Mohutné tempo budování naší socialistické společnosti přirozeně že nemohlo zůstat bez vlivu na půdu, což se projevilo vzrůstem nezemědělské půdy, která proti roku 1937 vzrostla o 429 777 ha. Je samozřejmé, že další mohutný rozvoj průmyslu, bydlení, dopravy, rekreace atd. bude si činit nároky na půdu.

Jde o to, aby tyto požadavky byly řešeny při největší hospodárnosti zemědělského půdního fondu, jak je uvedeno v §§ 12 a 13 návrhu zákona, aby odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě bylo vždy náležitě politicky uváženo a ekonomicky zdůvodněno. To se týká nejen velkých ploch, ale i drobných úbytků půdy v každé obci i při zemědělské výstavbě. Nesmíme ztrátu posuzovat z hlediska jedné obce, nýbrž musíme ji vidět z hlediska celostátního, kde součet i malých ploch představuje tisícihektarové ztráty.

Nebývalý růst naší průmyslové výroby, která se progresívně bude zvyšovat, takže v třetí pětiletce má se zvýšit o 90 - 95 % proti roku 1957, je též předpokladem tempa rozvoje socialistické zemědělské výroby a bude mít vliv na produktivitu i kulturnost zemědělské práce. Na druhé straně je třeba co nejvíce omezit nepříznivý vliv rozvoje průmyslu na půdu, čistotu vod a ovzduší. Plánované hospodářství za socialismu má všechny možnosti a předpoklady k vytváření souladu společensko-hospodářských vztahů mezi průmyslem, dopravou, těžbou a jinými veřejně účelovými potřebami a mezi zemědělstvím, lesnictvím a vodohospodářstvím.

Tak při těžbě uhlí a nerostných surovin docházelo až dosud vedle přímé ztráty půd k narušení režimu povrchových i podzemních vod, ke ztrátě kulturních vrstev ornice a zemin vhodných k rekultivaci. Socialistický průmysl vybavený moderní technikou má možnost tyto nepříznivé vlivy odstraňovat tak, aby byl vytvořen účelný nový reliéf území s novou úrodnou půdou. Předpokladem je sladěnost plánů těžebních s plány rekultivačními. Základem tohoto dokonalého postupu je správný, ze všech hledisek zvážený projekt báňského díla, který musí obsahovat úkoly účelného přesunu všech zemin skrývky, zvláště též ornice na celou dobu existence dolů a návrh konečné úpravy po vytěžení. Správný postup při asanaci a rekultivaci poddolovaného území a výsypek si vyžaduje úzkou spolupráci mezi rekultivačním podnikem a výzkumem, zaměřenou k vytvoření rekultivačních pozemků s půdou o průměrné úrodnosti. To je smysl ustanovení obsažených v § 9 předloženého zákona.

Jaký význam má při rekultivaci ornice, dokazuje celá řada příkladů z našich výzkumných pracovišť v severočeském hnědouhelném revíru. Tak na výsypce dolu Ležáky u Pařidel bylo docíleno sklizní žita při třiceticentimetrové vrstvě ornice 35 q zrna a slámy, při padesáticentimetrové vrstvě ornice 66 q zrna a slámy. To je názorný příklad, jaký význam má ustanovení v § 13 zákona, kde se zdůrazňuje při každém vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu provedení skrývky kulturní vrstvy půdy.

Na dobře rekultivovaném území dávají dobré výnosy komonice, vojtěška a jeteloviny, které jsou zúrodňujícími rostlinami, dále obiloviny a v další etapě též okopaniny. Lze tedy ve vytěženém území znovu docílit úrodných půd, přičemž náklad na rekultivaci v severočeském revíru podle propočtu našich pracovníků činí průměrně jen 1 1/2 % hodnoty vytěžené substance.

XI. sjezd KSČ slovy I. tajemníka ÚV KSČ a presidenta republiky soudruha Antonína Novotného nás důrazně upozornil: "Rozhodněji také musíme řešit ochranu půdy, zvláště pak odstraňovat škodlivé účinky zplodin z průmyslové výroby na zemědělskou a lesní výrobu. "

Problém ovšem není ve vlastní výstavbě a rozvoji těchto závodů, nýbrž v tom, že nejsou instalována potřebná zařízení na zachycení kysličníku síry, fluorovodíku, chlóru a dalších škodlivých plynů, popílku, dále zplodiny těžkých kovů jako je olovo, zinek, měď apod., které ve větším množství působí na rostlinstvo i půdu toxicky. Stejně tomu je i s odpady, které znečišťují vodní toky. Proto třeba vítat, že v § 14 návrhu zákona se praví, že vláda stanoví vyhláškou opatření k zabránění, popřípadě k zmírnění těchto škod.

