Do občianskeho súdneho poriadku preberajú sa niektoré ustanovenia spravovacieho poriadku. Ide prakticky o predpisy vzťahujúce sa na miesto a čas súdnych úkonov, na spôsob súdnych podaní, na doručovanie súdnych písomností, na predvolávanie a predvádzanie účastníkov konania a svedkov, ktorou úpravou sa sleduje, aby všetky predpisy, ktoré sa vzťahujú na konanie, boli v zjednodušenej a pre občanov prehľadnej forme zhrnuté v občianskom súdnom poriadku.

Podobný účel a cieľ je sledovaný tým, že do občianskeho súdneho poriadku sa preberajú ustanovenia o poverovaní niektorých správnych zamestnancov prevádzaním jednoduchých právnych úkonov. Zmeny, prevádzané v občianskom súdnom poriadku, obsiahnuté v tomto predkladanom návrhu zákona, si vyžadujú, aby v záujme prehľadnosti bolo celé znenie občianskeho súdneho poriadku znova publikované a obdobným spôsobom bude upravená i desiata hlava, ktorá sa týka tzv. vecí národného poistenia, kde novými predpismi došlo k zmenám v nemocenskom poistení a sociálnom zabezpečení.

Z poverenia ústavnoprávneho výboru, ktorý prejednal vládny návrh zákona o zmene právomoci súdov a o zmene a doplnení niektorých ustanovení z odboru súdnictva a štátnych notárstiev na svojej schôdzi 4. júla 1959, odporúčam tento Národnému zhromaždeniu na schválenie. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto vládnímu návrhu? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme proto přistoupit k hlasování.

Nebudou-li proti tomu námitky, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výboru ústavně právního.

Má někdo nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.)

Nemá.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství, a to ve znění zprávy výboru ústavně právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství. Tím jsme projednali třetí bod pořadu dnešní schůze.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bod u pořadu, kterým je:

4. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků (tisk 343).

Zpravodajem je poslanec dr. Klinger. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Miroslav Klinger: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

XI. sjezd Komunistické strany Československa vymezil řadu úkolů politických, hospodářských i kulturních. Mezi nejdůležitější patří v oblasti zákonodárné vytvoření takových předpokladů, jež by umožnily likvidovat co nejrychleji poslední zbytky kapitalistického společenského řádu. Má se zabránit vznikání soukromého podnikání, docilování hospodářsky neodůvodněných zisků, které nejsou plně podloženy prací. Zásadou je, aby tato zákonná opatření přispěla k převýchově občanů v socialistickém duchu, ve způsobu myšlení i jednání a tím k vymýcení zbytků spekulace. V podstatě jde o dovršení revoluce sociální a revoluce kulturní.

Jednou z oblastí, kterou ponechával dosavadní právní řád této soukromokapitalistické formě výdělku, byli stálí přísežní soudní znalci a tlumočníci. Ti tvořili mezi našimi pracujícími občany zvláštní kastu se všemi charakteristickými znaky bývalých svobodných povolání či koncesovaných živností. Nešlo tu o vykořisťování člověka člověkem. Znalci i tlumočníci vykonávali své funkce osobně, takže nešlo ani o bezpracný zisk v plném tohoto slova významu. Přece však znalectví a tlumočnictví umožňovalo poměrně řídké vrstvě našeho občanstva, aby dosahovala nepřiměřeně vysokých odměn. Přísežní znalci a mnohde i tlumočníci vykazovali pracovní dobu, potřebnou k vypracování posudků v takovém rozsahu, že by prakticky nemohli ani plnit své povinnosti ve svém hlavním zaměstnání. Ze strany zaměstnavatelů nebyla zajištěna kontrola této jejich činnosti. Výkon znalecké nebo tlumočnické funkce byl mnohdy v rozporu s povinnostmi těchto osob jako zaměstnanců a sváděl k tomu, aby tyto osoby na svůj řádný pracovní poměr někdy pohlížely pouze jako na nutný průvodní zjev a za hlavní své povolání a pramen výdělku považovaly zcela po živnostensku provozované znalectví či tlumočnictví. To je ovšem v naprostém rozporu se socialistickou morálkou a společenským významem práce. O zápis do seznamu stálých znalců i tlumočníků byl přirozeně velký zájem. Šlo v podstatě o funkci výnosnou, při které byla i možnost korupce a příležitosti k ní bylo dostatek.

