18
zemi navštěvuje mnoho cizinců, je pro ně
péče našeho státu o kulturní památky jed-
ním z důkazů přednosti socialistického zří-
zení.
K nejcennějším kulturním památkám patří
významné hrady a zámky, které byly prohlá-
šeny za státní kulturní majetek a jsou spra-
vovány orgány státní památkové péče. Těchto
hradů a zámků je v českých krajích 131. Kaž-
dým rokem zde vzrůstá počet návštěvníků,
takže některé z nich se stávají přímo pout-
ními místy nejširších vrstev našeho lidu.
V roce 1953 je navštívilo 1, 195. 467, v roce
1954 1, 870. 430, v roce 1955 1, 984. 360 a v roce
1956 3, 300. 000 návštěvníků.
Po roce 1950 rozvinula se na základě usne-
sení vlády o vyhlášení městských památko-
vých reservací velkorysá obnovovací akce
ve 30 historických městech, která jsou asa-
nována a rekonstruována jako památkové
celky. Touto dosud jedinečnou formou pa-
mátkové péče se zachraňují celé vzácné sou-
bory památek architektury a napravují se
škody, jež v historických jádrech našich měst
napáchaly bezohledná exploatace kapitalismu
a dlouholeté zanedbávání potřebné stavební
údržby, zejména v době okupace.
Státní památková péče při provádění pa-
mátkové asanace v městských reservacích
obnovuje nejenom původní historický vzhled
památek a jejich uměleckou krásu, ale při-
způsobuje je zároveň i potřebám současné
doby. V památkově významných domech se
mění postupně nezdravé byty, krámy a skla-
diště ve zdravé a moderně vybavené bytové
jednotky či jiné prostory. Budují se v nich
i knihovny, klubovny, noclehárny, provozov-
ny. V poslední době bylo touto cestou získáno
přes 1000 bytových jednotek a celá řada
dalších prostorů pro veřejné účely.
Obnovovány jsou i různé památkové ob-
jekty v ostatních městech a mnohé další
hrady a zámky, které neslouží pouze památ-
kovým účelům. Obnova některých památek
architektury jest spojena s velkými kultur-
ními díly. Mezi takové mimořádně významné
objekty patří bývalý klášter na Strahově,
upravený na Památník národního písemnictví,
Karolinum, Bertramka a pod. Bylo zachráně-
no i mnoho cenných památek naší lidové
architektury, která je zejména v některých
oblastech velmi cenná. Velmi mnoho cenných
stavebních památek je mezi našimi církevní-
mi památkami, které jsou rovněž v širokém
měřítku udržovány.
Značná pozornost je věnována památkám,
které mají vztah k pokrokovým tradicím naší
historie. Státní památkovou správou bylo vy-
budováno Jiráskovo museum ve Hvězdě, res-
taurována Betlémská kaple, obnoveny rodné
domy vynikajících osobností naší kulturní
historie, vybudováno Leninovo museum
v Praze a Bratislavě, Gottwaldovo museum
v Praze, Museum počátků dělnického hnutí
v Břevnově, Museum dělnického hnutí na
Kladně atd.
Stejná péče je věnována konservaci a res-
tauraci památek malířství, sochařství a umě-
leckých řemesel. V posledních letech byla na-
příklad zachráněna nejvzácnější díla středo-
věké nástěnné malby, obnovena Alšova sgra-
fita, restaurovány soubory deskových obrazů
mistra Theodorika na Karlštejně, jedinečné
nástropní malby v chrámu sv. Mikuláše
v Praze na Malé Straně, galerie Braunových
soch v Kuksu, Tulkovy lunety v Národním
divadle v Praze aj. Bylo započato také se za-
jišťováním cenných památek vývoje výroby
a techniky.
Základním úkolem péče o památky zůstává
ovšem za všech okolnosti záchrana jejich
kulturních hodnot pro budoucí generace a co
největší jejich kulturní využití již pro dnešní
naši společnost.
Musíme mít na zřeteli, že kulturní památky
mají u nás především veliký význam pro stu-
dium dějin našich národů. Ve svém souhrnu
jsou jedinečným dokladovým materiálem pro
vědecké, o marxisticko-leninské učení se
opírající zpracování historie. Naše umělecká
tvorba i vědecká činnost, výsledky naší osvě-
tové výchovné práce, rozvoj našich umělec-
kých řemesel, široký vlastivědný zájem pro-
jevující se v početné návštěvě památek apod.
jest důkazem, že památky souvisí dnes ne-
odlučitelně s naším kulturním životem a že
s dalším rozvojem našeho kulturního života
jejich význam ještě vzroste.
