43
§ 137
(1) Skončilo-li hlavní líčení vyhlášením roz-
sudku, pojme se do rozsudku také výrok
a) o nároku poškozeného na náhradu škody,
jestliže jej poškozený včas uplatnil,
b) o ochranném opatření, jestliže o něm bylo
v hlavním líčení rozhodnuto,
c) o ručení zúčastněně osoby, jestliže o něm
bylo v hlavním líčení rozhodnuto.
(2) Vojenský soud pojme do rozsudku také
výrok o tom, zda důstojník ozbrojených sborů
zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest
hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, k ně-
muž náleží; tento výrok vojenský soud ne-
učiní, ukládá-li obžalovanému trest ztráty
vojenské hodnosti.
§ 138
(1) Trestný čin, jehož se týká výrok o vině,
je nutno označit nejen zákonným pojmenová-
ním a uvedením příslušného zákonného usta-
novení, nýbrž i uvedením místa, času a způ-
sobu jeho spáchání, po případě i uvedením
jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby
skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož
i uvedením všech zákonných znaků včetně
těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
(2) V odůvodnění je vždy třeba stručně, ale
jasně vyložit, které skutečnosti vzal soud za
prokázány a o které důkazy svá skutková
zjištění opřel, existenci kterých skutečností
pokládá se zřetelem na výsledky dokazování
za vyloučenou nebo za pochybnou, jakými
úvahami se řídil při hodnocení provedených
důkazů a proč nevyhověl návrhům na prove-
dení důkazů dalších. Z odůvodnění musí být
dále patrno jak se soud vypořádal s obhajo-
bou a jakými právními úvahami se řídil, když
posuzoval prokázané skutečnosti podle pří-
slušných ustanovení zákona, ať v otázce viny
a trestu či po případě též v otázkách jiných,
byly-li do rozsudku pojaty další výroky.
Porada a hlasování o rozsudku
§ 139
Při poradě o rozsudku senát posoudí ze-
jména
a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný
stíhán,
b) zda tento skutek má všechny znaky ně-
kterého trestného činu,
c) zda tento skutek spáchal právě obžalovaný,
d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně
odpovědný,
e) zda trestnost skutku nezanikla,
6
44
f) zda a jaký trest má být obžalovanému
uložen,
g) zda a v jakém rozsahu má být poškoze-
nému přiznán nárok na náhradu škody,
h) zda a jaké ochranné opatření má být vy-
sloveno.
§ 140
(1) Poradě a hlasování senátu nesmi být
kromě soudců a soudců z lidu, zúčastnivších
se jednání rozsudku bezprostředně předchá-
zejícího, a zapisovatele přítomen nikdo jiný.
O obsahu porady je nutno zachovávat mlčen-
livost.
(2) K rozsudku je třeba většiny hlasů. Ne-
dosáhne-li se většiny ani rozdělením otázek,
připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně
příznivé k hlasům po nich příznivějším tak
dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporně,
který z hlasů je obžalovanému příznivější,
rozhodne se o tom hlasováním.
(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když
byl v některé předchozí otázce přehlasován.
Při hlasování o trestu se však mohou ti, kdo
hlasovali pro zproštění obžaloby, hlasování
zdržet; jejich hlasy se pak přičítají k hlasu
pro obžalovaného nejpříznivějšímu.
(4) Soudci hlasují vždy mladší před staršími
a u vojenských soudů a vojenského kolegia
nejvyššího soudu hodností mladší před hod-
ností staršími; přitom soudci z lidu hlasují
před ostatními soudci. Předseda senátu hla-
suje naposled.
(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol
(§ 58).
§ 141
Vyhlašování rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhla-
šuje jej předseda senátu jménem republiky.
(2) Vyhlašuje se plné znění výroku a pod-
statná část odůvodnění, jakož i poučení o od-
voláni. Vyhlášení musí být v naprosté shodě
s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Vyhlášení se má stát zpravidla hned po
skončení jednání mu předcházejícího; není-li
to možně, lze pro vyhlášení rozsudku odročit
jednání na dobu nejdéle tří dnů.
