13

vání. Prostředkem k řízení výstavby tě-
mito orgány jsou územní rozhodnutí.
Hospodářské plánování vychází při pláno-
vání investic ze všeobecné znalosti hospo-
dářské struktury státu, ze znalostí eko-
nomických, přírodních a jiných podmínek
rozvoje uvažované oblasti a opírá se při-
tom o dlouhodobé výhledy o rozvoji prů-
myslu, těžby a zemědělství Tyto znalosti
získává hospodářské plánování svými sila-
mi a prostředky. Za tím účelem si opatřuje
pomocí různých vědeckých institucí, vý-
zkumných a projektových organizací po-
třebné průzkumy, rozbory a studie (např.
průzkumy geologické a jiné, rozbory a
studie o možnosti využití místních suro-
vin, rozbory a studie možnosti umístění
určité výroby, energetických zdrojů, sí-
dlišť). Stejně tak se při hospodářském plá-
nování používá dlouhodobých úsekových
rozvojových studií, které vypracovávají
jednotlivá hospodářská odvětví v rámci
svých dlouhodobých rozvojových úvah, tý-
kajících se určitých oblastí (např. dlou-
hodobé rozvojové plány těžby v určitém
revíru, rozvojové plány závodů, zeměděl-
ství) Směrným plánem pro řešení zá-
kladních otázek vodohospodářských je
státní vodohospodářský plán, schválený
vládou. Obdobně jsou podkladem pro ře-
šení úkolů územního plánování i jiné plány
synthetické povahy jako např. generální
plán zvelebení zemědělského, lesního a
vodního hospodářství, zpracovávaný v sou-
časné době zvláštním vládním výborem
(ZLV), ustanoveným usnesením vlády ze
dne 15. prosince 1953.

To však nepostačí pro lokalizaci investiční
výstavby v dnešní síti výrobních center,
sídlišť a dopravních cest Průmyslová a ze-
mědělská území, průmyslové aglomerace
a dopravní cesty a města představují slo-
žité hospodářské, kulturní a technické
celky, velké materiální a kulturní hodnoty;
jinými takovými územními a hospodářský-
mi celky jsou např. lázeňská a rekreační
území. Nová investiční výstavba a veškeré
zásahy do dosavadního stavu musí být
v nich prováděny tak, aby účelně zapadly
do jejich dnešní struktury a dávaly nej-
lepší předpoklady pro jejich další rozvoj.
To vyžaduje namnoze komplexního tech-
nického a ekonomického řešení výstavby
nebo přestavby těchto útvarů tím spíše,
že je třeba odstranit závady, které v nich
nakupil živelný rozvoj kapitalistické prů-
myslové výroby. Tento úkol plní územní
plánování.

Územní plánování řeší tedy organizaci
území a výstavby rajónů, průmyslových
aglomerací, měst a vesnic. Komplexní po-
jetí a komplexní řešení územních plánů
měst a vesnic zahrnuje jako nedílnou sou-
část i výtvarné řešení jejich skladby;
územní plány jsou tak zároveň architekto-
nickými plány výstavby měst a vesnic.
Charakteristickým a neoddělitelným zna-
kem územních plánů je jejich komplex-
nost z hlediska řešeného území Proble-
matika řešená jednotlivými územními plá-
ny může být podle povahy hlavního článku
rozdílná, vždy však musí být řešena kom-
plexně, s ohledem na veškeré skladební
prvky daného území a s cílem zabezpečit
jejich vzájemné vazby tak, aby mezi nimi
nevznikly časové a věcné disproporce.
Z toho důvodu nelze za územní plány po-
kládat elaboráty, jejichž cílem je řešit na
určitém území problematiku dílčí (např.
pouze otázky vodohospodářské, dopravní,
zemědělské), protože samy o sobě nespl-
ňují předpoklady komplexnosti, požado-
vané územním plánováním, i když zpra-
vidla vycházejí z úvah o styčných prvcích
nebo k vazbám na tyto prvky přihlížejí.
Výsledkem této úsekové činnosti jsou jen
úsekové studie nebo plány povahy pře-
vážně technické, které jsou sice užiteč-
ným a nezbytným podkladem pro územní
i hospodářské plánování, nikoli však územ-
ními plány v pojetí nové zákonné úpravy.
Státní plán rozvoje národního hospodář-
ství je pro územní plánování činitelem di-
rektivním, z něhož musí toto plánování vy-
cházet, s cílem navrhnout všestranně nej-
výhodnější řešení jeho úkolů v daném
území.