Z mezinárodního hlediska nutno upozornit
na stále sílící hnuti, které
vidí v památkách
každého národa součást kulturního bohatství,
jež patří celému lidstvu. Proto otázkám péče
o kulturní památky věnuje velkou pozornost
UNESCO a z těchto motivů pramení i snahy
o mezinárodní úpravu ochrany kulturních pa-
mátek v době válečných konfliktů. Vzájemné
poznávání památek různých národů slouží
i k poznání národních kultur, upevňuje kul-
turní vztahy mezi národy a tak podporuje
i snahy o udržení světového míru.
2. Vývoj právní ochrany kulturních památek
v lidově demokratické republice.
Vznikem lidově demokratického Českoslo-
venska v r. 1945 došlo k zásadní změně ve
19
vývoji státní památkové péče jednak tím, že
se bezpočet památek movitých a nemovitých
dostal do národního majetku, jednak tím, že
se od základu změnil názor na společenskou
funkci památek a potřebu jejich ochrany. Li-
dově demokratický stát spatřuje v kulturních
památkách důležité činitele kulturního života
a prohlubuje a nově organisuje péči o ně tak,
aby nebyly odtrženy od přítomnosti, nýbrž
aby se staly živou součástí našeho kulturního
a hospodářského života.
Pro organisaci péče o kulturní majetek ve
vlastnictví státu dal základ zákon č. 137/1946
Sb., o Národních kulturních komisích pro
správu státního kulturního majetku. Byl vy-
tvořen zvláštní pojem
,,státní kulturní ma-
jetek" a pro jeho správu byla zřízena Národní
kulturní komise při ministerstvu školství a
osvěty pro české kraje a při pověřenectvu
školství a osvěty pro Slovensko. Tyto ústřed-
ní orgány přejímaly počínajíc rokem 1947 do
své správy objekty, které byly prohlášeny za
státní kulturní majetek. Šlo o to, aby tyto
objekty byly památkově podchyceny a ne-
utrpěly neodbornou správou.
Ochrana památek byla tedy, aspoň pokud
šlo o největší a nejcennější část kulturních
památek - státní kulturní majetek - orga-
nisována ústředně. Vedle toho působily pa-
mátkové úřady v Praze a v Brně.
Pro dokumentaci památek byl již za první
republiky zřízen Státní fotoměřický ústav.
Po vytvoření krajských národních výborů
byl v roce 1951 výkon správy státního kul-
turního majetku částečně převeden na kraj-
ské národní výbory, a to tak, že zaměstnanci
státních hradů a zámků byli převzati a že
kraje převzaly také řízení běžného provozu
v těchto objektech. Památkové úpravy a
správa těchto objektů zůstaly však i nadále
věcí Národní kulturní komise.
Vládním nařízením č. 112/1951 Sb. byly pak
Národní kulturní komise přeměněny na pouhé
poradní sbory ministra (pověřence) školství,
věd a umění a řízení a dozor ve věcech státní
památkové péče převzalo ministerstvo škol-
ství, věd a umění a krajské národní výbory,
zatím co památkové úřady byly přeměněny
ve Státní památkový ústav v Praze s poboč-
kou v Brně s odbornými a poradními úkoly,
na Slovensku byl zřízen Slovenský památkový
ústav. Směrnice, které by přesné vymezily
pravomoc podle nové organisace, však až na
malé výjimky nebyly ministerstvem školství,
věd a umění vydány. Krajské národní výbory
nebylý pro svoje nové úkoly dostatečně vy-
baveny, nebyl vydán statut památkového
ústavu a ani nebyla vymezena odpovědnost
jednotlivých orgánů ve správě státního kul-
turního majetku, takže docházelo ke kompe-
tenčním sporům a památková péče v někte-
rých směrech vázla.
