Zákon řeší jmenovitě problematiku vstupu řemeslníků do JZD, jakož i vypořádání se s vloženými prostředky, s provozováním řemesla, o nichž platí stejná ustanovení vzorových stanov jako o náhradě za vložený živý a mrtvý inventář ostatních členů.

V části páté v §§ 27 - 29 se hovoří o organizaci práce a jejím odměňování. Tyto velmi důležité záležitosti jsou podrobně obsaženy ve vzorových stanovách a domácím řádu - zákon připomíná jen rámcové hlavní úkoly - každému podle jeho schopností a podle zásluhy.

Část šestá má jen jeden § 30. Stanoví zásady tvoření fondů v družstvu. Důležitost fondů a jejich růst se zvlášť zdůrazňuje v březnovém a červnovém zasedání ÚV KSČ, a proto tato část zákona, i když ne nijak obsáhlá, bude středem zájmu nejen členů a vedení družstva, ale všech orgánů a organizací, všech funkcionářů, kteří se na rozvoji JZD svým zájmem a prací podílejí.

Část sedmá v §§ 31 - 38 pojednává o nových, dosud málo známých a vyzkoušených, ale v budoucnu nutných formách vzájemné spolupráce družstev. Zákon nemá na zřeteli nějaká překotná slučování družstev, ale především sdružování družstev za účelem meliorací, zřizování mícháren krmiv, společných opravářských dílen apod. Dále pak vytváření podmínek vzájemné kooperace ve výrobě živočišné a postupně i ve výrobě rostlinné. Nový systém cen a výkupu tento postup usnadní.

Pokud máme zkušenosti z činnosti mícháren krmiv, jsou všeobecně dobré. Šetří krmivo a správným jeho složením zajišťují jeho hospodárné využití. V okrese Jaroměř už 22 JZD používá směsi ke krmení prasat a podle předběžného zkoumání docilují průměrného zvýšení přírůstku i 20 dkg denně na kus. Důležité je ustanovení zákona, který připouští z důvodu účelnosti a hospodárnosti, aby se společného družstevního podniku zúčastnily i jiné socialistické organizace než JZD.

Obsáhlá je část osmá, která obsahuje §§ 39 - 47. Pojednává o ochraně družstevního hospodaření a družstevního majetku. V družstvech se již vžije zásada, že společné vlastnictví je svaté a nedotknutelné. A nejen to, že je také povinností ho střežit a chránit.

Žádný poctivý člen družstva nemusí mít z těchto opatření strach. Platí pouze pro liknavce, lajdáky a lidi, jimž cizí není nijak svaté. Je samozřejmé, a to podtrhuji, že zákonná opatření nejsou všelékem. Ta už se zabývají pouze škodami z následků. Nejdůležitější je výchova členů předcházet škodám, učit zásadě, že společné vlastnictví stojí výš, než osobní zájem a majetek soukromý. Zaujal mne včera diskusní příspěvek s. Čermáka o výchově lidí, provinivších se proti socialistickému vlastnictví. Mnoho prvků z odborového zákona z této části se hodí i pro výchovu členů v JZD v poměru k socialistickému vlastnictví.

Obsáhlá je i část devátá - §§ 48 - 56. Zákon v ní stanoví zásady vztahů mezi družstvy a státem. Stanoví povinnosti družstva vůči státu. Praví se tam, že socialistické družstevní zemědělství tvoří nedílnou součást naší socialistické hospodářské soustavy. Družstva jsou povinna plnit přednostně závazky vůči státu. Ve všech našich družstvech se už o naprosté správnosti této zásady přesvědčili.

Pod slovem stát vidíme celou naši společnost, od níž zase pracující v zemědělství na oplátku za své peníze dostávají předměty denní spotřeby, osobního pohodlí a vysoké životní úrovně. Vidíme dále péči o zdraví, vzdělání, kulturu a desítky dalších potřeb, které naše socialistická společnost neustále rozvíjí a zdokonaluje.

Zákon stanoví zásady metod státního vedení družstev. Vymezuje pravomoc národních výborů, ale zdůrazňuje, že základní metodou státního vedení družstev je metoda přesvědčování, spojená s morálními a hmotnými podněty.

V § 51 v odst. 2 se doslova praví: "Národní výbory a jejich výkonné orgány nemohou nahradit pravomoc družstevních orgánů, ani nemohou disponovat za ně s majetkem družstva; mohou ukládat družstvům a družstevníkům jen takové povinnosti, které vyplývají z právních předpisů. " Z uvedené věty je patrná starost státu o zachování práv JZD, plynoucích ze zásady skupinového vlastnictví výrobních prostředků.

