§ 3 vládního návrhu zákona v plné míře vyčerpává, co je podstatou poslání našich muzeí a galerií. I když naše muzea a galerie za dobu svého trvání byla významným nástrojem kulturní práce, neplnila ve své dosavadní formě dostatečně své výchovné poslání. Právě tento zákon, který budeme dnes schvalovat, značně přispěje k splnění tohoto úkolu, a aby v duchu nového zákona správně se odrážely ty velké historické a kulturní tradice, na něž může být naše vlast hrdá a aby současně odrážely i náš nový socialistický život, naši socialistickou kulturní revoluci.

Soudružky a soudruzi poslanci, kulturní výbor NS projednal předložený návrh zákona ve svém zasedání 23. června t. r. a doporučuje jej plénu NS ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Prerušujem teraz na 15 minút schôdzu.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovat v projednávání pořadu.

O slovo se přihlásil ministr školství a kultury dr. František Kahuda. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr školství a kultury Frant. Kahuda: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Osnovy tří zákonů, které vláda republiky předkládá k projednání Národnímu shromáždění, zákon o osvětové činnosti, zákon o jednotné soustavě knihoven a zákon o muzejích a galeriích, mají v podstatě dokončit řadu dosavadních právních úprav kulturní oblasti v současné etapě jejího rozvoje.

V posledních letech byla v tomto smyslu přijata řada opatření, kterými se upravila v roce 1953 autorská práva, v roce 1956 otázky ochrany přírody, v roce 1957 problematika vývoje našich divadel, uměleckořemeslné práce a lidové umělecké výroby, koncertní a jiné hudební činnosti, dále pak artistické produkce, estrád a lidové zábavy a konečně v roce 1958 byla památkovým zákonem zajištěna ochrana a využití našeho materiálního kulturního bohatství.

Dnes předkládáme Národnímu shromáždění osnovy, které se týkají úseku, jemuž připadá v období dovršení socialistické výstavby důležité poslání. Osnova osvětového zákona má zásadně upravit rozsáhlou oblast osvětové činnosti, tedy činnost směřující k socialistické výchově nejširších vrstev našeho občanstva a k uspokojování kulturních potřeb lidu. Na tuto osnovu navazují další dva zákony, zabývající se prací muzejí, galerií a knihoven. Tato kulturní zařízení mají samozřejmě i své specifické úkoly. Je však nesporné a musíme to od nich požadovat, aby muzea, galerie a knihovny patřily k nejpřednějším šiřitelům socialistické osvěty. Úprava jejich organizace a činnosti proto těsně souvisí se základní úpravou činnosti osvětové.

Na přípravě všech tří osnov se podílel široký aktiv zástupců zúčastněných organizací a institucí, zvláště též na národních výborech, což umožnilo zvážit zevrubně potřeby současného života i perspektiv socialistické a komunistické výstavby. Práce na osnovách všech tří zákonů vycházela též ze zkušeností získaných decentralizačním procesem a sledovala další posílení decentralizace.

Osnovy nových kulturních zákonů se již řídí směrnicemi vyplývajícími pro kulturní politiku z jednání a usnesení XI. sjezdu KSČ, rozpracovávají podněty z dílčích usnesení ÚV naší strany, obrážejí některé závěry z nedávného Sjezdu socialistické kultury a navazují i na celostátní konference tvůrčích uměleckých svazů a kulturních a osvětových pracovníků. Cíle, jež v předlohách zákonů sledujeme, vyplývají z cílů socialistické kulturní revoluce. Obsahem a posláním osvěty, základními úkoly muzeí, galerií a knihoven jsou cílevědomé a soustavné šíření vědeckého světového názoru, boj proti buržoazním ideologiím a přežitkům v myšlení lidí, vysvětlování a uskutečňování politiky naší komunistické strany, směřující k dovršení socialistické výstavby a k zajištění mírových podmínek pro naši práci a náš život. Činnost všech zařízení, o nichž pojednávají nové zákony, přispívá ke zvyšování všestranného vzdělání pracujících, k výchově uměním a k vytváření podmínek pro bohatý kulturní a společenský život. Aktivita socialistických osvětových zařízení, muzeí a knihoven vychází z pokrokových buditelských tradic, na novém stupni a v nových podmínkách rozvíjí působení někdejších dělnických kulturních a výchovných spolků a kroužků, uvědoměle směřuje k národní a lidové formě a novým kvantitativně i kvalitativně odlišným podílem obohacuje vzdělanost a kulturnost našich generací.