Územní plány mohou však zpětně ovlivnit
i hospodářské plány, zejména v otázkách
komplexnosti výstavby (vyvolané inves-
tice), tempa výstavby (účelný postup vý-
stavby s ohledem na technické a územní
podmínky a možnosti) i hospodárnosti
(nutný rozsah vyvolaných investic, další
možnosti využití území v budoucnosti
apod. ). Schválené územní plány mohou
tak být samy podkladem pro plánování
investiční výstavby v území, které upra-
vují.

b) Vztah územního plánování k projektové a
rozpočtově dokumentaci investiční vý-
stavby

Tím, že řeší technické a ekonomické před-
poklady rozvoje územních rajónů, sídlišť
nebo jejich částí a připravuje účelné
umisťování staveb v daném prostoru, tvoří

14

územní plánování spojovací článek mezi
národohospodářským plánováním a pro-
jektovou přípravou jednotlivých plánova-
ných staveb.

Plánovací a projektová příprava jednotli-
vých staveb je ovlivňována územním plá-
nováním zásadně ve dvou fázích, a to:

a) před zahájením prací na úvodním pro-
jektu (nebo jednostupňové dokumen-
taci),

b) po vypracování úvodního projektu (ne-
bo jednostupňové dokumentace).

Před zahájením prací na projektu je nutno
především vymezit staveniště pro zamýš-
lenou stavbu a stanovit podmínky, za kte-
rých může být stavba na daném staveništi
s ohledem na její okolí vybudována.
Návrh na vymezení staveniště předkládá
generální projektant, popřípadě investor
podle předpisů o dokumentaci staveb pří-
slušnému orgánu územního plánování, kte-
rý pak po zvážení všech obecných zájmů
a po provedení příslušného řízení vydává
územní rozhodnutí o umístění stavby a
stanoví podmínky, jež generální projek-
tant musí při vypracování projektu do-
držet.

Po vypracování úvodního projektu (jedno-
stupňové dokumentace) je pak třeba, aby
zpracovaný návrh byl příslušným orgánem
územního plánování prověřen. Orgány
územního plánování přitom zjišťují, zda a
jakým způsobem bylo v projektu vyho-
věno podmínkám předepsaným v rozhod-
nutí o umístění stavby a zaujímají sta-
novisko k celkovému navrženému řešení
i pokud jde o otázky, které nebylo možno
posoudit před zpracováním projektu.

Uvedené skloubení územních plánů s pro-
jektovou a rozpočtovou dokumentací jed-
notlivých staveb umožňuje zabezpečit vliv
orgánů územního plánování na dokumen-
taci každé stavby a zamezit odtržení pro-
jektové činnosti od požadavků a zásad
územního plánování. Na druhé straně vy-
žaduje tato vazba mezi územním pláno-
váním a plánovací i projektovou přípra-
vou jednotlivých staveb, aby základní
úkoly územního plánování byly řešeny
v dostatečném předstihu před zahájením
prací na projektové a rozpočtové doku-
mentaci, zejména aby byly včas vypraco-
vány a schváleny územní plány pro ra-
jóny a sídliště, kde hospodářský plán
předpokládá větší a soustředěnou vý-
stavbu nebo soustavnou rekonstrukci.

c) Vztah územního plánování k zvláštním
předpisům upravujícím dílčí statni zájmy
v území

V rozsahu svých úkolů vykonává územní
plánování funkci činitele, koordinujícího
zájmy a potřeby rozličných odvětví a slo-
žek národního hospodářství a rozličných
společenských zájmů na příslušném úze-
mí. Při výkonu této funkce musí přihlížet
k dílčím státním zájmům a respektovat
zvláštní předpisy tyto zájmy upravující
(např. předpisy hygienické, protipožární,
vodohospodářské, dopravní); jeho úkolem
je však sladit tyto zájmy navzájem tak,
aby bylo docíleno řešení nejlépe vyhovu-
jícího celkovým státním zájmům To zna-
mená, že orgány územního plánování musí
při zpracování územních plánů a při vydá-
vání svých rozhodnutí jednotlivé otázky
projednat se všemi dotčenými orgány
státní správy a rozhodovat v dohodě
s nimi.

