Prijatím novej, socialistickej ústavy zakotvujeme v najvyššom zákone všetkých zákonov priamo v preambule našu neskonalú a oddanú lásku k ľudu SSSR, svoju oddanosť k táboru socializmu a svoju úprimnú príslušnosť k veľkému a stále vzrastajúcemu táboru mieru.

Československá socialistická republika, ktorej existenciu prijatím ústavy zákonne potvrdzujeme, je a v histórii to naveky zostane napísané, je zásluha KSČ a jednoty ľudu, práce miliónov usilovných rúk a umu našich pracujúcich, v ktorom úsilí svoje čestné miesto vyslúžil si Národný front, ktorý sa v minulom období plne osvedčil pri plnení všetkých budovateľských úloh a v boji nášho ľudu za mier. Preto je a zostane tak, ako to vyjadruje i návrh ústavy, najširším zväzkom pracujúcich, na čele s robotníckou triedou a pod vedením KSČ. V nastávajúcom období bude našou úlohou, čestnou a vážnou úlohou i Strany slobody, ktorej ako príslušník a pracovník v tomto najvyšším orgáne vystupujem, ešte lepšie a svedomitejšie prispievať k upevňovaniu morálnopolitickej jednoty ľudu, v boji za rozvíjanie socialistickej súčasnosti k ďalšiemu rozkvetu našej vlasti. Bude našou spoločnou úlohou, aby obsah ústavy, aby jej duch prenikol do vedomia a srdca každého občana našej vlasti a aby slová jednotlivých článkov ústavy, o ktorých formuláciu sme sa tak starostlivo v ústavnej komisii ÚV KSČ a ÚV NF usilovali a snažili, aby tieto slová stali sa radostnou skutočnosťou. Toto bude vyžadovať veľkého úsilia. Bude potrebné veľa trpezlivej práce, húževnatého boja o dušu človeka, o dušu každého občana, hlavne však o dušu mladého človeka, o dušu našich detí, a tuná máme všetci veľa príležitostí konkrétne premieňať písané slová na živú skutočnosť.

Nasledujúce obdobie, do ktorého v našej funkčnej činnosti nastupujeme, bude obdobím opravdu historickým. Každý z nás si to v plnom rozsahu uvedomuje. Každý z nás však súčasne je naplnený mohutným odhodlaním vykonať maximum v záujme splnenia úloh, o ktorých rokovala a ktoré nám všetkým v obsahu návrhu plánu rozvoja národného hospodárstva na tretiu päťročnicu vytýčila celoštátna konferencia KSČ. Mal som tú česť zúčastniť sa oko hosť tohoto rokovania. Mal som to šťastie byť prítomným pri prekračovaní jednej historickej etapy. Búrlivý potlesk a hromové hurá, ktoré sprevádzalo uznesenia tejto konferencie, bolo sťa živá riava, ktorá zabúrila a vyrútila sa nezadržateľne vpred, v ústrety krásnych zajtrajškov. Nech táto mohutná riava nadšenia strhne nás so sebou, aby ciele vytýčené konferenciou stávali sa zásluhou miliónov rúk našich pracujúcich i našim prispením deň za dňom skutočnosťou. Veď my, príslušníci tohoto mohutného prúdu, máme svoje čestné miesto na jeho čele. Je to pre nás česť a súčasne obrovský záväzok. Jeho čestné splnenie stáva sa našou najprednejšou povinnosťou.

V našom úsilí nech nás posilňuje i symbolický obsah nového štátneho znaku našej socialistickej republiky. Nech pavéza husitských bojovníkov pomáha nám prerážať všetky prekážky. Nech lev - symbol boja, rozhodnosti a sily, dodáva nám odhodlanie k prekonávaniu prekážok, s ktorými sa na nastávajúcej ceste budeme stretávať. Nech nám žiari na našu cestu vatra pod tatranským Kriváňom, osvetľuje nám smer k radostnej budúcnosti našej domoviny, ktorá sa rozprestiera nielen pod tatranským Kriváňom, ale ktorá je našou spoločnou od Ašu až po Čiernu pri Čope.

