Podpredseda Valo (zvoní): Zahajujem prerušenú 33. schôdzu Národného zhromaždenia.

Pristúpime k prejednávaniu ďalších bodov poriadku.

Užšie predsedníctvo navrhuje, aby rozprava k posledným trom bodom poriadku, to jest, k vládnemu návrhu zákona o osvetovej činnosti (osvetový zákon),

k vládnemu návrhu zákona o jednotnej sústave knižníc (knihovnícky zákon) a

k vládnemu návrhu zákona o múzeách a galériách bola tiež zlúčená.

Má niekto iný návrh? (Nikto.)

Nemá.

Kto s predneseným návrhom na zlúčenie rozpravy súhlasí, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal se niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. Rozprava bude preto podľa návrhu zlúčená.

Žiadam o prednesenie zpravodajskej zprávy k sedemnástemu bodu poriadku, ktorým je

17. Zpráva výboru kultúrneho k vládnemu návrhu zákona o osvetovej činnosti (osvetový zákon) (tisk 326).

Zpravodajcom je poslanec Kupka, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Kupka: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Všem je nám známo, jakých výsledků docilujeme v našem průmyslu a na všech úsecích našeho národního hospodářství. S velkou pozorností a radostnou perspektivou sledujeme, jaká opatření navrhuje náš ÚV KSČ a vláda na úseku našeho zemědělství, abychom i zde šli rovným krokem - zemědělci s dělníky našich závodů. Takovýchto pronikavých úspěchů v tak krátké době může docílit jen národ vzdělaný, uvědomělý, přesvědčený o správnosti své cesty, přesvědčený o správnosti svého cíle. Proto také XI. sjezd KSČ vytyčil v souvislosti s historickým úkolem dovršení socialistické výstavby i úkol dovršit kulturní revoluci, zejména překonat vliv buržoazní ideologie a všestranně rozšířit ideje vědeckého světového názoru.

Byla schválena již řada zákonů - zákon o koncertní a jiné hudební činnosti, zákon o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě, zákon o kulturních památkách, divadelní zákon, dnes projednávaný zákon knihovnický, zákon o muzeích a galeriích a nyní předkládaný zákon o osvětové činnosti, které pomáhají upevňovat cíle socialistické kulturní revoluce.

O osvětové práci v socialistické společnosti velmi široce jednal i nedávný Sjezd socialistické kultury. Soudruh Štoll na mnoha příkladech ve svém referátě dokázal, že veliká síla našeho společenského zřízení je také v tom, že osvětová a vzdělávací práce není jen posláním speciálních osvětových zařízení, ale že je organickou součástí činnosti národních výborů, Revolučního odborového hnutí, Svazu mládeže a jiných společenských organizací, které vykonaly obrovské výchovné dílo tím, že dovedly s živým vztahem k dnešku svou osvětovou a vzdělávací činnost sepnout s hlavními politickými a hospodářskými úkoly socialistické výstavby. Velmi oceňujeme obětavou práci tisíců ochotných, dobrovolných pracovníků lidové osvěty, kteří nám na každém kroku dokazují, že celá kulturní, osvětová a vzdělávací práce se bude čím dále tím více vyvíjet na základě dobrovolnosti, vzájemného vzdělání a učení.

Vrátíme-li se k návrhu zákona o osvětové činnosti, který je předkládán k projednání, vidíme, že právě toto všechno zákon řeší.

Jaký byl dosavadní stav? Právní poměry v osvětové oblasti upravovaly dosud zákon č. 67/1919 Sb. o lidových kursech občanské výchovy a dekret presidenta republiky č. 130/1945 Sb. o státní péči osvětové. Obě tyto formy byly vývojem zcela překonány. První z nich zúžila pojem státní osvěty v podstatě na vysvětlování otázek státního zřízení a na informování občana - voliče o právech a povinnostech občanských. Přitom osvětová činnost byla převážně organizována mimo rámec tohoto zákona na spolkové základně.

