Tyto zkušenosti nám ukládají vynaložit největší úsilí k zabránění pokusů o vznik nového požáru, zejména proto, že temné síly, které uvrhly již dvakrát svět do pustošivé války znovu zvedly hlavu v bezprostředním sousedství v Německé spolkové republice. Západní mocnosti, především Spojené státy americké, v rozporu se životními zájmy národů, pošlapaly Postupimskou dohodu a znovu pod jejich patronací roste militaristický stát. Kormidlo bundeswehru mají v rukou bývalí hitlerovští generálové a admirálové, z nichž mnozí byli na listině válečných zločinců. Polovina ministrů západoněmecké vlády byla exponenty fašistického režimu. Není proto náhodou, že pod záštitou západoněmecké vlády a za účasti jejich ministrů se uskutečňují v západním Německu revanšistická shromáždění, na kterých jsou vykřikována výbojná hesla proti sousedům. Prohlášení ministerstva zahraničních věci Československé socialistické republiky, vyjadřujíc vůli našeho lidu, důrazně odsoudilo provokace Německé spolkové republiky, kde revanšismus se stal oficiální politikou bonnské vlády. Nechť si revanšisté v západním Německu nedělají nejmenších nadějí! Odsun Němců byl aktem historické spravedlnosti a o žádných nárocích revanšistů vůči naší zemi nebudeme s nikým diskutovat. (Potlesk.)

Naše upozorňování na nebezpečný vývoj v západním Německu nepramení z nějaké nenávisti k německému lidu. O tom svědčí přátelství a těsná spolupráce s naším sousedem Německou demokratickou republikou - německým státem, který se stal pevnou tvrzí demokracie a socialismu a jehož politiku důsledně podporujeme. Úsilí naší zahraniční politiky o vyřešení německé otázky cestou reálných návrhů Sovětského svazu nevyplývá ze strachu. Imperialisté a revanšisté v západním Německu se sice snaží rozdmýchat "studenou válku" a zvyšovat napětí. Síla a autorita socialistického tábora, jehož je naše země nedílnou součástí, je však tak veliká, že jim nemohou vyjít jejich plány. Politika z pozice síly je historickým brakem. Minuly doby, kdy hrstka imperialistů mohla svévolně měnit mapu světa.

Náš lid říká: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá." A události posledních měsíců v Turecku, v Jižní Koreji a vývoj v Japonsku jsou dokladem toho, jak hluboký příkop spravedlivé nenávisti a lidového odporu vytvořila ve světě neudržitelná politika z pozice síly, určovaná drzou představou vlastní nadřazenosti vládnoucích kruhů Spojených států amerických. Jsme si vědomi toho, že vzhledem k piklům imperialistů musíme být bdělí a upevňovat síly naší socialistické vlasti cestou vyplývající z usnesení celostátní konference KSČ k třetímu 5 LP, které je rozpracováno v programovém prohlášení, předneseném předsedou vlády s. Širokým. Ve své zahraniční politice budeme ještě usilovněji bojovat o to, aby všem národům a státům prospěšná politika mírového soužití zvítězila. Proto máme prvořadý zájem na tom, aby bylo uskutečněno všeobecné a úplné odzbrojení.

Návrh vlády Sovětského svazu na všeobecné a úplné odzbrojení stal se na XIV. zasedání Valného shromáždění OSN ústřední otázkou a vyvolal ve světě veliký ohlas.

Jednomyslně přijatá rezoluce XIV. zasedáním Valného shromáždění Organizace spojených národů mimo jiné označuje všeobecné a úplné odzbrojení za nejdůležitější otázku ve světě a vyzývá vlády, aby učinily vše pro konstruktivní řešení tohoto problému v nejkratší době.

V naprostém souladu s touto rezolucí postupovala Československá vláda. Podle vůle svého lidu plně podporuje návrhy Sovětského svazu na všeobecné a úplné odzbrojení. A tomu odpovídal i postup naší delegace v komisi deseti v Ženevě.

S naprostým souhlasem jsme přijali nové návrhy Sovětského svazu, které byly předloženy po událostech v Paříži jako nový důkaz uplatňování zásad mírového soužití a neochvějné vůle SSSR dosáhnout dohody.

Všeobecné a úplné odzbrojení, jak je navrhuje Sovětský svaz, by znamenalo zbavit lidstvo nebezpečí válek, uvolnit nesmírné hospodářské zdroje, které by prospěly národům a zejména poskytly pomoc zemím s méně vyvinutým hospodářstvím. Všeobecné a úplné odzbrojení by dalo také dalekosáhlé možnosti pro další rozvoj vědy, techniky a kultury.