Na základě průzkumu, provedeného minis-
terstvem státní kontroly, uložila vláda v břez-
nu 1953 odstranit některé nejzávažnější ne-
dostatky. Za tím účelem byly v českých kra-
jích v roce 1953 dosavadní ústřední útvary
památkové péče, a to odbor ministerstva škol-
ství a osvěty, Státní památkový ústav a
Státní fotoměřický ústav sloučeny v jediný
útvar, Státní památkovou správu, která plnila
některé úkoly ústředního orgánu veřejné
správy spolu s činností odbornou a vědecko-
výzkumnou. Na ministerstvu byly věci památ-
kové péče soustředěny v novém oddělení.
Tento stav zůstal v podstatě dodnes nezmě-
něn, i když se o otázce úpravy organisace
státní památkové péče neustále jednalo.
Přes veliké výsledky, kterých jsme v po-
sledních letech dosáhli v oblasti péče o velký
počet kulturních památek, naráží dosud pa-
mátková péče na některé vážné nesnáze. Čas-
to vznikají spory, zda určitá památka zaslu-
huje ochrany, a leckde byly cenné památky
poškozeny či zničeny. Je rozšířen názor, že
ochrana památek v celé zemi jest pouze věcí
ústředních památkových orgánů; tyto orgány
nemají však možnost udržovat všechny pa-
mátky v dobrém stavu. Není dosud vyřešena
organisace ústředních památkových orgánů
a jejich pravomoc. V některých otázkách není
přesně rozdělena působnost mezi ústřední
orgány a výkonné orgány krajských národ-
ních výborů a v mnohých směrech je památ-
ková péče značně centralisována. Provedení
účinné decentralisace předpokládá ovšem, že
bude u nižších orgánů zajištěno plnění de-
centralisované agendy.
Ačkoliv Ústava 9. května obsahuje vše-
obecné ustanovení o ochraně kulturních pa-
mátek státem, chybí zákon o kulturních pa-
mátkách, který by u nás tak, jako je tomu
ve většině evropských zemí, vytvořil vše-
obecně platný památkový režim a stanovil do
jaké míry a jakým způsobem nutno památky
chránit a kdo za ně nese odpovědnost.
3. Navrhovaná organisace státní památkové
péče.
Navrhované úprava vychází v podstatě
z právní úpravy stanovené vládním nařízením
č. 112/1951 Sb., která - jak jíž bylo uvede-
no - nebyla v českých krajích důsledně pro-
vedena.
16
Státní památkovou péči bude řídit a čin-
nost jejích orgánů kontrolovat ministerstvo
školství a kultury. Ministerstvo školství a
kultury se bude přitom opírat o odbornou
pomoc Státního ústavu památkové péče a
ochrany přírody. Tento ústav bude na úseku
státní památkové péče provádět výzkum,
průzkum, dokumentaci, vědecké hodnocení a
popularisaci památek, budou řešit otázky
teorie a praxe ochrany, konservace, obnovy
a kulturního využití památek, poskytovat od-
bornou a metodickou pomoc při provádění
památkové péče, jakož i při plnění mimořád-
ně významných úkolů konservace, obnovy a
kulturního využití památek.
Vedle toho bude ústav plnit na úseku státní
ochrany přírody úkoly, které měl plnit ústav
státní ochrany přírody podle § 15 zákona
č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody.
V zájmu zhospodárnění státní správy bude
na místo samotného ústavu státní ochrany
přírody vytvořen společný ústav s větví stát-
ní památkové péče a s větví státní ochrany
přírody. Jinak ustanovení zákona č. 40/1956
Sb., o státní ochraně přírody zůstávají ne-
dotčena.
V krajích bude státní památkovou péči vy-
konávat výkonný orgán krajského národního
výboru (odbor školství a kultury), na nějž se
při současné decentralisaci památkové agen-
dy přenese také správa památek spravova-
ných dosud ústředně, a to včetně národních
kulturních památek.
Výkonným orgánům okresních a místních
národních výborů bude příslušet v oboru pa-
mátkové péče činnost pomocná, popřípadě
zajišťovací. Výkonné orgány těchto národních
výborů nebudou totiž kromě konservátora
vybaveny odbornými zaměstnanci.
