Na našich družstvech jsou dosud velké mezery ve snižování vlastních nákladů, jak ukazuje tento příklad:

Na jednu korunu příjmů v JZD činily výdaje v roce 1958 88 haléřů, zbývajících 12 haléřů připadalo fondům. Největší výdaje jsou peněžní odměny za pracovní jednotky, činily 35 haléřů z 1 koruny příjmů. Materiálové náklady jsou obsaženy v 1 koruně příjmů takto: Osiva a sadba 4 haléře, krmiva 8 haléřů, hnojiva 4 haléře, práce STS 9 haléřů, brigády 2 haléře. Značných úspor mohou tedy JZD dosáhnout především při nákupu krmiv, a to tím, že si vyrobí více vlastních krmiv, dále při nákupu osiv a sadby, věnují-li zvýšenou péči semenářským družstvům. Úspory je rovněž možno dosáhnout v nákladech na brigády. Národní výbory i pracovníci banky budou JZD pomáhat v rozborech a ukazovat cesty, jak dosáhnout snížení nákladů.

Nový výkupní systém vyvolává též potřebu nově upravit zdanění jednotlivě hospodařících zemědělců. Jednotné ceny jsou v průměru vyšší, než průměrné realizační ceny, jichž dosud soukromě hospodařící rolníci dosahovali. Je proto nutné zdanění zvýšit. Zemědělská daň bude jednotlivě hospodařícím rolníkům vyměřována na základě průměrných norem výnosnosti progresívní sazbou podle velikosti závodu, a to tak, aby byla ve správném poměru k sazbě daně ze mzdy a bude se pohybovat od 5 do 30 % zdanitelného příjmu. Přitom průměrné normy výnosu budou zvýšeny a stanoveny tak, aby byly ve správném vztahu ke zdanění JZD, tj. na úrovni hrubých důchodů předních družstev příslušné výrobní oblasti. Kromě toho se připočtou skutečně dosažené příjmy z pěstování zvláštních kultur, popřípadě z jiné vedlejší činnosti soukromého zemědělce. Výkonný orgán rady ONV po dohodě s MNV může zvýšit dani podrobený příjem vypočítaný podle průměrných norem výkonnosti až o 100 % s přihlédnutím k mimořádným příjmům a poměrům poplatníka.

Zcela novým způsobem řeší zemědělská daň zainteresování národních výborů na zvýšení zemědělské výroby a plnění výkupních úkolů. Nový zákon zařazuje zemědělskou daň mezi přímé příjmy národních výborů. V převážné většině malých obcí se tak zemědělská daň stane největším zdrojem příjmů národního výboru a jeho hospodaření bude tak těsně spjato s plněním výrobních a výkupních úkolů družstva. Na základě tohoto dojde jistě ke zvýšenému zájmu národního výboru o výsledky práce JZD i ke zvýšení jeho pomoci JZD. Bude tedy o výši těchto příjmů národních výborů rozhodovat také to, jaké úsilí vyvinou jeho členové k upevnění JZD, případně jaká opatření učiní národní výbory ve prospěch zemědělské výroby. Proto také celé zvýšení zemědělské daně vzniklé vyšší výrobou a vyššími příjmy než je předpokládáno zůstává v doplňkovém rozpočtu MNV. Také v tomto směru bude mít zemědělská daň aktivní vliv na rozvoj zemědělské výroby. Skutečnost, že zemědělská daň je ponechána národnímu výboru na zvelebování obcí, rozvoj kultury na vesnici a jiné obdobné prostředky, svědčí o tom, že v našem státě plní daň zcela jinou úlohu než ve státech kapitalistických. Tam je prostředkem dodatečného vykořisťování pracujících rolníků a je jí jako i jiných daní používáno kapitalistickým státem ke krytí výdajů na opatření zaměřená v podstatě proti zájmům pracujících.