Druhá norma, i když nahradila liberalistické chápání osvěty novou koncepcí a osvěta se stala důležitým předmětem státního zájmu a stát měl možnost ji usměrňovat, aby sloužila potřebám lidového státu, byla překonána též.

Revoluční změny v našem životě, zvláště pak po Únoru 1948, změnily jak politické, ekonomické a sociální podmínky, v nichž se soudobá osvětová činnost vyvíjí, tak i ideovou a obsahovou náplň, jakož i organizační a administrativně-hospodářské principy osvětové činnosti. Stále více je pociťována potřeba vytvořit právní předpoklady pro plnění socialistického osvětového programu a zkonkretizovat funkce jednotlivých složek naší společenské soustavy na úseku osvětové činnosti. K tomu přistupují i hlediska hospodářská, neboť existující systém osvětových zařízení národních výborů, který je nejen ideovým a politickým, ale i reálným hospodářským činitelem, nemůže trvale zůstat bez řádného právního podkladu.

Dnešní organizace osvětové činnosti byla vytvořena podle sovětských zkušeností s přihlédnutím k národním kulturním tradicím. Hlavní silou jsou zde osvětová zařízení národních výborů, na vesnici pak naše JZD, v nichž se v nejvyšší míře může uplatňovat kulturní a výchovná funkce státu. Velkým kladem je to, že se do osvětové práce a k řízení veřejného kulturního života zapojuje stále širší a širší okruh pracujících.

Přejdeme-li k rozboru návrhu zákona samotného, vidíme, jak každá jeho část řeší problémy osvětové práce, jak na vše je pamatováno. Již v § 1 jsou dobře a jasně stanoveny cíle:

V kolektivu socialistické společnosti vytvořit takové podmínky, aby se každý občan stal osobně šťastnějším a schopnějším žít v nové naší společnosti a aby pracoval pro její rozvoj. Osvětová práce musí být prodchnuta duchem stranickosti, důsledného boje za překonání vlivů a přežitků kapitalistické ideologie a morálky. Musíme odstranit všechny ty různé "tradiční" karnevaly a poutě, které mají na zřeteli především finanční efekt. Osvětovou práci cele zaměřit obsahem i metodami tak, aby přispívala k plnění úkolů výstavby socialismu. Do krve si musíme vstřebat zásadu, že úspěch osvětové činnosti závisí především na široké aktivní účasti občanů. V žádném případě nesmí se stát jen záležitostí placených tajemníků závodních klubů nebo zaměstnanců domů osvěty, kteří si často osvětovou práci zjednodušují. Důležitým činitelem v osvětové práci jsou dále orgány společenských organizací, sdružující se v Národní frontě. Zvláště pak složky ROH, ČSM, Svaz československo-sovětského přátelství, Červený kříž a další, které provádějí osvětovou činnost vedle jiné působnosti v rámci svých stanov. I zde je ale nutno zdůraznit, aby tyto organizace neměly na mysli zase jen činnost výdělečno u a aby nezapomínaly na odborné přednášky, exkurze a propagaci různých pokrokových metod v závodech a hlavně na vesnici. V této souvislosti je třeba kladně zhodnotit i práci Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. Její nedávný druhý celostátní sjezd ukázal, jaká nám tu vyrostla síla. Společnost dnes sdružuje přes 25 000 obětavých pracovníků, má ve 270 okresech své okresní organizace a začíná si vytvářet i skupiny na závodech. Nejde však jen o toto množství. Společnost pracuje v okrese bez placeného aparátu. Mezi jejími pracovníky jsou stále častějším zjevem lidé, kteří nezištně a se zanícením odborně přednášejí a šíří vědecké poznání, zasvěcují naše pracující do kulturních problémů našeho života.

Vývoj nám tu už zcela jasně ukazuje, že celá kulturní, osvětová a vzdělávací práce se bude čím dále tím více vyvíjet na základě dobrovolnosti a vzájemné soudružské výměně zkušeností a znalostí, vzájemného vzdělání a učení.

