Velmi si ceníme ohromného úsilí hutníků v boji za zajištění národního hospodářství kovem; přesto je však třeba do budoucna vyžadovat podstatné zlepšení úrovně celé hutní výroby tak, aby zabezpečilo realizaci všech plánovaných záměrů.

Jde o to splnit úkoly ve využití vysokých pecí a dosáhnout uvažované intenzifikace výroby oceli, podmíněné především rychlou výstavbou kyslíkáren. S tím je těsně spojeno dosažení plánovaných záměrů ve vsázce do vysokých pecí, kde jsou trvale vážné nedostatky. Překračuje se plánovaná spotřeba rud s vysokou kovnatostí a nevyužívají se méně bohaté dovážené a domácí rudy.

Základním předpokladem zajištění výroby železa je včasné dokončení výstavby aglomeračních pásů, na nichž bezprostředně závisí úroveň výroby celé naší metalurgie.

Mimořádného významu nabývá maximální využití oceli, které je vyjádřeno v úkolu snížit předváhu oceli na výrobu válcovaného materiálu. Bohužel, ani v tomto směru nejsou dosavadní zkušenosti dobré a stále ztrácíme značné množství oceli jejím menším využitím při výrobě válcovaného materiálu.

Vyřešení dosavadních obtíží v uspokoj ování potřeby kovů vyžaduje i nadále rozsáhlou investiční výstavbu v metalurgii, která se soutřeďuje zejména do prvních let třetí pětiletky. To vyžaduje rázně překonat řadu dosavadních nedostatků v přípravě výstavby, spočívajících např. v tom, že dosud nejsou ani rozpracovány zadávací projekty některých staveb, které mají být zahájeny v příštím roce, tj. v roce 1961.

Zajištění vysokých temp rozvoje metalurgie vyžaduje také věnovat zvýšenou pozornost zabezpečení surovin. Je třeba dosáhnout toho, aby ke konci pětiletky byly veškeré u nás těžené rudy upravovány na koncentrát. Přitom počítáme s tím, že jedním z důležitých zdrojů domácích surovin bude i nadále kovový odpad, jehož význam se ještě zvětší v důsledku toho, že se předpokládá rozsáhlá obnova strojů ve všech odvětvích národního hospodářství. Musíme proto podstatně zlepšit hospodaření s kovovým odpadem a plně zainteresovat nejen průmyslové podniky, ale i národní výbory na důsledné prováděni jeho sběru.

Významným způsobem přispěje k rozšíření materiálové základny našeho hospodářství plánovaný rozvoj chemického průmyslu.

Je zaměřen na moderní obory chemie, jejichž význam v národním hospodářství neustále vzrůstá, jmenovitě na výrobu syntetických kaučuků, chemických vláken, plastických hmot a jiných materiálů.

Náročnost úkolu, který ve třetí pětiletce stavíme před pracující našeho chemického průmyslu, je zřejmá například z toho, že zatímco v současné době vyrábějí nejvyspělejší kapitalistické státy maximálně 4-5 kg chemických vláken na jednoho obyvatele, dosáhne naše výroba v roce 1965 7,4 kg na jednoho obyvatele. K splnění tohoto úkolu je nutno nejen řešit a zvládnout výrobu konečných produktů, ale také rozvinout potřebnou surovinovou základnu a zvládnout i výrobu nutných poloproduktů, například zajistit výrobu syntetického fenolu, kaprolaktamu, kvalitní buničiny a dalších. Obdobně to platí o ostatních oborech chemické výroby, ať již to jsou syntetické kaučuky, plastické hmoty nebo umělá pryskyřice.

Přitom ani v chemickém průmyslu nepůjde o prosté zvyšování výroby. Nebude například nadále stačit, abychom jenom zvyšovali objem výroby plastických hmot, kde zatím jsme pozadu za průmyslově vyspělými státy. Bude nutné připravit a postupně zavést výrobu takových plastických hmot, které by vedly k úsporám oceli, dřeva a barevných kovů nebo kterých by bylo možno perspektivně použít jako nových stavebních materiálů.