Výnos nově upravené zemědělské daně bude činit v roce 1960 asi 750 miliónů korun. Z toho u JZD 570 miliónů a u jednotlivě hospodařících zemědělců 180 miliónů korun. Se zavedením nové zemědělské daně je spojeno zrušení poplatku z hospodářských zvířat a poplatků veterinárních, jejichž výnos činí zhruba polovinu zvýšení nově upravené zemědělské daně u JZD.

Nově upravená zemědělská daň nemá fiskální a administrativní charakter, nýbrž je ekonomickým nástrojem, jehož budou národní výbory využívat jako jednoho z prostředků k rozvoji zemědělské výroby a upevňování družstev.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Chtěl bych ještě zdůraznit, že nová zemědělská daň zcela pozbyla starého charakteru daně. Jejím úkolem není opatřit státní pokladně příjmy, ale její úkol je zcela odlišný, hodný lidově demokratického státního zřízení.

Nově upravená zemědělská daň vyrovnává v odůvodněném rozsahu spolu s dalšími opatřeními zvláště přímou pomocí státu a úvěry důchody jednotných zemědělských družstev. Tím bude docíleno toho, že není a nebude chudých a bohatých družstev, ale vyrovnaná vysoká životní úroveň našich družstevníků. Z našich vesnic již zmizely výrazy jako nouze, žebrák, exekuce, nucený prodej. Naše děti již nevědí, co to znamená. A stačí se vrátit 25 let zpět do období první republiky, kdy na našich vesnicích byli exekutoři stále. Tisíce zemědělských hospodářství byly každoročně v dražbě prodávány. I k této situaci přispívala tehdejší daňová politika. Zemědělská daň spolu s obecními a dalšími přirážkami přinutila rovněž mnoho rolníků k prodeji hospodářství v dražbě.

Tyto poměry se do našich vesnic již nikdy nevrátí, definitivně skončily tyto možnosti únorovým vítězstvím dělnické třídy. Dnes máme v socialistické vesnici jiné starosti. Starosti budovatelské. Podstatně zvýšit úroveň zemědělské výroby, její efektivnost a dovršit kulturní revoluci na vesnici. K těmto cílům přispěje i nová úprava zemědělské daně.

Zemědělský výbor projednal návrh zákona o zemědělské dani na své schůzi dne 1. července 1959 a doporučuje jej Národnímu shromáždění beze změny ke schválení. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy k šestnáctému bodu pořadu, kterým je

16. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (tisk 337).

Zpravodajem je poslanec akademik Klečka, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Klečka: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky poslanci!

Vládní návrh zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který je dnes předkládán Národnímu shromáždění, je logickou nutností, která vyplývá ze soustavného úsilí, s kterým KSČ a vláda soustřeďuje pozornost všeho našeho lidu k půdě, k plnému využití zemědělské půdy, rozšíření orné půdy a zvyšování - její úrodnosti. XI. sjezd KSČ i březnové zasedání ÚV KSČ postavily před zemědělství jako základní úkol odstranění zaostávání rostlinné výroby, progresívní zvyšování výnosů všech plodin a tím zajišťování a zvyšování krmivové základny jako klíčovou otázku řešení velkých úkolů v živočišné výrobě.

Klasikové marxismu ukázali na to, že půda se liší od všech jiných výrobních prostředků, a to tím, že je plošně nerozmnožitelná, má však jedinečnou vlastnost, kterou se liší od všech jiných výrobních prostředků, že totiž, jestliže se jí správně užívá, neopotřebovává se, nýbrž naopak se zlepšuje. To je též základní smysl předkládaného návrhu zákona, v němž je půda uváděna jako nenahraditelný výrobní prostředek zemědělské výroby. Proto nutno zemědělskou půdu, zejména ornou půdu podle ustanovení tohoto zákona chránit jako zemědělský půdní fond a vytvářet předpoklady pro její rozšiřování a zlepšování.