Soudruzi a soudružky!

V závěru je třeba říci, že jsme dosud nevyužívali všeho, co nám socialistické budování poskytuje, k tomu, aby technika co nejvíce přispívala k ovládání a přetváření přírody pro potřeby lidí. Jde o to, abychom využili všeho, co je v podzemí, na zemi, ve vodách i v ovzduší.

Naše česká a slovenská krajina musí být v perspektivním pohledu územního plánu řešena tak, aby se v ní mohly rozrůstat všechny úseky lidské činnosti, které jsou důležité k dovršení socialismu, a aby mohly bohatě rozkvést a přinést plody v komunistické společnosti. To předpokládá též co nejvíce chránit a využívat půdu, jak ji označil K. Marx vzletnými, ale pravdivými slovy", jako společného věcného vlastnictví, nezničitelné podmínky bytí a reprodukce celých lidských pokolení".

V tom je stěžejní význam návrhu zákona o ochraně půdy, jehož opatření nesmí být jen záležitostí výkonných orgánů národních výborů, nýbrž nadšeného úsilí všeho našeho lidu.

Podle vládního nařízení č. 35 Sbírky, které nyní vyšlo, vláda upravila od 1. července t. r. název ministerstva zemědělství a lesního hospodářství na ministerstvo zemědělství. Vládní návrh a také zemědělský výbor použil však ještě starého označení. Je proto třeba, aby osnova byla ještě v §§ 15 a 17 tomuto znění vládního nařízení přizpůsobena.

Doporučuji proto, aby Národní shromáždění schválilo vládní návrh zákona o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění zprávy zemědělského výboru a s přizpůsobením názvu ministerstva zemědělství vládnímu nařízení č. 35/1959 Sbírky. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Přerušuji schůzi na dvacet minut.

(Schůze přerušena v 10 hod. 35 min. - opět zahájena v 11 hod.)

Podpredseda Žiak: Zahajujem prerušenú 33. schôdzu Národného zhromaždenia.

Budeme pokračovať v rokovaní.

K prejavu sa prihlásil minister poľnohospodárstva súdruh Lubomír Štrougal. Prosím súdruha ministra, aby sa ujal slova.

Ministr zemědělství Lubomír Štrougal: Soudružky a soudruzi,

nová zákonná opatření k výkupu zemědělských výrobků, k ochraně půdního fondu a k ekonomickému a společenskému postavení jednotných zemědělských družstev mají zásadní význam pro další rozvoj zemědělské výroby v naší zemi. Předložené návrhy těchto tří zákonů plně vycházejí z politickoekonomických podmínek, které se na naší vesnici vytvořily. Právě před deseti lety byla na zasedání IX. sjezdu KSČ vytyčena linie združstevňování vesnice, linie přechodu od soukromé malovýroby k socialistické družstevní velkovýrobě. Splnění tohoto nesmírně významného úkolu, který tvoří důležitou záruku dnešní výstavby socialismu v naší vlasti, bude v dohledné době úspěšně uskutečněno. V současné době hospodaří přes 12 300 JZD na celkové výměře 4 526 000 ha zemědělské půdy.

