Styk v těchto záležitostech se děje
prostřednictvím ústředních
orgánů, tj. prostřednictvím min. spravedlnosti,
resp. generální prokuratury. Odpadá dřívější
diplomatická cesta při zasílání
výkazů z matrik, školních vysvědčení
a pracovních dokladů. Toto umožňuje
občanům obou zemí rychlejší vyřizování
jejich záležitostí.
Zvlášť důležitá jsou ustanovení,
která se dotýkají vztahů občanských
a rodinných. Věci rodinného práva,
nemajetkové povahy, zejména uznávání
rozhodnutí justičních úřadů,
poručenských a opatrovnických orgánů
obou smluvních stran se upravují tak, že tato
rozhodnutí mají právní účinnost
bez dalšího řízení na území
druhé strany.
Dále tato smlouva obsahuje ustanovení v otázkách,
které souvisí s právní pomocí
ve věcech rodinných, jako je uzavření
manželství, tj. za jakých podmínek mohou
uzavírat sňatky občané jedné
strany s občany strany druhé vzhledem k místu
jejich pobytu. Dále se upravují i osobní
a majetkové vztahy v takových manželstvích.
Tato ustanovení se vztahují i na ta manželství,
která byla uzavřena před platností
této smlouvy. Forma uzavření manželství
se upravuje právním řádem smluvní
strany, na jejímž území se manželství
uzavírá.
Smlouva dbá na zajištění právní
ochrany nezletilých. odstraňuje jakékoliv
pochybnosti o právních poměrech mezi otcem
a dítětem, a stanoví, že zde platí
právní řád strany, jejímž
dítě je občanem. Zde též smlouva
vychází ze zásady společné
oběma právním řádům,
že na prvním místě je třeba ochránit
zájmy dítěte. Zásada rovného
postavení příslušníků
obou stran a stejné právní ochrany je výrazem
přátelských svazků obou národů.
Proto je i v tomto duchu rozdílná nová projednávaná
smlouva, která není jako dřívější
Úmluvy zaměřena jen k jednotlivým
konkrétním případům, ale stává
se podkladem pro spolupráci v oblasti celého právního
řádu.
Projednávaná smlouva bude se prakticky dotýkat
zejména občanů těchto tří
kategorií:
1. Jsou to českoslovenští krajané, kteří
se přestěhovali z Rumunské lidové
republiky a tam zanechali příbuzné, a v úvahu
přicházejí případy, kdy budou
mít potřebu jednat s rumunskými úřady
v zájmu svých práv.
2. Jsou to rumunští občané, kteří
u nás buď pracují nebo studují a potřebují
styk s československými úřady.
3. Dosti velkého počtu rekreantů, turistů
a odborných pracovníků, kteří
navštěvují oba státy a jejichž
počet se stále rozšiřuje.
Předkládaná smlouva odpovídá
nejen zájmům obou smluvních stran a potřebám
platných právních řádů
v obou státech, ale je zároveň dokladem naprosté
vzájemné důvěry. Z tohoto hlediska
je tato i dosud všechny uzavřené smlouvy s
lidově demokratickými státy dalším
krokem k rozvíjení spolupráce zemí
socialistického tábora.
Smlouva nabývá účinnosti po uplynutí
jednoho měsíce po výměně ratifikačních
listin. Dá se tudíž očekávat,
že po schválení Národním shromážděním
RČS a Velkým shromážděním
RLR nabude účinnosti v první polovině
roku 1959.
Výbory ústavně právní a zahraniční
projednaly shora uvedenou smlouvu a doporučují Národnímu
shromáždění, aby s ní vyslovilo
souhlas. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Hlásí
se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
proto přistoupit k hlasování, a to podle
předložené výborové zprávy.
Má někdo námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Námitky nebyly.)
Nemá.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
vyslovilo souhlas se Smlouvou mezi Československou republikou
a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve
věcech občanských, rodinných a trestních,
podepsanou v Praze dne 25. října 1958, nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
vyslovilo s touto Smlouvou svůj jednomyslný souhlas.
Tím jsme projednali čtvrtý bod dnešního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
posledního bodu dnešního pořadu, kterým
je
5. Společná zpráva výborů
zahraničního a ústavně právního
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Republiky československé k projevu souhlasu mluva
o uznání a výkonu cizích rozhodčích
nálezů, podepsaná v New Yorku dne 10. června
1958 (tisk 280).
Zpravodajem je poslanec Illa, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Illa: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci!
Vláda Republiky československé předkládá
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu Úmluvu o uznání a výkonu
cizích rozhodčích nálezů, která
byla sjednána na konferenci OSN o mezinárodní
arbitráži a podepsaná dne 10. června
t. r. v New Yorku za účasti 45 států,
mezi nimi naší republiky, Svazu sovětských
socialistických republik, ostatních socialistických
států, mnoha zemí západoevropských,
asijských a latinskoamerických. Tato Úmluva
nahradí ve vztahu mezi státy, které se stanou
jejími členy, ženevský protokol o doložkách
o rozsudím ze dne 24. září 1923 a
ženevskou dohodu o vykonatelnosti cizích rozhodčích
nálezů ze dne 26. září 1927,
které ČSR ratifikovala v r. 1931, které již
zastaraly a řízení podle nich bylo značně
komplikované a těžkopádné. Některá
ustanovení této nové úmluvy se odlišují
od ustanovení československého právního
řádu, protože úmluva jest výrazem
kompromisu mezi nejrůznějšími právními
řády ve světě.