Ve všech minulých společenských řádech byla půda zdrojem vykořisťování pracujícího člověka, byla sama vykořisťována a byla předmětem spekulace, jak to osvětlil Karel Marx slovy: "Každý pokrok v kapitalistickém zemědělství je nejen uměním jak obrat dělníka, ale také jak obrat půdu; každý krůček k dočasnému zvýšení její úrodnosti je zároveň krokem k ničení stálého zdroje této úrodnosti. "

Velká říjnová socialistická revoluce poprvé v dějinách lidstva osvobodila práci i půdu z vykořisťování. Jeden z prvých zákonů, který vydává sovětská vláda, je Leninův Dekret o půdě, jímž se půda stává vlastnictvím všeho lidu.

V ten čas, kdy v SSSR se mohutně rozvíjí a upevňuje kolchozně sovchozní zřízení a tvoří se učení o úrodnosti půdy, kapitalistický svět stojí bezradně se vším pokrokem v technice před otázkou, jak udržet úrodnost půdy. Tak vládní časopis Velké Británie v roce 1948 volal na poplach: "Vyčerpáváme a ničíme půdu, ale den zúčtování se blíží. Je třeba vynaložit veškeré mezinárodní úsilí, aby se odvrátila katastrofa. "

Stejně tak za mořem z vládních míst zaznívají slova, že "rychlost, s jakou je vyčerpávána půda v USA, vyvolává nepokoj". Jak často jsou však tato slova zneužívána imperialisty k odůvodnění hrůzných forem novomalthuziánství, argumentujících nutnost válek, hladomorů, jako opatření, která by měla čelit nežádoucímu množení lidstva. A zatím sovětské zemědělství mluví o něčem docela jiném, mluví přesvědčivě o tom, že půda může uživit nejen dnešní, ale i příští generace, že může být zdrojem blahobytu všeho lidstva. Že k tomu je ovšem třeba skončit s vykořisťováním, že je k tomu třeba míru.

Úspěchy sovětského zemědělství stále přesvědčivěji dokazují, že sama půda vyžaduje kolchozního zřízení a reaguje na ně stále se zvyšující úrodností. Pokrok vědy a techniky, opřený o vystupňovanou aktivitu všeho lidu pod vedením KSSS, umožnil uvést v život grandiózní plán soudruha Chruščova o zornění 36 miliónů hektarů celin, které až dosud rodily jen chudou stepní vegetaci. To vše dokazuje, že socialistické zemědělství je opravdovým zákonem půdy.

Osvobození našich národů v roce 1918 nebylo ani osvobozením dělníka, ani půdy z kapitalistického vykořisťování. Pozemková reforma buržoazní republiky znamenala zklamání a podvedení drobných a středních rolníků. O vykořisťování pracujících na půdě svědčí ta skutečnost, že 162 000 převážně drobných hospodářství přišlo v té době do nucené dražby. Jediná KSČ vedla tehdy boj proti exekucím, bojovala za to, aby drobný rolník měl za svou dřinu aspoň to nejnutnější k obživě rodiny, a tak tisíce těchto rolníků přesvědčila, že je i jejich politickou stranou a že si zaslouží jejich důvěry.

Proto po osvobození naší vlasti Sovětským svazem stali se pracující rolníci spojencem dělnické třídy a pod vedením KSČ vybojovali více než po celá staletí, neboť půda patří dnes těm, kdo na ní pracují. (Potlesk.) A další etapa vývoje ukázala u nás pravdivost Leninovy teze, že roztříštěná, málo produktivní malovýroba je brzdou rozvoje výrobních sil a využití půdy.

Čtyři zemědělské zákony, které dnešního dne projednává Národní shromáždění, úzce na sebe navazují, neboť znamenají především též uskutečnění zásad hmotné zainteresovanosti a rozvinutí iniciativy družstevních rolníků, což bude znamenat též zvýšený zájem o využití půdy a odkrytí všech rezerv půdní úrodnosti.