Socialistický sektor na vesnici včetně státních statků hospodaří dnes na více jak 80 % celkové výměry zemědělské půdy. Nové podmínky jsou charakterizovány především tím, že rozhodující objem výroby a tržní produkce do centrálních fondů potravin zabezpečují socialistické velkovýrobní závody - JZD a státní statky. Při uspokojování rostoucích potřeb potravin pro naše pracující a surovin pro zpracovatelský průmysl půjde nyní o to, aby byly v maximální míře odhalovány a využívány rezervy, které socialistická velkovýroba v sobě ukrývá. Přechod od malého individuálního rolnického hospodářství k socialistické zemědělské velkovýrobě a soustavný růst produkce v socialistickém zemědělství nemůže v žádné etapě, a tím více právě nyní, probíhat samočinně. Musíme k tomu cílevědomě působit a plánovitě vytvářet všechny potřebné předpoklady, směřující ke zvýšení intenzity výroby a produktivity práce. S rozvojem materiálně technické základny v socialistické družstevní velkovýrobě musí jít ruku v ruce i politické a ekonomické upevňování podstaty družstev, upevňování socialistického vlastnictví. Není možno opomíjet ani i správnou organizaci pracovního procesu prosazováním dokonalejších způsobů odměňování za práci družstev i družstevníků a vytvoření co nejvhodnějších podmínek pro zvyšování pracovní kvalifikace družstevníků, zvyšování kultury života na vesnici. Důsledně nastoupit cestu rozhodného obratu v zemědělské výrobě vyžaduje proto směle řešit celý široký okruh otázek výroby a ekonomiky v celém našem zemědělství.

Řadu těchto důležitých výrobních a ekonomických předpokladů úspěšně zajišťují navrhovaná zákonná opatření.

Ve všech návrzích vystupují do popředí změny v tržních vztazích mezi státem a zemědělstvím. Tyto změny vyplývající ze zavedení nového systému výkupu a plánování výroby a tržní produkce, mají mimořádný význam pro vytvoření souladu mezi potřebami národního hospodářství a potřebami zemědělství. Lze v plném rozsahu říci, že nový výkupní systém dává záruku plnění jeho politických a hospodářských funkcí, neboť vychází a odpovídá novým podmínkám současné etapy dovršení výstavby socialismu v naší zemi. Zároveň bude v rostoucí míře podporovat nejprogresívnější prvky rozvinuté socialistické ekonomiky v družstvech.

V předchozím období zajišťoval výkupní systém nejen plánované objemy tržní produkce zemědělských výrobků pro státní fondy, což je jeho hlavní funkcí, ale současně byl i účinným prostředkem provádění správné výkupní politiky vůči jednotlivým velikostním skupinám zemědělských závodů, zvláště při omezování a zatlačování kulaků, a účinně pomáhal rozvoji socialistických forem hospodaření na vesnici.

V období dokončování socialistické přestavby vesnice zanikají nutně některé funkce, které plní výkupní systém v přechodném období. Do popředí se dostávají funkce nové, které z objektivních důvodů výkupní systém přechodného období dostatečně plnit nemůže. Je to především aktivní působení na upevňování ekonomiky jednotných zemědělských družstev ve všech výrobních podmínkách, při současném zmírňování rozdílů v důchodech družstev, vzniklých v důsledku působení diferenciální renty. Dále je to důsledné využívání principu hmotné zainteresovanosti u všech JZD na rychlém a trvalém zvyšování zemědělské výroby a tržní produkce. V neposlední řadě musí nový výkupní systém podporovat nejpokrokovější formy zemědělské výroby a musí se stát vhodným nástrojem ke snižování vlastních nákladů na jednotlivé zemědělské výrobky, jako základního předpokladu snižování maloobchodních cen potravin.

Soudružky a soudruzi, považuji za nutné zmínit se především o některých funkcích nového výkupního systému, a to především z hlediska jeho aktivní podpory rozvoje zemědělské výroby. Nový výkupní systém, založený na principu jednotných cen a účinnějšího využívání přímé pomoci státu družstvům a zemědělské daně staví na vyšší úroveň hmotnou zainteresovanost družstev na zvyšování výroby a tržní produkce. Podstata této významné funkce tkví v tom, že zatímco dosavadní výkupní systém umožňuje u řady družstev nadměrný růst důchodů, a to rychlejší, než zvyšování samotné tržní produkce, a u slabších JZD mnohdy nekryje dosažená realizační cena ani nutné náklady na výrobek, budou při novém systému výkupu družstva zainteresována na růstu produkce rovnoměrně. Bude zde platit v plném rozsahu zásada, že podle množství a kvality výrobků dodaných státu, bude družstvo získávat v přímé závislosti i peněžní příjmy.