Nesmierna radosť a vďačnosť voči KSČ ovláda naše srdcia pri pohľade na nový štátny znak a v ňom na znak našej slovenskej domoviny. Veď vďaka KSČ definitívne a navždy mizne tá známa panoráma: tri ťavie hrby brál a dvojkríž biedy.

A takto prah sme prekročili vojdúc do novej éry. Bude to éra odvážnych a smelých bojovníkov, usilovných a svedomitých pracovníkov, ktorí už dnes vo vyspelej socialistickej spoločnosti pripravujú výstavbu komunizmu.

Som presvedčený, vážené súdružky a súdruhovia, vážené Národné zhromaždenie, že každý z nás v tomto znamení a odhodlaní bude za návrh zákonov našej krásnej budúcnosti a úprimného srdca hlasovať, čím vyjadrí najvrúcnejšie želanie tých miliónov voličov, ktorí 12. júna v manifestačne prevedených voľbách vyslovilo už svoje áno, za krásny zajtrajšok novej Československej socialistickej republiky. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo poslanci Skálovi.

Posl. Skála: Vážené národní shromáždění, vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi!

S hlubokým vzrušením a radostí jsme uvítali slova presidenta republiky a prvního tajemníka ÚV Komunistické strany Československa s. Antonína Novotného, jimiž jménem ÚV naší strany ve shodě s dosaženým stupněm našeho společenského vývoje a v duchu požadavku mnoha našich pracujících navrhl, aby socialistický charakter našeho státu byl vyjádřen i v názvu naší republiky, aby ta líbezná, šťastná a energicky se rozvíjející země, jež je naším domovem, nesla název Československá socialistická republika.

Tento nádherný, celými generacemi pracujících kýžený predikát, po němž volalo naše revoluční dělnictvo už 14. října 1918 a který - nepochybuji o tom - vtělíme dnes do názvu našeho státu, je výrazem oněch obrovských společenských změn, jichž dosáhl náš lid pod vedením Komunistické strany Československa a jež jsou vyjádřeny v návrhu naší nové ústavy.

Chci-li se zmínit několika slovy o významu a působení kultury v celistvém procesu dovršování socialismu a budování vyspělé socialistické společnosti, pak především proto, abych zdůraznil, že postupující kulturní revoluce tvoří nedílnou součást tohoto procesu, že kulturu nelze chápat odděleně, ale naopak v duchu leninských zásad vždy v souvislosti s celkovou činností pracujících, s jejich cílevědomým úsilím o vybudování socialismu a komunismu.

Vytvoření mohutné materiální báze, obrovský rozvoj výrobních sil, historické přeměny v oblasti výrobních sil, historické přeměny v oblasti výrobních vztahů - to jsou ony nezbytné předpoklady pro nikdy netušený rozvoj kultury, jehož jsme u nás svědky. A v tomto smyslu my s radostí můžeme říci, že návrh naší nové ústavy, zakotvující tyto skutečnosti, tedy nejen v oněch článcích, které se výslovně týkají kultury, ale ve svém celku, v celém svém souhrnu má nesmírný význam pro postavení, význam a rozvoj naší kultury. A že tedy naše nová ústava je zároveň Magnou chartou naší nové socialistické kultury, kulturního života a kulturního rozvoje každého občana i celé naší společnosti.

Před našima očima probíhá obrovský a dynamický proces kulturní revoluce. Nové společenské podmínky, o nichž jsem hovořil, revoluční společenský proces podněcuje a podporuje veliký rozvoj kultury, vtiskává její tváři socialistické rysy, vytváří příznivé podmínky pro široké zpřístupnění kultury a všeobecný vzestup kulturní úrovně. A naopak. Tento nebývalý rozvoj kultury, kterou si v tak široké míře osvojují masy pracujících, působí jako mocná hnací síla v naší nové socialistické společnosti, ovlivňuje život, společenské vedení, jednání a práci lidí - a tím urychluje naši cestu vpřed.