Při této činnosti se uplatňují nejrozmanitější prostředky a formy - přednášky a výstavy, dokumentační materiál a předměty výtvarné kultury, umělecký a naučný film, diskuse a besedy, krásná i naučná literatura, hudba i zpěv, divadelní hry atd. Není zde možné vypočítávat, jaké veliké poslání při tom zaujímají ta zařízení, která vznikla péčí státu až v naší socialistické epoše. Dosavadní síť byla v krátké době doplněna o vysoký počet institucí nových druhů. Nově byly vybudovány stovky závodních klubů a kulturních domů Revolučního odborového hnutí, více než 10 000 osvětových besed a osvětových jizeb na vesnicích, 282 osvětových domů v okresních a krajských městech, řada dříve neznámých parků kultury a oddechu apod. Základním článkem sítě osvětových zařízení se staly instituce klubového typu: závodní kluby, kulturní domy, osvětové besedy, družstevní kluby JZD, armádní kluby, kulturní střediska ČSD a parky kultury a oddechu.

Marně bychom hledali ve starším slovníku či v předválečné literatuře pojem "lidová umělecká tvořivost". Samozřejmě, že se i dříve zpívalo, tančilo, hrálo divadlo. Máme bohaté dědictví folklóru, slavnou tradici sborového zpěvu, dechové hudby, lidového loutkářství a ochotnického divadla. A přece je dnešní lidová umělecká tvořivost něčím novým. Již po osvobození se rodily četné soubory, bez nichž se neobešlo takřka žádné shromáždění. Jaký nový elán vyzařoval z jejich vystupování! Dokazovaly, že nechtějí jen zpívat, hrát divadlo nebo jinak rozvíjet své kulturní snahy, ale že chtějí lidem kolem sebe i něco velmi závažného říci. Naše společnost této lidové umělecké tvořivosti samozřejmě poskytla všechny prostředky. Je dnes chloubou našeho lidově demokratického zřízení, že téměř 34 tisíc souborů lidové umělecké tvořivosti obohacuje náš kulturní a společenský život. Dnes již patří k tradicím, že u nás každoročně pořádáme jejich celostátní přehlídky, festivaly a výstavy. Je již proslavena přehlídka lidových písní a tanců ve Strážnici, soutěž ochotnického divadla na Jiráskově Hronově, loutkářská Chrudim, Hviezdoslavův Kubín, Wolkerův Prostějov apod.

Obdobným spontánním způsobem se projevily i snahy našeho osvobozeného lidu po novém vzdělání. V kulturních zařízeních se počal vytvářet systém dobrovolné lidové výchovy. Organizují se různé druhy kursů, ekonomických škol, lidových akademií, universit a polytechnik. Nebyli to jenom pracující z měst, kteří projevili novou touhu po vzdělanosti. Tyto snahy se rozšířily i na naší socialistické vesnici. Osvětová a vzdělávací činnost tak značně pokročila od svých skrovných poválečných začátků. Uvažme, jaký je již rozdíl od toho, kdy jsme se soustřeďovali na vysvětlování základů historie přestavby naší společnosti, ukazovali na význam plánovaného hospodářství a získávali občany k plnění hospodářských plánů. Dnes přispívají osvětová a vzdělávací zařízení již k co nejširšímu uplatnění socialistických metod práce, napomáhají vnitřní konsolidaci a politickému i organizačnímu rozvoji družstev, starají se o zvyšování odborné kvalifikace socialistických pracovníků, zaměřují svou pozornost k otázkám dovršení socialistické výstavby a přechodu k reálnému komunismu. Mimořádný význam pro vzdělanost a politický rozhled občanů má Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí. Seznamuje naše pracující s nejnovějšími výsledky vědeckého bádání, pomáhá jim z nových poznatků odvozovat poučení pro budovatelskou praxi, umožňuje jim objasňovat si otázky kultury a osvojit si hodnoty literatury a umění, informuje je prostřednictvím početného aktivu svých lektorů o mezinárodní a vnitropolitické problematice, upevňuje v nich vědecký názor na vznik světa, života a lidské společnosti. Od svého ustavení v červnu 1952 do roku 1958 zajistila tato dobrovolná organizace ve všech krajích republiky celkem 272 000 přednášek a navštívilo je téměř 15 a půl miliónu posluchačů.