Také odborová organizace, jako největší společenská organizace, která prakticky soustřeďuje všechny naše pracující, chápe se tu významné iniciativy a snaží se o to, aby její četná a dobře vybudovaná kulturní zařízení se stala soustředěním nejširší výchovné, vzdělávací a kulturní práce nejen ve svých závodech, ale i v ostatním veřejném životě. Tak pomáhají vytvářet podmínky, aby se člověk učil a vzdělával po celý život.

Zvláštní pozornost vzdělávací osvětové práce si zasluhují naše vesnice, kde v současné době dokončujeme výstavbu socialistických výrobních vztahů. Soudruh Štoll na Sjezdu socialistické kultury, když hovořil o osvětové práci na vesnici, poukázal na to, že strana nás varuje před zjednodušováním tohoto procesu přerodu. Upozorňoval, že vznik nové třídy z družstevních rolníků je dlouhodobý a složitý proces a teprve životem a prací v družstevním kolektivu jsou postupně překonávány individualistické přežitky minulosti. Musíme mít stále na zřeteli, že na vědomí a myšlení lidí nepůsobí pouze socialistická skutečnost, nýbrž i to, co dosud prožívá ze starého kapitalistického světa, pověry, předsudky a pozůstatky maloburžoazní ideologie, které dusí revoluční rozmach, brání člověku plně se osvobodit, oslabují jeho aktivitu a elán. V tomto směru, v boji s nejrůznějšími id ekologickými přežitky, v odstraňování kapitalistické vlčí morálky, jejímž plodem je individualismus, sobectví a chamtivost, což je nedůstojné osvobozeného člověka, proti tomuto bojovat, tento přerod činit vědomým procesem a tím jej urychlovat - to je právě základní úkol politické a kulturně osvětové práce na vesnici.

§ 4 osvětového zákona nám říká, že veškerou osvětovou činnost mají koordinovat a řídit národní výbory. Jim přísluší péče o hospodářský a kulturní rozkvět v obvodě jejich působnosti. Národní výbory pod vedením naší strany mají být iniciátory v sestavování jednotného plánu činnosti všech složek v obci.

Jaká byla a ještě je dosavadní praxe. Zatím se touto činností zabývaly převážně národní výbory jen ve městech. Národní výbory v obcích se zabývaly převážně hospodářskými úkoly, zemědělstvím a veškerou péči a řízení kulturně osvětové práce přenechávaly často v celém rozsahu osvětovým besedám. Často ani nepovažovaly osvětové besedy za svá zařízení, nýbrž za samostatné instituce a neuplatňovaly vliv na jejich řízení a toto přenechávaly cele vyšším orgánům - okresnímu národnímu výboru. Zde byl právě kořen zla, který zapříčiňoval odtrženost osvěty od lidí.

Podobně tomu bylo i s prací stálých kulturních a školských komisí. Tyto komise neměly vliv na řízení koordinační činnosti a tato zůstávala na osvětových besedách. Národní výbory ani neukládaly komisím úkoly, neřídily je, a pokud snad ano, pak je zase nekontrolovaly. Komise se stávaly formálními a pasívními orgány a jejich práce velmi trpěla. Na základě dubnového usnesení ÚV KSČ o dalším rozvoji a prohloubení kulturní a osvětové práce a na základě usnesení XI. sjezdu KSČ došlo, nebo by mělo dojít ke kvalitativním změnám jak v činnosti místních národních výborů, tak i školských a kulturních komisí.

Zdálo by se, že § 4 je pouze legislativním dotvrzením již uplatňované praxe. Dovoluji si ale tvrdit, že jen postupně uplatňované praxe. A že tuto praxi je nutno rychleji uplatňovat, bych doložil několika čísly. V pohraničním okrese Broumov - v mém volebním obvodu - se pořádalo za první čtvrtletí 1959 celkem 1381 kulturně osvětových akcí včetně kin s návštěvou 172 794 občanů a průměrná účast na každé akci byla 125 členů. Porovnáme-li celostátní čísla, tak již v roce 1958 jsme měli přes 11 000 kulturně osvětových zařízení, která uspořádala na 700 000 různých akcí. A to je mimo našich kin, kterých máme přes tři a půl tisíce, k tomu závodní kluby, rudé koutky, závodní knihovny, parky kultury a další, kde se všude osvětová činnost provádí.