§ 142
Vyhotovení rozsudku
(1) Každý rozsudek nutno písemně vyhoto-
vit. Vyhotovení rozsudku musí být ve shodě
s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
45
(2) Pokud rozsudek nebyl písemně vyhoto-
ven již v poradě, vyhotoví jej zpravidla do
pěti dnů po jeho vyhlášení předseda senátu;
může však jeho vyhotovením pověřit někte-
rého soudce, který byl členem senátu.
(3) Nemůže-li předseda senátu ani jiný člen
senátu vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit
pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na
příkaz předsedy soudu jiný soudce, který ne-
byl členem senátu.
(4) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda
senátu a ten, kdo je vypracoval. Nemůže-li
předseda senátu podepsat vyhotovení roz-
sudku pro překážku delšího trvání, podepíše
je za něho jiný člen senátu; důvod překážky
se na vyhotovení rozsudku poznamená.
§ 143
Doručování rozsudku
(1) Opis rozsudku se doručí vždy obžalova-
nému, prokurátoru, zúčastněně osobě a po-
škozenému, a to i když byli při vyhlášení roz-
sudku přítomni.
(2) Má-li obžalovaný obhájce a zákonného
zástupce, doručí se opis rozsudku vždy též
těmto osobám.
(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškoze-
ný zákonného zástupce, doručí se opis roz-
sudku jen zákonnému zástupci, a mají-li
zmocněnce, doručí se jen zmocněnci, i když
mají též zákonného zástupce.
§ 144
Oprava vyhotovení rozsudku
(1) Předseda senátu může zvláštním usne-
sením kdykoli opravit chyby v psaní a po-
čtech, jakož i jiné nesprávnosti ve vyhotovení
rozsudku, aby vyhotovení bylo v naprosté
shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vy-
hlášen. Opravu může nařídit též soud vyšší
stolice.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem
osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.
(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstav-
ce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(4) Po právní moci rozhodnuti o opravě se
provede oprava jak ve vyhotovení rozsudku,
tak i v opisech rozsudku, které se od osob,
jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem
zpět; po provedení opravy musí zůstat pů-
vodní znění čitelné.
46
§ 145
Oprava opisu rozsudku
(1) Nesprávnosti v opisech rozsudku opraví
předseda senátu zvláštním usnesením tak,
aby opisy rozsudku byly v naprosté shodě
s vyhotovením rozsudku.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem
osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.
(3) Oprava se provede ve všech opisech roz-
sudku, které se od osob, jimž byly doručeny,
vyžádají za tím účelem zpět. Po provedení
opravy musí zůstat původní znění čitelné.
§ 146
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku
nebo oprava opisu rozsudku týká podstaty
některého z výroků rozsudku, běží prokurá-
toru a osobě opraveným výrokem přímo do-
tčené lhůta k odvolání od doručení opisu
usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení
o opravě podána stížnost, ode dne doručení
rozhodnutí o této stížnosti.
Oddíl druhý
Usnesení
§ 147
Obsah usnesení
Usnesení musí obsahovat:
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b) den a místo rozhodování,
c) výrok s uvedením zákonných ustanovení,
jichž bylo použito,
d) odůvodnění, a to zpravidla s uvedením
skutečností, jež byly vzaty za prokázány,
důkazů, o něž se skutková zjištění opírají,
a úvah týkajících se hodnocení provede-
ných důkazů a dále právních úvah, jimiž
se orgán řídil při posuzování prokázaných
skutečností podle příslušných ustanoveni
zákona,
e) poučení o stížnosti.
§ 148
Vyhlašování usnesení
(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu,
prokurátor nebo vyšetřovací orgán.
(2) Vyhlašuje se plné znění výroku a pod-
statná část odůvodnění, jakož i poučení o stíž-
47
nosti. Vyhlášení soudního usnesení musí být
v naprosté shodě s obsahem usneseni, tak jak
bylo odhlasováno.
