Tento navržený zákon vnitrostátně
provádí "Dohod u mezi ČSR a PLR o vypořádání
nevyřízených majetkových otázek".
Jde o likvidaci nevyřízených majetkových
otázek mezi ČSR a PLR, kdy na jedné straně
závazkového poměru je stát nebo právnická
osoba. Jsou likvidovány zároveň všechny
závazky jednoho nebo druhého státu, pokud
vyplývají ze znárodňovacích
nebo vyvlastňovacích opatření. Do
vlastnictví ČSR přechází majetek,
jakož i majetková práva zanechaná v
ČSR polskými přesídlenci z okolí
Humenného a východního Slovenska do Polska.
Nároky fyzických osob navzájem se nevyřizují,
avšak nejsou dotčena práva nároku na
sociální pojištění a autorská
práva.
Navržený zákon v souladu s uvedenou dohodou
v § 7 vylučuje uplatňování nároků
československých osob proti polským osobám
tím, že stanoví zánik těchto
nároků, pokud vznikly před 9. květnem
1945, nebo nároky vyplývající z polských
opatření do dne podepsání Dohody,
podle znárodňovacích nebo vyvlastňovacích
předpisů. Zásady, za které zaniklé
nároky poskytne československý stát
náhradu podle navrhovaného zákona, stanoví
vláda. Jednou ze zásad bude, že náhrada
za majetky, které by i v ČSR podléhaly znárodnění,
výkupu podle předpisů o pozemkových
reformách apod., bude se řídit československými
předpisy o náhradách za takový majetek.
Nárok na náhradu vůči československému
státu bude příslušet osobám,
kterým zaniklý nárok patřil, případně
jejich právním nástupcům. Podle dohody
nemohou již polský stát a polské osoby
požadovat plnění závazků na československých
osobách. Aby však v důsledku toho nedošlo
k obohacení těchto československých
osob, stanoví se v § 2 navrhovaného zákona,
aby tyto nároky přešly na československý
stát.
V návrhu je dále zabezpečeno, aby československý
stát nepožadoval plnění nároků,
které na něj přešly, od organizací
státního socialistického sektoru, protože
by to nebylo hospodářsky účelné.
Ustanovení v § 3 umožňuje ministerstvu
financí určit podmínky, podle kterých
budou přebírány od československých
občanů cenné papíry, které
podle dohody musí náš stát vrátit
PLR. Rozsah majetku, o který se bude jednat, bude možno
zjistit až na základě přihlášených
osob. Vypořádání bude zatím
provedeno jen za rodinné domky, drobné zemědělské
usedlosti a malé živnostenské provozovny. Předpokládá
se, že k tomuto vypořádání bude
potřeba kolem 35 miliónů Kčs.
Návrh zákona řeší tedy finanční
a majetkové otázky, které zůstaly
otevřeny z rozsáhlých vzájemných
styků mezi našimi zeměmi před válkou,
ve válce a v poválečné době,
a to jak z běžné výměny zboží,
tak i v důsledku značných poválečných
změn. Soudružky a soudruzi, v protikladu ke smlouvám
mezi kapitalistickými zeměmi, které jsou
vždy dokladem o nerovnoprávnosti méně
mocných vůči silnějším
dravcům, tento předkládaný návrh
zákona je naopak dokladem rovnoprávnosti přátelských
zemí socialistického tábora. Rozhodující
zde není ani velikost, ani hospodářská
síla, ale rovnoprávnost a vzájemné
výhody jednotlivých států.
Vzhledem k tomu, že návrh zákona pomůže
dále upevnit spolupráci a přátelství
s bratrskou Polskou lidovou republikou, navrhuji jménem
výborů zahraničního a ústavně
právního, aby Národní shromáždění
návrh tohoto zákona schválilo. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy k tomuto vládnímu návrhu?
(Nikdo.) Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
tedy přistoupit k hlasování. Nebudou-li námitky,
dám hlasovat o celém vládním návrhu
zákona najednou podle předložené zprávy
výboru ústavně právního.
Má někdo nějaké námitky proti
tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.)
Nemá. Kdo souhlasí s celým vládním
návrhem zákona o úpravě některých
nároků a závazků mezi československými
a polskými osobami, a to ve znění zprávy
výboru ústavně právního, nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo
hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
jednomyslně schválilo vládní
návrh zákona o úpravě některých
nároků a závazků mezi československými
a polskými osobami.