3. Hlavní zásady navrhovaně úpravy

Navrhovaná úprava územního plánování se
opírá jednak o domácí podmínky a zkušenosti
získané v územně plánovací praxi od roku
1949, jednak o zkušenosti a legislativní úpra-
vy územního plánování v SSSR a lidově demo-
kratických zemích.

Zásady sovětské metodiky územního pláno-
vání byly u nás postupně přejímány již od
roku 1952 podle přístupné literatury a na zá-
kladě konzultací se sovětskými odborníky.
Obdobně se vyvíjela organizace a metodika
územního plánování i u jiných lidově demo-
kratických států (Německá demokratická re-
publika, Polsko, Rumunsko). Ve většině těchto
států se dnes rovněž připravuje novelizace
předpisů o územním plánování (např. v Ně-
mecké demokratické republice novelizace zá-
kona o výstavbě měst z roku 1950), poněvadž
starší předpisy zastaraly.

Hlavní zásady, které navrhovaná úprava za-
vádí, jsou zejména tyto:

a) územní plánování se zařazuje do rámce
celkového procesu plánovité výstavby stá-
tu, jako důležitý předpoklad pro správnou
realizaci záměrů národohospodářského
plánování v určitém vymezeném prostoru
a jako spojovací článek mezi záměry stát-
ního plánu rozvoje národního hospodářství
a projektováním i prováděním konkrétních
staveb nebo jiných zásahů do uspořádání
daného prostoru (území);

15

b) územní plánování je chápáno jako sou-
stavná, především koordinační činnost,
která tvoří podklad pro jednotné a sou-
borné řízení rozvoje v daném území zvlášt-
ními orgány státní správy. Tato koordi-
nační funkce se vztahuje i na činnost ji-
ných orgánů státní správy, kterým přísluší
hájit v území některé obecné zájmy podle
zvláštních předpisů, jež zůstávají v plat-
nosti (§ 17 zákona);

c) odstraňuje se idealistické nazírání na cíle
a úkoly územního plánování, které vedlo
k samoúčelnosti územních plánů, zdůraz-
ňuje se nutnost reálných hospodářských
podkladů pro vypracování těchto plánů
(technicko-hospodářské zásady a progra-
my výstavby, zpracované orgány řídícími
územní plánování);

d) zavádí se nová kategorizace územních plá-
nů, které se rozdělují jednak na územní
plány nadsídlištní povahy (územní plány
rajónů), jednak na územní plány urbanis-
tického charakteru (územní plány sídlišť,
směrné a podrobné) a jednak na zastavo-
vací plány, jako nejnižší kategorie územ-
ního plánu, která je již bezprostředně spo-
jena s projektováním jednotlivých staveb;

e) péče o pořizování nadřazených územních
plánů (územních plánů rajónů a sídlišť) se
svěřuje příslušným orgánům státní sprá-
vy, tj. odborům výstavby a vodního hos-
podářství rad krajských národních výborů
a územních plánů sídlišť zemědělského
charakteru odborům výstavby a vodního
hospodářství rad okresních národních vý-
borů, které jsou vybaveny nezbytnými od-
bornými pracovníky; péče o pořizování za-
stavovacích plánů se svěřuje orgánům
odpovídajícím za pořízení projektové a
rozpočtové dokumentace jednotlivých sta-
veb a orgánům územního plánování se vy-
hrazuje nezbytná míra vlivu na tyto plány
(prověřování zastavovacích plánů jako
součástí úvodních projektů nebo jedno-
stupňové dokumentace);

f) schvalování nadřazených územních plánů
(územních plánů rajónů a sídlišť) se svě-
řuje vládě, sboru pověřenců, radám kraj-
ských a okresních národních výborů vzhle-
dem ke koordinační, nadresortní povaze
těchto plánů, se zajištěním nezbytného
vlivu příslušných orgánů plánovacích
(Státní úřad plánovací, plánovací komise
národních výborů); naproti tomu prověřo-
vání zastavovacích plánů, jednotlivých sta-
veb nemá povahu samostatného schvalo-

vacího řízení a svěřuje se příslušným vý-
konným orgánům národních výborů (od-
bory výstavby a vodního hospodářství rad
krajských, okresních nebo místních ná-
rodních výborů) ve spojitosti s řízením
o rozhodnutí o přípustnosti stavby;

g) jako nástroj pro bezprostřední řízení vý-
stavby a jiných z hlediska územního plá-
nování důležitých opatření v území se za-
vádí územní rozhodnutí, které má povahu
správního aktu, řešícího konkrétní otázky
a vydávaného orgány státní správy pří-
slušnými pro územní plánování;

h) organizace územního plánování se opírá
o ucelenou soustavu orgánů, odpovědných
za stav územního plánování, počínaje
ústředním orgánem, přes odbory výstavby
a vodního hospodářství rad krajských ná-
rodních výborů až po odpovídající odbory
rad okresních, popřípadě místních národ-
ních výborů;