Aby státní památková péče nebyla omeze-
na pouze na úzký okruh úředních orgánů,
nýbrž vzbudila zájem v co nejširší veřejnosti,
a současně aby se ve svém celku mohla opí-
rat o odbornou základnu, vytvořenou z dobro-
volných pracovníků, vytváří se soustava
památkových komisí jako iniciativních a po-
radních- sborů. Při ministerstvu školství a
kultury bude zřízena Ústřední komise státní
památkové péče, do které budou jmenováni
zástupci vědeckých institucí, vysokých škol
i jiní pracovníci, kteří svou činností přispívají
k rozvoji památkové péče. Krajské komise
státní památkové péče soustředí nejvýznam-
nější pracovníky z kraje, mající vztah k otáz-
kám péče o památky. Obdobně budou složeny
i okresní, popřípadě i místní komise státní
památkové péče.
V soustavě spolupráce státní památkové
péče s dobrovolnými pracovníky se vytváří
zákonný podklad vedle tradiční již funkce
okresního konservátora také pro funkci zpra-
vodajů státní památkové péče.
4. Finanční dosah osnovy.
Na rok 1957 byly v rozpočtech ministerstva
školství a kultury, pověřenectva školství a
kultury a národních výborů zajištěny pro
státní památkovou péči a státní ochranu pří-
rody tyto finanční prostředky v Kčs:
|
Výdaje: Činnost: |
Ústředí: |
KNV: |
|
Památky |
41, 308. 000 |
80, 384. 000 |
|
a ochrana |
(v tom Státní |
|
|
přírody |
památková |
|
|
správa |
||
|
18, 808. 000) |
||
|
z toho |
z toho |
|
|
Slovensko |
Slovensko |
|
|
6, 500. 000 |
15, 384. 000 |
|
|
(v tom Sloven- |
||
|
ský památkový |
||
|
ústav 1, 700. 000) |
|
Příjmy: |
- |
|
|
Činnost: |
Ústředí: |
KNV: |
|
Památky |
100. 000 z toho |
2, 278. 000 z toho |
|
278. 000 |
Uzákonění navrhované úpravy si nevyžá-
dá nových nákladů v roce 1958, s nimiž by
návrh rozpočtu na rok 1958 nepočítal.
5. Stanovení počtu pracovníků státní
památkové péče.
Dosavadní stav:
Péče o ochranu kulturních památek a pří-
rody byla do 23. února 1957 zajišťována
v ústředí ministerstva školství a kultury cel-
kem na 4 funkčních místech.
Mimo řídící útvar na ministerstvu školství
a kultury je péče o ochranu kulturních pa-
mátek a přírody fakticky zajišťována zvlášt-
ním samostatným orgánem, Státní památko-
vou správou, s celkovým počtem 148 syste-
misovaných funkčních (pracovních) míst.
16.
Návrh reorganisace:
Vzhledem k probíhajícím reorganisačním
opatřením v ústředních úřadech a v aparátu
národních výborů se upouští od podrobného
vyčíslení počtu pracovníků v ústředí minis-
terstva školství a kultury, v památkovém
ústavu a v odborech školství a kultury kraj-
ských národních výborů. Lze toliko uvést, že
bude dosaženo minimálních úspor v počtu
pracovníků o 35 sil a v mzdových nákladech
o 486. 276, - Kčs ročně.
B. Část zvláštní.
K části první:
K § 1:
Postupem doby, jak pokračoval vývoj stát-
ní památkové péče, dospělo se k tomu, že
stát má památky nejen chránit, nýbrž o ně
také pečovat, a to podle stupně jejich důle-
žitosti. V závažných případech přebírá do-
konce i jejich přímou správu, kterou vyko-
nává orgány státní památkové péče. Proto
v úvodním ustanovení je výslovně uvedeno,
že účelem zákona je upravit především
ochranu kulturních památek a péči o ně. Ne-
jde ovšem jenom o péči o památky v úzkém
smyslu konservačním, ale také o jejich nej-
účelnější využití (zejména památek archi-
tektonických) pro nové společenské potřeby.
K části druhé:
K § 2:
Povahu kulturních památek mohou mít
věci nejrůznějšího druhu, movité i nemovité,
původu domácího i cizího, ať pocházejí od
autorů známých či neznámých, nebo vznikly
jako kolektivní projev tvůrčí síly lidu.