Tím jsme projednali osmý bod denního pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího bodu pořad u schůze, kterým
je
9. Společná zpráva výboru zahraničního
a výboru zdravotního k vládnímu návrhu,
kterým se předkládá Národnímu
shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou
a Maďarskou lidovou republikou o spolupráci na poli
sociální politiky, podepsaná v Budapešti
dne 30. ledna 195g (tisk 333).
Zpravodajkou je poslankyně Prokopová, dávám
jí slovo.
Zpravodajka posl. Prokopová: Vážení
soudruzi a soudružky!
Projednáváme a máme schválit vládní
návrh, který se dotýká úmluvy
mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou
republikou.
Vzájemné vztahy mezi Československou republikou
a Maďarskou lidovou republikou na úseku sociálního
zabezpečení byly až dosud upraveny prozatímně.
Tato prozatímní úprava byla rámcová
a dotýkala se jen některých otázek
sociálního zabezpečení. Bylo proto
nutno uzavřít zvláštní úmluvu,
která by upravovala otázky sociálního
zabezpečení v celkovém rozsahu a s konečnou
platností.
Tato nová Úmluva mezi Československou republikou
a Maďarskou lidovou republikou byla podepsána 30.
ledna 1959 a je nyní předkládána Národnímu
shromáždění ke schválení.
Úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou
lidovou republikou o spolupráci na poli sociální
politiky je obdobná jako Úmluva, kterou má
naše republika s Německou demokratickou republikou,
Bulharskou lidovou republikou a Rumunskou lidovou republikou a
nevztahuje se jen na úpravu vzájemných vztahů
v oboru sociálního zabezpečení, ale
upravuje spolupráci na poli sociální politiky
v celém jejím rozsahu.
Články 1 a 2 Úmluvy pojednávají
o zásadách spolupráce obou smluvních
států na poli sociální politiky a
dále stanoví zásadu stejného posuzování
občanů obou států pro obor pracovního
práva, jakož i pro obor sociálního zabezpečení.
Články 3 až 18 pojednávají o
sociálním zabezpečení, o pojištění
pro případ nemoci a mateřství, o důchodovém
zabezpečení a o rodinných přídavcích.
Na úseku sociálního zabezpečení
se Úmluva vztahuje na všechna jeho odvětví
včetně rodinných přídavků.
Úmluva se vztahuje též i na pojištění
členů jednotných zemědělských
družstev a osob samostatně hospodařících,
i když v Maďarsku jejich pojištění
není zatím ještě v plném rozsahu
zavedeno. Dále stanoví zásadu, že doba
zaměstnání ve druhém státě
se započítává stejně jako doba
zaměstnání ve vlastním státě.
Z těchto zásad se pak stanoví výjimky
pro zaměstnance vysílané přechodně
na práci do druhého státu a podobně.
Další důležitou zásadou Úmluvy
je zásada o stejném posuzování pobytu
na území obou smluvních států
pro nárok ze sociálního zabezpečení.
Pokud jde o peněžité dávky z pojištění
pro případ nemoci, mateřství, jakož
i pokud jde o dávky důchodového zabezpečení,
je tyto podle Úmluvy povinen poskytovat ten stát,
ve kterém bylo provozováno zaměstnání,
z něhož je též odvozován nárok
na dávky. V případě, že žadatel
pracoval v obou státech, poskytnou mu oba státy
dílčí dávky podle poměru doby
zaměstnání na jejich území.
V případě pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání je však povinen platit
celou dávku ten stát, kde pracovní úraz
nebo nemoc z povolání vznikly. Rodinné přídavky
je povinen poskytovat stát, ve kterém bydlí
děti, na něž tyto přídavky přísluší.
Výjimky platí pro zaměstnance, kteří
pracují v rámci pohraničního styku,
kdy rodinné přídavky pak náleží
jim v místě jejich pracoviště.
V dalších článcích Úmluvy
je pak pojednáváno o zabezpečení provádění
Úmluvy na podkladě široké vzájemné
pomoci mezi příslušnými orgány
obou smluvních stran. Výslovně se zde stanoví
povinnost orgánů obou smluvních stran poskytovat
si vzájemně a bezplatně potřebnou
pomoc. Úmluvu budou provádět v obou státech
ústřední orgány příslušné
k tomuto úkolu. V Československé republice
bude to Státní úřad sociálního
zabezpečení, ministerstvo zdravotnictví a
Ústřední rada odborů.