úprava počítá s postupným dobudováním
této organizace ve formě odborů výstavby
a vodního hospodářství rad vybraných
místních národních výborů, v čele s hlav-
ními městskými architekty, obdobně jako
je tomu v řadě větších sovětských měst;

i) v otázkách metodiky územního plánování
se úprava omezuje na hlavní zásady, které
na jedné straně brání dosavadní nejednot-
nosti a improvizaci v územním plánování,
na druhé straně ponechávají dostatek vol-
nosti v pružné aplikaci, podle rozdílné
povahy úkolů, jež bude nutno v územních
plánech řešit.

4. Rozdělení materie do zákona a do provádě-
cích předpisů

Při rozdělení jednotlivých ustanovení do
zákona, vyhlášky Státního výboru pro výstav-
bu, popřípadě do podrobnějších prováděcích
předpisů (směrnice, normy) byla sledována
zásada, že zákon má obsahovat pouze základ-
ní ustanovení, jež jsou pokládána za dlouho-
době neměnná, zejména ustanovení o poslání
a úkolech územního plánování, o druzích a
povaze územních plánů, o řízení o nich a o je-
jich schvalování, jakož i základní ustanovení
o územních rozhodnutích.

V prováděcích předpisech, které vydá
Státní výbor pro výstavbu, bude podrobněji
vymezena náplň a úkoly jednotlivých druhů
územních plánů (rajónů, sídlišť zemědělského
charakteru), způsob jejich zpracování, pro-
jednání a schválení, druhy a obsah územních
rozhodnutí a některé společně otázky.

16

5. Souvisící legislativní úpravy

S navrženou osnovou úzce souvisí další
připravované nebo již uskutečněné legisla-
tivní úpravy, zejména:

a) zákonné opatření č. 44/1956 Sb., o doku-
mentaci investiční výstavby.

Navrhovaná osnova jest s tímto zákon-
ným opatřením koordinována (styčné body
se týkají zejména územního rozhodnutí
o umístění stavby a zastavovacích plánů);

b) novelizace ustanovení zákona č. 280/1949
Sb., o územním plánování a výstavbě obcí,
a vládního nařízení č. 93/1950 Sb., o vý-
stavbě obcí, pokud se týkají provádění
staveb (stavební řízení); novelizace těchto
ustanovení (zejména §§ 9 až 14 a 20 zá-
kona č. 280/1949 Sb. a ustanovení části
III. -IX. a XII. vládního nařízení č. 93/
1950 Sb. ) je řešena současně předkláda-
ným návrhem zákona o stavebním řádu.

6. Finanční dosah osnovy

Navrhovaná úprava územního plánování
nezavádí ani nové orgány státní správy ani
jim neukládá další nové úkoly. Zjednodušuje
dosavadní předpisy zejména tím, že odstra-
ňuje zastavovací plány jako samostatně ela-
boráty pořizované a schvalované národními
výbory a dále tím, že spojuje projednání za-
stavovacích plánů z hlediska územního plá-
nování s řízením o rozhodnutí o přípustnosti
stavby.

Odbory výstavby a vodního hospodářství
rad krajských národních výborů byly zřízeny
již dříve jako orgány pro územní plánování
a řízení výstavby v území a mají být dobudo-
vány po odborné stránce tak, aby byla umož-
něna co největší decentralizace působnosti ve
věcech územního plánování a stavebního
řízení.

Z uvedeného vyplývá, že schválením návrhu
zákona nevzniknou nové další nároky na státní
rozpočet.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Návrh zákona má povahu normy, která vy-
mezuje poslání územního plánování v soustavě
plánovité výstavby státu a jeho úkoly (část I),
dále pojednává souborně o otázkách územních
plánů (část II), o prostředcích řízení výstavby
v území (část III) a konečně obsahuje společná
a závěrečná ustanovení (část IV).