(3) Vyhlášení se stane ihned po skončení
jednání mu předcházejícího.
§ 149
Vyhotovení usnesení
(1) Vyhlášené usnesení musí být vyhotove-
no zpravidla do tří dnů.
(2) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž
se upravuje průběh řízení nebo způsob pro-
vedení důkazu anebo nařizuje nebo připravuje
jednání soudu.
§ 150
Oznamování usnesení
(1) Usnesení se oznamuje osobě, které se
přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem
dala k němu podnět; v řízení před soudem též
prokurátoru. Oznámení se děje vyhlášením
usnesení nebo doručením jeho opisu.
(2) Má-li osoba, jíž se usnesení oznamuje,
obhájce nebo zmocněnce, stačí, bylo-li usne-
sení vyhlášeno buď v přítomnosti této osoby,
nebo není-li svéprávná, v přítomnosti jejího
zákonného zástupce, anebo v přítomnosti je-
jího obhájce nebo zmocněnce. Nebylo-li usne-
sení vyhlášeno nebo nebyla-li při jeho vyhlá-
šení žádná z uvedených osob přítomna, doručí
se opis usnesení obhájci nebo zmocněnci, a
jde-li o osobu nesvěprávnou, která nemá ob-
hájce nebo zmocněnce, jejímu zákonnému
zástupci.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který
není svéprávný, usnesení, proti němuž má
stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak
i jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci.
Je-li obviněný ve vazbě, je třeba takové usne-
sení oznámit jak obviněnému, tak i jeho ob-
hájci i tehdy, je-li obviněný svéprávný.
(4) Prokurátoru se usnesení oznamuje vy-
hlášením, nebo nebyl-li při vyhlášení příto-
men, doručením opisu usnesení.
(5) Opis rozhodnutí o opravném prostředku
se prokurátoru a osobě, které se rozhodnutí
přímo dotýká, a rovněž osobě, která svým
návrhem dala k usnesení podnět, doručí vždy.
§ 151
Podpůrně užiti ustanovení o rozsudku
Na usnesení se jinak přiměřeně užije usta-
novení oddílu prvého.
48
Oddíl třetí
Vykonatelnost rozhodnuti
§ 152
Vykonatelnost rozsudku
(1) Rozsudek je vykonatelný, jestliže
a) lhůta k podání odvolání marně prošla,
b) oprávněné osoby se odvolání výslovně
vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět,
c) podané odvolání bylo zamítnuto, nebo
d) proti němu není přípustné odvolání.
(2) Odvolání podané jen zúčastněnou oso-
bou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku
byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající
se jen některého z více obžalovaných nebrá-
ní tomu, aby rozsudek, pokud jde o ostatní
obžalované, byl vykonán.
(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání
zmeškána, avšak byla podána oprávněnou
osobou žádost za navrácení lhůty, nelze roz-
sudek vykonat až do pravomocného rozhod-
nutí o této žádosti.
§ 153
Vykonatelnost usnesení
(1) Usnesení je vykonatelně, jestliže
a) zákon proti němu stížnost nepřipouští,
nebo
b) zákon proti němu sice stížnost připouští,
avšak nestanoví, že stížnost má odkladný
účinek.
(2) Usneseni, proti němuž zákon připouští
stížnost mající odkladný účinek, je vykona-
telně, jestliže
a) lhůta k podání stížnosti marně prošla,
b) oprávněné osoby se stížnosti výslovně
vzdaly nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
c) podaná stížnost byla zamítnuta.
(3) Stížnost mající odkladný účinek, která
se týká jen některé z více osob nebo jen ně-
které z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto
týmž usnesením, nebrání tomu, aby usnesení
v ostatních částech, lze-li je oddělit, bylo
vykonáno.
(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti
mající odkladný účinek zmeškána, avšak byla
podána oprávněnou osobou žádost za navrá-
cení lhůty, nelze usnesení vykonat až do pra-
vomocného rozhodnutí o této žádosti.