V Úmluvě je též pamatováno na
možnost vzniku přeplatků i nutnost a způsob
návratnosti přeplatků. V poukazování
peněžních dávek platí ustanovení
dohody o neobchodních platbách.
Platnost Úmluvy se rozšiřuje i na dobu zaměstnání
před její účinností a na dávky
přiznané do té doby. Úmluva bude v
platnosti 5 let ode dne účinnosti a její
platnost se bude prodlužovat vždy o pět roků,
jestliže jedna ze smluvních stran ji nevypoví
nejméně jeden rok před uplynutím doby
platnosti.
Úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou
lidovou republikou na poli sociální politiky má
veliký význam. Staví na pevný základ
spolupráci obou zemí a doplňuje i systém
mezinárodních smluv, které Československá
republika již uzavřela se zeměmi socialistického
tábora.
Zahraniční výbor i zdravotní výbor
projednaly shora uvedenou Úmluvu ve schůzi zahr.
výboru dne 25. června 1959 a doporučují
plénu NS k schválení toto usnesení:
Národní shromáždění Republiky
československé souhlasí s Úmluvou
mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou
republikou o spolupráci na poli sociální
politiky, podepsanou v Budapešti dne 30. ledna 1959. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, budeme tedy hlasovat,
a to podle předložené zprávy výborů
zahraničního a zdravotního.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
vyslovilo souhlas s Úmluvou mezi Československou
republikou a Maďarskou lidovou republikou o spolupráci
na poli sociální politiky, podepsanou v Budapešti
dne 30. ledna 1959, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
projevilo s touto Úmluvou svůj jednomyslný
souhlas.
Tím je projednán devátý bod dnešní
schůze.
Budeme projednávat desátý bod pořadu
schůze, kterým je
10. Zpráva výboru zahraničního
o vládním návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Republiky československé k projevu souhlasu Smlouva
mezi Československou republikou a Sjednocenou arabskou
republikou o obchodu a plavbě, podepsaná v Káhiře
dne 7. února 195g (tisk 335).
Zpravodajem je posl. Fleyberk, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Fleyberk: Vážení soudruzi
a soudružky!
Smlouva mezi Československou republikou a Sjednocenou arabskou
republikou o obchodu a plavbě je hospodářská
smlouva obecné povahy a vyžaduje podle ústavy
schválení Národního shromáždění.
Proto předložila vláda Československé
republiky tuto smlouvu Národnímu shromáždění
k projednání a ke schválení.
Až dosud hospodářské vztahy mezi Československou
republikou a Sjednocenou arabskou republikou byly upraveny jen
rámcově, a to na podkladě dohody s Egyptem
z roku 1930 a na podkladě dohody se Sýrií
z roku 1952.
Proto došlo v minulém období k jednání
mezi Československou republikou a Sjednocenou arabskou
republikou o uzavření nové hospodářské
smlouvy obecné povahy pro celé území
Sjednocené arabské republiky. Je tomu tak v zájmu
obou států, neboť hospodářské
styky se stále rozvíjejí a rovněž
značné důležitosti nabývají
i otázky námořní plavby, neboť
československé námořní lodi
často kotví v přístavech Sjednocené
arabské republiky.
Ve smlouvě je zakotvena zásada nejvyšších
výhod ve všech otázkách týkajících
se obchodu mezi oběma zeměmi. Z této zásady
jsou vyňaty pouze ty výhody, které jedna
ze smluvních stran poskytla či poskytne sousedním
státům pro usnadnění pohraničního
styku, a výhody, které Sjednocená arabská
republika poskytla nebo poskytne arabským zemím.
Dovoz a vývoz zboží je usnadňován
ve smlouvě tím, že dovozce nebude požadovat
konzulární faktury. Toto ustanovení ušetří
Československé republice značné množství
deviz. Od celních poplatků se osvobozují
vzorky zboží a reklamní materiály určené
k propagaci a pro výstavy, zboží dovezené
k opravě a ke zdokonalení a předměty
dovážené v rámci vědecké
a technické spolupráce.
Z důvodů precedenčních je velmi významné
ustanovení smlouvy o právní subjektivitě
československých podniků zahraničního
obchodu.