Z několika čísel jednoho okresu je zřejmé, jak důležitý úkol zde mají místní národní výbory a jejich komise, aby osvětovou činnost skutečně koordinovaly a hlavně zajišťovaly také hodnotnou náplň. Dodržování navrhovaného zákona věci jistě prospěje.

Velkou pomocí při této činnosti jsou zvláštní poradní sbory, které jsou složeny z dobrovolných pracovníků. Při zřizování okresních a krajských poradních sborů bychom neměli zapomínat na dobré osvětáře z malých obcí a z pohraničí.

Osvětová zařízení: Praxe ukazuje, že hlavním organizačním a personálním základem pro výkon veřejné osvětové činnosti, jsou osvětová zařízení, která přímo provádějí osvětovou činnost. Osnova rozeznává v zásadě tři typy osvětových zařízení: osvětová zařízení klubovního typu, osvětová zařízení specializovaná a vzdělávací, a poradenská střediska.

Síť osvětových zařízení se od roku 1948 značně rozrostla. Byly vybudovány stovky závodních klubů a kulturních domů ROH, více než 10 000 osvětových besed a osvětových jizeb na vesnicích, 282 osvětových domů okresních a krajských, 7 nových zoologických zahrad a zooparků, kterých máme nyní u nás celkem 10. Bylo dále vybudováno 8 parků kultury a oddechu a 27 nových lidových hvězdáren, kterých máme nyní u nás celkem 30. Zdálo by se tedy, že je všechno v pořádku. Je ještě ale řada obcí, kde se provádí veškerý kulturní a společenský život v hostincích, které nevyhovují, a osvětová činnost v takovém prostředí nám více škodí než prospívá. Na druhé straně si občané ve vesnici ze starých bouraček vybudovali pěkné a prostorné kulturní domy, ale mnohá JZD nechtějí a váhají zde zřídit svoje kluby, chytračí a v duchu si říkají: jen ať stát sám podporuje osvětovou besedu. Je to nesprávné stanovisko, vždyť ten kulturní dům nebo klub JZD pomáhá především samotnému JZD.

Jiné nedostatky se vyskytly zase v dosavadních klubovních zařízeních ROH. Mnohé zaměřují svoji činnost jen na některé obory, jako divadlo, hudbu, dále pak na výchovu uměním, prováděnou převážně zájezdy profesionálních souborů ať jednotlivců, či skupin. Tedy zaměřují se na kulturu a osvětu dováženou. Dalším nedostatkem je, že klubové zařízení ROH se zřizují při každém podniku, ale nevyužívá se možností většího kulturního působení, třeba sdružením jednotlivých podniků v místě v jedno kulturní středisko.

Všichni jistě budeme souhlasit s vybudováním kulturních středisek, ale pro osvětu a kulturu a ne pro prestiž obce, města nebo závodu. Jsem toho přesvědčení, že je nutno napřed vybudovat divadelní, hudební nebo jiný soubor a pak teprve budovat kulturní dům, anebo alespoň současně.

Zřizování specializovaných osvětových zařízení náleží pouze radám KNV. Při zřizování těchto zařízení, jako jsou lidové hvězdárny a zoologické zahrady je nutno dodržovat přísnou hospodárnost, neboť se jedná o velmi cenný inventář a opatřování a udržování je velmi nákladné.

Národním výborům dále připadá úkol, aby spolu se společenskými organizacemi a JZD pečovaly o osvětové zařízení a aby tato byla také v souladu s posláním osvětových zařízení vybavena. Stává se velmi často, že společnou prací v obci se osvětové zařízení sice vybuduje, ale na vnitřní vybavení již nejsou další možnosti a prostředky. Zde budou muset MNV daleko více používat doplňkových rozpočtů, i když je to někdy, zvláště v pohraničních obcích, ztížené.