49
HLAVA SEDMÁ
STÍŽNOST A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 154
Přípustnost stížnosti a její účinek
(1) Opravným prostředkem proti usnesení
je stížnost.
(2) Stížností lze odporovat každému usne-
sení vyšetřovacího orgánu. Usnesení soudu
a prokurátora lze stížností odporovat jen
v případech, kde to zákon výslovně připouští,
a pokud rozhodují ve věci v první stolici.
Proti usnesení generálního prokurátora není
stížnost přípustná.
(3) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to
zákon výslovně stanoví.
§ 155
Osoby oprávněně k podání stížnosti
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může
podat stížnost osoba, které se usnesení přímo
dotýká nebo která k usnesení dala svým ná-
vrhem podnět; proti usnesení soudu může po-
dat stížnost těž prokurátor, a to i ve prospěch
obviněného.
(2) Proti usnesení o vazbě a o ochranném
léčení mohou podat stížnost ve prospěch
obviněného též osoby, které by mohly podat
v jeho prospěch odvolání.
§ 156
Lhůta a místo k podání stížnosti
Stížnost se podává u orgánu, proti jehož
usnesení směřuje, a to do tří dnů (§§ 61 a 62)
od vyhlášení usnesení, a je-li předepsáno do-
ručení opisu usnesení, od jeho doručení; jest-
liže se usnesení oznamuje jak osobě, které
se přímo dotýká, tak i jejímu zákonnému zá-
stupci nebo obhájci, běží lhůta od toho ozná-
meni, které bylo provedeno nejpozději.
§ 157
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti vý-
slovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stíž-
nost vzít výslovně zpět, a to nejpozději do
vyhlášení rozhodnutí o stížnosti. Stížnost po-
danou prokurátorem může vzít zpět i proku-
rátor nadřízený.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného
jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného
7
60
obhájcem nebo zákonným zástupcem může
být vzata zpět jen s výslovným souhlasem
obviněného.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na
vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stíž-
nosti a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu
předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stíž-
nost směřuje; v řízení před soudem činí toto
rozhodnutí předseda senátu.
§ 158
Stížnostní důvody
(1) Stížností lze odporovat usnesení
a) pro nesprávnost některého jeho výroku,
nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení mu před-
cházejícím, pokud toto porušení mohlo
způsobit nesprávnost některého výroku
usnesení.
(2) Stížnost lze opřít o nově skutečnosti a
důkazy.
§ 159
nížení o stížnosti před orgánem, proti jehož
usnesení stížnost směřuje
(1) Vyšetřovací orgán, proti jehož usnesení
stížnost směřuje, může stížnosti sám vyhovět,
nejsou-li změnou původního usnesení dotčena
práva jiné osoby. Bylo-li k původnímu usne-
sení vyšetřovacího orgánu třeba předchozího
souhlasu prokurátora, je nutno, aby těž k vy-
hovění stížnosti byl předem dán tento souhlas.
(2) Prokurátor a soud, proti jejichž usne-
sení stížnost směřuje, mohou stížnosti sami
vyhovět, nejsou-li změnou původního usne-
sení dotčena práva jiné osoby.
(3) Jestliže lhůta k podání stížnosti uply-
nula již všem oprávněným osobám a stížnosti
nebylo vyhověno podle odstavce
1 nebo 2,
předloží věc k rozhodnuti
a) vyšetřovací orgán prokurátoru, který vy-
konává nad vyšetřováním dozor, a jde-li
o stížnost proti usnesení, k němuž byl
tímto prokurátorem předem dán souhlas,
prokurátoru, který je tomuto prokurátoru
nadřízen,
b) prokurátor nadřízenému prokurátoru,
c) předseda senátu nadřízenému soudu; před-
seda senátu doručí, pokládá-li to za po-
třebně, prokurátoru a osobě, která by
mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo
dotčena, nejsou-li stěžovateli, zároveň
opis stížnosti.
51
Rozhodnuti nadřízeného orgánu o stížnosti
§160
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá
nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usne-
sení, proti nimž může stěžovatel podat
stížnost,
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více
osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo
rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nad-
řízený orgán jen správnost výroků týkajících
se této osoby nebo této věci a řízení před-
cházející oné části usnesení.
