenských otřesů a konfliktů, typických všude tam, kde vládne kapitalistický řád. Komunistická strana a její představitelé stávají se sami prvními uskutečňovateli zásadních změn, jež si vyžádal vývoj a iniciátory těch přeměn, které uvolňují cestu dalšímu rozvoji. Byla to také komunistická strana v čele se svým ústředním výborem, která dala obdobně jako tomu bylo v Sovětském svazu, jenž je nám svým velkolepým budováním rozvité komunistické společnosti po všech stránkách vzorem, podnět k revolučnímu řešení otázek naší výchovy v souladu s dosaženým stupněm vývoje.

Dovolte mi proto, abych poděkoval naší Komunistické straně Československa, která včas rozpoznala nové potřeby společnosti na poli výchovy a vzdělání a jako první přišla s iniciativou, jež posléze vedla k nové úpravě celé naší školské soustavy. (Potlesk.)

Předložený zákon je výsledkem vážných úvah a zobecněním zkušeností, kterých jsme nabyli v posledních dvou letech, zejména po dubnovém zasedání ÚV KSČ roku 1959. Na této rozsáhlé práci se podíleli četní školští pracovníci a především též naši učitelé. Na jejich dobré práci s mládeží ve škole i mimo školu, na jejich plodné veřejné kulturně politické činnosti mezi pracujícími nám velmi záleží. V učiteli a vychovateli spatřujeme stále, i dnes v období výstavby vyspělé socialistické společnosti, i do budoucna významného činitele výchovy. Ve školském zákoně se uvádí, že oni jsou rozhodujícím činitelem ve výchově a vzdělávání na školách a ve výchovných zařízeních. Veliká společenská odpovědnost a závažnost práce učitelů a vychovatelů vyžaduje, praví se v návrhu zákona, aby byli spjati s dělnickou třídou a s ostatními pracujícími, aby vychovávali mládež v souladu s budovatelským úsilím lidu a aby se jim v této práci dostávalo všestranné podpory a ocenění od všech státních orgánů, závodů, společenských organizací a občanů. Toto zákonné ustanovení se nesporně setká s velikým porozuměním nejenom u učitelů samých, ale i u všech rodičů, u všech našich občanů, jimž záleží na tom, aby výchova našich dětí byla v dobrých rukou.

Mám-li dnes, před celým Národním shromážděním v celku zhodnotit práci našeho učitelstva, neváhám kladně ocenit jejich úsilí, které vynaložilo k uskutečnění zásad usnesení ÚV KSČ o přestavbě našeho školství, a výsledky, kterých dosáhlo. Chci proto také jim a všem spolupracovníkům v oblasti školství a kultury upřímně poděkovat za tuto záslužnou činnost a soudružskou spolupráci. (Potlesk.)