Právní předpisy, které upravovaly poměry znalců a tlumočníků, nesly charakteristické znaky doby, v níž vznikaly. Byly to předpisy z doby kapitalismu, jež teprve zákonem o stálých přísežných znalcích a tlumočnících z roku 1949 a vládním nařízení vydaným k tomuto zákonu o odměnách a náhradě hotových výloh byly poněkud přizpůsobeny nutným požadavkům našeho společenského zřízení, směřujícího k socialismu. V úpravě šlo zejména o výběr těchto osob, trestní sankce proti nim a o hlavní zásady platné pro jejich odměňování. Tato úprava nemohla však postačit v době prudkého vývoje socialistického hospodářství. Docházelo častěji k nežádoucímu zjevu, že socialistický sektor byl nucen používat služeb těchto samostatných podnikatelů a honorovat je podle jimi sestavovaných výkazů prací, takže docházelo k ekonomicky nepodloženému rozmnožování příjmů obyvatelstva. Soudy sice měly zákonem danou možnost vyžádat si znalecké posudky od státních ústavů a orgánů státní správy. Nebylo však možno použít těchto předpisů tam, kde jiné orgány státní správy potřebovaly znalecký posudek. Při trvajícím pracovním zatížení státních orgánů a ústavů nebylo také všude dost ochoty provádět znalecké úkony pro soudy. Nebylo také možné vyžadovat podobné posudky od vědeckých a výzkumných ústavů, zařízení, podniků a jiných útvarů socialistického sektoru. Tak se nejen zachovávalo soukromé podnikání v oboru stálých přísežných znalců a tlumočníků, ale i stále a stále nově vznikalo. To proto, že soudy a různé orgány státní správy i podniky socialistického sektoru musely si opatřovat odborná posouzení řady rozhodných skutečností od těchto osob. Ježto se podstatně změnily podmínky, z nichž vycházel platný právní řád při ustanovování znalců a tlumočníků a při úpravě jejich odměn, je nyní nutno přikročit k jeho změně, aby dovršení socialismu v naší vlasti a další přechod do komunistické společnosti se dál v duchu socialistické zákonnosti.

Proto vláda předkládá Národnímu shromáždění osnovu zákona o úpravě poměrů znalců a tlumočníků.

Nutno však říci, že navrhovaná osnova zákona se nevypořádává s úkolem beze zbytku. To proto, že nejsou dosud plně vytvořeny předpoklady pro úplné řešení. Je tomu tak zejména u tlumočníků, kde v podstatě podnikatelský charakter této činnosti musí být prozatím zachován, poněvadž organizace tlumočnických služeb socialistickým sektorem je u nás teprve v počátcích svého vývoje. Nemáme dosud ani orgán či organizaci, jež by ve většině těchto případů zajišťovaly v dostatečné míre poskytování těchto služeb orgány socialistických organizací. Ve výjimečných případech je nutno tento charakter činnosti připustit i u znalců, a to z téhož důvodu. Zde však půjde skutečně o případy ojedinělé, takže nehrozí zde nebezpečí, že by se vytvořily nové kasty soudních či jiných znalců se soukromopodnikatelským charakterem.

Nelze nepoukázat ani na to, že přenesením povinnosti znalecké na pracovníky orgánů státní správy a organizací socialistického sektoru a ekonomickým zapojením celé znalecké agendy na aparát těchto orgánů do jisté míry vzrostou úkoly těchto orgánů a jejich pracovníci budou zatíženi dalšími povinnostmi vedle své vlastní práce. Tyto obtíže bude však možno překonat vhodnými organizačními opatřeními a bude na to třeba pamatovat i při plánování.

V úvodním ustanovení shrnuje osnova nejdůležitější zásady nové úpravy. Dříve platné právo svěřovalo péči o výběr znalců, jejich prověřování a ustanovování krajským soudům. Tam také byli znalci zapisováni do seznamů.

Naproti tomu osnova nového zákona ve shodě s rozvojem našeho hospodářství odstraňuje instituci stálých znaleckých seznamů a povinnost i odpovědnost za ustanovování znalců přenáší ze soudů na orgány státní správy a organizace socialistického sektoru všeho druhu. Ty propříště budou povinny označit ze svých pracovníků (zaměstnanců či členů) vhodnou osobu, která má provést konkrétní znalecký úkon z oboru působnosti dožádaného orgánu či organizace. Znalcem může na rozdíl od dřívějšího právního stavu být propříště jen osoba, která je pracovně činna v některém orgánu státní správy nebo organizaci socialistického sektoru, ať již v řádném pracovním poměru nebo poměru obdobném, jako je poměr členský, dlouhodobá brigáda apod.

Dosavadní možnost požádat ve výjimečných případech o posudek nebo o přezkoumání posudku státní orgán nebo státní ústav, se osnovou zákona nejen ponechává, ale výslovně se rozšiřuje na všechny orgány, oprávněné vyžadovat si označení znalců.