§ 161
(1) Nadřízený orgán rozhodující o stížnosti,
nemůže z jejího podnětu změnit usnesení
v neprospěch osoby, která stížnost podala
nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve
prospěch obviněného z důvodu, který pro-
spívá také spoluobviněněmu, změní usneseni
také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
§ 162
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost,
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neopráv-
něnou nebo osobou, která se ji výslovně
vzdala nebo znovu podala stížnost, kterou
již předtím výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta
stížnost, kterou oprávněná osoba podala poz-
ději jen proto, že se řídila nesprávným po-
učením, které jí bylo dáno při oznámení
usnesení.
§ 163
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost,
zruší napadeně usnesení a
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) nařídí vyšetřovacímu orgánu nebo proku-
rátoru, proti jehož usnesení stížnost smě-
řuje, anebo soudu, proti jehož usnesení
stížnost směřuje, nebo jinému soudu té-
hož druhu téže stolice svého obvodu, aby
věc znovu projednal a rozhodl; při novém
rozhodování je tento vyšetřovací orgán,
prokurátor nebo soud vázán právním ná-
zorem, který ve věci vyslovil nadřízený
orgán. Ustanovení § 161 odst. 1 se zde
užije přiměřeně.
7*
52
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného
usnesení nebo řízení ji předcházející a lze ji
oddělit od ostatních částí anebo jestliže se
stížnost týká jen části usnesení (§ 160 odst. 2)
nebo řízení jí, předcházejícího, nadřízený or-
gán své rozhodnutí podle odstavce
1 omezí
na tuto část.
HLAVA OSMÁ
NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
§ 164
Náklady trestního řízení zálohované státem
Náklady nutné k provedení trestního řízení
včetně řízení vykonávacího zálohuje stát;
nezálohuje však vlastni náklady obviněného,
zúčastněně osoby a poškozeného a vydání
způsobená přibráním obhájce a zmocněnce.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
zálohovaných státem
§ 165
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán
vinným, je povinen nahradit státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) náklady spojeně s výkonem trestu odnětí
svobody,
c) ostatní státem zálohované náklady paušál-
ní částkou.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spo-
jené s výkonem vazby a s výkonem trestu
odnětí svobody vyhlásí ministr vnitra v Úřed-
ním listě Československé republiky.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1
písm. c) vyhlásí ministr spravedlnosti v Úřed-
ním listě Československé republiky.
§ 166
(1) Kdo podal zcela bezvýsledný návrh na
obnovu řízení, je povinen nahradit státu stá-
tem zálohované náklady paušální částkou
(§ 165 odst. 3).
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1
nepostihuje prokurátora a orgán veřejně péče
o mládež.
§ 167
Povinnost k náhradě nákladů poškozeného
Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán
nárok na náhradu škody, je odsouzený, jemuž
byla povinnost k náhradě škody uložena, po-
vinen na žádost poškozeného nahradit mu ná-
klady potřebně k účelnému uplatnění jeho
nároku na náhradu škody v trestním řízení
včetně nákladů vzniklých přibráním zmoc-
něnce.
53
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů
trestního řízení a o jejich výši
§168
(1) O povinnosti k náhradě nákladů poško-
zeného a o jejich výši (§ 167) a o povinnosti
k náhradě nákladů spojených s výkonem vaz-
by [§ 165
odst. 1 písm. a)] rozhodne po právní
moci rozsudku předseda senátu soudu první
stolice.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je pří-
pustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 169
Jestliže náklady stanovené paušální část-
kou [§ 165 odst. 1 písm. č), § 166
odst. 1]
nebyly zaplaceny kolkovými známkami, roz-
hodne o povinnosti k jejich náhradě předseda
senátu soudu první stolice.