Všeobecným pojmovým znakem kulturní
památky je především nenahraditelnost urči-
té věci. Nemusí to ovšem být nenahraditel-
nost naprostá, stačí, že věc, která jinak má
znaky památky, by bylo možno opatřit jen
s nepoměrným úsilím nebo nákladem. Důle-
žitou další podmínkou je zájem socialistické
společnosti na zachování předmětů, popří-
padě souboru předmětů. Památky zahrnují
věci nejrůznějšího druhu. Památkou může
být věc poměrně velmi mladého původu (vý-
tvarné dílo vynikajícího umělce nedávno ze-
mřelého) i věc, jež nemá cenu uměleckou
(stroj, nářadí užívané v minulosti). Charak-
ter památky dodává věci buď její vztah k ně-
které osobě (tvůrci, majiteli) nebo určitá dě-
jinná okolnost nebo umělecká podstata díla
čí materiál, z něhož je předmět vyroben, nebo
příslušnost předmětů k celé vývojové řadě
vyznačující prvotní stav, vývoj a pokrok vý-
roby v určité době.
Památkami jsou nejen jednotlivé věci pa-
mátkové povahy, nýbrž i soubory věcí, i když
jednotlivé části souboru nemají samy o sobě
památkovou povahu, např. soubory staveb,
dochované historické prostředí sídlištních
celků, soubory různých předmětů, jako sbír-
ky, knihovny, archivy, úplná výrobní nebo
bytová zařízení apod. Pojítko těchto částí
v památkový celek je dáno namnoze praktic-
kými hledisky konkrétního způsobu provádění
ochrany památek.
Ustanovení odstavce 3 vychází z předpo-
kladu, že v převážné většině případů je ne-
sporné, že jde o památky. Jde především
o movité památky, které jsou uloženy v mu-
seích, galeriích, archivech, knihovnách, stát-
ních hradech a zámcích apod. Avšak i pokud
jde o památky nemovité, bylo již za dosa-
vadní činnosti památkových orgánů, zejména
v posledních letech, dostatečně objasněno a
dosaženo ve většině případů také shody
o tom, které objekty je třeba považovat za
kulturní památky. Jenom tam, kde by vznikly
pochybnosti, rozhodne o povaze předmětu
výkonný orgán krajského národního výboru
po vyjádření Státního ústavu památkové péče
a ochrany přírody.
K § 3:
Zvláště důležitě památky může vláda na
návrh ministra školství a kultury prohlásit
za národní kulturní památky. Výkon ochrany
těchto památek se bude vždy opírat o od-
borné posudky Státního ústavu památkové
péče a ochrany přírody, ať jsou tyto památky
ve správě kohokoliv. Za národní kulturní pa-
mátku se považuje jen taková kulturní pa-
mátka, která tvoří nejvýznamnější součást
našeho kulturního dědictví. Podrobnosti bu-
dou stanoveny prováděcími předpisy, vyda-
nými podle § 26.
K § 4:
Účelem zřízení památkové reservace jest,
aby byl zachován původní památkový cha-
rakter celého komplexu památek v souladu
s potřebami dnešního života. Půjde přede-
vším o památky stavební, avšak může jít
i o komplexy jiných památek, např. archeo-
logické reservace.
Stanovení památkové reservace v hlavním
městě Praze se pro její mimořádnou závaž-
nost vyhrazuje vládě.
17
Vzhledem k tomu, že při památkových re-
servacích jde v první řadě o opatření z hle-
diska územního plánování, bude ministr škol-
ství a kultury postupovat vždy v dohodě
s ministrem-předsedou Státního výboru pro
výstavbu.
Památková reservace bude mít z hlediska
územního plánování povahu
,,chráněného
území" ve smyslu připravovaných předpisů
o územním plánování.
K § 5:
Zřízením ochranného pásma sleduje se
vyloučení nebo zmírnění rušivých zásahů a
vlivů, jež by mohly ohrozit památky. Jinak
také o ochranném pásmu bude platit usta-
novení připravovaných předpisů o územním
plánování.
Pokud jde o odstavec 2, jde o obdobu usta-
novení § 10 zákona č. 40/1956 Sb., o státní
ochraně přírody.
K § 6:
O dokumentaci investiční výstavby platí
zákonné opatření předsednictva Národního
shromáždění č. 44/1956 Sb., k němuž Státní
výbor pro výstavbu vydal jako prováděcí
předpis zatím vyhláškou č. 42/1957 Ú. 1., o do-
kumentaci průmyslových, bytových a občan-
ských staveb, která podle části první bodu 4
neplatí pro památkové úpravy. Dokud podle
§ 20 cit. zákonného opatření nebudou vydány
také prováděcí předpisy, týkající se památ-
kových úprav, platí zatím se změnami vy-
plývajícími z cit. zákonného opatření předpisy
býv. vládního výboru pro výstavbu ze dne
26. února 1954 o sestavování projektové a
rozpočtové dokumentace pro památkové
úpravy.