Totéž platí pro další rozvoj výroby a používání chemických vláken, kde půjde především o rozvíjení výroby nových syntetických vláken, vhodných zejména pro záměnu vlny. To má velký národohospodářský význam, neboť například nové látky, k jejichž výrobě by se použilo z části vlny a z části nových syntetických vláken, mohou mít mnohem lepší vlastnosti a přitom se při jejich zpracování dosáhne navíc zmenšení pracnosti zkrácením technologického procesu.

Rozšíření výroby základního chemického průmyslu je z největší části závislé na rozsáhlé investiční výstavbě. Realizace této výstavby bude ve třetí pětiletce jedním z nejnáročnějších úkolů. O jejím rozsahu svědčí to, že ve třetí pětiletce budujeme v chemii 130 velkých staveb, z toho několik technologicky úplně nových závodů. K velikému soustředění výstavby dojde na několika klíčových stavbách, kde bude třeba proinvestovat v některých obdobích více než 1 mil. Kčs denně na jedné stavbě. Tak tomu bude např. na výstavbě nových chemických kombinátů ve Strážském a Šale a ve Slovnaftu.

Většina těchto nových kapacit bude uvedena do provozu v podstatě až v letech 1963-1965. To znamená, že zejména v prvních letech třetí pětiletky bude třeba s chemickými výrobky velmi obezřetně hospodařit a jejich používání po tuto dobu usměrňovat do těch oborů a pro ty výrobky, které jsou pro rozvoj našeho hospodářství nejdůležitější.

Většina technologií použitých v nově budovaných provozech a závodech bude u nás buď úplně nová, nebo proti dosavadním technologiím značně zdokonalená. Bude přitom pro nás velikou oporou rozsáhlá pomoc ostatních států socialistického tábora, zejména Sovětského svazu. Avšak rozhodující úlohu při zavádění a osvojování nových technologií budou mít pracující našich strojírenských a chemických závodů.

Předpokládaný rozvoj národního hospodářství a uskutečnění rozsáhlého technického rozvoje klade veliké nároky na potřebu všech druhů energie. Počítáme s tím, že její potřeba bude uspokojována především z vlastních zdrojů, ale také zvýšeným dovozem, zejména ropy ze Sovětského svazu. Úroveň vlastních zdrojů vyžaduje, abychom rozhodným způsobem zajišťovali co nejefektivnější jejich spotřebu.

K. zajištění úspěšného plnění plánovaných úkolů v odvětví paliv je třeba soustředit prvořadou pozornost na zvládnutí úkolů ve výstavbě nových kapacit na těžbu a úpravu koksovatelného uhlí v ostravsko-karvinském revíru a na další podstatné rozšíření mechanizace těžby. Přes úspěchy, kterých bylo dosaženo ve druhé pětiletce, zůstává způsob hornické práce v hlubinách stále na nízké úrovni. V plánu třetí pětiletky se počítá proto s rychlým rozvojem techniky, mechanizace a automatizace v hlubinných dolech. Kombajnová těžba se má v ostravsko-karvinském revíru zdvojnásobit a bude představovat zhruba polovinu celkové těžby. S kombajnovou těžbou se bude rozšiřovat i počet komplexně mechanizovaných porubů. Předpokládaná opatření zlepší pracovní podmínky v dolech a pomohou také stabilizovat pracovní síly v ostravsko-karvinském revíru.

Plánovaný rozsah těžby hnědého uhlí, který je nezbytný pro zajištění výroby elektrické energie a plynu a jehož má být dosaženo z 80% těžbou v lomech, bude vyžadovat značný přesun zemin, zejména v mosteckém revíru. Budeme proto muset věnovat zvláštní péči rekultivačním pracím v této oblasti a vrátit devastovanou půdu rychle původnímu účelu.

