Při hledání nových forem v masově politické a osvětové práci nám nesmírně pomohly zkušenosti s kulturními kluby sovětských kolchozníků. I při přihlédnutí k jiným podmínkám jako první v republice náš kraj přistoupil k zakládání kulturních klubů JZD. Jejich založení nesmí znamenat jen přebarvení dosavadních osvětových besed, ale vážnou politickou událost celé vesnice. Naše první kroky v ustavování těchto nových kulturních středisek na vesnicích prověřovaly nové formy práce. Byly vypracovány vzorové stanovy klubů. Staly se skutečnou novou formou kulturní a masově politické práce. Splnily základní předpoklad, že družstevníci se stali sami nejen konzumenty kultury, ale jejími tvůrci, nositeli a organizátory. Dosavadní zkušenosti z dvaapadesáti klubů v našem kraji ukazují, že jsme se rozhodli správně. Při jejich ustavení jde vždy o to, aby byla veškerá kulturně osvětová práce spojována v hlavními hospodářskými i politickými úkoly družstva, se školou i celé vesnice. To se plně podařilo.

Nejúspěšnějšími kulturními kluby jsou ty, o jejichž činnosti rozhoduje široký okruh družstevníků a jimž pomáhají národní výbory, místní dělníci, vesničtí učitelé a mládež. Je tomu tak zejména v třebelovickém JZD na Moravskobudějovicku, který jako jeden z prvních uzavřel družbu s kolchozním klubem ve Valce na Ukrajině a získal přes čtyřicet mladých družstevníků do masově politické a kulturní práce. Jako první převzal organizaci družstevní školy práce. Kulturní klub v Jiříně na Jihlavsku mezi jiným přesvědčil letos přes dvacet absolventů osmiletky, že zůstali trvale v zemědělství. Večery u televizorů, gramorádia, nad knihou nebo partií šachu dovedly vyplnit mezeru, kterou mladí lidé právem pociťovali. Užitečnou práci pro zvyšování zemědělské výroby a vzdělání vesnických obyvatel dělají kulturní kluby ve Ždírci u Polné a v Suché u Havlíčkova Brodu. Vybudovaly pěkné sály na promítání filmů, připravují nástěnné noviny, provádějí pravidelné besedy pro děti i dospělé a doplňují obecní kroniky. V Doupi na Třešťsku přesvědčil družstevníky o specializaci výroby v semenářství a v Rodinově na Kamenicku zase o výzkumnictví a spolupráci se školou.

Do činnosti kulturních klubů se dnes plně zapojují národní výbory a všechny společenské organizace Národní fronty, především Československý svaz mládeže, čímž se stávají skutečnými středisky kulturního života na vesnici. My na Vysočině nechválíme den před večerem, ale hluboce věříme, že budoucnost na vesnici patří kulturním klubům JZD a budoucí socialistické třídě družstevního rolnictva. Jejich kulturně výchovné poslání je v tom: měnit a změnit lidi s cílem budoucích budovatelů komunistické vesnice. Proto počítáme, že do roku 1961 budeme mít v našem kraji více než 400 kulturních klubů JZD, které při decentralizačních změnách a ekonomické účinnosti na všech úsecích našeho hospodářství šťastně nakonec zasáhnou i do osvětových zařízení vlastivědné povahy - do muzeí a galerií - a stejně i do jednotné soustavy našich lidových knihoven. Proto všechny tři nové zákony vyvolají nebývalý zájem o kulturní dění v širokých masách společného boje za lidskost, za socialistickou kulturu, za socialistického člověka i na naší vesnici.

Soudružky a soudruzi poslanci, celý svět se dnes s obdivem dívá na Sovětský svaz a země socialistického tábora. Na jejich hospodářský a kulturní rozmach. Naproti tomu buržoazie kromě jiného opírá svou moc o neuvědomělost mas. Když si to uvědomíme a na příkladech předmnichovské kapitalistické republiky ověříme, vidíme směr, kterým musíme zaměřit boj nás všech, nikoliv jen kulturně osvětových pracovníků a uvědomělých vlastenců: být člověkem novým, být člověkem lepším, silným a v duchu socialismu vyzbrojeným k dalším zápasům o šťastný zítřek našich národů, až podle (Jana) Nerudy o nejzazší nebes klenby duchem zazvoníme. . . ! Budeme hlasovat pro všechny tři kulturní zákony s hrdým vědomím, že jimi pomáháme našemu lidu v boji za dovršení kulturní revoluce, za vybudování socialistických cílů, jaké nikdy předtím před nás nepoložily naše dějiny. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo poslankyni Procházkové.