Průběh schůzí ve výboru deseti v Ženevě však jasně potvrdil, že delegace západních mocností přistoupily k samotnému jednání jen velmi neochotně. Západní delegace v práci ve výboru deseti se pokoušely zostřovat atmosféru, uchylovaly se k výpadům a provokačním argumentům. Nesouhlasily s předloženými návrhy, ale samy nepřinesly nic nového a pozitivního. Žádaly kontrolu nad zbrojením a snažily se jednání vážně komplikovat.

Delegát Spojených států amerických návrhy Sovětského svazu prohlásil zcela otevřeně za nepřijatelné a tím odhalil před celým světem, že dnešní vládnoucí kruhy Spojených států amerických si nepřejí všeobecné a úplné odzbrojení. Tak svými manévry, za kterými skrývali skutečné své cíle, zavedli jednání do slepé uličky. Vyšlo jasně najevo, že západní velmoci, zúčastněné na konferenci v Ženevě, všeobecné a úplné odzbrojení si nepřejí, ale planým mluvením chtějí vytvořit kouřovou clonu k maskování agresivní politiky a zejména horečného zbrojení.

Bezvýhradně souhlasíme s postupem naší delegace v Ženevě, která se zástupci SSSR a zúčastněných socialistických států, odešla ze zasedací síně od stolů partnerů, pro které včerejší závazek znamená již dnešní den cár papíru.

Zástupce československé delegace v komisi deseti v Ženevě prohlásil: "Československá delegace znovu zdůrazňuje, že Československá republika stejně jako ostatní socialistické státy je odhodlána učinit vše, aby bylo dosaženo pokroku v konstruktivním řešení nejnaléhavější otázky naší doby - všeobecného a úplného odzbrojení." Toto stanovisko je vůlí všeho našeho lidu, který učiní vše, aby meče byly překovány na rádla.

Boj za velikou myšlenku odzbrojení však, soudružky a soudruzi, zdaleka u nás neznamená odzbrojení a smířlivost na ideologickém poli. Usilovat o dohody na obapolně přijatelných základech, aby se zabránilo mezinárodnímu napětí, využívat každé možnosti odvrátit novou válku, nelze ztotožňovat s ústupky, týkajícími se samotných zásad a podstaty našeho socialistického zřízení, naší ideologie. V ideologické oblasti je to boj o myšlení lidí. Proto soužití mezi socialismem a kapitalismem na tomto poli neexistovalo a existovat nemůže. Tato téze je podložena praxí revolučního dělnického hnutí. Ustoupit z pozic marxismu-leninismu by znamenalo zříci se socialismu. Zásady mírového soužití jsou revoluční proto, že pomáhají dělnické třídě zabránit válkám. Kdo to nechápe, ten přeceňuje síly imperialismu a podceňuje nezdolnou obrovskou sílu socialismu, podceňuje mohutné mírové hnutí na celém světě.

Komunisté vycházejí ze své ideologie marxismu-leninismu a jsou skálopevně přesvědčeni, že kapitalismus bude vystřídán spravedlivým řádem socialismem a komunismem, jehož vítězství bude ve světě znamenat i trvalý mír. Naše ideologie vyjadřuje mírové tužby lidu. Zahraniční politika naší Československé socialistické republiky, věrna zásadám marxismu-leninismu usiluje o to, aby další vývoj mezinárodních vztahů šel cestou rozvoje mírové spolupráce a přátelství mezi národy, aby už nikdy nebylo lidstvo vystaveno novým válečným útrapám. Náš lid v období dvou světových válek našeho pokolení neváhal přinést nejvyšší oběti. Zejména v době II. světové války ztratil nejlepší syny a dcery svých národů. Osud vyhlazení obce Lidic nezůstal ojedinělý ani v naší zemi, kterou fašismus drancoval a ničil. Proto náš lid neúnavně usiluje o to, aby osudy lidu a celých národů za druhé světové války se již nikdy neopakovaly. A dnes jsou k tomu reálné předpoklady, které znovu zdůraznil s. Chruščov v Bukurešti, když prohlásil, že za nynějších podmínek není válka nevyhnutelná.

I když podstata kapitalismu a imperialismu zůstává neměnná, nelze přehlížet, že rozhodující je změna v poměru sil ve světě, kde síly socialismu stále více mohutní a rostou.

Idea socialismu a komunismu je ideou hlubokého lidství a míru, proto získává stále více stoupenců a razí si směle cestu k vítězstvím na celém světě. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Soudružky a soudruzi, pořadí přihlášených řečníků je vyčerpáno. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Přistoupíme proto k hlasování o programovém prohlášení vlády, které v dnešní schůzi předseda vlády přednesl.

Kdo souhlasí s programovým prohlášením vlády, jak je předseda vlády v dnešní schůzi přednesl, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění vyslovilo podle čl. 71 ústavy s programovým prohlášením vlády svůj jednomyslný souhlas. (Dlouhotrvající potlesk.)