Předpokládaný rozvoj plynofikace, který bude umožněn zvýšenou výrobou koksárenského plynu a zejména výstavbou tlakových plynáren na bázi hnědého uhlí, vytvoří předpoklady pro daleko lepší zásobování průmyslu a obyvatelstva plynem. Počítáme např. s tím, že ke konci třetí pětiletky překročí počet odběratelů z řad obyvatelstva jeden milión.

Růst výroby elektřiny je zajištěn výstavbou nových elektráren,.v převážné míře tepelných. Nové elektrárny vybavené bloky o výkonu 100-110 megawattů i dokonalejší technikou přispějí k účinnějšímu využití paliva a ke snížení vlastních nákladů na výrobu elektřiny v tepelných elektrárnách asi o 25-30% v roce 1965 oproti roku 1960

Výstavba nových elektrárenských výkonů je koncentrována do obou našich rozhodujících hnědouhelných revírů. Celkový výkon všech, tj. parních i vodních elektráren, které budou ve třetím pětiletém plánu vybudovány nebo rozestavěny, činí asi 4400 megawattů. Po jejich dokončení bude v nich ročně spáleno více než 25 miliónů tun uhlí. Tento rozvoj energetiky vyžaduje, aby energetici spolu s geology dokončili všechny nezbytné práce na určení palivových základen, zejména pro elektrárny, jejichž výstavbu chceme zahájit v posledních letech třetí pětiletky.

I když plánovaná výstavba energetických kapacit kryje potřeby národního hospodářství, musíme i nadále zajišťovat rovnoměrný odběr elektrické energie. Tento úkol je o to vážnější, že v současné době přistupujeme ke zvýšení směnnosti v našem průmyslu a právě v souvislosti s tímto úkolem musíme vytvářet podmínky pro rovnoměrnější odběr energie, plnější využití výkonů elektráren i přenosových kapacit rozvodové sítě. Vyřešení otázky větší rovnoměrnosti a kázně pracujících v odběru energie v průmyslu a využívání iniciativy pracujících v tom směru je nutným opatřením k dokonalejšímu využití základních fondů.

V souvislosti s hospodařením energií chtěl bych upozornit na jeden z dosavadních nedostatků v oblasti využívání tepelné energie, k jehož řešení musíme v průběhu třetí pětiletky v širokém měřítku bezpodmínečně přikročit. Jde o hospodaření s odpadním teplem, především v chemických a hutních provozech a při výrobě stavebních hmot. Z celkového ročního množství odpadního tepla, které lze odhadnout na 3-4 miliony tun měrného paliva, bude využito do konce třetí pětiletky zhruba 15%. Dosáhnout dalších úspor paliva intenzívnějším využitím odpadního tepla je plně v našich možnostech. Bude jen třeba, aby se naši technici s tímto problémem velmi pečlivě zabývali a aby se s ním urychleně vyrovnali.

Rozšíření materiálové základny bude rovněž zajištěno rozvojem spotřebního průmyslu. Jeho úkolem v tomto směru bude v první řadě rozšířit kapacitu a výrobu sklářskou a keramickou, a to nejen pro potřebu obyvatelstva, ale také pro potřebu vývozu a pro potřebu jiných průmyslových odvětví, především stavebnictví a strojírenství. Odvětví sklářského a keramického průmyslu, jejichž výrobky tvoří významnou náplň našeho vývozu, zpracovávají téměř výhradně naše domácí suroviny. Proto je nutno jejich rozvoj všestranně podporovat.

K zajištění růstu sklářské a keramické výroby je nezbytná rozsáhlá investiční výstavba nových závodů a rekonstrukce závodů dosavadních. V Západoslovenském kraji bude například zahájena výstavba velkého závodu na výrobu plochého skla s kapacitou asi 22 miliónů čtverečních metrů ročně. Tento závod bude největší výstavbou ve sklářském průmyslu vůbec.