Posl. Procházková: Soudruzi a soudružky,

v celé naší republice proběhlo letos několik vln, které hluboce a radostně rozčeřily hladinu našeho života. Radili se velmi vážně družstevníci, poradili se i odboráři co dělat pro dovršení výstavby socialismu. K životu je třeba také kultury. Radili se tedy také kulturní pracovníci. A to je poslední rozhoupání vln, které ještě nedoznělo. Radili se všichni. Ti, kteří ji rozdávají, i ti, kteří ji přijímají. Protože kultura patří všem.

Sjezd socialistické kultury jen potvrdil, že XI. sjezd KSČ a jeho usnesení jsou základním zájmem všeho našeho lidu. Jsou rozpracovávána se vší důsledností a uváděna postupně v život. Všichni s usneseními plně souhlasíme. Chceme socialismus dobudovat. Chceme socialisticky žít.

Projednávané vládní návrhy zákonů o osvětové činnosti, o jednotné soustavě knihoven a o muzeích a galeriích jsou opatřeními, která mají tuto snahu podpořit.

Náš lid odedávna toužil po poznání. Nebyl tu však vždycky někdo ochotný podat vysvětlení, objasnit. Vládnoucí třída měla jiné zájmy. Snažila se spíše ohlupovat. A přece z nitra lidu tryskala nepřeberná kulturní bohatství, kterými lid žil. Mezi ním se objevuje chudičký učitel, s housličkami pod paží, odkázaný na pár grošů a výslužku. Stává se učitelem a vychovatelem lidu. Nebyli takoví všichni, ale byli. Jak jinak by se ocitli učitelé v tématice literárních tvůrců? Rais i Němcová jsou toho dokladem.

Učitel a osvěta patřili vždy k sobě. Půjčil knihu, zazpíval, učil hrát na housle i štěpovat stromy, pěstovat včely, maloval kulisy i sám hrál, vodil loutky. Dělal mnoho věcí pro radost sobě i druhým. Odplatou mu byla jen láska lidí a vnitřní radost, že může být prospěšný. Takový učitel byl milován nejen dětmi, ale i dospělými.

Proto zůstala v paměti soudružky Jarmily Glazarové její učitelka Marie Mašková, proto nosíte mnozí z vás v srdci vzpomínku na svého učitele.

Jak nevzpomenout těch učitelů, kteří přinášeli novou osvětu, kteří učili lid nejen žít, ale i bojovat. Jména, která jsou hluboko zapsaná v srdcích lidí. Zdeněk Nejedlý, Josef Haken, Petr Jilemnický, ale i Sláva Horník a Zdeňka Varhulíková za všechny ostatní.

Jak by bylo možné, aby dnes nebyl učitel v čele osvětové činnosti! Jak by se nechtěl podílet na revolučním díle!

Už Lenin ukázal, co by měl učitel dělat. "Není možno se omezovat na úzký okruh učitelské činnosti. Učitelstvo musí splynout s celou bojující masou pracujících. Úkolem nové pedagogiky je, spojit učitelskou činnost s úkolem socialistické organizace společnosti. " (Spisy sv. 27, str. 445. )

Sjezd socialistické kultury vysoce ocenil velikou obětavou práci tisíců ochotných, dobrovolných pracovníků lidové osvěty a odborářů, ocenil také osvětovou práci vesnických učitelů a ostatní nové vesnické inteligence. Jsem hrdá jako učitelka na toto uznání učitelům za jejich osvětovou práci.

Kdybyste jen blíže začali zjišťovat, poznali byste mnoho krásných typů nových učitelů, na něž budou také jednou s láskou mnozí vzpomínat.

Na Znojemsku pracuje řada učitelů v osvětové práci. Vedle přednáškové činnosti pro zemědělce pracují také v družstevních školách práce a vesnických akademiích. Z 39 vedoucích družstevních škol práce bylo 31 učitelů. Stejný počet učitelů vedl vesnické akademie z počtu 37 vedoucích. Obětavě pracují nejen jednotliví učitelé, ale celé učitelské kolektivy. Tam, kde je dobré pochopení pro osvětovou práci učitelů, tam je také spokojenost občanů, ale jsou tam také politické a hospodářské úspěchy. Tím větší radost pociťujeme tam, kde jde o práci mladých lidí, kde lze očekávat další růst v práci.