Na druhé straně však se plným právem očekává vřelý a poctivý postoj družstevníků k orgánům státní moci, k prospěchu celé společnosti.

Část desátá v § 57 pojednává o zániku družstva. K zániku JZD je třeba souhlasu rady ONV.

Část jedenáctá v §§ 58 - 60 uvádí majetkové vypořádání mezi družstevníkem a družstvem při zániku členství, jakož i vypořádání se s dědici zemřelého družstevníka. Kolem tohoto problému bylo hodně diskutováno, a to jak ve výboru, tak zejména na vesnici. Zejména místní národní výbory by ovšem měly více dbát toho, aby majitelé půdy právě z titulu vlastnictví, které jim zůstává zachováno, také morálně působili, aby jejich dědici, děti nebo nejbližší příbuzní na jejich vlastní půdě také poctivě pracovali. K těmto ustanovením není třeba žádného bližšího výkladu.

Poslední část dvanáctá má ustanovení závěrečná. Hovoří o prováděcích předpisech k provedení tohoto zákona a zrušení původního zákona 69/49 Sb. a nař. min. zem. 75/1949 Sb., kterým se provádí zákon o JZD.

Z uvedeného stručného rozboru je zřejmé, že navrhovaný zákon o JZD pojednává o veškeré složité a mnohotvárné práci na vesnici.

V závěru se vracím k úvodu zpravodajské zprávy. Není pochyb o tom, že je to zákon historický, potřebný, účelný a všestranně užitečný. Avšak i o něm platí stejná slova, jako o všech usneseních a opatřeních. Jen tehdy bude blahodárně působit, stane-li se majetkem statisíců družstevníků a všech dalších občanů naší republiky.

Projednáváme zákony nejen proto, abychom je z moci nám propůjčené lidem schválili, ale abychom je potom všichni společně uváděli krok za krokem do života. (Potlesk.)

Zemědělský výbor projednal návrh zákona 30. června 1959, ústavně právní výbor 2. července 1959. Jako zpravodaj navrhuji jménem obou výborů plénu Národního shromáždění návrh zákona v předloženém znění ke schválení. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy k čtrnáctému bodu pořadu, kterým je

14. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona o výkupu zemědělských výrobků (tisk 338).

Zpravodajem je poslanec Flodrman, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Flodrman: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Vláda republiky předkládá Národnímu shromáždění k projednání návrh zákona o výkupu zemědělských výrobků.

Březnové a červnové zasedání ÚV KSČ projednávalo současný stav naší zemědělské výroby. Bylo zdůrazněno, že bez rozhodného obratu v zemědělské výrobě bylo by těžké dosáhnout cílů vytyčených XI. sjezdem naší strany.

Přesto, že po březnovém zasedání ÚV KSČ bylo dosaženo některých dílčích úspěchů, nelze nevidět, že naše zemědělství dosud nedokázalo využít rezerv, které pro rozvoj zemědělské výroby vytvářejí socialistické výrobní vztahy. Není stále správně chápán význam rostlinné výroby jako základ pro další vzestup celé zemědělské výroby. Není dobře zacházeno s naším hlavním výrobním prostředkem - půdou, která je mnohdy nedostatečně obdělávána a v některých případech dokonce není obdělávána vůbec. Toto nesprávné využívání půdy nám působí potíže v živočišné výrobě, kde náš stát je nucen dovážet stále větší množství živočišných výrobků a ve značné míře i krmiva.

Červnové zasedání ÚV KSČ schválilo návrh na zavedení nového výkupního systému a nových výkupních cen, které vstoupí v platnost dnem 1. ledna 1960. Tato nová opatření v oblasti výkupu a cenové politice mají vytvořit podmínky k dosažení rychlejšího tempa růstu zemědělské výroby.

V posledních letech a zvláště v období po XI. sjezdu KSČ došlo na naší vesnici k zásadním politickým a ekonomickým změnám. Socialistický sektor v zemědělství ovládá již 80 % veškeré zemědělské půdy a združstevňování půdy dále úspěšně pokračuje. Dá se proto předpokládat, že bude v krátké době dosaženo úplného vítězství socialistických výrobních vztahů na naší vesnici.

Ekonomické přeměny, které nastaly na vesnici, si přímo vynucují provedení změn ve formách uskutečňování hospodářského svazku, na jejichž základě bude dále prohlubován politický svazek mezi dělnictvem a družstevními rolníky, který je pevnou zárukou vybudování socialistické společnosti a přechodu ke komunismu.