Přistoupíme k projednávání dalšího pořadu schůze. Dalším bodem schváleného pořadu je

6. Zpráva dočasného výboru o projednání iniciativního návrhu zákona o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění (tisk 3) (tisk 8).

Zpravodajem je poslanec Šebík, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Šebík: Vážený súdruh prezident, vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Prejednávaný návrh zákona o jednacom a pracovnom poriadku Národného zhromaždenia, ktorý predložila Národnému zhromaždeniu skupina poslancov, úzko súvisí s novou ústavou. V novej ústave - dôležitom politickom a právnom dokumente - sú novo upravené povinnosti a oprávnenia najvyšších orgánov v štáte, t. j. Národného zhromaždenia, prezidenta a vlády.

Národné zhromaždenie je charakterizované v článku 39 ako najvyšší orgán štátnej moci Československej socialistickej republiky a je jediným celoštátnym zákonodárnym sborom.

Ústava prináša v ustanoveniach o Národnom zhromaždení proti doterajšiemu stavu niektoré dôležité zmeny, ktoré sa týkajú nielen počtu poslancov a dĺžky funkčného obdobia Národného zhromaždenia, ale v prvom rade je v návrhu výraznejšie než doteraz zdôraznený pracovný ráz Národného zhromaždenia. Pracovná povaha Národného zhromaždenia sa prejavuje nielen v činnosti schôdzí Národného zhromaždenia, jeho predsedníctva a výborov, ale i v činnosti jednotlivých poslancov pri ich aktívnej účasti a pomoci pri plnení štátnych úloh. Tieto kvalitatívne vyššie nároky na činnosť poslancov Národného zhromaždenia sú okrem iného vyjadrené už v zákone o voľbách do Národného zhromaždenia.

Článok 40 i ďalšie články návrhu vymedzujú pôsobnosť Národného zhromaždenia a stanovujú, že Národné zhromaždenie jedná a uznáša sa o základných otázkach vnútornej a zahraničnej politiky štátu. Z toho vidieť, že zasahuje svojou činnosťou do všetkých závažných otázok a do všetkých oblastí štátneho a verejného diania, pričom však nie je len uznášacím orgánom, ale spolupôsobí tiež pri uplatňovaní týchto zákonov. Pracovný charakter Národného zhromaždenia sa prejavuje zvlášť v prehĺbenej činnosti výborov Národného zhromaždenia. Ich prostredníctvom uplatňuje Národné zhromaždenie tiež svoju kontrolnú právomoc a to nielen nad ministerstvami, ale i nad ostatnými článkami štátneho a hospodárskeho aparátu podriadených vláde. Práve na tomto úseku činnosti bude treba, aby výbory Národného zhromaždenia prehĺbili svoju činnosť a aby sa riadili podľa jednotlivých uznesení Ústredného výboru Komunistickej strany Československa pri prejednávaní dôležitých otázok hospodárskeho a kultúrneho života v našej zemi. Ďalej je treba, aby sa výbory NZ opierali o skúsenosti národných výborov a rozvíjali a organizovali spoluprácu so spoločenskými organizáciami a aktívmi odborníkov, vedcov a najlepších pracovníkov.

Dôležitý a doterajšej ústave neznámy je tiež článok 48 návrhu, ktorý jedná o vzťahu Národného zhromaždenia k národným výborom. Stanoví, že Národné zhromaždenie sleduje činnosť národných výborov, zapodieva sa ich podnetmi, zobecňuje ich skúsenosti a uznáša sa na opatreniach pre zlepšenie ich organizačnej výstavby a práce. S týmto ustanovením úzko súvisí článok 57, ktorý ukladá poslancom Národného zhromaždenia povinnosť pracovať vo svojom volebnom obvode. Nevykonávajú teda poslanci len svoj mandát v niektorom orgáne Národného zhromaždenia, ale je im uložené udržovať stály a sústavný styk so svojimi voličmi, pravidelne ich informovať o svojej činnosti a o činnosti Národného zhromaždenia. Poslanec je ďalej povinný vo svojom volebnom obvode spolupracovať s národnými výbormi a pomáhať im pri plnení ich úloh. Tým je zaistené, aby sa problémy a skúsenosti z činnosti národných výborov dostávali do Národného zhromaždenia a tak prispievali k jeho práci. Národné zhromaždenie týmto spôsobom bude tiež môcť lepšie než doteraz prispieť k riešeniu problémov národných výborov, k zlepšeniu ich metód organizácie a metód práce. Dôležité pre prácu celého Národného zhromaždenia je to, že ústava rozširuje v článku 52 právo zákonodarnej iniciatívy, t. j. právo podávať Národnému zhromaždeniu návrh zákonov.