U nás na Židlochovicku je malá obec Pravlov. Do ní přišli asi před pěti léty mladí manželé učitelé, Alena a Milan Bartlovi. Učitelé s živou krví, kteří chtějí nejen učit, ale i vychovávat. A nejen děti, ale celou obec. Není skoro úseku práce na vesnici, kam by nezasáhli. S. Bartl je členem rady MNV. Jakmile se objeví problém, hledá řešení. Nemají mladí kde sportovat? Iniciativně se do toho dá, organizuje, a hřiště je tu. Školení CO? Maličkost. Provede s. Bartl. A výsledek? Odpovědná práce a spokojenost občanů. Nástěnné noviny? Udělají Bartlovi.

Vlastním zájmem Bartlových je hudba a divadlo. Pravlovské děti recitují, zpívají a hrají také divadlo. Kdybyste se zeptali učitelů z osmileté střední školy v Dolních Kounicích, jaké jsou pravlovské děti, které k nim přicházejí od 6. třídy, slyšeli byste chválu. Sama jsem několikrát viděla a slyšela pravlovské děti a byla jsem také okouzlena úrovní pořadu i vystoupením dětí.

Ale jen ve škole to nekončí. Tady to právě začíná. Láska k učitelům pokračuje i po skončení vyučování. S. Bartlová, mladá učitelka a maminka, má pochopení pro pionýrskou organizaci. Je samozřejmé, že ji vede. Že je tam družina a neví se úředně o ní, je rovněž samozřejmé. Zkrátka je to potřeba, zařídí se to. Lidé by vám řekli, že jsou děti z vlastní vůle někdy dlouho se svými učiteli ve škole a stále mají co dělat.

Hraje-li s. Bartlová Maryšu a s. Bartl režíruje, není to také divné. Zajedou s ochotníky do Brna, porovnají a učí se. A pak není jejich Maryša lecjaká. Že chtějí hrát i děti, to je zase samozřejmé a tak hrají Bartlovi dětská představení. Ale i to je pro Bartlovy málo. A tak se dali i do psaní dětské hry. Byla schválena a sehrána. A měla úspěch. Jmenuje se "Pepíkův příběh". Hezké je na jejich práci to, že zahrají i jiným obcím.

Přitom jsou manželé Bartlovi skromní. Přála bych vám poslouchat předsedu MNV s. Práška hovořit o jejich práci. A ta radost, že je získali za kandidáty KSČ. Ale to nejkrásnější je prohlášení, že by to v Pravlově cítili, kdyby jim Bartlovi odešli. Bartlovi neodcházejí. Přišli a léta pracují. Nešilhali po městě. Jsou typem nových učitelů, nositelů lidové osvěty v socialistickém pojetí.

Takových Bartlových je po celé republice velmi mnoho. Je jim však třeba v práci pomáhat. Umožnit, aby se učitel plně věnoval škole, výchově dětí a potom výchově občanů. Někdy jsou na učitele kladeny neúměrné požadavky ve veřejné práci na vesnici. Učitel je pověřen řadou funkcí, které při nejlepší vůli nemůže zastat a často pracuje na úkor školní práce i svého zdraví. Soudruzi na vesnici musí umět vyhledat pro některé práce další schopné lidi, jichž je na vesnicích dost a požadovat po učitelích práci výchovnou a osvětovou v nejširším smyslu. Ale i mnozí učitelé budou muset přidat ve své práci na úseku osvětové práce. Jen tak bude oboustranná spokojenost a společné úspěchy.

Vliv knihy na člověka je známou věcí. Nikdy však nebyly takové možnosti, jaké jsou dnes. V kterém kapitalistickém vychváleném státě by se mohli s námi porovnávat. Máme 60 000 knihoven různých druhů a v nich kolem 50 miliónů svazků. Jak již uvedla s. Sukupová - touha po knize je velká. Lidé si pořizují vlastní knihovny a to je věc nemalá. Přesto působnost lidových knihoven je nejmasovější. A stejně rádi jako na jiných úsecích osvětové práce, tu působí na lid mnozí knihovníci učitelé. Jsou jich po republice tisíce. Jejich snahou je proniknout s knihou co nejvíce mezi čtenáře a trvale je získat. My všichni učitelé se k tomu snažíme vést spolu s rodiči všechny děti. Ale učitel knihovník, ten musí působit vedle dětí zvláště na dospělé proto ", že čím více budou lidé znát, čím bohatší budou jejich zájmy a širší jejich rozhled, tím více budou moci rozhodovat s plnou odpovědností o společenských záležitostech a tím iniciativněji budou hledat také formy, jak uplatnit své úsilí měnit život společnosti k lepšímu", jak doslovně uvedl s. Hendrych ve svém projevu na Sjezdu socialistické kultury.