Dosavadní systém výkupu, který u nás platil od roku 1953, vcelku splnil svoje poslání. Zvláště v období přechodu zemědělské malovýroby na socialistickou velkovýrobu účinně napomáhal k rychlému rozvoji JZD, k omezení a zatlačení kulaků na vesnici. Pomocí dodávkových norem na jeden ha zemědělské nebo orné půdy umožňoval tento systém odbyt zemědělských výrobků za vyšší ceny v oblastech s nepříznivými výrobními podmínkami.

Vytvořením nových podmínek na vesnici se ukazuje, že kladné stránky dosavadního systému výkupu přestávají plnit svoji funkci. Jde hlavně o ty funkce, které tento systém plnil při združstevňování vesnice. Systém povinných dodávek a státního nákupu vede k tomu, že tržby za produkci dodanou státu rostou rychleji než produkce sama. Soudružka Jankovcová uvedla na zasedání ÚV KSČ přehled o tom, jak vzrostly průměrné ceny dosahované jednotnými zemědělskými družstvy.

Tak například v období let 1953 - 58 vzrostla průměrná cena dosahovaná JZD

u pšenice ze 111,50 Kčs na 128,60 Kčs za q

u jatečních prasat ze 6,88 Kčs na 9,18 Kčs za kg

u mléka z 1,15 Kč na 1,57 za litr

u vajec z 56 hal. na 73 hal.

Přes tento neustálý růst průměrných cen zemědělských produktů jsme měli JZD, která se nepodílela na státním nákupu a prodávala svoje výrobky podstatně levněji, než jsou uvedené průměrně dosahované ceny. Na druhé straně družstva, která měla vysokou produkci nebo v některých případech nízko nebo nesprávně stanovené dodávkové úkoly, prodávala za podstatně vyšší ceny, než je celostátní uvedený průměr.

Tento stav vede k tomu, že v hospodářsky silných družstvech se neprojevuje snaha o vysokou efektivnost výroby a hospodárnost ve výrobě. Za tohoto stavu hmotné zainteresování působí mnohdy tak, že je zájem družstva obrácen hlavně na dosažení co největšího podílu na státním nákupu, což se projevuje ve snaze, nerozšiřovat ornou půdu, zatajovat půdu, snahou o snížení dodávkových norem.

Naopak v družstvech ekonomicky slabých, která z jakýchkoliv příčin se nepodílejí na státním nákupu, ztrácejí družstevníci zájem na společném hospodaření a jejich hlavní pozornost se obrací k záhumenkovému hospodářství, ze kterého za současného výkupního systému lze zemědělské výrobky realizovat převážně za vysoké ceny státního nákupu.

Je pochopitelné, že takovýto stav vede k oslabení JZD a k jeho upadání do značných obtíží, které stát různými formami je nucen mírnit. Možnosti různých slev, záměnného plnění a podobně bylo v mnoha případech zneužíváno soukromými zemědělci a tak docházelo ke zkreslování skutečných hospodářských výsledků v zemědělských závodech a k neoprávněným, nezaslouženým ziskům. Rovněž administrativa, složitost a obsáhlost různých předpisů, neustále doplňovaných, je další zápornou stránkou dosavadního výkupního systému.

Vysoká převaha socialistických sil na vesnici vyžaduje přejít na takový výkupní systém, který by co nejvíce vedl k rychlému a trvalému růstu zemědělské výroby. Nový systém výkupu musí vést družstevníky ke snižování vlastních nákladů na zemědělské výrobky a ke zvýšení produktivity práce. Musí dále obrátit pozornost družstevníků k růstu důchodů ze společného hospodaření na úkor důchodů ze záhumenků. Jedině tímto způsobem bude moci naše strana a vláda provádět politiku dalšího snižování maloobchodních cen potravin.

Podle předloženého návrhu zákona přejde se z dosavadního systému výkupu, kdy jsou v platnosti dvojí ceny, na systém výkupu podle jednotných cen platných na celém území republiky počínaje rokem 1960. Tento nový systém bude spočívat na zásadě jednoty řízení zemědělské výroby a výkupu zemědělských výrobků za nejširšího uplatnění smluvních vztahů mezi zemědělskými závody a výkupními organizacemi. Nový systém výkupu má zabezpečit pro státní fondy takové množství zemědělských výrobků, aby to odpovídalo potřebám rozvoje národního hospodářství.

V § 2 navrhovaného zákona je zdůrazněna povinnost všech zemědělských závodů, plnit úkoly stanovené plánem a zvyšováním výroby se podílet na uspokojování stále se zvyšujících potřeb našeho lidu. Na druhé straně zaručuje zákon zemědělským závodům všestrannou pomoc a podporu při rozvíjení socialistické velkovýroby. Je pochopitelné, že při poskytování této pomoci se bude posuzovat hlavně plnění výrobních úkolů a plnění smluv v dodávkách zemědělských výrobků.