§ 170
(1) O povinnosti k náhradě nákladů spoje-
ných s výkonem trestu odnětí svobody a o je-
jich výši [§ 165
odst. 1 písm. b)], jakož i o výši
nákladů spojených s výkonem vazby, rozho-
duje správa nápravného opatřeni, v němž od-
souzený odpykává trest odnětí svobody nebo
v němž byla vykonávána vazba; na řízení se
užije obecných předpisů o řízení ve věcech
správních.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 je vykona-
telné správní i soudní exekucí.
§ 171
Rozhodnutí o povinnosti k náhradě ná-
kladů spojených s výkonem trestu odnětí svo-
body a o jejich výši vydá správa vězeňského
ústavu jen za dobu, po kterou vězeň svým
zaviněním způsobil, že náklady výkonu trestu
nemohly být uhrazeny z jeho pracovní odmě-
ny. O takové zavinění jde tehdy, když je za-
potřebí takového střežení vězně, že mu ne-
může být poskytnuta pracovní příležitost,
nebo když vězeň bezdůvodně odpírá pracovat.
ČÁST DRUHÁ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
HLAVA DEVÁTÁ
VYŠETŘOVANÍ
Oddíl prvý
Vyšetřovací orgány
§ 172
(1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé proku-
ratury a vyšetřovatelé ministerstva vnitra.
54
(2) Za účelem co nejobjektivnějšího pro-
věření provádějí vyšetřovatelé prokuratury
na příkaz prokurátora vyšetřování nebo jed-
notlivé vyšetřovací úkony, zejména výslech
obviněného, i ve věcech, které vyšetřují jiné
vyšetřovací orgány.
(3) Dozor nad vyšetřováním vykonává pro-
kurátor. Při tom je oprávněn
a) dávat vyšetřovacím orgánům závazné po-
kyny k vyšetřování trestných činů, jakož
i k pátrání po pachatelích, kteří jsou ne-
známého pobytu;
b) vyžadovat od vyšetřovacích orgánů za úče-
lem prověrky trestní spisy, dokumenty,
materiály a zprávy o spáchaných trest-
ných činech;
c) zúčastnit se provádění vyšetřovacích úko-
nů a osobně provést vyšetřování kterékoli
věci; přitom postupuje podle ustanoveni
oddílu druhého této hlavy a proti jeho
rozhodnutím je přípustná stížnost jako
proti rozhodnutím vyšetřovacích orgánů;
d) vracet věc vyšetřovacím orgánům se svý-
mi pokyny k doplnění šetření;
e) rušit nezákonná a neodůvodněná rozhod-
nutí a opatření vyšetřovacích orgánů;
f) odejmout kteroukoli věc určitému vyšetřo-
vacímu orgánu a předat ji jinému vyšetřo-
vacímu orgánu, je-li toho třeba k zajištění
co nejúplnějšího a nejobjektivnějšího vy-
šetření věci;
g) odvolat vyšetřovatele prokuratury z další-
ho vedení vyšetřování a učinit opatření
k odvolání jiného vyšetřovacího orgánu
z dalšího vedení vyšetřování, jestliže se
při vyšetřování dopustili porušení zákona.
(4) Vyšetřovatelé ministerstva vnitra ko-
nají vyšetřování jednak ve věcech, o nichž
přísluší konat řízení v první stolici krajskému
soudu, jednak v ostatních věcech.
(5) Vyšetřování konají též velitelé v ozbro-
jených silách nebo orgány jimi pověřeně, a to
o trestných činech osob podléhajících jejich
velitelské pravomoci, pokud na tyto trestné
činy zákon nestanoví trest přísnější než trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepře-
vyšuje jeden rok.,
§ 173
Pouze prokurátor, je oprávněn provést tyto
úkony:
a) podat obžalobu, zastavit nebo přerušit
trestní stíhání a věc postoupit nebo od-
ložit,
b) navrhnout vydání příkazu k zatčeni, vzít
do vazby a propustit z vazby,
56
c) nařídit, aby duševní stav obviněného byl
zkoumán ve veřejném zdravotním ústavu
nebo ve zvláštním pozorovacím oddělení
vězeňského ústavu,
d) ustanovit obhájce,
e) povolit navrácení lhůty,
f) nařídit zajištění majetku obviněného,
g) určit, na které prostředky a věci se ne-
vztahuje zajištění majetku obviněného,
h) zrušit zajištění majetku obviněného,
ch) provést zajištění nároku poškozeného na
náhradu škody a omezit nebo zrušit tako-
vé zajištění,
i) rozhodnout o vrácení nebo prodeji věci
vzaté do úschovy,
j) dát souhlas k pohřbení mrtvoly v přípa-
dech, kde byla podle § 129 nařízena pitva,
a nařídit exhumaci mrtvoly,
k) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,
l) provést předběžné šetření v řízení o vy-
dání do ciziny.