Práce knihovníků je náročná. Vyžaduje znalosti literární a hlavně lidí a jejich zájmů. Nechceme přece dát čtenáři cokoliv. Zaslouží proto naší pozornosti příklad učitele knihovníka, ředitele dvoutřídní školy v Holanech, Jiřího Šukala. Půjčuje knihy čtenářům ze šesti osad roztroušených v máchovské krajině s rybníky. Jeho čtenáři se scházejí na besedách s podivuhodným kulturním programem. V květnu se tu rozeznělo "Holanské jaro". Účinkovali v něm členové Šaldova divadla z Liberce, symfonický orchestr z České Lípy, Pěvecké sdružení učitelů severních Čech, profesor Karlovy university zde měl přednášku o Máchovi. Nejde o kopii. Je to nová myšlenka, jak zvyšovat kulturní úroveň vesnice. Jak si nevšimnout práce vyznamenaného knihovníka, učitele osmiletky v Lysicích na okrese Boskovice, s. Antonína Opluštila, který pracuje velmi dobře se zemědělskou literaturou. Stará se velmi obětavě o knihovníky v obcích svého okrsku, radí knihovníkům a pomáhá jim v práci.

Nemyslete, že se propaguje a čte jen beletrie. Odborná literatura zaujímá důležité místo. S. Opluštil dosáhl v minulém roce 12,6 % výpůjček naučné a zemědělské literatury.

To všechno jsou součásti úkolů politické a kulturně osvětové práce na naší vesnici, na níž se podílí i mnoho dalších pracovníků, ať dělníků či rolníků, či nová vesnická inteligence. Rodí se stále nové kroužky a soubory, jejichž úspěchy jsou pozoruhodné. LUT je potvrzením růstu kulturně osvětové práce na našich vesnicích. Radostným zjištěním je tu účast mladých, kteří se učí kulturně osvětovou práci nejen dělat, ale i organizovat a propagovat. Naše vesnice se bouřlivě mění nejen hospodářsky, ale i celým způsobem života. Roste a poroste touha po vědění i poznání skutečného umění.

Stejně důležitou politickou výchovnou a vzdělávací úlohu jak pro městského, tak vesnického člověka mají muzea a galerie. Jsme hrdi na všechny doklady vysoké kulturní úrovně našeho lidu z minulosti i současnosti. Tvoří sbírky nesmírných hodnot. Naše národní bohatství je uloženo v 420 muzeích a 17 galeriích. Návštěvnost těchto zařízení stále stoupá. Významné a nové v práci muzeí je právě to, že bud ují tématické expozice jako základ své odborné a osvětové činnosti a mnohé z nich rozvíjejí výstavní činnost. Naše okresní židlochovické muzeum vybudovalo novou stálou historickou expozici a instalovalo putovní výstavku o významu XXI. sjezdu KSSS. Naši novou instalaci zhlédlo v den Festivalu mládeže přes 740 pionýrů a dospělých.

Vysoká byla i účast v krajské galerii, zvláště pak tenkrát, když byly vystaveny zachované obrazy Drážďanské galerie. Do muzeí a galerií chodí noví lidé se snahou co nejvíce poznat. Vychovává je k tomu už škola, přispívají k tomu i zájmové kroužky při osvětových besedách. Na miroslavské osmiletce byste našli mladé archeology. Muzejní kroužek osvětové besedy v Lanžhotě se může ani ne po roce činnosti vykázat pěknými výsledky práce. Sdružuje dělníky, učitele, lékaře i studenty, kteří mají zájem o vlastivědnou práci. Své vědomosti předávají široké veřejnosti. Ohlas je veliký a budí zájem o historii u všeho obyvatelstva.

Je tedy jasné, že je možno osvětově působit mnoha směry a na všechny občany. Jde o to, jakou cestu zvolit.

"Je nutné" řekl s. Hendrych ", aby se kulturní revoluce rozvíjela na základě materiálního rozvoje naší společnosti a v bezprostředním sepětí s ním ve vyhraněně komunistickém duchu za aktivní účasti nejširších mas. "

Tomuto duchu sjezdového jednání odpovídají osnovy zákonů o osvětové činnosti, o jednotné soustavě knihoven i o muzeích a galeriích, dnes nám předkládané ke schválení. Jsou pro dovršení kulturní revoluce nutné. Budeme proto o nich jistě jednomyslně hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Tím je pořadí přihlášených řečníků vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo jiný do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Přistoupíme k hlasování a to tak, že budeme o každém vládním návrhu hlasovat odděleně.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji poslanci Kupkovi.

Zpravodaj posl. Kupka: Vzdávám se slova.