Tento velkolepý dialektický proces kulturní revoluce je výslovně a přesně obsažen v návrhu nové ústavy, kde se praví:

"Stát provádí takovou hospodářskou, zdravotní, sociální a kulturní politiku, aby se souběžně s růstem výroby, se vzestupem životní úrovně obyvatelstva a s postupným zkracováním pracovní doby neustále rozvíjely fyzické i duševní schopnosti všeho lidu.

Veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu, a v těsném spojení se životem a prací lidu.

Stát spolu se společenskými organizacemi všemožně podporuje tvůrčí činnost ve vědě a umění, usiluje o stále širší a hlubší vzdělanost pracujících a o jejich aktivní účast na vědecké a umělecké tvorbě a dbá o to, aby její výsledky sloužily všemu lidu.

Stát a společenské organizace soustavně usilují o odstranění přežitků vykořisťovatelské společnosti ve vědomí lidí."

Tyto články vyjadřují pojetí kultury a zásady kulturní politiky pevně spjaté s lidem a jeho zájmy, zásady kulturní politiky, kterou neochvějně po dlouhá léta prosazovala naše komunistická strana, která mimo jiné právě i tím získala již dávno na svou stranu nejlepší představitele naší kultury a postupně naprostou většinu naší pracující inteligence.

Tyto články vyjadřují naše přání, aby všechna materiální i duchovní kultura se stala majetkem lidu a aby působila na člověka v duchu idejí nově vznikající nejlidštější a nejkulturnější lidské společnosti, společnosti komunistické.

Nebylo jednoduché a nebylo lehké tyto zásady a jejich praktickou realizaci v minulosti prosazovat. Je v dobré paměti, jak ještě před Únorem bylo nutno tvrdě bojovat proti reakci o lidovou a socialistickou orientaci kulturní politiky. I na půdě tehdejšího Národního shromáždění bylo třeba urputně zápasit o každé legislativní zakotvení těchto zásad, o každý zákon týkající se kultury. Pamatujeme např. tuhý zápas o divadelní zákon a boje o náš státní film. Je však třeba říci, že tím jen rostla houževnatost, se kterou naše strana, se kterou komunisté za lidovost a socialistický charakter naší kultury dále bojovali, podporováni naším pracujícím lidem i naší pokrokovou inteligencí. Neboť ne jakákoliv kultura, ale právě kultura skutečně lidová, kultura svým charakterem socialistická může splnit své historické poslání při budování socialistické a komunistické společnosti, při výchově nového, socialistického člověka.

Dnes konečně můžeme říci, že tyto programatické rysy naší kultury a kulturní politiky došly takového praktického ověření a všeobecného uznání, že jsou zakotveny i v základním a nejvyšším zákonu Československé socialistické republiky, v její nové ústavě.

Tím dochází konečného naplnění a ústavního stvrzení veškeré úsilí oněch vynikajících předbojovníků naší socialistické kultury, v jejichž čele jde od počátku náš drahý učitel a dobrý genius naší kultury soudruh Zdeněk Nejedlý a do jejíchž řad patří S. K. Neumann, Jiří Wolker, Julius Fučík, Bedřich Václavek, Eduard Urx, Petr Jilemnický, Fraňo Král, Kurt Konrad, Ivan Sekanina a další skvělí bojovníci za socialistickou kulturu. Tím se dovršuje i skvělá tradice naší socialistické a národní kultury.

Měli jsme a máme neustále na paměti Leninova slova, že "vzrůst celkové kulturní úrovně mas vytvoří ten pevný, zdravý základ, z něhož vyrostou mocné, nevyčerpatelné síly pro rozvoj umění, vědy a techniky," pro rozvoj celé socialistické společnosti.