Neobyčejný vzestup kulturnosti a vzdělanosti našich pracujících spolu s nároky našeho politického, hospodářského, ideového a uměleckého dění vyžadují, abychom se účinně postarali o jednotu kulturního a výchovného působení všech složek, které se účastní na socialistickém uvědomování našeho lidu.

Toto zajištění kulturní a výchovné jednoty je jedním z hlavních účelů, pro které byly zákony, jež dnes předkládáme, vypracovány.

Chtěl bych k jednotlivým zákonům připojit některé poznámky.

Osnova osvětového zákona sleduje těsné spojení osvěty se životem a potřebami pracujících. Je v ní zdůrazněna významná úloha národních výborů. Postupem decentralizace je rozvoj osvětové činnosti závislý především na aktivitě a odpovědnosti národních výborů, jimž je svěřeno sestavení plánů této činnosti, závazného pro všechny organizace a instituce, které v obvodu jednotlivých národních výborů rozvíjejí kulturní a osvětovou činnost. Předpokládá se, že národní výbory vejdou v co nejtěsnější spolupráci s těmito orgány, aby mohly sledovat, kontrolovat a v plánu hodnotit souhrn osvětové aktivity.

Jako vážný aktuální problém se projevuje otázka koordinace. Hovoří se o tom i v usnesení ÚV KSČ o dalším rozvoji osvětové práce. Nejde při tom jen o organizační stránku věci, o kalendářní dohadování akcí. To hlavní spočívá v nutnost zajistit jednotu politického a kulturního života. V tomto ohledu přísluší významná úloha národním výborům, které podle ústavního zákona o řízení hospodářské a kulturní výstavby odpovídají za úsek osvěty v celé šíři. Přitom je třeba, aby národní výbory vypracovaly se všemi společenskými organizacemi společné plány kulturní činnosti nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé, které by sjednotily úsilí všech organizací při provádění osvětové práce v místě. Takový plán by měl obsahovat asi tyto složky:

1. Vytyčení ideových cílů. Půjde např. o to, nestavět zájmy kulturní proti zájmům finančním, dále o to, odstranit živelnost a falešné názory na osvětu a kulturu, zdůvodňující, že v kulturní činnosti na vesnici je možno provozovat jen to, co lidé chtějí. Ideové cíle vyžadují, aby bylo praktickou koordinací sjednoceno a zaměřeno úsilí všech složek podle místních poměrů na hlavní úkoly a tím dosaženo největší účinnosti.

2. Jde o úkoly na jednotlivých úsecích. Jde o dělbu práce na úseku filmu, divadla, estrád, přednášek, besed, exkurzí apod.

3. Jde o rozdělení úkolů mezi jednotlivé organizace. Není třeba, aby každá ze společenských organizací chtěla provozovat v celém rozsahu všechny kulturní akce. Proto je třeba se dohodnout, která organizace se bude věnovat převážně divadelní ochotnické činnosti, která přednáškám, která bude pečovat o společenské zábavy apod.

4. Jde o kulturní výstavbu. Půjde převážně o svépomocnou výstavbu zařízení, osvětových domů, besed, kulturních klubů JZD apod.

Národním výborům budou tyto plány připravovat stálé školské a kulturní komise. Jejich činnost na úseku osvěty se zatím - nutno poznamenat - podceňuje. Tyto stálé komise mají spolupracovat se všemi společenskými organizacemi a budou pro plénum národního výboru přicházet s komplexními rozbory, návrhy apod.

Na podkladě nového zákona bude lépe než dosud zajištěna spolupráce národních výborů s dobrovolnými organizacemi a koordinace osvětové činnosti, zvláště pokud jde o využití osvětových zařízení národních výborů a kulturních zařízení jiných složek, zejména Revolučního odborového hnutí a jednotných zemědělských družstev. Je samozřejmé, že nebude zasahováno do pravomoci těchto složek při plnění jejich speciálních úkolů. Osnova neuzavírá cestu ani iniciativní činnosti dobrovolných organizací. Předpokládá, že organizace mládeže, tělovýchovné organizace apod. budou ještě hojněji pořádat veřejné kulturní a společenské podniky, besídky, akademie, divadelní a filmová představení, zábavy a plesy, že budou organizovat vlastní hudební a jiné soubory lidové tvořivosti popřípadě zřizovat své klubovny jako základny pro kulturní činnost zaměřenou převážně do řad vlastního členstva.

Všechny osvětové zákony vymezují kompetenci ministerstva školství a kultury a přiznávají mu zvláštní působnost tam, kde se má projevovat jako činnost koordinační a doporučující.