§1

Obsahuje stručné vymezení poslání územ-
ního plánování, jako činnosti koordinační a
organizátorské; zdůrazňuje jeho komplexní
přístup k řešení daného území, který vyža-
duje, aby bylo souběžně přihlíženo ke všem
prvkům řešení a ke všem požadavkům a zá-
jmům, jež se na daném území setkávají. V od-
stavci 2 se pak zvlášť zdůrazňuje funkce
územního plánování při usměrňování a pří-
pravě investiční výstavby.

§2

Vymezuje v odstavci 1 hlavní úkoly, společ-
né všem druhům územních plánů, a v odstavci
2 pak uvádí základní hlediska, jichž musí or-
gány územního plánování při plnění svých
úkolů dbát. Územní plánování musí usilovat
o nejúčelnější, nepokrokovejší a za daných
podmínek nejhospodárnější synthesu všech
těchto hledisek na podkladě vědeckého roz-
boru příslušných otázek a s uplatněním nej-
novějších poznatků vědy a techniky.

§3

Územní plánování se opírá na jedné straně
o výsledky hospodářského plánování a na
druhé straně o podklady, které si opatřuje
vlastní činností.

Z hospodářského plánování (odstavce 1 a 2)
čerpá výchozí podklady v různé formě, od sou-
borných perspektivních plánů celostátních
přes výhledové plány odvětví a závodů (včet-
ně výhledových plánů jednotných zeměděl-
ských družstev a státních statků) až po studie
a rozbory, jimiž se objasňují otázky hospodář-
ského rozvoje jednotlivých hospodářských a
kulturních úseků a oblastí, popřípadě jednot-
livých závodů a zařízení. Zvlášť žádoucím pod-
kladem pro územní plánování je synthetické
zpracování výhledů a zásad rozvoje některých
oborů, jež mají k územnímu plánování úzký
vztah, jako je např. vodní hospodářství (státní
vodohospodářský plán) nebo souborné zpraco-
vání otázek zvelebení zemědělského, lesního a
vodního hospodářství.

Na druhé straně musí se však územní plá-
nování opírat o vlastní podklady, získané
vlastními průzkumy, rozbory a hodnocením
současných i výhledových možností a potřeb
řečeného území (odstavec 3).

§§4-7

Zákon vymezuje 3 kategorie územních plánů
podle povahy úkolů, které se jimi řeší, a to:

17

a) územní plány rajónů, jako územní plány,
jimiž se řeší problematika širších území
(více než území jednoho sídliště). Tyto
plány operují s jednotlivými funkčními
celky, jako jsou např. jednotlivé sídliště
jako celek, rozličné funkční celky krajiny
(vodní toky, zemědělské a lesní plochy
apod. ), jednotlivé závody a inženýrská díla
mimo území sídlišť, hlavní dopravní, ener-
getické a jiné sítě a řeší celkové uspořá-
dání, rozvoj a vzájemné vztahy mezi těmito
funkčními celky.

Územní plány rajónů neřeší přitom otázky
vnitřní skladby a úpravy sídlištních celků
samotných;

b) územní plány sídlišť, jako územní plány,
jimiž se řeší problematika území jednot-
livých sídlištních celků, tj. jejich uspořá-
dání, rozvoj a vnitřní skladba. Tyto plány
operují se všemi prvky, kterými je dané
sídliště vytvářeno, řeší jejich vzájemné
vztahy a koordinují zájmy, jež z dané
skladby sídliště, z jeho společenské funkce
a významu vyplývají.

V § 6 odst. 6 se zároveň vymezuje pojem
sídliště, jako útvaru nezávislého na pojmu
administrativních jednotek (obcí). Sídliště
je tedy společným pojmenováním pro veš-
keré útvary osídlení, pro něž lze vypraco-
vávat samostatně směrné územní plány (viz
ruský pojem: naselennoje město). Územní
plánování nemůže totiž ve své metodice
vystačit s pojmem "obce" jako správní
jednotky, poněvadž je známo, že existuje
řada sídlištních útvarů (osad), prostorově
oddělených od jednotlivých obcí, k nimž
administrativně patří, a že v mnoha přípa-
dech bude třeba pro tyto útvary vypraco-
vávat samostatné územní plány (např.
v souvislosti s výstavbou průmyslových
závodů, vodních děl);

c) zastavovací plány, jako územní plány nej-
nižšího stupně, které řeší podrobně umís-
tění jednotlivých projektovaných staveb a
které mohou být odvozeny buď z územních
plánů rajónů (při umisťování stavby mimo
území sídlišť) nebo z územních plánů sídlišť
(při umisťování stavby na území sídliště),
popřípadě mohou být zpracovány i bez
předchozího schválení územních plánů
nadřazených (v případech uvedených v § 12
odst. 2);

Zastavovací plány pokládá zákon za nej-
nižší kategorii územních plánů, kterými se
řeší podrobně jednak umístění každé jed-
notlivé stavby a k ní patřících objektů, jed-
nak rozličné provozní vztahy mezi objekty
a zařízeními jednotlivé stavby jako celku.