Hodnotili jsme v tomto jubilejním roce výsledky práce uplynulých 15 let i v oblasti kultury. Dosáhli jsme mnoho významných úspěchů ve všech oblastech kultury, vědy, techniky a umění. Dosáhli jsme velkých pokroků v rozšíření a zpřístupnění kultury. A zvláště nás těší, že v těchto letech kultura obou našich národů Čechů a Slováků rostla a vyvíjela se při vzájemném a plodném působení společně, na základě společného úsilí českých a slovenských pracujících o vybudování socialismu a že rostla obohacována tvůrčím přínosem kulturních pracovníků ostatních národností naší země. V tomto šťastném vývoji se naše kultura poučila na veliké, mnohonárodní kultuře sovětské, se kterou nás pojí ty nejdružnější svazky.

Komunistická strana ve své kulturní politice a v kulturní politice našeho státu věnovala velkou pozornost a všemožnou péči a podporu nejen rozvoji v jednotlivých oblastech kultury, ale i masovému rozšíření jejích výsledků, tomu, aby kultura jako obrovský životní a společenský stimul prostoupila všechen život u nás, aby prozářila svými paprsky život a práci každého jednotlivého člověka.

Chtěl bych to dokumentovat několika příklady.

Máme u nás skvělé, světově uznávané divadelnictví, které je materiálně zabezpečováno státem. Ale máme také nejhustší síť divadel v celém světě, máme 64 stálých divadel se 116 soubory. A máme rovněž ve svém Vesnickém divadle největší, nejmasovější divadlo na světě, ať co do počtu divadelních souborů, tak co do počtu premiér a představení.

Dovolte mi, abych se prohřešil na skromnosti a abych připomněl, že jen v obvodě, který zastupuji, v Praze 1, máme 9 stálých divadel, z toho dvě stálé operní scény, zatím co např. v celých Spojených státech amerických je jen jedna jediná stálá operní scéna. Každým rokem navštíví divadla v naší republice na 13 miliónů diváků.

Je všeobecně známo, jaká pozornost je u nás věnována zvyšování ideově umělecké náročnosti filmu a jejím předpokladům. Ale ruku v ruce s tím postupovala a postupuje usilovná kinofikace celé země, která je hlavním předpokladem masové působnosti filmu. Máme dnes tři a půl tisíce stálých kin, což je dvakrát více než v roce 1937, a k tomu ještě přes 17 tisíc doplňkových kin. Celková návštěvnost za každý rok dosáhla u nás v poslední době 200 miliónů diváků. A jestliže jsme u nás založili karlovarský filmový festival jako významnou mezinárodní soutěž, pak ruku v ruce s tím šlo založení a rozvoj filmových festivalů pracujících, které vrcholné mezinárodní přehlídce filmů daly rozměry skutečně celostátní a celonárodní, a tudíž obrovský, masový význam.

Kvalitativně i kvantitativně roste naše školství. Máme dnes téměř dvakrát tolik jedenáctiletek co před válkou gymnasií a reálek. Třikrát více žáků studuje na odborných a téměř dvojnásobný počet studentů na vysokých školách. Ale já bych tu chtěl vyzvednout zvláště jeden významný rys, charakteristický pro naši dobu, pro naši kulturní politiku, která vytváří nejpříhodnější možnosti pro pracujícího člověka. A tímto významným rysem je, že u nás 75 tisíc lidí studuje při zaměstnání. A z toho přes 20 tisíc na vysokých školách, to je více než polovina všech vysokoškoláků. To je přesvědčivé svědectví nejen velkého rozvoje našeho školství, ale především toho, že právo na vzdělání, které sice bylo, avšak ryze formální, zaručeno již v zákonodárství buržoasní republiky, stalo se dnes v našem společenském řádu plně reálnou skutečností. A že této možnosti se dostává nejširším vrstvám pracujících a že prakticky každý nadaný člověk v našem státě má možnost studia za podpory státu. A není jistě třeba zdůrazňovat, jak obrovský význam pro výchovu nových generací má polytechnizace školy, její sepětí s výrobní praxí a se životem.