Rozvoj dřevozpracujícího průmyslu se podřídí základnímu úkolu - snižování přetěžeb lesa. Snížení spotřeby řeziva při současném zajištění rozvoje výroby nábytku a vůbec rozvoje bytové výstavby vyžaduje výstavbu nových kapacit na výrobu desek z dřevního odpadu. Tato výstavba bude uskutečněna v Jihlavě, ve Vrbnu, v Hodoníně, v Liptovském Hrádku a v řadě dalších míst. Produkce dřevotřískových a dřevopilinových desek se tak zvýší během třetí pětiletky zhruba šestinásobně a produkce dřevovláknitých desek zhruba dvaapůlkrát.

Celkový rozvoj průmyslu ve třetím pětiletém plánu a jeho zaměření vytvoří novou materiálovou a technickou základnu a výrazně tak ovlivní celý další vývoj našeho národního hospodářství

Vážené soudružky a soudruzi! Rychlý rozvoj národního hospodářství v období třetího pětiletého plánu staví na jedno z předních míst komplexní rozvoj zemědělské výroby a jeho zabezpečení.

Ve srovnání s výsledky docílenými v uplynulých letech představuje třetí pětiletka v zemědělství velmi náročný program. V jeho úspěšné realizaci se již musí plně projevit přednosti socialistické velkovýroby.

Musí se projevit ta skutečnost, že nové úkoly budeme zajišťovat po ukončené socializaci naší vesnice ve státních statcích a jednotných zemědělských družstvech, z nichž mnohá po sloučení v zemědělské velkozávody zvýší výrazně svou ekonomickou úroveň. K dosažení obratu v zemědělské výrobě musí být využito všech předpokladů, které jsou dány zvýšenými dodávkami strojů, minerálních hnojiv a dalších chemických prostředků, rozšířením meliorací a výstavbou nových objektů odpovídajících nové technologii výroby.

V druhé pětiletce značná část investičních prostředků byla určena k vybavení zemědělských závodů základními mechanizačními prostředky a na ustájení hospodářských zvířat, zejména krav; ve třetí pětiletce budou investice zaměřeny na rozsáhlejší a všestrannější mechanizaci prací v zemědělství a na soustavné a trvalé zvyšování úrodnosti půdy.

Společenskoekonomická přeměna, uskutečněná na vesnici, podstatné rozšíření a změna materiálně technické základny socialistického zemědělství spolu s prohloubením specializace a zvýšením koncentrace výroby při jejím neustálém zintenzivňování se musí projevit v nejbližší době v soustavném snižování výrobních nákladů. Této stránce rozvoje zemědělství - celkovému zvýšení efektivnosti výroby - je třeba v družstvech a státních statcích stejně jako v orgánech zemědělské správy věnovat plnou pozornost a považovat ji za jeden ze základních úkolů třetí pětiletky v zemědělství.

Zvýšení efektivnosti v zemědělství musí spočívat především v soustavném růstu rostlinné výroby. Toho lze dosáhnout rozšířením výnosnějších plodin, zvýšením ploch, z nichž je možno dosahovat dvojí sklizně, a podstatným zvýšením hektarových výnosů. všech u nás pěstovaných plodin.

K efektivnímu využívání půdy bude třeba rozšiřovat plochy měkkých pšenic, krmných luštěnin, cukrovky na krmení, krmné kapusty a zejména kukuřice na zeleno a na siláž, která v letošním roce v mnoha družstvech významně přispěla ke zvýšení výroby krmiv a která - spolu s pěstováním na zrno - se má v roce 1965 rozšířit zhruba na 12% osevních ploch.

O užitečnosti pěstování kukuřice na siláž nemusíme dnes přesvědčovat naše zemědělce jenom na příkladech ze sovětského zemědělství, neboť vlastní zkušenosti našich zemědělských závodů již dostatečně jasně dokázaly výhodnost pěstování kukuřice pro řešení krmivové bilance. Přitom je ji nutno rozšiřovat jak na základních plochách, tak i jako meziplodiny.