K §7:
Registrace všech nemovitých památek a
dále těch významných movitých památek,
které nejsou osobním majetkem nebo nejsou
uloženy, v museích, galeriích nebo podobných
ústavech, se zajišťuje jak pro účely správní,
tak i vědecké.
K §§ 8 až 10 všeobecně:
Ustanovení těchto paragrafů pojednávají
o udržování památek a o jejich užívání a
správě, popřípadě o náhradních opatřeních
v případě, že památky nejsou udržovány ve
stavu odpovídajícím zásadám památkové
péče. Zásadně platí i pro památky obecně
právní ustanovení občanského zákoníku. Na-
víc však osnova ukládá vlastníkům, uživate-
lům i těm, kdož mají památky u sebe, určité
speciální povinnosti, plynoucí z náležité a
dostatečné ochrany památek i péče o ně.
Avšak ani tyto jejich povinnosti nemohou jíti
nad jejich osobní a hospodářské možnosti.
Vedoucí zásadou těchto ustanovení je, aby
s památkou podle její povahy bylo v rámci
daných možností (tj. popřípadě i za přispění
státu) nakládáno způsobem odpovídajícím
zásadám památkové péče.
K § 8 odst. 1 až 3:
Ustanovení o povinnostech vlastníků a osob
jim na roven postavených (§ 8 odst. 3) jsou
nová (s výjimkou památek archeologických)
a mají doplnit systém památkového práva za
tím účelem, aby státní památková péče nebyla
odkázána na všeobecná ustanovení občansko-
právní a trestní. Tato ustanovení vyplývají
ze zásad státní památkově péče a směřují
k uchování památek a tím kulturního bohat-
ství pro příští generace. Primární povinnost
udržovat památku ukládá se vlastníkům a
osobám jim na roven postaveným. S tím sou-
visí povinnost hlásit závažné ohrožení a po-
škození památky orgánům státní památkové
péče a provádět úpravu a obnovu podle jejich
pokynů tak, aby při nich nedocházelo k po-
škození nebo narušení charakteru památky;
u národních kulturních památek stanoví se
závazná součinnost výkonných orgánů kraj-
ských národních výborů se Státním ústavem
památkové péče a ochrany přírody.
K § 8 odst. 4:
Toto ustanovení pamatuje na případy, kdy
vlastník památky, ať zaviněně nebo neza-
viněně, neplní povinnosti uložené mu v § 8.
Náhradní opatření spočívá v tom, že prove-
dení opatření nezbytných k zachování pa-
mátky zařídí nebo opatření provede památ-
kový orgán. Vlastník nebo správce památky
může být ovšem vedle toho také potrestán
podle § 125 odst. 2 trestního zákona správ-
ního č. 88/1950 Sb. ve znění zákona č. 14/
1957 Sb.
K § 8 odst. 5:
Prováděcí předpisy mají nově upravit otáz-
ky, které řeší dosud směrnice pro památko-
vou údržbu, vydané výnosem ministerstva
školství, věd a umění ze dne 24. března 1952
čj. 64. 508/1952-V/8 (poř. č. 152/1952 Sb. ob.
pro KNV). Tyto směrnice, pokud jde o úhra-
du nákladů, sledují obdobně obecný zájem
jako prováděcí předpis k § 12 zákona č. 280/
1949 Sb., o územním plánování a výstavbě
obcí, tj. § 29 vládního nařízení č. 93/1950 Sb.,
18
o výstavbě obcí, a § 119 vyhlášky minister-
stva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. L,
o podrobnějších předpisech pro pozemní
stavby.
K § 9 odst. 1:
Neplní-li rozpočtová nebo hospodářská or-
ganisace povinnosti uložené jí ustanovením
§ 8, může kromě provedení náhradního opa-
tření podle § 8 odst. 4 být zjednána náprava
v krajním případě i tím, že se správa památky
převede na jinou rozpočtovou nebo hospo-
dářskou organisaci.