K naší vědě bych chtěl říci, že jsme nejen hrdi na skvělé její výsledky v mnoha oborech, jak jsou symbolizovány např. udělením Nobelovy ceny vynikajícímu našemu vědci akademiku Heyrovskému, ale že oceňujeme i ono rozhodující a dále postupující přiblížení vědy a teoretického bádání k živé práci statisícových mas našich pracujících. Jsme si vědomi toho, že právě spojení vědy s praxí přináší oboustranný prospěch a urychluje naši cestu vpřed. Proto právem je našim lidem vysoce oceňována práce té většiny našich vědců, kteří to správně pochopili a kteří pracují v sepětí s prací a perspektivami všeho našeho lidu.

Není snad třeba, abych na dalších oblastech kultury a na dalších faktech, jako jsou náklady knih a časopisů, v rozšíření rozhlasu, bouřlivý rozvoj televize, počet osvětových zařízení v našich městech, závodech a vesnicích, množství souborů a rozvoj lidové umělecké tvořivosti, a na takových akcích jako je Strážnice, Jiráskův Hronov, Wolkrův Prostějov, Hviezdoslavův Kubín, Východná nebo Loutkářská Chrudim, dokazoval, že kultura má u nás obrovské rozšíření, skutečně masový charakter a že naši pracující správně a stále důsledněji chápou význam kultury pro svou práci, pro svůj plný a bohatý život.

Pro tento vztah našich pracujících ke kultuře je zvlášť charakteristické úsilí soutěžících kolektivů a uznaných už brigád socialistické práce, v jejichž zásadě "socialisticky pracovat, žít a učit se", s takovým průkopnickým elánem naplňované, je zahrnuto úsilí využít kultury ke všestranné ideové, morální, citové a také estetické výchově nového socialistického člověka.

Hovoříme-li o kultuře, nechápeme tím ovšem tento pojem úzce, jako se to někdy dělávalo. Je naprosto přirozené, že pojem kultura v životě pracujícího člověka začíná a musí začínat u kultury práce, z níž postupně odstraňuje fyzickou dřinu, že v pojmu kultura je samozřejmě zahrnuta technická kultura, kultura pracovního a životního prostředí, kultura bydlení, odívání, odpočinku, technizace domácností, souhrn společenských, sportovních a hygienických zařízení, že do něho zahrnujeme různé formy poznání, vědu, umění, osvětu a zábavu.

V tom všem jsme dosáhli již mnoho krásných výsledků. Tyto dosavadní výsledky jsou zdrojem naší oprávněné hrdosti, ne však zdrojem uspávajícího sebeuspokojení. Komunisté vždycky usilovali dál a výš a každý úspěch pro ně byl ostruhou dalšího úsilí. Žádný komunista nemůže vyslovit ono faustovské zaklínadlo "Nádherný okamžiku, prodli", protože tím by podepsal úmrtní list sám sobě jako komunistovi. A jestliže dnes s takovou radostí v srdci si opakujeme, že socialismus v naší zemi zvítězil, že vstupujeme do nové etapy, do etapy budování vyspělé socialistické společnosti, pak pro nás platí naopak básnická výzva Jana Nerudy: Čas nový nové chce mít činy.

Vždyť význam kultury v naší socialistické společnosti dále prudce poroste, mimo jiné se zkracováním pracovní doby. A to vše před nás staví mnoho úkolů jak tvůrčího, tak kulturně organizátorského charakteru. Tyto úkoly byly v zásadě formulovány XI. sjezdem naší strany a jednal o nich Sjezd socialistické kultury. Nejzávažnější z nich byly konkretizovány v usnesení ÚV KSČ i výsledcích Sjezdu socialistické kultury. V těchto úkolech, které lze v souhrnu vyjádřit slovy: Učinit socialistickou kulturu majetkem všech pracujících, je narýsován bojový program celé naší kulturní fronty pro nadcházející období. V souvislosti s tím nelze dost zdůraznit programatický význam nového návrhu ústavy i konkrétní předpoklady, které klade dalšímu velikému rozvoji naší socialistické kultury.