Jak jsem již naznačil, klademe stále větší důraz na osvětová zařízení klubového typu. Ta mají být vedoucí osvětovou složkou v místě. Chceme, aby sdružovala všechny občany ke kulturnímu a společenskému životu, a to jak ve městech, tak i na vesnicích. Zřizovat taková zařízení v průmyslových centrech je záležitostí především orgánů Revolučního odborového hnutí. Na vesnici má povinnost založit osvětové zařízení klubového typu buď rada národního výboru nebo jednotné zemědělské družstvo, při čemž musí postupovat podle plánu, podle uvážených potřeb a reálných možností. Je přirozené, že i jiné složky Národní fronty by se měly na zřizování a provozu základních osvětových zařízení účastnit. Budeme také pečovat o to, aby umístění a vybavení kulturních středisek odpovídalo jejich úkolům. Kulturní středisko musí přece jak po vnější stránce, tak i svým vnitřním zařízením působit příznivým dojmem.

Trvalým problémem v oblasti osvěty jsou otázky personální a kádrové. Osvětová práce nedosahuje mnohdy žádoucí politické a ideové úrovně. Je tomu tak zejména proto, že není zajišťována pracovníky s dostatečnou ideovou a odbornou kvalifikací. Osnova proto počítá s jednotnou soustavou vzdělávací péče pro všechny osvětové pracovníky, ať působí v kterékoli organizaci.

Chtěl bych vyzvednout tu skutečnost, že za úspěchy osvětové práce vděčíme opravdu velikým dílem dobrovolným pracovníkům. Jsou jich desetitisíce. Tito nadšení pracovníci přešli již povětšině k vyššímu chápání své činnosti. Vykonávají ji nikoli jako činitelé administrativně organizační, ale jako pracovníci ideově-političtí. To je pojetí správné a musí se uplatnit důsledně všude a u všech.

Nový zákon ponechává osvětovým zařízením značnou samostatnost v hospodaření prostředky získanými vlastní činností. Je možné, aby osvětové zařízení použilo přebytků jednoho roku v roce příštím. Národní výbory musí ovšem bdít nad tím, aby snaha osvětových zařízení po finančních ziscích nevedla k důsledkům, které by byly nežádoucí pro ideologickou práci. Politické, ideologické poslání musí být v centru pozornosti a aktivity těchto zařízení.

Osvětový zákon, jak je navrhován, vychází ze zkušeností a vývoje organizačních forem za posledních deset let. Neuzavírá však cestu dalšímu vývoji. Bude-li schválen, budeme prvním státem na světě, který podobný právní dokument pro tuto oblast vydal.

Rovněž osnova zákona o jednotné soustavě knihoven vychází ze současného stavu československého knihovnictví a z úkolů, které knihovny mají při všestranné výchově pracujících a mládeže v duchu vědeckého světového názoru a při uskutečňování kulturní revoluce.

Knihovnictví má u nás starou a slavnou tradici. Práce s knihou sledovala u nás téměř vždy politický pokrok, nové vzdělání a utváření uměleckého citu. Krásný poměr ke knize a k četbě prolíná našimi dějinami od dob Jana Ámose Komenského. Je již zachycen v jeho živých slovech, že "knih si má kandidát vzdělání vážit nad zlato a drahé kamení, že má v nich sbírat pyl ušlechtilé vědy a přenášet jej do úlu vlastního vzdělání a dobře vědět, jak vhodně užívat těchto pokladů moudrosti". Zvláště výrazně se láska ke knize projevila v praxi dělnických spolků, dělnických čítáren a knihoven, které organicky navázaly na buditelskou činnost našich obrozenců. Vznik lidově demokratického zřízení přinesl pak zcela nové podmínky pro rozvoj a poslání knihoven v Československu. V našem poválečném vývoji bylo nejen obnoveno několik tisíc knihoven zničených za okupace, ale vytvořily se i celé nové sítě knihoven, jak rozvedla zpravodajka ke knihovnickému zákonu s. poslankyně Sukupová.

Bylo však vážným nedostatkem, že knihovnictví nebylo zatím upraveno moderní zákonnou normou, která by nejen zabezpečila již dosažené pracovní i organizační úspěchy, ale i otevřela další výhled a stanovení perspektivního vývoje. Tento požadavek má splnit zákon, jehož osnovu nám vláda republiky předkládá.