Dosavadní nerovnoměrnost v podmínkách realizace u jednotlivých JZD vedla k znesnadňování cílevědomých zásahů do správného výrobního zaměření a někde působila, ve spojitosti se zpětným odprodejem krmiv, i na nesprávné a neefektivní výrobní zaměření družstev, především v méně příznivých výrobních podmínkách. Současně s tímto zeslabováním hmotné zainteresovanosti v dosavadním výkupním systému je nutno vidět i tu skutečnost, že rychlejším růstem realizačních cen oproti tržní produkci by se nevytvářel potřebný zájem zemědělců na snižování vlastních nákladů na výrobek. Stát by vykupoval zemědělské výrobky stále dráže, což by znemožňovalo uskutečňovat politiku soustavného snižování maloobchodních cen potravin.

Stanovením nových výkupních cen, které jsou vyšší než dosavadní průměrné realizační ceny a podstatně vyšší než výkupní ceny výrobků dodávaných na povinné dodávky, se výrazně zvýší hmotná zainteresovanost, zejména u hospodářsky slabších JZD a u družstev průměrných, která se při starém výkupním systému nepodílela větší měrou na vysokých cenách státního nákupu. Přitom právě tato družstva mají největší rezervy pro další vzestup zemědělské výroby a tržní produkce. S použitím účinných forem přímé pomoci státu bude vytvořena plná hmotná zainteresovanost i pro družstva v horské oblasti a pro JZD dosud zaostávající. V horské oblasti se totiž koncentruje většina nepříznivých vlivů, jako jsou horší výrobní podmínky, nedostatečná specializace výroby na produkty vhodné pro tuto oblast, nižší výrobní zkušenosti pracovníků v horských JZD a v důsledku toho je zde i vyšší počet hospodářsky zaostávajících družstev. Nový výkupní systém počítá proto s tím, že horským JZD se podstatně zvýší dosavadní rozsah přímé pomoci státu a že se současně změní i její formy tak, aby vedly co nejúčinněji k rychlému překonání současného stavu a podstatnému zvýšení výroby a peněžních příjmů družstevníků pracujících v této oblasti. Tato přímá pomoc bude mít zásadně charakter výrobní a bude těmto družstvům poskytována v přímé závislosti na plnění výrobních úkolů a vytváření předpokladů pro rychlou konsolidaci horských družstev. Obdobné cesty pomoci a podmínek jejího poskytování budou voleny i pro družstva v podhorských oblastech, v pohraničí a v zaostávajících JZD. V každém případě tu půjde o to, aby spolu s pomocí státu byla podpořena snaha družstevníků v těchto JZD o co nejrychlejší zavedení efektivního a vysoce produktivního hospodaření.

Nový výkupní systém a všechna ostatní ekonomická opatření směřují k tomu, aby vlastní náklady zemědělské produkce neustále klesaly. JZD si plně uvědomují, že k tomu je jediná cesta, a to růst produkce z každého hektaru zemědělské půdy při současném efektivním vynakládání živé i mrtvé práce do výroby.

Efektivnost práce a výrobních prostředků bude nyní lehko měřitelná jednotnou cenou. Čím nižší bude vlastní náklad, tím vyšší bude čistý důchod, tím více bude moci družstvo vložit prostředků do nedělitelného a ostatních družstevních fondů a současně zvyšovat peněžní osobní důchod ze společenského hospodářství. Za dosavadního systému výkupu byla ekonomická nutnost snižování vlastních nákladů značně ztížena.

Nové ceny si budou vynucovat pokles vlastních nákladů, což bude nezbytně vyžadovat, aby družstva hledala cesty a cílevědomě uplatňovala potřebné zásahy do výrobního procesu tak, aby byly odhaleny všechny výrobní rezervy. Prostředkem k tomu musí být zavádění nových směrů do organizace výroby, lepší způsoby technologie výrobních a pracovních procesů, dokonalejší využívání techniky a na předním místě i uplatňování nových způsobů odměňování za práci, aby každý družstevník byl hmotně zainteresován nejen na růstu, ale i na zhospodárňování výroby.

Rozvoj a zhospodárňování zemědělské výroby a zvyšování dodávek zemědělských výrobků bude stát ovlivňovat nejen prostřednictvím nových výkupních cen, ale i pomocí nové metodiky plánování zemědělské výroby.

Nový způsob plánování zemědělské výroby a přechod ke smluvnímu zajišťování dodávek do centrálních fondů umožňuje, aby místo administrativních forem výkupu zemědělských výrobků převládaly ve vztazích mezi státem a zemědělstvím ekonomické vztahy.