K § 9 odst. 2:
U památek, které nejsou národním majet-
kem, tj. které jsou ve vlastnictví osob sou-
kromých, dobrovolných organisací, církví
apod., je dána možnost omezit, popřípadě
i odejmout právo vlastníka nakládat s pa-
mátkou, anebo ji převést, nejde-li o osobní
majetek, do státního vlastnictví. Může např.
být uloženo vlastníku obrazu, který chová ve
vlhké místnosti, aby jej přemístil do jiné
(suché) místností svého bytu. Slovy
,,naklá-
dat s památkou" je míněna jen faktická dis-
posice s předmětem; k převodu vlastnického
práva lze přikročit jenom, nevystačí-li se
s jiným opatřením.
Pro ustanovení o tom, že se náhrada za
podobných okolností při vyvlastnění neposky-
tuje, je obdoba již v ustanovení § 4 vl. nař.
č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského
hradu. Z předpisů o výstavbě obcí přichází
v úvahu přiměřená platnost § 20 zákona č.
280/1949 Sb. a §§ 41 až 46 vládního nařízeni
č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí.
K § 10 odst. 1 a 2:
Odstavec 2 se dotýká provádění především
vládního nařízení č. 52/1955 Sb., o přesunu
působnosti ve věcech hospodaření s někte-
rými místnostmi.
Tím, že již o přidělení památkově chráně-
né místnosti nebo budovy bude rozhodnuto
v dohodě s příslušným památkovým orgá-
nem, předejde se v mnoha případech opa-
třením, jež by bylo třeba jinak učinit podle
odstavce 1 věty druhé.
K § 10 odst. 3:
Jde o památky, jejichž památková hod-
nota vyžaduje odbornou památkovou péči,
která může být památce zaručena, bude-li ve
správě orgánu státní památkové péče nebo
organisací, jejichž úkolem je o památky pe-
čovat.
K § 10 odst. 4;
Předpisy o správě národního majetku jsou
především vládní nařízení č. 110/1953 Sb.,
o správě národního majetku rozpočtovými
organisacemi, a vládní nařízení č. 111/1953
Sb., o základních fondech hospodářských or-
ganisací, jakož i směrnice pro zabezpečování,
prozatímní správu a realisaci některého ma-
jetku, který zajišťuje nebo kterého nabývá
stát, vydané podle § 22 odst. 1 vl. nař. č. 110/
1953 Sb., výnosem ministerstva financí ze
dne 9. června 1954 čj. 314/72. 000/54-lb/Ca
ve znění výnosu ze dne 25. července 1955
čj. 314/84. 400/55-lb/Ca poř. č. 161/1954 a
č. 106/1955 Sb. instrukcí pro výkonné or-
gány národních výborů; kulturních památek
se týká zejména čl. 29 pododdíl E těchto
směrnic.
K§ 11:
Zpřístupnění památek je důležitou složkou
státní památkové péče v lidově demokratic-
kém státě. Osnova tímto ustanovením umož-
ňuje, aby se památky na území státu, ať jsou
ve vlastnictví kohokoliv, staly alespoň po
určitou dobu obecně přístupnými a splnily
své osvětové posláni.
Je samozřejmé, že o zpřístupnění památek,
které jsou národním majetkem a jsou de-
ponovány v museích nebo jiných zařízeních,
jež nespadají do oboru působnosti památko-
vých orgánů, se dohodnou zúčastněné orgá-
ny, popřípadě orgány jim nadřízené.
K §12:
Zákaz směřuje proti přemisťování movi-
tých památek i v týchž budovách nebo míst-
nostech, mluví-li proti tomu kulturní nebo
historické důvody. Výjimka podle odstavce 2
je odůvodněna odborným vedením, zmíněných
ústavů a instalačním zřetelem.
K §13:
Půjde zejména o případy naléhavé demo-
lice.
K § 14:
Zastaralá ustanovení o zákazu vývozu pa-
mátek, tj. dekret dvorské kanceláře č. 124
z roku 1818 sb. zák. pol. a č. 46 z r. 1827
sb. zák. pol., opatření Stálého výboru č. 255/
1938 Sb., o ochraně věcí umělecky nebo pa-
mátkově zvláště hodnotných, a prováděcí
předpisy k těmto základním ustanovením,
popřípadě i § 124 býv. celního zákona č. 114/
1927 Sb., nutno nahradit všeobecným ústa-