Přesto, že zastavovací plány, zejména
u staveb výrobních, dopravních apod., ne-
jsou dokumentem povahy čistě územně
plánovací, řadí je návrh mezi územní plány,
poněvadž jsou logickým ukončením územ-
ně plánovacích prací, zpřesňují řešení ob-
sažená v územních plánech vyšších katego-
rií a jsou podkladem pro konečný souhlas
orgánů národních výborů k umístění pro-
jektované stavby (prověření zastavovacího
plánu a vydání rozhodnutí o přípustnosti
stavby). Vzhledem k jejich smíšené povaze
platí pro zpracování a schvalování zasta-
vovacích plánů odlišný postup než u územ-
ních plánů ostatních. Tento odlišný postup
záleží především v tom, že opatření zasta-
vovacích plánů je povinností investorů a že
jejich schvalování se provádí zároveň se
schválením projektové a rozpočtové doku-
mentace. Orgánům územního plánování je
přitom vyhrazen nezbytný vliv na zastavo-
vací plány jednak tím, že vydávají územně
plánovací podmínky pro jejich zpracování
(územní rozhodnutí o umístění stavby) a
jednak tím, že dodržení těchto podmínek
kontrolují při prověřování zastavovacího
plánu v řízení o rozhodnutí o přípustnosti
stavby. Pokud jde o rozsah zpracování a
o podrobnější náplň zastavovacích plánů,
přenechává osnova jejich úpravu předpi-
sům o dokumentaci staveb.
Zastavovací plány jsou tedy tou kategorií
územních plánů, která musí být vypraco-
vána pro každou stavbu, na kterou se vzta-
hují předpisy o dokumentaci staveb a která
tak představuje minimálně územně pláno-
vací požadavek i u staveb, jejichž umístění
neni spojeno s významnějšími změnami
v daném prostředí a pro které není nezbyt-
ně nutné vypracovat územní plán vyšší ka-
tegorie. U staveb, na něž se předpisy o do-
kumentaci staveb nevztahují (např. indivi-
duální výstavba), se zastavovací plány ve
smyslu zákona nevypracovávají Dokumen-
taci potřebnou z hlediska situování tako-
vých staveb budou schvalovat v rámci sta-
vebního řízení příslušné stavební úřady.
Do zákona byla zařazena též rámcová usta-
novení o tom, kdy je nutno územní plány
sídlišť vypracovávat (§ 6 odst. 1). Je po-
chopitelné, že nelze ani výhledově stavět
požadavek zpracování územních plánů pro
všechna sídliště na území ČSR. Osnova se
omezuje na ustanovení, že územní plány je
třeba vypracovat vždy, jde-li o výstavbu
nových sídlišť nebo o celkovou rekon-
strukci významných sídlišť (měst a vesnic),
zatím co u ostatních sídlišť musí být o nut-
nosti a pořadí zpracování územních plánů

18

rozhodováno individuálně, podle potřeb
státního plánu rozvoje národního hospo-
dářství, nebo vyžadují-li toho jiné důležité
hospodářské či kulturní zájmy (např. lá-
zeňská města). V praxi bude o tom, pro
která sídliště mají být uzemní plány vy-
pracovány, rozhodovat vláda schvalováním
plánu příslušné části projektových a prů-
zkumných prací, popřípadě rady krajských
národních výborů schvalováním podrob-
ného rozpisu těchto plánů.

Nelze též obecně stavět požadavek, že pro-
vedení jakékoliv, i ojedinělé stavby, v kte-
rémkoli sídlišti nebo mimo území sídliště,
je podmíněno předchozím vypracováním
územního plánu rajónu nebo sídliště.
V praxi se vyskytuje rozsáhlá hierarchie
případů, jejichž význam a důsledky z hle-
diska územního plánování jsou velmi roz-
dílné Vypracování vyšších kategorií územ-
ních plánů musí být proto zaměřeno pře-
devším na případy, kde jde o řešení složi-
tých otázek dlouhodobého vývoje určitého
územního útvaru, zatím co v jednodušších
případech, zejména u menších a ojedině-
lých nebo doplňkových staveb v existují-
cích sídlištích, lze územně plánovací pří-
pravu řešit pomocí územních rozhodnutí,
podložených jen nezbytnými rozbory, míst-
ním šetřením, územně plánovacími stu-
diemi apod. (§ 12 odst. 2) a řešení ověřit
zpracováním a prověřením zastavovacího
plánu v rámci projektové a rozpočtové do-
kumentace dané stavby.