Dobrá práca Národného zhromaždenia a jeho orgánov nie je však mysliteľná bez aktívnej tvorčej a organizátorskej činnosti poslancov Národného zhromaždenia. Od poslancov Národného zhromaždenia sa preto vyžaduje povinnosť pracovať v niektorom orgáne Národného zhromaždenia, a to predovšetkým vo výboroch. Ak má poslanec účinne pracovať, musí byť dobre oboznámený s problémami a miestom kde pracuje, i s prostredím svojich voličov, a s plánmi budovateľských úloh vo svojom volebnom obvode a tieto si stále overovať ako sú plnené v súvislosti s plnením uznesení našej strany a vlády.

Iniciatívny návrh zákona o jednacom a pracovnom poriadku Národného zhromaždenia, ktorý bol prikázaný nášmu dočasnému výboru k prejednaniu, stanovuje základné zásady a pravidlá jednania Národného zhromaždenia, ako i práva a povinnosti poslancov. Nový jednací a pracovný poriadok Národného zhromaždenia ako najvyššieho orgánu štátnej moci a jediného celoštátneho zákonodarneho sboru Československej socialistickej republiky, bude prispievať k tomu, aby Národné zhromaždenie svojou činnosťou a prácou svojich orgánov a poslancov aktívne pôsobilo k plneniu úloh socialistického štátu.

Návrh jednacieho a pracovného poriadku najmä podtrhuje v súlade s ústavou charakter Národného zhromaždenia ako pracujúcej inštitúcie a rozvíja zásady, že činnosť Národného zhromaždenia a jeho orgánov má zvýrazňovať vôľu pracujúceho ľudu v našej vlasti.

V porovnaní s doterajším jednacím poriadkom prejavuje sa v novom návrhu rozšírená zákonodarná iniciatíva, ktorú majú poslanci Národného zhromaždenia, výbory Národného zhromaždenia, jeho predsedníctvo, prezident republiky, vláda a Slovenská národná rada. Národné zhromaždenie v rámci svojej všeobecnej pôsobnosti bude v budúcnosti prejednávať zprávy vlády o činnosti národných výborov, zprávy generálneho prokurátora o stave socialistickej zákonnosti a zprávy Najvyššieho súdu, ktorého členov volí Národné zhromaždenie.

Proti doterajšiemu stavu rozširuje sa podľa novej ústavy predsedníctvo Národného zhromaždenia z doterajších 24 členov na 30. Predsedníctvo Národného zhromaždenia sa skladá z predsedu Národného zhromaždenia, z podpredsedov, predsedov výborov a ďalších členov, zatiaľ čo podľa doterajšieho stavu neboli predsedovia výborov z titulu svojej funkcie členmi predsedníctva Národného zhromaždenia. Nové je tiež to, že predsedov výborov teraz volí Národné zhromaždenie priamo a nie ako doteraz, že si volil každý výbor svojho predsedu sám. Predsedníctvo Národného zhromaždenia je podľa návrhu kolektívnym orgánom, ktorý plánuje a riadi prácu Národného zhromaždenia. Novému predsedníctvu pribúda tiež i ďalšia právomoc, ako je vyhlasovanie zákonov, vyhlasovanie volieb do Národného zhromaždenia a všeobecných volieb do zastupiteľských sborov.

Pretože predsedníctvo Národného zhromaždenia bude riadiť prácu Národného zhromaždenia a jeho orgánov priamo, nie je v návrhu iniciatívneho zákona zakotvené užšie predsedníctvo Národného zhromaždenia, ktoré dosiaľ toto operatívne riadenie prevádzalo. Preto nové predsedníctvo sa bude za tým účelom schádzať najmenej raz mesačne.

Národné zhromaždenie môže svoje predsedníctvo alebo jednotlivých členov predsedníctva kedykoľvek odvolať. V návrhu je ďalej zdôraznené úzke spojenie Národného zhromaždenia s ľudom prostredníctvom aktívov pracujúcich, ktorí budú priberaní k riešeniu rôznych závažných otázok. Výborom Národného zhromaždenia sa dáva právo pozývať ku svojim jednaniam okrem predstaviteľov štátnych orgánov tiež zástupcov spoločenských organizácií, odborníkov a pracujúcich z výroby, ktorí môžu svojimi poznatkami a informáciami k jednaniu prispieť. Výbory tiež môžu k riadnemu a podrobnému posudzovaniu prejednávaných otázok prevádzať prieskumy, požadovať informácie, zprávy a posudky od ostatných orgánov, či od občanov, a požiadaní sú povinní tieto informácie, zprávy a posudky výborom Národného zhromaždenie podať. Národné zhromaždenie malo v minulom období celkom 7 výborov a to 4 výbory podľa zákona o jednacom poriadku - mandátový, ústavnoprávny, rozpočtový a hospodársky a výbor zahraničný. A ďalšie 3 výbory, ktoré vytvorilo svojim uznesením. Zdravotný, kultúrny a poľnohospodársky.