První článek Úmluvy stanoví,
že se vztahuje na uznáni a výkon rozhodčích
nálezů, vyplývajících ze sporů
mezi osobami fyzickými nebo právnickými.
Jde o takové rozhodčí nálezy, které
byly vydány na území jiného státu,
než toho, v němž se žádá o
uznání a výkon nálezu. Jde tedy na
příklad o uznání zahraničního
rozhodčího nálezu u nás, nebo naopak
o uznání nálezu rozhodčího
soudu při Československé obchodní
komoře v zahraničí.
V článku druhém je obsažen závazek,
že každý smluvní stát uznává
platnost úmluvy o rozsudím a rozhodčí
doložky mezi obchodními partnery, při čemž
se řádným soudům smluvních
stran ukládá přímo povinnost odmítnout
v takovém případě projednání
sporu a odkázat za přesně stanovených
podmínek strany na rozhodčí řízení.
Požadavek písemností zde obsažených
odpovídá plně potřebám moderního
obchodu.
Ve třetím článku se smluvní
strany zavazují, uznávat rozhodčí
nálezy za závazné a povolovat jejich výkon
podle předpisů platných v tom kterém
státě. Další články stanoví
některé podmínky pro uznání
nálezu. Strana, která žádá o
uznání a výkon rozhodčího nálezu,
musí například předložit příslušné
dokumenty, postarat se o jejich ověřený překlad
apod.
Ve článku pátém Úmluva obsahuje
ustanovení, na jejichž základě může
být uznání nálezu a jeho výkon
odepřen. Jde o ty případy, kdy žalovaná
strana na příklad prokáže, že nebyla
řádně vyrozuměna o rozhodčím
řízení, že nález se týká
sporu, pro nějž nebyla uzavřena rozhodčí
smlouva apod.
Uznání a výkon nálezu může
být například odepřen i tehdy, jestliže
by to bylo v rozporu s veřejným pořádkem
dané země.
Závěrečné články řeší
otázku přístupu k Úmluvě, vstup
Úmluvy do účinnosti, vypovězení
Úmluvy a další problémy.
Tato Úmluva velmi prospěje našemu zahraničnímu
obchodu který hraje významnou úlohu v československém
národním hospodářství. Prostřednictvím
zahraničního obchodu získáváme
potřebné suroviny pro náš průmysl,
potraviny pro výživu obyvatelstva a některá
speciální zařízení pro náš
průmysl. Za toto zboží platíme zejména
hotovými průmyslovými výrobky, především
stroji.
V souvislosti s celkovým hospodářským
vzestupem naší republiky se rok od roku zvyšuje
i objem zahraničního obchodu. Celkový obrat
čs. zahraničního obchodu, který před
10 lety představoval částku 10 328 miliónů
Kčs, se loňského roku zvýšil
již na 19 746 miliónů Kčs, a podle dosavadního
vývoje v letošním roce můžeme předpokládat,
že dále vzroste a překročí hranici
20 miliard Kčs.
V průběhu poválečných let došlo
k závažným změnám jak ve skladbě
čs. dovozu a vývozu, tak i v regionálním
zaměření zahraničního obchodu.
Vzrostl zejména podíl v zemích socialistického
tábora na obratu našeho zahraničního
obchodu. Naším největším obchodním
partnerem je Sovětský svaz, který se loni
na našem dovozu a vývozu podílel zhruba jednou
třetinou. Na druhém místě stála
Německá demokratická republika, sledována
Maďarskem, Čínskou lidovou republikou a Polskem.
Vcelku se socialistické země podílely na
obratu československého zahraničního
obchodu asi dvěma třetinami.
Podstatná část našeho vývozu
tedy směřuje do spřátelených
zemí, a právě tak i podstatná část
dováženého zboží z nich pochází.
To představuje významný přinos pro
zabezpečení hospodářské stability
našeho státu. Země socialistického tábora
neznají hospodářské krize a jsou tedy
pevným a dlouhodobým odbytištěm našich
výrobků. Závažnost převažujícího
podílu socialistických zemí na našem
zahraničním obchodu vystupuje do popředí
právě dnes, kdy se prakticky v celém kapitalistickém
světě zastavil hospodářský
vzestup a kdy v mnoha zemích došlo k výraznému
poklesu hospodářské činnosti.
Vliv kapitalistické krize se pochopitelně projevuje
i na zahraničním obchodě mnoha kapitalistických
zemí a dochází v nich k poklesu vývozu
i dovozu. Hospodářská krize USA se prostřednictvím
zahraničního obchodu přelila do mnoha zemí,
úzce spjatých s americkým hospodářstvím.
Citelně postihla méně vyvinuté země,
na příklad v Latinské Americe. Právě
převažující zahraniční
obchod se zeměmi socialistického tábora nás
zabezpečuje před - byť i nepřímým
- vlivem kapitalistické krize. A skutečně:
v době, kdy se v západním světě
vzestup průmyslové výroby zpomalil, zcela
zastavil, nebo kdy tam dochází k poklesu výroby,
zaznamenáváme u nás vpravdě rekordní
vzestup. Od ledna do září vzrostla u nás
průmyslová výroba takřka o 12 % proti
stejnému období loňského roku. Je
to největší růst průmyslové
výroby za poslední léta.