Na rozdíl od dřívějšího právního stavu přesunuje osnova zákona povinnost prošetřit osobu znalce, zda vyhovuje potřebným předpokladům, na organizace, jež jej označí. Jde o zjednodušení dosavadní praxe, a orgánům a organizacím, kteří znalce označují, nevzniká tím další zatížení, ježto znají jak osobní poměry, tak i odbornou kvalifikaci svých pracovníků.

Místo dosavadního seznamu stálých soudních znalců, který vedly krajské soudy, zavádí osnova zákona pouze orientační seznam orgánů a organizací, povinných označovat své pracovníky za znalce, a to podle oborů činnosti.

Vládní návrh zákona má i předpis, upravující otázku vyloučení znalce, a o tom, kdy znalec je oprávněn odepřít podání posudku.

Znalci jsou povinni, stejně jako je tomu při výkonu jiných veřejných funkcí, složit před provedením úkonu slib, jehož slovní znění osnova zákona upravuje ve shodě se změněnými poměry poněkud odchylně od dřívější přísahy.

Pronikavou změnu dosavadního právního stavu zavádí § 8 vládního návrhu zákona. Dosud příslušela náhrada hotových výloh i odměna znalci osobně. Nyní připadne tato náhrada i odměna dožádanému orgánu státní správy nebo organizaci socialistického sektoru, která navrhla znalce z okruhu svých pracovníků. Důležitým ustanovením navrhovaného zákona je, že organizace státní správy nebo socialistického sektoru, dožádané o označení znalce, přejímají plnou odpovědnost za to, že doba uvedená ve vyúčtování jako potřebná pro znalecký úkon je přiměřená provedenému znaleckému úkonu.

Návrh zákona zdůrazňuje, že znalec vykonává svůj úkon v rámci pracovních povinností u orgánu či organizace, jež ho označila. Za úkon odpovídá sám. Podléhá však dozoru své organizace tak, jako při plnění svých ostatních povinností. Ústředním úřadům a orgánům se ukládá zajistit, aby znalci prováděli úkony v jejich oboru působnosti urychleně a kvalitně. Ústřední úřady a uvedené orgány mohou také stanovit, jak budou propříště organizovány znalecké služby v oboru jejich působnosti. Pokud jde o honorování znalců organizacemi, které je označily, odkazuje návrh zákona na prováděcí předpisy, jež budou vydány. Podle dosud platných předpisů nemohou organizace použít částek, které za znalecké úkony obdrží, k vyplácení odměn svým pracovníkům. Na druhé straně v souladu se zásadou "odměna podle zásluhy" nelze znalcům odpírat nárok na odměnu za práce nad pracovní úvazek, práci přesčas, mimořádnou kvalitu posudku atp. Proto osnova zákona pamatuje i na tyto případy, jež bude nutno vyřešit.

Pokud jde o tlumočníky, neliší se návrh zákona tak výrazně od dosud platného práva, jako je tomu u znalců. U tlumočníků nevyskytovalo se tolik závad. Jejich výkony, ať již šlo o překlady písemností či ústní tlumočení, byly mnohem snáze kontrolovatelné, takže k docilování hospodářsky neodůvodněných zisků mohlo docházet jen výjimečně. Návrh zákona ponechává proto stálé seznamy tlumočníků u krajských soudů tak, jako tomu bylo dosud. Právo navrhovat osoby tlumočníků vyhrazuje však orgánům a organizacím socialistického sektoru tak, že nebude se moci projevovat iniciativa jednotlivců, kteří se dříve o zápis do seznamu tlumočníků ucházeli ve snaze, zajistit si tímto způsobem zdroj výdělku. V tom především je spatřovat pokrok proti stavu dnešnímu.

Právo ustanovovat tlumočníky a prošetřovat předpoklady nutné k jejich ustanovení zůstává vyhrazeno předsedovi krajského soudu. Osnova zákona obsahuje dále ustanovení o právu předsedy vyžadovat si podle potřeby od orgánů státní správy a organizací socialistického sektoru označení způsobilých osob obdobně, jako návrh zákona určuje u znalců. Je to proto, aby byl zajištěn potřebný počet tlumočníků. § 10 vládního návrhu zákona má konečně ještě ustanovení o tlumočnickém osvědčení, pečeti, doložce a slibu.

Tlumočníkovi stejně jako dosud přiznává se nárok na náhradu hotových výloh a na odměnu podle stanovených sazeb. Osnova počítá s tím, že organizace tlumočnických služeb socialistickým sektorem v budoucnu u nás pokročí po vzoru Pražské informační služby a Státního nakladatelství technické literatury a že používání tlumočnických služeb jednotlivců bude postupně likvidováno.