§ 8

Pořizování územních plánů vyšších kategorií
(rajónů a sídlišť) patřilo do působnosti výkon-
ných orgánů krajských národních výborů s vý-
jimkou územních plánů sídlišť zemědělského
charakteru, které pořizují výkonné orgány
okresních národních výborů. Tyto národní vý-
bory vypracovávají návrhy plánu prací na
těchto územních plánech. Celostátní návrh
plánu těchto prací bude vypracovávat ústřední
plánovací orgán po dohodě se Státním výbo-
rem pro výstavbu a na podkladě návrhů rad
krajských národních výborů, popřípadě jed-
notlivých resortů. Opatřování zastavovacích
plánů je povinností investorů, stejně jako opa-
třování projektové a rozpočtové dokumentace,
jejíž součástí zastavovací plány jsou.

§ 9

V řízení o územních plánech je třeba přihlí-
žet k tomu, že soubornými územními plány se
upravují poměry všech složek, činných na da-
ném území, že územní plán musí koordinovat

rozličné, často protichůdné zájmy a že jeho
řešení se mohou dotýkat zájmů různých re-
sortů státní správy, hospodářských a jiných
organizací a jednotlivých osob.

Z toho důvodu se vyžaduje, aby orgány
územního plánování dodržovaly při řešení
svých úkolů ustanovení všech zvláštních
předpisů a aby s příslušnými orgány státní
správy jednotlivé otázky projednaly a dohodly.

Způsob řešení sporů, k nimž popřípadě do-
jde mezi zúčastněnými orgány, bude stanoven
prováděcími předpisy.

Řízení o územních plánech nemá povahu
správního řízeni.

Společenské zájmy obyvatelstva (např. zá-
jmy zdravotní, obrany státu, požární) hájí v ří-
zení k tomu povolané orgány státní správy,
s nimiž musí být navrhovaná řešení dohodnuta.
Vůči jednotlivým hospodářským a jiným orga-
nizacím a osobám se územní plány stávají
účinnými teprve konkrétními opatřeními
orgánů územního plánování, tj. územními roz-
hodnutími, popřípadě rozhodnutím o přípust-
nosti stavby. Tato opatření mají pak povahu
správních rozhodnutí, na která se vztahují
předpisy o správním řízení, jež dávají všem
účastníkům možnost hájit vlastní zájmy a
použít obvyklých opravných prostředků.

Zákon nicméně ukládá v odstavci 5, aby ná-
vrhy územních plánů byly projednány též
s organizacemi socialistického sektoru, jejichž
práv a oprávněných zájmů se dotýkají (ze-
jména s národními podniky, jednotnými země-
dělskými družstvy apod. ), dále aby i ostatní
zájemci byli obeznamováni vhodnou formou
s navrhovanými úpravami a aby jim byla po-
skytnuta možnost předložit připomínky.

Územní plány rajónů a sídlišť schvalují zá-
sadně rady krajských národních výborů s vý-
jimkou územních plánů sídlišť zemědělského
charakteru, které schvalují rady okresních ná-
rodních výborů, pokud si to nevyhradí rada
krajského národního výboru. Zákon přene-
chává vládě právo vyhradit si schvalování kte-
réhokoliv územního plánu. Návrhy územních
plánů, které schvaluje vláda, posuzuje pro
vládu Státní výbor pro výstavbu, obdobně jako
pro ni posuzuje úvodní projekty vyhrazených
staveb.

Ve schvalovacím řízení se předpokládá, že
k návrhu územních plánů rajónů a sídlišť se
musí vyjádřit příslušné plánovací komise a že
návrhy musí být před konečným schválením
projednány v radách dotčených národních vý-
borů nižších stupňů (odstavce 2 a 3).

Rozsah závaznosti jednotlivých územních
plánů nebude ve všech případech stejný, ze-
jména z toho důvodu, že přesnost, spolehlivost