§ 174
Předchozího souhlasu prokurátora potřebují
vyšetřovací orgány
a) k provedení osobní a domovní prohlídky,
k odnětí věci a zadržení zásilek; bez před-
chozího souhlasu prokurátora mohou tyto
úkony provést jen tehdy, jestliže souhlasu
nelze předem dosáhnout a věc nesnese
odkladu, v kterémžto případě jsou pak
povinny vyžádat si nejpozději do 48 hodin
souhlas dodatečný,
b) k otevření zásilek.
§ 175
Prokurátor je oprávněn uložit orgánům mi-
nisterstva vnitra provedení takových úkonů,
které jsou tyto orgány oprávněny provést a
jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění
pachatele.
Oddíl druhý
Průběh vyšetřování
Zahájení vyšetřování
§ 176
Vyšetřování se zahájí, zjistí-li se skuteč-
nosti, které nasvědčuji tomu, že byl spáchán
trestný čin.
§ 177
Vyšetřování zahajuje vyšetřovací orgán
usnesením; nebylo - li vyšetřování zahájeno
k příkazu prokurátora, doručí se mu opis
tohoto usnesení nejpozději do 24 hodin.
56
Vznesení obvinění
§ 178
(1) Jakmile je na podkladě zjištěných sku-
tečností dostatečně odůvodněn závěr, že
trestný čin byl spáchán určitou osobou, vydá
vyšetřovací orgán usnesení, že se tato osoba
stíhá jako obviněný.
(2) Obviněnému se toto usnesení oznámí do
tři dnů, nejpozději však na počátku jeho
prvého výslechu. Prokurátoru se opis tohoto
usnesení doručí nejpozději do 24 hodin.
§ 179
Usnesení o vznesení obvinění musí kromě
údajů uvedených v § 147 písm. a) až c) a e)
obsahovat těž uvedení místa, času a jiných
okolností, za nichž byl čin spáchán, pokud
jsou vyšetřovacímu orgánu již známy, a dů-
vody stíhání.
§ 180
Podle ustanovení § 178 postupuje vyšetřo-
vací orgán též tehdy, když v průběhu vyšetřo-
vání vyjde najevo, že obviněný spáchal další
trestný čin nebo že skutek, pro který se vede
vyšetřování, je nutno posoudit podle jiného
ustanovení zákona.
§ 181
Jestliže bylo vzneseno obvinění z trestného
činu, na nějž stanoví zákon trest smrti nebo
trest odnětí svobody, jehož horní hranice pře-
vyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce
(§ 35).
§ 182
Postup při vyšetřování
(1) Vyšetřování konají vyšetřovací orgány
osobně. Při provádění vyšetřovacích úkonů
postupují podle ustanovení hlavy prvé až
sedmě.
(2) Vyšetřovací orgány postupuji z vlastni
iniciativy tak, aby co nejrychleji a nejúplněji
vyšetřily všechny skutečnosti potřebné k po-
souzení případu, zejména sbírají důkazy bez
rozdílu, zda svědčí ve prospěch či v nepros-
pěch obviněného.
(3) Doznání obviněného nezbavuje vyšetřo-
vací orgány povinnosti přezkoumat a všemi
dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti
případu. Obviněného nesmějí žádným způso-
bem k výpovědi nebo k doznání donucovat.