Zemědělské půdy nám neustále ubývá. Tak práce na delimitaci zemědělského a lesního půdního fondu, které jsme v devíti českých krajích dokončili, zjišťují, že zatím co v roce 1954 činil úbytek 186 735 ha zemědělské půdy, vzrostl v roce 1958 na 260 033 ha. Neméně nepříznivý poměr můžeme sledovat v rozloze orné půdy. V roce 1954 činil rozdíl v těchto krajích proti předválečným letům 238 291 ha, v roce 1958 činil 313 991 ha, včetně plochy vojenských újezdů. Naše rozbory však rovněž dokazují, že tento úbytek lze výhledově značně omezit, tj., že v těchto devíti krajích bude možno zvýšit ornou půdu o 178 755 ha proti stavu zjištěnému v roce 1958. Můžeme říci, že ve všech krajích během posledních let (hlavně do roku 1952) dostala skladba půdního fondu nepříznivý směr v tom smyslu, že se přesunula půda ze základních zemědělských kultur ve směru nižší intenzity, tj. do luk a pastvin a též do polních sadů a zahrad. Máme hrubý odhad, že tento přesun během posledních deseti let činí 308 000 ha.

To vše znamená, že máme v zemědělské půdě rezervy, které lze převést postupně do orné půdy. Největší rezervu těchto půd máme v pohraničí, v podhorských oblastech na Slovensku, značná část se dá získat melioracemi, určitou rezervu máme též v lučním půdním fondu, v němž se uvažuje, že asi 1/3 luk dá se převést postupně do orné půdy s uplatněním pícninářských osevních postupů. Tato přeměna bude znamenat podstatné zvýšení intenzity krmivové základny.

Úplný elaborát o delimitaci půdního fondu v ČSR bude předložen vládě ve stanoveném termínu, tj. do konce roku 1960 ke schválení. Tím budou mít výkonné orgány národních výborů uspokojivé podklady pro provádění své činnosti, jak je uvedena v §§ 3,4,5 a 6 návrhu zákona. To znamená, aby bylo půdy co nejúčelněji využito pro jednotlivé kultury, a to též s přihlédnutím ke svažitosti a mechanizační přístupnosti.

Nejde tu ovšem pouze o rozlohu zemědělské a orné půdy, nýbrž též o stav její úrodnosti, který je odvislý od kulturně strukturního stavu, obsahu živin a vodního režimu. Sovětská agronomická věda vyzbrojila nás teorií o podstatě a vytváření úrodnosti půdy. Každou půdu, i úrodnou, je možno učinit ještě úrodnější. Socialistické zemědělství má pro to všechny předpoklady, které dostatečně dosud nevyužíváme. Jde o soustavu opatření, k nimž zvláště patří systém správného obdělávání, správných osevních postupů, vápnění, obohacování půdy mikrobiálně činným humusem, prohlubování účinného profilu půdy, odvodňování, zavodňování, odplevelování a celá řada dalších opatření, odpovídajících místním podmínkám. Musíme především též odstranit škodlivou půdní kyselost úměrným vápněním. K tomu je třeba mobilizovat i místní zdroje vápna. Podrobná znalost půd v každém katastru je předpokladem k zvyšování úrodnosti a pro nejefektivnější její využití.

Správná linie zornění a zvýšení intenzity využití půdy musí být uplatněna tak, aby nevedla k devastaci půdy při svahovitém terénu. Zvláště obezřetně je třeba čelit vodní erozi, která působila v minulosti ohromné škody na zemědělském půdním fondu.

Výzkumnými pracemi v ČSAZV bylo např. dokázáno, že ve sprašovém území jižní Moravy jsou ročně splachovány 2 cm ornice, tj. 200 m3 z plochy 1 ha, což je nutno označit za množství katastrofálně veliké. Příčina je v tzv. řemenových kulturách, úzkých to pruhů polí probíhajících od temene k úpatí. Je to přežívání z doby kapitalismu. Při orbě po svahu je smyto za hodinu podle intenzity srážky 730 tun ornice z plochy 1 ha, zatímco při orbě po vrstevnici klesne toto množství jen na 30 - 260 kg. Mnohé české a slovenské kraje jsou výrazně erozně ohrožená území, kde odedávna se vymývala půda, hromadil se kámen a devastoval terén. Teprve socialistické zřízení umožňuje vypořádat se s těmito jevy uplatněním ochranných opatření, o nichž se hovoří v § 7 osnovy zákona.