A pěstování meziplodin je třeba věnovat prvořadou pozornost, neboť rozšířením ploch všech meziplodin máme možnost docilovat dvojí sklizně nejméně na 10 až 12% výměry orné půdy.

Pěstování krmných luštěnin, víceletých pícnin a dalších plodin na orné půdě umožní významně řešit z vlastních zdrojů zemědělství i palčivý problém bílkovin v krmivech. Vyřešit úplně tento problém je možné ovšem jen za účinné pomoci průmyslu, především chemie, tím, že budou zajištěny dodávky nezbytného množství organických látek, jako například močoviny, nebo zpracováním některých odpadů v potravinářském průmyslu, výrobou toruly apod.

K rychlému zvyšování hektarových výnosů bude nutno důsledně zvětšovat množství vysoce výnosných druhů osiv a sádí. Zatím je stav takový, že nově šlechtěné odrůdy pouze pomalu pronikají do široké praxe a mnohá družstva věnují jen malou pozornost zajišťování dobrého osiva výnosných odrůd, které by odpovídaly místním podmínkám. Máme například již takové druhy pšenice, které dávají výnos více než 40 q z hektaru. Přitom však v minulém roce bylo těmito odrůdami oseto pouze 20% osevních ploch. Obdobná je situace zejména pokud jde o brambory a některé jiné zemědělské plodiny.

Při vhodné struktuře osevů bude možno plně uskutečnit plánovanou sklizeň i vytvořit rezervy krmiv v zemědělských závodech. Upozorňuji v této souvislosti na to, že téměř celý plánovaný přírůstek výroby zrnin na pětiletku má zůstat v zemědělských závodech a sloužit k zajištění krmivové základny.

Úplné zabezpečení dostatečného množství krmiv, včetně rezervy pro plánované stavy hospodářských zvířat a pro výrobu živočišných produktů, se musí stát vlastní věcí každého zemědělského závodu; do budoucna již nebude možno spoléhat se na centrální fond krmiv.

Mimořádně mobilizačním úkolem je zajištění plánované výroby brambor. Od roku 1956 mají hektarové výnosy brambor neustále klesající tendenci. Přestože výnos 200-250 q brambor po hektaru byl v našich bramborářských oblastech kdysi běžný. je letos v typických bramborářských okresech, jako jsou například Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov a Jindřichův Hradec. očekáván hektarový výnos pouze 100-135 q. Přitom celostátní průměrný výnos brambor v posledních třech letech dosáhl sotva 100-110 q po hektaru.

Je to důsledek jak nízké úrovně agrotechniky, tak zejména špatného stavu sadby. Zlepšení a důsledné dodržování agrotechniky je plně závislé na jednotných zemědělských družstvech a státních statcích. Zlepšení a zajištění dostatku kvalitní bramborové sadby je však úkolem podstatně obtížnějším a z hlediska času značně náročnějším. Dosavadní vývoj ukazuje, že je naprosto nezbytné začít tento problém skutečně energicky řešit. Přitom se ovšem nemůžeme spoléhat na zásadní a trvalou pomoc v tom, že získáme kvalitní sadby ze zahraničí.

Jít touto cestou by bylo nesprávné, možno říci, že i krokem zpět, neboť naše šlechtitelství brambor má velkou tradici a Československo bylo v dřívějších letech vývozcem velmi kvalitních druhů sadbových brambor. Domnívám se, že právě z těchto tradic musíme vyjít při řešení tohoto vážného problému. Bezesporu budete se mnou souhlasit v tom, že je třeba, aby Československá akademie zemědělských věd, Výzkumný ústav bramborářský a šlechtitelské stanice navrhly cesty a významným způsobem se podílely na dosažení zásadního obratu v zajištění dostatku kvalitní bramborové sadby.